Dejepis mesta Prahy

FAMILY HISTORY LIBRARY

ii mi ii mu mi

433991

Salt Lake City Utah

10-0ct-2007

NOWOČESKÁ

BIBLIOTHÉKA

WYDÁWANÁ

NÁKLADEM MUSEA KRÁLOWSTWÍ ČESKÉHO.

ČÍSLO XVIII.

YVácslawa Wladiwoje Tomka

DĚJEPIS PRAHY.

W PRAZE.

W KOMMISSÍ U FRANTIŠKA ŘIWNÁČE.
1891.

DĚJEPIS

MĚSTA PRAHY.

SEPSAL

WÁCSLAW WLADIWOJ TOMEK.

DÍL VIII.

j m

qH3. 7/IP3
Hz t
v. <f

'ARTSVIENT

GENS

CHL, .Oři Ur CHRIST

OF LATTER-DAY SAÍNTS

SPISŮ MUSEJNÍCH ČÍSLO LI

W PRAŽ]

X.ÁTé

DÁTE IWICROFílm

C- 7?

F EM ON ROLL

caimera no

CATALOGUE NO.

^

W KOMMISSÍ U FRANTIŠKA ŘIWNÁČE.
1691.

Tiskem J. Ofty w Praze.

Předmluwa.

Od wyjití sedmého dílu dějepisu města Prahy roku 1886
uplynulo pět let, doba delší než mezi kterýmikoli dwěma díly
předtím, wyjma mnohem delší čas, který minul mezi dílem
prwním a druhým (1855 — 1871). Tehdáž zdržela mě hlawně
pátrání místopisná, o jichž obtížích pojednal jsem we před-
mluwě k dílu druhému. Podobně wyžadowalo také sepsání
přítomného dílu osmého wíce času než kterýkoli ze čtyř dílů
předcházejících pro wlastnost předmětu. Po několika totiž
dílích, we kterých dowedeno jest pragmatické wyprawowání
dějin welice bauřliwých až do roku 1478, následuje nyní opět
část popisná, wyložení totiž změn, které wzal wnitřní staw
Prahy působením oněch událostí se wzhledem k celé časowé
době od roku 1420 až 1526. Popisowání takowé wyžaduje
mnohem wětších přípraw we sbírání a rownání látky rozmanité,
než potřeba jest ku pauhému wyprawowání dějin. Přitom sau-
wisí rozmanité stránky společenského žiwota jedna s druhau,
tak že má li wyobrazení byti sauladné, musí při každé hleděno
býti k celku, aby se jedno s druhým srownáwalo, a neradno
jest ukončowati jedno bez druhého, poněwadž jedno druhým se
doplňuje a oprawuje.

Z příčiny této neodwážil jsem se díl tento osmý wydati,
pokud jsem nebyl hotow také hned s dílem dewátým. Popisná
část tato jest totiž příliš rozsáhlá, aby mohla obsažena býti
w jednom swazku; pročež musila na dwa díly býti rozdělena.
Prwní, jehož tuto podáwám, obsahuje toliko místopis se zřením

ku proměnám w naznačené době, a ze společenských poměrů
jen co se wztahuje k wlastnímu měšťanskému stawu w obywa-
telstwu Pražském. Co se týče králowského dworu a zřízení
zemského w poměrech jejich ku Praze a co se týče duchowen-
stwa a weškerého žiwota církewního, to odloženo k dílu dewá-
tému, který z příčiny udané jest již též k tisku připrawen.
K němu přidán bude také přehled úřadů swětských i duchow-
ních w době od roku 1436 do roku 1526 w témž spůsobu,
jako se wztahem k době starší w díle pátém.

Další rozwrh díla přináší s sebau, že díl desátý obsaho-
wati bude zase wyprawowání událostí od roku 1478 do roku
1526, díl jedenáctý odtud do roku 1547. Přikročím hned práwě
k další práci, a wytrwám, jak dlauho Bůh přáti bude zdrawí
a síly.

W Praze dne 10. Čerwna 1891.

W. W Tomek.

ODDÍL DRUHÝ.

Popsání Prahy w době od smrti Wácslawa IV
do smrti krále Lndwíka.

I. Místopis.

i.

Hrad Pražský.

Ačkoli za welké náboženské wálky po smrti krále Wác¬
slawa IV byla to poměrně jen krátká doba, we které Praha
sama trpěla spausty od zewnějšíko nepřítele i bauřemi wnitř-
ními ; předce spausty tyto byly weliké. a zůstawily stopy po sobě
dlauhý čas potom wíce neb méně we wšech jednotliwých částech
města; teprw pak za wlády Jiřího Poděbradského co spráwce
zemského i co krále a za pokojnějších let panowání nástupce
jeho, krále Wladislawa, škody se naprawowaly, a město se
znowu zwelebowalo we wýstawnosti. Jewí se to předně hnecl
w samém králowském sídle českém na hradě sw. Wácslawa,
práwě w této době nejraději tak nazýwaném.

Při dwojím obležení od Pražanů a jich spojenců roku 1420
a opětném dobýwání roku 1421 neutrpěly sice mnoho škody
zdi a bašty hradu, protože střelba na ně nebyla mnoho wýdatná ;
ale welké bylo spuštění, které po wzdání posádky králowské
obecný lid spáchal uwnitř hradu, dříw než se podařilo jej
ukrotiti. Zabráněno bylo tehdáž zboření hradu, zamýšlené
týmž spůsobem, jakým rozbořen byl několik měsíců předtím
Wyšehrad, a jmenowitě také zachráněn od rozboření slawný
Tomek , Dějepis Prahy. 1

2

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

chrám sw. Wíta; ale wnitřek kostela byl zohawen pobořením
oltářů a zkažením obrazů i jiných ozdob, jak se zdá, bez mála
úplným. Též wšak z domů náležejících duchowenstwu kostela
sw. Wíta od weliké wěže hradské nazwané Bílau wěží až
k domům pánů z Rosenberka a pánů Holických ze Šternberka
w pořadí na půlnoční straně podél kostela, a rowněž z domů
na straně protější náležejících duchowenstwu kostela Wšech
Swatých a mansionářům kůru panny Marie zůstáwaly po wíce
desítiletí wětším dílem jen sutiny, což sotwa jinak se dá wy-
ložiti, nežli že chátra téhož času jak na kostel obořila se také
na tyto domy duchowenstwa strany protiwné. ač nemáme o tom
sauwěké zpráwy. Sauditi se pak dá, že neodpustil lid také dworu
králowskému hned proti kostelu stojícímu, nýbrž wylil na něm
swau zlost proti králi nenáwiděnému wydrancowáním a jak se
zdá i částečným wybořením jeho. Čteme totiž, že císař Sig-
muncl po swém konečném dosazení w králowstwí české wystawil
ivelikau síni čili weliký palác na dwoře králowském na hradě;
čemuž se nepochybně má rozuměti tak, že ji dal oprawiti po
nějakém předešlém zkažení; nebo zcela nowá stawba byla by
wyžadowala wíce času, dílo pak to bylo dokonáno w několika mě¬
sících, nepochybně před 28 Lednem roku 1437, kteréhožto dne
byl zahájen saud zemský w této síni weliké.1)

Císař Sigmund sám i potomní králowé čeští Albrecht, Ládi'
slaw, Jiří a také Wladislaw po dosti dlauhý čas swého panowání
nepřebýwali stále na hradě Pražském, nýbrž jako již předtím
Wácslaw IV we dwoře králowském na Starém městě; paláce
králowského čili weliké síně na hradě užíwalo se po ten čas
jen při slawných příležitostech, jakož k hostinám při koruno -
wání králů a králowen, kdež pak také se „na paláci* tanco-
wáwalo. Jinak zůstáwal wětším dílem opuštěn, až teprw nepo¬
koje lidu w Praze w létech 1483 a 1484 pohnuly krále Wladi-

’) In magna stuba in castro Pragensi, prawi Bartošek, pag. 197.
O stawbě císaře Sigmunda děje se zmínka w sauwěkém wypsání
o konmowám Albrechta II. roku 1438 w rukopise králowské biblio-
theky Wratislawské : „in das pallas des Kaisers Sigemundis, dem
got gnaden, das her hatte lassen bawen“.

1. Hrad Pražský.

3

slawa, že uzawřel ze Starého města přestěhowati se s dworem
swým 11a hrad, jakožto místo bezpečnější, a tím nastala zase
nowá doba zwelebowání starodáwného sídla králů českých. Král
Wladislaw mimo jiné přestawowání čili oprawowání, kterého
w něm bylo zapotřebí, dal s welkým nákladem wystawiti nowau
nádhernau síni dílem wysoce uměleckým, která se doposud dle
jelio jména nazýwá síní Wladislatvotvau , powolaw k tomu wý-
tečného mistra Beneše, nazýwaného později z Laun, který pro¬
slul také jinými znamenitými pomníky swého umění. Stawení za¬
počalo se nepochybně brzy po roce 1484, jak se dá mvsliti, aspoň
před rokem 1490, kteréhožto roku král Wladislaw powolán byl
také ku panstwí w Uhřích, ježto od té doby stálejší sídlo jeho
bylo w Budíně; dokonáno bylo wšak teprw roku 1502 k ob-
diwu saučasnýcli, kteříž shledáwali, že w celé Europě nebylo
žádného jiného díla, s kterým by se do krásy a nádhery ne¬
smělo méřiti.-) Směle založená klenba ponejprw se mistru sta-
witeli sesula, podruhé wšak štastně ji dokonal.3)

0 Cujus čerte talis structura est, ut non sit aliqaod aedificium in tota
Europa, cum quo hoc unum opus vel de magniťicentia vel de pulchri-
tudine vel de ullo excellentiae genere non sit certaturum, praví
Monmn. aniv. Prag. 1. 2 pag. 199. Podobné Bohuslaw Hasi-
šteinský w popise Prahy: Wladislaus rex eam (regiara) ... tanto
suuiptu atque impendio aedificat, ut intra paucos annos cum praestan-
tissimis Europae operibus certatura videatur. Wiz Cornowa: Bohuslaw
von Hassistein 462. — Boku 1497 jest zmínka o staviteli králow-
ském v Praze (des koniges wergmeister zu Pragj w dopise z ar¬
chivu Zhořeleckého uveřejněném od Wernicka w Anzeiger fiir Kundě
der deutschen Vorzeit 1876, str. 143, a jiná w obecních počtech
Zhořeleckých roku 1489 (tamže 1877 str. 99 méně určitá: des ko¬
niges bawmeister bez jmenování Prahy. Ne-li obě, aspoň ona prw-
nější swědčí o stawbách králowských w Praze, a tedy nepochybně
o stawbách na hradě Pražském.

3j Zmiňuje se o tom Bonifacius Wolmuth, nástupce Benešůw co sta-
witel králowský we zpráwě swé ku králi Ferdinaudowi o stawbe
saudní síně na hradě Pražském roku 1563, porownáwaje ji se síní
Wladislawowaii „urab welcher arbeit willen dem maister Benedigt
sáligen vom kiinig Vladislaus ein hoher erntitl gegeben worden, un-
angesehen, das im dasselbig gewelb dás erstmal eingegangen, aber
zum andern mal gemacht, wie dann vor augen“. Z archivu misto-
držitelstwí českého propůjčeno mi laskawě panem archivářem Karlem
Koplem.

4

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

Krom paláce nacházela se na dwoře králowském menší
síně, řečená naváni sivětnice , we které, jak ukazuje jméno,
konaly se saudy, ale býwalv w ní také druhdy strojeny slawné
obědy králowské, jakž zase na paláci krom welkých slawností
dworských držíwala se také shromáždění sněmowní. Král Wla-
dislaw uprawil také pokoje králowské , které mu slaužily za
wlastní příbytek, jak sám prawí w jednom listě swém (1504)
s welikými náklady i znamenitými sobě i budaucím králům
českým k potěšení a spanilost.i i ke cti tomu králowstwí-.*)
Nacházel se mezi nimi také pokoj, we kterém byli malowáni
králowé a knížata, nepochybně čeští.5)

Wedlé wlastního dworu králowskébo nacházelo se na zá¬
padní straně od něho wíce jiných stawení wedlejších. o kterých
nemáme zpráwy z té doby, kdež bezpochyby přebýwala roz¬
ličná čelecl dworská. Některé z budow těch dotýkaly se nejspíš
také Bílé wěže na jižní straně od ní; wedlé této wěže pak na
půlnoční straně byl pobořený dům, který někdy náležel Janowi
Wítlowi, kanowníku Pražskému (1375) a potom k oltáři sw.
Šťastného a Zbožného w kostele Pražském, wykázán za obydlí
jednomu ze střelců králowských; wedlé něho pak dům někdy
Habarta kanowníka byl za prwního času přebýwání Wladisla-
wowa na hradě maštalí.

Že domy náležející cluchowenstwu na hradě Pražském ještě
dlauhý čas po welikých bauřích zůstáwaly spuštěny, pocházelo
jednak z ochuzení duchowenstwa následkem pobrání jeho statků,
jednak z nepřátelského postawení jeho proti wétšině národa,
pro které kapitula Pražská také po dlauhé časy přebýwala
mimo Prahu, od kostela swého wzdálena. W tom pak také zá¬
ležela příčina, že i hlawní kostel siv. Wítu, po dlauhý čas zň-
stáwal nehodně zanedbán. Stawení kostela nedokonaného bylo
nejspíš hned za prwních bauří po smrti krále Wácslawa za-
staweno. Když hned tehdáž kanowníci Pražští jako jiné ducho-
wenstwo i sausedstwo protiwné kalichu utíkali z Prahy, opustil

5 Codex Talmbergicus 390.

s> Staré letop. str. 386.

1. Hrad Pražský.

O

město také tehdejší stawitel kostela Pražského Petrlík, nejpo¬
dobněji roku 1420, a newrátil se než zase po přijetí císaře
Signiuncla za krále. Ač se až do smrti swé roku 1453 neboli
1454 vvždy nazýwal mistrem stawby kostela a připomíná se
toho času také jeden z kauowníků, Martin z Lomnice, co ředitel
stawby dle předešlého obyčeje (1455), nicméně je jisto, že se
po ten čas we stawbě skutečně nepokračowalo, nýbrž jen se
dály rozličné oprawy w kostele následkem škod učiněných
roku 1421. Ptoku 1437 biskup Filibert Konstanský, jak jinde
wvprawowáno, dne 10 Února znowu poswětil kostel a w něm
osm oltářů, potom 2G Dubna kapli sw. Sigmunda a šest oltářů
jiných, opět pak osm oltářů- dne 29 Dubna. Obnowení oltářů
těch, které musilo předcbázeti, a jiné snad podobné úprawy
w kostele, byly asi hlawním zaneprázdněním mistra kamennílía
toho času.

Že se na stawbu kostela pomýšlelo, o tom jsou některá
swědectwí. Tak na příklad roku 1449, ač tehdáž kapitula pře-
býwala w dobrowolném wyhnanstwí w Plzni, měštka Pražská
Markéta, wdowa znamenitého konšela Wácslawa Štrábacha,
strany pod obojí, odkázala peníze za dům prodaný na Hrad¬
čanech „na kostely zbořené w Malé straně a sw. Wácslawa na
hradě*. Později powěstný mistr Pawel Židek dáwal rady králi
Jiřímu, aby stawěl kostel Pražský; ale bylo to darmo při stálém
brojení kapituly proti straně pod obojí a potomním jízliwém
nepřátelstwí jejím proti králi samému. Tudy kostel, nejen že
nebyl dostawowán, ale scházel také wždy wíce we stawbě swé,
tak že wyslowowáno bylo i obáwání, abv docela neupadl we
zkázu.6) Se wzhledem k tomu za panowání krále Wiadislawa,
když se brzy po míru Olomauckéin (1478) kapitula již nawrá-

*) Cum, nisi de celeri subsidio provideatur, sit brevi de illius totali
ruina et desolatione verisimiliter formidandum, prawi papež Inno-
centius VIII. w bulle o odpustcích nížeji zmíněných roku 1487 dne
18. Cw., která se nachází v archivu kapituly Pražské. Již pak
rokli 1474 šlechtična Bětka z Byšic, činíc odkaz „na kostel sw. Wác-
slau a na fabriku, totižto na oprawenie téhož kostela*4, podotýká:
„jakož znamenitě toho weliká potřeba jest*. Originál tamže.

6

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

tila zase clo Prahy, roku 1487 (18 Čerw.) papež Innocentius VIII
ustanowil zwláštní odpustky wšem, kdož by o sw. Wácslawě
kostel ten z pobožnosti nawštíwili a na dostawení, na opra-
wení a na zachowání jeho pomoc nějakau učinili.

W králi Wladislawowi kapitula Pražská měla toho času
již ochotného přízniwce, tak že dosti záhy se zanášel s úmyslem
aby kostel Pražský přiwecll zase ku předešlé sláwě jeho7) i mínil
takc dostawení kostela wzíti předse. W čase, když zjednáním
jeho Beneš z Laun stawél o nowé weliké síni we dwoře krá-
lowském na hradě, dal sobě král týmž slawným stawitelem wy-
stawiti modlitebnici čili pawlač w kostele sw. Wíta w prawo
od welikého oltáře kamenuickým dílem rowněž tak wznešeným,
na kterou mohl přicházeti k službám božím po chodbě wykle-
nuté přes ulici mezi kostelem a příbytkem králowským. Když
roku 1497 ponejprw přijel do Prahy z Uher. ozdobil stěny kostela
drahými koltrarai, zwláště pak také kapli sw. Wácslawa koltrau
tkanau ; na wšecky hroby swatých dědiců českých dal pěkné
příkrowí, a okrášlil kostel rozličným jiným spůsobem. Dá se
dle toho sauditi, že pečowal již dříwe také o oprawení we
stawbě, čeho bylo nejwíce zapotřebí. Konečně pak roku 1509,
když potřetí přijel na čas do Cech, přikročil skutečně k dílu
dostawení kostela. Počalyť se asi w měsíci Září toho roku ko-
pati základy k některým slaupům dlauhé části chrámu, bez¬
pochyby w pobočních lodích, protože slaupy lodě střední stály
již dříwe ; a zároweň kopalo se k základům druhé wěže, která
měla býti na straně půlnoční proti wěži tehdá již stojící. Pioku
druhého potom (1510)), také ještě za přebýwání králowa w Praze,
wyzdíwaly se základy tyto jak wěže tak slaupů; roku pak 1511
jeden pilíř wěže na straně krajní wyhnán jest již nad zemi, a
k druhému kopali základ. Tolik wšak jest wšechněch zpráw,
které se nám o této stawbě zachowaly, a nelze pochybowati,
že se w ní dále také nepokročilo při nejlepší wůli králowé.

7) Volentes sanctam metropolitanam ecclesiam Pragensem pristino suo
culimni pro viribus nostris reducere , praví král v listině roku 1497,
kterou nadal 15 choralistů při kostele.

1. Hrad Pražský.

7

poněwadž se potomní léta wždy wíce nacházel w peněžitých
nesnázích.

Zdá se , že přikročení k tomuto dostawowání chrámu
sw. Wíta zawdalo příčinu k přehražení kůru prozatímnau zdí,
která jej do dneška odděluje od síně křížowé, aby totiž lomoz
stawby nerušil služeb božích w kostele. Jisté jest, že zecl ta
dělila kostel na dwě části aspoň roku 1541 ; před časy wšak
krále Wladislawa není o ní žádné zmínky. Kdo tyto stawby
řídil, o tom nemáme žádné zpráwy, ale nelze jest téměř po-
chybowati, že to byl opět Beneš Launský, jejž aspoň roku 1510
nacházíme co slawného mistra kamenníka we službě krále
Wladislawa.8)

Roku 1436, brzy po příjezdu císaře Sigmunda do Prahy
přiwezeno bylo tělo někdejšího arcibiskupa Pražského Zbyňka
z Hasenburka z Uher, kdež byl zemřel w Prešpurce, a pocho-
wáno jest w kapli pod wěží, která od něho byla zwolena za
pohřeb pro něj i jeho rod, odkudž také nazýwala se kaplí
Hasenburskau.9) O tři léta později byl w kostele pohřben také
biskup Filibert Konstanský (1439), na jehož prý štítě byla
zlatým textem psána wděčná upomínka, že swětil kněží obojí
strany a podáwal swátost pod obojí lidu obecnému.10) We hrobce
králowské w kůru panny Marie nalezli poslední odpočinek toho
času toliko dwa králowé čeští, Ladislaw a Jiří, jak jest na
místech swých powěděno. Za duši krále Jiřího synowé jeho
dali nowě postawiti oltář při hrobé tom s nadáním pro kněze,
aby u něho slaužil.11)

Od krále Wladislawa dostalo se kostelu sw. Wíta nejwět-
šího dotud zwonu w celém králowstwí českém, jejž dal nákla¬
dem swým sliti rowněž za třetího přebýwání swého w Praze
po příjezdu z Uher roku 1509. Wážil, jak se prawilo, 210 cent-

8) Uvádí se totiž w městské knize Hradčanské fol. 83 „nobilis Bene-

dictus de - lapicida regiae MajestatisM; scházející jméno místní

sotwa potřebí jinak wykládati, než že se na Beneše z Laun wzta-
buje.

9) Zpráwa o tom u Beckowského II 359.

,0) Staré letop. české 115.

n) Archiv český I 306 z roku 1472.

8

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

néřů, a nazwán jest Patronus čili pater campanarum, otec
zwonii; a jiný menší, téhož času zhotowený, měl 50 centnéřů,
i nazwán Ludwík dle syna králowa. Ze zpráw o tom zacho-
waných newyswítá dosti, byli-li zwonowé ti zawěšeni na wěži
čili na pouhé hranici, která byla wystawena na protější straně
odtud při kostele, ježto se o té děje zmínka roku 1541, že
na ní wisel „zwon nowý weliký“. Za krále Ludwíka byl wšak
mezitím zwon Patron přelit (1523) jeho nákladem čili jak
zpráwa o tom zní, „slit místo prwního Patrona jiný Patron

Král Wladislaw, zdá se, že měl w úmyslu, nápomocen býti
kapitule Pražské také k obnowení spustlýcn domů ku kostelu
náležejících jak na hradě Pražském tak jinde w městě. W úmyslu
takowém asi dal sobě roku 1486 předložiti popis wšech domů,
které někdy duchowenstwu kostela Pražského náležely. Zdali we
směru tom skutečně co učinil, není nám powědomo, ale z popisu
toho12) widěti jest, že kapitula sama toho času wšelijak o to se
přičiňowala, a něco bylo také již za předešlého času učiněno.

K domům těm náležel předně starodáwný dům biskupský
w prawo od starého kostela sw. Wíta (č. 48). Ten znowu se
jal stawěti probošt Pražský Pawel Pauček, nástupce proboštstwí
po panu Hanušowi z Kolowrat (od r. 1484), zároweň probošt
Zderazský, zwoliw si při něm nowé proboštské sídlo místo bý-
walého dworu proboštského na Malé straně. Roku 1486 ještě
o něm stawěl. W pořadí domů na lewé straně od kostela hned
wedlé králowských maštalí zřízených z někdejšího domu Ha-
barta kanowníka kapitula byla postaupila dwau pustých městišt
wedlé sebe, totiž někdejšího domu sakristowa a domu oltáře
sw. Jana Křtitele, Janowi Oboječkowi z Tušíc, úředníku králowé
na menším saudě zemském,13) kterýž wystawil sobě z nich dům
jeden s práwem držení toliko do dwau žiwotů, tak že po smrti
jeho a prwního jeho nástupce měl dům připadnauti zase ko¬
stelu. Wedlé něho stál dům děkanův , již prwé, neznámo kdy,
znowu wystawený, a dále dům vikářů kostela Pražského, wy-
stawený jim za příbytek od císaře Sigmunda na městišti ně-

12) Zachowán jest w rukopise archivu kapitulního G. XXV fol. 115,

13) Jmenuje se co takowý roku 1492 w listině archivu kapitulního.

1. Hrad Pi'ažský.

9

kdejšího domu oltáře sw. Silvestra, jejž sobě později rozšířili
přístawkem na wedlejším městišti oltáře sw. Bartoloměje, ob-
držewše powolení k tomu roku 1479. u) W domě wedlé toho
dále, který wěnowán byl na stawbu kostela, přebýwal roku 1486
kazatel jménem Wácslaw Modl ; byl tedy také již obnowen;
hned pak wedlé něho byl již císař Sigmund wystawil školu
kostela Pražského. Někdejší wšak refektář s příbytkem žáků
kůrních zůstáwal roku 1486 ještě docela rozbořen. U něho dále
někdejší domek zwoníků nazýwán byl tuším w Pízdině, snad
od nějakého tu obwyklého znečišťowání, ježto byl zbořeništěm.15)
Kdysi před rokem 1483 kapitula jej darowala na dwa žiwoty
zedníkowi Janowi, který jej nejspíš teprw sobě uprawil a za
požíwání jeho konal spráwy na kostele. W bauřích tohoto roku
byl wšak s něho sehnán od měšťanů Pražských, a roku 1486
bydlil w něm nějaký Bastař.

Kdysi za panowání kráie Jiřího byl pan Jan z Rosenberka
(f 1472) starodáwný dům pánů Rosenberských (č. 37) w tomto
pořadí za kostelem darowal místopísaři desk zemských Janowi
z Plané, od něhož jej později roku 1483 kapitula Pražská kaupila
za 50 kop, i přebýwal w něm prwní čas potom (1486) arci jáhen
Pražský doktor práw Wácslaw z Plané, suad Janůw bratr. We-
dlejší dům, někdy čtyř kněží oltáře panny Marie zwěstowání
(č. 36) byl od kapituly propůjčen prokuratorowi králowskému
Bohuslawowi ze Swinař a z Litowic, kterýž si jej stawěl
roku 1486. Wedlé něho dům starodáwný Šternberský (č. 35)
posud náležel wnuku pana Alše Holického ze Šternberka, Pe-
trowi. W kautě pak mezi ním a klášterem sw. Jiří dům ně¬
kdejší kamenníků kostela Pražského (č. 34) byl propůjčen do
dwau žiwotů kowáři jménaneznáraého. který jej zuowu wystawil.

Klášter sw. Jiří , z něhož jeptišky po wzdání hradu Pra¬
žanům roku 1421 byly odweaeny k sw. Anně na Starém městě,

n) Listina o tom z toho roku rowněž w archivé kapitulním.

,sj W popise domů z roku 1486 wýše zmíněném nazýwá se : domus
phisdine; což jest slowo, kterého jsem nikde jinde nenašel a jehož
nelze wyložiti ani z latiny ani z řečtiny, pročež domýšlím se, že
jest to jen nějak přetwořená pízdina.

10

Kniha IV. Udclíl druhý. I. Místopis.

ale za panowání císaře Sigmunda zase se k prwotnímu sídlu
swému nawrátily, neutrpěl, jak se podobá, žádného spuštění.
Připomíná se toliko na dwoře klášterském dům jakýs nazwaný
špitálem, ježto snad byl někdy nemocnicí klášterskou, který s po-
wolením abatyše a konventu znowu byl wystawen od zemana Cti¬
bora z Malotic a jemu zato propůjčen okolo roku 1485, zůstá-
waw do té doby nepochybně opuštěn.16) W dobrém stawu nejspíš
také se zachowal na protější straně odtud kostel čili kaple
Wšech Swatých , ježto se ještě do roku 1541 jewila jakožto
„dílem krásným a nákladem někdy císaře Karla draze wysta-
wená a řezbami kamennými i jiným dílem kamennickým draze
ozdobená i skly přewýbornými okrášlená44.17) Ale stawení nále¬
žející kapitule Wšech Swatých w pořadí táhnoucím se od ko¬
stela k zadní bráně hradu Pražského měla týž osud jako domy
příslušné ku kostelu sw. Wíta. Bylať rowněž teprw po delším čase
znowu stawena od osob stawu swětského, kterým byla za to
dočasně propůjčena. Někdejší dům děkana Wšech Swatých, sto¬
jící nejblíže kostela, oprawowal roku 1486 pan Jindřich z Hradce,
tehdáž nejwyšší komorník králowstwí českého. Wedlé něho na
místě dwau domků náležejících kapitule Wšech Swatých. wy-
stawil jeden toliko pan Jiří Berka z Dubě a z Lipého neboli
některý z tří bratří jeho, maje jej za to propůjčený na čas
swého žiwota. Wedlé něho dále na místě několika domů men¬
ších docela zbořených, rowněž stawěl jeden dům pan Beneš
z Weitmile, purkrabí Karlšteinský, kterému bezpochyby po¬
dobně byl propůjčen na čas. Dále wšak w témž pořadí z domu
wětšího, který byl někdy příbytkem 24 mansionářů kostela
Pražského, pozůstáwaly toliko dwa sklepy (1486).

W místě mezi mosty proti Hradčanům dům kanowni
cký z pozůstalosti kanowníka Ondřeje Benešowského byl se
dostal bezpochyby zabawením od obce Pražské nějaké měštce
krumpéřce. Od ní koupil jej brzy po nawrácení kapituly do
Prahy za času císaře Sigmunda nebo w krátce potom doktor Jan

,6) Wiz Archiv Český Vlil 509 Byl to snad důra pod nynějším čí¬
slem 33.

J7) Slowa Hájkowa w popsání ohně toho roku

1. Hrad Pražský.

11

Šindel, kanowník Pražský a děkan Wyšehradský, i nawrátil jej
ku kostelu, a odtud zase wždy bydlil w něm jeden z kanow-
níků w létech zejména 1479 až 1486 Jan z Auterého. Jemu
byl král YVladislaw roku prwé řečeného (1479) přidal k tomu
domu místo za uím ležící, dosahující až ke zdi někdejších mar-
štalí králowen. Na městišti domu protějšího tamže, který ná¬
ležel k oltáři sw. Filipa a Jakuba w kostele Pražském, stawěl
sobě důra roku 1486 mistr kuchyně králowské YVácslaw ze
Swárowa, jak se zdá, bez opráwnění k tomu, slíbil wšak za něj
w krátkém čase wystawěti dům jiný pro kapitolu.

Tři domy za zadní branau hradu Pražského nad Opyší,
kterých kapitula nabyla neznámého času, ‘z nichž prostřední
byl jednoho z kanowníků, dwa pak wedlé něho náležely oltář-
níkům, byly rozbořeny pro příkopy (propter fossata), to jest, roz-
umíme-li prawě, že zde příkop před branau kdysi po přestěhowání
krále YVladislawa na hrad, ještě před rokem 1486, byl rozšířen'.
Po hřbetu Opyše táhla se jak od starodáwna winnice mezi
dwérna cestama, po kterých se chodilo k zadní bráně hradu ;
měla wýiněry pět, později jen čtyry korce. Od roku 1462 ná¬
ležela místopísaři zemskému Janowi z Plané, kterýž ji po
21 létech (1483) postaupil strýci swému Bartošowi písaři hradu
Tachowského.

Král Wladislaw po přestěhowání swém mnoho dal sobě
záležeti na silnějším než předtím opewnění hradu Pražského,
opatřuje jej silnějšími zdmi, příkopy a waly.18) Již kdysi před
rokem 1493 na jedné z wěží na hradě dal zwýšiti krow tak
welmi, že byl potom wyšší než zdi té wěže. Děje se o tom
zmínka řečeného roku, když dne 25 Čerwence hrom do té
wěže uhodil, tak že se na krowu stala welká škoda.19) Zdá se,
že to byla wěž řečená později Mihulka, která stála kdesi ne¬
daleko od staré weliké čili Bílé wěže ke strauě polední.-0) Ne-

l8) Powšeclu.ě swědčí o tom Bohuslaw Hasišteinský we swém popsání
Prah}'. Wiz Cornova 4t>2.

,9j Staré letop. č. 250.

20) Názew Mihulka nacházím ponejprw u Hájka o ohni Pražském
roku 1541, kdež prawí, že shořela a od ni „nějaké hlawně padajíce

12

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

dlauko potom stawěla se prostranná okrauhlá wěž za domem
purkrabským blíž zadní brány hradské, kteráž dokonána jest
roku 1496. 2I) We hlubokém wězení udělaném w ní byl brzy
potom uwězněn powěstný Dalibor z Kozojed, dle něhož do dnes
nazwána jest Daliborkou.22) Také jiná okrauhlá wěž na té straně
bradu za domy kapitulními w lewo od kostela sw. Wíta, která
se ještě roku 1541 nazýwá nowau, pocházela snad ze času Wla-
dislawowa.23) Jinak zackowány byly až do toho času také menší
staré wěže a bašty kolem bradu i pawlače na zdech kolem do
kola, jakož také owšem hlawní dwě wěže nad přední a zadní
branau hradskau. Prwnější nad branau přední., za třetím mostem
od Hradčan, byla často zde již zmíněná Bílá wéž.24) druhá
nad zadní branau nazýwala se wěží Čeruau.25) Obě byly jak
již od času císaře Karla pobity čistcem; toliko někdejší po¬
zlacení jich nebýwá wíce wzpomínáno. Wšecky tyto wěže slau-
žilv za wězení; w Černé wěži wšak býwali zawíráni nejwíce
dlužníci, w Daliborce zas obwinění z těžších zločinů. Brány do
bradu byly poměrně úzké, jak wyswítá ze zpráwy, že když nowý
weliký zwon Patron roku 1509 wezen byl na brad, musili mu
u weliké čili Bílé wěže mezi mosty a branami kus zdi zbořiti,
protože branau nemohl wejíti.26)

na rauru, urazily hned pryč ruku i s kopín; tomu obrazu měděn-
néinu sw. Jiří, kterýž stojí nad raurauK, z čehož jest widěti, že to
byla jiná wěž, než která nyní býwá nazýwána Mihulkau na půlnoční
straně hradu, práwé tak jako i Bílau wěží nazýwá se nyní jiná než
tehdáž.

21) Hájkowa kronika fol. 458.

2a) Nacházíme názwu toho ponejprw užito w dopise roku 1526 w Ar-
chivě Českém Vlil. 290.

23) Která totiž nyní nazýwána býwá Mihulkau.

24) Ač ponejprw čte se názew tento teprw k roku 1512 we Starých leto¬
pisech č. 333 Že se wždy ještě tři příkopy a tři mosty přes ně
za sebau nacházely při wchodu předním do hradu z Hradčan,
swědčí zajímawá zmínka z roku 1534 w rukopise Budišinském 56
na zadní straně, kdež wyprawuje se, jak wlekli welký zwon na
hrad šťastně přes prwní dwa mosty, s třetího wšak spadl jim do
příkopu.

2V Čtu tak poprwé u Hájka o ohni Pražském roku 1511.

26 • Staré letop č. 3l8.

2. Hradčany. Pohořelec. Strahoiv.

2.

Hradčany. Pohořelec. Strahow.

Když w letě roku 1420 Pražané, Táboří a Orebčané we-
dením Žižky obléhali hrad Pražský a Hradčany a stříleli při¬
tom z dél z ležení swého na Pohořelci, trpěla střelbau tau na
Hradčanech nejwíe ulice od rynku k bráně Strahowské, to jest
nynější ulice Loretánská a krajní část města Hradčanského
odtud až ke špitálu sw. Antonína w stranu k Brusce; což jewí
se zřejmě z pozdějších pamětí o domích w této části města,
ježto jmenowitě w řečené ulici dlauho potom nacházely se skoro
samé paustky čili sutiny. Také ostatní části malého města
tohoto w rynku a jinde nebyly toho celkem prosty; ale není to
zajisté pauhau náhodau, že se w nich co spuštěné objewují
wétším dílem někdejší domy duchowenstwa a jen málokteré
jiné; i podobá se tudy, že mnoho domů takowých nebylo spu-
stošeno střelbau při onom obležení, nýbrž spíše tak jako domy
kostela Pražského w hradě teprw po wzdání hradu a Hradčan
roku 1421, tak totiž, že je obecný lid w nenáwisti proti du¬
ch owenstwu zdrancowal a pobořil.

Některé z těchto domů neboli městiště jich zůstaly nawždy
duchowenstwu odcizeny; k wystaweuí některých znowu pomá¬
halo sobě duchowenstwo kostela Pražského podobně jako při
domích we hradě postupowáním jich do jednoho, do dwau neb
i wíce žiwotů jednotliwým osobám stawu duchowního neb swět-
ského, kteří je wystawili swým nákladem. Dříwe než ducho¬
wenstwo obnowowali pobořené domy swé sausedé Hradčanští,
když domácí bauře pominuly, ač i to dálo se jen zdlauhawě,.
tak že se po wíce desítiletí jewilo město znešwařené sutinami.
Aby spíše zase nabylo úhlednější twáře, král Wladislaw kdysi
roku 1483 dal práwo obci Hradčanské, aby konšelé směli
paustky, jichž majetníci nebyli wic ani známi, propůjčowati sau-
sedům, kteří na nich mínili stawěti. Brzy potom nastala pak
Hradčanům nowá skwělejší doba, když král opustiw posawadní
příbytek swůj na Starém městě, přestěhowal se s dworem swým
na hrad Pražský; nebo odtud počali se zase jako někdy za

14

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

císaře Karla úředníci a služebníci dworu králowa i jiní páni
a šlechtici w hojném počtu usazowati na Hradčanech, aby byli
na blízku sídla králowského.

Rynk Hradčanský, jakožto hradu nejbližší, nacházel při¬
tom nejwíce obliby. Zde na straně polední dům někdy pánů
z Walečoiva w roze hned wecllé příkopu hradského připomíná
se co opuštěné městiště, které později nejspíš připadlo k we-
dlejšírnu domu někdy pánů z Austí (č. 186), tak že se tento
stal nárožním (nazýwát se tak wýslowně roku 1511). Páni
z Austí neměli tohoto domu, jak se zdá, již za posledního času
krále WácslawalV; jmenuj í£ se aspoň roku 1430 majiteli jeho
synowé Jiřího wrátného někdy králowny Zofie, po nichž kaupí
přešel do rozličných rukau po sobě, až jej roku 1487 kaupil
zeman Jan Číč z Nemyčewsi, později Jan a Bernart bratří
z Waldšteina, od nich roku 1511 powěstný Albrecht Rendl
z Aušawy, od něho pak roku 1515 pan Sigmund Smiřický.
Wedlejší dům (č. 185) někdy mistra Petrlíka stawitele kostela
sw, Wíta, dostal se po jeho útěku z Prahy do jiných rukau;
drželt jej roku 1433 jistý zeman, Jan z Kopaniny; ale potom
musil mu býti zase nawrácen; neb i po smrti jeho wdowa Petr-
likowa Kateřina prowedla práwo swé k němu proti wýprose na
králi Ladislawowi (1454). Roku 1460 prodala jej panu Čeiikowi
z Klinšteina. tehdejšímu purkrabí Pražskému, od něhož se wšak
zase dostal do jiných rukau, až jej roku 1487 od sauseda Hrad¬
čanského Blažeje z Brna kaupil pan Půta z Risenberka a na
Swihowě, nejwyšší sudí, odkudž potom déle zůstal domem pánů
Stuihoivských. Dům někdy čtwrtý, nyní wlastně již třetí w tomto
pořadí, který někdy náležel doktorowi Janowi Názowi, byl
od něho co biskupa Churského roku 1436 darowán s jiným
jeho majetkem sestřenicím a bratranci jeho, Anně, Hedwice
a Jindřichowi ; 27) bratranec pak tento Jindřich Náz z Chřenowic
odkázal jej roku 1458 kapitule Pražské, aby w něm bydlil wždy
jeden z kanowníků. Byl to wšak snad dům pobořený; neb jej

27j Listinau danau na Fíirstenburce, která se nachází w Lib. Erect.

XIII. 7.

2. Hradčany. Pohořelec. Strahov).

15

kapitula, když se jí dostal, postaupila nájmem panu Janowi
£ Raupowa, hofmistru králowskému, na čtyři žiwoty; kterýž jej
držel tím spůsobem roku 1486; ale proti odkazu onomu zdwihla
práwní při Markéta z Chřenowic, jak se zdá, dcera Jindřichowa
Názowa, a obdržela roku 1488 za práwo Od ní ještě téhož
roku odkaupil část místa za domem až ke zdi městské saused
její pan Puta z Risenberka, a později jej nepochybně prodala ;
neb se roku 1502 jmenuje majitelem jeho slowutný panoše
Otík z Šuntála. Tak tedy byly tu toho času již tři panské domy
wedlé sebe.

Dwa domy w někdejší slepé uličce hned wedlé domu po¬
sledně řečeného zůstáwaly paustkami wíce než 60 let. Prwní.
jenž se nazýwal u čemvených diven (1454), byl znowu wystawen
od Hanuše šewce roku 1481 ; druhý někdy mansionáře Beneše,
který jej nejspíš byl odkázal k oltáři sw. Prokopa w kostele
Pražském, byl za prwních časů krále Wladislawa od Jana holiče
jeho obrácen w marštal, a král Wladislaw tomuto služebníku
swému darowal také řečenau uličku (14b'6), kteráž potom snad
brzy byla zawřena. Wdowa Janowa holičowa Kateřina postau¬
pila domu toho roku 1497 druhému manželu swému Wác-
slawowi lukaři, a od něho kaupil jej roku 1499 Wácslaw Adam
z Diakonie a na Ploskowicích, zeman, s nímž krátce předtím
Dalibor z Kozojed wýše zmíněný měl při, pro kterou přišel
do wěže a potom o hrdlo. Dům wedlé tohoto dále, jejž někdy
měl arcijahen Kauřimský Wlachník z Weitmile, byl od něho
již kdysi po roce 1391 prodán paní Kateřině wdowě Kunata
Kapléře ze Sulewic, kteráž jej roku 1400 odkázala kostelu
Pražskému, aby w něm přebýwalo dwanáct osob ženského po-
hlawí stawu panenského nebo wdowského, slaužících kostelu.
I tento dům byl paustkau, a kapitula teprw roku 1486 po¬
staupila ho k wystawení dwěma zemanům, Markowi Wlašim-
skému a bratru jeho, do jich dwau žiwotů. Poslední dům tudíž,
wedlé kostela sw. Benedikta, byl od kanowníka Martina Hiš-
pana, někdejšího majetníka, odkázán kostelu Pražskému, a bydlil
w něm po jeho smrti kanowník Matěj z Bíliny, probošt sw. Jiljí.
Ten roku 1416 stižen při cizoložstwí w jednom ze sausedních

1(5

Knihu IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

clomů, byl zabit a powržen na ulici ; pro jeho pak winu král
Wáeslaw zabawildům, a udělil ho co wýprosy jakémus Kolihowi
z Kolowrat. Od něho kaupil jej pan Puta z Ilburka za 80 kop,
a nepustil od něho, i když kapitula popírala práwo králowo
k zabawení a král prý sám dal jí později za práwo. Tudy ještě
za krále Wladislawa (1486) dům ten náležel pánům z Ilburka.

Zdali farní kostel siv. Benedikta w rohu západním tohoto
pořadí domů stojící utrpěl jaké škody při obležení roku 1420,
není nám známo. NemámeC o něm po wálkách tehdejších žádné
zmínky než teprw roku 1461. Tehdáž snad a jistě aspoň za
prwnějších časů krále Wladislawa nacházel se we spořádaném
stawu, tak že konány w něm byly služby boží prawidelně a na
hřbitowě při něm se pochowáwalo dle obyčeje. Měšťané Hrad¬
čanští rádi činili odkazy k němu,-8) a kdysi roku 1495 bylo
při něm zřízeno bratrstwo kamenní ků a jiných s nimi zapsaných,
od něhož založen jest prostřed kostela nowý oltář panny Marie,
sw. Barbory, sw. Kateřiny, swatých čtyř korunowaných a
sw. kříže. Beneš Launský, stawitel čili kamenník tehdejší krále
Wladislawa byl roku 1510 předstaweným tohoto bratrstwa.2<J)
K bratrstwu tomuto náležel mezi jinými znamenitějšími oso¬
bami Bohuslaw Dražický z Kunwalda, syn někdy Jana z Dražic
podkomořího, bratra Pešíkowa, jenž k oltáři tomu odkázal
100 kop (1512) a mimo to 280 kop na dělání zdi okolo hřbitowa
sw. Benedikta. Také odkazy na zwon pří témž kostele dály se
ta léta. Škola wšak někdejší při hřbitowě tom připomíná se ještě
roku 1486 co zbořená.

Na straně půlnoční w rynku Hradčanském stál w průčelí
nynější residencí arcibiskupské wedlé tehdejšího příkopu záme¬
ckého dům, který jako w časích předešlých, pokud nám známo,
wždy se nacházel w rukau sausedských (aspoň do roku 1469),
a wedlé něho taktéž dům poboční nad příkopem obrácený proti
hradu na místě dwau někdejších domů, které roku 1433 byly

28) „K milému sw. Benediktu tohoto městau prawí roku 1517 Tomáš
řezník s paní Johannú manželku swú w jich společné poslední wůli,
w knize Hradčanské fol: 100.

aa) Dle knihy Hradčanské, jak jest uwedeno w pozn. 8 na str. 7.

2. Hradčany. Pohořelec. Strahow.

17

spojeny w jeden. W uličce na druhé straně od onoho domu ná¬
rožního, kterau se chodilo k fortně nad Bruskau, kdež stáwalo
po prawé stianě na místě nynější residencí arcibiskupské někdy
pět domů, neděje se o prwních dwau z nich žádná jistá zmínka;
třetí náležející k oltáři sw. Šimona a Judy w kostele Pražském
slaužil aspoň již r. 1486 za příbytek úředníku kapitulnímu jménem
Otíkowi; za ním čtwrtý náležel roku 1488 panu Benešowi Lib-
šteinskému z Kolowrat; poslední wedlé samé fortny někdy dům
kněžský stál pustý do roku 1488, i dali jej konšelé Hrad¬
čanští Melicharowi číšníkowi, od jehož wdowy kaupil jej již
roku 1489 pan Mareš ze Šwamberka.

Také dům protější na druhé straně fortny, wěnowaný
spráwcům školy hradské (č. 57) byl pustý; pozůstáwal z něho
roku 1486 jen sklep pod wěží na zahradě ; rowněž pak pusté
zůstáwaly jiné dwa kněžské domy wedlé onoho blíž zdi městské.
Jeden z nich, při němž se nacházela pobořená wěž, wy žádal si
týž pan Beneš Libšteinský z Kolowrat , který měl dům na pro¬
tější straně uličky, od kapituly Pražské w nájem na Čtyry žiwoty,
pro sebe, syna swého Jindřicha, wnuka Jaroslawa a prwního
potomka po něm.30)

W pořadí w rynku od rohu uličky práwě zmíněné až k rohu
na konci západním nacházelo se osm domů, za dlauhý čas skoro
wesměs pustých. Prwni dwa (č. 58, 59) kaupili společně pan
Mareš ze Šwamberka a strýc jeho Burian, nejprwé totiž druhý
w řadě již wystawený, který se nazýwal u černého orla (č. 59)
roku 1486 od Jana Zaubka řezníka, potom roku 1489 také
nárožní (č. 58), awšak co paustku, od slowutného Jana ze Šárky.
Již roku téhož (1489) pan Mareš swého dílu postaupil panu
Burianowi, kaupiw si dům wýše zmíněný wedlé fortny k Brusce.
Od Buriana ze Šwamberka byl pak dům u černého orla roku
1513 darowán příbuznému jeho Krištofowi ze Šwamberka na
Boru a od toho ještě téhož roku panu Wácslawowi Bezdruži-
ckému z Koloivrat , nejwyššímu sudí zemskému. Třetí dům
(č. 60), někdy poenitentiářů, stál pustý do roku 1486 ; potom

30) Listina w archivu kapituly Pražské.

Tomek, Dějepis Prahy.

2

18

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

w něm bydlíwal wždy jeden zkanowníkň; etwrtý (č. 61), usta-
nowený někdy za příbytek kanownický, byl rowuěž tak dlauho
zbořeništěm, a dostal se později nejspíš od obce někomu k wy-
stawení i nazýwán odtud u Labutí. Roku 1517 kaupila jej aba¬
tyše Týnecká Johanna z Tandorfa pro sebe a Kunigundu Tandor-
farowau z Daubrawy wdowu, snad sestru swau. Pátý dlím (č. 62),
we kterém někdy bydlíwal Petr Parléř, byl nejspíš od synů jeho
Wácslawa a Jana prodán roku 1392 Petrowi ze Wšerub arci-
jahnowi Horšowskému, který jej sobě skoro od základu nowě
wystawil, dílem prý krásným a podiwuhodným, i odkázal jej
při smrti swé (1408) kapitule. Zdá se, že se zachowal w do¬
brém stawu, i přebýwal w něm také později wždy jeden z ka-
nowníků, zejména již někdy mezi léty 1441 až 1451 kanowník
mistr Jan Zaul. Wedlé něho stál dům pánů Eusenberských
(č. 63) rowněž, jak se zdá, zachowaný. Ostatní dwa domy (na
místě č. 67), jeden někdy kanowníka a letopisce Beneše z Weit-
mile, po němž bydlil w něm slawný mistr Wojtéch Ranků w
(1379 — 1382), a druhý, jejž Jakub oltářník sw. Maudrosti od¬
kázal kostelu, byly pobořeny. Kapitula propůjčila je oba pro-
boštowi panu Hanušowi z Kolowrat na čas jeho žiwota. Stalo
se to wšak nejspíš teprw nedáwno před smrtí jeho (ý 1483).
a tudy nepochybné newystawil jich sobě za swého žiwota, i byly
potom propůjčowány zase jiným osobám šlechtickým.

Na západní straně rynku stály na místě nynějšího paláce Tos¬
kánského (č. 182) tři domy čelem do rynku, a po boku jich jeden
w úzké uličce wedlejší na straně půlnoční, jeden pak w ulici
nynější Loretánské čili w ulici z rynku k Pohořelci. Zdá se, že
wšecky byly wíce neb méně pobořeny, leda krom nárožního
proti sw. Benediktu, který snad již roku 1433, jistě wšak
roku 1445 byl obydlen. Roku 1485 prodal jej saustd Hrad¬
čansky Jan Haťapaťa zemanu Wojtěchowi Twochowi z Nedwíd-
kowa, ten pak roku 1491 panu Litwínowi z Klinšteina. jehož
wdowě náležel ještě r. 1510. Druhé dwa obrácené do rynku při¬
pomínají se dlauho co pauhá městiště. Na prwním, w pro¬
středku totiž, stál teprw roku 1474 menší domek, potom wšak
roku 1486 již wětší dům, jejž roku 1497 kaupila paní Elška

Hradčany. Pohořelec. Strahov).

19

z Miřetic a potom odkázala (1500) bratrstwu wýše zmíně¬
nému u sw. Benedikta. Od bratrstwa tohoto kaupíl jej nej-
prwé pan Tíma z Koldic, od něho potom pan Mikuláš Žehro-
wický z Kolowrat, po jeho pak smrti od poručníka sirotků jeho
zeman Otík Zádubský z Šuntála (1510). Druhý dům, nárožní
wedlé malé uličky, byl vvystawen teprw někdy po roce 1474,
a prodal jej roku 1488 čili ještě dři we Jeroným kožišník panu
Wácslawowi z Lomnice, ten pak nebo poručník pozůstalosti jeho
panu Albrechtowi z Kolowrat na Hradišti (1489), a odtud zů¬
stali páni z Kolowrat w držení jeho déle (1510). Zadní dům
w uličce byl rownéž jen co městiště roku 1482 dán od obce
sausedowi Welíkowi a od něho nepochybně znowu wystawen.
Naproti tomu dům poboční w ulici k Pohořelci stál aspoň již
roku 1436. Roku 1456 kaupil jej pan Čeněk z Klinšteina,
tehdáž purkrabí Pražský, od Matiáše Laudy z Chlumčan, ale
prodal jej zase po pěti létech (1463). Roku 1507 připomíná se
při něm laubí doposud tu se nacházející.

Doieji na západní straně rynku od rohu uličky zmíněné
wedlé domu posledně pánů z Kolowrat až k nynější ulici ka-
nownické stály tři domy po dlauhý čas wíce méně pusté, za¬
stíněné poněkud masnými krámy, tudíž w rynku stojícími.
Prwní z nich w rohu uličky (č. 65), někdy pánů Wilhartických,
byl docela pustý ještě roku 1474 a déle. Wedlé něho dům
někdy Ctibora arcipryšta Litoměřického (č. 66), w němž za
pozdějšího času krále Wácslawa bydlil kustos Wácslaw z Radče,
oprawil sobě někdy po roce 1478 probošt Hanuš z Kolowrat,
jemuž byl od kapituly propůjčen na čas žiwota, a některý čas
bydlil wněm; po něm přebýwali w něm společně dwa z ka-
nowníků, mistr Ambrož z Plzně, scholastikus, a Pawel Radkůw
z Plzně (1486). Třetí, nárožní (část čís. 68), jejž byl kapitule
odkázal Přibislaw arcipryšt Horšowský, byl pobořen toliko
w krowu, zdi byly dobré, a w tom stawu nacházel se roku 1486
připojen k domu předešlému.

W ulici z rynku k Pohořelci byly domy na lewé straně od
rohu proti kostelu sw. Benedikta až k tehdejší bráně Stra-
howské čili Pohořelecké pobořeny wšecky. Prwní z nich, ně-

20

Kniha IV. Ocídil druhý. I. Místopis.

kdejší dům farářů w od sw. Benedikta, potahowala kapitula
Pražská na sebe, bezpochyby protože měl arcipryšt Pražsky
podací práwo při témž kostele. Propůjčila jej roku 1486 neb
již dříwe zemanu Janowi Bystřickéma ze Studnic na čas jeho
žiwota. Nicméně již roku 1488 náležel obci Hradčanské, a byla
z něho zřízena radnice její. Ostatních paustek we pořadí tom
počítalo se deset, z nichžto wšak během celého 15. století bylo
nowě wystaweno jen šest. Druhau a třetí totiž měl r. 1486 Šimon
z Telče komorník desk zemských, a prodal je roku 1488 panu
Bořiwojowi purkrabí Boninslcému, který z nich udělal dům jeden
(č. 175). Sedmá byla od konšelů roku 1481 dána Štépánowi
kožišníkowi, kterýž dům ua ní wvstawený roku 1485 prodal
Mataušowi Drobilowi, kuchaři králowskému. Od toho kaupil
jej roku téhož Jan opat Zbraslawský, od něho potom Jan ze
Žďára heitman na Kolíně (1493), a od toho roku 1498 pan
Jindřich Krakowský z Kolowrat, nejwyšší sudí králowstwí če¬
ského. Osmá paustka wedlé této, nazwaná u modrého měsíce,
byla roku 1487 dána od konšelů kupci Petrowi Springuarowi
z Weisseštotu, se zahrádkau při zdi městské i s baštau za ní,
aby ji užíwal, s wyhražením wolného průchodu k ní w potře¬
bách obecních. Springnar, wystawiw dům, prodal jej již po
dwau létech (1489) panu Bernardowi Oplowi z Fictum, od jehož
dědičky, paní Elšky z Fictum, wdowy po panu Zdeňkovi ze
Šternberka, dostal se kaupí sausedowi jejímu, panu Jindřichowi
Krakowskému z Koloivrat (1503) a odtud oba tyto domy spo¬
jeny jsau w jeden (č. 178). Další paustka hned wedlé (č. 179)
byla roku 1488 dána od obce znamenitému mistru kaiuenní-
kowi Hanušowi Spissowi z Frankfurta, kterýž si tu wystawil
dům pěkný s arkýřem na slaupě. Od wdowy jeho Barbory
kaupil jej roku 1511 pan Bohuslaw Bražický z Kunwalda,
dobrodinec kostela sw. Benedikta wýše zmíněný, za summu
neobyčejně wysokau 350 kop míšeňských. Odtud až ke bráně
Strahowské byly paustky pánů Kapléřů ze Sulewic , tuším To¬
biáše a Purkarta, co takowé ještě roku 1511. Páni Kapléřowé
roku 1506 dowolili mistru Hanušowi Spissowi. aby si do nich
prolámal zed a tam sobě drwa kladl, dokudž by oni nestawěli.

2 . Hradčany . Pohořelec . Strahow.

21

Prawá strana ulice této byla dílem o něco lépe zacho-
wána, dílem snad jen dříwe zase wystawena. Za domem s lau-
běmi na místě nynějšího paláce toskánského (č. 182) ob uličku
byla paustka, kterau konšelé Hradčanští roku 1486 propůjčili
městce Dorotě Poláčkowé k wystawení. Wedlé ní stál již tehdáž
malý dům, potom opět paustky náležející kanowníkům Praž¬
ským a w rohu wedlé nich dům čtyrhraný weliký,31) někdy
Adama z Nežetic arcijahna Hradeckého, který jej byl odkázal
kapitule. Po welké wálce náboženské bydlil w něm hned prwní
děkan Pražský, který se za císaře Sigraunda nawrátil do Prahy,
Johánek z Dubé (č. 181).

Ob druhau uličku dále na místě nynější zemské káznice
(č. 180) stál prwní dům nárožní aspoň již zase roku 1486,
náležeje tehdáž purkrabí hradu Pražského Maršowi ze Šivam-
berka jak se zdá nepřetržitě po předcích jeho, ježto jej páni
ze Šwamberka drželi již we 14. století. O druhém neděje se
žádná zmínka, protože nejspíš zůstáwal po celý onen čas pustý.
Třetí, který práwem náležel k oltáři sw. Maří Magdaleny w ko¬
stele Pražském, byl propůjčen kdysi mezi léty 1453 až 1460
od děkana kapitulního YVácslawa z Krumlowa jistému písaři
opata Strahowského, kterýž nepochybně teprw sobě jej wy-
stawiw, bydlil w něm 12 let, potom jej na 8 let někomu pro¬
najal a konečně prodal (před r. 1486). Wedlé něho čtwrtý
dům, rohem do ulice daleko wv sáhující, stál již kdysi před
rokem 1486, a náležely k němu roku toho také paustky domu
pátého až ke bráně a ke zdi městské proti Pohořelci. Roku 1507
kaupil jej i s těmito paustkami Petr kamenník z Frankfurta
za 52 kop míšeňských.

Pořadí domů odtud až ke špitálu sw. Antonína, které stály
zadem obráceny ke zdi a příkopu na západní straně města
Hradčanského, byly owšem prwní na ráně při střelbě z Poho¬
řelce na město roku 1420, a tudy byly wšecky obráceny w su-
tiny. Wedlé nárožního domu Šwamberského, zmíněného něco
wýše, stál tu předně dům náležející již od druhé polowice

3l) Donius quadrangularis in acie, maxima.

22

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

14. století farářům kostela Pražského , když prwotní dům jejich
farní we hradě byl nejspíš obrácen k nějakému jinému účelu.
Druhý byl teprw na začátku roku 1420 (4 Led.) kaupil pan
Jan Ptáček s Pirkšteina, otec bezpochyby slawného Hynce
Ptačka. Třetí a čtwrtý patřily ku kostelu Pražskému. Jeden
totiž býwal rozdělen na dwě polowice mezi oltářníky sw. Petra
a Pawla i sw. Wácslawa, druhý náležel k oltáři sw. dědiců če¬
ských. Při sepsání sezuaruu domů náležejících ku kostelu Praž-

kému dle rozkazu krále Wladislawa roku 1486 stály tyto domy
S

nepochybně wšecky ještě w sutinách, a bylo je od sebe rozeznati
dle dweří domowních, které se ještě spatřowaly. W témž stawu
nacházel se pak také špitál sw. Antonína.*2) Na domě společ¬
ném oněch dwau oltářníků zachowal se co znamení také ještě
obraz sw. apoštolů Petra a Pawla.

W podobném stawu spuštění nacházely se také domy pro¬
tější w té ulici, totiž nyní Kasárenské neboli Uršulinské (č. 181,
č. 69), z nichž prwní dwa wedlé domu čtyrhraného Adamowa
z Nežetic náležely k oltáři sw. Kateřiny, třetí k oltáři sw. Do¬
roty w kostele Pražském. To se o nich toliko pamatowalo;
ale obydleny nebyly, jakož také někdejší dům p. Heřmana
z Chaustníka (1385), nazýwaný později domem Swamberským
(1486) a dále dům oltáře sw. Erazima a čtyř doktorů. Wedlé
tohoto, w rohu do ulice, kterau se z rynku Hradčanského cho¬
dilo ke špitálu sw. Antonína, stál ještě jeden dům příslušný
ku kostelu Pražskému, totiž k oltáři sw. Kateřiny a Kunigundy
(č. 69). Ten wšak se dostal nejspíš co paustka od konšelů
některému sausedu Hradčanskému, jakž jej spatřujeme r. 1495
w držení Mikuláše hřebíčníka. Pioku pak 1509 prodal jej
Wácslaw Rohan rychtář Hradčanský panu Ladislav, owi ze
Šternberka a na Bechyni, nejwyššímu komorníku zemskému,

32) W seznamu tom prawi se o špitále sw. Antonína: Primům hostium
est hospitale. o domě pak někdy faráře kostela Pražského prawi
se: ubi est quintum hostium ab hospitali transeundo. Skladatel se¬
znamu toho také se již zmýlil, pokládaje dům někdy p. Ptačkůw
za dům náležewší někdy jakémus knězi Janowi Ptaěkowi a potom
k oltáři sw. Maudrosti. — Srow. Základy místop. Pražského na
str. 153 a 172.

2. Hradčany. Pohořelec. Strahow.

23

kterýž jej připojil k druhému domu swému wedlejšímu (č. 68)
w ulici z rynku. O domích třech na protější straně w této
ulici až ke bráně Špitálské (č. 67, 70 a 74) nenacházejí se
w celém tom čase žádné zmínky, nejspíš že také byly paust-
kami.

Při obležení hradu a Hradčan roku 1420 Pražané a spo¬
jenci jejich wypálili také podměstí Hradčanská na Pohořelci
a na Dlážení podobně jak téhož času Malau stranu Pražskau,
aby se nedostala nepřátelům jejich. Na Pohořelci pak trwalo
potom mnohem déle než we městě Hradčanském samém, než
se obywatelstwo nowé zase usadilo a stawělo příbytky. Kon¬
šelé Hradčanští o to pečliwí roku 1483 propůjčili osm městišť
pustých, kdež někdy stáwalo tolikéž domů. hned za příkopem
na západní straně města od brány Strahowské až ke bráně
Špitálské rozličným sausedům; ale dlauhý čas žádný z nich
nestawěl, nýbrž ještě w létech 1500 až 1515 wšecka tato mě-
stiště (nyn. č. 102, 100 a 79) zůstáwala pauhými zahrádkami.
W podobném stawu nacházela se až do té doby městiště ně¬
kdejších domů po lewé straně prwní ulice od tehdejší brány
Strahowské až k nynějšímu náměstí Pohořeleckému (č. 103
až 110). Weskrz byly tu pauhé zahrádky, a za nimi na po¬
lední straně nad hořejší částí Auivozu byly winničky neb sady,
pod ni. ni pak sem tam některý domek. O domích na ny¬
nějším náměstí Pohořeleckém proti klášteru Strahowskému
(č. 111 až 113) neděje se po celý ten čas žádná zmínka,
wyjma jediné krčmu (č. 116) a domek wedlé ní (č. 117) na
konci w rohu wedlé cesty tehdejší k Břewnowu, kteréž se při¬
pomínají roku 1486. W pohromě roku 1420 zanikl nepochybně
také kostel sw. Wojtěcha na Pohořelci; neb také o něm není
wíce žádné památky.

Dříwe zdwihaly se ze sutin domy w dolejší části Auwozu
čili na Blázeni od stezky, která wedla z Auwozu nahoru
k bráně Strahowské až k nárožnímu domu pod cestau k bráně
u sw. Benedikta (č. 158 — 171) a doleji odtud w hořejší části
nynější ulice Ostruhowé (č. 226 — 222). Zde stawělo se již
aspoň zase za krále Jiřího, tak že některé z domů těch při-

24

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis

pomínají se již roku 1463, wšecky pak aspoň během ostatního
15 století. W místech, kde se nyní jezdí z hořejšího konce
ulice Ostruhowé ke hradu, nacházela se wápennice pana Puty
Šwihowskčho z Risenberka za domem jeho w rynku Hrad¬
čanském (č. 185) na místě nynějšího Schwarzenberského pa¬
láce, nejspíš od něho teprw udělaná w čase, když se již mnoho
stawělo. 33) Přicházelo se k ní malau uličkau mezi domy na
Dláženém (mezi č. 223 a 224) posud zřetedlnau.

Ještě něco dříwe než Hradčany a předměstí jejich byl
roku 1420 wypálen klášter Strahowský (8 Kw.), jak na swém
místě wyprawowáno. W tom stawu shledal jej nowý opat Lew
z Bukšic, který po skončení wálek uweden byl do něho králem
Albrechtem a biskupem Filibertem (1438), totiž co spáleniště
a celkem pobořený.34) Opat tento snad nejprwé uprawil poněkud
zase kostel, ač sotwa dostatečně, ježto po smrti swé sám ani
nebyl pohřben na Strahowě, nýbrž w kostele sw. Wíta na hradě.
Nástupce jeho opat Jan z Heršteina (1445 — 1454) byl již po-
chowán iv kapli siv. Woršily na půlnoční straně při kostele,
kterau snad on byl obnowil. Z opatů pozdějších nejwíce se wyna-
snažil o nowau stawbu a úprawu Jan Starůstka (1470—1480),
jenž za prwních let pauowání krále Wladislawa wystawil jme-
nowité dům opatský , kapli sw. Šťastného a Zbožného , kapli
sw. Kateřiny wedlé hlawních dweří kostela a některé jiné bu-
dowy. Od něho byl roku 1474 zjednán také zwon na wěži
nad tauto kaplí,35) we které sobě potom zwolil pohřeb. Ná¬
stupci jeho za potomního času krále Wladislawa zdá se že
byli méně přičinliwí.

Winnice náležející klášteru w samém jeho nejbližším okolí
byly po wypuknutí bauří w zemi wesměs zabaweny od obce

33) Připomíná se ponejprw roku 1491 w knize Hradčanské fol. 48.

34) Exustam et in toto ruptam, prawí se w pamětech přidaných k nej-
starsímu urbáři Strahowskému.

35) O zwonu tom wiz nápis u Schallera. Beschreibung Praga. I 293. O kapli
nachází se později zmínka w Starých letopisích českých (p. 249)
k roku 1492, kterak totiž powětří „na Strahowě nad kaplan sw. Ka¬
teřiny wížku i 8 zwonem swrhlou.

2. Hradčany . Pohořelec. Strahoiv.

25

a prodány lozličným sausedům ; později se pak klášteru aspoň
s wětší část zase dostaly, a býwaly dáwány pod plat práwem
zákupním, tak jmenowitě hlawní winnice nazwaná pod palácem
a druhá honventslcá. Winnici nad sladownau w samé ohradě
kláštera se zahradau při ní wykaupil opat Jan Hankarap teprw
roku 1466 od tehdejšího držitele Lekše z Dlauké třídy ; 36)
winnice pak pod proboštstwím (při č. 341), kterau někdy
držel jistý mistr Hawel, pročež nazýwána jest také Hawloivkau,
dána bywši od obce Pražské roku 1421 sausedu Malostran¬

skému Barochowi, zůstala odtud od kláštera odcizena. Podobně
winnice proti této ležící (č. 343, 344) w Klínku, KbeloivJcau
nazwaná dle někdejšího držitele Jaua Kbela generálního vi¬
káře arcibiskupstwí Pražského byla od obce na dwa díly roz¬
dělena a jeden dán Mikulášowi Betlémskému (1421), druhý
Ctiborowi krejčímu. Teprw roku 1488 tehdejší držitel její

Konrád Šweikar, měšťan Staroměstský smluwil se o ni s opatem
Janem z Plané, tak že podržel jí jen do dwau žiwotů, aby
potom wrácena byla klášteru, jehož modlitbám se poručil. ’
Některé částky winnic těch byly obráceny w zahrady,

chmelnice, štěpnice i také jen w pole. We winnici pod pa¬

lácem měli roku 1459 dwa sausedé rozepři o meze swých po¬
dílu, w nichž w jednom, dolejším, nacházely se jabloně druhu
nazwaného Michalátka, w druhém hořejším hrušky, nad štěp¬
nicí tauto bylo pak trní, které se wztahowalo až ke zdi klá¬
šterské. Kdež se mezi Hawlowkau a Kbelowkau staupalo wzhůru
na Petřín, jak i podnes wede cesta na spůsob schodů, nachá¬
zela se w prawo od ní studánka blíž od nynějších zadních
dwířek zahrady klášterní, a wedla pěšina dále až k fortně skrz
zed nedaleko kaple sw. Wawřince, kterau se přicházelo k win-
nicím na wrchu Petřína. :i7)

36) Poloha její popisuje se w knize winohradské roku 1466 fol. K 4:
supra claustrum et subtus murum dicti claustri et supra braxatorium
et valvam in dextra manu et cum orto eidem vineae contiguo.

3:) Wztahuje se k tomu zápis w knize winohradské roku 1453 fol. M
29: Wenceslaus dictus Mlýnek de minori parte emit vineolam deso-
latam et humuletum in orto ferali Strahowiensi supra fontem qui
jacet sub Petřino in eodem orto ferali et super humuletum Petři

26

Kniha IV. Ocídil druhý. 1. Místopis.

3.

Malá strana.

O Menším městě Pražském wyprawowáno jest na swém
místě, kterak w bauřích roků 1419 a 1420 celkem obrá¬
ceno bylo we spáleniště, a kterak během wálky potomní jen
malá část jeho byla nuzně obnowena, tak že krom asi polo-
wice rynku a ulice k mostu, které byly znowu wystaweny
a obydleny, jinde jen sem tam některý domek zdwihal se
mezi pustými městišti. Po uwedení císaře Sigmunda w panstwí
byl od něho wydán rozkaz, a hlasem biřicowým wyhlášen na
trzích Starého, Nowého i Menšího města po tři dni dne 14.
15 a 17 Kwětna roku 1437, aby wšichni, kdož měli jaká
méstiště domů někdejších w tomto městě, do roka a do dne
wystawjli swé domy zase. Kdož by toho nedbal, dáwala se od
císaře moc konšelům a obci, aby se w méstiště takovvá uwá-
zali a s nimi naložili, jak by uznali za dobré. Ale pauhým
rozkazem nedalo se w tom mnoho sprawiti. Již za krátkého
potom panowání Sigmundowa a po jeho smrti byl nowý ne¬
pokoj w zemi a tudy opět nejistota, která nedáwala chuti
k stawbám jak k jiným podnikům. Protož konšelé ještě dlauhý
čas potom málo měli příležitosti k užití swobody sobě dané
k rozdáwání paustek, aby se na nich nowě stawělo, až teprw
za lepších časů pod wládau Jiřího Poděbradského co spráwce
zemského i co krále nastal ziwější ruch stawební, tak že do
konce panowání jeho aspoň nejwětší část Menšího města byla
zase wystawena, za krále pak Wladislawa se w tom pokračo-
walo jen ještě w nejodlehlejších ulicích. Toliko byly domy
dotud jen skrowné,. a teprw za druhé polowice panowání Wla-
dislawowa počalo se podobně jako něco dříwe na Hradčanech
stawěti úhledněji a důkladněji, zwláště když i tu na blízku

Satae et penes semitam euntes ad porticura et ad vineam Srponis in
dextra manu oc. O winnici Srpowic wiz níže w popise okolí Praž¬
ského.

3. Malá strana.

27

dworu králowského a nejwyšších úřadů zemských obwýkaly
si bydliti mnohé osoby stawu panského a rytířského. 38)

Již za posledních let wálky s císařem Sigmundem kon¬
šelé a sausedé Malostranští obraceli péči k wystawení znowu
a uprawení farního kostela sw. Mikuláše we městě swém, který
byl wypálen. Roku 1420, když se obywatelstwo Menšího města
spěšně stěhowalo s wěcmi swými do Starého a Nowého města,
odneseny byly také wěci kostelní, ornáty, klenoty i také pe¬
níze zádušní a dány ke schráně některým sausedům wáže-
néjším, kteří peněz směli také zatím užíwati pro sebe. Bylo
jich 21, a každý z nich jmenowitě měl dwě hřiwny stříbra
za sebau. Roku 1430 byli wyzwáni k odwedení zase wěcí
i peněz k obci, a učinili to wesměs krom některých nedo¬
platků, s kterými se jim ještě čekalo. Stalo se to nepochybně
se wzhledein k nowému stawení kostela, kteréž se hned tehdáž
zamýšlelo. Pod opatrowáním obce nacházel se k tomu účelu
také odkaz 40 kop grošů, učiněný již za posledního času před
bauřemi od sauseda Wawřince Nárožníka (f 1418) na stawbu
zwonice při kostele, 39) a scházely se k tomu ponenáhlu též
jiné důchody z odkazů a jiných zřídel. 40) Roku 1434 Beneš
od brány Strahowské saused odkázal 5 kop na wystawení oltáře
w kostele sw. Mikuláše po lewé straně ke kůru jdauc, na
němž měl malowán býti Kristus na kříži a kalich s hostií
smočenau w kiwi Kristowě. Roku pak 1436 Sezema z Hoře-
šowic, písař desk dworských, poslední wůlí swau určil polo-
wici městiště sobě náležícího w rohu blíž kaple sw. Wácslawa
na oprawení hřbitowa a školy sw. Mikuláše. Jiné odkazy při¬
pomínají se roku 1448 na stawbu a na oprawení kostela, téhož
roku na zwon, roku 1464 na sklo ku kostelu sw. Mikuláše,

38) Bohuslaw Hasišteinskjv we swém popise Prahy klade sice pone-
náhlé nowé stawení Menšího města wůbec teprw do času panowání
Wladislawowa; ale určitější paměti w zápisích na domy we městské
knize Malostranské z toho času se s tím nesrownáwaji

39) Paměti o tom w knize Malostranské při roce 1430 fol A 5. 6.

40) Roku 1431 byl od konšelů saused Matěj Berka pro cizoložstwí od-
sauzen ku pokutě 10 kop „pro aedificiis et structura ecclesiae
nostrae'.

28

Kniha IV. Oddíl druhý. 1 Místopis.

z čehož sauditi jest, že se tehdáž zasazowala skla do okeu
zhotowených. Roku 1498 byl slit zwon a nejspíš také zawěšeu
na zwonici41) čili na wěži, o které se tehdáž a ještě několik
let později stawělo. 42) We stawbě kostela samého pokračowalo
se, jak se zdá, s častými přestáwkami pro nedostatek pro¬
středků, které wždy plynuly hlawně jen z odkazů dobrodinců. 43)
Konečně wšak předce aspoň roku 1502 již se dokonáwalo kle¬
nutí a kladl se krow nad ním.44) Nějakau wšak snad chybau
w díle o několik let později krow se zbořil w prostředku,
a učinil škodu na klenutí, kteréž proto roku 1512 musilo
částečně býti obnoweno. 45)

O kapli čili kostelíku siv. Wácslaiva opodál odtud dějí se
zmínky (1434, 1479), dle kterých se zdá, že bud neutrpěla
welkého spuštění nebo zase brzy byla uprawena; snad se jí
užíwalo k službám božím, pokud nebyl farní kostel poněkud
k tomu přispůsoben. 4<i) Naproti tomu raclní dům Malostranský,
tudíž prostřed rynku stojící, od wypálení dne 4 listopadu
roku 1419 zňstáwal po celý čas potomní wálky a ještě mnohem
déle zkažen, a schudlá obec neměla prostředků k obuowení

1 ') Schaller, Beschreibung Prags. II 19

*1 2 * * S) W knize městské zapsán jest odkaz „na wěži k sw. Mikuláši" r. 1497
(E 21), jiný pak roku 1502 (G 2).

43) Jeden z odkazů takowýcli roku 1497 (w knize městské E 21) zní
„na kostel k faře naší. když by stawěli po časích", jiný r. 1508 na
10 kop míšeňských, „tak aby na každý rok dáwáno bylo po jedné
kopěu, dle čehož předpokládalo se pokračowáni we stawbě ještě na
10 let potomních.

*') Swědčí o tom odkaz kamenníka Františka z Drážďan dwau kop
..super architecturam" a jiný Wácslawa Kopanského z Wraního
dwadceti kop „na wěži k sw. Mikuláši i na sklep". (W knize městské
F 36. G 2.)

<s) W knize městské nachází se roku 1511 (K 18) odkaz dwau kop
míšeňských „na krow sw. Mikuláše, kterýž se zbořil nad sklepem",
a jiný jedné kopy roku 1512 (L 5) „k sw. Mikuláši na klenutie".

S tím pak sauwisí zpráwa we Starých letopisech českých k témuž
roku 1512 (str. 335): Toho léta klenuli kostel u sw. Mikuláše na
Malé straně, prostředek.

*6i Roku 1524 nachází se w knize městské (D 18) odkaz -k sw. Wác-
slawu na oprawení toho kostelíka" , což patrně se wztahuje teprw
ku pozdějším nahodilým škodám.

3. Malá strana.

29

jeho. Ze slitowání nad tím, jak se prawí w zápise o tom uči¬
něném, poručníci Wácslawa z Bítowa, někdy písaře městského
(f před r. 1433), darowali obci roku 1436 dům po něm pozů¬
stalý w pořadí na polední straně rynku (č. 271), jenž odtud
slaužil za dům radní, s powinností toliko, aby z toho domu
ročně dáwali kopu grošů na olej k lampé w kostele sw. Miku¬
láše. Teprw r. 1453 byli od purkmistra a raddy zwoleni úřed¬
níci z konšelů a z obecních ke stawení býwalé radnice, ale
nebyla wíce obrácena ku předešlému účelu, nýbrž po wysta-
wení prodána roku 1479 Janowi bečwáři z Klatow. Na začátku
16. století byla nazýwáua domem Cejkowským, dle tehdejšího
majitele Wácslawa Čejky (1510—1518).

Na městišti wedlé staré radnice proti kostelu sw. Miku¬
láše připomíná se domek co znowu zase wystawený r. 1454;
tři městiště na druhé straně radnice blíž kaple sw. Wácslawa
zůstáwaly wšak pusty do roku 1479. Škola wy pálená snad
byla brzy po wálce znowu wystawena, ale slaužila později za
dům kněžský čili faru sw. Mikuláše (1477). Huť uhlířskou
wedlé ní ujala obec roku 1430, ale přiřkla práwo k ní zase
roku 1437 měštce Markétě Šidlowé proti zaplacení útrat na
wystawení jí znowu wy naložených. Opodál odtud na druhé
straně od kaple sw. Wácslawa, totiž na straně wýchodní, kon¬
šelé roku 1499 dali městiště k wystawení domu a kuchyně
k waření a pečení na prodej s práwem wýhradným k tomu
Markétě manželce Jana Kudrnáče za roční plat dwau kop
míšeňských. Wymíněno přitom, aby udělala zahrádku od kůru
a zdi kostelíka sw. Wácslawa na sedm neb osm loket, aby
k němu nebyla dopuštěna žádná nečistota- Týmž práwem drželi
„nowau kuchyň “ potomní její nástupci. „ Stará kuchyně* T
která bezpochyby předtím požíwala toho práwa, připomíná se
ještě r. 1513 w prostředu rynku dále odtud w stranu wýchodní.
W masných krámích prostřed rynku nacházeli se již r. 1439
mezi řezníky někteří nemající staršího práwa k nim, pročež
wyjednáno s nimi, že musili platiti po groši každý týden
k obci za užíwání jich do wůle obce. W jedné řadě masných
krámů nacházelo se jich wšech sedm, jak jindy býwalo, již

30

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

aspoň roku 1460, a nejspíš také druhá řada byla asi téhož
času úplná. Blíž jich na straně jižní připomínají se krámce
hokyňské ponejprw roku 1467. Z desíti pak někdejších domků
při kostele sw. Mikuláše, kterým se říkalo to krámcích , stály
tři již zase roku 1431 (č. 5), i nejspíš také čtwrtý (č. 4)
w rohu blíž kostela na jižní straně toho ochozu, s kowárnciu
a wýhní, ježto jej roku 1433 od poručníků dáwuého držitele
Martina kowáře kaupil Wácslaw Wakula kowář. Konšelé po-
wolili mu roku 1436 přistawiti k samé zdi domku tři slaupy
dřewěné k pewnéjšímu podepření jistbičky w něm. Později při¬
pomínají se některé domy také dále w témž pořadí na jižní
straně od kostela sw. Mikuláše podél zdi hřbitowa, mezi nimi
pak kdesi také škola tam přenesená. Na druhé straně ochozu
toho, obrácené proti masným krámům, usadil se teprw r. 1446
struhař, wyžádaw si městišté od konšelů (č. 5) k dělání a pro-
dáwáni prken. Wedlé něho stály roku 1448 dwa domky blíž
ke zdi hřbitowa (č. 3, 4) ; z ostatních wšak tří méstišť zůstá-
walo jedno pusté až do roku 1456, ostatní dwě mnohem déle.

Z domů na čtyřech stranách rynku byla do času přijetí
císaře Sigmunda za krále znowu wystawena sotwa třetina, ostatní
zůstáwaly paustkami wětším dílem až do času po dobyti Prahy
Jiřím Poděbradským (1448) a některé ještě mnohem déle;
přitom pak wětší část domů wystawených ještě během wálky
před přijetím Sigmunda nacházela se w dolejší čili wýchodní
části rynku; w hořejší pak wíce zůstáwalo paustek. Tak ze¬
jména w pořadí od ulice z rynku k Ojezdu až k rohu do
ulice Mostské stály do roku 1430 již tři domy zase wysta-
wené, a o čtwrtém stawělo se (č. 270); pátý řečený „m tří
kráh°i“ (č. 269) byl ještě roku 1431 prázdným městištěm ; co
dům znowu wystawený připomíná se teprw roku 1468. Mezi
těmito domy nacházela se nowá radnice darowaná obci po
Wácslawowi z Bítowa (č. 271). Konšelé užíwali jí k úřadowání
swému a ke schůzím raddy i obce 42 let, mezi kterýmž časem
byla nákladněji uprawena. Roku wšak 1478 prodali dům ten
za 105 kop, zřídiwše zatím nowau radnici na rohu wýchodní
strany rynku, která se tu odtud zachowala déle než tři sto-

3. Malá strana.

O 1

O 1

letí (č. 35). Byl to dům někdy pánů z Michalowic, který wy-
pálen jako wšecko w jeho sausedstwí, také po skončení bauří
a wálek zůstáwal majetkem tohoto rodu panského. Roku 1432
přebýwal w něm někdejší písař desk dworských Sezema
z Hořešowic, ale musilo to býti jen w nějakém saukromém
bytu zřízeném w sutinách jeho ; nebot i potom nazýwá se wždy
jen domem pustým ; a co pauhé městiště kaupen jest pro obec
roku 1478 za 35 zlatých uherských od pana Jana Towačow-
ského z Cimburka, dědice pánů z Michalowic po wymření rodu
jejich. Pro potřebu obce co dům radní musil wšak brzy býti
uprawen, když radnice předešlá (č. 271) byla téhož roku
prodána.

W pořadí wedlé domu pánů z Michalowic jmenují se roku
1424 tři paustky, z nichž jedna byla zase wystawena někdy
před rokem 1454 (část č. 36), druhá již roku 1426 (č. 36),
třetí (část č. 37) někdy před rokem 1444. Pusté městiště wel-
kého domu w rohu do ulice k mostu rozdělili konšelé roku 1431
na tři díly mezi dědice někdejšího držitele jeho Jana Iínoblaška
šewce, z nichž dwa prodali tyto podíly swé ještě téhož roku,
třetí teprw po 10 létech (1441), i wystaweny jsau tu odtud
tři domy, dwa menší (část č. 37 a č. 38) a jeden wětší ná¬
rožní (č. 39, 40, 41). 47)

W pořadí na půlnoční straně rynku od rohu proti sw. To¬
máši až k ulici nynější Pětikostelské byly roku 1427 tři paustky
(č. 518, č. 7, č. 7), a wedlé nich snad jeden dům w rohu
hořejším (část č. 6), který se co wystawený připomíná aspoň
roku 1436. Na ostatních třech paustkách stawělo se nejdéle
do roku 1445. Wšecky čtyři domky, z počátku nepatrné, wzrostly
pak do počátku 16. století w stawení znamenitá. Dolejší dům
nárožní byl roku 1499 kaupen od slowutného Jaroše ze Sowo-
jowic a ze Stranowa,48) který jej wšak již roku 1500 zase
prodal ; od nowého pak držitele Štěpána měšečníka jest roku
1501 část domu odprodána, tak že odtud bylo pět domů w tom

47) O welkosti domů saudíme zde i jinde nejwíce dle kupních cen je¬
jich, kteréž se udáwaji w knihách městských.

4i) Wiz o něm w díle VII str. 329.

32 Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis-

pořadí. Tyž Štěpán měšečník prodal potom roku 1502 dům ná¬
rožní panu Tíinowi z Koldic na Krupce, který jej wšak již
zase prodal roku 1503. Dům odtud w pořadí třetí (část č. 7)
nazý wal se Bašta čili na Baště,49) a náležel od roku 1515 paní
Žoíce ze Wšehid, manželce rytíře Mikuláše Hisrle z Chodů,
kterýž jej potom roku 1519 nákladněji wystawil do wětší wýše
i s hubím při něm. ’0) Nárožní dům na hořejší straně (č. 6)
náležel od roku 1488 místopísaři zemskému Štěpánowi, později
až do roku 1502 slawnému básníkowi panu Bohuši awowi Hasi-
šteinskému z Lobkowic. Wzadu za těmito domy w uličce po¬
stranní připomíná se teprw roku 1458 w roze hořejším (č. 6)
dům někdy Martina písaře desk dworských, jejž on toho roku
prodal Ondřejowi synu maršálka dworského Jakuba z Koeha-
nowa za čtyry kopy, z čehož sauditi jest, že to byl na ten čas
domek nepatrný. Wedlé něho připomíná se ještě tehdáž farní
dům sw. Mikuláše (č. 7), wšak nepochybně opuštěný, ježto se
obydlí kněžské nacházelo již jinde. Roku 1518 někdejší tato
fara sw. Mikuláše náležela wládykowi Wácslawowi Donatowi
Přínskému.

We druhém pořadí domů na půlnoční straně rynku, kdež
se nyní nachází králowské místodržitelstwí, byly tři někdejší
domy pusty do let 1452 až 1459, a jen w rohu hořejším
(č. 203, 204, 202, 182) stál čtwrtý, wšak jen skrowný domek
již roku 1432. Na městišti druhém od dolejšího konce jsau
potom roku 1453 wystaweny domy dwa, tak že se po wysta-
wení také na ostatních dwau paustkách Čítalo pět domů, wšecky
pak za panowání krále Wladislawa ještě před koncem 15. století
byly wystaweny wznešeněji. tak že náležely mezi nej wětší domy
na Malé straně. Dolejší nárožní kaupil roku 1487 od sauseda
Jana Petržilky zeman Bawor Podmoklský z Prostiboře a na
Chwatěrubích, prodal jej wšak zase roku 1492. Druhé tři
domy wedlé nacházely se delší čas w rukau šlechtických. Prwní
totiž kaupil roku 1504 zeman Wásclaw Roztocký z Teplé od
sauseda Jiříka Šediwka, od něho potom Šimon Trhlawský z Ja-

^9) Ponejprw roku 1496.

b0j Zápis o tom w knize městské toho roku O 11.

3. Malá strana.

33

woré (1511), od wdowy tohoto Wácslaw Zachař ze Chwojence
(1519), a od toho Prokop z Ostroměře (1523). Druhý, řečený
u černé paivláčky, kaupil roku 1500 pan Wilém Zub z Land-
šteina na Fricšteině, po němž jej držel pan Wácslaw z Land-
šteina, tuším syn jeho, do roku 1510. Třetí se nazýwal u bí¬
lého měsíce, a kaupil jej roku 1492 slowutný Wácslaw Šatný
z Brodce, od něho roku 1498 pauí Ziguna hraběnka z Orteiu-
burka a na Tachowě, od této pak paní Johanka Zwířetická
z Wartenberka (1503), která jej držela, pokud známo, ještě
roku 1521. Hořejší dům nárožní, někdy Sobíkowský (č. 204,
203, 202 a 182) byl roku 1489 odprodáním od tehdejšího
držitele Jakuba koláře rozdělen na tři domy, z nichž dwa šly
do rynku (č. 204 a č. 203), jeden pak do zadu w krátké
uličce ke schodům zámeckým (č. 202 a 182). W zadu za do¬
lejším nárožním domem připomíná se we druhém roze nyněj¬
šího stawení místodržitelstwa již roku 1430 dům čili spíše
nějaký malý pozůstatek domu pobořeného, jejž později roku
1487 kaupil slowutný Ambrož Mulfar z Minic, písař z kance¬
láře králowské. Od něho potom rozšířen jest přikaupením zadní
Části nárožního domu z rynku (1499) a bezpochyby wznešeněji
wystawen.

Na západní straně rynku, kterau nyní zaujímá stawení
wojenského welitelstwí (č. 258), stál roku 1434 jediný z někdej¬
ších pěti clomů.w rohu ulice Strahowské, řečen ý u bílého ned-
tcěda, ostatní čtyři byly paustkami. Na dwau z nich byly wy-
staweny malé domky teprw roku 1450; třetí byla prázdná
ještě roku 1477 ; poslední pak w kautě při straně polední, po¬
skytla místo domku rowněž jen malému asi roku 1442. Teprw
později, dílem za krále Jiřího, dílem za prwních let krále
Wladislawa byly tu domy něco wětší. Dům u bílého nedwěda,
který později wynikal nad jiné, kaupil roku 1500 wládyka
pan Wácslaw Litewský ze Swinař, a od něho roku 1516 pan
Jindřich Kornhauzský z Kolowrat a na Kwíci; po jeho pak
smrti prodán jest od dědiců místopísaři králowsť\ví českého
Wácslawowi Robnhápowi ze Suché (1521). Wedlé něho držel
druhý dům tudíž od roku 1520 wládyka Delfín z Haugwic,

Tomek, Dějepis Prahy.

3

34

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

tehdáž heitman hradu Pražského; třetí pak dům byl páně
Henrychůw z Platona (1504 — 1520 i něco dříwe a později).

Od řečeného kautu, kterým se západní strana rynku kon¬
čila, nacházelo se na straně polední ještě do roku 1452 šest
městišť pustých wedlé sebe, z nichž některá zůstáwala pustá
také ještě deset let potom. Mezi nimi dům někdejší u žernoivů
(č. 262) w stawen byl znowu teprw mezi léty 1460 — 1466, a
nazýwal se později n beránka (1523). Ob jeden dům wýše od
něho stál již dříwe (1452) malý domek, jejž potom roku 1484
od Jana sítaře kaupila měštka Staroměstská Swata wdowa a
wěnowala jej pro chudé, odkudž nazýwán w časícli potomních
špitálem Malostranským (Č. 260). Doleji w témž pořadí na¬
cházely se čtyři domy již wystawené roku 1430 neb nejdéle
1434, mezi nimi jmenowitě důra nazwaný u zlaté štiky (ad
aureum luceum) (č. 264) a welký dům nárožní s piwowárem
při uličce z rynku k Újezdu (č. 267). Ne-li již w době předešlé,
aspoň již we druhé polowici 15. století domy w tomto pořadí,
jakož i w pořadí dalším, wýše popsaném, odtud až k ulici
mostské, měly swé podlaubí.b')

W ulici k mostu byly na straně polední wšecky domy již
znowa wystaweny do příjezdu císaře Sigmunda. wyjina snad
jediný (č. 275), který byl roku 1432 ještě paustkau, co dům
pak ponejprw se určitě připomíná teprw roku 1467, ač jistě
stál dříwe. Nazýwal se n stříbrné riiže (1492), a byl jeden
z nejwětších w tom pořadí, jakož podobně také hned prwní od
podsíně z rynku (č. 273), nazwaný u kopáče (1448). a jiný ře¬
čený u stříbrné štičky (č. 277, 1521). Welký swobodný dům
někdy páně Iírajířůw w roze proti domu Saskému náležel ne-
wíme od kterého času znamenitému sausedu Diwišowi z Ejzíře;
od něho wšak byl r. 1447 rozdělen odprodáním dílu Janowi pro-
wazníkowi (č. 281, 282), který brzy potom zas od toho díl odprodal
(č. 281) a podržel toliko díl práwě w rohu stojící (č. 282),

5 b Wyswiti to aspoň ze zmínky o domě prwiiim wedlé ulice mostské
(č. 272) roku 1480 w knize městské (fol 124 », kdež nazýwá se ná¬
rožním, což jediné wztahuje se k tomu, že zde podsíň činila wý-
stupek, jak jest widěti podnes

3. Malá síranu.

35

tak že tu odtud byly tři domy, wšecky dosti welké. Důra, který
Diwiš z Ejzíře podržel (č. 299, 280), přešel po něm na pří-
ouzného, snad synowce jeho, Jana Fráňo wa z Ejzíře, a po něm
(1464) na wdowu téhož Kateřinu a syna Bohuslawa. Roku 1475
a potom až aspoň do roku 1501 držel jej zeman Erhart z Dau-
powa, nabyw ho nejspíš kaupí. Později pak byla majetnicí jeho
paní Apollena z Huti čili Apollena Hutská z Dříní, wdowa
slawného práwníka Viktorina Kornelia ze Wsehrd (1522), kteráž
jej roku 1526 prodala ponejprw pod šos městský, tak že se
odtud sprawowal knihami městskými místo desk zemských.

Dům Saský (č. 55) w rohu proti domu Krajířowu čili
potom Jana prowazníka náležel powždv obci Staroměstské, a
tím roku 1419 a 1420 zůstal zachráněn od spuštění jakožto
tehdáž důležité stanowiště wojenské. Malý domek za ním wšak
wedlé brány mostské (č. 56) byl paustkau až do roku 1452.
Konšelé Malostranští jej toho teprw roku dali Kunšowi šewci,
aby si jej znowu wystawil.

Také tři domy proti domu Saskému za domem Krajířo-
wým (c. 283, 284 a 285) w krátké ulici wedaucí ku klášteru
Matky boží konec ínosta, již na půdě téhož kláštera stojící,
zůstáwaly delší čas pusty. Prwní z nich (č. 283) přewor a kon¬
vent propůjčili roku 1458 Křížowi kožišníkowi k postawení
a zdělání za roční plat.

Kostel a klášter sám, wypálený a rozbořený roku 1420,
zůstáwal dlauho w tom stawu, a jen ponenáhlu byl oprawowán,
nikdy pak wíce nepowznesl se ku předešlé wznešenosti. Z ko¬
stela jinenowitě byl jen někdejší kůr připrawen zase pod krow ;
když pak při welkém ohni roku 1503 wy hořel, sklenut byl
teprw zase roku 1519. Za příbytek kommendatora slaužil toho
času dům na půlnoční straně od kostela proti domu Saskému,
jindy pronajímaný (č. 286), 52) za nímž lázeň připomíná se již
zase co stáwající roku 1430. Mlýn klášterský blízko ní (č. 489),
spálený a zkažený, přewor a konvent r. 1463 propůjčili Janowi
Labutskému nožíři, aby jej sobě znowu wystawil a užíwal ho za

5-) Zmínka o tom w list;ně archivu téhož kláštera roku 1480.

36

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

roční plat práwem zákupním; později pak roku 1521 postau-
pili také paustky wedlé mlýna tohoto (č. 487, 488) slowutnému
Janowi Žábowi k wystawení domu, s wymíněním. kdyby ho
klášter někdy zase k bytu swému potřebowal, aby jej od něho
kaupiti mohl. Také městiště, na kterém někdy stála škola proti
kostelu, téhož roku 152 L postaupeno bylo sausedowi, který mél
domek wedlé ní (č. 482), aby jej sobě rozšířit! mohl až ke zdi
zahrady přeworowv, začež on wystawil nowau školu na jiném
místě

W ulici mostské na straně sewerní byly doinkv řečené
iv krámcích welmi záhy znowu wystaweny, tak že některé se
připomínají zase již roku 1427, jiné nejpozději roku 1436. Bylo
jich od mostu až k uličce, kde se krámce končily, dohromady
dwanáct (č. 49—58). Z počátku nazýwají se w knize městské
práwě jen domky neb chýšemi nebo pauze krámci; ale později
wesměs byly wystaweny wětší, tak že měly ceny w poměru
k malému prostranstwí wélké. Patrně pocházelo to z dobrých
obchodních a řemeslnických žiwností, které se w nich dařily.
Jeden z těch domů (část č. 51) kaupil roku 1522 zeman Wác-
slaw Donat z Těchlowic, k jehož žádosti koušelé roku 1523
dali odklidit! krám před ním stojící, jenž se mu widél býti
k ohyzdě, za jistau náhradu ročním platem. Něco déle zňstá-
waly paustkami čtyři domy někdejší w tom pořadí od konce
krámců až k ulici wedaucí k sw. Tomáši. Nárožní z nich wedlé
této ulice (č. 45) wynikal welikostí nad jiné, ale teprw od
konce 15. století.

Ze šesti domů po prawé straně ulice k sw. Tomáši stál
do roku 1432 jen na místě jednoho ž nich, od rohu čtwrtého,
jindy welkého, domek malý nazwaný Kačcroicský , dle někdej¬
šího majetníka Mauritia Kačera písaře desk zemských. Prwní
z někdejších domů těchto w rohu wedlé wcliodu do někdejšího
dworu arcibiskupowa byl pustý do roku 1460, druhý do roku
1458, třetí do roku 1457, we kterémž městiště to rozděleno
a wystaweny na něm dwa domy, z těch pak jeden později roz¬
dělen ještě zase na dwa (1489). Za domem Kačerowským dále
jdauc k sw. Tomáši byla dwé městiště prázdná až do času

3 Malá strana.

krále Ladislawn. Na prwním z nich byl wystawen mezi léty
1453 a 1455 malý dum, při němž se odtud nacházela některý
čas porážka čili šluchtáta (asi do roku 1474); druhé w roze
proti sw. Tomáši wedlé fortny tamější (č. 34) dali konšelé roku
1456 k w}*stawení Matéjowi Kožiškowi šewci; byl to odtud také
jen domek malý. Dům Kačer owský byl později bezpochyby nád¬
herněji wystawen; nazýwáť se roku 1488 domem knížete, ná¬
ležeje tehdáž snad některému ze synů krále Jiřího; potom pak
připomínají se co držitelé jeho pan Jan z Šumburka (1493).
paní Jencowá (1511 — 1522), bezpochyby wdowa někdejšího nej-
wyššího purkrabí Jence z Janowic. konečně (1525) týž pan
Wácslaw Hisrle z Chodů, jenž byl krátce předtím držitelem
domu řečeného na Baště. Sausedein paní Jencowé w domě we-
dlejším, na straně k sw Tomáši, byl tehdejší místokomorník
králowstwí českého Mikuláš Bryknar z Brykšteina (1514—1522).
potom pan Wolfart Planknar z Kyšperka, od něhož kaupila
dům ten roku 1525 paní Beatrix z Kolowrat.

Za dwojím pořadím domů w ulici mostské a w ulici
k sw. Tomáši skrýwaly se opuštěné sutiny welkého clivorn arci-
biskupoiva, wypálencho a rozbořeného w roce 1419, s nímž ne¬
stala se žádná změna k lepšímu po celé 15. století. Zahradu
uwnitř dwora darowala spojená obec Starého a Nowého města
roku 1421 Ondřejowi sladowníkowi. Kdysi pak mezi léty 1497
a 1501 byl zahražen někdejší hlawní wchod do domu arcibiskup:
ského z ulice k sw. Tomáši wystawením domu na místě při
něm (č. 44). 53)

Klášter sw. Tomáše i s kostelem slawným po wy pálení roku
1420 rowněž dlaulio zůstiwal spuštěn. Také při něm zahrada
byla roku 1421 darowána od obce Pražské sausedowi jednomu,
Wítkowi Stříbrnému, ale po nawiácení klášterníků do Prahy
zase jim nawrácena. Pomocí dobrodinců rozličných, zwlášté ze
sausedstwa Malostranského, paustewníci řádu sw. Augustina
jen ponenáhlu oprawowali stawení. aniž říci lze, jak daleko

53) Roku totiž 1497 nazýwá se w knize městské dům w lewo od tohoto
wchodn ještě posud nárožním (in acie); roku wšak 1501 již se
uwodí dwu domy wedlé něho; po každé straně jeden.

38 Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

w tom dospěli do konce 15. a do začátku 16. století. Odkaz
jeden k sw. Tomáši „na oprawu toho božího domu“ zapsán jest
do knihy městské ještě roku 1524, jiný „do káply sw. Doroty
panny u sw. Toraáše“ roku 1520, a odkaz 60 kop míšeňských
„na pozlacení archy“ roku 1518. W předešlé spůsobě nebyl
wšak kostel obnowen nikdy wíce. Roku 1499 ponejprw připo¬
míná se kaple sw. Barbory (někdy sw. Filippa a Jakuba) na
swém nynějším místě a w ní oltář sw. Petra a Pawla.54)

Z někdejších domů, které stály za klášterem od zadních
wrat jeho při zahradě a piwowáru až ke bráné Písecké, byl
do roku 1434 wystawen jen jeden docela malý domek od Era¬
zima šewce, hned wedlé domu na líorábce; ostatní byly paust-
kami při nejmenším do roku 1459. Welký dům někdy podko¬
mořího w přední části nynějšího Waldšteinského paláce držel
roku 1432 saused Malostranský Mikuláš Haužwa, který byl
toho času rychtářem Mělnickým ; ale w jakém stawu se dům
nacházel, byw rowněž wypálen roku 1420, není nám známo.
W pozdějších časích nazýwán byl Wápennicí , a nacházela se
při něm skutečné wápennice, náležející do roku 1517 wlády-
kowi Wácslawowi Slezákowi z Kbelská.35) potom jinému wlá-
dykowi Wácslawowi Tatausowi z Wraného. Malý někdejší do¬
mek mezi ním a branau Píseckau připomíná se teprw zase
roku 1472, a byl později wětší.

Na druhé straně ulice Pisecké stály proti klášteru sw. To¬
máše do roku 1434 jen dwa domy dosti malé (č. 11 a č. 15) 5
ostatní zůstáwaly ještě dlauho potom pusty. Prwní w pořadí
od uličky za domy w rynku (č. 10) a tak též třetí a čtwrtý
(č. 12, č. 13) byly wystaweny teprw po roce 1455, pátý (č. 14)
roku 1462, sedmého městišté pusté (část č. 16) bylo od kon¬
šelů darowáno roku 1448, a wystawen na ném jen malý domek ;

M) Lib. Erect. XIII fol. 119.

s’) W zápise w knize městské roku 1518 (N 27 1 nazýwá se „wápen¬
nicí Slezákowau někdy, ale již nyní pana Wácslawa Tatausa\ Ne
pochybně wšak Slezákem tím rozumí se Wácslaw Slezák z Kbelská,
jejž od roku 1517 nacházíme w držení nedalekého odtud domu (č. 16),
o němž avíz doleji.

3. Malá strana.

39

osmé méstiště w rohu na druhém konci pod kostelem sw. On¬
dřeje darowali konšelé k stawení teprw roku 1457, a předce
zůstáwalo i potom pusto až do roku 1473; potom byl tam po-
staweu dům dosti welký (druhá část č. 16), wedlé něhož wzadu
na rynečku pod sw. Ondřejem na paustce dotud zůstáwající
ješté jeden malý domek (č. 16) wystawen byl teprw roku 1480
neb 1481. W době krále Wladislawa některé z těchto domů
déle neb kratčeji náležely osobám wyššícb stawů. Tak hned
prwní nárožní (č. 10) kaupil sobě roku 1494 zeman Jeroným
ze Skuhro wa, místokomorník králowstwí českého, od něho po¬
tom (1497) jiný zeman Ješek ze Strojetic. Kaupí od tohoto dostal
se (1499) Kateřině z Pakoměřic, wdowě slowutného Jindřicha Ho-
stiwického, a snad dědictwím po ní Dorotě ze Straškowa, kteráž
jej roku 1502 prodala Sigmundowi Pašinkowi z Trojanowic. Po
něm zdědil jej bratr jeho Petr Pasinka z Trojanowic, od něhož
teprw zase prodán jest sausedowi Ondřejowi malířowi (1517).
Prwní dwa domy wedlé tohoto (č. 11 a č. 12), které již od
roku 1455 měly společného majetníka, kaupil roku 1487 pan
Jan z Homberka od zn^nenitého sauseda Mikuláše Ráje, a po
něm držel je pan Oldřich z Homberka (1502 — 1506), wrátný
králo wský, s manželkau swau Marketau z Chřenowic,56) kteráž
je prodala roku 1506 klenotníkowi Hanušowi Portowi. Od něho
kaupil toliko prwní z těchto domů (č. 11) týž zeman Sigmund
Pašinka z Trojanowic, jenž držel dům nárožní (1511). Bratr
jeho Petr prodal jej potom písaři radnímu Menšího města Ja-
kubowi Lwíkowi (1519). Dům w pořadí čtwrtý (č. 13) kaupil
roku 1487 zeman Hlas z Kamenice. Po něm jej držel některý
čas jiný zeman Stanislaw z Pawlowic, od něhož kaupil jej roku
1497 Zibřid ze Strojetic, a jeho dědicem nepochybné byl Hrdi-
slaw ze Strojetic, kterýž jej roku 1506 prodal ponejprw zase
sausedowi, Jiřímu Šediwkowi řezníku. Dům pátý (č. 14) držel
jen krátký čas zeman Nikodém ze Žlunic, jinak z Přemyšlené
(1486 — 1487), potom opět Sigmund z Trojanowic wýše zmíněny
(1494 — 1498). Nárožní pak dům na druhém konci, proti ko-

5ti) Srow. o ni str. 15.

40

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

stelu sw. Ondřeje (č. 16), kaupil roku 1488 zeman Jan Staw-
skv ze Staw, po němž jej zdědil syn jeho Jindřich (1491). Od
poručníků sirotků jeho byl dům prodán (1495) témuž zemanu
Stanislawowi či!i Staňkowi z Pawlowic, který držel prwé jiný
dům w tom pořadí, jak wýše zmíněno. Od něho kaupil jej
Bobuslaw Wrchota ze Slatiny (1504), po němž dostal se ne¬
známého roku sausedu Staňkowi kamenníkowi, ale již roku
1517 opět šlechtici Wácslawowi Slezákowi z Kbelská, od něho
potom prodejem panu Jiříkowi Osowskému z Adlaru (1522).
kterýž jej držel do roku 1526.

Spustlá zůstawala dlauho také nynější ulice Pétikostelská
s Píseckau sauběžná od kaple sw. Martina až ku kostelíku
siv. Ondřeje , kteréž se oba zachowaly, ač newíme za dlauliý
čas, w jakém stawu. Po prawé straně, přicházejíc od rynku,
připomínají se na místě nynějšího welkého domu zemského
(č. 176) nejprwé dwa malé domy teprw roku 1471 hned od
rohu za kaplí sw. Martina; třetí byl paustkau až do roku 1489;
za ním byla paustka, kterau konšelé darowali roku 1467 i wv-
stawen na ní domek nepatrný. Kaupil jej wšak později pan
Jan z Raupoica , hofmistr králowský, a přikaupiw k němu roku
1489 paustku wedlejší práwě zmíněnau, wystawil nepochybné
tehdy teprw na místě tom dům wětší. W rohu wedlé uélio
proti sw. Ondřeji byla paustka ještě do roku 1470, na níž po¬
tom nepatrný domek se wvskytuje teprw od roku 1479.

Na lewé straně této ulice nacházel se w rohu nad kaplí
sw. Martina malý domek, o němž jest prwní zmínka teprw
roku 1466 (č. 177). W ostatním pořadí od něho až ku kostelu
sw. Michala byly samé paustky i přes celý čas panowání krále
Jiřího, mezi nimi také spáleniště domu někdy pana Oldřicha
Zajíce z Hasenburka (č. 174), a teprw za panowání krále Wla-
dislawa počalo se i tu stawěti. Zmíněný dům nárožuí (č. 177)
byl později nazýwán Bělehrad (1505), a náležel od roku 1512
wládykowi Janowi Merkliuskému z Merklína, potom kaupí od
něho (1515) zemance paní Ofce z Kunstdorfa, manželce Wác-
slawa Donatá z Těchlowic, wšak jen do roku 1519. Wedlé
něho kaupil dům druhý (č. 175) roku 1486 týž pan Jan z Rmi-

3. Malá strana.

41

poiua , tehdáž nejwyšší písař zemský a později hofmistr, který
měl také na protější straně dům zmíněný. Třetí dům někdejší
pánů Zajíců (č. 174) zůstáwal ještě wždy paustkau, pokud
wíme, aspoň do roku 1503. Čtwrtý (č. 173) kaupil roku 1488
pan Habart z Říčan, po němž newíme kdy a jakým spůsobem
dostal se klášteru sw. Tomáše, od něho pak potom kaupil jej
zeman Petr z Borotic (1502). Pátý (č. 172) náležel od roku
1492 slowutnému Štěpánowi Andělowi z Ronowce, aspoň do
roku 1508, šestý (část č. 171) powždy rozličným sausedům,
sedmý pak (část č. 171) již od roku 1487 zemanowi Zdeňkowi
Lísowi z Němčic, později panu Oplowi (1513 — 1519).

O kostele sw. Michala pod hradem Pražským čili pod
waly, jenž stál dále w tom pořadí wedlé domu posledně zmí¬
něného, wíme skoro tak málo jako o malých kostelích čili
kaplích sw. Martina a sw. Ondřeje. Poněwadž býwal někdy
farním, připomíná se i w této době hrbitow při něm, a také
se na něm pochowáwalo posud, wšak pod spráwau duchowenstwra
při kostele sw. Mikuláše, ježto faráři při něm již dosazowáni
nebyli. Roku 1481 konšelé dali některá městiště okolo něho.
k záduší jeho náležející, Janowi Lýskowi řezníkowi pod plat,
jejž měl rowněž odwáděti ku kostelu sw. Mikuláše. Že se
w něm konaly služby boží, wychází na jewo z rozličných od¬
kazů k němu, jakož zwláště z odkazu sauseda Wácslawa Mo¬
tyčky roku 1513 na kalich a na ornát. Roku pak 1524 na¬
chází se w knize městské také odkaz rna oprawu toho božího
domu\ což swědčí o nějaké tehdejší stawbě při něm.

Za hřbitowem sw. Michala pod samými waly hradu Praž¬
ského byla ještě jedna paustka (č. 170), kterau konšelé r. 1471
dali sausedowi Janowi Kubířowi, a odtud stál tu malý domek.
Odtud w prawo w pořadí dómů, které tu někdy stály na půl¬
noční straně rynečku u sw. Ondřeje čili nynějšího náměstí
Pětikostelského a dále w prodlaužení ulice Písecké až ku Pí¬
secké bráně, zůstáwalo wšecko pusto až do roku 1450. Teprw
toho roku byl tam wystawen zase jeden malý domek (část
č. 163), a za prwních dwadcet let potom ještě pět jiných, wše
w řečeném prodlaužení ulice Písecké (po jednom totiž w létech

42

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

1456, 1458, 1459, 1461, 1469). O jiných počínají se zmínky
teprw od roku 1482 a později, tak že jich na začátku 16. století
w celém pořadí tom stálo 13; nejdéle zůstáwala mezi nimi
paustka někdejšího domu pana Mikuláše Zajíce z Hasenburka,
ještě roku 1511 a nepochybné i později, hned proti kostelu
sw. Michala. Za ní w kaiite proti zmíněnému domku někdy
Kubířowu zastrčen byl dám obstojné welikosti (č. 165), který
se ponejprw připomíná zase roku 1493 a náležel od r. 1495
matce wýše zmíněného zemana Zdenka Lisy z Némčic, po
ní pak (1497) jemu samému, který měl na protější straně
dům vvedlé sainého kostela sw. Michala (č. 171). Dle něho
nazýwal se i později domem Lísowshým , náležel pak někdy
po roce 1510 Linlíártowi z Aušawy, synu proslulého Albrechta
Rendle z Aušawy, kterýž jej roku 1518 prodal wládykowi
Wolíowi Žďárskému z Chrastu a na Ždáře. Ostatní wšecky
tyto domy byly malé, wyjma dwa blíž brány Písecké, z nichž
jeden (č. 159 V) nazýwá se roku 1515 domem páně Černí-
nowým.

Dílem od roku 1488, dílem teprw od roku 1501 připo¬
míná se řada šesti malých domků pod samými waly hradu
Pražského w kautě za domem Lísowským práwě zmíněným,
které snad také již stáwály za starší doby, ale nemáme o nich
zmínek starších (na místě nynějších čísel 169 — 166). — O ně¬
kdejším domě řečeném w Kokotkáclc prostřed rynečku pod
kostelem sw. Ondřeje neděje se zmínka toho času.

Také w ulici úzké nad kaplí sw. Martina, řečené nyní Thu-
nowské, kterau se přicházelo ku kamenným stupňům wedaucíin
na hrad, a podél stupňů stawélo se pozdě teprw. Z dwauácti
asi domů, které tu stáwaly po prawé straně, nacházelo se
znowu wystawených zrowna jen asi polowice, které se ponejprw
zase připomínají za panowání krále Jiřího w létech 1463
až 1469; ostatní zůstáwaly ještě i tehdáž pusté, mezi nimi
jmenowitě méstiště welkých někdejších domů biskupa Lito-
myšlského (č. 183) a biskupa Olomauckého (č. 180). Za pa¬
nowání wšak krále Wladislawa celá řada domů těchto se
zase wyplnila a mezi nimi nacházely se i některé domy zna-

o. Malá strana.

43

menité welikosti, což přičísti sluší blízkosti hradu co obno-
weného tehdáž sídla králowského. Nad jiné wynikal znowu
dům nékdy biskupa Litomyšlského, znowu totiž wystawený
nejwyšším kancléřem Janem z Šelnberka. jemuž zápisem krá-
lowským byl se dostal a náležel mu, pokud známo, aspoň od
roku 1485 i s druhým domem pod ním (č. 181), pročež na-
zýwán byl také prostě domem kancléřowým nebo i kanceláří
králowskou. 57) Při nej bližších dwau neb třech domích nad
ním nacházely se winničky na stráni hory zámecké, která
w těch místech nazýwána byla tehdáž Kaivčí horau (latině také
mons picarum).

Níž stupňů zámeckých čili po lewé straně od nich jdauc
ke hradu byl w pořadí někdejších domů, které se zadem do¬
týkaly domů w ulici Strahowské, nyní Ostruhowé (č. 200 — 193),
jeden domek nárožní (č. 200) při krátké uličce z rynku wy-
stawen aspoň již roku 1442, a w zadním rohu téhož pořadí
( č. 193) rowněž domek ještě menší, pokud známo, asi r. 1459;
ostatní méstiště zůstáwala wšecka prázdna až do panowání
krále Wladislawa, a wětším dílem stawélo se na nieh teprw
od roku 1498. Na začátku 16. století stálo tu wedlé sebe asi
11 domů. wesmés malých krom jednoho (asi č. 195), jenž od
roku 1495 náležel bohatému kupci Augustinowi, od něho pak
roku 1501 prodán byl panu Wácslawowi z Teplé, jinak Roz¬
tockému.

W ulici Strahoivské, jakožto jedné z hiawních ulic na
Malé straně, bylo již w létech wálky až do přijetí císaře Sig-
munda za krále wystaweno dewět domů a jeden piwowár,
z nichž pět na prawé (č. 207, č. 208, č. 210 a 211, č. 112,
část č. 214), čtyři (č. 256 dwa, Č. 245) a zmíněný piwowar
(č. 256) na lewé straně, jdauc nahoru. Později se tu wšak nic
nestawělo aspoň až do roku 1449, tak že ještě některý čas
bylo wíce domů pustých než obydlených. Po prawé straně byla
wšak poslední paustka zastawena roku 1460, a pozdějším roz-

67) Dle zmínek w knihách městských stál proti nynějším Číslům 179
i 200, z čehož wyswítá jeho poloha. Wiz k tomu zápis w registřich
kanceláře králowské w Arohivě Českém VI 575.

44

Kniha IV. Oddíl drahý. I. Místopis.

dělením některých domů wzrostl počet jejich do začátku
16: století s jedenácti na šestnáct. Čtyři z nich stály na místě
nynějšího paláce hrabat z Thunu (č. 214), z nichž nárožní
wedlé uličky nyní kryté kaupil sobě roku 1487 slovvutný Otto
Los, od něho roku 1493 jiný zeman Mikuláš Skurský, úředník
páně Jencůw z Janowic, a držel jej do roku 1501. Potom se
dostal kaupí roku 1504 opět zemanowi čili wládykowi Šimo-
nowi Trhlawskému z Jaworé, od toho pak zase roku 1511
paní Janě z Rakowníka, wdowě po wládykowi Wilémowi Sla-
tauéřowi ze Slatanéř. Od kraje dům třetí, tedy rovněž ještě
na městišti nynějšího řečeného paláce, náležel od roku 1524
wládykowi Petrowi z Poměsic. W nárožním domě na dolejším
kraji tohoto pořadí nejblíž rynku (č. 205) nacházela se jako
nyní zase apotheka , wšak jen od r. 1488 do r. 1497. Za uličkau
wýše wzpomenutau na hořejší straně při samé tehdejší bráně
Strahowské stál někdejší welký dum pana Wiléma Zajíce z Hasen-
burka (č. 215) paustkau ještě roku 1494, prodán byw obci
Staroměstské od pana Jana Zajíce z Hasenburka a z Kosti.
Za ním wšak wzadu na lewé straně uličky oné wedlé samých
stupňů ke hradu čili pod Kawčí liorau připomíná se na mé-
stišti někdejšího domu probošta Wšecli Swatých Zdeňka z La-
bauně (č. 192) již roku 1467 dům menší, nowě wystawený,
ku kterému konšelé toho roku přidali také zahrádku wedlejší.
Roku 1486 kaupila jej paní Elška z Roztok, manželka slo-
wutuého Wácslawa ze Kbel.

Na lewé straně ulice Strahowské konšelé roku 1432 pro¬
najali zadní místnosti při welkéin někdejším domě proboštstwí
Pražského (č. 255 — 247) i se zahradau až ke zdi městské na
jižní straně odtud třem nejbližším sausedům z té ulice, které
jimi podělili; později pak bylo také stawení domu částečně
obnoweno jiným sausedem Matějem Tučným, který je potom
roku 1467 prodal za 30 kop, tak- že zůstalo proboštům nawždy
odcizeno. Později byl dům tento rozdělen na dwa (1487) a od
roku 1510 na tři domy; od kteréhožto času stálo w tom po¬
řadí celkem domů jedenáct, šest níže tohoto někdejšího domu
proboštowa, dwa nad ním až ke bráně Strahowské (č. 246,

3. Malá strana.

45

245). Z dolejších šesti zaujímaly čtyři místo nynějšího paláce
Morzinského (č. 256), jeden pak byl teprw mezi léty 1480
a 1489 oddělen od nárožního domu u bílého nedwěda w rynku
(č. 258).

Jak Menší město Pražské, tak byly také předměstí jeho
a jiné osady na Malé straně wně jeho zdí ležící postiženy wypá-
lením a pobořením r. 1420. a zdwihaly se podobně také ze sutin
jen ponenáhlu během ostatního 15. století. Ktomu náleželo předně
tak zwané Blázeni nad branau Strahowskau w nynější ulici
Ostruhowé. Ze čtyř domků, které tam stály na prawé straně
až ke Blažení Hradčanskému, byly. pokud .známo, aspoň dwa
zase wystaweny ještě za času wálky, než byl Sigmund přijat
za krále, totiž prwní nejblíž příkopu před branau Strahowskau
(Č. 218) a jeden ob městiště dále (č. 220); na městišti pak
mezi nimi (č. 219), které ještě roku 1434 bylo pusté, stál
domek již také aspoň roku 1438; o čtwrtém není dobře známo.
Mimo to wšak konšelé roku 1482 prodali malau winničku při
samém příkopě za branau Strahowskau mezi ním a prwním
domkem w té řadě, k wystawení ještě jednoho domku (č. 217),
tak že jich odtud bylo pět. Tak též byla od konšelů roku po¬
tomního 1483 prodána zahrádka wedlé příkopu městského na
lewé straně, i wystawen později (před r. 1493) dům na ní
(č. 243) wedlé starších dwau domů, z nichž jeden (č. 242)
stál již roku 1432, druhy nárožní (č. 241) s kowárnau něco
později, wšak také již aspoň roku 1438.

Doleji odtud za zdí a příkopem městským, kdež se w lewo
chodilo do Obory, připomíná se zahrada, která byla kdysi před
rokem 1521 odkázána ke špitálu Malostranskému wýše zmí¬
něnému a wztahowala se až k rámům saukennickým tudíž
za zdí městskau. Po wypálení města rámy zmizely ; ale z domků
neb chýší pod nimi předce se některé již zase připomínají
w létech 1430 až 1432, wíce pak jiných později od r. 1448;
také pak rámy byly asi toho času již zase obnoweny, a ře¬
meslo starodáwné se na nich zase prowozowalo. 5S)

58) Roku 1432 prawí se w knize Malostranské o jednom tainějším mě-

stišri na kterém ještě téhož roku byl potom znowu wystawen domek,

46

Kniha IV. Oddíl druhý. 1 Místopis.

O jiných částech Malé strany ležících za starau zdí Men¬
šího města nemáme zpráw dosti podrobných, protože wětším
dílem nenáležely pod práwo městské, nýbrž k rozličným zá-
duším, a protož nekladly se domy w nich do knih městských.
Nicméně wíme aspoň o kostele siv. Jana iv Obore , že byl zase
obnowen, tak že se w něm konaly služby boží, ne-li w druhé
polowici 15. století, aspoň hned za prwních let století šest¬
náctého.59) Již z toho se dá sauditi, že domy w osadě jeho
také již aspoň toho času byly na mnoze znowu wystaweny,
ano roku 1505 děje se wýslowná zmínka o některých z nich
jakožto zapsaných w Oborských knihách.60) Téhož času stálo
i několik domů w pořadí od rámů saukennických nahoru po
prawé straně zwauého tak nyní Swatojanského kopečka (č. 310
až 314) při zahradě špitálské wýše zmíněné, které se po¬
čítaly rowněž k Oboře, ač příslušely k práwu městskému.
Dříwe pak již byly nejspíš wystaweny některé domky w ulici
Oborské pod Petřínem náležející ku práwu kláštera Strahow-
ského při winnicích tamějších, ježto tam již roku 1421 obec
spojeného města Starého a Nowého jala se rozdáwati také části
winnic kláštera toho, při nichž se potom lidé osazowali. Po
skončení domácí wálky nawrátili se i tyto domky, ku přede¬
šlému poměru poddanstwí ku klášteru. Místo někdejších šest-
adwadceti bylo jich r. 1503 dwadcet, a wšecky náležely tehdáž
s winnicemi a zahradami při nich měšťanům Pražským, 16 ze
Starého města a 4 z Malé strany. K žádosti jich a z uložení
od krále Wladislawa samého. jehož sobě wyžádali, opat tehdejší
Matauš propustil je z posawadního poměru, tak aby se s wy-
hražením ročního platu ku klášteru sprawowali práwem perk-
mistra hor winničných.

ubi olim fuerant teritoria pannificum; ale již roku 1448 mluwí se
o domcích in tentoriis pannificum; a určitěji připomíná se roku 1459
domus cum tentorio.

39) W knize Hradčanské zapsán jest roku 1505 odkaz „tomu knězi,
kterýž w Oboře u sw. Jana slúžíu, a jiné odkazy k zadusí sw. Jana
w Oboře nacházejí se tam jakož i w knihách Malostranských již od
roku 1489.

*°) Rowněž w knize Hradčanské.

3. Malá strana.

47

Doleji pod Oborau, zdá se. že welké ivinnice na půlnoční
stráni Petřína sáhaly wětším dílem dolů až proti zdem Men¬
šího města, ježto o domích nyní zde stojících na tak zwaném
owocném trhu Malostranském až proti bráně tehdejší Aujezdské
ani w této době nemáme určité zmínky, wyjma toliko dům
probošta Pražského s winnicí na Újezdě nedaleko řečené brány
a wedlé něho několik domů jemu poplatných. Winnice tyto
bylv w prwních létech wálky po smrti krále Wácslawa rowněž
od obce Pražské rozdáwány nebo prodáwány. Tak zejména
winnici někdy jeptišek sw. Jiří w místech nynějšího domu
knížat z Lobkowic (č. 347) kaupil od obce roku 1424 měšťan
Starého města Wácslaw Litochleb, po němž wdowa jeho Anna
roku 1435 wvsadila ji w pěti podílech práwem zákupním
celkem u wýraěře 21 7„ korce. Wedlé ní wýše w stranu zá¬
padní sáhala až ke Strahowskému Klínku čili ku Kbelowce
winnice německého sauseda Staroměstského Langhanuše zeSwíd-
nice (č. 346, 345). Ta po zabawení od obce byla prodána dwěma
měšťanům, Končatowi tesaři (č. 346) a Wawřincowi Strýci tesaři
(č. 345); jíž pak roku 1436 kaupil oba jejich podíly Wácslaw
Hedwika, proslulý w předešlých událostech konšel Staroměstský,
po němž se winnice dostala synu jeho Janowi Hedwikowi a
dále sirotkům jeho. Z nich posledně dcera jeho Kateřina pro-
wdaná za Mikuláše z Duchcowa prodala ji roku 1487 u wý-
měře 12 korců za 360 kop míšeňských čili 180 českých. Nad
oběma těmito wiunicemi i nad Kbelowkau rozkládala se od
samé ohrady Strahowské a od zdi městské při kapli sw. Wa-
wřince po stráni Petřína dolů k Aujezdu welká někdejší win¬
nice kapituly Pražské. Zabawenau prodala ji obec roku 1424
Kunšowi apotekářowi ze Starého města a k ní jak se zdá také
někdejší winnici arcibiskupskau, příležící k ní na straně půl¬
noční wedlé někdejší winnice sw. Jiří za nynějším domem
hrabat z Schónborna (č. 365). Po Kunšowi dostala se wdowě
jeho Markétě a synu Wácslawowi, od nichž prodána jest roku
1460 Wítowi saukenníkowi , potom pak dále (1473) jiným
sausedům Pražským. S ní hraničila na jižní straně malá win¬
nice řečená na Nebozízku (č. 411) jen o 4 korcích wýměry;

48

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

od této pak wztahowala se winnice wětší, uáležewší řádu rytířů
Swatojanských od Matky boží konec mostu, až ke zdi městské
nad branau Kartauskau a po stráni dolů až k Aujezdu nad
nynějšími kasárnami dělostřeleckými (č 413, i nad wedlejším
domem nárožním č. 412). Nebozízek, náležewší do roku 1410
jednomu z oltářníků kostela Pražského, byl mu odňat a roku
1421 od obce prodán jakémus Jankowi Šiškowi, od něhož přešel
potom prodejem na jiné majetníky ; winnici pak Swatomařskau
kaupil od obce roku 1429 Mikuláš Humpolec, nejwyšší písař
Starého města Pražského, a zachowal se w držení jí po celý
čas swého žiwota. Syn jeho Jan roku 1490 obdržel i wzdání
se winnice od přewora řádu Swatojanského za rozličné wděky
řádu prokázané, tak že odtud náležela mu dědičně bez wšeli-
kého odporu. We smlauwě o to zawřené činí se zmínka o lise
někdy wypáleném a domu pustém a zbořeném jakož i lese pode
zdí nad winnici ještě tebdáž pozůstalém.61)

Wíce domů připomíná se, wšak weskrze teprw za pano-
wání krále Wladislawa, na wýchodním úpatí Petřína, tedy po
prawé straně ulice, která se táhla od staré městské brány Aujezd-
ské až ke bráně Kartauské čili nynější Aujezdské. Několik
připadalo jich na místo nynějšího stawení gymnasia Malostran¬
ského (č. 385), kdež táhly se až do kauta za tehdejším farním
kostelem sw. Wawřince.6-)

Na lewé straně za branau Újezdskau, hned jak se wyšlo
z města, býwal obecný záchod čili priwet Roku 1472 konšelé

*l) Reliquiae Tabul. Ií 442.

til) Domy zde míněné kladau se w knihách městských wýslowně na „Újezdě
na prawé ruce“, a ještě zřetedlněji jeden z nich „in Vgezd in platea,
qua itur ad portám dietám balistatoris (— brána Kartauská) de civi-
tate eundo in manu dextra" (1473). O jednom, tuším na místě č. 392,
při roce 1477 : in Vgezd retro ecclesiam S. Laurentii (za číslem 391) in
angulo, a při roce 1488: in praeurbio in Vgezd in acie ex opposito chori
S. Laurentii. Čtwrtý dům od tohoto w témž pořadí nazýwá se roku
1524 paustkau aneb ohništěm pohořalým na Újezdě; s čímž porow-
nati sluší zpráwu we Starých letopisech českých (p. 457) k roku
1523: kterak „na Malé straně zhořely w noci dwa domy u sw. Maří
Magdaleny" (Č. 388). K tomu se práwě hodí poloha na místě nyn.
č. 385 čili gymnasia Malostranského.

3. Malá strana.

49

Malostranští darowali to místo Jakubowi Nárožníkowi k domu
jeho w rynku wedlé té brány (č. 268) k wystawení sobě piwo-
wáru (č. 300), začež Jakub učinil nowý priwet pod tauž branau.
Za můstkem hned wedlé, kdež jindy býwal malý domek (Č. 299),
konšelé dali část toho místa roku 1480 Jakubowi od tří králů
(č. 269) k jeho domu wedlé Jakuba Nárožníka, od něhož jest
domek zase wystawen, později pak odprodán (1485). O domích
odtud dále za příkopem městským až k ohradě kláštera Matky
boží neděje se dlauho žádná zmínka; na protější pak straně
ulice tamější připomíná se kostel sw. Prokopa roku 1439
a později; ale w jakém stawu se nacházel, newyswítá z toho.
Bezpochyby byl wypálen jako jiné kostely Malostranské a teprw
po některém čase znowu oprawen. Boku 1483 nazýwá se
kaplí,63) a o odkáží ch k němu, které by swědčily o konání
služeb božích w něm, nenachází se nikdež zmínka.

W pořadí domů pod práwem kláštera Matky boží stojících
wedlé kostela sw. Prokopa, obrácených ke straně wýchodní,
prodal roku 1425 písař desk dworských Sezema z Hořešowic
někdejší dům swůj (asi č. 479), od přewora a konventu kau-
pený, dwěma sausedům Malostranským Wácslawowi a Jiříkowi
bratřím za dwě kopy grošů, patrně co paustku, na níž teprw
wystawili si malý domek. Od jednoho z nich, Wácslawa cel¬
ného, kaupil jej roku 1431 řezník Wácslaw Hurt za čtyři kopy,
a dal si jej wložiti do knihy Menšího města, pokud práwa
Swatomařského nebylo. 64) Na obau stranách domku tohoto byly
toho času ještě paustky a tak snad wětšírn dílem w celém tom
ochoze, kdež toliko na jižním konci jest roku 1436 zmínka
o domě wdowy Kláry po Wankowi kožišníkowi (č. 386), ač
není jisto, nebyl-li i ten jenom paustkau. Proti němu téhož
roku připomíná se wedlé býwalého kláštera sw. Maří Mag -

63) W knize Malostranské A 21.

64) K tomu wztahuji se zápisy w Základech starého místopisu Praž¬
ského III na str. 90, jak wyswítá z listiny kláštera Maltanského
roku 1425, kdež se poloha domu toho naznačuje „proti škole Swato-
mařskéa.

Tomek , Dějepis Prahy.

4

50

Knihu IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

dáleny domek tak zwaný Žežhulowský (č. 387) wýslowně jen
co paustka, a nazýwá se to místo na Záblatí (Zablaczi).

O klášteře práwě zmíněném, který byl roku 1420 wypálen
s mnohými domky okolními, nemáme žádné jiné zpráwy po¬
tomní, nežli že roku 1421 od obce Pražské zahrada přewořiše
dána jest sausedu Staroměstskému Petrowi swíčníkowi a za¬
hrada jeptišek powěstnému tehdáž Jeronymowi Šrolowi.

Také o místech odtud wýchodně blíž k řece. náležejících
wětším dílem ještě ku práwu kláštera Matky boží, nedostáwá
se zpráw; toliko o zadní části winnice Sivatomařslcé ležící totiž
„za zdí a ohrad au Malostranskau", dowídáme se, že kdysi
před rokem 1445 byla od welikého mistra zemského Wácslawa
z Michalowic prodána do čtyř žiwotů sausedu Staroměstskému
Matějowi Porybnému, později pak dědičně synu jeho Jarošowi
od Mauřenínů (1490). 65)

Odtud na blízku nazýwala se ulice k řece hned za klá¬
šterem sw. Maří Magdaleny ještě na začátku šestnáctého století
starodáwným jménem Neboividy, chybně Nepowidy. 66) Wětším
dílem nacházely se tam zahrady. Jedno tamější městišté do-
mowé opuštěné purkmistr a konšelé Menšího města teprw r. 1504
dali pod plat zemanu Janowi Černohorskému k wystawení
domu, který wšak byl malý.

Klášter sic. Anny jeptišek řádu sw. Dominika tudíž na
blízce (č. 450), wypálený rowněž r. 1420, zůstal odtud opuštěn
na wždy. Naproti tomu o kostele sw. Jana křtitele jižněji
odtud (č. 440) dějí se zmínky, z kterých wychází na jewo, že
aspoň již roku 1471 užíwáno ho bylo k službám božím a
měl swé zwláštní záduší pod opatrowáním konšelů Menšího
města. Při hřbitowě jeho stál dům nazwaný Dachowský, jejž
držela manželka Viktorina ze Wsehrd Appoilena z Dřině, po
jeho pak smrti (1520) ho postaupila k témuž záduší za jistau
summu peněz. Odtud blíž k řece připomíná se huť čili cihelna,

65) Reliquiae Tabul. II 441.

66) We formě té čte se roku 1504 w knize Malostranské fol. G 24 a roku
1520 w knize Staroměstské fol. 107.

3. Malá strana.

51

která roku 1489 náležela slowutnému panoši Wencelíkowi
z Wrchowišť (č. 447), a později aspoň r. 1514 práwě také
Viktorinowi ze Wšehrd, jenž w ní zemřel;67) wedlé této huti
pak zahrada náležející klášteru Ostrowskérau, od něhož r. 1449
postaupena jest práwem zákupním měštanu Staroměstskému
Erazimowi Wolfowi. fis) O lidech probošta Pražského w tom
okolí dowídáme se z popisu jich sepsaného po roce 1476,
kdež se jich uwodí dewět, ale není zcela jisto, byly-li domy
wšechněch jich zase wystaweny. Dům probošta samého w těch
místech i s winnicí jeho držel tehdáž Wawřinec od tří králů
w ulici Celetné na Starém městě. Welkau pak cihelnu čili
wápennici někdy Názoivskan (č. 420) wedlé brány Kartauské
kaupil roku 1446 Hanušek sladowník z Polně od úřadu Šesti¬
panského na Starém městě. Později držela ji obec Staroměst¬
ská sama. Ještě dříwe (1421) byla zahrada probošta Mělni¬
ckého nedaleko odtud při řece i s laukau a jiným příslušen-
stwím od obce wětšího města darowána Wácslawowi wrátnému
radnice Staroměstské, a malá zahrada farářowa od kostela
siv. Jana Odraného tudíž za zdí městskau Petrowi Zálužskému
(1421), později pak (1427) zahrada Konradowa střelcowa
u fortny tamější dwěma písařům kanceláře obecní.

Brána Kartauská na místě nynější brány Aujezdské byla
druhdy nazýwána také branau Košířskau a také branau Střel-
cowskau. Při ní a při samé zdi městské w lewo od brány
z města jdauc nacházel se dům Jana střelce již r. 1434, bud
hned tehdáž znowa wystaweny, bud že se od obecné zkázy wůkol
byl uchowal. Jan střelec jej wšak roku práwě řečeného prodal
i se zahrádkou při něm. Na protější straně, w prawo od brány
připomíná se paustka roku 1460, na které byl snad brzy
potom wystawen dům; určitě připomíná se wšak teprw od
roku 1496 (část č. 413).

67) Wyprawují Staré letopisy české pag. 441, že „umřel mistr Viktorin
na Malé straně w huti“, což práwě k této huti se hodí. O poloze
její swědčí zápis w knize Malostranské C 22 roku 1489 a listina
w Liber vetust. přivil, pag. 158 z roku 1490.

68) Čelakowského Privilegia mest Pražských 310.

52

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

Odtud zpátky až ku kostelu farnímu sw. Wawřince pod
Petřínem nemáme žádných určitých zpráw o paustkách a domích,
které se i tu bezpochyby po celé 15. století spolu střídaly.
Kostel wšak sw. Wawřince byl nepochybné w dobrém stawu
již zase aspoň roku 1445, ježto toho roku šlechtic Mikuláš
z Tuhance, někdy maršálek králowny Žofie, jakožto oprawce
oltáře sw. Jana Křtitele w něm, dosadil k oltáři tomuto kněze
ku konání služeb božích;69) také pak nacházejí se odkazy ku
kostelu w pozdějších létech, zejména také na stawení při
něm roku 1484. 70)

W části Malé strany Pražské na wýchodě od ohrady Men¬
šího města až k řece Wltawě připomínají se domy obnowené
po spuštění roku 1420 skoro weskrze teprw při samém konci
15. a od začátku 16. století.

Welkau část prostranstwí toho zaujímalo předměstí Pí¬
secké čili Písek (Aréna), skládající se hlawně ze dwau ulic,
které nyní slowau Waldšteinská a Senowážná (nowěji Leten¬
ská). W oné hned prwní dům za branau Píseckau na lewé
straně (část č. 154) ponejprw se připomíná roku 1486, druhý
hned wedlé něho již roku 1476. Na straně protější wšak hned
za branau bylo ještě roku 1494 prázdné městišté, na kterém
teprw brzy potom wystawen byl malý domek (část č. 17). Za
prwním oním domem w pořadí na lewé čili půlnoční straně
ulice činí se roku 1516 zmínka o lisu páně Černínovu, který
stál nepochybně we winnici příslušné k domu pána toho we
městě nedaleko Písecké brány (č. 159), 7 *) a bezpochyby se tu
táhly winničky při domích toho pořadí wzadu až ke stráni
Opyše, kdež nyní jest zahrada knížecí Fůrstenberská. Koncem
toho pořadí na straně wýchodní byl dům nazwaný již we starším
čase Cihelnice (č. 149), o němž se w této době děje zmínka
co o wápennici králowské, 72) a připomíná se proti němu za-

6 9) Dle rukopisu kapituly Pražské D 51 fol. 332 b.

70) Pro aedificiis S. Laurentii, w knize Malostranské fol. A 24.

7J) Srow. str. 42.

7a) Nejjasněji w knize winohradské roku 1504 (fol. N 8), kdež činí se
zwod na winnici Jana Kolmana (na Opyši; měl ji již r. 1499) „nad
králowskú wápennici

3. Malá strana.

53

hřada asi na místě nynějšího ústawu slepých (č. 132), která
do roku 1489 náležela bratřím Sigmundowi a Viktorinowi
Holcowi, měšťanům Staroměstským. 73)

Do ulice druhé, později Senowážné, přicházelo se z města
fortnau blíž kláštera sw. Tomáše (wedlé č. 34), a po obau
stranách nacházelo se ještě na začátku 16. století wíc zahrad
než domů*. Po lewé straně zaujímala značné prostranstwí za¬
hrada perkmistra hor winničných Jana Pytlíka (1499). nazý-
waná dlauho po něm zahradau Pytlíkowskau až do času, když
se stala částí welké nynější zahrady Waldšteinské (1621). Po
prawé straně počínaly se zahrady hned od fortny samé, a byly
to nejspíš částky někdejší welké zahrady arcibiskupské, odci¬
zené od ní časem. Také mezi nimi měl jednu řečený perkmistr
Jan Pytlík, a wedlé něho utwořil wětší zahradu měšťan Staro¬
městský Matěj Lomenda nožíř skaupením čtyř zahrad menších
wedlé sebe w létech 1506 až 1522. Prwotně byli konšelé spo¬
jeného wětšího města Pražského již roku 1421 celau zahradu
arcibiskupskau za zdí raěstskau ležící darowali Radslawowi
sladowníkowi, při čemž wšak později nejspíš nezůstalo.

Od zahrady arcibiskupské na straně jižní blíž břehu řeky
Wltawy pod mostem Pražským připomíná se roku 1499 za¬
hrada „wedlé paustek domu arcibiskupowa", o kterau toho
roku učiněno bylo narownání mezi týmž perkmistrem Janem
Pytlíkem a jiným měšťanem Staroměstským čili panošem Janem
z Tedražic, wedlé ní pak jiné menší zahrádky; což wše při¬
padalo do několika nynějších uliček blíž ostrowa Kampy.
O místech doleji odtud podél Wltawy ležících nemáme z té
doby zpráw dosti jasných; zdá se, že i tu wětším dílem byly
zahrady a štěpnice až k starodáwnému průvozu přes Wltawu,
kdež jest nyní železná láwka.

Místům, ku kterým šel tento příwoz, říkalo se ještě
i w druhé polowici 15. století druhdy „na ostrowě pod hradem
Pražským41, 74) ač tu zajisté ostrow již nebyl. Wedlé samého

73) Wiz Archiv Český IX 497.

74) Wiz w listině r. 1472 w Čelakowského Privilegiích měst Pražských
pag. 271, jejíž znění širší se nachází w přepise archivu kapituly

54

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

tohoto příwozu stáwal farní kostel sw. Petra (při č. 125), dle
něhož posud má jméno úzká ulička tamější. Neděje se wšak
o něm w pamětech té doby žádná ani nejmenší zmínka. Teprw
ze zpráwy pozdější r. 1549 dowídáme se, že až do té chvvíle
stál pustý. 75) Bylt nepochybně jako tolik jiných kostelů wy-
pálen nebo pobořen w bauřích roku 1420. Níže příwozu, asi
kde se začíná nyní tak zwaná zahrada Jesuitská (při č. 128).
připomíná se roku 1459 zahrada s mandlownau na připrawo-
wání plátna, kteráž se po smrti Markéty wdowy místopísaře
zemského Jana Daupowce dostala za podíl starší ze dwau
dcer jejích Zuzan ně, manželce tehdejšího místopísaře Jana
z Plané.76) Bylo při ní bezpochyby také bělidlo, ježto se r. 1492
tudíž připomíná zahrada Ozanky běličky. S touto doleji hra¬
ničilo místo wztahující se až k winnici na stráni Letenské,
náležející tehdáž i se zahradau při ní měšťanu Staroměstskému
Jarošowi od Mauřenínů, které řečeného roku konšelé Staro¬
městští propůjčili tehdejšímu podkomořímu králowstwí českého
Albrechtowi z Leskowce k zdělání štěpnice a zahrady. 77)
Drželif tehdáž Staroměstští wše, co i s kostelem řečeným
sw. Petra w místech těchto náleželo někdy k arcibiskupstwí.
Dle listiny na to wydané byla tu wedlé cesta wozná běžící
„do skály kamene černého", která měla zůstati swobodná, roz¬
umělo se k lomům, které se tu od dáwna nacházely pod win-
nicemi na Letně proti někdejším mlýnům Zárowským.

Pražské. Také zmínky w knihách winohradských roku 1503 (fol. L 10)
o Wáwrowi „běliči z ostrowau a roku 1505 (fol. O 14) o Brychtowi
„rybáři z ostrowa“ nepochybné se wztahují k tomuto ostrowu.

,s) Wiz Hammerschmidůw Prodromus pag. 498. Bílka Dějiny konfiskací
666. Domníwám se, že k tomuto kostelu se wztahují zpráwy z 14. a
začátku 15. století o kostele sw. Petra „na ostrowě“, které jsem
w předešlých dílech wztahowal na nějaký kostel na ostrowě Kampě.
Odúwodním nynější mínění swé w druhém wydání dílu 11.

76) Nachází se o tom zápis w knize Staroměstské řečené Liber miscella-
neus od r. 1452 fol. 367, kdež naznačuje se poloha slowy: ortus
cum gasa in eodem constituta pro těla paranda alias mandlownú,
qui situs est in insula penes ortům Ssarth piscatoris ex nna et
Duchkonis parte ex altera.

”) Liber vetust. privilegiorum etc. pag. 159.

3. Malá strana.

55

W držení obce Staroměstské nacházel se též ostrow, přes
který šel jak starší tak nowější kamenný most Pražský (nyní
Kampa řečený), náležew někdy částečně rowněž k arcibiskup-
stwí. R. 1490 postaupena jest ho malá částka tehdejší drži¬
telce blízké huti někdy Wencelíkowy (č. 447) paní Aleně z Če-
čelic, manželce pana Krištofora z Wartenberka. 78) Postaupené
místo toto sáhalo k jezu, který tehdáž ještě se táhl od ostrowa
tohoto k menšímu ostrowu, nyní Střeleckému, o němž nemáme
jiné zmínky, než která toho se týče. Malý ostrůwek pod mostem
při straně Staroměstské blíž špitálu křížownického připomíná
se ponejprw roku 1436. Byl porostlý trawau, a sekáwáno tudy
na něm seno. 79)

Jak jest na místě swém wyprawowáno, utrpěl také most
Pražský za času wálky s králem Sigmundem pohromu welikau
powodní roku 1432, kterau protržen byl na tři kusy pobo¬
řením pěti pilířů. Péče o naprawení této škody připadala na
prwním místě obci Staroměstské, kteráž také bez meškání ji
podstaupila, podporowána jsouc částečně saukromau obětow-
ností. Připomínajít se již w létech 1433 a 1434 některé od¬
kazy měštanů Pražských na dílo mostu.80) Jednalo se wšak
přitom prozatím jen o schůdnost mostu ledajakým spojením
mezi částmi pobořenými, a takowé bylo bezpochyby welmi brzy
pořízeno, jak aspoň swědčí zpráwa o klání na mostě Pražském
roku 1436. 8I) K oprawowání důkladnějšímu přikročilo se wšak
mnohem později, a byly zwlášté za spráwy Jiřího Poděbrad¬
ského jisté práce k tomu směřující prowedeny ; 8í) ale i to

78) Lib. vetust. přivil, p. 158.

79) W počtu úředníků městských toho roku (w archive městském) wvodí
se we wydání: Item od sekánie sena na ostrowě 9 gr. A míní se
nepochybné tento ostrůwek.

80) Roku 1433 Šimon od bílého lwa odkázal k tomu dům swůj řečený
u wola na Owocném trhu čili nynějším malém náměstí (č. 142); roku
1434 Janek syn Ješka Pehma 15 kop grošů českých. W knize Staro¬
městské fol. 154, 165.

81) Wiz w díle VI str. 10.

82) Dáwá o tom zpráwu krátkau Pawel Židek we swém spise wěno-
waném králi Jiřímu, prawě: „Waše Jasnost most oprawila, wěži
pěknau na mostě udělala. “ Rkp. bibliotheky univ. Pražské XVII
D 11 pag. 29.

56

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

byla oprawa toliko prozatímná ; nebo i potom prý skoro každo¬
ročně oprawowalo se znowu spráwkami nedůstojnými, 83) po-
něwadž bezpochyby také powodně pozdější nenecháwaly mostu
bez škody.84) Teprw we přízniwější době za panowání krále
Wladislawa přikročilo se k dílu důkladnějšímu, totiž k obno-
wení pobořených částí mostu w témž spůsobě, jak byly prwotně
wystaweny za císaře Karla. Kdy se w tom stal prwní začátek,
není určitě známo, než toliko, že aspoň před r. 1491 ; neb
máme zpráwu, že toho roku udělali dwě mostnice; potom pak
stawba trwala ještě dwanáct let, tak že roku 1502 založen
a dokonán jest poslední sklep mostu za primatorstwí Jana
Zajíčka na Starém městě Pražském, kterému se w tom přičí¬
tala zwláštní zásluha; zbýwaly pak potom nejspíš jen ješté
některé menší práce; pročež dokonání mostu určitě klade se
teprw na den 22. Čerwna roku 1503. 85)

Za wládařstwí Jiřího Poděbradského co spráwce zemského
byl roku 1451 položen základ ku pěkné ivěži konec mostu na
straně Starého města, jak se zdá jeho spůsobením, a za jeho
žiwota byla wěž tato také dokonána; roku pak 1464 položen
byl základ k nowé wěži mostské na Malé straně wedlé domu
Saského na místě někdejšího domu Kunše šewce (24 Kw.), 86)

83) Indecoris instaurationibus reparabatur fere quotannis, prawí Liber
decanorum w Monum. univ. P. I. 2. pag. 199.

**) Jak swědčí Staré letopisy české aspoň o powodni roku 1501 pag. 257.

85) Wiz Staré letopisy české 248, 261, 264. Monum. univ. P. I. 2.
pag. 199.

86) Zpráwu tuto dáwají dodatky ku kronice Bartošowě u Dobnera 1
218, mluwíce zřetelně o wěži Malostranské : Factum est fundamentům
novae turris in Parva parte penes domům Sasky in loco, ubi erat
domus Cunssonis sutoris. K wěži Staroměstské wztahujeme zpráwu
Židkowu zmíněnau wýše w pozn. 82 a zpráwu Beneše minority
(Dobn. IV 75), znějící owšem bez určitého jmenowáni Starého města:
Et etiam turris nova in pede pontis eodem anno aedificata est; ko¬
nečně zpráwu w Monum. univ. Prag., o dokonání mostu roku 1502,
kdež prawí se: pons cum turri speciosissima. O dwau wěžích, na
každé straně Wltawy jedné, mluwí již dříwe Bohuslaw Hasišteinský
okolo r. 1490 w dopise k příteli swému Křištanowi: Veterera Pragam
minori jungit pons, duabus turribus, quarum quaelibet unam fluminis
ripam occupat, conspicuus. U Cornovy pag. 461.

4. Staré město.

57

což bylo nejspíš místo jen málo rozdílné od toho, na kterém
již dáwno před tím stála wěž stará s té strany brány mostské. 87)
Kříž čili bozi muky na mostě, pobořené roku 1419, byly
nejspíše dosti brzy po skončení wálky náboženské zase obno-
weny. Připomínají se wšak určitě teprw zase roku 1496, když
se blízko nich most pobořil následkem wezení přes něj těžkého
nákladu kamene osmi koni.88) Dříwe již (1481) připomíná se
tak zwaný bradáč , totiž hlawa wytesaná nad krátkým ramenem
Wltawy blíž křížowníků, nyní zakrytým, dle kteréžto hlawy
udáwala se již tehdáž wýška wody, jak jí sáhala bud k nosu.
bud až na wrch hlawy nebo podobně.89)

4.

Staré město.

W opak Malé strany a Hradčan, které byly wětším dílem
obráceny we spáleniště, Staré město Pražské celkem neutrpělo
mnoho škody we wálkách a bauřích po smrti krále Wácslawa.
Krátká střelba z děl, kterau pustili knížata němečtí na město
w den po bitwě na Žižkowě (1420 15. Cwce.) proti wůli krále
Sigmunda. zůstawila po sobě trwalejší stopy jen na některých
místech na břehu řeky Wltawy za Židy; jinde byly škody jí
spůsobené brzy napraweny. Smutnější byl pohled za dlauhý
čas na pobořené nebo zohawené kláštery a kostely we městě,
na něž w brzkých dnech potom sáhli Táboři a sdružená s nimi
chátra domácí. Co se wšak domů týkalo, buď měštanů, bud
osob stawu panského neb zemanského, nebo z wyššího du-
chowenstwa, staly se welké změny s držiteli jejich, zwláště
walným wystěhowáním a wypowěděním nejwětší části obywatel-
stwa německého ; ale pro wýstawnost města nemělo to žádných
následků. Staré město bylo potom jako předtím wynikajícím

87) S rozdílem od wěže na druhé straně brány nazýwá se nicméně tato
wěž „na mostě u Saského domu" při roce 1517 wěží starau we Sta¬
rých letopisich českých (pag. 407), což ze zpráw příliš sporých o sta-
wění wěží mostských toho času objasniti neumíme.

88) Staré letop. české 251.

") Tamže 223.

58

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

středem Prahy, a nezůstáwalo také za welkými městy cizími
pozadu ani w lidnatosti ani w skwělosti staweb.90) I zde jako
na Malé straně stawělo se také během času wždy nákladněji,
jak se práwě zámožnost při ustálení pokoje zdwihala, jen že na
Malé straně, která se w úpadku swém za dlauhý čas podobala
wíce wsi než městu, rozdíl mezi dobau prwnější a pozdější byl
mnohem wětší ; nicméně wšak i za nejlepší doby panowání krále
Wladislawa Staré město daleko ji přewyšowalo w ceně saused-
ských domů.

Ačkoliw Staré město Pražské od času císaře Karla s dwau
stran odwrácených od řeky Wltawy obejmuto bylo Nowým mě¬
stem a tudy hradbami jeho hájeno proti útokům nepřátelským
zwenčí ; nicméně zachowaly se wlastní zdi a příkopy jeho ještě
wždy po nejdelší čas, který zde máme na zřeteli, a byly pečliwě
oprawowány a w stawu swém udržowány práwě na stranách
proti Nowému městu obrácených. Příčinou toho byly časté pře
mezi Staroměstskými a Nowoměstskými hned za času wálky
s králem Sigmundem, které i později, zwláště opět za času krále
Wladislawa braly nowé podněty. We stawu a položení hradeb
tedy se nic podstatně nezměnilo, tak že zdi a příkopy i brány
a fortny, kterými se ze Starého města do Nowého wycházelo,
zůstáwaly takowé a tytéž, jak jsme je w době předešlé popsali,
wyjma toliko, že se w časích nowě pokročilého blahobytu hle¬
dělo dílem také k umělecké ozdobě jich, nejen k pewnosti. We
snaze toho směru byla za panowání krále Jiřího wystawena
krásná wěž mostská na straně Staroměstské, kterau byl útok
přes most od Malé strany stižen, bájený dotud jen wěží Malo-
stranskau, ač i ta nacházela se w moci Staroměstských. Dle
wzoru nowé této wěže mostské Staroměstští w prwních lé¬
tech krále Wladislawa předsewzali stawbu wěže rowněž tak
krásné na opačné straně swého města obrácené proti Nowému
městu wedlé tehdejšího dworu králowa, nyní tak zwané wěže
Prašné, ku které, jak jinde již wyprawowáno, položen byl zá-

90) Vetus Praga mília urbium inferior, sivé salubritatem coeli respicis,

sivé multitudinem populi et aedificiorum ornátům, prawi Bohnslaw

Hasišteinský w dopise wýše zmíněném (w pozn. 86.)

4. Staré město.

59

klad roku 1475. 9I) Na místě tom, jen asi něco málo západněji,
nacházela se předtím brána stará, která již od delšího času
welice musila býti porauchaná, pročež již roku 1431 nazýwána
byla branau Odranau (valva lacerata), a při ní byla rowněž
stará wěž, pawlačí spojená s wedlejším dworem králowským,
pročež se jí druhdy říkalo také věž králoiva (turris regis). Wěž
nowau stawěl z počátku jakýsi zedník mistr Wácslaw. Prwní
rok wyhnal ji nahoru z příkopu městského až zároweň s mostkem,
který tu byl přes příkop jako u jiných bran Staroměstských.
Ale již druhého roku (1476), když se jednalo o umělecké dílo
kamennických ozdob wěže, powolán jest k tomu uowě na slowo
wzatý samouk Matauš Reysek z Prostějowa, bakalář, toho času
spráwce školy Týnské, kterýž se brzy oswědčil co řezbář i sta-
witel wýtečný. Dwě léta dělal práci kamennickau pod dozorem
mistra Wácslawa, do kteréhož času byla wěž wywedena do
polau oken prwních. Odtud wšak umění jeho došlo takowého
uznání, že mu konšelé dali přednost před mistrem Wácslawem
a na místě jeho celau další stawbu jemu swěřili.

Jak dlauho se o nowé wěži stawělo, newychází na jewo
ze zpráw o tom zachowaných ; známo jest, že nebyla dostawena,
nýbrž přiwedena jen do wýšky pod krow, ten pak potom udělán
jest prozatímný. Matauš Reysek stawěl o ní ještě roku 1493 92)
a snad déle. Možná pak že stawba byla zastawena w prwních
létech 16. století, když rozepře mezi městy a pány i zemany nedo-
pauštěly těžkých nákladů, možná také, že zastawení to poněkud
sauwiselo s osudem Staroměstských zdí wůbec. Když totiž po
smrti krále Wladislawa dáwné rozepře mezi Starým a Nowým
městem wzaly konec zawřením jednoty obau měst, tak že spojena
jsau roku 1518 w jednu obec; uzawřeno jest tehdáž konečně,
aby na znamení jednoty zdi Starého města byly odstraněny,
a učiněn w tom začátek hned toho dne, w který byli ponejprw
zwoleni společní konšelé, zbořením brány Zderazské proti Spá-

9I) Wiz w díle VII str. 368.

9í) Smime-li doslowně rozuměti Starým letopisům českým pag. 250, kdež
se k roku 1493 wyprawuje, že kámen hrobowní biskupa Augustina
wytesal Matauš Reysek, „kterýž nowau wěž statvělu.

60

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

lené ulici, a fortny na konci nynější ulice Perlowé. Potom
bořeny jsou i některé jiné fortny, a zasypáwány příkopy, w čemž
započalo se u fortny „proti domu Haléřowu“, to jest na konci
nynější ulice Hawířské we směru k Mostku i we druhém směru
k Nowé wěži čili k Nowé bráně, jak se tehdáž i ještě později
nynější Prašná wěž nazýwala.93)

Jedním z nejznamenitějších stawení na Starém městě byla
radnice čili rathaus neb dům rádný , jak se také někdy říkalo.94)
Konšelé rozšířili jej r. 1461 připojením někdejšího domu Kříže
kramáře, jenž byl od syna jeho Wácslawa roku 1419 prodán
Ješkowi Behmowi zlatníkowi, dědictwím pak po něm se dostal
Mikšowi kožišníkowi (1436) a od jeho wdowy Kateřiny byl
obci odkázán i s krámy čili kotci chlebnými při něm. Rad¬
nice Staroměstská během té doby proslula dwěma sněmy k wo-
lení králů w ní držanými, krále Albrechta totiž a krále Jiřího,
i mnohými shromážděními jinými, we kterých se jednalo o dů¬
ležitých wěcech, jakož bylo wíce jiných sněmů zemských, až do
prwních časů krále Wladislawa, rowněž shromáždění rozličná
stawů a duchowenstwa strany pod obojí i jiného rozličného spů-
sobu. Shromáždění takowá držíwala se obyčejně na wéliké sim
čili welikém mázhauze , we kterém se shromaždowala také obec,
když byla swolána. Weliká síně tato nacházela se tak jako
ozdobná swětnice radní we staré části radnice tak jako w době
předešlé. Ze swětnice radní sestupowalo se po schodech do
síně obecní, jak se to doposud spatřuje; domu pak nowě při¬
pojeného užíwalo se k jiným účelům; možná že w něm se
nacházela zwláštní swětnice Šestipanská, o které nacházíme prwní
zmínku roku 1509. Někde w přízemí nacházela se mučírna,
a snad také satlawa, o níž jen obecně wíme, že byla w radnici.

Wěž při radnici Staroměstské připomíná se sic wýslowně
teprw roku 1420, ale nelze pochybowati, že stáwala w té spů-
sobě a welikosti jak doposud již drahně let dříwe. Kaple
s arkýřem při ní wyswěcená již roku 1381 byla od času bauří

93) Staré letop. české 421, 426.

94 ) Bohuslaw Hasišteinský nazýwá ji w dopise častěji zmíněném praeto-
rium dignum, in quo tantus senatus consultet.

4. Staré město.

61

po smrti krále Wácslawa tak jako mnoho jiných míst poswát-
ných zanedbána, tak že se služby boží w ní nekonaly, i zů¬
stala pustá až do roku 1481. Teprw tehdy konšelé Staroměstští
dali ji zase malowáním obnowiti w předešlé spůsobě, a dosa¬
dili k ní znowu kaplana, aby čítal mši každý den, když měli
w raddě seděti. Prwní mše byla od něho zpíwána dne 12. Li¬
stopadu toho roku. 95) Léta 1519 udělán jest nad kaplí nowý
krow a jest proto nowě malowána, po dokonání pak toho
wstawena nad ní r. 1520 makowice pozlacená s křížem.96) Na
wěži radnické nacházely se dwa zwony, jeden welký a druhý
menší. Welký, jenž se připomíná již roku 1409, byl ještě na
začátku 16. století pokládán za jeden ze dwau nejlepších, nad
jiné libozwučných zwonů w celé Praze. 97) Jím zwoníwalo se
o welkých slawnostech, jakož o příjezdech králů do Prahy
neb jiných radostných událostech, také wšak druhdy dáwáno
jím znamení na poplach; zwonem menším sezwáněli se kon¬
šelé do raddy. Nahoře na wěži byly od dáwna bicí hodiny čili
orloj , o němž jsme se již we předešlé době zmínili, tak zwaný
orloj celý čili český, ukazující na 24 hodin. K tomu přibyly
později w nejnižším patře wěže hodiny hwězdářské se zwlášt-
ním uměním a důwtipem zřízené, co znamenitost, jíž nebylo
rowné toho spůsobu w žádné jiné zemi, jakž se do dneška
spatřují. Zhotowitelem jich byl asi roku 1490 mistr Hanuš,
rodilý z Hradce Králowé, který hodiny Staroměstské sprawowal
co obecní hodinář od roku 1476 neb již něco dříwe a potom
až do smrti swé. Pokud nám známo, žil aspoň ještě r. 1497. 9S)
Do radnice wedly dwoje dwéře, jedny wětší a druhé menší;
do obojích pak přicházelo se mezi krámy zboží kramářského
přistawenými co podlaubí , kteréž se táhly na jižní straně od
kotců chlebných při domě někdy Kříže kramáře až k wěži

95) Pamět o tom in libro vetust. priv. pag. 227.

96) Straré letop. české 434, 443.

97) Tamž str. 397.

98) Podařilo se nám tolik dotud neznámého o rodišti a žiwotě jeho
shledati ze zápisů w knize Staroměstské při řečených létech na
listech 140, 142 a 218, dle kterých jewí se co majitel domu u prstena
za sw. Jiljim (č. 449).

62

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

a okolo ní pod kaplí také na straně wýchodní, jak při radnici
tak při domě prwním s ní sausedným.

Po nabytí domu Křížowa práwě zmíněného k rozšíření
radnice stal se domem s ní bezpostředně sausedícím na straně
obrácené k jihu dům od starodáwna nazwaný u kohauta, na
němž, jak se připomíná roku 1504, byl weliký kohaut nama-
lowán (č. 2). S ním činil úhel malý domek do předu wystu-
pující (č. 3), jak se podnes spatřuje, a wedlé něho stál dům
nárožní (č. 4), který se ještě w 16. století nazýwal domem
Pezoltoivským dle Pezolta plátenníka, který jej držel před wíce
než sto lety. Na straně obrácené k wýchodu stály wedlé radnice
na městišti jejím nynějším rowněž ještě tři domy, z nichž druhý
slaul již od starši doby Šmerhof (č. 938), třetí nárožní (č. 937)
nazýwal se u zlaté koruny (ad aurearn coronam 1429). W krátké
uličce za tímto domem nacházely se též na místě nynější rad¬
nice ještě tři jiné domy, z nichž při prwním (části č. 937)
se připomíná stodola (1452), pročež říkalo se i domu samému
Stodola nebo w Stodole. Okolo rohu za třetím z domů těchto
(č. 24) přicházelo se do slepé ulice, která, jak powěděno již
při době starší, sáhala až k zadní části někdejšího domu Kří¬
žowa a tudy nyní až k zadu radnice jakož i k zadní části domu
u kohauta. Říkalo se tu obyčejně za kotci chlebnými (post
pandas panům, také in husmark). W pořadí na wýchodní
straně této uličky, které nyní celkem pojato jest do stawení
radnice, kaupili sobě jeden z domů w posledním kautě za nej-
starší radnicí a za někdejším domem Křížowým roku 1464 sy-
nowé krále Jiřího wšichni čtyři společně, newíme, za jakau
příčinau; o dwě wšak léta později týž dům král Jiří darowal
kuchaři swému Petrowi Píckowi (1466). W kautě za welkým
kohautem w pořadí západním této uličky přikaupili konšelé
roku 1461 dům malý k radnici hned po připojení k ní domu
Křížowa. W témž pořadí nazýwal se také jeden z tamějších
domů (č. 21) u kohauta (ad galium 1438), snad malého, s roz¬
dílem od welkého kohauta w předu. Ob dům dále stál nárožní
dům proti kostelu sw. Mikuláše (č. 19) nazwaný u černé hwězdy ,

4. Staré město.

63

a tak nazýwal se také dům wedlejší (č. 18) obráceny rowněž
proti kostelu sw. Mikuláše.

W rynku nacházely se skoro wesměs domy znamenité weli-
kostí i wýstawností, mající wětším dílem stálé názwy dle znamení
rozličných malowaných na nich neb wy tesaných, které nám
dílem jsou známy již ze starší doby, dílem nowě přibyly, jakž
také i jinde we městě užíwání znamení takowých a názwů
domů dle nich během 15. a 16. století značně se rozmnožilo.

Nejwětší z domů w rynku byl od starodáwna nynější dům
Krónowský (č, 936), na sewerozápadní straně o sobě stojící
a tehdáž průchoditý (domus penetrabilis 1442). Od roku 1425
náležel nejwyššímu písaři městskému Janowi z Pořešína a po
něm (1429) wdowě jeho a sirotkům (asi do roku 1445). Zdá
se, že we stawbě časem trochu sešel, ježto roku 1400 počítal
se za 600 kop českých, roku wšak 1513 prodán byl za 400 kop.
Za ním skrýwal se dům u labutí (č. 935), kterým se počínalo
půlnoční pořadí domů na rynku; hned wedlé něho stál dům
u tiváří (čís. 934), a dále domy u zlaté trauby (čís. 933),
u podušek (č. 932), někdy Olbramowský, u iveze (č. 931, ad
turrim 1459), u modré růze (část č. 930, ad flaveam rosám
1443), u korábů (č. 930, ad classes 1505), u stupně (č. 930)
čili u siv. Alexia (1451), jenž na něm byl namalowán,
a u oháněk (č. 929, ad flabella 1451), potom ještě šest domů
malých (č. 928 — 925), které již nešly do rynku, nýbrž se táhly
k Dlauhé třídě w místě, kdež se říkalo na Weselé.

Dům u zlaté trauby (č. 933) připomíná se roku 1518 co
hospoda znamenitá pro cizí hosti. Domem pak u korábů (1505)
nazýwal se někdejší dům markrabí Jošta, kterému se ještě
dlauho říkalo také dům markrabin (1432). Králowna Žofie,
jíž byl darowán od manžela jejího krále Wácslawa, před smrtí
swau w Prešpurce (f 1425) odkázala jej swému mistru kuchyně
Protiwowi ze Wchynic seděním na Zelenkách, jenž se wšak
sotwa dostal w držení dříwe než po přijetí císaře Sigmunda
za krále (1436); neb mezitím některý čas přebýwal w domě
tom kníže litewský Sigmund Korybutowič, jemuž nepochybně
wykázán byl od obce. Roku 1438 dostal se kaupí od Protiwy

64

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

ze Wchynic panu Hanušowi z Kolowrat, tehdejšímu heitmanu
Pražskému, kterýž jej držel až do útěku swého z Prahy roku
1448. Byl mu tehdáž nepochybně zabawen, a držel jej potom
Jiří z Poděbrad co spráwce zemský (1455), později pak syn
jeho kníže Viktorin (1466).

W roze proti domům na Weselé stál w pořadí na wýchodní
straně rynku dům u slona (č. 609, 610) powěstný smutnau
příhodau, že w něm roku 1427 pan Hynek z Kolšteina přišel
o žiwotipři tehdejším wskočení do Prahy.99) Náležel bud hned
tehdáž, bud brzy potom Janowi Rozwodowi ze Stakor, jenž byl
toho roku zradil Sigmunda Korybutowiče, až do brzké smrti
jeho roku 1428. W domě tom roku 1441 ubytowáni byli legáti
papeže Felixa V poslaní do Prahy, a tak též roku 1448 kar¬
dinál Jan Carvayal.100) Brzy potom roku práwě řečeného kaupil
jej sobě pan Jindřich z Dubé odjinud z Lipé od majitele
tehdejšího Wácslawa Holého z Chwališowa, a držel jej spolu se
synem swým Jaroslawem až do roku 1466. Nejbližší dům wedié
něho (č. 608) nazýwal se některý čas u desk zemských (ad ta-
bulas terrae 1466), nejspíš jen že se pamatowalo, že tu někdy
přebýwal místo písař zemský Matěj Štěrba z Chřenowa (1413 až
1419), který desky u sebe chowal. *) Od roku 1435 držel jej
powěstný Sigmund Sláma, který roku 1440 musil utéci z Prahy
po nezdařilém pokuse zrazení města Koldowi a jeho společ¬
níkům. Po jeho útěku byl dům bezpochyby zabawen k obci,
a měl jej potom (1445) Materna písař pana Menharta z Hradce,
jenž tehdáž wládl Prahau, ale nejspíš jen práwě jak dlauho
panstwí Menhartowo trwalo; nebo později byli držiteli synowé
krále Jiřího, Viktorin, Jindřich a Hynek, kteří ho snad do¬
stali od otce; od nich pak měl jej pan Wilém z Rabí a z Rie-
senburka, známý šlechetnau oddaností swau ku králi Jiřímu,
a od něho potom synowé jeho pan Půta z Riesenburka a ze

") Wiz w diltí IV str. 394.

,0°) Wiz VI 104.

*) Ještě totiž roku 1448 čte se o něm w knize městské fol. 173: domus,
in qua Mathias Sszczrba olim notarius tabularum terrae morabatur.

4. Staré město.

(35

Šwihowa, nejwyšší sudí králowstwí českého (1492), odkudž na-
zýwán domem SivihowsJcým (1498—1502).

Zwláštní osudy měl také třetí dům w tom pořadí (č. 607),
který byl od sklonku 14. století náležel znamenité rodině mě¬
šťanské ZárowsJcých , jedné z rodin německých, které se
w bauřích roku 1420 wystěhowaly z Prahy, pročež jmění jejich
zabaweno bylo k obci. Dům se dostal, neznámo kterého roku,
šlechtici polskému Wyškowi Račinskému, který byl přijel do
Cech se Sigmundem Korybutowičem, potom účastnil se wzbau-
ření proti němu a zůstal nepochybně we službě obce Staro¬
městské, po přijetí wšak císaře Sigmunda za krále přidal se
k Janowi Roháčowi z Dubé a s ním spolu zajat jest na Sioně
a zároweň s ním oběšen r. 1487 na weliké šibenici postawené
na rynku Staroměstském. Dům jeho nacházíme w prwním čase
potom w držení pana Alše Holického ze Šternberka, kterému
se snad dostal od císaře Sigmunda wýsluhau. Již wšak r. 1439
pan Aleš prodal jej Wácslawowi Cholupickému z rodiny Štuků,
jehož manželka Barbora, dcera někdy Mikuláše Zárowského,
byla se již déle hlásila k němu co k dědictwí po otci. Wácslaw
Cholupický jej potom držel do roku 1466.

Wedlé domu tohoto stály domy dwa na místě nynějšího
paláce knížete Wchynského (č. 606), které oba již tehdáž wy-
stupowaly do předu z ostatního pořadí. Prwní. nazýwaný již
za času krále Wácslawa n staré měny , náležel od roku 1431
proslulému wálečníku, panu Jakaubkowi z Wřesowic seděním
na Bílině, který jej sobě kaupil od obce, a po něm synu jeho
Janowi, kterýž jej roku 1476 prodal Janowi z Plané, místo-
písaři zemskému. Později nazýwal se dům ten u měsíce (ad
lunám, 1483) neb u pul měsíce (ad mediam lunám, 1499) neb
zase u bílého měsíce. Druhý dům byl nazýwán Miglicoivským
(1435) po někdejším držiteli Janowi Múglicerowi (od r. 1413),
ale nowého jména se mu dostalo od r. 1436, když císař Sigmund
po příjezdu swém do Prahy na rynku práwě před tímto domem
zasedl w majestátu na stolici králowské, přijímaje přísahy od
konšelů wšech tří měst Pražských, což tak též stalo se o dwě
léta později za krále Albrechta po jeho příjezdu do země. Na

Tomek, Dějepis Prahy. 5

66

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

památku toho říkalo se tomu domu dlauho potom u stolice
králowské nebo krátce u stolice (ad sedem domini regis). Oba
domy slaužily později podobně jako dům u zlaté trauby za
hospody pro wzácné hosty. Roku 1508 najal je sobě tím spů-
sobem pan Albrecht z Kolowrat, nejwyšší kancléř, oba dwa od
tehdejších držitelů, Swatka kožišníka a Wíta doktora, a dal si
pro swé pohodlí prolomiti dwéře z jednoho do druhého, při
čemž potom nejspíš zůstalo déle; nebo podobně roku potom¬
ního 1509 w obau domích měl hospodu Ludwík falckrabí
Rýnský, když přijel do Prahy, aby přijal léna od krále Wla-
dislawa, a tak též roku 1510 Jiří markrabí míšeňský, když
přijel za tauž příčinau s manželkau swau Barborau sestrau
krále Wladislawa. Markrabí tentokrát bydlil w domě Swatkowě
a manželka jeho w domě doktora Wíta. Dům posledně řečený
byl roku 1525 po smrti doktora Wíta prodán za 500 kop če¬
ských, což swědčí o zwláštní jeho wýstawnosti. W rohu wedlé
něho stál dům u bílého zwona (č. 605), powěstný nešťastným
koncem dwau majetníků swých, Jana Domšíka Ortlowa, jenž
stát byl r. 1413, 2) a opět Augustina swata Sigmunda Slámy,
jejž konšelé pro spoluwinu w jeho předsewzetí roku 1440 dali
stíti na prahu tohoto samého jeho domu. Byl to dům též
jeden z nejwětších w rynku, za nímž druhý menší (č. 629) se
nacházel w uličce proti kostelu Týnskému, řečený u duhy, ježto
na uěm již roku 1404 byla duha namalowána.

W kratším pořadí na též straně rynku před kostelem
Týnským nacházela se wedlé uličky práwě zmíněné Týnská
škola , doposud tak zwaná, na místě dwau domů někdejších
(č. 604), a mimo to jen jeden dům sausedský (č 603), dosti
welký.

Na jižní straně rynku stál nejblíž ulice celetné dům welký
(č. 553) někdy pana Jindřicha Lefla, který se w bauřích po
smrti krále Wácslawa aspoň již před rokem 1424 dostal do
jiných rukau, byw nepochybně zabawen od obce. Roku 1447
náležel Bořiwojowi z Lochowic, později pánům Doninským,

*) Wiz lil. 547.

4. Staré město.

67

dle nichž byl nazýwán při začátku 16 století (1513 — 1524).
Od něho až k ulici Železné stály po sobě domy u černých dweří
(č. 552), u beránka (č. 551, ad agnellum 1452), u škřidlice
(č. 550), jeden menší bez zwláštního názwu (č. 549) a nárožní
welký dům někdy Jana Celného (č. 548), nazýwaný později
u jednorožce (ad unicornum, 1494), ježto na něm byl jedno¬
rožec wytesán a namalowán. 3) W domě tomto bydlil swébo času
biskup Augustin Sanctuarienský. Nedlauho po jeho smrti
(f 1493) byl pak dům celkem nebo částečně přestawen, jak
swědčí pěkná klenba podjezdu wyznačená nápisem stawitele
na slowo wzatého Matauše Reyska roku 1496. 4) W domě u škři¬
dlice nacházela se apoteka (1452).

Při druhém robu Železné ulice byly dwa malé domy (č. 484,
483), a dále dwa wětší (č. 482, 481), we kterých od dáwných
časů prowozowáno bylo umění holičské a příbuzné s ním tebdáž
lékařské. Prwní z oněch dwau (č. 484) náležel nepřetržitě od
roku 1360 až do roku 1521 a snad déle holičům čili bradí-
řům, druhý (č. 483) podobně od roku 1358 až pokud zuámo
do roku 1462 ; toliko w létech 1361 až 1363 a snad něco
déle byl majetníkem jeho Leopold lékař čili ranhojič. Třetí
dům (č. 482) byl sobě kaupil za času císaře Karla Hertwík
lékař (1358), a později mělo jej několik bradířů po sobě od
roku 1401 až do roku 1524. Dle jednoho z nich, Ondřeje
Čapka (1429 — 1438), a druhého snad syna jeho Jana Čapka
(1485) nazýwán byl později u čápů (1504). Dům čtwrtý (č. 481)
náležel aspoň od roku 1417 do roku 1449 Bartoškowi bradíři,
jmenowal se pak později u zlatého pelikána (1524). Od něho
až k rohu nynější ulice Sirko wé stály w pořadí témž proti
radnici ještě jiné čtyry domy, z nichž jeden se nazýwal od
starodáwna u čápů , druhé tři nowěji u srpů (ad falces 1449)
neb také u modrých srpů dle srpů, tuším dwau, na něm namalo-
waných, u modré husi (ad aucam flaveam, 1458 č. 479), později
wšak u tulka (1524), a u stu. Štěpána (ad S. Stephanum, 1453

*) Staré letop. české 17.

4) Nachází se totiž na sworníku nápis: Raysek res fecit 1496.

68

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

č. 478). Domy dwa u čápů a u srpů, nyní spojené w jeden
(č. 480), náležely již od roku 1424 oba Markétě wdowě Lauri-
nowě a potom spolu s ní druhému manželu jejímu, slawnému
toho času konšelu Staroměstskému Wácslawowi Štrábochowi;
později wšak zase se dostaly raajetníkům rozdílným; nicméně
druhý z nich, u srpů, byl ještě dlauho také nazýwán domem
Štrábochoivým (1509). Dům nárožní u sw. Štěpána (č. 478)
náležel již někdy od konce 14. století Štěpánowi jinak Štěpán-
kowi z Kladska, po něm pak synu jeho Štěpánkowi mladšímu
(t 1439), a nazýwán byl odtud Štěpánkowským, teprw pak
později dle sivatého Štěpána, na něm bezpochyby namalowa-
ného.

Nárožní dům na druhé straně při nynější ulici Sirkowé
(č. 462) podržel swé starodáwné jméno u ivolka dle německého
sauseda Ochsa, který jej držel ku konci 14. století. Wedlé
něho dům u Krištofora (č. 461) byl později obyčejněji nazýwán
u Oremusů dle Jíry Oremusa kramáře, který jej kaupil roku
1428 od obce. Dům tento byl welkau powodní roku 1432 tak
podemlet, že celý předek jeho hrozil spadnutím, ale k pohá¬
dání od konšelů byl w krátkém čase s welkým nákladem opra-
wen od Anny wdowy Jírowy (1433). Později došel památnosti
smutné držitelem swým Wilémem z Troskowic (od roku 1485),
krátce Wilémkem, znamenitým konšelem, který roku 1513 sťat
byl pro wyzrazení tajných wěcí důležitých netoliko pro Pra¬
žany, nýbrž pro celý staw městský za tehdejších rozepří jeho
s pány a zemany.5) Od tohoto domu byl uzkau uličkau wedaucí
ku kostelu sw. Michala oddělen dům řečený u anděla (ad an¬
gelům 1479, č. 460), w němž se nacházela proslulá tehdáž
apoteka od roku 1425, co jej totiž od obce kaupil Jan apotekář.

Rynk Staroměstský byl místem, na kterém se nejraději
odbýwaly wšeliké weřejné slawnosti, jak jsme se zmínili o nich

Staré letop. české 374 při wyprawowání o stětí Wilémka dokládají:
To již druhý z toho domu Oremusowa sťat. Ale pamět o tom druhém
čili wlastně prwním se nenachází, a možná že se letopisec mýlil
Matějem Smolařem, sfatým roku 1440, kterému náležel blízký dům
u Mauřenínů (č. 459).

4. Staré město.

69

na rozličných místech při wyprawowání příběhů té doby. Za
času krále Wladislawa a Ludwíka bylo tu odbýwáno také ně¬
kolik turnajů a udělána k tomu pokaždé ohrada neboli šranky
w půlnoční polowici rynku na trhu rybném, který se tu na¬
cházel To nejspíš zawdalo příčinu k odstranění baudy porybné
z míst těch a přeložení trhu toho blíže k radnici a k domu
průchoditému (č. 936), totiž nynějšímu Kronowskému. Byla
totiž pobořena roku 1510. Zároweíi wšak dali konšelé pobo-
řiti „ krámce šmejdířsicé u rathauzu",6) čímž asi zmizelo pod-
laubí při radnici se starodáwnými krámy tamějšími a zůstaly
odtud jen menší jakési krámce při samé wěži až do našeho
wěku. Prostřed rynku konaly se také druhdy poprawy u pranéře
tu stojícího.

Domům w rynku na mnoze se rownaly welikostí a wý-
stawností také domy na Oivocném trhu, to jest na nynějším
malém rynku, aspoň na dwau ze tří stran jeho, jižní totiž a
západní. Na straně jižní stál hned wedlé domu u anděla wýše
wzpomenutého (č. 460) dům u Mauřenínů, na němž byli Mau-
řenínowé namalowáni, a wedlé něho dům s obrazem teprw po¬
zději připomínaným (1486) siv. Wásclaiva. Obadwa, nyní w jeden
dům spojené (č. 459), byly roku 1428 od obce prodány dwěma
znamenitým toho času konšelům, dům u Mauřenínů Matějowi
Smolařowi, druhý Wácslawowi Hedwikowi krejčímu. Oba se na¬
cházeli mezi měšťany zajatými roku 1438 od protiwné strany,
která se přidržela Menharta z Hradce; Matěj Smolař pak zrowna
toho roku dům swůj byl prodal, Hedwika wšak k swému bez¬
pochyby se později zase nawrátil, pročež se dům ten ještě
dlauho potom (1505) nazýwal Hedivihoivským. Za posledního
času krále Wladislawa a za krále Ludwíka (1515 — 1525) ná¬
ležel opět jednomu z nejznamenitějších měšťanů Pražských,
Janowi Hlawsowi z Liboslawě. W domě u Mauřenínů nacházela
se od starodáwna apoteka, a při ní se před domem také roz¬
ličné byliny a koření prodáwaly.7) Ostatní čtyři domy w tom

6) Staré letop. české 323.

7) Wiz w Bartošowě Kronice Pražské na str. 209.

70

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

pořadí nazýwaly se i tehdy swými starodáwnými jmény u lilium ,
kdež byla apotéka (č. 458), u zlatého orla (Č. 457), kdež byl
zlatý orel na tabuli namalowán (1517), u kozlů (č. 456) a
u kapra (č. 455). Dům u lilium náležel za krále Wladislawa
apotekáři králowskému Mikulášowi rodem Polákowi (f 1513).

Nárožní dům na západní straně Owocného trhu (č. 144),
někdy Loysy apotekáře, náležel po něm synu jeho Andělowi
(1429), a nazýwal se potom dle něho u anděla (ad angelům,
1448), později wšak w ráji (in paradiso, 1482). Dwa domy
hned wedlé něho w témž pořadí podržely swé starší názwy
u bílého Iwa (č. 143) a u wola čili wolka (č. 142); na třetím
(č. 141) byl namalowán sw. Petr (1477); čtwrtý pak dům ná¬
rožní (č. 140, 139) byl roku 1427 rozdělen odlaučením od něho
domu menšího w roze (č. 139).

Na třetí straně Owocného trhu, totiž na straně wýchodní,
byly krom nárožního domu Pezoltowského (č. 4), již wýše zmí¬
něného, weskrz domy menší, u wlků (č. 5), u koníčka (č. 6,
ad equulum 1456), u raků (č. 7), u hřebenů (č. 8), u modrých
slaupů (č. 9, ad flaveam statuam 1443, ad flaveas statuas
1456), a jeden bez znamení (č. 10). Asi do polowice 15. sto¬
letí říkalo se domům těmto dle staršího zwyku na trhu wě-
nečnickém (in foro crinalium); později wšak názew tento přišel
w zapomenutí, a říkalo se tu w 16. století (1520 oc.) pod
uzdáři, kteréžto řemeslo se sem nepochybně šířilo z prwotního
stanowiště swého od kostela sw. Linharta.

Nad domy na wýchodní straně rynku Staroměstského wy-
pínala se w době této proti wěži radnické již také welebná
stawba chrámu Matky Bozi před Týnem. Nejwětší část kostela
i s wěžemi do jisté wýšky byla již za času krále Wácslawa IV
wystawena, ale dokonání díla stalo se teprw za panowání krále
Jiřího a krále Wladislawa. Po přetržení stawby w bauřích
mnoholetých zdá se, že prwní podnět k opětnému pokračowání
w ní zawdán byl žalostným úmrtím krále Ladislawa Pohrobka.
Za posledních neděl jeho žiwota mezi jinými příprawami
k swatbě jeho tehdáž strojené byla wystawena na rynku Staro¬
městském welká ohrada dřewěná k tancowání a klání, ku

4. Staré mésto.

71

kterému pro smutnau událost onu nepřišlo. Po smrti králowé
uzavřeno jest všecko dříví. z kterého ohrada tato byla udě¬
lána. obrátiti na krov kostela Týnského, o némž hned potom
ta léta se stavělo.8) Beze wší pochybnosti stalo se to k roz¬
kazu Jiřího Poděbradského co spráwce zemského, jenž brzy
potom zvolen jest za krále, a nejspíš k žádosti mistra Jana
z Rokycan. který tehdáž byl spráwcem Týnského kostela: neb
že král Jiří dostawení kostela toho předsevzal. doznáno jest
swědkem saučasným.9) ač owšem náklad na stawbu nešel cel¬
kem z důchodů královských, nýbrž přispívali k němu také
rozliční dobrodinci, zvláště z měšťanstva Pražského, odkazy
k tomu činěnými.10;

O postupu ve stavbě nemáme zpráv podrobnějších: tolik
však jisté jest, že do roku 1462 nebo 1463 dokonáno bylo
vysoké průčelí kostela i s klenbau střední lodi a s krovem
nad ní; neb roku posledněji řečeného nacházel se již ve štítě
nad průčelím co zvláštní ozdoba veliký kalich, z ocele dělaný
a pozlacený, pod ním pak mramorová socha krále Jiřího s ko-
runau na hlavě a s mečem v ruce. Nápis nad kalichem: Ve-
ritas Dei vincet (pravda božská zvítězí) naznačoval význam
ku poctě krále Jiřího co obránce přijímání pod obojí spůsobau:
byl pak mu velice brán za zlé u dvora papežského v tehdejší
při právě vypuklé.11) Domácím protivníkům strany pod obojí

•) Zpráwn o tom dáwá Wratislawský rukopis Starých letopisů českých,
doposud netištěný.

*) Totiž Pawlem Židkem. jenž we swém díle králi Jiřímu připsaném
prawi (pag. 29;: Waše Jasnost kostel w Tavně dodělala.

I#) Prwni takowý odkaz sna dílo kostela matky boží w Týně' nachá¬
zíme w knihách městských práwě teprw roku 1458. z čehož saudime,
že se asi w tom čase teprw začalo znowu stawěti. Potom následuje
jich více až do roku 1463.

n) We wýtkách o tom činěných nacházíme prwni sanča sně popisy této
ozdoby chrámu Týnského Tak rokn 1463 dne 6 Čerwna legat Jeroným
w důtce swé tehdejší proti Joštowi biskupu Wratislawskému (wiz
VII 70), odmítaje předstawowáni jeho, žehy se jednáním po dobrém
s králem Jiřím co pořidiri dalo. prawi: Tamen id non credimus
fuisse, quod communionem calicis vestro intuitu . . ommittere sta-
tuerit, nec quod . . calices calibeos deauraros et figurám snam mar-
more sculptam illos sustinentem a pinnaculis templorum mandaverit

72

Kniha IV. Oddíl druhý. 1 Místopis.

hodilo se k posměchu, když kalich swrchu otewřený čápi zwo-
lili si za hnízdo a mládatům do něho přinášeli wšelijaké země¬
plazy, kteří spadáwali také shůry na zem; pomoženo wšak
brzy tomu pokrywkau wsazenau na kalich.12) Téhož času ne¬
pochybně byly také obě wěže kostela wyzdwiženy již bezmála
do swé nynější wýšky kromě krowů a pawlačí pod nimi. Po
wypuknutí wšak potomní domácí wálky, po které následowala
wálka s králem uherským, nejspíše se stawba zase zastawila
až do pokojnějších let panowání krále Wladislawa. Teprw roku
1511 dokonán byl krow wěže na straně jižní krátce před na-
nebewzetím panny Marie (15 Srp.), a okolek čili krancle okolo
něho teprw byly dělány.13) Druhá wěž snad byla již něco
dříwe dokonána, a již roku 1508 byl také zhotowen a přiwezen
z Kutnéhory nowý zwon pro kostel Týnský, jenž wážil 52 cent¬
néřů a 70 liber.14)

Kostel Týnský měl tři wchody, jeden z předu, ku kterému
se přicházelo z rynku jak doposud školau Týnskau před ním
stojící, a dwa se stran zrowna proti sobě, se strany půlnoční
totiž krásným portálem, kterým se posud do něho wchází, se
strany jižní pak dweřmi nyní zastawenými rowněž díla ozdob¬
ného a uměleckého, které nyní jsau nepřístupny nacházejíce
se w úzkém dworci zwenčí obezděném.

O wnitřku kostela nemáme z tohoto času tak hojných
zpráw jako z doby předešlé. Četné oltáře, kterými předtím
kostel byl naplněn, zdá se že s welkau část zmizely při boření
obrazů a jiných poswátných předmětů od Táborů a obecného

amoveri. Scriptt. rerum Silesiac. VIII 214. — Roku pak 1464 čte se
w obžalobě před papežem proti králi Jiřímu dne 16. Cerwna : Nam
quid aliud vult statua illa Girsici regia corona ornata, una manu
calicem tenens deauratum et íilia gladium in publico foro noviter
per haeresiarcham Johannem Rocbkiczanum ad Girsici gloriam erecta
ac carmen editurn super calicem: Veritas Dei vincet, nisi quod hae-
resis illa habeat regium favorem et defensorem! Tamže IX 78.
Zmínka tato druhá jest nespráwná w udání, žeby socha krále Jiřího
kalich držela w jedné ruce, ježto skutečně kalich stál nad sochau.
J2) Wiz Eschenloera něm. I. 259.
n) Staré letop. č. 329.

J4) Tamž 292.

4. Staré město.

73

lidu Pražského w létech 1419 neb 1420, 15) tak že z památek
uměleckých, kterými se jindy skwěly, jen málo zbylo; něco
wšak zase později nowým nákladem bylo nahraženo. Připomíná
se roku 1519 ,, tabule stará malowaná s Marií řezanau dobrým
dílem kterau dal nedáwno předtím pěkně obnowiti Jakub
kotlář, a jiná tabule čili obraz oltářní pěkný, jehož malowání
stálo na půldruhého sta kop.16) Krom welkého oltáře panny
Marie wýslowné dějí se zmínky w této době jen o oltářích
Wšech swatých a s\v. Lukáše, které oba byly staré, a ještě
o jednom, jehož jméno se neudáwá, „pod kruchtau kněžskau“;
ale bezpochyby zachowalo se jich wíce. Zmíněný řezaný obraz
panny Marie nacházel se nepochybně w kapli panny Marie
blíž sakristie, to jest we presbyterii prawé lodi chrámowé; 17)
u kteréhožto oltáře roku 1471 pohřben byl Rokycana a wedlé
jeho hrobu uloženy také wnitřnosti krále Jiřího. Na hrobě
tom byl položen kámen mramoru hnědého, na němž wyřezána
byla podobizna Rokycanowa w biskupském rauše a s berlau
w ruce, pod ní štítek, na němž podkowa a uprostřed ní hwézda
co znak, jehož byl užíwal na pečeti swé.18) Oltář sw. Lukáše
stál u druhého pilíře na lewé straně hlawní lodi chrámowé, od
welkého oltáře počítajíc. U něho byl pochowán biskup Au¬
gustin Sanktuarienský (f 1493) pod kamenem hrobowním, jejž
wytesal Matauš Reysek, stawitel Nowé wěže, dílem důstojným.

Po boku kostela Týnského na straně jižní stál jak již we
starší době dům nazwaný u tří králů (č. 602), a wedlé něho
dům farní čili dům kněžský téhož kostela (č. 601) ; ostatně
pak po té straně byl kostel obejmut hřbitowera poměrně těs¬
ným. Za zdí hřbitowa tohoto na straně wýchodní byla welmi
úzká ulička, která jej dělila od starodáwného Týna. Byl to
i w této době dwůr čelný, jen že již nenáležel dle někdejšího

1S) čte se w Starých letop. českých k roku 1520 (pag. 446) o knězi
Wácslawowi bakaláři w kostele Týnském, že „kazil obrazy, kteříž
byli pozůstali po Tábořích44.

,6) Staré letop. české 437.

l') Srow. Zapowo popsání kostela Týnského wyňaté z I. dílu Památek
archaeologických pag. 69.

,s) Theobald, Husitenkrieg III. 116.

74

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

darowání knížecího kapitule Pražské, nýbrž se nacházel pod
mocí obce Pražské, kteráž jej zabawila v halířích po smrti
krále Wácslawa tak jako mnoho jiného jmění duchowenstwa.
Hospodář čili nájemník cla, který přebýwal we hlawním sta-
wení, nepochybně při wratech předních na straně západní
(č. 640), držel jej za smluwený plat od města. Krom wáhy
a sléwárny cínu, o které wšak se neděje w této době wýslowná
zmínka, připomíná se w Týně roku 1428 místo, na kterém se
w létech tehdejší wálky náboženské lily pušky čili děla. Po
prawé straně od předních wrat připomíná se téhož roku po-
nejprw studně, která wšak nepochybně dáwno předtím byla
na témž místě, kdež se spatřuje podnes. Za ní stál w kautě
prwní z domů saukromých w Týně (č. 641), kterých bylo šest
w pořadí odtud až k zadní bráně proti sw. Jakubu (č. 641 —
645), jeden pak nad branau tauto a jeden wedlé ní se strany
druhé (č. 636).

Podél kostela Týnského a dworu tohoto celného i domů
k nim přistavených wedly dwě ulice z rynku ku klášteru
sw. Jakuba a ku prostranství, na kterém se nacházely masné
krámy Staroměstské. W jedné z nich, na straně jižní, stál
kromě domů zmíněných, které náležely k Týnu samému, jen
jeden dům k němu přistawený (č. 646) w rohu proti domu
někdy markrabí míšeňských (č. 647). Dům tento, wyznamená-
wající se jakausi wěží, náležel delší čas powěstnému konšelu
a polnímu heitmanu Staroměstskému Sigmundowi z Kotenčic,19)
jenž se k němu přiženil, wzaw sobě Mandu kramářku wdowu
po konšelu Janovi Zmrzlíkovi státem v bauři pro odprawení
mnicha Jana Želiv^kého nku 1422. Od něho byl prodán
roku 1452 Wácslawowi z Kwětowa, a tuším dle něho později
nazywán domem Wáňcuslým (1520). Po druhé straně této
ulice stály zadní části domů z ulice Celetné a mimo to jen
jeden dům w kautě wedlé domu Míšeňského, který se ještě
do začátku druhé polovice 15. století dle staršího majetníka
nazýval domem ScJiavflerouým (zadní část č. 595).

,9j O němž wiz IV 439, 443, 448, 451, 677, 695, VI 70. Wěž zde při¬
pomenutá spatřuje se ještě také na Sadelerowě vyobrazení Prahy,

4. Staré město.

75

W ulici wedaucí z rynku k masným krámům stály na
straně jižní a tudy w pořadí podél Týna jako za dooy starší
čtyři domy, z nichž prwní (č. 630) nazýwal se posud u prstena
(1520); druhého jméno někdejší u Heleny (č. 631) zaniklo;
nazýwal se později (1481) domem Rodoivshým dle sauseda On¬
dřeje Roda, který jej byl kaupil roku 1433; třetí (č. 632) měl
swůj starodáwný názew domu Temného ; čtwrtý pak w rohu
proti sw. Jakubu (č. 633) náležel některý čas (1456 — 1459)
písaři menších desk Janowi z Plané, který později byl rnísto-
písařem zemským. R. 1494 kaupil jej pan Zdeněk Laučenský
z Kopydlna, a odtud se i později (1525) nazýwal domem pánů
Laučenskýeh. Z domů dwau wedlé něho obrácených proti
sw. Jakubu jeden (č. 633) náležel w prwních létech panowání
krále Wladislawa a snad již dříwe panu Ctiborowi z Cimburka
a z Towačowa, od něhož jej kaupil roku 1481 slawný kancléř
králowstwí českého Jan ze Šelmberka. Držel jej wšak nejspíš
jen, pokud král Wladislaw přebýwal we- blízkém odtud dwoře
Králowě; neb již r. 1485 nacházíme jej odstěhowaného naMalau
stranu do domu pod stupni ke hradu. Druhý dům (č. 634)
wystupující rohem do předu wedlé samého Týna, nazwaný
u obraztí (1439) náležel do roku 1525, newíme od jak dáwDa,
panu Janowi Skřineckému z Ronowa a na Roždálowicích.

Na druhé, totiž půlnoční straně ulice z rynku k masným
krámům stál w rohu za uličkau wedlé domu u duhy (č. 620)
welký dům někdy Nindertheimerůw (č. 628) proti postrannímu
portálu kostela Týnského, nazýwaný později (1499) u černého
jelena (ad nigrům červům), a od něho se táhlo dále pořadí sedmi
domů wětších i menších jako za dcby předešlé. Prwní z nich
nejwětší (č. 627), hned wedlé domu Nindertheimerowa, kaupil
od obce roku 1428 slawný od té doby konšel a purkmistr
Jan Welwar, a přikaupil k němu r. 1432 také tak zwaný zadní
domek Nindertheimerůw (č. 611), řečený jinak Peklo (Infer-
nus); po něm pak držel jej syn jeho, mocný podkomoří Sa¬
muel Welwar, i také tohoto syn Pawel (1499) a jeho wdowa
paní Aneška ze Smiřic (1524). Wedlé něho následowal dům,
který se dle někdejšího držitele Linharta z Wídně (1400) delší

76

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

čas 1438) nazýwal domem Wídenským (č. 626); od roku 1456
náležel panu Martinowi Bořkowi z Lukawce a po něm wdowě
jeho (1476); dále dům řečený u holubů (č. 625) s menším
domkem bekyň , který byl roku 1424 darowán od obce wrát-
nému radnice Staroměstské jménem Michalowi, později wšak
zase se nazýwal domem zádušním (domus animarum 1459 —
1488); jiné potom malé dwa domky (č. 624, č. 623), z nichž
druhý se nazýwal u čenveného holá , potom pak zastrčený welký
dům čili divůr Fikéřůiv, průchoditý (domus penetrabilis, 1446),
se sladownau a piwowárem, který se oním starodáwným jmé¬
nem nazýwal dlauho ještě wr druhé polowici 15. století (1485).
Zdá se, že we stawení byl zanedbán, ježto kupní cena jeho
60 kop roku 1448 sklesla do roku 1521 až na 40 kop českých.
Za ním dále se ulice končila domem nárožním proti ohradě
kláštera sw. Jakuba řečeným u železných diven (č. 621). Od
roku 1504 dům tento náležel řezníkowi Sigmundowi Waníč-
kowic, jinak Zigowi, powěstnému z bauřliwých běhů w obcích
Pražských za krále Wladislawa II. a Ludwíka.

Klášter siv. Jakuba menších bratří, ač mnichowé z něho
jako z jiných klášterů Pražských nepochybně utekli z města
hned za prwních bauří lidu po smrti krále Wácslawa, které¬
hožto času bezpochyby také oltáře a jiné poswátné wěci kostela
při něm byly kaženy jako w mnohých kostelích jiných, nicméně
později aspoň zachráněn byl od zboření w čas opětných útoků
lidu za přebýwání Táborů w Praze po bitwě na Žižkowě
roku 1420. Ujali se ho, jak wyprawowáno, řezníci Staroměstští
z nejbližšího sausedstwí jeho, tak že toliko zřízen jest w něm
sklad obilí a jiných wěcí potřebných za tehdejšího stawu
wálky; také pak podobně jako w blízkém Týně dělaly se
w něm pušky a praky i jiné zbraně, a některý čas ražena tu
i mince ze stlučenýcb kalichů a monstrancí. Že se přitom dála
rozličná škoda a nešwara, dá se mvsliti; ale stawení kláštera
a krásného welikého kostela zůstalo zachowáno w celosti. Roku
1425 děje se sice zmínka o krowu kláštera Swatojakubského,
že potřebowal nějaké obnowy; ale příčinau toho byly nejspíš

4. Staré mé sto.

77

jen škody nahodilé.120) Po nawrácení císaře Sigmunda do Prahy
byl kostel sw. Jakuba z rozkázání jeho uprawen k službám
božím pro přijímající pod jednau spůsobau. Biskup Filibert
Konstanský wyswětil w něm dne 14 Března roku 1437 znowu
sedm oltářů, a slaužil w něm sám častěji u přítomnosti císaře
a dworu jeho; brzy pak potom také mnicbowé se do kláštera
swého nawrátili, a zůstali w pokojném držení jeho po celý čas
až do smrti krále Jiřího i potom kromě krátké přetržky spů-
sobené wzbauřením lidu Pražského roku 1483 za panowání
krále Wladislawa.21)

Ohrada kláštera sw. Jakuba zawírala w sobě na wýchodní
a na půlnoční straně od kostela a obydlí klášterského dosti
welké prostranstwí co zahradu a dwůr, při kterémžto nejzáz
nacházel se w kautě sewerowýchodním piwowár klášterský (kdež
nyní dům s číslem 1000). Za zdí dwora toho na straně půl¬
noční stály masné krámy Staroměstské, zachowané w témž
počtu a položení jako w době starší. Dělily se totiž na dwoje
oddělení čili na dwa „řádyu, kterýmžto se posud říkalo krámy
německé a krámy české, ač řezníků německých téměř již ne¬
bylo. W každém oddělení byly dwě strany, jedna proti zdi
sw. Jakuba a druhá proti domům sauběžným (č. 702 — 797),
na každé straně 25 krámů, což činilo w obau odděleních
úhrnem 100 jako w době předešlé. Rozhraní čili rozdíl mezi
krámy českými a německými nacházel se proti zadním wratům
dworu klášterského. Krámy české končily se na wýchodní
straně při samém piwowáře sw. Jakuba, wedlé něhož stál,

20) Saused Pražský Jíra Oremus totiž poslední wůlí swau ukládá man¬
želce swé Aničce, aby po jeho smrti „pomáhala, což bude moci, na
přikrýwánie kláštera Swatojakubského“. W knize Staroměstské z roku
1417 na listě 59.

sl) Roku 1453 píše Aeneas Sylvius kardinalowi Carvayalowi z Hradce
štýrského dne 10. Čerwence: Nunc minores ex Praga depulsi šunt;
což by se wztahowalo na sw. Jakuba a na sw. Františka; ale zdá
se, že to byla jen lichá powěst, protože newíme toho času o žádné
příčině k tomu (Palackého Urkd. 62). Za krále Jiřího wime, že menší
bratří u sw. Jakuba zůstáwali w Praze i za času papežského inter¬
diktu roku 1468, požiwajíce částečného propůjčeni od legata Rudolfa
k zpowídání a jiným wěcem.

78

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místojňs.

proti kraji jejich dům nárožní (č. 686) s někdejší porážka a
čili šlachtátau , o které wšak newíme, stáwala-li ještě také
w této době.

Proti západnímu kraji masných krámů německých stálo
krátké pořadí domů počínající se domem u železných dweří
již wýše zmíněným (č. 621). Wedlé tohoto domu stál totiž
dům řečený u rej stra (čís. 621), dále dům nazwaný někdy
a černé Důry, nowě ŠerlinkowsJcý dle Matauše Šerlinka, který
jej kaupil roku 1457 (č. 620), a třetí nárožní (čís. 619) do
krátké ulice postranní, ku které se jinau uzkau uličkau při¬
cházelo ze zadních wrat dworu Fikéřowa.

W pořadí domů s krámy masnými sauběžném na půlnoční
straně od nich nazýwal se prwní nárožní u sw. Jeronýma
(č. 702, 1438), a třetí oddělený uzkau uličkau od druhého
(č. 701) u tří lící (č. 700) tak jako w době starší; dále pak
byl ještě jeden dům nowěji nazwán též u sw. Jeronýma (č. 699,
1436). Za domem prwé řečeným názwu tohoto zastrčen byl
w kautku malý dům řečený u raků (č. 703) čili u čerweného
raka (ad rubeum cancrum, 1466). Domy tyto jako i jiné blíž
krámů masných wětším dílem náležely řezníkům.

Od někdejší šlachtáty wýše zmíněné (č. 686) táhlo se jiné
pořadí domů při samé ohradě kláštera sw. Jakuba na wýchodní
straně od něho, kterých bylo jako za starší doby šest. Poslední
z nich (č. 676) w rohu za kůrem kostela sw. Jakuba nazwaný
u sowy náležel od roku 1457 panu Prokopowi z Rabšteina,
tehdejšímu nejwyššímu kancléři, kterýž jej kaupil pro sebe
a pro bratra swého Jana probošta Wyšehradského za 200 kop
grošů českých.

Na protější straně ulice, do které toto pořadí domů bylo
obráceno, jakož i we dwau ulicích postranních, které z ní
wedly ke zdi městské na blízku kláštera sw. Benedikta, ne¬
staly se žádné podstatné změny, leč toliko w názwích někte¬
rých domů. Tak dům nárožní w prwní z těchto postranních
ulic (č. 692) proti šlachtátě zmíněné, jenž se nyní nazýwá
u kamenné panny, počal se tehdáž nazýwati u twáře (ad faciem)
nebo u hlaivy (ad caput). Náležel do r. 1478 manželce pana

4. Staré město.

79

Jana ze Šelnberka, potomního kancléře, společně se sestrau její,
pannau Kateřinau ze Stráže. Za ním w uličce též nacházela se
druhá šlachtáta (č. 691) jak od starodáwna a na konci téhož
pořadí proti zdi městské starý dwůr obecní (část č. 722, nyní
č. 1030). Dům nárožní w čele mezi dwěma oněmi uličkami
(č. 685) nazýwal se u tri křížů (ad třes cruces 1428); za ním
táhly se čtyři domy menší až proti wěži nad příkopem měst¬
ským, wesměs jednau stranau do prwní a druhau do druhé
z těchto uliček obrácené (č. 687, 688, 689), ; proti nim pak we
druhé z těchto postranních ulic čtyři domy (č. 684), z nichž poslední
w rohu proti zdi městské wyznačen byl sw. Antonínem na něm
namalowaným (1476), a wedlé něho w kautě při zdi městské
posud zastrčen byl starý domek zádušní, někdy bekyn (1476).
We hlawní ulici od rohu proti domu u tří křížů stály jako
za starší doby tři domky až ku kautu wedlé hřbitowa sw. Be¬
nedikta a osm domů též jen menších dále až proti domu
u sowy. Kde někdy mezi nimi stáwala lázeň řečená na Hrobce ,
připomíná se roku 1438 již jen městiště její, zdá se že po
nějakém ohni (teprw po roce 1429), a později dům, wždy
ještě jmenowaný na Hrobce (č. 679).

Na jižní straně od kostela sw. Jakuba welký dům nárožní
proti Týnu, který někdy náležel markrabím míšeňským (č. 647),
ještě byl wždy dle nich nazýwán domem Míšeňským až do
druhé polowice 15. století; náležel pak později (1524), newíin
od jak dáwna, pánům z Gutšteina. Druhý welký dům za ním
(č. 648) kaupil sobě roku 1431 heitman Táborský Jan Éitka
z Bezdědic, seděním později (1437) na Kokoříně; postaupil ho
za pauowání císaře Sigmunda (1437) jakémus Petříkowi z Po¬
dolí, snad že mu přebýwání w Praze tu dobu nebylo pří-
hodno; později jej zase od něho kaupil (1443), ale po dwau
létech opět mu ho postaupil (1445); od toho pak Petříka Po¬
dolského kaupil jej potom (1449) pan Burian z Gutšteina, a
držel jej pokud známo aspoň do roku 1479, jak se pak zdá,
teprw později bud on bud jiný někdo z toho rodu přestěhowal
se do domu Míšeňského. Wedlé druhého domu zde uwedeného
(č. 648) stály w uličce Templowé čtyři menší domy jako

80

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

w době předešlé až k domu Templem zwanému, na protější
pak straně této uličky pět domů, z nichž byl prwní na kraji
proti kůru sw. Jakuba a domu u sowy (č. 676) powěstný dům
Zmrzlíkowský (č. 649, 650). Po smrti pana Petra Zmrzlíka
náležel synům jeho Petrowi a Janowi ze Swojšína (1427), po¬
tom pak ještě do 16. století (1525) jich potomkům. Druhý
dtim Hájkoivský (část č. 588), nazýwaný tak po panu Janowi
Hájkowi z Hodětína, později býwal jmenowán Škoykowským
(1525) dle neznámého držitele, jak se zdá stawu městského.
Oba tyto domy sáhaly wzadu do sauběžné ulice, která nyní
nazwána jest Rybnau, tak pak též třetí, jejž sobě roku 1437
kaupil mistr Konrád, žiwotní lékař císařowny Barbory, saupeř
tehdáž Jana Rokycany o faru Týnskau a potom 22) probošt
Litoměřický. Wedlé něho byl w uličce Templowé malý domek,
někdy bekyň, prodaný od obce roku 1430, wedlé tohoto pak
nárožní dům do ulice Celetné w čele nynějšího hostince u zla¬
tého anděla se sladownau a piwowárem, jenž když jej roku
1431 kaupil Petr z Chrasti, rychtář Staroměstský, držitel domu
u sowy (č. 676), odtud též zwán byl u soivy.

Ob ulici proti domu tomuto stály na městišti nynějšího
domu Pachtowského (č. 585) čtyři domy w pořadí obráceném
do Celetné ulice, a ještě jeden za nimi na místě nynějších
domků dwau (č. 652 a 653). Prwní z oněch čtyř w rohu ua
straně západní král Ladislaw roku 1454 darowal panu Proc-
kowi z Kunštatu raddowi a komorníku swému, kterýž jej držel
ještě roku 1457 ; potom byl to dům pana Bohuslawa z Žebráka
na Plané, purkrabí z Tachowa a z Přimdy (1461). Čtwrtý
w rohu wýchodním byl náležel před wálkau s císařem Sig-
mundem Janowi Študentowi z Tachlowic, jednomu z raanů
Karlšteinských, kteří se účastnili hájení zámku tohoto r. 1422,
byl mu pak zabawen od obce a prodán Maříkowi wozatajowi.
Dům tento malý dotýkal se wzadu divora Králoiva, welkého
to domu, který byl obyčejným sídlem krále Wácslawa IV za
nejdelší čas jeho panowání (č. 654), zaujímaje celé prostran-
stwí w těch místech až ke zdi a příkopu městskému od brány

a2) Wiz o tom VI 29, 30.

4. Staré město .

81

sw Benedikta až ke bráně, nad níž byla wystawena tak zwaná
Nowá wěž za krále Wladislawa.

Z dob wálky po smrti krále Wácslawa nemáme jiných
zpráw o dwoře králowě, nežli že w něm roku 1420 před bit-
wau na Žižkowě byli ubytowáni Táboři s koni a wozy wáleč-
nýrni, pro které musilo w něm býti dost příležité prostranstwí.
Později se w něm připomínají čtyři sausedé, kteří tu přebý-
wali z propůjčení od obce (1433), mezi nimi zejména Wác-
slaw hodinář na wěži, to jest nepochybně na staré wěži nad
branau Odranau, která, jak jinde zmíněno, byla pawlačí spo¬
jena s dworem králowským a nazýwána odtud také wěži krá-
lowskau. Ač přitom dwůr králůw neutrpěl zrowna na stawení
swém, nacházel se nicméně při skončení wálky bezpochyby
we stawu welrai zanedbaném, což nejspíš bylo příčinau, pro
kterau císař Sigmu nd po přijetí swém do Prahy roku 1436
neubytowal se w něm hned, nýbrž na některý čas we blízkém
domě Hankowě (č. 587). Jisto wšak jest, že později w něm
přebýwal, ano již několik dní po swém příjezdu aspoň konšely
w něm sadil (30 Srp.). 23) Odtud byl dwůr tento také zase
stálým sídlem potomních králů českých Albrechta, Ladislawa
i Jiřího, též pak Wladislawa za prwních třinácti let jeho pa-
nowání. Teprw nepokoje w obcích Pražských w létech 1483
a 1484, z nichž králi wzniklo obáwání o swau osobní bezpeč¬
nost, byly Wladislawowi příčinau, že sídlo toto opustil a pře-
stéhowal se na hrad Pražský; tím pak od té doby nejen dwůr
sám počal pustnauti, ale také ta část města utrpěla změnu
welikau, ježto páni a zemané i jiné osoby w službách při
dwoře králowském stojící opauštěli posawadní příbytky swé
w okolních ulicích a stěhowali se na Hradčany a na Malau
stranu Pražskau.

O rozložení místností w tomto dwoře králowském zajisté
někdy nádherném nemáme zpráw postačujících. Hlawní wrata
jeho byla nepochybně se strany polední blíž Nowé wěže, pro-

23) In curia regali ad S. Benedictum in antiqua civiíate Pragensi, jak

se o tom čte w knize Nowoměstské fol. M. 12.

Tomci', Dějepis Prahy. (5

82

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

tože zmínka jest o wrateck zadních na straně opačné do ny¬
nější ulice Kralodworské proti nárožnímu domu wedlé úzké
postranní uličky do ní wedaucí (nej podobněji číslu 663). Část
stawení mezi těmito zadními wr^jty a zdí městskau, obrácená
jmenowité proti tehdejší škole sw. Benedikta (č. 656, 657),
nazý wá se roku 1429 dworem králowé (curia regiňae), dle če¬
hož zdá se, že w tom oddělení za žiwota krále Wácslawa IV
přebýwala manželka jeho, králowna Žofie. snad asi do r. 1413,
než jí král Wácslaw darowal dům někdy markrabí Jošta na
rynku Staroměstském; a tam snad také za krátkého přebýwání
Sigmunda w Praze bylo obydlí manželky jeho, císařowny Bar¬
bory, o které se později ještě z Mělníka hlásila roku 1441. 24)
Později dal tuto část dwora králowa Jiří Poděbradský co spráwce
zemský uprawiti pro mladého krále Ladislawa, jenž si w ní
zwolil wlastní příbytek swůj. Byla do té doby welice sešla we
stawbě, a mnoho práce dalo jen wywezení mnohého hnoje we
dwoíe tamějším nahromaděného. Pracowalo se wšak úsilně a se
spěchem welkým. tak aby král w nowém bytu swém mohl
obědowati w hod welikonoční roku 1454. Zároweň také za¬
hrada králowská při témž domě jest uprawena. a bezpochyby
později také jiné části jeho jsau pro dwůr králowský nowě
přispůsobeny. 25) Krom komnat králowských , z nichž okna
aspoň s jedné strany byla obrácena proti Nowému městu,26) na¬
cházela se we dwoře králowě welká síně (commune aestuarium)
k swoláním sněmů a jiným weřejným shromážděním,27) kteráž
tu druhdy byla držána i po přestéhowání dworu králowského
na hrad 28) Dějí se též zmínky o pawlačích, o sklepích su-

24) „Dům u sw. Benedikta14 prawí Staří letopisowé čeští na str. 126.
Srow. w díle přítomném VI 93, dle čehož wšak potřeba jest oprawiti
tamže udání na stránce 256

25) Zpráwu o této stawbě dáwá dopis jednoho Uhra tehdáž w Praze
meškajícího w Birkowých Quellen und Forschungen r. 1849 pag. 248.
Prawí se tam: domus reginalis Majestatis Bohemiae, quae ruinae deaita
erat valde.

2ti) Wiz Staré letop. č. 242.

27) Jakož na př. roku 1467. Wiz Palackého Urkd. Beitráge 454.

28j Jakož na př. sjezd stawu rytířského roku 1518, o němž Staří letop.
čeští na str. 415.

4. Staré )u4sto.

83

chých i podzemních, o lázni a o marštalích we dwoře králov¬
ském.29) o těchto jmenowitě ještě roku 1502 při ohni. kterým
se zapálil krow šindelný na jedné z nich, tak že shořely.30)
Ze zahrady asi byla fortna proti Nowému městu, o které se
nachází zmínka roku 1500.31)

Podél králowa dworu na straně jeho sewerozápadní wedla
ulice doposud dle něho zwaná ke bráně sw. Benedikta s po¬
řadím domů na straně protější, které bylo krátkau a uzkau
uličkau wedlejší rozděleno na dwé. W jednom oddělení, zá¬
padně od této uličky postranní stálo šest domů malých, z nichž
nárožní (č. 668) proti zadní straně domů Zmrzlíkowského a
Hájkowského byl nazýwán u dřewěné točenice (ad ligneam tor-
quem, 1461); za těmito pak domy byly wzadu místo někdej¬
ších čtyř domů již jen tři a později myslím jen dwa (č- 669
a 670) následkem zmizení dwau domů bekyň, z nichž jeden
se naposledy připomíná roku 1434, druhý roku 1440. W od¬
dělení druhém od řečené uličky až ke zdi městské stály nej-
prwé čtyři malé domky, dále wětší dům, w nějž obrácena byla
někdejší fara sw. Benedikta (č. 659, 658), a opět malý domek,
který byl někdy školau téhož kostela (č. 656, 657). Křížow-
níci řádu pruského čili rytíři němečtí, kteří tu měli předtím
swau kommendu, opustili Prahu se wším. což měli, podtají
kdysi w letě roku 1420 před tehdejším obležením města od
krále Sigmunda;32) následkem čehož konšelé dům farní a kon-
ventní prodali Martinowi řezníkovi, školu pak Alexiowi čili
Lekšowi husaři (1429). Kostel sw. Benedikta wzadu za těmi

*9i W darování krále Ferdinanda Jindřichowi Plauskému z Žeberka
roku 1547 w deskách zemských kwaternu 10 folio E 15.

Staré letop. české 260 a také Durych w rukopise Dědinském.

“) W knize Novoměstské fol. 187.

12) Svědectví o tom dané roku 1461 w knize Staroměstské na str. 235
praví o nich, že „zapomanuvše se nad mnohým dobroděním od
méšfan téhož města, přátel a předkuov našich, sobě a tomu kon¬
ventu mnohá léta rozličně a hojně ukazovaným a činěným, tajně a
kradmo, beze wšie nůze, v najpilnčjší jich i naši potřebu, se vším,
což měli, vybrali jsú se k nepřátelóm téhož města a všech bydlite-
luow jeho úhlawnímu.

84

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

domy byl asi uedlauho po útěku řeholuíků pobořen, tak že
ještě roku 1454 stál we zříceninách,33) a poněwadž se rytíři
němečtí wíce k němu newrátili, sotwa kdy potom byl obnowen
w předešlé spftsobě. Toliko wěž u něho se připomíná ještě
roku 1502, když při tehdejším ohni zapálila se od makowice
a jen stěží byla obhájena.'14)

Na blízko ku kostelu sw. Benedikta dosahowal zadními částmi
swými dům někdy Jana Sekretáře z Kostelce (č. 673) z knuta
při uličce wýše zmíněné, po němž náležel synu jeho Janowi
toliko do roku 1428. Wedlé něho stál w uličce oné dům ře¬
čený u šachoivnice (č. 672), který zadem sáhal až k býwalé
faře sw. Benedikta, a druhý wedlé něho (č. 671), pod nějž
wztahowal se sklep téhož domu farního. S druhé pak strany od
domu Jana Sekretáře stál w uličce wedaucí odtud k sw. Jakubu
dům někdy mistra Hany z Bamberka, nejwyššího písaře kan¬
celáře králowské za posledních let krále Wácslawa (č. 674).
Zabawen bezpochyby po útěku jeho z Prahy, prodán byl od
obce roku 1428 sausedu Janowi Kraupowi, od něho pak již
roku 1429 Wáni matce polního heitmana Pražanů Jana Roz-
wody ze Stakor a sestře jeho Anně, od nichž zase Jan Kraupa
kaupil dům w rynku u slona, když byl Jan Rozwoda přišel
o žiwot na wýprawě proti Sigmundowi Děčínskému (1428).
Paní Wáňa prodala jej potom roku 1437 Alšowi z Risenburka
a z Wřeštowa, někdejšímu spráwci zemskému a tehdáž nej-
wyššímu písaři za panowání císaře Sigmunda. Když Aleš po
smrti císařowě přistaupil k straně protiwné nástupci jeho, králi
Albrechtowi, konšelé Pražští zabawili mu dům tento, a daro-
wali jej panu Jindřichowi Libšteinskému z Kolowrat (1438).
Po smrti wšak krále Albrechta a po narownání mezi stranama
listem mírným pan Aleš dosáhl domu swého zase, a prodal
jej roku téhož (1440) Janowi Tauškowi, předtím písaři kance-

33) Zemský kommendor rytířů w Čechách we zpráwě dáwané toho roku
welikému mistru o stawu kommend w Čechách prawí : „Item zcu
8antte Benedicte zcu Prage do ist dy kyrche eynnen grunth gehrochin.*
Palackého Urkd. 81.

34) Staré letop. české 260.

4. Staré město.

85

láře králowské a tehdáž nejwyššímu písaři obce Staroměstské,
kterýž jej držel až do smrti swé (1463).

Na jižní straně od dworu králowa a domů wedlé něho
stojících na konci ulice Celetné stálo malé pořadí domů, které
se začínalo nárožním domem Hankowijm (č. 587) a dosahowalo
až k někdejší bráně Odrané a tudy potom na blízko Nowé
wěže. Důru Haukňw, jenž byl po smrti býwalého kancléře
Hanka Brunonowa roku 1409 spadl na krále, jak jinde po-
wěděno. byl w bauřích po smrti krále Wácslawa wedlé jiných
domů králowských zabawen od obce Pražské, a zřízena w něm
tehdejší mincowna městská pod spráwau Jakuba Wšeruba,
který tu měl také swé bydlo, neznámo jak práwě dlauho. Roku
1429 bydlilo w něm šest nájemníků, roku 1433 jen tři; že
wšak w něm obec podržela i tehdáž některé místnosti k swé
potřebě, jewí se z ubytowání w něm kněží Táborských roku
1431 za sjezdu jejich tehdejšího s kněžími a mistry strany
Pražské, kteréhožto času w domě Hankowě také konali služby
boží dle swého spůsobu bez ornátů. Roku 1436 ubytowal se
w něm císař Sigmund na prwní čas po swéra příjezdu do
Prahy po skončení wálek. Později, přestěhowaw se zatím do
dworu králowa, zapsal na domě tom 400 kop dwořenínu swému
Hanušowi Nešporowi z Bischofswerda, jenž zápisu toho po-
staupil potom panu Menhartowi z Hradce;35) nicméně zůstáwal
dům i w létech potomních majetkem korunním, jakž se shle-
dáwá také za panowání krále Ladislawa (1454); konečně pak
za krále Jiřího raéla w něm bydlo swé manželka jeho králowna
Johanna. odkudž nazýwal se i w časích mnohem pozdějších
(1492) div ořem králov:é (curia reginae, der koni gin hof).

Králowna Johanna přikaupila k domu Hankowu také dům
wedlejší (č. 586), jejž byl král Wácslaw po smrti Hankowě
roku 1409, tehdáž ještě co malý domek též jemu náležewší,
darowal služebníku jeho Alberto wi Šwarzholcowi, i se sladow-
nau a piwowárem mezitím při něm wystaweným, za suiumu
dosti znamenitau 150 kop českých (1461). Wedlé tohoto domu

3S) WÍ7. Archiv český I. 506.

86

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

stáwal jindy malý dům bekyň, jenž wšak r. 1428 prodán byl
od obce a zůstáwal odtud domem saukromým, dále pak jiný dům
w rohu proti bráně Odrané (č. 982) a za ním w kauté ještě
jeden malý domek pod pawlačí, která spojowala starau wěž
tamější s dworem králowým.

Z rynku Staroměstského přicházelo se ke dworu králow-
skému a jiným těmto domům ulicí Celetnau , která byla jednán
z nejhlawnějších na Starém městě, slynauc i w této době domy
wětším dílem welikými, z nichž mnozí náleželi znamenitým
osobám stawu městského i panského neb zemanského. Po lewé
stráně ulice této, přicházejíc od rynku, stálo od rohu u hře¬
bene až k Templu 11 domů práwě tak jako w době předešlé.
Prwní tři nazýwaly se starodáwnými jmény swými u hřebene
(č. 600), u dítek (č. 599) a u zlatého jelena (č. 598). Čtwrtý
(č. 597), dle staršího majitele nazýwaný ještě i později (1432)
domem Šmelcéřowým, náležel od let wálky po smrti krále Wác-
slawa proslulému konšelu Mikulášowi Kněžeweskému. po jehož
zajetí (1438) a útěku ze Žebráka (1439) konšelé strany pro¬
ti wné jemu jej zabawili a darowali panu Hanušowi z Kolowrat.
Rozepře o to po jeho smrti (1439), o které jsme wyprawowali
na jiném místě, skončila se tím, že držitelem domu zůstal
Waněk z Walečowa podkomoří, jemuž byl z moci poručnické
prodán (1452) panem Jiřím Poděbradským spráwcem zem¬
ským. Později držel jej pan Jindřich z Hradce (1480 — 1494),
nabyw ho kaupí od znamenitého měšťana Wácslawa Holce.
Dům od starodáwna nazwaný u koz (č. 595) kaupil roku 1441
pan Herních z Plawna, jehož syn Jindřich postaupil ho po
smrti otcowě panu Alšowi Holickému ze Šternberka (1451). Po
smrti pana Holického držela jej některý čas jeho wdowa (1459).
později pak pan Zdeněk Kostka z Postupic a po něm (1468) bratr
jeho Albrecht. Jemu jej odňal král Wladislaw pro odboj, ježto se
byl hned proti králi Jiřímu přidal k straně Matiáše krále
uherského, a w ležení swém před Wratislawí roku 1474 da-
rowal jej Janowi z Tedražic, 3G) písaři kanceláře králowské.

36j Dle stwrzowací listiny cisaře Rudolfa II z roku 1604 w Chaos renim
memorab E II 3 fol 194.

4. Staré město.

87

Z ostatních domu toho pořadí jeden se toho času nazýwai
u jelena iv kotli (ad červům in caldari, č. 593, 1440), jakž
byl na ném namalowán. a druhý (č. 592) u Šalomauna (1479).
Wedlé něho se wcházelo uličkau do někdejší kolleje juristu
(č. 591), která se již roku 1433 a bezpochyby již dříwe na¬
cházela w saukromém držení. Za času krále Ludwíka držel ji
písař tehdejší saudu komorního Tomáš z Prostiboře (1522 —
1525). Staropamátný Templ (č. 589) zachowal se i w této
době co dům bekyň čili nábožných žen w něm obýwajících
(1467).

Na druhé straně Celetné ulice prwní dům w pořadí z rynku,
nazwaný u srpů čili již u starých srpů (ad antiquos falces,
1426) s rozdílem od nowějších modrých srpů (č. 480) proti
radnici Staroměstské, bvl od roku 1505 rozdělen na dwa, jeden
menší (č. 554) a jeden wětší (č. 555). Wedlé ného dům, za
nímž byla s druhé strany ulička wedaucí ku kolleji Karlowě
(č. 556), obdržel nowěji jméno u zlatého slunce (1514), a nárožní
dům druhý wedlé též uličky (č. 557) u bílého páiva (1476)
neboli u bílých páwů (1514). Dům wedlejší u čemvených zwonů
(č. 558), nazýwaný později (1452) u košíku (ad sportam), kaupil
roku 1452 pan Jan Smiřický, jenž w roce potomním (1453)
pro zradu odsauzen na smrt, poslední wňlí swau odkázal jej
za swau duši k účelu, jejž by ustanowil kněz Jan z Rokycan
s konšelem znamenitým toho času Přechem z Budkowic37) a
knězem Martinem Lupáčem. Dle ustanowení toho prodali jej
Jan Rokyqana a Martin Lupáč teprw roku 1466 za 260 kop
Janowi z Řadiče, maršálkowi konšelů Staroměstských, který
jej pokud známo držel do roku 1476. Později se nazýwá domem
pánů ze Šternberka (1485 — 1491). Menší dům sausední (č. 559)
dostal nowěji názew u hlaivy (ad caput, 1452). Roku 1466
náležel panu Jindřichowi z Lipé. Dům řečený u císaře (ad
Caesarem) čili určitěji u císaře Karla (č. 560) dostal se roku
1450 panu Mikulášowi Trčkowi z Lípy a z Lipnice, i náležel

37) W listině poslední wůle jmenuje se prosté pan Přech“, ale nelze
snadno na jiného myeliti než na Píecha z Budkowic.

88

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

potoiu pánům Trčkům ne-li déle, aspoň snad do smrti pana
Buriana Trčkv, jenž w Praze, nejspíš práwě w tomto domě.
zemřel (1522). Domy u wrše a u siv. Antonína (oba nyní
č. 561) zachowaly tato swá stará jméua; druhý z nich náležel
od roku 1433 Jeronymowi Šrolowi, známému z času bauře
pro stětí mnicha Jana Želiwského roku 1422, potom wdowě
jeho (1438), od níž se dostal dceři její a jejímu manželu Wác-
slawowi Žampachowi (1453). Hned dále dům, který nyní náleží
universitě Pražské (č. 562), kaupil sobě roku 1462 pan Zde¬
něk Kostka z Postupic, nejwyšší mincmistr, a byl to odtud
dům pánů Kostků až do prwní polowice 16. století (1519).
Z ostatních domů menších odtud až k rohu proti domu Han-
kowu dostaly tři nowých názwů u supa (č 563), u modré ruše
(1476 ad flaveam rosám, č. 564), později u černé ruše (1519),
a u pštrosa (ad struthionem, č. 567, 1442).

Některé z těchto domů Celetné ulice dosahowaly zadními
stranami do welkého podlauhlého náměstí, wztahujícího se od
boku domu Hankowa až k trhu uhelnému, které se za starší
doby nazýwalo nowým tržištěm neb trhem Swatohawelským.
Oba tyto názwy přicházely již w zapomenutí, a užíwalo se již
jen názwů jednotliwvch částí náměstí tohoto, které wětším dílem
známy byly také w dobé starší.

Část od domu Hankowa mimo kollej Karlowu. kdež jest
nyní owocný trh, a dále mimo kostel sw. Hawla až k Můstku
nazýwala se, jak již powědéno jinde, sivobodným trhem čili
fraimarkem, chybným pozdějším wyslowowáním také frynortem.
že tu byl od času císaře Karla swobodný trh masný ; také se
wšak říkalo na náměstí študentském neb nějak podobně (in
ludi foro , jinak in patiforo) dle študentů neb žáků, kteří se
tu hemžíwali jakožto při kolleji Karlowě a jiných třech kol-
lejích wedlé samého domu Haukowa.3S) Neznámo od kterého

38) Názew ludi fórum wzat jest od ludus — škola. Doswědčuje se to
starau pamětí z roku 1482 wyňatau z knih městských w rukopise
někdejším fakulty filosofické pod znamením Oeconomica B 7 fol. 235,
kdež řeč jest o strauze „na ulici, jenž běží přes freimark s druhé
strany kolleje weliké, kdež jest a slowe na swobodném trhu a placu

)

4. Staré město.

89

času ku prowozowání swobodného prodeje masa w ustanowené
dui wystaweny byly zwláštní masné krámy, které se počínaly
blíž rohu ulice k Můstku a táhly se prostředkem náměstí to¬
hoto w řadě dosti dlauhé, obráceny jsauce na prawo proti do¬
mům a na lewo proti kotcům saukennickým a kostelu sw. Ha-
wla.39) Také se wšak wedlé nich nacházela pauhá tak zwaná
stání , w nichž se maso prodáwalo. Místo mezi masnými krámy
těmito a kotci nazýwalo se trhem slanečků nebo i trhem ryb¬
ným. Na druhé pak straně krámů připomínají se kotce chlebné
(1526), které sem snad časem přeneseny byly od radnice Staro¬
městské.40) Za stáními sedaly swíčnice se zbožím swým.41)

Nejznamenitější stawení na tomto náměstí byla Jcollej Kar¬
lovou čili wel:ká kotlej učení Pražského. Ačkoli během wálek
patrně byla welice sešla rozličnými příhodami, jakož zejména
we wzbauření lidu pro stětí Jana Želiwského roku 1422, předce
i při sklonku 15. století byla domem zwlášt wznešeným.42)
Jak se dá sauditi ze zmínek různých, bylo to stawení o dwau
poschodích, rozdělené jako nyní na dwa dwory, jeden wětší,
druhý menší, s pawlačemi do hlawního dwora w obau poscho¬
dích.43) Nepochybné w menším dwoře wýchodním nacházely se
zwláštní někdejší posluchárny Aristotela a Platona, o kterých
zpráwa jest roku 1463, kterak se nacházely we zlém stawu a
w předešlém čase byly oprawowány se znamenitým nákladem
50 kop grošů, wšak darmo ; část zdi opět se zbořila, a ostatek
hrozil spadnutím; pročež řečeného roku fakulta swobodných
umění se usnesla, neoprawowati jich wíce, nýbrž zdi celkem

študentůw a žákňw ; ten se táhne až k jiným kollejím“. Odkud wzato
patiforum, jehož se rownež tak často užíwá, nemohl jsem se do-
pátrati.

3it) Zmínky se o nich nacházejí w knihách městských teprw od roku 1523.

40) Připomínajíť se při radnici posledně roku 1466.

41) Zminka o nich w knize městské roku 1525 fol. 78.

4-) Singularis excellentiae domus, prawí znatel Bohuslaw Hasišteinský,
u Cornovy pag. 460.

4 0 Při wyprawowáni o sjezde w kolleji Karlowě roku 1478 w Monum.
univ. Prag. II 135 připomíná se pawlač dolejší (pavimentum infe-
rius), tedy w prwním poschodí, což tedy předpokládá také pawlač
hořejší a tedy poschodí druhé.

90

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

zbořiti a městiště w déli 32 a w šíři 28 loket zanechati pro¬
zatím kollegiatům kolleje Karlowy k užíwání, pokud by se jim
hodilo. Bylo dle toho jen hlawní stawení při dwoře wětším
udržowáno w lepším stawu, kdež nacházela se weliJcá síně s po¬
sluchárnami obyčejnými a příbytky mistrů kollegiatů i také
jistá swétnice študentská (stuba bursalium), we které nepo¬
chybně wždy některý počet študentů požíwal příbytku i strawy.
Při welké síni nacházela se krásná kaple w arkýři, která jest
podnes zachowána. Pocházela nepochybné z doby císaře Karla,
když dům náležel ještě Janowi Rotlewowi ; ale během domácích
bauří utrpěla nejspíš také nějaké spustošení, i dal ji r. 1437
oprawiti biskup Filibert Konstanský, když co legat koncilia
měl po delší čas w kolleji Karlowě swůj příbytek. Oprawa tý¬
kala se zwláště oken a mříží. Dne 21 Dubna řečeného roku
jest od něho kaple nowě wyswěcena a wykonáno přitom
také biřmowání mnohých osob. Blíž zadních wrat kolleje do
slepé uličky za domy Celetné ulice nacházela se ivěž, wysta-
wená také již od Jana Rotlewa, která šla přes tu uličku, tak
že se opírala jednau stranau na stawení kolleje, druhau stra-
nau pak stála wedlé zadních wrat domu řečeného u hlawy
(č. 559), jehož majitel měl proto také jeden klíč od brány pod
tauž wéží.44) Jako biskup Filibert Konstanský, měl později také
biskup Filipp Sidonský některý čas (1504) příbytek swůj w kol¬
leji Karlowě. W ní w časích po smrti Jana Rokycany úřado-
wala také obyčejně konsistoř strany pod obojí*, a u weliké
síni bylo také již od roku 1421 až do času krále Wladislawa
i Ludwíka držáno shromáždění mnohých snémů a rozličných
sjezdů jiných , zwláště w záležitostech náboženských strany
pod obojí.

W pořadí wedlé kolleje Karlowy na swobodném trhu spa-
třowala se, jak jsme již we starší době shledali, předně zadní
část domu u císaře (č. 560), wedlé ní kowárna za domem pánů
Kostků (č. 562) a sladowna za domem u supa (č. 563), dále

**) W paměti o tom z rokn 1482, zmíněné w předcházející poznámce 38
nazýwá se dům ten Opicůw dle tehdejšího majitele Řehoře Opice
saukenníka.

4. Staré město.

91

pak domy u černého koníčka (též č. 563), u čerweného zwonu
(č. 572), u černého krkawce , jinak později (1453) u medwěda
an hude (ad ursum citharizantem, č. 571) a ještě dwa malé
domy (č. 567, 570) až k rohu proti domu Hankowu, mezi nimi
pak piwowár náležející k domu předposlednímu na té straně
w ulici Celetné (č. 568).

Na protější straně od tohoto pořadí stály wedlé domu
Hankowa tři kolleje, náležející k učení Pražskému, z nichž dwě
zaujímaly část místa nynějšího zemského saudu čili někdejšího
generalného komraanda (č. 587), třetí stála na místě nejbliž-
šího saukromého domu hned wedlé (č. 573). Prwní, w bezpo-
středném sausedstwí domu Hankowa, nazýwala se kollejí ná¬
rodu českého nebo krátce kollej Česká. Druhá byla kollej krá-
lowny Hedwiky čili kollej králowé, třetí pak kollej krále
Wácslaiva neboli krátce kollej králowa. W kolleji české cho-
wala se toho času knihoivna university , kteráž musila býti
dosti hojná; neb se okolo polowice 15. století nedostáwalo pro
ni whodného místa ; pročež se ředitelé kolleje roku 1454 obrátili
s prosbau ku králi Ladislawowi, i darowal jim král k tomu
účelu od domu Hankowa jistý zadní příbytek s wěží, který se
kolleje dotýkal, se zahradau za ním a za wěží tauto wztahující
se až ke zdi městské w té straně i ještě s jiným městištěm
wedlé dworu ku kolleji náležejícího.45)

Od kolleje krále Wácslawa dále stálo w témž pořadí ještě
osm jiných domů wétším dílem prostřední welikosti, z nichž
prwní se nazýwal nowéji u sw. Jeronýma (č. 574, 1479, dle
obrazu toho swatého. ostatní skoro wšecky již ze starší doby
měly swá jména, totiž u zlatého koníčka (č. 575), u zlaté toče¬
nice (č. 576), u zelených oken (č. 577), u wozu, později wšak
u kos (1517), u bílého medwěda (č. 579), u hroznů (ad botros,
též č. 579), 46) a u Mojžíše (č. 580, 581). Dům u zlaté točenice
kaupil sobě roku 1452 nejwyšší písař Staroměstský Jan Taušek,

ib) Darowací listina jest wytištěna w neauplném a newydaném posud
čtwrtémdíle Monument university na str. 118
46) Potřeba jest oprawiti w díle II na str. 157, kdež omylem se wlau-
di!o „u kos j

92

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

ale prodal zase téhož roku slowutnému Janowi Caltowi z Ka¬
menné hory seděním na Rabšteině; později pak držel jej pan
Beneš z Weitmile, nejwyšší mincmistr (1480 — 1488). Dům
u wozu darowal král Jiří roku 1466 Konradowi staršímu čili
Bílému knížeti Olešnickému, po jeho pak smrti král Wladislaw
zase dal jej powěstnému polnímu heitmanowi Bernardowi Bir-
kowi z Násilé (1474), kterýž jej wšak držel jen dwé léta (do
r. 1476). Dům u bílého medwěda náležel nešťastnému sause-
dowi Janowi Ješnowi, jenž pro účastenstwí swé w spiknutí
Slámowu roku 1440 stát jest na prahu téhož domu swého ;
dům wšak z milosrdenstwí dán jest jeho wdowě.

Dům u Mojžíše byl nárožní do nowější ulice řečené w Pro¬
lomeném. která wedla k nowé fortně otewřené tu skrz zed
městskau králem Wácslawem IV, od čehož také dům tento,
jenž zaujímal celau tu stranu ulice až k fortně, druhdy na-
zýwán byl prolomeným .47) Proti němu stál we druhém roze této
ulice dům od starodáwna nazwaný u čerwených kiobaukň ne¬
boli u tří klobauků (č. 398), kterýžto názew se wšak později
(1486) již jen pamatowal,48) a říkalo se tu potom u hawéřů ,49)
odkudž pochází nynější názew ulice hawířské. Za domem tímto
byly blíž fortnv dwa malé domy (č. 397, 396) s maštalí a sto-
dolau, jak zmíněno již we starší době, a odtud šla úzká ulička
wedlé zdi městské za domy toho pořadí až k Můstku čili
k bráně Swatohawelské.50)

Wedlé domu u klobauků nazýwal se druhý w pořadí proti
masným krámům na swobodném trhu u siv. Doroty (č. 399),
která na něm byla namalowána, později wšak (1486) nowým
názwem u stříbrné růže (ad argenteam rosám). Třetí byl dům
u černého orla , dáwno tak zwaný (č. 400). Nowější byly názwy
domů dalších (č. 401) u tašek (ad tasskas 1470) a u zlatého

47) Domus dieta Prolomeny, čte se dwakrát w knize Staroměstské
w létech 1452 a 1458 na listech 36 a 79.

48) Domus olim pileis titulata, prawi se o něm roku 1486, a olim ad
pileos dieta roku 1493 w knize Staroměstské na listech 178 a 204

49) Cte se tak ponejprw roku 1495 tamž fol. 211.

so) Nejstarší zpráwa o této uličce nazwané nyní prowazníckau jest
z roku 1434.

4. Staré město.

93

kola (ad auream rotám 1429) neb a půl kola (1517 č. 402), za
nimiž dále byl dům Domažlický, nazýwaný tak stále až do
16. století (č. 403) s domy od něho oddělenými, o nichž jest
powěděno již w díle druhém. W jednom z těchto, který stál
w rohu (č. 383), nacházela se od roku 1442 apotelca ; za ní
pak tři jiné z týchž domků (č. 384. 385, 386) stály w ulici
k Můstku. Poslednímu z nich (č. 386) říkalo se na zámku
(1520). Za ním dosahowal piwowár w zadní části hlawního
domu Domažlického až do úzké uličky wýše zmíněné při zdi
městské ; za uličkau pak wedié samé brány tamější, kterau se
wycházelo ze Starého města na Koňský trh, stál ještě jeden
dům (č. 387) prostřední welikosti. Brána tato nazýwá se roku
1463 Nowau (Nova valva), bezpochyby že nedáwno předtím byla
přestawena.

Nárožní dům na prawé straně ulice k bráně (č. 404) byl
od dáwna rychtau, a nazýwal se we druhé polowici 15. stol.
již starau rychtau (antiqua domus judicis 1479, antiquum ju-
dicium 1487, antiqua judiciaria 1490), což swědčí, že se již
tehdáž w něm neúřadowalo. Z té příčiny také šatlawa w nej-
zadnější části jeho blíž zdi městské se nazýwala šaťluwau
starau (1452). W ulici k Mostku, jak se tu již obyčejně ří¬
kalo, kdež stála při staré rychtě wěž, nacházely se tři domy,
z nichž poslední dwa (č. 380) byly při samé bráně, jeden před
ní, jeden již dílem za ní na mostku s dwěma krámci. W po¬
řadí od rychty až k rohu nynější ulice Perlowé bylo krom
rychty samé osm domů, z nichž prwní tři měly nowější názwy
u zlaté hivězdy (č. 405, ad auream stellam 1 480) 51), u beránka
(in qua est agnellus depictus 1452, 1483 č. 406) a u tři ko¬
run (ad třes coronas 1483 č. 407); z posledních pak tří jeden
se nazýwal rowněž zánowním jménem u mísy (ad discum 1451
č. 410), druzí dwa staršími názwy u bab (č. 411) a u klíčů
čili u tří klíčů (č. 412). Dům u tří korun zdá se, že byl tehdáž

5‘) Domus olim Lichutsky et jam Stella aurea titulata, prawí se o něm
roku 1480 w knize Staroměstské, což ukazuje na zánowní půwod
toho názwu.

94

Kniha IV Oddíl druhý. I. Místopis.

jedním z nejwětších neb nejwýstawnějších na Starém městě,
dle kupní ceny 500, ano 575 kop w létech 1519 a 1524.

Domům tohoto pořadí se říkalo za kotci postřihačskými
aneb proti kotcům (contra kotczones neb ex opposito pannilobio-
rum). Wedlé nárožního domu u klíčů wedla ulice (nyní Per-
lowá) k fortuě proti Široké ulici na Nowém městě; říkalo se
jí fortna k panně Marii Sněžné (portula ad b. virginem in
Aréna) aneb pauze fortna za klíči. Po straně lewé byly w ulici
té krom domů u klíčů jen dwa malé domy, po straně prawé
tři krom nárožního domu proti klíčům.

Dům tento (č. 413) newelký počítal se již k trhu uhel¬
nému. který byl třístranný, jak se podnes spatřuje, ale domy
w řadách nacházely se jen na dwau stranách jeho, na jižní
totiž a na západní. Onde wedlé nárožního domu proti klíčům
stál dům wétší (č. 414), jehož majitelem byl od roku 1404 až
do roku 1428 Jan Wlčíhrdlo, dle něhož i potom dlauho se
nazýwal u wlčího hrdla (ad lupi collum 1448, 1479). Wedlé
něho byl dům u ruky (č. 415) od dáwna tak zwaný, a wedlé
tohoto welký nárožní dům (č. 416, nyní Platais zwaný) Jana
Bradatého sladowníka ze Stříbra (od r. 1402), proslulého purk¬
mistra Staroměstského, jenž roku 1426 padl w bitwě u Austí.
Od wdowy jeho Doroty a staršího syna Waňka kaupil jej
roku 1434 Wácslaw Holec z Litomyšle, po němž jej potomci
jeho, znamenití a bohatí měšťané, drželi až do 16. století.

Pořadí domů na západní straně trhu uhelného, přetržené
postranní uličkau, která se nyní jmenuje Škořápkowá, počínalo se
w kautě za domem Holcowským čili předtím Jana Bradatého
dwěma domy w lewo od této uličky (č. 419, č. 420), z nichž při
jednom, totiž nárožním, nacházela se sladowna a piwowár. W pra-
wém roze uličky stál malý dům s kowárnau (č. 421), a wedlé
něho jiný se starodáwným piwowárem (č. 422). Třetí (č. 423)
náležel od roku 1402 Ludwíkowi Šrolowi kožišníku, jak se
zdá Němci, který roku 1420 utekl z Prahy. Po něm se wšak
dům dostal od obce synu jeho Jeronymowi, horliwému Husi-
towi, častěji zmíněnému, který jej potom prodal roku 1432.
Z ostatních domů šesti obrácených do uhelného trhu jméno-

4. Staré město.

95

waly se tri, jak již při starší době uwedeno, u černého sluupu
(část č. 424), u bílého čili stříbrného lilium (č. 426) a u stří¬
brné podkowy (č. 427). Čtyři domy další w témž pořadí skrý-
waly se již do ulice odtud k sw. Michalu, z nichž jeden a po¬
zději dwa wedlé sebe (č. 429, č 430) nazýwaly se u páteřů
čili u páternika (ad paternarium 1481), to jest hotowitele
páteřů, jiuak růženců; poslední pak malý domek w rohu
(č. 431) slaul u řebříků. rodný to dům Mikuláše od řebříků
jmenowaného od koncilia Basilejského arcibiskupem Pražským.

Od uhelného trhu při straně jeho wýchodní táhly se pro¬
středkem někdejšího nowého tržiště kotce saukennické čili po-
střihačské až na blízko kostela sw. Hawla. Bylo to, jak již
při starší době powěděno, dwoje kryté podlaubí, jedno delší
a jedno kratší, w němž se nacházely krámy čili sklepy po
obau stranách chodby přízemní, a nad nimi pod krowem byla
rowněž chodba, o které, k čemu jí bylo užíwáno, nemáme
zpráw wýslowných. Kotce zvětší , to jest delší oddělení jejich,
zaujímaly celau ulici, které se posud říká w Kotcích, s 29 domy,
které nyní jsau wystaweny na tom místě po obau stranách,
od uhelného trhu až w rowen s nynější ulicí Sirkowau. Menší
kotce , doposud kryté, wztahowalv se odtud až k tehdejšímu
hřbitowu kostela sw. Hawla. Na chodby hořejší wedly točité
schody čili šneky. Při kotcích wětších nacházel se takowý
„šnekK wedlé nárožního krámu při „rozdíle kotcůw, to jest
kde se od protějších menších kotců přicházelo k wětším, po
prawé ruce. Poněwadž byl již sešlý a prý „na tom zřítelu
k ohyzdnosti města stál“, wyžádal sobě roku 1522 majitel jeho
Martin Dačický od zlatých křížů powolení od konšelů ku pře¬
nesení jeho na druhý roh, kdež jej na swůj náklad wystawil
ozdobněji.

Jak již we starší době tak také potom na straně půlnoční
kotců wětších nejwíce se nacházelo kotců postřihačů, kteří tu
dělali také swé řemeslo ; na straně druhé a w kotcích menších
bylo nejwíce kráječů suken čili saukenníků prodáwajících
zboží swé. Připomínají se wšak krom kotců saukenničích také
„ plátěnné “, a zejména w menších kotcích, po lewé straně
jdauc od kostela sw. Hawla, kotce kozišnické.

96

Kniha IV. Oddíl druhý. 1 Místopis.

Podobné jako domy Pražské wyzuačowaly se jednotliwé
krámy čili kotce rozličnými znaky 11a nich namalowanými,
jichž počet zdá se že rowněž teprw během 15. století welice
se rozmnožil. Nejwíce bylo jich we wětších kotcích. Wzpome-
nuto již we starší době o kotci postřihačském w roze od uhel¬
ného trhu po straně lewé čili půlnoční, na němž byla ruka
namalowána. W témž pořadí nacházely se kotce postřihačské
u bílého nedwědti (in qua albus ursus est pictus 1476), u struk
(in qua picae šunt depictae), u siv. Jeronýma (in qua S. Jero-
nymus est depictus 1462), u raka (in qua signum cancri est
depictum 1469), u beránka (in qua agnus est depictus 1466),
u obrazu panny Marie (in qua imago beatae virginis est de-
picta 1477). a u krále Dawida (in qua David rex psallens est
depictus 1488). W řadě obrácené proti staré rychtě a pořadí
domů wedlé ní nazýwal se kotec saukenničí druhý od rohu
při rozdíle kotců u andělů (ad angelos 1458, in qua angeli
šunt picti), třetí u kola Fortuny (in qua rota Fortunae est de-
picta 1458, in qua depicta est virgo in rota), čtwrtý u diuau
jelenů o jedné hlaivě (in qua duo červi cum uno capite šunt
depicti 1432, ad caput cervinum 1458). Jiné pak tři w témž
pořadí byly wedlé sebe, jen že newíme, zdali po pořádku od
západu na wýchod čili naopak, které se nazýwaly u jednorožce
(in qua unicornus est depictus 1485), u půl měsíce (in qua
media luna est depicta 1485), u Jonáše (in qua Jonas est de¬
pictus 1486), a ob jeden bez jména dále čtyři jiné u sw. Jiří
(in qua S. Georgius est depictus 1483), u bílých růzí (ad rosas
albas 1483, in qua rosae šunt depictae), u t-wáře páně (ad la¬
dem domini 1485) a u radlice (ad vomeres 1485), blíž pak
k uhelnému trhu čtwrtý od tamějšího konce u ivěže (in qua
turris est depicta 1487), a třetí u raka (in qua est cancer
depictus 1487). Též we wětších kotcích bez určitějšího nazna¬
čení místa připomínají se kotce u stu. Fetra a Faivla (in qua
sancti Petrus et Paulus cum asino et capitibus leonum šunt
depicti 1433), u liva (in qua leo est depictus 1466) a jiný
u lwů (in qua šunt leones depicti), na némž byli totiž dwa
lwi namalowáni držíce třetího (1453), ješté jiný, na némž byl

4 Staré město.

97

malowán Kristus pán a swatý Tomáš, dwa prsty jemu w bok
wpauštěje (1455), též jeden u panny w oblauku (in qua de-
picta est virgo in rota 1478), a jeden řečený u wolů (in qua
boves šunt depicti 1487). W menších kotcích jmenowal se jeden
ze dwau nárožních při rozdíle kotců u točenice (in qua torques
est depicta 1466); o jiných znacích nedějí se zmínky.

Domům proti kotcům postřihačským na straně půlnoční
říkalo se w kolářích (sub rotificibus), protože tu obyčejně
několik kolářů prowozowalo toto řemeslo; nacházela pak se tu
již tehdáž při těchto domích podsíň. 52) Domů bylo dewět,
z nichž wyznamenáwaly se zwláštními názwy dle znaků čtyři
již od staršího Času, totiž u Bruncwíka (č. 510), u tří králů
(č. 509), u černého koníčka domek malý (č. 506) a welký ná¬
rožní dům u ryté wěže (č. 505, 504, 469 — 466), jemuž se po¬
zději také počalo říkati u koníčka (ad sculptam turrim seu
ad equulum 1460). Nowěji nazýwal se dům wedlé černého ko¬
níčka u modrého Iwa (č. 507, 1521). Mezi ním a domem u tří
králů nacházel se zrowna prostřed podsíně dům welký (č. 508),
jejž sobě roku 1516 kaupil mistr Jan Pasek z Wratu, předtím
kancléř Starého a později mocný primas spojeného Starého
i Nowého města Pražského. Dům u ryté wěže w rohu nynější
ulice Sirko wé náležel někdy rytíři Janowi Hlasowi z Kamenice
seděním na Strašnicích u Prahy, jenž padl w bitwě u Male-
šowa, po něm pak čtyřem jeho synům, z nichž ujal jej po¬
zději jeden jménem Ješek (1437), později druhý Wácslaw
(1447); potom pak od třetího z nich jménem Jana kaupil jej
zeman Ambrož Tristram z Chřelowic (1460).

Prostranstwí mezi dalším pořadím domů odtud až ku ko¬
stelu sw. Hawla a menšími kotci počalo se w druhé polowici
15. století nazýwati tarmarkem , to jest trhem tandléřským (tan-
leta). 53) Bezpochyby byla i tu již tehdáž podsíň. Ze Čtyř domů
w ní stojících nazýwal se druhý od rohu nynější ulice Sirkowé

52) Prwní zmínky se o ní nacházejí w knihách Staroměstských w létech
1443 a 1456 na listech 440 a 65.

53) Ponejprw se názew tento wyskytuje roku 1466 w knize Staroměstské
fol. 110.

Tomek , Dějepis Prahy. 7

98 Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

u Fortuny (č.- 502) a třetí (č. 501) u sw. Jiří (ad S. Georgium
1456, in qua S. Georgius est depictus 1470). Za podsíní, kdež
se nyní končí, byly dále až k rohu ulice Železné také čtyři
domy. u černé zahrádky (ad nigrům ortulum 1451 č. 499), fara
sw. Hawla (č. 498, 497), u korábu (ad barcas, jinak ad navem
i také ad classem č. 496) a u kozlů (ad hircos) čili dle majet-
níka Lupa asi od roku 1427 dům Lupowic (1436) a potom
u wlka (ad lupum 1445 č. 495).

Proti těmto domům stál kostel sw. Hawla, obrácený wel-
kými dweřmi na západní straně proti tarmarku, welkým pak
oltářem na wýchodní straně proti kolleji Karlowě. O stawu
jeho během této doby není nám nic jiného známo, nežli že se
na něm oprawowalo w létech 1459 a 1460, o čemž swědčí ně¬
které tehdejší odkazy k tomu účelu. Při hřbitowě jeho stála
škola w krátké uličce proti menším kotcům, a ke zdi hřbitowa
wedlé ní na straně jižní bylo přistaweno několik domků a ně¬
kolik krámů čili kotců. Roku 1448 w jednom z nich byl
knihař, we druhém wedlé prodáwalo se zboží železné a tak
bezpochyby rozličné jiné.54)

W ulicích wedaucích od kotců a od kostela sw. Hawla
k rynku Staroměstskému mnoho se w tom čase nezméuilo.
W ulici Železné přebýwali i tehdy jako za starší doby nejwíce
železníci, od nichž měla swé jméno. Po prawé straně, přicházejíc
do ní od kolleje Karlowy, nazýwaly se prwní čtyři domy za
sebau, jak od starodáwna, u beránků čili u beránka (č. 544),
u jestřába (č. 545), u modrých dweří (č. 546) a u čerwených

54 ) Prwní zmínky o domcích třech takowých wedlé sebe nacházejí se
w knihách městských w létech 1443 až 1447, kdež prostřední z nich
po každé se jmenuje domuncula sub scola S. Galii. O krámích jest
zápis k roku 1448, který zní: Stanislaus dictus Czapek emit gazu-
lam, in qua ferramenta venduntur, penes murum cimiterii circa
S. Galium penes gazulam Mathiae ligatoris librorum et institam
Baroch erga vitricos ecclesiae S. Galii. Sem pak také bezpochyby
náležejí zmínky z let 1521 a 1522 o tak zwaných malých domcích
(prawí se „pod malými domky “), které se připomínají čtyři wedlé
sebe, ač wýslowně neprawí se, kde stály. Jsau wšak mezi majiteli
jejich jmenowáni někteří, ježto měli také kotce saukenničí tudíž
na blízku.

4. Staré město.

99

dweří (č. 547). Místo u jestřába říkalo se wšak někdy také
jen u ptáka (ad avera 1458, ad accipitrem seu ad avem 1486).
Ostatek té strany ulice, wíc než polowici, zaujímal dům ná¬
rožní z rynku (č. 548), nazwaný u jednorožce. Mezi domem
u beránka a kollejí Karlowau byl kaut, z něhož se přicházelo
k zadním wratům kolleje a k uličce někdy Plaierowě do Ce-
letné ulice, jejíž staré jméno přišlo již tehdáž w zapomenutí.
Nárožní dům w prawo do ní nazýwal se posud u tří panen
(č. 542). Na lewé straně ulice Železné nacházelo se jedenáct
domů, z nichž stará jména měly domy u ruky (č. 493), u čer¬
ného nedwěda (ě. 492), u čerweného jelena (č. 491) a u páwa
(č. 490). Nowě se nazýwal dům druhý od kraje proti kolleji
Karlowě u sw . Barbory (č. 494), a blíž k rynku od domu
u páwa jeden dům u rožně čili u rožňů (ad věru, ad verua,
č. 489) a druhý wedlé něho (č. 488) u čerivené růze (ad rosám
rubeam).

Nynější ulice Sirko wá, která se někdy nazýwala ulicí Ju-
nošowau, dostala nowého jména od wskočení Táborů do Sta¬
rého mésta roku 1422 pod Bohuslawem ze Šwamberka, při
kterém wtrhli až do této ulice wedením Kunše z Bélowic
a osadili tu několik domů. Od příběhu toho počala se na-
zýwati ulicí Kunšowau čili Kunešowic, 55) starý pak názew
ulice Junošowy dosti brzy zmizel z paměti lidské. 56)

W ulici této byl od nárožního domu (č. 503) po prawé
ruce, přicházejíc od kotců, roku 1497 odprodán malý domek
(č. 470), kterv až do toho času byl onomu poplatný, za nímž
dále stály wedlé sebe domy u ivelblaudů (č. 471), u swině
(č. 472, ad porcum 1449, ad scropham) a u šermířů (č. 473,
ad dimicatores, také ad pugiles 1451). Dům u welblaudů ná¬
ležel od roku 1424 nejwyššímu písaři Staroměstskému Miku-

55) Dáwají o tom swědectwí wýslowné Staří letopisowé češti na str. 55,
kdež se prawí „w Kunšowé ulici, kterážto ulice od toho jméno
wzalau. W knihách městských se názwu toho užíwá již roku 1435
(in platea Cunesslonis).

58) Nacházíme jej w knihách městských jen ješté naposledy roku 1445
(platea Gynoczlini).

100

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

láši Humpolcowi, známému z času wyjednáwání s konciliem
Basilejským a císařem Sigmundem, jenž potom roku 1438 od
konšelů strany Menhartowy mezi jinými znamenitými méštany
byl uručen a musil Prahu opustí ti, ale později zase se nachá¬
zel mezi konšely Staroměstskými až do smrti swé roku 1466.
Později jmenuje se majitelkyní domů Zuzana Humpolcowá
(1476), nejspíš wdowa jeho, po níž jej držel příbuzný její Jan
Humpolec z Prostiboře ještě roku 1500. Dům u šermířů stál
w roze postranní uličky mezi ulicemi Kunešowic a Železnau,
we které se nacházely domy u duh (č. 474) a u čerwené růže
(č. 499) dáwno tak zwané. Dům nárožní na druhé straně této
uličky proti šermířům nazýwal se od druhé polowice 15. století
(1452) u Nastojtů neb domem Nastojtowým (č. 475). Wedlé
něho dále byl w ulici Kunešowic dům nazwaný dáwno u konwí
(č. 476) a ještě jeden dům, který spolu s nárožním do rynku
náležel někdy Štěpánowi z Kladska a nazýwán proto zadním
domem Štěpánkowským (č. 477).

Na protější straně ulice Kunešowic stál wedlé welkého
nárožního domu u ryté wěže (č. 504) a čtyř domků, které
k němu patřily (č. 469, 468, 467, 466), dům též dosti zname¬
nitý u pěti korun (č. 465), jejž sobě roku 1470 kaupil mistr
Prokop z Kutnéhory, potomní kancléř Staroměstský, a po něm
jej ještě roku 1523 měla dcera jeho Anna, dále malý dům
w kautě (č. 464) řečeny u kosíků , potom dům wětší (č. 463),
jehož držitelem byl roku 1523 znamenitý saused Daniel Rauš
z Wlkanowa, a wedlé něho dům u oslů (část č. 461), jejž úzká
ulička dělila od zadního příbytku a maštale domu u Oremusů
z rynku. Maštal a domek tento kaupil sobě roku 1425 Antoniš
od oslů k swému domu; potom se wšak zase dostáwala brzy
k domu Oremusů, brzy jiným bližším sausedům.

Zmíněn au uličkau přicházelo se ke hřbitowu a farnímu
kostelu sw. Michala. Kostel tento utrpěl w bauřích lidu roku
1419 po smrti krále Wácslawa mnohem wětší spustošení oltářů
a obrazů než jiné kostely Pražské; dostalo se mu wšak během
potomních časů rozličných dobrodinců k naprawení škod těchto,
jakož již roku 1441 podkomoří Jan z Kunwalda nowě založil

4. Staré město.

101

•oltář sw. Tomáše w kapli nazwané Čáslawská a nadal oltář-
níka k němu, podobná pak nadání stala se roku 1452 k oltáři
panny Marie, roku 1470 k oltáři rozeslání swatých apoštolů
a roku 1487 ještě k jinému, nejspíš Dušiček (altare Ani-
marum). Při kostele a hřbitowě nacházela se šJcola , o které
máme zpráwu roku 1522, kterak z neopatrnosti kantora wznikl
oheň w komoře jeho, a shořely od toho komory i s krowem,
swětnice wšak školní byla obhájena.57) Ob uličku wedlé ko¬
stela k tehdejšímu Owocnému trhu čili nynějšímu malému ná¬
městí stála proti zdi hřbitowa nebo snad zrowna proti škole
tudíž fara sw. Michala (č. 459) za domem u Mauřenínů a wedlé
zadní části domu Hedwikowského, kteréžto oba předem byly
obráceny do Owocného trhu, jak jinde ukázáno.

Dle kostela sw. Michala nazýwala se ulice wedaucí odtud
k uhelnému trhu jak dodnes Swdtomichalskau. Na jedné straně
sáhaly do ní zadní části domu u oslů a druhého domu wedlé
něho z ulice Kunešowic, dále pak nacházely se w témž pořadí
domy u tří bratrů (č. 434), jiný znaku nemající (č. 433), dům
u melauna (č. 432) a dům u Krištofora (též č. 432) nowéji
tak nazwaný (1442), potom zadní strany domů z podsíně pod
koláři. Na druhé straně w rohu proti faře sw. Michala a proti
studni, která se tu připomíná (1466), slaul prwní dům (č. 435)
u půl kola (ad mediam rotám 1437); následowaly pak dále
dům někdy Meissnerůw, který se tak uazýwá ještě roku 1461
(č. 436>, jinak wšak u dwau jelenů o jedné hlawě (ad duos
cervos cum uno capite, 1461, 1499), později pak u železných
dweří (1518) jak podnes; roku 1519 kaupil jej sobě Jan Hlawsa
z Liboslawě, toho času hofrychtéř měst králowských; wedlé
něho malý dům u tří sluncí , jenž se později roku 1463 na-
zýwá u Žižky a dokládá se o něm ještě roku 1490 wýslowné,
že na něm byl Žižka namalowán (in qua est Zizka depictus),
potom domy u rajských jablek (č. 438, ad porna paradisiaca
1463), u ivlka pištícího , jakož prý wlk husím pišče (ubi lupus

57; Staré letop. české 454

102

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

fistulat aucis, též č. 438), 68) u tykwí (č. 439, 440) a u pro-
roků (č. 441).

W rohu wedlé domu posledně řečeného proti domu u řebříků
(č. 431) při wedlejší uličce, která se nyní jmenuje míčowau,
stál welký dům čili dwůr někdy opata Sedleckého (č. 447),
který druhau stranau dosahowal do ulice za kostelem sw. Jiljí.
Po útěku duchowensťwa z Prahy roku 1420 byl jako mnoho
domů jiných zabawen od obce a prodán sausedu Alšowi z Krajnic
již kdysi před rokem 1424. Později dostal se panu Mikulášowi
Chudému z Lobkowic a na Hasišteině, nepochybně teprw po
přijetí císaře Sigmunda za krále a snad darowáním nebo zá¬
pisem od něho, i náležel odtud pánům Hasišteinským z Lob¬
kowic až do 16. století. We zmínkách o něm brzy strana
obrácená proti sw. Jiljí, brzy druhá do ulice Swatomichalské
býwá pokládána za přední nebo zadní, což swědčí aspoň, že
byly dwéře domowní na obě strany. Za domem tímto zaujímal
ostatní část postranní uličky wýše zmíněné až k druhému rohu
jejímu dwůr někdy kláštera Opatowického (č. 445). a mezi ním
a druhau stranau Sedleckého dworu stál proti sw. Jiljí dwůr
opata Wilémowského (č. 446). Také tyto dwory čili domy
klášterské byly po roce 1420 zabaweny, a dostaly se do rukau
sausedských. Dům Opatowický byl dle Beneše čili Benedy
z Auhonic, který jej kaupil roku 1428, dlauho potom nazýwán
domem Benedoivským (ještě roku 1510). Roku 1488 kaupil jej
sobě Matauš Reysek z Prostějowa bakalář, jenž tehdáž stawěl
o Nowé wěži (nyní Prašné), a držel jej až do smrti swé
(1506 1 Čwce.).

Řada domů táhla se odtud nepřetržitě až k rohu Owocného
trhu. Krom dworu Sedleckého sáhaly do ní zadními stranami
z ulice Swatomichalské také domy u tykwí (č. 448), u rajských
jablek (č. 450) a u železných dweří (č. 436), až teprw kdysi
we druhé polowici 15. století byl od domu u tykwí wzadu
malý domek oddělen (č. 448) a podobně část zadní strany od

*•) Latinsky i česky tak se nachází roku 1489 w knize winohradské

fol. O 5, O 10.

4. Staré město

103

domu u rajských jablek (č. 450). Wedlé někdejší zadní strany
domu u tykwí stál od dáwna dům u prstenů (ad aureum an-
nulum č. 449). Ten od roku 1476 náležel slawnému hodináři
Hanušowi z Hradce Králowé, jenž zhotowil hwězdářské hodiny
na radnici Staroměstské, a po něm Anně, jak se zdá dceři
jeho, manželce Sigmunda Ptoha z Wlkanowa (1524). Wedlé
železných dweří byl dům, jejž sobě roku 1433 kaupil někdejší
heitman Táborský Matiáš Lauda z Chlumčan (č. 451), měw již
předtím (1429) nějaký dluh na něm. Nazýwal se později (1466)
u sedmi andělů (ad šeptem angelos), a náležel některý čas pro-
kuratorowi králowskému Čeňkowi z Klinšteina a manželce jeho
Kateřině z Okoře. Wedlejší dům odtud dále (číslo 452) na¬
zýwal se u čemcených orlů (ad rubeas aquilas 1486) ; za
ním byly ještě dwa domy až k nárožnímu domu u kaprů
(č. 455), který šel druhau stranau do Owocného trhu, nynějšího
malého náměstí.

Kostel sw. Jiljí , od něhož kanowníci w bauřích po smrti
krále Wácslawa byli ujeli, zůstáwal od té doby pauhýrn ko¬
stelem farním. Krom menších škod, které jej snad již tehdáž
potkaly jako kostely jiné w Praze, utrpěl potom pohromu wětší
roku 1432 hromobitím dne 28 Čerwna u wečer, při kterém
krow jeho byl zapálen, tak že shořel wšechen i s wěžemi a
zwony w nich welkými i malými. Byl to krow welmi nákladný
pod škřidlicí, tak že škodu z toho bylo těžko nahradili. Pokud
známo, byl ze zwonů aspoň jeden z nich nejwětší, 50 centnéřů
wážící, přelit roku 1437, a brzy se našli dobrodinci, kteří či¬
nili odkazy na dílo čili na oprawení kostela samého; ale
k skutku přišlo předce teprw po uplynutí delší řady let. Ně¬
který začátek stal se na každý spůsob roku 1448 neb něco
dříwe, kteréhožto roku saused Janek syn Wácslawůw od wlčího
hrdla poručil na stawbu tu dewatenáct jedlí chowaných před¬
tím k jiné potřebě. Poněwadž náklad byl welký, tak že osad¬
níci samotni k tomu nestačili, zawedli sbírku wyprawením
poslů roku 1449 po městech a panstwích pánů a zemanů, žá¬
dajících na to almužny, jakož se jim již do té doby některých

104

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

příspěwků od osob rozličného stawu bylo dostalo.59) Zdá se,
že byla stawba již asi roku 1451 we hlawní wěci dokonána,
ač se odkaz jeden na oprawení téhož kostela nachází zapsán
w knize městské ještě roku 1457. Ředitelem stawby byl Mi¬
kuláš mistr tesařský z Nowého města, který toho Času „krás¬
ným dílem u pracowal také o radní swětnici w Litoměřicích.60)
Roku 1458 měštka jedna odkázala 10 kop na archu k sw. Jiljí,
snad že tedy tehdáž již bylo méně potřeba příspěwků na ze-
wnější stawbu. Později ještě jednau hrom uhodil do krowu na
kostele sw. Jiljí roku 1502, učinil wšak jen menší škodu na
něm i také wnitř kostela.61)

Na lewé čili půlnoční straně od kostela sw. Jiljí byl hřbi-
tow, jak se zdá, dosti prostranný proti domu u prstenů (č. 449),
a připomíná se na něm také kostnice (1439). Ke zdi hřbitowa
tohoto byla nejblíž kostela w lewo od lilawních dweří škola
již od druhé polowice 14. století, a wedlé ní někdejší dům
vikářů čili dům sakristana kostela sw. Jiljí (č. 235), jejž wšak
kostelníci již roku 1433 prodali, tak že tu byl odtud dům sau-
sedský. Se hřbitowem sausedil na straně půluoční jiný dům,
a wedlé něho stály ještě dwa domy za sebau na městišti ny¬
nějšího kláštera Dominikánského u sw. Jiljí, jeden totiž (č. 235),
který se dle držitele swého roku 1429 Frány Ootra dlauho
nazýwal domem čotrowským, a druhý nárožní u pelikána
(č 234). Tento dům nárožní kaupil sobě roku 1448 (23 Led.)

59) Zachowal se o tom průwodní list daný poslům takowým od kostel¬
níků a osady sw. Jiljí w archivu téhož kostela.

ti0) Nachází se o tom zpráwa w tak zwaném Cursus cancellariae w rukop.
kapituly Pražské XXXIV, kdež píší konšelé Nowoměstští Litoměři¬
ckým : Significavit nobis Nicolaus protocarpentarius, concivis noster
dilectus, qui noviter tectum ecclesiae S. Egidii in antiqua urbe Pra-
gensi et vobis aestuarium praetorii decoro opere (krásným dílem,
jak se přidáwá nad řádkem) laboravit, quod eidem Herczlinus arcufex
concivis vester in quinque sexagenis grossorum debitorie obligatur etc
(Přimlauvaji se, aby mu dluhu toho dopomohli.)

6I) Staré letop. české 261 wyprawnjí o tom, že „krow na kostele sw. Jiljí
hrom odřel, smetal šindely a wnitř wazbu roztrhal, potom wskočiw
do kostela, lištu na weliké tabuli opálil, u kancellůw kus kamene
odrazil, potom wskočil pod zwon a tu zapálil, ale brzy uhasili".

4 Staré město.

105

Jiří Poděbradský, a nejspíš w něm potom po dobytí Prahy
w Září toho roku přebýwal. Roku wšak 1453 prodal jej panu
Zbyókowi Zajícowi z Hasenburka a na Kosti, kterýž obdržel
od konšelů Staroměstských oswobození domu toho od berní a
powinností městských (1455), prominuw za to měšťanům clo
za wína z winnic jejich při branách Malé strany, které mu tehdáž
náleželo. Buď pak pan Zbyněk nebo později syn jeho Jan Zajíc
z Hasenburka přikaupil dům Čotrowský, a Staroměstští oswo-
bodili i tento dům (1494) dle wýminek smlauwy, kterau jim
byl pan Jan Zajíc prodal clo ono na Malé straně i s domem
tehdáž pustým pánů Zajíců w Menším městě Pražském wedlé
brány Strahowské (č. 215).

Na jižní straně od kostela sw. Jiljí nacházelo se skupení
domů krátkau uličkau od něho oddělené, we kterém někdy nejblíž
kostela býwala w rohu škola, za ní w uličce děkanstwí (č. 236)
a wedlé něho wzadu proboštstwí Swatojilské. Škola byla, jak
powěděno při starší době, již roku 1373 přenesena na druhau
stranu od kostela ke hřbitowu, děkanstwí pak a proboštstwí jsau
po útěku duchowenstwa z Prahy zabawena od obce a prodána.
Wedlé býwalého proboštstwí stál wzadu proti domu Opatowi-
ckému ještě jeden dům, který se w časích pozdějších nazýwal
u rukaivice (1521); rowněž pak wedlé nárožního domku (č. 237),
který byl někdy školau, ještě jeden dům obrácený do hlawní ulice
nyní Dominikánské. Ostatek skupení toho zaujímal welký dům
w rozcestí proti straně jižní, nazýwaný dlauho Krtkoivským ,
až jej roku 1523 kaupil Jan Sladký, dle něhož podnes se říká
u Sladkých (č. 352).

Proti domu tomuto stál jiný dům nárožní Becliyňowský
(č. 527) w rozcestí mezi dwěma ulicemi, z nichž jedna wedla
podél domů Opatowického a Sedleckého čili již Hasišteinského
do ulice Swatomichalské, druhá na uhelný trh. Dům tento
s malým domkem k němu přistaweným w posti anní ulici
k sw. Michalu kaupila roku 1427 městka Klára Helmowa
wdowa od tehdejšího držitele Jana Bechyně; od ní pak jej
kaupili po desíti létech (1437) páni Wilém a Diwiš bratří

106

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

z Chlumu a na Košumberce, tuším synowé někdy pana Jana
z Chlumu, jenž byl prowodil Husa do Kostnice, a držel jej
mladší z nich Diwiš, pokud známo, aspoň ještě roku 1451.
Názew Bechyňowský zachowal se wšak i potom déle (1456).
W ulici k sw. Michalu stálo za tímto domem w pořadí po
prawé ruce odtud pět domů až k zadní straně domu u páterů
(č. 430), mezi tímto pak a nárožním domem u řebříků (431)
ještě jeden dům řečený u čerweného hva (ad rubeurn leonem
1481). Do druhé postranní ulice, k uhelnému trhu (nyní Šk<>-
řápkowé), zasahowaly wětšim dílem jen zadní strany domů
okolních. Na lewé straně byl jen jeden dům menší wedlé domu
Bechyůowského (č. 354), na prawé straně zas jen jeden dům
wedlé nárožního z uhelného trhu (č. 420).

We hlawní ulici, kterau se chodilo od kostela sw. Jiljí
k tehdejší bráně Zderazské, byl na lewé straně w rohu proti
domu Bechyňowskému dům Sobkoivský (č. 355) a wedlé něho
welký dům Saský (č. 356j, jejž byl sobě Rudolf wéwoda saský
wyměnil od obce Staroměstské za starší dům swůj wedlé mostu
na Malé straně. Za wálky s císařem Sigmundem dostal ho
nepochybně od obce polní heitman Pražanů Wácslaw Carda
z Petrowic, postaupil pak ho směnau sausedu Martinowi Wla-
šimskému za jiný dům nedaleko odtud. Byl to dům welký se
sladownau a piwowárem. Roku 1476 byla kupní cena jeho
300 kop českých. Dále w témž pořadí byly ještě tři domy,
z nichž poslední nárožní (č. 359) slaul od dáwna u modrého
kola a zaujímal s piwowárem a sladownau wzadu celau stranu
postranní ulice odtud proti kostelu sw. Martina we zdi.

O farním kostele tomto skrowné welikosti (č. 417) dowí-
dáme se z odkazů w létech 1454 až 1459, že byl tehdáž opra-
wowán a pořízena w něm nowá archa. Při hřbitowě jeho
stála od starodáwna škola w uličce wedlé domu někdy Jana
Bradatého a potom zámožné rodiny Holců (nynějšího Plataizu).
Roku 1488 osadní sw. Martina dowolili Viktorinowi Holcowi
z domu toho pawlač sobě udělati do kostela, začež on postau¬
pil jim podacího oltáře Matky Boží w témž kostele a slíbil
wystawiti nowě školu na jakýchsi zdech za kostnicí. Na druhé

4. Staré město.

107

straně wedlé kostela stála fara sw. Martina (č. 418) a wedlé
ní tři domy jiné proti modrému kolu. Poslední byl nárožní
(ě. 360), za nímž we hlawní ulici k bráně Zderazské ještě stály
dwa malé domky až ke bráně samé.

Rowněž byly dwa menší domy wedlé samé brány této na
druhé straně, wystrčeny již wen z města, tak že jeden s ko-
wárnau (č. 342) stál při můstku přes příkop městský, druhý
pak jaksi po boku brány (č. 343), také pak i dům třetí (č. 344)
ještě stál wedlé brány, a dosahowal po straně až ku příkopu
městskému. Byl to dům wětší s piwowárem a sladownau,
s nímž sausedil jiný (č. 345) též s piwowárem, nazwaný no-
wěji u černého nedwěda (ad nigrům ursum 1466) neb také
u nedwídků (1522), jak se říká podnes. W témž pořadí dále
stály ještě tři domy dosti welké, někdejší biskupa Litomyšl-
ského (č. 346) nazýwaný tak ještě přes polowici patnáctého
století (1456), dům u modrého jelena (ad flaveum červům
1447 č. 347) s piwowárem a sladownau, a nárožní (č. 348)
u boží sukně (ad tunicam Christi, ad tunicam Dei 1454); ob
ulici pak dále we wýstupku s průčelím obráceným proti bráně
Zderazské dům, jehož roku 1431 Martin Wlašimský postaupil
Wácslawowi Cardowi směnau za dům Saský, jak wýše zmí¬
něno (část č. 349); Carda jej wšak prodal již po dwau létech
(1433). Ob dům dále (čís. 349) byl welký dům nárožní
(č. 350) proti Krtkowskému (č. 352) a Becbyňowskému (č. 527)
se sladownau a piwowárem, jenž dle někdejšího držitele Bla¬
žeje Purkrabí ještě při konci 15. století (1490) nazýwán byl
domem Purkrabowským.

Mezi domem u boží sukně (č. 348) a zmíněným práwě
domem Cardowým (č. 349) počínala se wedlejší ulice, kterau
se odtud chodilo ku kostelu sw. Štěpána we zdi (nyní Barto-
lomějská). Po lewé straně šla do ní za domem nárožním zadní
wrata domu Litomyšlského (č. 346), a wedlé nich dále stál
dům Břewnowský (č. 310), který se dlauho tak nazýwal (1488),
ač byl již aspoň roku 1428 co opatu Břewnowskému zabawený
prodán od obce. Jeden ze čtyř ostatních domů po té straně
nazýwal se u Eliáše (ad Heliam 1458) neb u wozu Eliášoica

108

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

(ad currum Heliae 1476 č. 311), také u ohniwého wozu. Po
prawé straně nazýwal se prwní dům wedlé nárožního domem
Kantor owským (č. 309) dle sauseda příjmím. Kantora (Jana
z Žatce), jehož wdowa držela jej, pokud známo, již roku 1429.
Názew tento se zachowal až do 16. stoleti (1511). Ob uličku
uzkau dále byl dům nazwaný u železné hlawy (č. 291) a tři
domy malé až ku kostelu sw. Bernarda (č. 293) někdy Jeru-
salemskému, dále pak celá řada domků skoro wesměs malých,
mezi nimiž se nacházela fara sw. Štěpána (č. 305), rowněž
domek nepatrný. Roku 1523 prodali jej kostelníci čili úřed¬
níci téhož kostela Pawlowi bečwářowi, a kaupili dům jiný sluš¬
nější něco dále odtud w nynější ulici pošto wské (č. 979 wedlé
č. 300), který odtud byl farau.

Úzká ulička wedlé domu u železné hlawy wedla k malému
náměstí, na kterém zrowna proti ní stála kaple Betlémská.
Tři malé domky, které w ní někdy stáwaly za domem Kan-
torowým čili někdy Gery Hoífartky zlé powésti, zmizely odtud,
jak se zdá působením Miličowým, poněwadž se již od r. 1365
nenachází o nich žádná zmínka. Na druhém konci této uličky,
práwě proti Betlemu, nacházel se w rohu dům někdy zbožné
panny Petry z Říčan a přítelkyně její panny Důry, ctitelky ň
Husowých, které tu žily na spůsob bekyň (část č. 291). Od nich
byl roku 1418 postaupen Zdeně wdowě Matěje z Uhřiněwsi,
která se rowněž nazýwá bekyní, a od ní jej po 21 létech
(1439) kaupila panna Markéta dcera nékdy Kunšowa ze Ska¬
lice, témuž zbožnému spůsobu žiwota oddaná.

Domem tímto počínala se ulice (nyní Konviktská) wedaucí
ku kostelu sw. Kříže menšího. W ní se hned wedlé nacházel
dům se sladownau (část č. 291) a wedlé něho jiný (č. 292)
řečený u Goliáše (1433), hned pak dále proslulý působením
Miličowým Jerusalem (č. 293, 294), jehož jméno, ač byl po
smrti swého půwodce odewzdán řádu Cistercienskému k jinému
účelu, zachowalo se nicméně tehdáž i až do dueška. Wchod
do domu tohoto z ulice k sw. Kříži pokládal se za přední,
kaple pak Jerusalemská čili kostel sw. Bernarda w ulici
k sw. Štěpánu za část zadní, do které byl wchod také s té

4. Staré město.

109

strany. Jako jiné domy duchowenstwa klášterního w Praze byl
i Jerusalem od obce Pražské zabawen a rozdělen odtud na
wíce částí, jmenowitě pak zahrada při něm již roku 1421 po
částech přidána k domům tří nejbližších sausedů. S přední
strany byly odtud dwa domy při wchodu do ulice k sw. Kříži
(č. 294 a část č. 293); jiných pět nacházelo se uwnitř we
dwoře, a dwa byly do zadu wedlé kaple sw. Bernarda. Z domů
we dwoře jeden se nazýwá již roku 1433 domem beJcyň čili
domem zádušním (domus animarum 1461), a zůstal w té spů-
sobě až do 16. století (1524), tak že wždy od opatrowníků
k tomu opráwněných osazowán byl pannami nebo wdowami
pobožnými. Také wšak dwa jiné z domků těch po obau stranách
od onoho náležely některý čas pannám nejspíš podobného
spůsobu žiwota (1429 — 1433), a jeden ze zadních dwau domků
wedlé kaple sw. Bernarda (nejblíže č. 308) byl roku 1443 neb
něco dříwe wěnowán rowněž za obydlí chudým pobožným
pannám a wdowám. Kaple sw. Bernarda byla potud zachowána,
že nejbližšímu sausedu, kterému se dostal dům se zahradau,
studní a dworem wedlé ní samé (1426), zakázáno přitom,
aby dweří do ní nezazdíwal ani zed sobě přiwlastňowal, a
wyhražen také wolný průchod Jerusalemem od jedné ulice
k druhé.

W pořadí od Jerusalema až ku kostelu siv. Kříže men¬
šího byly netoliko domy někdejší opata Kladrubského (č. 295)
a opata Postoloprtského (č. 297) zabaweny a prodány od obce,
nýbrž roku 1431 prodán také divůr farní téhož kostela wedlé
něho stojící (č. 952). Kostel totiž od těch dob přestal býti
farním, jinak se wšak zachowal we swé starožitné podobě
okrauhlé, nazýwán jsa wždy kostelem menším neb také malým
sw. Kříže. Wedlé něho byl na druhé straně (w nynější ulici
Poštowské) toliko jeden dům, který jej dělil od nowější fary
sw. Štěpána we zdi (č. 979), k jehož osadě kostel byl při-
wtělen.

Proti kostelu sw. Kříže stál na straně půlnoční nárožní
dům pánů Hradeckých (č. 288 — 289), který panskému rodu
tomuto náležel až aspoň do roku 1480. Toho roku pan Jin-

110

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

dřich z Hradce sobě wyžádal přenesení swobody tohoto domu
jakožto panského na dům nowě kaupený w ulici Celetné, do
něhož se bezpochyby tehdáž přestěhowal, starý dům prodaw.
Roku 1490 nacházíme jej již po druhé od té doby w jiných
rukau. Odtud šlo pořadí domů málo znamenitých až k rohu
proti kapli Betlémské (č. 257). Starodáwný domek bekyň Ro-
senberských (ěást č. 262), který se mezi nimi nacházel, za-
chowal se nejspíš w nadání tom déle, a nemýlíme-li se, byl
ještě roku 1488 nazýwán domem zádušním u tří černých hwězd
(domus animarum ad třes stellas nigras).

Malým nárožním domem proti kapli Betlémské počínalo
se zároweň druhé pořadí domů táhnoucí se do ulice ku ko¬
stelu sw. Ondřeje. Wedlé nárožního domu tohoto samého stá-
wala jindy fara kostela sw. Filippa a Jakuba (č. 258), byla
wšak roku 1428 prodána od oprawce kostela tohoto, sauseda
Pražského Bernáška Kotka, když i tento kostel přestal býti
farním. Jinak nebylo tu domů žádných wynikajících. Poslední
z nich wedlé samého kostela sw. Ondřeje čili wlastně wedlé
hřbitowa při něm byl wystawen na městišti dotud prázdném
(č. 265) teprw roku 1489 od Martina prowazníka, jemuž potom
dwakrát po sobě wyhořel roku 1499 a roku 1523. 62) Na jižní
straně od kostela sw. Ondřeje stál weliký dům čili dwůr klá¬
štera Zbraslawského (č. 287) podnes tak zwaný. I teuto dům
klášterský byl od obce Pražské zabawen a roku 1431 prodán,
ale později předce zase náležel klášteru Zbraslawskéinu (1480 až
1524), aniž známo, jak se mu byl znowu dostal. S ním sau-
sedil dům pánů Hradeckých (č. 288, 289), o němž powěděno
wýše.

Na půlnoční straně od kostela sw. Ondřeje a ulice k němu
wedaucí nacházel se ochoz domů, jehož západní polowicí byl
tak zwaný Borsow , starožitný nějaký dwůr, který časem roz¬
dělen byl na menší domy. Do roku 1431 bylo těchto domů
24, jichžto šest stálo w ulici proti sw. Ondřeji (č. 267, 266,
286), šest obráceno bylo do ulice nynější Zlaté (č. 272 — 276),.
šest na západ do nynější ulice Poštowské (č. 277 — 279, 283 až
#1) Staré letop. české 457.

4. Staré město.

111

285) a šest se nacházelo uwnitř dworu, do kterého, jak jest
podnes widěti (mezi č. 283 a 279), wcházelo se se strany zá¬
padní (č. 274, 266, 286. 282). Jinak do dworu tohoto sáhaly
zadní strany domů některých, ježto předem byly obráceny do
zmíněných ulic. Během 15. století zmenšil se počet domů Bor-
šowských na dwadcet připojením některých k jiným. 63) We wý-
chodní části ochozu, jehož západní část činil Boršow, stál
bezpostředně wedlé zadních domů w něm jeden dům wětší
(č. 27 1), který sáhal do obau ulic při tomto ochoze ; od něho
dále byly w ulici na polední straně jiné tři menší domy
(č. 268 a část č. 269), w ulici pak na půlnoční straně dwa
(č. 270 a část č. 269), z nichž druhý nazýwal se u čerwených
zwonu (ad campanas rubeas 1458). Ostatek zaujímal welký dům
nárožní Sezimowský (č. 269), nazýwaný tak ještě do sklonku
15. století (1485) dle Sezemy komorníka desk zemských, který
jej držel za časů krále Wácslawa. Na něm se nacházel narna-
lowán obraz sw. Wácslawa (1440), byl pak při něm jak do
dneška piwowár se sladownau (u Halánků).

Proti Boršowu počínala se západní strana nynější ulice
Poštowské, která wšak ani w té době neměla ještě žádného
určitého jména, nárožním domem lázeňským (č. 329, 328, 330),
který se nazýwal u točenice (ad torquem 1446, balneum. in
quo torques est depicta 1453), u něhož na blízku byla fortna
k břehu Wltawy. Pořadí domů na této straně ulice bylo jak
od starodáwna přetrženo na tři části dwěma uličkami krát-
tkými. W oddělení prwním wynikal nad jiné dům Turnoivský
(č. 324, 325), nazýwaný tak od sklonku 14. století až do druhé
polowice patnáctého (1459). Na druhém kraji oddělení druhého
(č 320) býwala proti dworu Zbraslawskému lázeň Husowa
nazwaná tak dle lazebníka Martina Husa (již roku 1401), ale
byla již roku 1433 městištěm pustým, na kterém později se

a3) Čísla nynější 279, 280 a 278, která do roku 1433 byla dwěma domy,
spojena jsau w jeden již před rokem 1433 ; nynější číslo 286, které
prwotně činilo tři domy, spojeno bylo w jeden do roku 1451, a zadní
část čísla 273, která předtím byla domem o sobě, byla přikaupena
k části přední roku 1476.

112

Kniha IV. Oddíl druhý. I Místopis.

připomíná toliko dům bez lázně (1479). W oddělení třetím
stály čtyři domy, z nichž třetí od lázně Husowv (č. 317) ná¬
ležel od roku 1418 do roku 1445 měšťanům Launským, již
pak roku posledně řečeného býwal nazýwán u swinské lilawy
(ad caput porci, caput porcinum). Wedlé něho dále byl dům
Jana Kecka (č. 316, 333), kterýž jej pokud známo již od r. 1400
držel až do smrti swé a přikaupil sobě k němu roku 1429
od obce zahradu za ním wedlé příkopu městského na té straně.
Jan Reček zůstawil po sobě památku založením kolleje pro
12 študentů učení Pražského (1438), kteří z počátku měli
opatření swé w kolleji národu českého na swobodném trhu
masném, již wšak roku 1439 byli po smrti jeho přewedeni
do tohoto jeho domu, jejž pro ně odkázal poslední wůlí swau.
Odtud se dům ten dle ustanowení jeho nazýwal kolleji panny
Marie , obyčejněji wšak kolleji Rečkowan nebo později Reyč-
kowau.

Od zahrady při kolleji Rečkowě na jižní straně toho domu
ležely wýchodněji dwě zahrady jiné při samém příkopu měst¬
ském až ku kostelu sw. Štěpána we zdi (č. 315); při každé
z nich pak nacházela se stodola. Druhá wedlé samého kostela
tohoto byla roku 1445 přikaupena k potřebě též kolleje. Byl
pak Jan Reček také dobrodincem kostela sw. Štěpána ve zdi ,
odkázaw kopu platu ročního na oprawowání jeho ; z kteréhožto
důchodu staly se oprawy na kostel i na wěži při něm již do
roku 1445.

Na břehu za pořadím domů, které se končilo kolleji Reč-
kowau, nacházela se jakási kamennická huť, která se ponejprw
připomíná roku 1495 ; později pak stál při ní dosti welký dům
(č. 332), který se obyčejně nazýwal také jen huti. Něco málo
níže bylo místo, na kterém někdy stáwaly tak zwané mlýny
Augustinowy , o kterých se wšak naposledy děje zmínka r. 1427.
Bezpochyby jim nawždy učinila konec welká powodeň r. 1432,
ježto také blízká odtud někdejší lázeň Wernerowa (č. 331),
nazwaná jinak u desatera hožich přikázáni (ad decem prae-
cepta) byla toho času pustým městištěm, na němž teprw roku
1451 neb něco málo dříwe wystawen byl malý dům a později

4. Staré město.

113

teprw obnowena zase lázeň, která se odtud nazýwala lázní
noivau (balneum novum, 1466).

Proti kostelu sw. Jiljí a domům w prawo i w lewo od
něho stojícím, jak o nich wýše jest powěděno, stálo pořadí
domů skoro weskrz wětších a znamenitějších, které bralo za¬
čátek od rohu ulice tehdejší kožišnické domem nazwaným
u černého beránka (č. 243) proti studni, která tam stála při
rozcestí ulic. Dům tento předešlému držiteli zabawený byl již
r. 1421 darowán od obce Pražské Matiášowi Laudowi z Chlum-
čan, tehdáž heitmanu Píseckému, od něho wšak potom roku
1428 prodán písaři kanceláře městské Mikulášowi Kekulowi
z Horaždějowic. Wedlé něho stál dům u čtyř kalichů (č. 242)
a hned dále dům, we kterém někdy býwaly dsky zemské
(č. 241). Ačkoli na něj obec Staroměstská měla práwo králem
Wácslawem schwálené od roku 1412, císař Sigmund po přijetí
swém na králowstwí zapsal na něm 100 kop grošů dwořenínowi
swému Janowi Nešporowi z Bischofswerdy zároweň se zápisem
wýše zmíněným na dům Hankůw. kterýchžto obau zápisů Jan
Nešpor postaupil potom panu Menhartowi z Hradce. S jakým
účinkem, není nám známo; dům wšak nacházel se odtud wždy
w držení saukromém. a desky w něm wíce chowány nebyly,
toliko se mu říkalo déle ještě u clesk zemských (1466). W po¬
řadí dalším stály jiné dwa welké domy (na místě č. 240),
druhý z nich s piwowárem a sladownau, a ještě dále fara
sw. Jiljí (též č. 240), pokud známo do roku 1486. Zdá se, že
zrowna toho roku farní dům tento byl prodán paní Markétě
Zlenické z Týnce a fara přenesena na jiné místo. Od paní Mar¬
kety Zlenickc kaupila dům ten roku 1491 paní Johanna man¬
želka Jana Benedy z Nečtin a na Břežanech.

Wedlé této někdejší fary Swatojilské stál dále dům někdy
Kříže kramáře, jehož zadní část (č. 238) se sladownau, sušír-
nau a studnicí sáhala až ku kapli Betlémské, přední část pak
(č. 239) byla od něho wěnowána učení Pražskému co kollej
pro jistý počet študentů při Betlemě přebýwajících a nazwána,
nejspíš dle jeho wlastního ustanowení, kollej í Nazaretskou .64)

6I) Názew ten čte se ponejprw roku 1431 w knize Malostranské B 1.

Tomek , Dějepis Drahy. 8

114

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

Zadní dům kaupil sobě roku 1486 Matauš Reysek, ale držel
jej bezpochyby jen dwě léta, až sobě totiž roku 1488 kaupil
wětší dům někdy Opatowický. Ob dům dále (část č. 351)
kaupil roku 1434 Matiáš Lauda z Chlumčan dwa malé domy
wedlé sebe při rohu, okolo kterého se přicházelo k Betlemu,
z nichž nárožní (též část č. 351) byl tehdáž wšecken wodau
zkažený, to jest nepochybně powodní welikau roku 1432, a
stál pustý. Matiáš z Chlumčan na místé tom časem wystawil
dům jeden, w němž potom poslední wůlí swau roku 1460 za¬
ložil též kollej pro študenty, nazwanau kollej apoštolském (col-
legium apostolorum), jinak kollej Laudowa. Wedlé této kolleje
stál na straně druhé dům knězi Betlémských (č. 256), we kte¬
rém někdy přebýwal Hus, a hned wedlé něho kaple Betlémská
(č. 255), pro stranu přijímajících pod obojí spůsobau powždy
místo welké úcty požíwající. Roku 1446 w noci na sw. Wác-
slawa (28 Září) dům kněžský se zapálil neopatrností kněze,
který w něm byl hostem, a shořela ho wětší část; byl by pak
prý shořel i wšechen kostel, kdyby nebylo býwalo železných
dweří zawřených, kterými se z domu do něho chodilo. Jiným
ohněm wzal Betlem škodu jen o šest let později w den sw. Ja¬
kuba (25 čerwence) roku 1452 ;65) při čemž také uhořel jistý
Šimůnek.66)

Paměti hodno jest, že důra s druhé strany kaple Betiern-
ské (č. 254), we kterém někdy přebýwala Aneška dcera To¬
máše ze Štítného s nábožnými družkami swými, také potom
aspoň po půl století zůstáwal w držení panen stawu šlechtického
nebo městského, které w něm při oblíbeném Betlemě wedly
týž žiwot w pobožnosti. Roku 1429 náležela wětší část domu

6S) Lze sice pochybowati, hořelo-li dwakrát čili jen jednau, poněwadž
zpráwu o prwnim ohni dáwají toliko Staré letop. české pag 143,
o drahém zase jen přídawky k Bartoškowi z Drahonic. Ale wždy
má jistau wáhu, že každá ze dwau zpráw klade oheň na jiný den
w roce, a to určitě a spráwně, totiž roku 1446 na středu den sw.
Wácslawa, roku pak 1452 na úterý w den sw. Jakuba wětšího.

6fi) Zmínka o tom roku 1456 w knize winohradské fol. C 4 o jistém
odkazu „pro orphanis piae memoriae Ssimuonkonis, qui decessit per
vornginem ignis in capella Betklemu.

4. Staré město .

115

toho panně Bětce, která w něm jak se zdá bydlila již roku
1409 zároweň s Aneškau ze Štítného, ostatní část pak panně
Markétě z Ostrého a jiné panně Markétě w příbytku někdejším
panny Bonušky. Boku 1439 připomíná se tu panna Markéta
dcera Kunšowa ze Skalice s jinými pannami a ženami s ní
spolu bydlícími, k jichž dobrému swěřen jí byl odkaz osmi
kop grošů na wsi Ostrybách. Část domu náležela wšak krátce
předtím panně Kateřině Weliké, která se nazýwala jinak Wy-
sokau, od ní pak roku 1438 postaupena byla jiné panně Ka¬
teřině Chrudimské, která tuším přebýwala w něm ještě roku
1473. Roku 1449 byla část domu wedlé samých dweří kaple
Betlémské od Kateřiny wdowy prodána panně Dorotě, která se
nazýwala wýslowně bekyní. Také malý dům wedlejší při hřbi-
towě sw. Filippa a Jakuba (č. 253) náležel wšak toho Času be-
kyni jménem Elšce (1449), pokud známo ještě roku 1473 ;67)
potom pak přebýwaly w něm jiné panny co bekyně, majíce
některé nadání, jmenowitě platy na několika winnicích. Domek
byl dřewěný, pročež říkalo se mu dřeivěné záduší nebo i prkenné
záduší u Betlema.

Kostel siv. Filippa a Jakuba (č. 252), jak již wýše zmí¬
něno, nebyl wíce farním, ano neděje se již o něm dokonce
žádná zmínka w pamětech toho času. Osada jeho byla již před
rokem 1430 přiwtělena k oblíbenější kapli Betlémské, a nazý¬
wala se osadau Beťlemskau.

W rohu za tímto kostelem počínalo se wýchodní pořadí
domů w ulici, která se nyní nazýwá Liliowau; tehdáž se tu
říkalo jen obecně u sw. Anny nebo proti sw. Anně. Wedlé ná¬
rožního domu hned za řečeným kostelem (č. 251) byl wětší
dům někdy probošta Raudnického (č. 250, 249) zabawen od
obce a prodán do rukau saukromých roku 1429. Dům tento
stál wedlé uličky, kterau se přicházelo sem od kostela sw. Jiljí
za domem nazwaným u desk zemských (č. 241); ob uličku

67) Roku 1473 odkázala Dorota mydlářka „panně Kateřině podlé Betlema
na oprawení domku toho, w němž bydlí, jednu kopu, panně Elšce
podlé nie kopu, panně Duoře na oprawenie zwláště komína též
kopu“. Zápis w knize Staroměstské od roku 1417 fol. 260.

116

Kniha IV. Oddíl druhy. 1. Místopis.

tuto stál pak wedlé něho dům nazwaný nowěji (1439) u ko-
kutků (ad galium, č. 248) a dále w témž pořadí tři domy malé,
za nimi opět ob uličku uzkau, kterau se končila tehdejší ulice
kožišnická (nyní řetězowá), dům čili dwůr páně Bočkůiv (č. 222,
946). Byl to dům pánů z Kunštatu a z Poděbrad, jenž po dědu
a po otci náležel Jiřímu Poděbradskému a w němž on nejspíš
co spráwce zemský přebýwal asi od roku 1453, když byl dům
u pelikána prodal. Předtím snad se mu nehodil za bydlo, že
asi byl od delšího času zanedbán we swé úprawě. Jakožto král
přestěhowal se do sídla předchůdce swého krále Ladislawa
w králowě dwoře na Starém městé, a později neznámo kdy
dostal se dům do cizích rukau, bezpochyby prodejem. Roku
1513 prodala jej dále městka Dorota z Hofu Matějowi wino-
palowi, jenž dům ten dosud swobodný čili panský poddal pod
práwo městské. Ještě i toho času nazýwal se wšak domem
Bočkowým. S ním sausedil dům někdy pánů z Wartenberka,
potom pánů Zajíců z Kosti (část č. 180). Poněwadž páni tito
za času wálky s králem Sigmundem stáli na straně Pražanům
nepřátelské, byl jim zabawen, a od obce prodán roku 1430
nejprw Albrechtowi apotekářowi, od něho pak ještě téhož roku
Janowi Mniškowi, který byl prwé domowníkem toho domu, a
od tohoto Dorotě manželce Ondřeje Klatowského, menšího pí¬
saře desk zemských, roku 1431. Poněwadž wšak dům od staro -
dáwna byl swobodný, sprawující se dskami zemskými, byl jej.
pan Mikuláš Zajíc z Hasenburka a z Kosti mezitím prodal
práwem zemským panu Henrichowi z Elsterberka. pan Hen-
rich pak dále jej prodal zemanowi Zdeňkowi z Ďížowa, jemuž
byl i zapsán do desk zemských, to asi w krátké době za cí¬
saře Sigmunda neb Albrechta, pokud se při dskách úřadowalo.
Zdeněk čížowec prodal jej roku 1442 Mikulášowi Nemluwowi
sladowníkowi knihami městskými, když desky nešly, a později
wdowa Nemluwowa Elška, wstaupiwši we druhé manželstwí
s Krištofem sladowníkem, srownala se napřed s Dorotau On¬
dřeje Klatowského, již wdowau, o její práwo nabyté kaupí
wýše zmíněnau (1452), a prodala dům panošowi Heřmanowi
Sirotkowi ze Zhořce, ten pak obdržel toho na konšelích Staro-

4. Staré město.

117

městských ku přímluwě spráwce zemského Jiřího Poděbrad¬
ského, že dům Xostský , wždy ještě tak nazýwaný, propustili
z práwa městského, tak že odtud uznán i od nich zase za swo-
bodný (1453).

Na protější straně od těchto domů stál klášter panenský
sw. Anny , zachowaný od zboření roku 1420, když se jeptišky
podwolily přijímati swátost pod obojí spůsobau, při čemž také
jeptiškám druhých klášterů w Praze zrušených wykázáno jest
u nich společné přebýwání. Jinak o stawu kláštera a kostela
během potomních sto let málo jest známo. Roku 1492 připo¬
míná se, kterak welké powětří půl štítu u sw. Anny zbořilo.68)
Ze swého někdejšího jmění klášter pozbyl sausedního domu
na straně jižní (č. 219) odkázaného jeptiškám od paní Perchty
z Dubé; neznámo zdali jim odňat byl obcí Pražskau Čili jej
samy prodaly z nauze pro ztráty na jiném jmění swém. Roku
1428 kaupil jej Blažek Kaukol od Lazara Kantorowic, který
jej držel dříwe se sladownau a piwowárem při něm. Později
musil se nějakým spůsobem dostati jeptiškám zase, až jej we-
lice zkázau hrozící roku 1484 prodaly Sylvestrowi sukna krá¬
ječi toliko do žiwota jeho a jeho manželky, později pak s po-
wolením králowským dokonce sausedu Pražskému Jakubowi
Šrámkowi (1514). Za tímto domem byl jiný menší zastrčen
při zdi hřbitowa sw. Anny. Do předu pak stály w pořadí
tři jiné domy až k rohu proti domu Sezemowskému (nyní u Ha-
lánků) a dwa za rohem tímto w ulici nynější zlaté (č. 215,
214) až k uličce úzké, při které bral začátek welký dům pánů
z Rosenberka.

Dům čili dwůr tento (č. 213, 212, 948) zaujímal weliké
prostranstwí, oddělen jsa na straně půlnoční jen uzkau uličkau
od zadní Části kláštera sw. Anny. W držení pana Oldřicha
z Rosenberka zachowal se po celý čas wálky za krále Sigmunda,
jakkoli proměnliwé bylo chowání tohoto pána k Pražanům, a
také později stále, až teprw někdy před rokem 1476 dostal se
do jiných rukau, bezpochyby prodejem dskami zemskými, které
se nám nezachowaly. Roku 1479 nazýwá se domem pana Chlu-
68 ) Staré letop. české 249.

118

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

meckého, náležel tudy nepochybně panu Děpoltowi z Lobko-
wic seděním na Chlumci. Roku 1499 i potom, pokud známo
do roku 1524, měl jej pan Špetle, bezpochyby Jindřich z Prudic.

Za domem Rosenberským na straně západní nacházel se
uličkau od něho oddělen ochoz několika malých domků a mě-
stišt (č. 208), při kterých w rohu proti lázni u točenice a
proti fortně k řece připomíná se také zahrádka. Na půlnoční
pak straně při nich stál dům o málo wětší, jenž náležew někdy
opatu Milewskému (do r. 1409) ještě do polowice 15. století
byl nazýwán domem Milewským (č. 209). Odtud blíž k řece
na samém břehu wedlé zmíněné fortny nacházelo se obecné
smetiště a při něm dům o sobě stojící (ě. 207), řečený na Sy-
chroivě (1519). Od polohy na tomto místě také blízký kostel
sw. Jana na Zábradlí nazýwán byl toho času kostelem sw. Jana
na smetišti (1519). Dwůr inquisitora kacířstwí, který stál wedlé
něho na straně půlnoční (č. 203), byl zabawen od obce a již
roku 1421 dán sausedu jménem Barochowi. Proti domu tomuto
počínaly se na břehu Wltawy mlýny nad mostem Pražským,
pobořené jako skoro wšecky jiné mlýny w Praze powodní roku
1432 a teprw během potomního času zase obnowené. Jeden
z nich, náležející obci snad teprw od nedáwna, stál již zase
roku 1436 a při něm brus čili šlaiferna, též obecní.69) Obec
Staroměstská kaupila pak také městiště mlýnu krajního při
samém břehu kdysi před rokem 1454, a mlýn nowě tu wysta-
wený nazýwán odtud noivým mlýnem obecním nad mostem.70)
Roku 1454 byla mu jako i jiným mlýnům Pražským mlynáři
přísežnými wyměřena wýška wody na jeze dle znamení staro-
dáwných. Roku 1489 neb málo dříwe wystawena byla při mlý¬
nech těchto ivodní wěž, kterau se totiž woda po trubách wedla
do Starého města. Bylt řečeného roku s wedením wody

#9) Zmínka o obau w počtu čili registříku úředníků mostských toho roku
w archivě městském.

70) W registříku úřadu mostského zmíněném w pozn. předešlé uwodí
se we wydáni: Sspalkoni molendinatori subarraverunt pro area mo-
lendini ab eodem empta cum pertinentiis duas sexag. gr. Nelze wšak
s jistotau říci, bylo-li to již tehdáž zakaupeno městiště mlynné, na
kterém wystawen tento nowý mlýn obecní.

4. Staré město.

119

učiněn již počátek. Wýslowná zmínka se o ní děje ponejprw
roku 1492, když welkým powětřím tehdejším byly mlýny obecní
nad mostem pobořeny, wěž wšak odolala. Nicméně potom k roku
1511 wyprawuje letopisec, že „toho času wěži raurní u mlýnů
Staroměstských postawili" ; musilo se s ní tedy mezitím něco
státi, o čem zpráwy nemáme. Wedlé mlýnů čili jak se také
prawí proti nim (1476) stála doleji rowněž při samém břehu
lázeň nazwaná králowská (č. 195, 196), a wedlé ní w roze
welký dům (č. 194) někdy Ješka Meziříčského, mezi ním pak
a wedlé nowé wěže mostské celnice (gaza pontis thelonei), we
které se wybíralo mýto a clo z mostu.

Od mostu Pražského wedla přímo do středu Starého města
ulice poněkud nerowná, kterau nyní jmenujeme welkau ulicí
Jesuitskau. W pořadí po prawé straně ulice této proti někdej¬
šímu klášteru sw. Klimenta a domům wedlé něho stojícím byl
předně w rohu proti domu někdy Ješka Meziříčského práwě
zmíněnému dům nazwaný u dítek (č. 189) a wedlé něho dům
řečený u Faunů (č. 188), o kterých obau jsme se již při starší
době zmínili. Čtwrtý dům w té řadě (č. 186, 185), někdy be¬
ky ň Zbraslawských, byl prodán od obce roku 1427, a brzy
potom rozdělen na dwa (1430), tak též pak pátý (č. 184) no-
wěji nazwaný u Syreny (1439), naproti tomu sedmý (č. 181)
w rohu, kterým se řada tato končila, náležející zlatníkowi Mi-
chalowi z Chotěbuze, již roku 1414 rozšířen přikaupením domu
někdy pánů Liblických za ním w ulici wedlejší (nyní Liliowé),
stojícího.

Domy tohoto pořadí dílem sáhaly zadními stranami do
ulice sauběžné proti klášteru sw. Anny; mimo to bylo tam
jen několik domů menších. Za prwním domem u dítek stály
dwa malé domy wedlé sebe (č. 197); wedlé nich jakési rně-
stiště čili „dwořiště“ , náležející wždy některému sausedu
z blízkého okolí, který ho užíwal ke chowání w něm dobjtka,
dříwí neb sudů (č. 188). Dále byl za domem někdy bekyň
Zbraslawských dům, jenž někdy náležel panu Zdeůkowi Med-
kowi z Waldeka (č. 186), jejž sobě wšak r. 1433 neb ještě dříwe
kaupil Blažek knihař, jak se zdá od obce, a připojil k domu

120

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

swému přednímu w ulici proti sw. Klimentu (č. 187). Další dwa
domky někdejší bekyň byly bezpochyby podobně přikaupeny
k domům, za kterými stály (č. 185, 184). W rohu konečně
proti domu páně Bočkowu byl dům bezpochyby s kowárnau
(č. 220), ježto nepřetržitě, pokud známo až do roku 1476
náležíwal wždy některému kowáři. Něco wětší dům wedlé něho
w druhé ulici (Liliowé) proti domu Kostskému kaupil sobě od
obce dějepisec wálky Husitské mistr Wawřinec z Březowé
(č. 221). Měl jej již roku 1423, a prodal jej roku 1428 Do¬
rotě manželce menšího písaře desk zemských Ondřeje, která
potom (1431) kaupila dům Kostský. Od ní zase dům někdy
Wawřincůw z Březowé kaupil jiný mistr učení Pražského Jan
z Borotína. (1430), po němž jej až do roku 1463 měla wdowa
jeho Kateřina. Ještě jeden dům mezi tímto a nárožním domem
Michala zlatníka Chotěbuzského (zadní část č. 183) nazýwal se
toho času u bílé točenice (ad torquem albam 1463).

Od rohu wedlé domu Kostského a proti domu Michala
zlatníka z Chotěbuze počínala se ulice nožířská, nazwaná tak
dle řemesla nejwíce w ní prowozowaného. Prwní dům w rohu
tom (č. 180) se nazýwal u taulu (ad pharetram 1451), a jiný
w tom pořadí (Č. 169) u labutě (ad cignum (1429); wšech pak
na té straně až ke druhému rohu (č. 156) bylo jak doposud
třináct těsně směstknaných a wětší m dílem malých. Dwa z nich
(č. 178 a č. 164) připomínají se w létech 1429 až 1431 co
welice spustlé pro chudobu majetníků ; jeden z nich musil proto
z rozkazu konšelů býti zbořen (č. 178) nákladem obce, kteráž
jej znowu wystawený potom zase prodala (1431). Strana protější
počínala se domem u pul kola (č. 175, 176) stojícím na roz¬
cestí dwau ulic, a čítala osm domů, wětším dílem rowněž jen
malých, za kterými wzadu wětší prostranstwí zaujímal dům
někdy šewce Pechance proti kostelu panny Marie na Lauži
(č. 159).

Domy jižního pořadí ulice nožířské dosahowaly wzadu
k domům ulice kožišnické, kterých na té straně bylo pět
(č. 223 — 226), nepočítajíc welký dům páně Bočkůw w témž
pořadí. Od ulice pak nožířské až k ulici kožišnické bylo jiných

4 Staré město.

121

pět domů, z nichž jeden měl zwláštní názew u kopáče (ad
uncum 1429 ě. 228). Proti domům těmto stály čtyři domy,
o nichž powěděno již we starší době. jeden totiž w rohu
proti studni na tamějším rozcestí ulic (č. 232, 233), druhý
u Benedic (č 231), třetí u klíčů (část č. 230) a čtwrtý ná¬
rožní (č. 230) do ulice zlatnické čili zlatničí.

O ulici této prawí Pawel Židek za času panowání krále
Jiřího, porownáwaje staré časy s tehdejším, že někdy plná byla
zlatníků, již prý pustá stojí, nemohauc mí ti wetešníků. Na¬
značuje se tím úpadek průmyslu w Praze, který byl následek
dlauhé náboženské wálky po smrti krále Wácslawa IV; nesmí
se wšak swědectwí to bráti zcela do slowa, neb ani před rokem
1419 oprawdu ulice tato nebyla plná zlatníků, nýbrž šířili se
do ní nožíři a šewci z blízké ulice dle nich nazwané, ano po
celé straně jižní nacházíme roku 1419 mezi pěti majetníky
domů jen jednoho zlatníka; toliko na straně druhé, kdež bylo
domů šest. náleželo jich pět zlatníkům, šestý pak nárožní
nejblíž ulice nožířské (č. 155) byl Jana Kršnáka šewce. Po¬
zději owšern zlatníků ubýwalo, i ač nikdy nezmizeli odtud
wšichni, názew ulice zlatničí ponenáhlu i zanikal w paměti
lidské, tak že na začátku 16. století počítala se již za část
ulice nožířské. 71) Nejwětší dům w ulici této byl nárožní na
straně jižní (č. 147), obrácený průčelím wen z ní, někdy Pe-
zolta zlatníka, nazwaný později u zlatých křížů. Pod názwem
tím kaupil jej roku 1516 Martin Dačický sukna kráječ za
340 kop českých. Ze starší doby nazýwal se jiný z domů toho
pořadí (č. 150) posud u žaludu neb u zlatého žaludu. W po¬
řadí na straně půlnoční slaul dům nárožní proti zlatým křížům,
jak již při starší době powěděno, u Adama a Ewy (č. 146),
jiný u páwů (č. 149) a ještě jiný u kalicha (č. 154).

Wedlé domu u Adama a Ewy, kdež se z ulice zlatnické
přicházelo k Owocnému trhu (nyní malému náměstí), stál
w kautě wedlé nárožního domu u anděla (č. 144) ještě jeden

7l) W knize městské nacházíme totiž ponejprw roku 1502 dům pod

nynějším číslem 150 nazwaný in platea cultellatorum.

122

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

dům (č. 145) dosti welký, který bezpochyby tak jako onen
náležel někdy Loysowi apotekářowi. Roku 1427 a bezpochyby
již dříwe náležel synu jeho Janowi, a nazýwal se také u an¬
děla (1448) neboli určitěji u kohauta, na němž anděl stojí (ad
galium, in quo angelus stát, 1481). Wedlé nárožního domu
Kršňákowa na druhé straně ulice zlatničí stál w ulici, kterau
se odtud chodilo k Matce boží na Lauži, dům řečený u ha-
ivéřů (1461 č. 157), nazwaný tak bezpochyby od Mikuláše
Horníka nožíře, který jej na městišti pustém, snad powodní
roku 1432 spuštěném, nowě wystawil, a wedlé něho welký dům
někdy markrabí morawského Jana (č. 158), kterýž dle majet-
níka Otla zlatníka, jehož wdowa jej držela do roku 1436,
ještě dlauho potom nazýwán byl domem Otlowským (1491).

Okolo domu tohoto a malého domku w rohu k němu ná¬
ležejícího přicházelo se uzkau uličkau, která jej dělila od ko¬
stela a hřbitowa panny Marie na Lauži, na Kurný trh u sw. Lin¬
harta. W uličce této stála wedlé domu Otlowa fara panny
Marie a s ní dále w jednom pořadí na jižní straně trhu Kur-
ného ještě pět domů až ku kautu proti faře a škole sw. Lin¬
harta. Poslední z nich w rohu proti faře (č. 137) nazýwal se
nowěji u dítek (ad pueros 1455). Wedlé fary sw. Linharta (č. 138)
končila se strana Kurného trhu domem nárožním z trhu Owoc-
ného (č. 139). Stranu wýchodní zaujímal s nejwětší část dům
řečený u cepů (ad trituras 1452 č. 11), od něhož táhlo se po¬
řadí domů dále až proti kostelu sw. Mikuláše, končíc se domy
u zlaté (č. 14) a u černé (č. 17) žáby. Domům těmto říkalo se
wždy ještě jako za starší doby w Uzdářích , ač krámce uzdářské,
které proti nim stáwaly, jak se zdá, kdysi po roce 1470 72>
odtud zmizely. Naproti tomu o něco později připomínají se
na tomto malém náměstí weřejné kuchyně asi toho spůsobu,
jaké se nacházely dwě na rynku Malostranském, o kterých
jsme se na swém místě zmínili. Byly to wlastně krčmy, we kte¬
rých se prodáwala jídla, i byli nejspíše do nich přewedeni
kuchaři čili kuchynníci, kteří za staršího času stáwali před

72) Toho roku totiž nacházejí se poslední zmínky o nich we knihách
městských.

4. Staré městu.

123

radnicí Staroměstskau. Kuchyně tyto stály prostřed tehdejšího
Kurného trhu, tu kde teprw před nedáwnem odstraněn jest
dům malý o sobě stáwawší (č. 130), který patrně byl posled¬
ním jejich pozůstatkem. Dle nich pak počalo se okolním domům
říkati w kuchyních nebo proti kuchyním, starší pak názew
Kurný trh wyšel z paměti lidské. 73) Roku 1512 byly nowě
wystaweny, nejspíš důkladnějším dílem. 74)

Kostel sic . Linharta stojící na straně půlnoční trhu Kur¬
ného zachowal se we swém stawu kromě snad opraw časem
potřebných, o nichž swědčí odkaz na dílo jeho roka 1436 we
knize městské, jakýchžto odkazů snad bylo k témuž účelu wíce.
Wedlé hřbitowa jeho stálo za kuchyněmi několik domů až
k malé uličce, která odtud wedla do ulice platnéřské, z nichž
prwní hned wedlé hřbitowa (č. 129) jmenowán byl iv díře
(1452). Za kostelem po jeho délce stál dům obrácený prů¬
čelím k straně wýchodní (č. 128), jenž nowěji nazýwán byl
u černých slaupu (1439 ad nigras statuas, ad nigras colum-
nas), a wedlé něho nárožní dům (č. 127), kterým se počínala
ulice ostrožná čili platnéřská. W podobě její nic se podstatně
nezměnilo, ježto tatáž řemesla, wětšíin dílem hřmotná, jako we
starší době prowozowala se w ní doposud. Mezi domy jejími
těsnými jen jeden byl wyznačen wlastním názwem, totiž u kozla
(ad hircum 1458 č. 114). W prodlaužení půlnoční strany této
ulice do rynečku u Matky boží na Lauži pamatowal se ještě
některý čas názew domu hofrychtéřowa (č. 101); přední wšak
menší jeho část byla od zadní (č. 41) již roku 1437 oddělena

73) Prwní zmínka o kuchyních těchto nachází se w knihách městských
roku 1487. Roku 1499 nachází se zápis o domě, jenž se určitě usta-
nowiti nedá, s naznačením polohy „ad S. Leonardum ex opposito
coquinarum inter domům Procopii coquinarii parte ex una, et Filippi
similiter coquinarii parte ex altera“. Později jsau zmínky hustší.
Názew Kurný trh (fórum pullorum a již také antiquum fórum pul-
lorum) čte se w knihách městských posledně roku 1464.

7J) Zpráwa o tom we Starých letopisích českých na str. 335: Toho léta
w středu po sw. Wawřinci počali dělati kuchyně na placu kůrním
u sw. Linharta. Mohlo by se tomu rozuměti, jakoby teprw tehdáž
byly kuchyně zde postaweny; ale zmíněné zpráwy starší swědčí
tomu na opak.

124

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

odprodejem. Nárožní welký dům pánů z Lipé neb z Dubé
w témž pořadí (č. 99) po odcizení w čas wálky náboženské,
jak se zdá, zabawením od obce wedlé mnohých jiných domů
panských, náležel rodu tomuto později zase aspoň již r. 1442.

Wýchodní stranu rynečku řečeného na Laužilb) zaujímaly
domy Helmowské , welký a malý k němu přistawený w rohu
při ulici platnéřské (č. 102), nazwaný tak dle Křištana a po¬
tom Ondřeje Helma, zámožných sausedů, z nichž prwní držel
jej již roku 1400 a nepochybně dříwe. Wdowa Ondřejowa Klára
odkázala je Janowi Welwarowi, kterýž měl o ně potom při
s Pesíkem s Kunwalda, jak o tom jinde wyprawowáno.76) Wý-
powědí Jiřího Poděbradského co přátelského rozsudí obdržew
za práwo, Jan Welwar brzy potom poslední wůlí swau odkázal
je synu swému Samuelowi z Hrádku, kterýž oba domy, nejprw
menší (1455), potom wětší (1462) prodal dwéma sausedům.
Na domě menším namalowán byl nejspíš teprw později obraz
stu. Maří Magdaleny (zmínka o něm r. 1479). Wedlé wétšího
domu nacházela se s druhé strany škola a dále w rohu kostel
Matky bozi , o němž, kromě že zůstáwal kostelem farním, příliš
málo se zachowalo zpráw z této doby. Při wýtržnostech lidu
hned za prwních dní po smrti krále Wácslawa utrpěl zpustošení
wětší než mnohé jiné kostely w Praze, při čemž jméno witě
skwostný hrob arcibiskupa Albika, tehdáž ještě žijícího, w kapli
od něho založené, jest rozkotán a obrazy w kostele wšecky
zkaženy a potlučeny. Wzadu za hřbitowem kostela a za wel-
kým domem Helmowým byly ještě čtyři malé domky, obrá¬
cené do Kurného trhu a mezi nimi piwowár Helmowský
(č. 132).

Proti domům Helmowým a kostelu Matky boží na Lauži
stály na západní straně rynečku, tu kdež nyní jest hlawní
průčelí Klementina, čtyři domy a pátý w témž pořadí zastrčený

7S) Latinský názew in Lacu, který ukazuje na skutečnau lauži, která
tu někdy býwala, nacházíme jen jednau jaksi přestrojený w knize
městské roku 1481, kdež se dům jeden nazýwá in Lacu miseriae
ad beatam virginem.

,6) Wiz w díle VI str. 192, 207.

á. Staré město.

125

již do ulice wedlejší za někdejším domem Pechancowým (č. 159,
nyní seminářské). Prwní z nich, nárožní, slaul již od staršího
času u koflíkir, druhý náležel některý čas (1444) panu Alšowi
Holickému ze Šternberka ; 77) pátý nazýwal se od dáwna u an¬
děla tepauciho, a dotýkal se wzadu zahrady kláštera sw. Kli-
menta. Za domem u koflíků w ulici na druhé straně (která
se nyní počítá za část ulice platnéřské) byly dwa domy, jeden
menší a druhý wětší, nazwaný u čerwencho kříže, za nímž
šla ulice postranní podél jeho a podél zahrady kláštera sw. Kli-
menta až ke stawení klášternímu, a obracela se podél klá¬
štera do ulice při špitále křížowníků s čerwenau hwězdau.

Klášter sw. Klimenta řádu Dominikánského zaujímal, jak
již při starší době ukázáno, jen menší část, totiž asi třetinu
nynějšího Klementina při straně jeho jižní, kdež na místě wý-
chodní části nynějšího kostela sw. Salvatora a wlaské kaple
stál starý kostel sw. Klimenta, wedlé uěho wýchodně nacházel
se wchod do kláštera z ulice hlawní pak část klášterního sta¬
wení byla wedlé kostela na straně půlnoční. Od kláštera wý¬
chodně stály w ulici nožířské dílem na městišti nynějšího ko¬
stela sw. Klimenta dwa domy, z nichž jeden, jak již uwedeno
jinde, nazýwal se u trub neboli u trubek , a od něho dále sá¬
hala do ulice zed zahrady klášterní (proti č. 179 — 177), která
se za těmito domy wztahowala, jak zmíněno, s jedné strany
až k domu u andéla tepaucího, s druhé strany k domu u čer-
weného kříže. Klášter sw. Klimenta byl roku 1420 pobořen
od Táborů w čase po bitwě na Žižkowě (9. Srp.), a naloženo
s ním potom od obce Pražské podobně jako s jiným zabaweným
jměním duchowenstva. Část stawení s kaplí sw. Bartoloměje a ja¬
kýmsi příbytkem wedlé ní i s přední částí zahrady, to jest
která se wztahowala na wýchod za zmíněnými dwěma domy
w ulici nožířské až ke zdi wedlé nich, prodána jest již

,7) Schaller (w místopise Pražském III 42) zachowal o něm zpráwu
z pamětí Jesuitských, že w něm byly někdy chowány dsky, což,
má-li jaký základ, owšem by nemohlo býti, jak on prawí, za krále
Jana, ale snad kdysi roku 1454 oc. za úřadowání pana Alše co
nejwyššího komorníka.

126

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

roku 1421 sausedu jistému Michalowi litkupníkowi ; část zadní
až k domu u čerweného kříže, která se počínala od welké
swětnice konventní čili refektáře, posázená stromowím, dostala
se roku 1424 nebo také již dříwe Wácslawowi písaři bernímu
s jakýmsi domkem při ní. Roku 1429 uwodí se dewět nájem¬
níků w pozůstatcích stawení klášterního, kterým tu popřáno
bylo bydlo. Po přijetí wšak císaře Sigmunda za krále mnichowé
řádu sw. Dominika nejspíš se hned wrátili zase k swému klá¬
šteru, a zachowali se w něm přes rozličné přecházející nesnáze,
těšíce se časem i z přízně některé části obywatelstwa, tak že
jmenowitě w prwních létech 16. století dostáwaly se klášteru
jejich i hojné odkazy od rozličných dobrodinců. Roku 1503
pochowán jest u nich pan Jan Jenec z Janowic, nejwyšší pur¬
krabí Pražský, který po celý čas byw jedním z čelnějších
mužů strany pod obojí krátce před smrtí swau z náwodu
jednoho řeholníka téhož kláštera byl přestaupil k straně pod
jednau. K obnowení wšak kostela a kláštera w někdejším jich
stawu prostředky řeholníků patrně nepostačowaly. Roku 1467
dne 18 Ledna sřítila se wěž někdy wýtečného uměleckého díla při
kostele sw. Klimenta sama od sebe, patrně následkem zanedbání.78)

Proti hlawním dweřům kostela sw. Klimenta stálo na straně
západní pořadí tří domů dílem na městišti nynějšího kostela
sw. Salvatora, dílem wedlé něho, obrácených proti mostu Praž¬
skému a částečně proti špitálu křížowníků s čerwenau hwězdau,
od nich pak postranní ulicí wedaucí ku klášteru sw. Klimenta
odděleno pořadí jiných tří domů rowněž proti špitálu křížow¬
níků až proti zadním wratům jeho. W ulici wedaucí odtud
k rynečku na Lauži (nyní platnéřské) opět nacházely se tři
domy, z nichž prostřední, někdy opata a kláštera Tepelského,
byl již roku 1418 w jiných rukau; w rohu pak wedlé nich
proti domu u čerweného kříže stál kostelík siv. Martina men¬
šího (ecclesiola S. Martini parvi, jak se prawí r. 1479), jenž
se počal, newíme odkud, nazýwati také kostelem siv. Eulogia.19)

78) Beckowského Poselkyně 893.

79) Názew tento nacházíme w 15. století jen jednau roku 1448 w knize Staro¬
městské pag\ 158. Později, w 16. století, změnil se w kapli sw. Eligia.

4. Staré město.

127

Za ním we wedlejší ulici wedaucí k sw. Klimentu stála fara
téhož kostela a ještě tři malé domky, o nichž powěděno také
w době starší.

O klášteře čili špitále krizowmků s čerwenau hwězdau
nemáme z toho času skoro žádných zpráw, které by se wzta-
howaly k místnostem jeho; ze zpráw jiného spůsobu o něm
dá se wšak sauditi, že se w stawení jeho podstatné změny
nestaly. Odkaz sauseda Pražského Janka Pehma „na dílo špi¬
tálské podlé mostatt roku 1434 wztahuje se nejspíš na nějaké
oprawy w stawbě.

Za špitálem blíž břehu řeky Wltawy stála wždy lázeň
starodáwná řečená na schodci (č. 86). Neznámým spůsobem,
nejspíš nějakým odkazem, dostala se některého času k záduší
kostela Matky boží na Lauži a později křížowníkům špitál¬
ským, ale byla od záduší onoho (1479) a potom rowněž od
nejwyššího mistra křížowníků (1518) zase prodána saukromým
držitelům. Ze čtyř domků, které stály za ní sauběžně s břehem,
jeden se toho času nazýwal u rukawice (ad cirotecam 1457 č. 69).

W ulici, která wedla od zadní strany špitálu a od lázně
na schodci k rynečku u Matky boží na Lauži, stálo w pořadí
proti sw. Martinu menšímu a domům wedlé něho šest domů
prostřední welikosti, z nichž jeden se dlauho pamatowal co
dům někdy Strahoivský (č. 89), jiný co dům někdy mistra
Albika (č. 91), pročež nazýwán ještě roku 1457 domem Álbi-
koivslcým. Později náležel německému dwořenínowi krále Ji¬
řího Jiřímu Oplowi z Fictum (1462), kterýž jej wšak již
roku 1466 zase prodal. Dům nárožní (č. 92, 93) proti domu
pánů z Lipé nazýwán byl posud (1490) u slunce. Wzadu za
těmito domy na straně půlnoční nacházel se tak zwaný divorec
neboli ryneček u sw. Walentina w témž rozpoložení domů, jak
powěděno w době starší. Na farním kostele siv. Walentina
oprawowalo se cosi we stawbě roku 1452, jak wyswítá z od¬
kazu jistého na to (pro reformatione ecclesiae praedictae).
Fara sw. Walentina (č. 63) připomíná se wždy na swém
starodáwném místě (1453), též kollej chudých studentů (č. 67)
nedaleko od ní, kteráž ustáno wen a bywši prwotně pro študenty

128

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

polské, když těch wíce nebylo, nazýwána jest domem študentů
chudých pokolení českého. Poněwadž byl za nepokojných let
předešlých spuštěn a zkažen, mistři národu českého jakožto
ředitelé roku 1442 k oprawení jeho užili téhož prostředku
jako téhož a pozdějšího času kapitula Pražská w příčině roz¬
ličných domů swých na Hradčanech, že totiž posta upili ho
na dwa žiwoty wdowě jedné Katruši Bezručkowé a dceři její
Mandaleně, aby oprawíce jej w něm přebýwaly do smrti swé. 80)
Tím spůsobem byl později zase nawrácen k swému účelu.

Také na druhém rynečku čili dworci u kostela sw. Wa-
lentina na půlnoční straně od něho blíže wchodu do ulice
židowské nacházíme domy skrowné w témž počtu a položení
jako w době předešlé. Dwůr probošta Chotěšowského (žid.
č. 11), který mezi nimi wynikal nad jiné, byl již roku 1421
prodán od obce kamenníkowi Staňkowi. Rada pěti malých
domků na západní straně rynečku tohoto končila se tak zwanau
lázní židoivskau (žid. č. 12), od níž západně na břehu kopco-
witém nacházel se jistý obecní dům (č. 80), o němž jsme zmínku
učinili již we starší době (1414). O zdi městské, kterau jindy
břeh tento oddělen byl od domů, není wíce žádných zmínek.
Wzpomenutí pak jest hodno, že se mezi domy w této krajní
části města w prwních časích po skončení welké wálky nábo¬
ženské připomíná dosti mnoho městišt pustých, což snad dílem
pocházelo z nepřátelské střelby na město po bitwě na Žiž-
kowě.81)

W ulici Swatoivalentinské (nyní Kaprowé), která odtud
wedla ku kostelu sw. Mikuláše blíž rynku Staroměstského,
měl na straně její lewé čili půlnoční starý názew swůj dům
u tří korun (č. 51), a jiný se nazýwal u beránka (ad agnellum,
1453, č. 37), snad také již od staršího času, ježto se již

80) Monum. univ. Prag. IV 113 W listině na to sepsané nazýwá se dům
ten „tato léta nebezpečná spustily a zkažený“.

81) Kromě kolleje chudých študentů již zmíněné jmenují se pustými
dům Strahowský (č. 89) ještě roku 1455, č. 94 roku 1428 a 1453,
židowské číslo 14 roku 1440, žid. číslo 16 a 17 roku 1437 (domus
desolata et ruinosa); možná pak, že jich bylo wíce.

4. Staré město.

129

roku 1403 majitel jeho jmenowal Wácslaw Beránek a nástupce
jeho roku 1410 Sigmund Beránek. Někdejší dům lékařů čili
škola lékařská w tom pořadí (č. 43) stála od mnoha let spu¬
štěná a pobořená,82) tak že od konšelů naléháno bylo na mistry,
aby ji bud wystawili bud prodali, sic žeby se jí dle tehdej¬
šího práwa ujala obec. Mistři pomohli si roku 1464 podobně
jako s domem chudých študentů, odewzdawše městiště nejbliž-
šímu sausedu Duchkowi platnéřowi, aby dům wystawil a 28 let
ho užíwal. Nárožní dům u kokotů (č. 32 s židowskými čísly
60 — 55) na wýchodním konci téhož pořadí s piwowárem a sla-
downau náležel od roku 1430 neštastnému konšelu Janowi
Maučkowi, jenž potom roku 1439 stát jest, protože si wyžádal
rychtu Staroméstskau od krále Albrechta. 83) Po něm jej měla
wdowa jeho Zuzana a s ní druhý manžel její Jan Šwáb již
roku 1440.

Druhá strana této ulice počínala se w roze proti kostelu
sw. Walentina domem u čenveného liva (č. 52), a rozdělena
byla na dwě části uličkau postranní jdaucí do ulice platnéřské,
we které se nacházela zadní část někdejšího domu hofrychté-
řowa čili Zeiselmeisterowa (č. 41). W části západnější nacházel
se dům u tří kaprů (č. 49), od kterého pochází nynější jméno
této ulice, totiž Kaprowé. W části wýchodní wyznačowal se
zwláštním názwem již ze staršího času dům u tří biskupů
(č. 308), jehož zadní část se wztahowala do oné postranní
uličky proti někdejšímu domu hofrychtéřowu, nowěji pak hned
wedlé něho dům u tří klíčů (ad třes claves 1437 č. 35) a ná¬
rožní dům u zlaté růže (ad auream rosám 1448 č. 31). Wedlé
tohoto stály w pořadí obráceném proti kostelu sw. Mikuláše
domy u strak (č. 29), u jednorožce (č. 28) a kollej Wšech
Sivatých (č. 16). Dům u jednorožce, nad jiné wynikající, dostal
se roku 1500 paní Elšce ze Swojšína manželce pana Jana
Hroznatý z Wrtby kaupí od Markety manželky pana Wiléma
z Landšteina.

“) Desolata ac diruta, prawí se w Monum. univ. Prag. II. 85.

83) Wiz díl VI str 70.

Tomek, Déjepis Prahy.

9

130

Kniha IV. Oddíl druhý. 1 Místopis.

Kostel stu. Mikuláše na někdejším trhu Kurném utrpěl
dříw než jiné kostely Pražské welkau škodu již při wýtrž-
nostech za posledního času žiwota krále Wácslawa (1419 dne
18 Čw.), o kterých na swém místě jest wyprawowáno ; 84) také
pak w časích pozdějších neměl wíce onoho wynikajícího místa
mezi farními kostely Pražskými jako we starší době, ustupuje
wždy wíce do pozadí proti kostelu Týnskému. Wedlé něho zacho-
waly se fara a škola sw. Mikuláše na swých starých místech,
fara totiž w rohu na straně západní, škola při hřbitowě na wý-
chodní straně; a také w ulicích dwau wedlé oné i té we směru
k Židům wedaucích mnoho se nezměnilo. Za farau stal welký
dům nazwaný od staro dá wn a u ivěže, který z ulice té zadními
částmi sáhal až do ulice druhé, kdež se nacházel při něm piwo-
wár. Wedlé domu toho stál pak dům řečený u tiváře (č. 30) we
wýstupku proti domu u kokotů (č. 32). Za školau stály jako
za starší doby předně dwa domy až k piwowáru od wěže, za
ním pak w témž pořadí ještě dům u tří studnic . Na protější
pak straně té ulice, kdež proti kůru kostela sw. Mikuláše
a proti škole stály předně dwa domky náležející k nárožnímu
domu u Labutě (č. 935) w rynku a za nimi zadní wrata domu
u twáří rowněž z rynku, nacházely se mimo to ještě čtyři
domy až k rohu ulice kostečné. Prwní z nich fžid. č. 71)^
hued za wratv čili za dworečkem domu u twáří, wyznačowal se
obrazem sic. Jiří (1453); později byl na něm namalowán Ša-
lomaun (1490) ; druhý (žid. Č. 72) slaul u šachownice (ad sca-
cabulca, 1477), a některý čas také u desk divorskýcli (ad ta-
bulas curiae regalis, 1481 — 1490); třetí (žid. č. 73) již ze starší
doby u flašek.

Dwě tyto ulice w prawo a w lewo od kostela sw. Miku¬
láše byly wzadu spojeny ulicí příčnau, we které na jedné
straně od domu u twáře až k domu u tří studnic byly jen tři
domy newelké, z nichž nárožní na straně wýchodní za domem
u tří studnic slaul u Jonáše (žid. č. 69, 70); druhá pak strana
ulice hraničila wzadu dílem již s domy židowskými. Zde totiž
stál w kautě proti domu u kokotů wedlé fortny židowské po-
*•) Wiz w díle III str. 633.

4. Staré město.

131

wěstný dům někdy Lazara Žida (č. 62, 61, 51), již roku 1411,
jak jinde powěděno, na dwa domy rozdělený. Část jižní, kterau
řečeného roku odkaupil doktor lékařstwí Mauritius z Bučiny,
nazýwala se w druhé polowici 15. století (1454) u sic. Jero¬
nýma, a drželi ji wždy sausedé křestanští; část druhá wedlé
samé fortny zůstáwala w držení Židů. W ostatním pořadí od¬
tud w ulici naznačené stály čtyři domy, z nichž poslední slaul
od dáwna u dwau Iwu o jedné hlatvě (žid. č. 75). Za tímto
domem blíž k Židům w polohách při starší době naznačených
nacházely se domy u jednorožce (žid. č. 76) a u kur (č. 82)
blíž jiné fortny židowské, a nedaleko nich dům u Samsona
(žid. č. 79) a dům u rajských jablek (žid. č. 78) w rohu ulice
kostečné. Roku 1523 nachází se o domě tomto zápis w knize
městské, že „před lety minulými jest pustý a na oboření stál",
pročež jej konšelé ujali k obci a dali sausedowi jistému k wy-
stawení. W pořadí domů od něho až ke druhému rohu ulice
kostečné na straně její půlnoční, připomínají se wšak již dáw-
něji předtím některé paustky, a o některých tamějších domích
zase nenacházejí se dokonce žádné zmínky; pročež se zdá, že
se nacházela na mnoze w stawu neladném. Na jižní straně
její, do které sáhaly nejwíce jen dwa welké domy z rynku
(č. 930 a 932) zadky swými, připomíná se kaple Wšech Swatých
založená někdy od Olbramowiců posledně roku 1421, kteréhožto
roku darowána byla od obce wrdowě Mikuláše Mašfowce, držitelce
blízkého domu w ulici za školau Swatomikulášskau (žid. č. 71).

Ulice kostečná wedla na konci wýchodním do ulice, kterau
se od domů na Weselé blíž rynku chodilo k sw. Duchu. Na
západní straně této ulice byly jako w době starší wětším dílem
jen zadní části welkého domu markrabina čili u korábu w rynku
(č. 930) až k jižní straně ulice kostečné, odtud pak dále až
k rohu proti sw. Duchu jen ještě tři malé domy. Prostřední
z nich (žid. č. 123) nazýwal se nowěji (1523) u hlohowé koruny.
Na straně wýchodní čelel proti wšem těmto domům ochoz domů
jiných, jehož prostranstwí s dobrau polowici zaujímal někdejší
dwůr krále Wácslawa nazwaný u černého orla (č. 922, 910),
obrácený jižní stranau do nynější Dlauhé třídy, půlnoční pak

132

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

stranau do ulice proti staré škole židowské, s wýchody krom
toho do dwau ulic na západní i na wýchodní straně, jak o nich
při starší době powěděno. Za obležení Prahy od krále Sig-
munda roku 1420 slaužil jako dwůr králůw u sw. Benedikta
k ubytowání Táborů, a později užíwalo se ho bezpochyby také
k rozličným jiným potřebám obecním. W létech wálky za času,
když Rokycana stál w čele spráwy duchowenstwa strany pod
obojí, byli tam z rozkazu jeho uwézněni někteří knéží, zejména
od sw. Michala, pro neposlušnost. 85) Od císaře Sigmunda po¬
tom, když přijat byl za krále, jest dům ten r. 1437 darowán
panu Petrowi z Michalowic,86) po němž jej držel syn jebo(?)
Jindřich (f 1468) a později dědic jeho pan Jan Towačowský
z Cimburka. Odtud se nazýwal domem pánů Towačowských (1520).

S přední, to jest jižní částí welkého domu tohoto stály
w jednom pořadí dwa domy dosti znamenité, kterým se jako
domům odtud blíž k rynku říkalo na Weselé, jeden totiž hned
wedlé něho (č. 923), kterému se říkalo dům Motýlowský (1520)
dle Wácslawa Motýla citarníka, jenž jej byl kaupil roku 1463,
a druhý nárožní (č. 924) někdy Rokycanských, jejž od Jana
Rokycanského roku 1429 kaupil Jan Wlčíhrdlo a držel pokud
známo aspoň do roku 1445. Později dům tento posledně ře¬
čený náležel panu Medkowi, to jest nepochybně panu Oldři-
chowi Medkowi z Waldeka (1463) a po něm některý čas paní
Medkowé, to jest nejspíš jeho wdowě (1480). Za tím domem
nárožním stály w ulici k sw. Duchu domy čtyři w týchž po¬
lohách, jako we starší době, mezi nimiž byly dwa wýchody
z dworu u černého orla na stranu západní. Jeden z nich
(č. 906) nazýwal se starým jménem u tří andělů , jiný (č. 907)

85) Činí se o tom zmínka we spise proti Rokycanowi k papeži roku
1445, o němž wyprawowáno w díle VI pag. 124, kdež prawí se
o něm: Saeerdotes compellebat ad bellům in campům exire cum ia-
tronibus; quos recusantes afflixit et in captivitatem duxit in testu-
dinem domus ad aquilam nigram, quae fuit domini Michalecz de
Strakonicz. Hoc est notum de sacerdotibus S. Michaelis oc.

86) List císařůw na darowání to nachází se w knize Staroměstské od
roku 1417 fol. 173, a zmínka o něm w Archivě Českém II 467, kdež
se wšak chybně nazýwá dům u zeleného orla.

4. Staré město.

133

nowějším názwem u rukciwice (ad cirothecam, 1448), jejž nej¬
spíš obdržel od držitele swého Klimenta rukawičníka (1419 až
1438), poslední pak byl nárožní (č. 908) proti sw. Duchu
u lesního muže. Mezi ním a zadní stranau dworu u černého
orla (č. 910) byl w ulici proti staré škole židowské ještě jeden
dům (č. 909) nazwaný nowěji u točenice (ad torquem, 1461),
dále pak w též ulici od dworu u černého orla až k rohu do
starého uhelného trhu čtyři menší domy, z nichž prwní (č. 911)
již roku 1430 a potom nazýwán u černých štítů (ad nigrům
clipeum). Wýchodně od přední části dworu u černého orla
počínala se ulice, kterau se od domů na Weselé chodilo na
starý uhelný trh. W ní nacházelo se sedm malých domků,
z nichž prwní (č. 921) roku 1430 poněkud rozšířen byl na
ujmu někdejšího králowa dworu postaupením k němu od obce
jistého malého příbytku ze zadní jeho časti, ano připomíná se
při něm později (1466) také jakási wěž. Jiný z těchto domků
(část č. 917) nazýwal se u kohauta\ ob dům pak za ním stál
wětší dům někdy Janka z Chotěmic, heitmana Swídnického
(č. 916), od čehož dlauho se mu říkalo dům Swídnický. Po-
něwadž byl Janek z Chotěmic w prwních létech wálky po
smrti krále Wácslawa jedním z přednějších pomocníků Sig-
mundowých, obec zabawila dům jeho, a darowala jej slowut-
nému Diwišowi ze Srbče písaři urbory Kutnohorské w odměnu
za služby. Od něho jej kaupil roku 1431 tehdejší purkrabí
hradu Pražského Otík z Wřeskowic, rowněž we službě Pra¬
žanů stojící. Později, neznámo po kterých držitelích, dům ten
opět spadl na obec pro zadržalé berně, byl pak roku 1456
na přímluwu Jiřího Poděbradského co spráwce zemského da-
rowán panu Fridrichowi Doninskému též za služby, od synů
pak jeho roku 1476 prodán zemanu Mikulášowi Nosowi z Dra-
žejowic, a od toho již roku 1477 panu Oldřichowi mladšímu
Medkowi z Waldeka. Později dostal se do rukau sausedských.

Proti domům na Weselé a dworu u černého orla, wedlé
kterých se přicházelo z rynku ke Dlauhé třídě, stálo také po
prawé straně několik domů znamenitých hned ze starší doby,
které i w tomto čase wynikaly nad jiné jak wýstawností tak

134

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

také stawem majetníků swých. Prwní z nich hned za domem
u slonů (č. 610) a proti domu někdy Rokycanských (č. 924)
byl nárožní dům nazwaný u stříbrné hwězdy (č. 612), proslulý
dlauholetým držitelem swým Pesíkem z Kunwalda, jinak od
stříbrné hwězdy, který wládl Prahau pod ochranau pana Men-
harta z Hradce až do roku 1448. Pesík přikaupil si k němu
již roku 1437 dům wedlejší w úzké uličce wedaucí odtud
k Týnu řečený Peklo (č. 611) od Jana Welwara bezpostřed-
ného sauseda a potomního protiwníka swého, kterýž podržel
jen zahradu při něm. Po dobytí Prahy Jiřím Poděbradským
a útěku Pešíkowu z města newíme, co se s domem stalo, leč
že později některý čas až do roku 1496 držel jej zeman Jin¬
dřich Šof z Helfenburka. Wedlé něho též w rohu, obráceném
proti domu někdy Rokycanských stál dům u tří měsíců (č. 613),
na němž měsíce byly namalowány. Náležel od roku 1428 ze¬
manu Janowi Sosnoivcoivi, dle něhož se nazvwal až do 16. sto¬
letí, ač přešel mezitím na rozličné držitele, wětším dílem stawu
zemanského. Roku 1440 kaupil jej od Jana Sosnowce pan Mi¬
kuláš Sokol z Lamberka. Roku 1480 jmenuje se držitelkau
opět jakási paní Sosnowcowá. Potom jej měli synowé Jindřicha
Donata z Těchlowic, od nichž jej kaupil roku 1499 bohatý
měštan Pražský Sigmund Holec z Kwětnice za 200 kop českých;
později opět držel jej zeman Jan Žehušický z Nestajowa a na
Žlebích, po jehož smrti synowé jeho roku 1519 wzdali dům
Alžbětě z Barchowa manželce Diwiše z Nestajowa, strýce jejich.

W pořadí od tohoto domu dále po dwau domích malých
následowal wětší dům, který rowněž po dlauhý čas nacházel
se w držení osob stawu panského neb zemanského (č. 616).
Kdysi mezi léty 1458 a 1466 měl jej pan Jindřich Kolowrat
z Buštěwsi, po něm roku 1483 paní Kateřina z Buštěwsi,
wdowa jeho, a roku 1485 pan Beneš Libšteinský z Kolowrat,
kterýž jej potom roku 1491 prodal Zuzaně z Kunwalda, wdowě
Martina z Dřině. Od ní kaupila jej roku 1496 paní Magdalena
matka pana Yiktorina Křineckého z Ronowa a na Kunstberce
pro sebe a tohoto syna swého i čtyři dcery, z nichž nejmladší
Johanka stala se tuším manželkau pana Doninského z Wald-

4. Staré město.

135

sterna. Od paní tohoto jména prodán jest dům ten roku 1526
městce Anešce Strábochowé. Od něho zahybowalo se pořadí
domů poněkud w prawo do ulice postranní k masným krámům,
a stál hned wedlé dům nazwaný u pěti kostelu (č. 617), a dále
dům u klobouků (č. 618) až k malé uličce za domem Fikéřo-
wým (č. 622). Dům u klobauků náležel od roku 1438 až asi
do roku 1457 někdejšímu rychtáři Staroměstskému Wácslawowi
Rakowi, později wšak panu Jindřichowi ze Stráže (1461 — 1466),
potom panu Wilémowi Zubowi z Landšteina a na Chlumci
(1483 — 1485) a krátký čas panu Jiřímu z Ronowa na Kunst-
berce, od něhož jej roku 1487 kaupil powěstný Ziga Waníčko-
wic řezník (1487). Tehdáž byl dům ten nazýwán již nowějším
jménem u modré růže (ad flaveam rosám).

Proti domu tomuto stál nárožní dům druhé strany ulice
této k masným krámům (č. 704) a wedlé něho jiný dům ná¬
rožní nazwaný u zlaté štiky (č. 705), od něhož se počínala
Dlauhá třída. Ulice tato táhnaucí se odtud až ke bráně Sta¬
rého města, kterau se přicházelo na Poříčí, náležela jako již
we starší době k odlehlejším částem města, a s domy jejími
skoro weskrz prostřední welikosti, rozdělenými w jednom i dru¬
hém pořadí na tři oddíly uličkami wedlejšími k masným krá¬
mům a do ulice u sw. Haštala, nestaly se žádné značnější pro¬
měny. Wedlé domu u zlaté štiky, při němž stál piwowár w zadu
do ulice posledně zmíněné k masným krámům, stál jiný welký
dům nazwaný u bílého jelena (č. 706), který zadní částí swau
sáhal do též ulice wedlé domu u raků (č. 703). Jinak w celé
dlauhé řadě domů na jižní straně Dlauhé třídy až proti bráně
žádný neměl zwláštního názwu, leč we druhém oddělení dům
wedlé krátké ulice za masnými krámy (č. 714), který se na-
zýwal u rohože (ad craticulam 1449).

Památnější byly některé domy na půlnoční straně, která se
počínala malým nárožním domem (č. 745) proti dworu u černého
orla w rozcestí mezi Dlauhau třídau a ulicí k starému trhu uhel¬
nému. Zde hned we prwním oddělení až ku prwní postranní
uličce k sw. Haštalu měly zwláštní swé názwy domy u stří¬
brného raka (ad argenteum cancrum č. 743 1455), u tří králů

136

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

(část č. 742) a u čenueného raka (ad rubeos cancros, část
č. 741, 1452). Wedlé tohoto posledně řečeného stál dům ne-
welký (č. 741), který roku 1476 náležel knížeti Fridrichowi
neznámo kterému, jenž nejspíš přebýwal toho času w Praze
w přátelstwí s králem Wladislawem. Později kaupili jej mě¬
šťané Žatečtí (1520). W oddělení druhém nazýwal se jeden
z tamějších domů (č. 735), ze wšech nejwětší, s piwowárem a
sladownau, dlauho domem Lukášoivským (1457) dle Lukáše
syna Markowa mísařowa, jehož otec byl jej kaupil roku 1405.
Od roku 1457 náležel Štěpánowi Krkawcowi, dle něhož ještě
roku 1522 nazýwal se domem Krkawcowským. W témž pořadí
měly jiné dwa domy starší názwy u kozí (č. 734) a u opic
(č. 733). Nedaleko odtud nárožní dům oddělení třetího (č. 731)
nazýwal se tuším u slunce (ad sólem),87) jiný z prostředních
(č. 729) u anděla (ad angelům 1443), poslední pak nárožní
proti bráně (č. 727) slaul na Baště (1522). Brána tato byla
toho času nazýwána Odranau, nepochybně pro sešlý staw sw5j,
jako předtím někdejší brána u Nowé wěže.

Za domy Dlauhé třídy na straně půlnoční nacházely se
w bezpostředném sausedstwí s nimi domy starého uhelného trhu
a ulice z něho sauběžně wedaucí ku kostelu sw. Haštala. Na
uhelném trhu byl nejwětší z nich dům pánů z Bosenberka , jejž
držel již na začátku 15. století pan Jindřich otec Oldřicha
Rosenberského (č. 748), potomci pak jeho až do smrti pana
Petra z Rosenberka roku 1523, z kteréhožto času ještě dlauho
potom zachowala se na wratech jeho předních růže wytesaná
na kameně. Část domu toho se zadními wraty a malým dom¬
kem při nich sáhala, jak powěděno již při starší době, do
Dlauhé třídy; na západní pak straně proti domu Swídnickému
(č. 916) nacházela se při něm zahrada. W sausedstwí jeho na
straně wýchodní nacházel se welký dům měšťanský s piwowárem
a sladownau (č. 749), wedlé něho dům nárožní (č. 739) při
postranní uličce a za tímto w též uličce malý domek řečený

87j Názew tento se čte w knihách městských w létech 1461 a 1463
o jednom z nárožních domů w Dlauhé třídě, ale nedá se s celau
určitostí poznati, ku kterému se to wztahuje.

4. Staré město.

137

u láhwe (část č. 739). Proti tomuto w též uličce byl dám u ža¬
ludů (část č. 735) již déle tak zwaný wedlé domu nárožního
druhého oddílu ulice Swatohaštalské (č. 939), kterýžto oddíl se
končil nárožním domem nazwaným nowěji na lopatě (č. 753
1451). Proti tomuto ob uličku w druhém roze stál dám řečeny
u tří selcer (část č. 731) a wedlé něho dům někdy kláštera
Hradištského. Po wypálení kláštera tohoto roku 1420 byl jako
jiné jmění cluchowenstwa zabawen od obce a prodán do rukau
sausedských, ale po přijetí císaře Sigmunda do Prahy uwázal
se w něj se swolením jeho jeden z dwořenínů králowských
Hroch z Audimě na základě kaupě od kláštera, snad předstí¬
rané, zawřené prý již w čase před wálkami, na kterau prý
listy za wálečných časů potratil, a postaupil ho potom dwěma
šlechtičnám, paní Markétě Litomyšlské a Bětce z Byšic do jich
clwau žiwotů, aby potom klášteru byl zase nawrácen. Poněwadž
wšak klášter zůstáwal i potom opuštěn, Bětka z Byšic odkázala
dům klášteru Zbraslawskému téhož řádu do wěrných rukau
(1462), aby Hradištským nawrácen byl, až by zase k sídlu swému
se dostali.

Protější strana ulice Swatohaštalské počínala se ze sta¬
rého uhelného trhu malým domem (č. 794) nazwaným nowěji
u koži (ad pelles 1456), a pamatowal se w ní do polowice
15. století wětší dům někdy advokata Jakuba čili Jakobi na
z Krňowa (č. 791), nazýwán jsa ještě i tehdy domem Jakn-
binoivským (1442). Ob dům dále od něho stál dům nárožní
téhož pořadí wedlé hřbitowa siv. Haštala (č. 790), jehož zecl
sáhala do ulice w rowni s domy jako za starší doby, při ní
pak také škola téhož kostela na swém místě starodáwném.
O kostele samém jest málo zmínek, kromě totiž že odkazy
z let 1449 a 1457 swědčí o nějakém oprawowání na něm toho
času. Od hřbitowa jeho wedla na stranu půlnoční krátká ulice
ku klášteru sw. Františka, we které na lewé straně na samém
hřbitowě stál dům někdy doktora Jana z Weilburka nejwyš-
šího písaře městského a později králowského (č. 788, 789) a
za ním druhý dům nárožní (č. 807, 806), na prawé pak
straně památný dům u Weže (č. 808 — 810). Jan z Weilburka

138

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

byl, jak jinde zmíněno, dům onen roku 1418 odkázal klášteru
Skalickému u Kauřimě, který wšak roku 1421 byl wy pálen,
pročež odkaz newešel we skutek; jmění pak Jana z Weilburka
bylo po wystěhowání jeho w tehdejších bauřích zabaweno od
obce, a dům dostal se tudy do rukau saukromých. Podobně
stalo se s domem nárožním wedlé něho (č. 807, 806), jenž se
dostal panu Wilémowi Kostkowi, nepochybně darowáním od
obce, a též s domem u Wěže, jenž od obce prodán roku 1430
zemanu Janowi z Přítočna.

Z kláštera siv. Františka mnichowé w bauřích let 1419
a 1420 utekli, jeptišky pak jako z jiných klášterů ženských
byly přewedeny do společného na onen čas kláštera sw. Anny
na Starém městě. Stawení kláštera i obau kostelů při něm
utrpělo potom welké spuštění od lidu Pražského a Tábor¬
ského, ale od úplného rozboření bylo zachráněno,88; a užíwáno
ho w létech wálky podobně jako kláštera sw. Jakuba za zbroj¬
nici i také některý čas k ražení mince Pražské. Některé části
jeho byly potom také postaupeny prodejem od obce, pokud
známo, třem sausedům Pražským. Po přijetí wšak císaře Sig-
munda do králowstwí jeptišky i mnichowé se wrátili zase
k swému sídlu, kdež toliko přebýwali odtud u welké chudobě.
Mniši řádu sw. Františka snažili se přitom o oprawení kostela
swého, čili kaple sw. Barbory , ku kterémuž cíli roku 1455
wyžádali sobě zwláštní poručení ke wšem osobám stawu du-
chowního i swětského od tehdejšího administrátora arcibiskupstwí
strany pod jednau Wácslawa z Krumlowa, aby sbírali almužny
na zamýšlené stawby;89) s jakým účinkem, není powédomo.

Wýchodně od kostela a hřbitowa sw. Haštala stála w rohu
ulice Swatohaštalské doposud fara téhož kostela (č. 754) a od ní

88) W Starých letopisech českých na str. 27 uwodí se klášter „u sw. Fran¬
tiška" mezi zbořenými; ale nesrownáwá se to w plném smyslu s ji¬
nými zpráwami sauwěkými.

89j MS. archivi capituli Pragensis U XIX fol. 61. O nawráceni mnichů
ku klášteru swému swědčí krom toho zmínka o Mikulášowi guardia-
nowi jejich roku 1443 w knize Nowoměstské fol. G 11, o jeptiškách
pak odkaz Jana Kecka „k swatému Františku pannám pět zlatých"
roku 1439. Wiz Monum. univ. Prag. IV 103.

á. Staré město.

139

půlnočně welký dům pánů Šternberských (č. 784). Byla to wětew
Konopištská tohoto rodu, jíž náležel. Po Petrowi ze Šternberka,
welkém nepříteli strany pod obojí, jenž padl w bitwé před
Wyšehradem (1420), byl majetníkem domu syn jeho Zdeněk
Konopištský, dlauho pomocník, později pak nejúhlawnější ne¬
přítel krále Jiřího. Pro nepřátelstwí toto byl mu dům ten od
Pražanů zabawen, ale wrácen zase smluwami na sněmě Bene-
šowském roku 1474. Později, neznámo jakým spůsobem, byl
odcizen. Jmenujet se roku 1519 domem někdy Johanesa úřed¬
níka od desk zemských.

Od těchto domů a od wýchodní strany kláštera sw. Fran¬
tiška počínal se nej odlehlejší kaut Starého města, obydlený
weskrz jen chudším lidem, mezi kterým i w této době zwláště
byli powěstni tak zwaní králowé záchodů, totiž čističi jich.
Dle těchto byla ta část města nejobecněji nazýwána nza králi “
(post reges). Nacházely se tu weskrz jen malé domky, ano
dílem zcela bídné chatrče prodáwané až za dwě neb i za jednu
kopu. Byly rozděleny hlawně po dwau ulicích, které se křiwo-
lace táhly k wýchodní straně, jedna od fary Swatohaštalské,
druhá od domu Šternberského až ke zdi městské w těch stra¬
nách. Také pak při zdi samé byla tu wystawena řada domků,
která se končila na půlnoční straně wěží wedlé brány sw. Fran¬
tiška, čili jak se již obecněji říkalo u fortny jdauce na Prelát
(při č. 770).

Ze starého uhelného trhu wedla ulice ku klášteru sw. Fran¬
tiška we směru k půlnoci, po jejíž prawé straně nic se ne¬
změnilo, leč že tři domky bekyň, které býwaly w tom pořadí,
co takowé pominuly. Lewau stranau té ulice byl ochoz domů,
jehož wětší část prostranstwí zaujímaly w posledním čase krále
Wácslawa IY rámy saukennické a welký dům doktora Jana
z Weilburka (č. 800). Dům tento nazwaný nowěji u hada (ad
serpentem 1438) po zabawení jmění jeho od obce dostal se
panu Wilémowi Kostkowi z Postupic a po smrti jeho, když
padl we wálce s Hradeckými (1436), synům jeho. Poněwadž
tito potom po smrti císaře Sigmunda stály při straně protiwné
jeho nástupci králi Albrechtowi, jest jim dům ten z rozkazu

140 Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

králowa od Pražanů zabawen a darowán panu Benešowi z Kolo-
wrat odjinud z Ročowa (1438); ale po smrti Albrechtowě
měli jej zase, a držel jej jmenowitě pan Zdeněk Kostka, wěrně
oddaný králi Jiřímu až do smrti swé (1468). Bratru jeho Al-
brechtowi, jenž se později zcela oddal králi uherskému Matiá-
šowi, odňal jej pro wzpauru (ob rebellionem) král Wladislaw,
a darowal jej roku 1475 rowněž jako dům jeho w ulici celetné
slowutnému Janowi z Tedražic nejwyššímu písaři kanceláře
králowské. Musilo wšak práwo králowské k tomu býti pochybné;
nebo se potom w držení domu nachází zase wdowa Zdeňka
Kostky, Aneška z Kaffunku, kteráž jej roku 1483 odkázala pří¬
buznému swému Ondřejowi z Kaffunku. Rámy saukennické
snad již během wálky s císařem Sigmundem odtud wymizely;
neb od toho času neděje se o nich wíce zmínka, a roku 1518
připomíná se dokonce jen „městiště, kdež jsau rámy stály “ . Do
uhelného trhu byly z ochozu toho obráceny dwa domy nárožní
w rozcestí mezi dwěma ulicemi wedlé sebe stojící (č. 795, 796),
kterým se říkalo u tří domů (ad třes domos 1450).

Stranau k západu od těchto domů šla ulice ze starého
uhelného trhu k sw. Duchu, do které na lewé straně obrácen
byl dům u černého orla zadem swým, jak wýše ukázáno. Po
prawé straně byly dwa domy, z nichž druhý od rohu (č. 860)
slaul jak již we starší době u čerweného štítu. Ostatek té
strany zaujímala tak zwaná stará škola židoivská čili wlastně
již řada domů židowských w ohradě její wystawených. O čase,
kdy byly wystaweny, nemáme určité zpráwy; ale sedm jich
w jedné řadě do této ulice obrácených připomíná se wr knihách
městských od roku 1519, a zdá se, že aspoň některé z nich
wzaly počátek teprw nedáwno předtím. Starší snad byl dům
kantora zidoivského , který stál w rohu toho pořadí, tuším proti
sw. Duchu.90) Škola sama stála při západní straně ohrady k ní

s0) Roku 1519 připomíná se w knize Staroměstské fol. 31 „duom Majera
šenkéře Žida wystaweny w staré škole mezi domy Samuele a Izáka“.
Poněwadž slowo wystaweny jinak by bylo zbytečné, zdá se, že písař
měl při něm na mysli, že teprw nedáwno byl wystawen. W též pak
knize fol 1523 jest zápis roku 1523, dle něhož „Samuel Žid z staré
školy přikaupil jest k swému domu místo mezi domy kantorowým

4. Staré město.

141

náležející, kdež wedlé ní bezpostředně stál welký dům kře¬
sťanský teprw za pozdějších časů k ní připočtený (žid. č. 154,
155, 156) w ulici, kterau se chodilo od sw. Ducha k sw. Kříži
wětšímu a k špitálu Bohuslawowu čili sw. Simona a Judy, a
oddělen od něho uličkau jiný welký dům (č. 861), za kterým
se přicházelo do uličky postranní řečené iv Cípe neboli we
divorci. Zastrčený do této uličky dwůr a špitál siv. Krize se
zahradau k němu náležející (č. 865) byl mnichům kláštera
toho odňat, a nacházel se w létech 1433 až 1436 w držení měštky
Ozanky, která w něm ta léta bydlila; později není o něm
zmínky. Jinak se w ochoze tom proti starší době mnoho ne¬
změnilo. W ulici na západní straně jeho proti někdejším rá¬
mům saukennickým byl malý dům bekyň Hopfnerowých (č. 858)
zabawen a prodán od obce roku 1427, tak že odtud přestal
býti domem zádušním. Wedlé něho dům nejbližší na straně
půlnoční (č. 857) nazwán jest nowěji u železných diveří (ad
ferreum ostium 1456).

Špitál někdy Bohuslawůw s kaplí sw. Simona a Judy a
se zahradau welkau (č. 847) odtud dále na půlnoční stranu
blíž břehu řeky Wltawy zachowal se, pokud známo, bez wše-
liké ujmy, we swém předešlém stawu, a také domy wedlé něho
na straně západní i wýchodní shledáwají se we swém staro-
dáwném položení. Lázeň iv řiti rozšířil syn někdejšího lazeb¬
níka Karla jménem Wácslaw přikaupením wedlejšího domku
čili městiště (1438), a saudíc dle pozdějších kupních summ,
které roku 1494 wzrostly až na 150 kop českých, musila se
čím dál tím wíce zwelebowati. Po smrti Wácslawowě prodala
ji ponejprw wdowa jeho Anna do jiných rukau roku 1450.

W rohu proti kapli sw. Šimona a Judy stál západně od
ní welký kostel sw. Kříže wětšího s klášterním stawením na
jižní a západní straně při něm i welkým hřbitowem dále

a Samuelowým z délí a z šíří ode zdi, kteráž stojí k ulici křesťanské
až k samému rohu téhož kantora od úředníkuow školy staréw (jme¬
nuje se jich šest jmény židowskými). Roku 1522 nachází se w též
knize fol. 269 zápis o domě Majera Žida Juppn „w staré škole
w kůtě mezi domy Izákowým a Samuelowým44.

142

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

w stranu polední; což činilo zwláštní ochoz se wšech čtyř
stran ulicemi obmezený. Mnichowé řádu sw. Augustina opustili
klášter w bauřích po smrti krále Wácslawa, a wrátili se zase
jako jiní mnozí po přijetí císaře Sigmunda na králowstwí ; po¬
zději wšak Prahu opět opustili. Kostel sw. Kříže byl odtud jen
farním. W ulici od něho až k sw. Duchu stály, jako za starší
doby, toliko čtyři domy, z nichž welký nárožní hned proti
hřbitowu sw. Kříže někdy se nazýwal na Bndyni (č. 888), ale
názew tento již tehdy upadl w zapomenutí ; poslednímu wedlé
samého kláštera sw. Ducha (č. 893 — 891) říkalo se nowěji
u pně (ad stipitem 1450).

Z kláštera siv. Buchá byly jeptišky roku 1420 zároweň
jak z jiných wšech klášterů panenských w Praze přestěhowány
k sw. Anně, kostel pak wykázán Němcům přijímajícím pod
obojí spůsobau ku konání služeb božích. Následkem toho jest se
stawením klášterním naloženo od obce Pražské podobně jako
s jiným tehdáž zabaweným jměním duchowenstwa. Jest totiž
předně roku 1424 část stawení i dworu na straně jihozápadní
s piwowárem tam stojícím prodána bečwáři Martinowi, jiná
část sewerozápadní se zahradau roku 1428 jinému bečwáři
Petro wi, a ještě jiná se sladownau roku 1429 Mankowi woza-
tajowi s ponecháním toliko ostatku se zahrádkau w ambité
kněžím, kteří w kostele slaužili. Zamýšlelo se přitom také
část hřbitowa na straně jižní od kostela rozděliti mezi chudé
sausedy k wystawení sobě domů, k čemuž wšak potom nepřišlo.
Po přijetí Sigmunda za krále jeptišky k swému klášteru se
wrátily, a prodeje ony beze wší pochybnosti jsau zase zrušeny.
Kostel od wětších škod w bauřích onehdejších zachráněný
stihla později wětší pohroma, když roku 1499 hrom zapálil
krow škřidličný wysoký a welmi pěkný, kterýž odtud nahražen
cihelným o něco nižším.

Proti sw. Duchu na straně jižní, kdež wedla ulice k fortně
židowské s té strany, měl třetí dům od kraje (žid. č. 169,
170, 122), swé starodáwné jméno u zlaté podkowy\ welký pak
dům wedlé něho až k fortně (žid. č. 115 — 119, 269), který
náležel někdy Joštowi markrabí morawskému, byl po jeho

4. Staré město.

143

smrti od krále Wácslawa dán někdejšímu komorníku Joštowu
Jakubowi Holubinu, jinak Holubářowi, po němž jej držela
wdowa jeho s dwěma dcerami až do roku 1436. Ač byl mezi¬
tím (roku 1429 neb něco dříwe) spuštěn ohněm, byl jak se zdá
brzy zase obnowen, a zůstáwal i potom domem dosti zna¬
menitým.

Židé Pražští během století od wypuknutí bauří domácích
po smrti krále Wácslawa utrpěli několik welkých pohrom od
obecného lidu, a postaweni byli pořád w rozličných nejistotách
a nebezpečenstwích ; přitom wšak nicméně celkem se zachowali
w týchž mezích bydel sobě wykázaných jako w době předešlé.
Fortny, které jim slaužily za obranu, owšem newždy dostateč¬
nou, připomínají se wždy na týchž místech, jak jinde wytčeno,
a swědčí tudy dosti wěrně o hranici, která je od obywatelstwa
křesťanského dělila. Poněwadž kaupě domů židowských a jiné
zápisy o nich od roku 1518 wkládány byly jednostejně jak
o domích křestanských do městských knih Starého města, po¬
čínají se odtud teprw podrobnější zpráwy o nich, ač ještě wždy
k úplné jasnosti místopisu nepostačují. Tolik wšak sauditi se
z nich dá, že ulice židowské již tehdáž a dáwno předtím měly
celkem totéž položení a rozdělení, jak se doposud spatřuje,
také pak že již tehdáž byl mezi Židy Pražskými obyčej dělení
domů na polowice, na čtwrti i na menší částky, čímž během
času na místě domů wětších přibýwalo wíce menších a nej-
menších.

Wejdauc do hlawní ulice židowské fortnau od sw. Ducha
wedlé někdejšího domu markrabí Jošta, spatřowal se po straně
lewé dům druhý od fortny, řečený u erbu (žid. 113), w němž
se roku 1519 připomíná jedna ze škol židowských, doposud se
tam nacházející; na protější pak straně od rohu proti sw. Duchu
až ku prwní uličce postranní k půlnoci byly jen tři domy,
kdež jich nyní šest. Prwní z nich (žid. č. 124) hned wtfdlé
fortny, někdy Jonáše Žida, později křesťana Oswalda Rolla a
wdowy jeho Ludmily, spadl roku 1446 na obec židowskau pro
nedoplatky berně, a jest od ní dán mistru židowskému Eliášowi
z Landy.

144

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

Kdež se přicházelo k Židům za kostelem sw. Mikuláše,
byl prwní wedlé fortny na prawé ruce dům někdy Lazara
Žida (žid. č. 61, 51), památný co někdejší sídlo učení Praž¬
ského, o němž jsme již wýše učinili zmínku, že zase stále ná¬
ležel Židům. Krátce před rokem 1522 byl to dům Žida Judy, ale
byl již tehdy oddělen od něho pokoj na straně polední w rohu
proti piwowáru Maučkowu (žid. č. 56, 57). Ostatní část domu
se wchodem od strany půlnoční držel potom roku 1526 neb
něco dříwe Žid Žalman Muňka, a tomu témuž náležely také
dwa domy hned wedlé w pořadí tom až k rohu hlawní ulice
židowské (žid. č. 94). W rohu druhém na straně západní w též
ulici hlawní připomíná se téhož času (1519) dům Žida Judy
Welwarského (žid. č. 42), od něhož se táhla řada domů židow-
ských bezpochyby nepřetržitě až k nárožnímu domu wedlé
fortny od sw. Walentina (č. 55), který byl křesťanský. O šesti
z nich wedlé sebe krom dwau těchto nárožních nacházejí se
w knihách městských zpráwy z let 1519 až 1525, ač nelze na
jisto určiti, které nynější domy to byly, kromě že poslední
w řadě byl blízko brány od sw. Walentina. Proti domům těmto
počínalo se pořadí půlnoční této hlawní ulice wedlé samé
brány židowské welkým domem někdy Michala Žida a potom
Jana ze Smržowa sekretáře (žid. č. 1 — 9), od něhož, jak jinde
powěděno, již roku 1414 kaupí se dostal zase w držení Židů.
Roku 1476 jmenuje se domem Pinkasa Žida. Potom náležel
některý čas Ziwoltowi Guldemundowi ; od něho pak kaupil jej
roku 1521 opět Pinkáš Žid řečený Hubatý, nejisto wšak zdali
ještě w prwotní welikosti.91) Zdá se, že dle něho tato část
hlawní ulice židowské dostala jména ulice Pinkasowy, jak se
nazýwá nyní.

Krom hlawní ulice této táhnaucí se od západu na wýchod
od fortny proti sw. Walentinu až k fortně u sw. Ducha, byl
hlawním středem žiwota Pražských Židů úzký ryneček, jehož
prostředek zaujímala starožitná hlawní škola jejich nazýwaná

91) W zápise roku 1521 naznačuje se poloha jeho „u samých wrat jdúce
do Židuow po lewé ruce'*, a opět roku 1523 „u samé brány ži¬
dowské”.

4. Staré mento.

145

nicméně tehdáž wždy ještě školau noivau. K ní byly přistaweny
masné krámy židowské, jak se podnes spatřuje; nedaleko nich
připomíná še šlachtata, a k rynečku tomu schylowaly se se
wšech čtyř stran úzké uličky židowské nepochybně w témž
směru jak posud. Nejúhlednější z nich byla asi, která wedla
k fortně odtud nedaleko wzdálené na straně půlnoční. W ní
se připomíná dům druhý od fortuy této po prawé ruce (žid.
č. 215), který roku 1521 po Jakubowi Židu rozdělen byl mezi
tři syny jeho Nasona, Judu a Isrle řečené Kapříky, ale tak že
jednomu dostala se polowice, druhému půl druhé čtwrti, třetímu
jen půl čtwrti čili osmina toho domu.

Až do sklonku žiwota krále Wácslawa IV bylo tehdejší
bydliště Židů, jak jinde ukázáno, se strany západní obmezeno
dwěma welkými zahradami, které se nacházely w držení kře¬
sťanů. W době potomní staly se zahrady tyto hřbitowem židov¬
ským, , ne najednau, nýbrž část po části, aniž udati lze s jisto-
tau, co k tomu nejprwé zawdalo podnět. Možná že to bylo
pro rozličné nesnáze od obecného lidu při pohřbích w čase wel-
kých domácích bauří, pokud se mrtwá těla Židů nosila na
hřbitow starodáwný na Nowém městě, tak zwanau zahradu ži-
dowskau. Pro uwarowání jich snad Židé Pražští zjednali si
místo pro hřbitow we bližším sausedstwí swém zakaupením
předně sewerní části nynějšího hřbitowa (při žid. č. 233), kdež
dle wýslowného swědectwí začali se pochowáwati aspoň krátce
před r. 1440. Toho roku kaupili starší jejich také malý domek
při této nowější „zahradě" židowské (žid. č. 274) od jistého Ha¬
nuše piwowárníka. Poněwadž pak bezpochyby během času místo
toto k pohřbíwání nestačilo, zwláště když zahrada židowská na
Nowém městě za panowání krále Wladislawa byla dokonce
zrušena (1478), rozšířen jest nowý hřbitow později přikau-
pením jiné zahrady wedlejší od Wíta Cerwenky koželuha,
roku 1526. 92J

92) O tomto wzniku hřbitowa židowakého, který se obyčejně pokládá
až za báječně starý, swědčí hlawně dwa zápisy w Staroměstských
knihách, prwní o kaupi řečeného domku (žid. č. 274) roku 1440
fol. 62, kterýž skráceně zní: Seniores Judaei dicti Bassimowe et

Tomek , Dějepis Prahy. ' 10

146

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

Za Židy na straně půlnoční až ke břehu řeky Wltawy
a na straně wýchodní až ku klášterům sw. Kříže wětšího
a sw. Ducha byl dosti welký počet domů křesťanských, skoro
wesměs jen malých, kterým se jako we starší době říkalo
w Podzidí nebo práwě jen za Židy. W rozložení jich mnoho
se toho času nezměnilo. Toliko neděje se wíce žádná zmínka
o zdi městské w těch stranách, která jindy některé z nich
blíž břehu Wltawy od ostatních dělila, i podobá se na jisto, že
ty doby již celkem byla zmizela. Též zmizely odtud zlopo-
wěstné hampeyzy ponořením od obecného lidu. proti nim hor¬
lícího, hned w prwních dnech bauří po smrti krále Wácslawa
(1419). Starý hampeyz tak zwaný (žid. č. 208) připomíná se
následkem toho ještě roku 1440 co pusté městiště. Pamět jich
zachowala se toliko w názwu blízké odtud ulice židowské,
která se totiž podnes nazýwá ulicí hampeyzskau. Ze samého
břehu Wltawy za sw. Křížem wětším zmizely rowněž někdejší
mlýny Zároivské čili Olbramowské (č. 873) s jezem při nich.
Roku 1420 odolaly útokům wojska Sigmundowa, které se po-
kaušelo o poboření jich. Nicméně později nazýwají se paustkau,
a byl to beze wší pochybnosti následek hrozné powodně roku
1432, která jak jinde wyprawowáno w Praze wšecky mlýny,
což jich bylo na Wltawě, pobrala a zbořila. Po Mikuláši Zá-
rowském, jenž w bauřích roku 1420 utekl z Prahy, byly od
obce zabaweny, později wšak předce zase nechány dceři jeho

tota communitas Judaeorum in majoři civitate morám trahentinm
emerunt domům sitam ex opposito areae hampis (žid. č. 208) annexam-
que immediate orto predictorum Judaeorum, ubi nunc agnoscuntur (sic !)
ipsorum sepulturam, erga Hanussium braxatorem pro sex sexag. gr.
Slowo nunc swědčí patrně, že tu hřbitow nebyl od starodáwna, nýbrž
od nowějšiho času. Druhý pak zápis jest z roku 1526 fol. 159:
Školníci židowští, Juda Kapřík, Tobiáš a Librmon Židé, kaupili
k obci židowské zahradu pro pochowáwání mrtwých podlé jich
prwní zahrady, kdež Židé pohřeb mají, od Wíta Čerwenky koželuha
za 25 kop. — Že zahrady, z nichž se tento hřbitow židowský sklá¬
dal, náležely jindy obywatelům křesťanským, o tom nepřímo swědčí
také zpráwa we Starých letopisích českých k roku 1518 (str. 414),
dle níž musili Židé „z zahrady a z lázně“ (to jest lázně židowské
pod nyn. č. žid. 12) odwáděti jistý plat roční k obci Staroměstské.

5 Noivé město.

147

Barboře prowdané za Wácslawa Štuka. Od synů jejích Jana,
Mikuláše a Wácslawa kaupil paustku roku 1455 Samuel Wel-
war za 90 kop, od něho pak již roku 1456 obec Starého města
za 150 kop grošů českých.

5.

Nowé město.

Nowé město Pražské utrpělo w bauříck po smrti krále
Wácslawa IV nejwíce škody spustošením ulic we Podskalí
a ostatní krajině od kláštera Slowanského až k Botiči posádkau
Wyšehradskau w bojích swedených r. 1420 před obležením Prahy
od krále Sigmunda a bitwau na Žižkowě. Menší iroti tomu byly
škody, které spůsobila potomní střelba z děl na město z ležení
Sigmundowa na Letně. Zasáhlat týmž spůsobem jako na Starém
městě toliko části města blíž Wltawy na straně půlnoční, totiž
některé ulice na Poříčí. U wětší míře zas, než se stalo na Sta¬
rém městě, bylo Nowé město zbaweno někdejších ozdob swých
pobořením klášterů a kostelů téhož času, a následky toho wšeho
byly mnohem trwalejší, ježto Nowé město w bohatstwí i w po¬
měrném počtu obywatelstwa wždy zůstáwalo za Starým městem
pozadu a tudy se spausty učiněné během potomního času ne-
zacelowaly tak lehce a brzy. Nicméně i tu w době Jiřího
Poděbradského i krále Wladislawa nastaly značné pokroky
k lepšímu.

Hlawním středem Nowého města zůstáwal i w té době
rynk, který se nyní nazýwá náměstím Karlowým. Na něm na
straně půlnoční zaujímala prwotní swé skrownější než nyní
prostranstwí radnice Noivoměstská, ozdobená wšak nowěji wěží
k ní přistawenau, jak se nyní spatřuje. Základní kámen wěže
byl položen dne 28 Dubna r. 1451, a během asi pěti let byla
dokonána. W měsíci Listopadu totiž roku 1455 byla již za-
wřena smlauwa s třemi mistry škřidláři o přikrytí krowu wěže
„w nowě udělané u, jakož i arkýřů wšech a stříšky „dole na
pawláčce“ . Jinak zdá se, že se s radnicí samau za dlauhý čas
nestaly žádné wětší změny. Krom swětnice zadní a welké síně

148

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

w hořejším patře, kdež býwala shromážděna obec, připomíná
se w ní přízemní jakás jizba malá (1437) a w přízemí krámy
čili sklepy jako při radnici Staroměstské, což wše stáwalo tak
beze wší pochybnosti již za starší doby. Také šatlawa zůstáwala
wždy na swém starém místě w radnici, na straně totiž obrá¬
cené do ulice. Na wěži připomínají se ponejprw roku 1490
hodiny, ku kterým totiž roku toho kdysi ku konci Září byl
zhotowen ciferník od Sigmunda malíře. 93) Při sklonku wšak
doby této roku 1520 w měsíci Kwětnu počalo se zcela nowé
nákladnější stawení radního domu, ku poctiwosti toho města
a zakladatele jeho císaře Karla, jak prawí sauwěký letopisec.
Byla to stawba ozdobná, jak se spatřuje o několik desítiletí
později na wyobrazení Prahy učiněném od Sadelera.

Domy na čtyřech stranách rynku byly wétším dílem pro¬
střední welikosti; jen několik wynikalo nad jiné swau wýstaw-
ností. W pořadí na straně západní domy, které byly přistaweny
k ohradě kláštera Zderazského, wétším dílem získaly w pro-
stranstwí do zadu připojením částí dworu a zahrady téhož
kláštera, když byl pobořen (1420). W oddělení druhém na té
straně, we kterém již tehdáž se nacházelo jako nyní několik
piwowárů a sladowen, bylo roku 1465 majetníku jednoho domu,
tehdáž od kraje šestého (č. 312), powoleno přistawiti si do
předu předsíň, která se tu do nedáwna nacházela za naší pa¬
měti, se swětnicí nad ní, wšak s wymíněním swobodné chůze
po ní pro lidi. Podobně pak o něco dříwe (1458) bylo powo¬
leno Wácslawowi Rozwodowi, držiteli nárožního domu w témž
pořadí (č. 319), při domě tom, wšak ne do rynku, nýbrž na
straně proti Slowanům postawiti dwa kamenné slaupy do ulice
k zřízení kuchyně nad nimi. Na protější straně rynku, totiž
wýchodní, byl we druhé polowici 15. století nejwětší dům ná¬
rožní na místě nynějšího kostela sw. Ignatia s piwowárem,
sladownau a sušírnau. Byl prodán roku 1477 za 220 kop.
Čtwrtý dům w tom pořadí, s té strany počítajíc, nazwaný u wě-

93) Zpráwa o tom w rukopise Budišinském 56 pag. 239: Eodemque
tempore sphaeram horologii effecit Zigismundus pictor.

5. Nowé město.

149

nečků , náležel někdy Janowi Krásowi, jenž roku 1420 pro
swátost pod obojí upálen byl we Wratislawi. a teprw r. 1428
prodán jest od poručníků pozůstalosti jeho Matějowi, jenž od¬
tud snad také nazýwán Krása, jinak Čistota. Kromě domu
toho a domu u hwězd (č. 670), dáwněji tak zwaného, měl na
té straně zwláštní názew toliko dům u kozlů (ad hircos 1437)
neweliký (část čísla 558).

Zlé osudy měl na jižní straně rynku dům Opaivský (č. 502,
503), nárožní proti klášteru Slowanskému. Za posledního času
krále Wácslawa IY náležel nepochybně knížeti Přemkowi Opaw-
skérnu, který za potomní wálky krále Sigmunda s Čechy při¬
táhl s wojskem jeho k obležení Prahy roku 1420 a také po¬
tomní léta déle bojowal při jeho straně. Toto owšem bylo
příčinau, pro kterau dům jeho w Praze zabawen jest od obce
a slaužil odtud ku přebýwání osobám rozličným jen dočasně,
které se o zachowání jeho w dobrém stawu mnoho nestaraly.
Roku 1432 držel jej tím spůsobem rychtář Nowoměstský Petr
kamenník, který w úřadě tom byl až do welkého wskočení
pánů a Staroměstských do Nowého města roku 1434. Při této
pohromě byl dům Opawský snad práwě proto, že w něm
rychtář bydlil, „welice zbořen, zkažen a opuštěn", tak že, jak
pamět písemná o tom prawí. „pro to zboření, opuštění a zka¬
žení neměl jest hospodáře, kdoby w něm obýwal“, až teprw
po roce (1435 7 Kw.) konšelé powolili radnímu písaři swému
Prokopowi w něm bydliti do sw. Hawla onoho roku a požiti
winnice při něm, kterau zdělal. Mezitím byl zemřel kníže
Přemek (1433), maje dědicem syna swého Wácslawa, kterýž
brzy potom, když byl císař Sigmund přijat za krále, také
k domu swých předků se přihlásil, wšak neužíwaje ho pro
sebe, témuž Prokopowi písaři jej poručil, aby w něm přebý-
waje oprawowal jej, a co by naň wynaložil, měl na něm zapsáno.
Náklad Prokopa písaře wzrostl do roku 1463 na 50 kop grošů,
a w dluhu tom držel pak dům stále, neznámo wšak jak dlauho.
Roku 1447 kaupil si také dům nejbližší wedlé domu Opaw-
ského (č. 501), a držel jej 10 let; potom opět kaupil dům
wedlé tohoto (č. 500), ale prodal již po třech létech (1460).

150

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

Zwláštní ozdobau rynku Nowoměstského byla kaple Bo¬
žího těla, práwě w prostřed jeho stojící, nádherný to kostel
jako do hwězdy šestihrané se zwláštním uměním stawený.
We starší době byl proslawen ukazowáním swátostí říšských
w zaswěcený den Swátosti, což nyní minulo; stalot se posledně
roku 1437 za krátkého panowání císaře Sigmunda. Kaple Bo¬
žího těla byla wšak odtud zase wzácná weškeré straně přijí¬
majících pod obojí pro nápis zlatými písmenami učiněný na
wýchodní straně kostela proti ulici Swinské (nyní Ječné),
kterým se zwěstowalo, že tehdáž z rozkazu císaře Sigmunda
a legatů Basilejských w tomto kostele čtyřmi jazyky, česky,
latině, uherský a německy, Cechowé a Morawané tělo boží
a krew pod obojí spůsobau přijímající ohlášeni jsau za wěrné
křesťany a prawé syny církwe swaté.

Rynk přitom slaužil i w této době za hlawní tržiště na
Nowém městě. Blíž samé kaple Božího těla byl trh obilí i také
jáhel, krup, hrachu a jiného wařiwa. Na straně odtud k rad¬
nímu domu nacházel se jak od starodáwna trh slanečků čili
undrlák, na druhé pak straně k Slowanům prodáwalo se dříwí
a wšelikého druhu nádobí a nářadí dřewěné, jakož mísy, ko¬
lečka, necky, kopí, též šindele, prkna, žlaby a klády, i také
uhlí při zwláštní huti uhelné. Ku pohodlí prodawačů časem
wystaweny jsau na trhu slanečků baudy čili krámce tohoto
zboží, jakož i krámce hokynnické a při nich brzy také domky.
Připomínají se ponejprw roku 1460, a stály w řadě jedním
koncem proti kapli Božího těla obrácené. Podobně w druhé
části rynku na straně proti Slowanům neb lépe proti domu
Opawskému zřízeny byly baudy prknářské , we kterých totiž
prknáři čili struhaři prkna na prodej zhotowowali čili třeli
i prodáwali. Blíž radnice stál na trhu také pranéř dle obyčeje.
Teprw we druhé polowici 15. století počalo se hořejší části
rynku před domem Opawským říkati na Dobytčím trhu , kte¬
rýžto názew wztahowal se spolu také na ulici z rynku okolo
nynější nemocnice obecné až proti klášteru sw. Kateřiny. 94)

9I) W tom smyslu čte se fórum pecudum ponejprw roku 1480 w knize

Nowoměstské fol. B 26 a jasněji roku 1501 fol. 249. Za staršího času

5. Nowé město.

151

Za radnicí, kdež se krátkau ulicí okolo šatlawy přichá¬
zelo z rynku k masným krámům, kaupil sobě nárožní dům
po lewé straně proti krámům (č. 13 a 14) roku 1435 Jan
Helm šrotéř, dle něhož se dům tento podnes nazýwá u Helmu.
Při tomto domě byla za některý čas potom na straně proti
masným krámům zřízena slachtáta , kteráž se ponejprw připo¬
míná roku 1459. Řezníci Nowoměstští kaupili ji sobě roku
1462 od Štěpána Helma, syna Janowa.

Masné krámy táhly se od rohu proti Helmowům wždy
ještě až k nynější Spálené ulici we dwau odděleních, mezi
kterými byla ulička pod ulicí postranní, kterau se sem při¬
cházelo z rynku okolo špitálu a kostelíka sw. Lazara. Při
špitále (č. 7), nacházejícím se pod spráwau obecních úřadů
Nowoiněstských, zachowala se zahrada za domem wedlejším
(č. 6) obráceným k straně západní, při kterém se tudíž na¬
cházela sladowna a piwowár. 95)

Na wýchodní straně od radnice a šatlawy braly začátek
dwě ulice postranní, které se we druhé polowici 15. století
počínaly nazýwati ulicemi řeznickými , poněwadž tu na blízku
masných krámů řezníci nejhojněji se osazowali. Nárožní dům
w hořejší z těchto ulic proti radnici (č. 672), nazýwal se
u mečů (1497), a pod ním ob dům říkalo se nárožnímu domu
dolejší ulice řeznické (č. 674) na hřebenku (1502), druhý pak
nárožní dům této ulice proti domu u Helmů nazýwal se, jak
již we starší době na schodci (č. 675), později na Orlíku dle
Ondřeje Orlíka řezníka neb syna jeho Daniele (1501), a níže
jiný dům proti masným krámům u jelena (č. 677).

Odtud se počínala ulice spojující rynk s Koňským trhem,
které se za starší doby říkalo w části její západnější na Lauži
neb na Jámě, w části pak wýchodnější blíž Koňského trhu

nacházíme názew tento jen jednau roku 1397, kdež se jím wšak
nejspíš rozuměla jen práwě ulice okolo nemocnice. Wiz w Základech
starého místop. Pr. II 284.

95 j Jediná jest zmínka z toho času w knize městské roku 1523 (fol.
322) o „kotcích saukennickýchtt pod radním domem Nowoměstským
čili „pod rathausem hořejším1*, což by bylo někde na blízku mas¬
ných kráma; ale polohu jich určitě naznačiti dle zmínky té nelze.

152

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

ulice pasířská. Od druhé polowice 15. století počala se nazý-
wati ulicí Wodičkotvau čili Wodičkowic, dle řezníka Jana Wo-
dičky, který sobě r. 1451kaupil jeden z wětších domů tamějších
a přikaupil k němu r. 1467 druhý dům wedlejší, kteréžto dwa
domy spojené w jeden byly odtud nejwětším domem w té
ulici; nazýwá se nyní u Šteigrů (č. 699). 96) Neznámo kdy,
zmizela z ulice této někdejší šlachtáta Salačowa (č. 684), pře¬
nesena jsauc, jak se nám ukázalo, blíž k masným krámům
do domu Helmowa. Jinak se w ulici mnoho nezměnilo. Zmíněno
bud, že dům nárožní proti někdejší šlachtátě Salačowě (č. 695)
náležel některý čas heitmanu Sirotčímu Welkowi kaudelníkowi,
po jehož smrti kaupil jej sobě bratr jeho Waněk (1434). Po¬
stranní ulice wedlé toho domu se začínající nazýwala se wždy
ještě nad Jámau nebo w Jámě , jako i druhá blíž ku Koň¬
skému trhu, která má názew tento podnes. W hořejších částech
ulice oné připomíná se od r. 1430 několik paustek (na mě-
stišti nynějšího č. 687), powstalých snad nějakým ohněm,
z nichž dwě něco později přikaupeny jsau k wedlejším domům,
i zdá se, že hned odtud w těch místech zůstaly dílem pauhé
zdi nebo ploty až do našich časů. Na straně protější w této
ulici skoro celá řada domů byla w jisté krátké době před rokem
1483 obydlena od Židů, kterým nejspíš roku 1478 bylo dowo-
leno zde se zakaupiti, když starodáwná zahrada židowská na
Nowém městě byla jim odcizena. Měli tu i zwláštní školu
židowskau blíž dolejšího rohu ulice, a počalo se tu již i říkati
w ulici zidoivshé. Nejspíše wšak bauřemi roku 1483 byli Židé
odtud wyplašeni, tak že w potomních několika létech zase se
wy prodali. W dům při škole, jejž držel Žid Jakub, uwázali se
roku 1486 dwa sausedé Nowoměstští, Wawřinec hospodář domu
radního a Duchek Rezek řezník, w jistém dluhu za ním, a
prodali jej dále roku 1487 ; toliko škola jmenuje se tu ještě
r. 1513.

9B) W latině tehdejších knih městských nazýwá se Wodičkowa ulice
vicus Wodiczkonis (1477) a také jednau platea Odiczkonis (1479)
a někdy již toho času vicus Aquae (1480), s čímž se srownáwá ny¬
nější německé Wassergasse.

5. Nowé město.

153

Názew ulice pasířské zĎstáwal po přejmenowání ulice
Wodičkowy již jen ulici nynější toho jména, která spojuje
Wodičkowau ulici se Širokau, ježto se předtím nazýwala no-
ivau ulicí pasířskau. Jeden z wětších domů w ní na straně
půlnoční (č. 718) dostal se co odúmrt darowáním krále Ladi-
slawa powěstnému panu Rackowi z Kocowa, kterýž ho později
postaupil Wojtěchowi kuchaři krále Jiřího. Od jeho wdowy
Ludmily kaupil jej roku 1474 nejwyšší písař Nowého města
Jan Serafín. Na protější straně dům nárožní do ulice Široké
(č. 738) nazýwán byl iv Kostele (1465).

Názew ulice Široké (platea lata, také ampla) objewuje se
ponejprw roku 1464 ;97) později se nazýwala také někdy ulicí
konivářskau neboli zwonařskau. Ulice tato končila se blíž pří¬
kopu jdauc ke Starému městu po prawé straně hřbitowem při
kostele a klášteře mnichů Karmelitanů u Matky boží Sněžné.
W bauřích roku 1420 byli mniši opustili Prahu, a odwezli wěci
swé do Wídně, klášter pak toho času utrpěl podobné škody
od newázaného lidu jako jiní klášterowé a kostelowé w Praze,
ale nebyl aspoň celkem pobořen, nýbrž zachowal se w teh¬
dejším stawu swém, i sprawowal jej co do služeb božích mnich
Jan Želiwský až do násilné smrti swé (1422), po něm pak ná-
sledowuík jeho kněz Jakub Wlk. Kněžím těmto a jich pomocní¬
kům byl od obce wykázán příbytek w jednom ze tří prwnícb
domů w ulici Široké hned wedlé kláštera, které jindy byly náležely
konventu, druhém od robu (č. 751), wedlé tohoto pak dům třetí
(čís. 750) byl darowán písaři Janowi řečenému Dobrýpán
i s piwowárem a částí dworu a stawení klášterského až k re¬
fektáři, jiná část pak s přední částí refektáře a částí méstiště
mezi refektářem a kůrem kostela byla již dříwe prodána sau-
sedowi Nowoměstskému Klimentowi měšečníkowi. W boji mezi
Starým a Nowým městem roku 1434 slaužila Nowoměstským
wysoká a krásná wěž tohoto kostela za stanowiště k střelbě
na Staré mésto, stala se wšak proto zase cílem střelby ze Sta¬
rého města, kterau předně welký zwon na ní připrawen jest
k pádu a rozrazil se, potom pak i wěž tato pobořena, tak že
97) Latině Ampla platea 1464 Lib. vinearum J. 7.

154

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

jí odtud wíce nestáwá. Po nawrácení císaře Sigmunda potom
do Prahy roku 1436 nawrátili se také mniši Karmelitani
k swému klášteru, a počali jej zase oprawowati, ne bez po¬
moci dobrodinců ze sausedstwa. Opět byli později wypuzeni
odtud roku 1483 při tehdejší welké bauři w obcích Pražských,
a přitom opět učiněny welké škody od lidu na stawení klá¬
šterském. Připomíná se zejména o obraze nad wraty hřbitowa
se strany od Můstku, jenž předstawowal umučení boží a po
jeho stranách císaře Karla a jednoho mnicha Karmelitana i wíce
jiných osob klečících neb sedících, kterak na něm hlawy neb
jiné audy těl byly od škůdců zuráženy.98) Teprw po třinácti
létech wrátili se mnichowé znowa (1496) s powolením krále
Wladislawa dle přání obce jemu wysloweného. Mezitím byla se
na kostele roku 1492 stala škoda welkým powětřím tehdejším
w Praze. Tlakem prudkého wětru wtisklo se totiž prkenné pa¬
žení, které dělilo kůr od nedostawené části kostela, downitř
a pobořilo kruchtu i pawláčku u warhan. Není pochybnosti,
že škody tyto bud od mnichů, bud ještě za wzdálení jich pro-
zatímnými spráwci kostela, staršími osadními, byly zase spra-
weny; ale ani za pokojných časů potom nepřistaupilo se wíce
k dostawení kostela we spůsobě, jak se prwotně zamýšlelo.99)

Hřbitoiv kostela p. Marie Sněžné měl jako za starší doby
dwoje wrata čili fortny, jednu proti Můstku mezi nárožními
domy z Koňského trhu a z příkopu (č. 772 a č. 771), druhau
we zdi do Široké ulice, ale byl již o něco zaužen we swém
prostranstwí krámy zlatnickými čili smeydífskými i také nožíř¬
skými wystawenými na něm nepochybně tu, kdež se nyní spa¬
třují dwě pořadí domů podél půlnoční strany kostela (č. 754 až
757 a 758 — 760). Připomínají se ponejprw roku 1473 a blízko
nich také místo, na kterém se prodáwali ptáci (1485). Půl-

98) Wiz Beckowský II 1 str. 110.

") Roku 1523 jest zápis w knize společné Starého a Nowého města
(pag. 284), dle něhož Žofka wdowa prowaznice, mající dům podlé
wrat téhož kláštera (č. 752) „postawila dwa krowy pod cihlu domu
swého a wislemi a s wokny na zdi kostelní “ a powoleno jí to od
přewora za dwě kopy grošů na tak dlauho, „dokudž by potřeba
neukazowala téhož kostela stawitiu.

5. Noivé město.

155

noční stranu hřbitowa zawíralo 17 domků proti příkopu Sta¬
rého města, které tu stály již we starší době od jedněch ře¬
čených wrat hřbitowa až ke zdi při wratech druhých. Z nich
druhý od rohu na straně západní (část č. 761) nazýwal se
u zelených křížů (1500); nárožní pak na wýchodní straně wedlé
dweří ke hřbitowu (č. 771) dům Penízkowský (1519).

Na protější straně Široké ulice stál w rohu odtud do při¬
kopá dům od dáwna weliký s piwowárem a sladownau (č. 36),
který za času krále Wácslawa IV náležel bohaté rodině ně¬
mecké Junkerů, po útěku jich pak z Prahy za potomních
bauří zabawen byw od obce, dostal se powěstnému konšelu
Nowoměstskému Janowi Charwátowi, a přiřčen byl po jeho smrti
také wdowě jeho Markétě (1424) a po ní dceři její Dorotě
a manželu jejímu Maříkowi, který byl nazýwán též Charwátem,
teprw pak od uěho byl roku 1445 prodán, wždy pak i později
nazýwán domem Charwátským (1520). Nedaleko od něho stál
w rohu postranní ulice Charwátowy dům od dáwna nazýwaný
u obrazu (č. 34), též s piwowárem, a proti němu we druhém
roze uličky malý domek řečený na Lopatě (č 33).

W pořadí domů, které se odtud táhlo podél starodáwného
hřbitowa židowského čili zahrady zidowské až k rohu proti
masným krámům Nowoměstským, stala se welká změna již
dílem za času domácích bauří po smrti krále Wácslawa, dílem
w prwních desítiletích po ukončení jich, když předně zaba-
weny byly někdejší domy židowské k zahradě přistawené a
prodány od obce křesťanským sausedům, což stalo se dílem
roku 1423, dílem snad dříw neb málo později, potom pak mezi
nimi několik nowých domů přistaweno, jiné pak snad rozšířeny,
tak že již asi do roku 1457 zed hřbitowa, předtím částečně
do ulice wstupující, odtud zmizela a byla již řada domů ne¬
přetržitá, Wedlé domku na Lopatě stál již od staršího času
dům welký s piwowárem a sladownau (č 32) a ob dům dále
jiný ještě wětší, nazwaný nowěji u dlaní (ad palmas, č. 30),
který se roku 1460 po smrti pekaře Tomáše Lopatského s ru-
kau wdowy jeho Marty dostal zemanu Hrdiborowi z Welet.ic.
Ostatních domů , které již stály na půdě prwotně k zahradě

156

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

židowské náležející, bylo 13, krom čtrnáctého malého nárožního
(č. 15), který stál od dáwna přistawen ke zdi zahrady na
jižním konci.

Auplná změna se wšak stala s celau zahradau židowskau
za krále Wladislawa. Jak nám wyprawuje starý pamětník, král
Wladislaw, když tudy hned za prwních let swého panowání
jezdíwal slawně s raddau a komonstwem swým za příčinau
sázení konšelů na radnici Nowoměstské, pozastawowal se nad
místem tímto, které městu neslaužilo k žádné ozdobě, i pře¬
mýšlel, jak by starý hřbitow ten odstranil a město zwelebil
nowýrni stawbami. Po rozličném wyjednáwání a osobním roz-
mlauwání se staršími Židy obdržel od nich swolení, že se hřbi¬
towa wzdali, bezpochyby za nějakau náhradu, a dle wůle krá-
lowy počalo se tu stawěti. Wyměřeua jest totiž nowá ulice
prostředkem hřbitowa od jižní strany až k ulici Charwátowě
a na půlnočním konci ubrána část hřbitowa k otewření ulice
odtud do ulice flašnéřské, nyní Spálené. Dne 10 Prosince roku
1478 stalo se rozděleni městišt k stawéní nowých domů od
konšelů Nowoměstskýeh dle usnešení obce w ten spůsob, že
místa na wýchodní straně nowé ulice sauběžné s ulicí Širokau
dána jsau weskrz čtrnácti sausedům z této ulice (od č. 16 do
30) za domy jich jednoho každého ; na protější straně nowé
ulice wykázáno městišť třináct, a za těmito w ulici flašnéřské,
kdež odtud byla holá zed zahrady, šestnáct městišt k wysta-
wení nowých domů. Každému sausedu ustanoweno, kolik měl
potom platiti berně městské, a přikázáno, aby každý bez me¬
škání počal stawěti ; pakli by kdo nezačal dříw než mine rok,
mělo mu městiště býti odňato. Stawení také šlo rychle předse,
tak že w krátkém čase byla pořadí domů úplná. Ke cti
králowě měla se nowá ulice nazýwati ulicí Wladislaw ov: au ;
ale názew tento nezachowal se dlauho; říkalo se předce zase
w Židoivské zahradě, a starý pamětník horšil se, že kdežto by
ulice ta měla býti we wzácnosti, pohříchu jest u weliké neči¬
stotě od lidi.100)

10°) Staré letopisy české 245—246. Zpráwa o založeni této ulice jest we

wydání Starých letopisů omylem položena k roku 1488. Zápis o tom

5. Nowé město.

157

Ulicí flašnéřskau neboli fiaškářskau nazýwala se někdejší
ulice kowářská, která nyní slowe Spálená. Jméno toto nejno-
wéjší dostalo se jí od ohně roku 1506, kterým stráweno bylo
wíce než dwadcet domů w dolejší části její, totiž blíž k Sta¬
rému městu, po obau stranách, zwláště pak na straně wýchodní
až k někdejší židowské zahradě, kdež ulička někdejší dělící
pořadí toto na dwě polowice (mezi č. 68 a 69) již roku 1438
byla pro nečistoty tamější z rozkazu konšelů zahražena. J)
Pohořelé tyto domy byly wesměs malé; jeden z nich w rohu
wedlé nowé ulice do židowské zahrady (č. 73) nazýwal se u Sa¬
maritánky ; wétších se wíce nacházelo w hořejší části ulice
na straně proti zahradě židowské. Nad jiné wynikal od dáwna
prwní z nich na hořejším konci w rohu proti špitálu sw. La¬
zara (č. 171), který až do roku 1432 náležel Pawlowi někdy
špižířowi krále Wácslawa IV, po jeho wšak smrti za nowého
raajetníka Jana Rakownického tak prý byl welice spuštěn a
bořil se den ode dne na ohyzdu města, že jej proto konšelé
dle swého práwa dali jinému sausedu, Martinowi od Ptáka,
kterýž jej w krátce zase obnowil. Jiné znamenitější domy
w tom pořadí byly, ježto se již we starší době nazýwaly u mečů
(č. 84), proti kostelu sw. Lazara, u kos (č. 87) proti tehdej¬
šímu konci masných krámů, u štiky (čís. 94), u božího líce
(č. 96), u černých klíčů (č. 97) a u pelikána (č. 100), o kte¬
rémžto znaku posledně řečeném připomíná se wýslowně, že
byl wyřezán z kamene Petřínského. W kratším pořadí dolejším
na té straně ulice byl nejwětší dům u bílého Iwa (ad album
leonem, č. 108). Menší dwa domy blíž něho nazýwaly se u čer¬
ných křížů (část č. 109) a u čápů (část č. 110).

Blízké sausedstwí se Starým městem jakožto wždy hlawním
středem žiwota Pražského bylo příčinau, že hned při založení
Nowého města rádo se stawělo na samém kraji jeho obráceném

w knize Nowoměstské A 2 swědčí, že se to stalo roku 1478. Názwu
Wladislawowa ulice užiwá se w týchž letopisích jednau ještě roku
1506 (pag 276).

') Ponejprw čte se názew ulice Spálená w Starých letopisích českých
1518 pag. 421.

158

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

proti příkopu Starého města téměř po celé čáře od Wltawy
až zase k Wltawě, kdež se také neříkalo jináč než na příkopě.
Zde také w pozdější době, kterau máme na zřeteli, wždy se
nacházelo mnoho domů wětších neb jinak znamenitých. Shle-
dáwá se tak jmenowitě také w pořadích domů od rohu proti
klášteru panny Marie Sněžné až proti cihelnám w místech ny¬
nějšího kláštera Uršulinského. W pořadí od nárožního domu
Jana Charwáta wýše zmíněného (č. 36) až k rohu uličky Char-
wátowy byl nejwětší dům u tří ěerwených ziuonů (č. 38). zmí¬
něný již we starší době, wedlé něhož w několika domích na
prawo i na lewo, ano i we dwau blízkých w ulici Charwátowě
wždy ještě jako za starší doby prowozowalo se řemeslo perga-
mennické. Domy nárožní wedlé uličky Charwátowy nazýwaly se
jeden u tří králů (č. 40), druhý u kohautů (č. 58). Wedlé to¬
hoto byl malý dům nazýwaný až do 16. století Tatrmanoirským
(č. 59) dle Jana Tatrmana, který jej byl kaupii roku 1438 ;
a dále wedlé něho wynikal nad jiné dům u černého koníka
(č. 60) zrowna proti kostelu sw. Martina we zdi na Starém
městě.

Na kraji ulice flašnéřské proti tehdejší bráně Zderazské
byly na obau stranách nárožní domy nepatrné (část č. 61 a
č. 115). Wedlé nárožního na straně západní stál wšak hned
něco wětší dům řečený u hasí (ad aucas, část č. 116), nazwaný
tak nepochybně dle Blažka husaře čili husáka, který jej byl
kaupii roku 1416, a wedlé tohoto dům se zahradau někdy
mistra Albika (č. 116), býwalého arcibiskupa Pražského. Dům
tento byl roku 1421 zároweň s domem Hankowým na Starém
městě ustanowen k ražení mince Pražské, a odewzdán k tomu
cíli Martinowi ze Srbče, pomocníku hlawního spráwce mince
Jakuba Wšeruba. Po něm bydlil tu bratr jeho Diwiš ze Srbče
od roku 1424 do roku 1428 neb něco déle; roku wšak 1430
byl dům od obce prodán sausedu Waókowi češířowi, kterýž
jej roku 1437 za panowání císaře Sigmunda prodal dále we-
dlejšímu sausedu Augustinowi lojowníkowi od husi se swolením
a tedy nejspíš na základě nějakého narownání s Katr uší dce-
rau mistra Albika, která se nepochybně tehdáž teprw znowu

5. Nowé město.

159

hlásila k dédictwí. Obadwa domy zůstáwaly odtud pod názwem
u husí spojeny. Wedlé domu mistra Albika měl za posledních
let wálek pro náboženstwí dům swůj (č. 117) Jan Holý rytíř,
jak se zdá měštan Pražský, který za nějaké zásluhy wojenské
byl dosáhl rytířstwí (1428), a wedlé něho jiný bohatý saused
Jan Chmeléř (čís. 118). Ku konci 15. století nacházeli se
w držení domu po Janowi Holém páni z Raupowa Hynek a
Jan bratří, od nichž roku 1499 kaupil jej Matauš bakalář
nejwyšší písař Nowoměstský. Dále odtud na západ w pořadí
od tehdejší staré ulice pasířské (nyní Mikulandské) až proti
cihelnám byl dům někdy pana Janka Sádla z Kostelce (č. 137),
zabawený po jeho zajetí a stětí w Praze (1421), ale dlauho
potom dle něho nazýwaný.

Část města ležící na západní straně ulice flašnéřské na-
zýwala se Opatowice. Počítala se k tomu wždy ještě netoliko
býwalá wesnice toho jména se starodáwným kostelem farním
sw. Michala, nýbrž také wíce ulic od příkopu až pod Zderaz, ze¬
jména i stará ulice pasířská práwě zmíněná, někdy také ulice
Křemencowa. Ulice prwe řečená dostala časem pro lepší rozdíl
od nowější ulice pasířské nowého jména ulice kožisnické (platea
pellificum), které nacházíme ponejpvw roku 1471, a také ulici
s ní sauběžné proti cihelnám počalo se nejspíše již někdy ku
konci 15. století říkati nowým jménem ulice Kropáčkowa dle
znamenitého měštana Pražského Maříka Kropáčka, kožišníka,
který w ní měl dům (1455) a později dwa domy (1471) w po¬
řadí na straně její západní (části č. 139).

W ulici kožišnické nazýwal se nárožní dům na jižním
konci po straně wýchodní u páteře (ad pater noster č. 123);
na straně západní měly dwa domy zwláštní názwy u zelených
dwerí (ad ostium viride, část č. 134) a u labutí (část č. 136).
W ulici, kterau se přicházelo z ulice flašnéřské, jdauc k sw. Mi¬
chalu, byly po lewé ruce dwa welké domy wedlé sebe, které
krátký čas držel zeman Kerunk z Lomu, jeden od roku 1466
(část č. 126) a druhý od roku 1467 (část 6. 125), ale oba po-
jednau prodal roku 1469 za 265 kop. Na protější straně měl jeden
z malých domů tamějších názew u čenveného kříže (část č. 131).

160

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

O kostele sw. Michala w Opatowicích jest zmínka roku
1439, že se oprawowala tehdáž síňce před kostelem. *) Roku
1511 byl nowě klenut,2 3) mnohem pak dříwe šlcola přeložena
na jiné místo, bezpochyby nedaleko od školy staré při liřbi-
towě. 4) Fara (č. 152) připomíná se na swém starodáwném
místě a rowněž dňm řečený na schodci (Část č. 159) se za-
hradau a sladownau w rohu na jižní straně od hřbitowa. Proti
kostelu na straně wýchodní byl dům paustewníků w slepé ta-
mější uličce stojící (část č. 155) w bauřích po smrti krále
Wácslawa prodán od obce, a nacházel se odtud w držení swět-
ském, podobně dňm opata Pomuckého (č. 157, 158) w kautě
odtud nedaleko, ježto jej obec prodala roku 1424. Nynější
černá ulička neměla ještě žádného zwláštního jména; říkalo
se jí leda malá ulička w Opatowicích (1440), a šly do ní na
mnoze jen zadní strany domů z ulice ílašnéřské a zdi zahrad
z ulice Křemencowy.

W místech blíž břehu řeky Wltawy od příkopu Starého
města Pražského až proti ostrowu nynějšímu Žofiinu nacházely
se wždy ještě nejwíc wápennice a cihelnice. Nejwětší z nich
pořád zůstáwala wápennice někdy Terkléřowa, která s pří¬
slušnostmi swými zaujímala nejwětší část místností nynějšího
kláštera Uršulinek (č. 139). Po smrti Hanuška Terkléře (1420),
posledního držitele za času krále Wácslawa, byla dědicům jeho
nejspíš zabawena od obce a prodána měšťanu Wácslawowi
Mandátowi; od jeho pak dědiců kaupil ji zeman Bohuslaw
z Košína (1437) Po jeho smrti opét od synů jeho tří kaupila
cihelnu tuto panna Aneška ze Swrčowic pro sebe a bratra
swého Heřmana Sirotka ze Zhořce (1456), a od těch dostala
se prodejem opět zemanům, synům pana Ojíře Pechance z Oče-
dělic (1460) ; w krátce pak potom kaupil ji od jednoho z nich,

2) W knize Nowoměstské fol. X 4.

3) Staré letop. české 330.

*) Antiqua schola (část č. 153 na půlnoční straně hřbitowa) nazýwá se
tak w knihách městských již roku 1456. Roku 1526 jmenuje se pak
jeden dům „w Opatowicích na kerchowě proti skoleu (w knize měst¬
ské fol. 134).

5. Nowé město.

1G1

jménem Fridricha, pan Wilém ze Zwířetic (1461), po jehož
brzké smrti držela ji wdowa jeho paní Elška z Častolowic
(1462). Patrně musila býti welmi wýnosná. Druhá wápennice
Terkléřowa, menší, wedlé samého příkopu Starého města proti
kostelu sw. Štěpána we zdi (Stm. č. 338) nazýwá se ještě
roku 1457 wápennicí Terkléřčinau, i zdá se, že se po smrti
Hanuška Terkléře zachowala w držení wdowy jeho Anešky.
Wedlé ní čili pod ní stála Písaná lázeň ještě dlauho potom
tak nazýwaná (Stra. č. 337) na samém konci Nowého města
proti Starému w těchto místech, ježto wedlé ní končila se
strauha, kterau dešťowá woda stékala do Witawy, počínající se
blíž Široké ulice a jdaucí podél příkopu Starého města až sem
co wlastní hranice mezi oběma městy dle znění zakladácí li¬
stiny Karla IV.

Wzadu za welkau wápennicí Terkléřowau prwěji zmíně-
nau byla někdejší wětší wápennice Mikuláše Prasete, která
od roku 1436 náležela témuž panu Bohuslawowi z Košína,
jenž držel také onu. Později kaupil ji zeman jiný Jan Špán
ze Záhoří (1453), jenž byl za pozdějšího času úředníkem krá-
lowny Johanny, manželky krále Jiřího, a od něho králowna
sama (1464), odkudž nazýwala se wápennicí králowé. Králowna
Johanna za swého wdowstwí prodala ji paní Zdeně z Klinšteina,
manželce pana Petra z Waldeka za summu znamenitau 310 kop
grošů (1475). Mezi tauto a wápennicí Terkléřowau stála na
straně k řece lázeň řečená Latinská a od ní dále u samé řeky
jiná lázeň na městišti nyní prázdném (č. 224).

W menším ochoze jižněji při kostele sw. Petra na Strauze
jedna z někdejších wápennic nejblíž proti lázni práwě řečené
(část č. 225) byla w druhé polowici 15. století již opuštěna,
jakž se připomíná aspoň již roku 1477 ; jiná, někdy kláštera
Zderazského (část č. 227), byla w bauřích po smrti krále Wác-
slawa zabawena a přiwlastněna obci, ale po nawrácení mnichů
za panowání Sigmunda jim zase nawrácena. Konvent prodal
ji konečně roku 1450 do rukau saukromých. Pustým nazýwá
se swrchuřečeného roku 1477 také kostelík siv. Petra na Strauze,
bezpochyby následkem kažení kostelů roku 1419 nebo 1420.

Tomek , Dějepis Prahy.

11

162

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

Odtud se přicházelo do uliček jirchářů čili smradařů, dle
kterých se také starodáwný farní kostel siv. Wojtěcha nazýwal
we Smradařích (inter foetoristas). Jinak se mu z příčiny nám
neznámé říkalo také iv Kalabří. 5) W podobě těchto uliček
nic se značně nezměnilo až do roku 1509, kteréhožto roku
wyhořelo w nich 16 domů blíž mlýnů tamějších. Přitom chytil
také krow na škole sw. Wojtěcha, a shořel; swětnici školní
wšak obhájili. Škola stála na swém starodáwném místě při
hřbitowě (č- 202), tak též fara wedlé samého kostela (č. 214),
jak doposud, se zahrádkau.

Na řece Wltawě nacházely se za sw. Wojtěchem mlýny
starodáwné trojího oddělení. Jedny nejdoleji proti ostrowu
(nynějšímu Žofínu) počtem tři, které někdy náležely klášteru
Zderazskému, držel roku 1428 a nepochybně dříwe Linhart
Šťastník, snad kaupí od obce, která je nejspíš byla zabawila.
Ačkoli je prodal wšecky tři již roku 1434, jsau ještě dlauho
potom (1480) nazýwány dle něho mlýny Šťastníkoivskými, po¬
zději pak Šerlinkowými čili na Šerlmku dle Mikuláše Šer-
linka řezníka ze Starého města, který řečeného roku byl jeden
z nich kaupil. Něco wýše proti hořejšímu konci ostrowa stály
mlýny Kartauské , kterých bylo pět, dílem na lodích. Bywše
jindy od kláštera Kartauského prodáwány jednotliwým mly¬
nářům práwem zákupným, po rozboření kláštera toho zůstaly
nepochybně we swobodném jich držení. Od nich wýše nachá¬
zely se mlýny někdejší kapituly Wyšehradské a dílem kláštera
Kladrubského. Tyto se od času wálky s císařem Sigmundem
nazýwaly některý čas mlýny obecními , náležejíce obci Nowo-
městské, která je byla zabawila. Říkalo se jim také mlýny
welké s rozdílem od menších čili malých, jakž nazýwaly se
Kartauské. Později kaupil některý z nich bezpochyby od obce
Nowoměstské saused Staroměstský Jan Šitka, a držel je až do
smrti swé (1451), po něm pak jeho potomci, odkudž se posud
nazýwají mlýny Šitkowskými. 6)

s) Nacházíme tento názew ponejprw w knize Staroměstské roku 1526
fol. 143.

b) Poslední wůle Jana Šitky roku 1451, kterau odkazuje dům swůj
w rynku a mlýn pod Zderazem manželce swé Magdaleně a synům

5. Noivé město.

16B

Při mlýnech těchto Nowoměstští wystawili wodní ivěž, když
dle příkladu Starého města počali wodu wésti z Wltawy po
městě swém. Kladeny jsau trauby k tomu w postě čili z jara
roku 1495, a postaweny tehdáž dwě kašny, jedna w ulici Wo-
dičkowě „u bílého lwa proti dworu obecnímu", druhá na rynku
proti nynější ulici Ječné. Prwní tato wěž shořela již r. 1501
(29. Listop.) zanedbáním prý raurmistra jménem Matauše,
který při ní měl swůj příbytek; wystawena pak bywši na
rychlo ozdobně, ale nedosti pewně, sesula se již půldruhého
roku po onom ohni (22 Dub. 1503) s nemalau škodau na
mlýnech pro obec i pro tehdejší držitelku mlýnů Šitkowých,
Martu wdowu po mladším Janowi Šitkowi, synu wýše zmíně¬
ného. 7) Některý čas wedli potom wodu pichy, což nestačilo.
Potom wystawena wěže pletená, která wšak za krátko opět
shořela neopatrností raurníka, když na ní cosi oprawowal.
Teprw potom odhodlala se obec k sebrání zwláštní berně, z níž
wystawena wěž znowu důkladně.

Na břehu proti mlýnům obecním stála starodáwná welká
lázeň, která se nazýwala lázní Kredloivskaa (č. 247, 256) dle
lazebníka Jana Kredle, který se k ní byl přiženil roku 1417.
Jindy wedlé ní u řeky býwala jizba k wybírání příwozného;
roku wšak 1439 jest to místo k lázni přidáno. Ulice od wody
až k lázni nazýwala se tJwozem.

Ulice, kterau se od hořejšího konce ulice flašnéřské přichá¬
zelo k této lázni, nyní Myslíkowa, neměla tehdáž posud žád¬
ného určitého názwu, než toliko říkalo se tu pod Zderazem
jako i některým ulicím doleji odtud blíž k sw. Wojtěchu. Na
půlnoční straně nacházelo se w této ulici několik domů wětších
s piwowáry a sladownau, jakož byl jeden z nich hned nárožní
při ulici flašnéřské (č. 171) již wýše zmíněný, a jiný w po¬
řadí mezi ulicí Křemencowau a jirchářskau (č. 186), který se

swým Janowi a Prokopowi, zachowala se we spise nazwaném Cursus
cancellariae civitatis w rukopise kapituly Pražské XXXIV.

7) Obec nahradila jí škodu, utrpenau také tím, že po 11 neděl po té
příhodě neměla z mlýnů žádných užitků. Zápis o tom w knize Nowo-
městské toho roku fol. 338.

164

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

doposud nazýwá u Fáfů dle Jiřího Fáfy kowáře, který jej
měl od roku 1477. Dům tento wzadu hraničil jak podnes
s domem někdy Welíka Křemence w ulici nyní znowa na-
zwanau Křemencowau, který dle jiného staršího držitele na-
zýwán jest Medulanským čili na Medulaně (č. 186). Na straně
polední byl nejwětší dům w rohu proti ulici odtud k sw. Woj-
těchu (č. 259), rowněž s piwowárem a sladownau ; ostatní byly
wětším dílem domy menší, mezi nimiž se proti ulici Křemen-
cowě přicházelo ke zříceninám kláštera Zderazského. Klášter
tento byl, jak na swém místě wyprawowáno, rozbořen od Tá¬
borů a od lidu Nowoměstského dne 6 Srpna roku 1420,
pusté pak městiště wzato pod moc obce. Některými částkami
jeho rozšířily se domy w rynku wedlé něho stojící do zadu;
jiným sausedům prodány jsau jiné části někdejšího kláštera,
jakož roku 1431 nemocnice stáwawší za nárožním domem
(č. 286) wedlé krátké ulice z rynku ku klášteru, roku 1432
někdejší dům proboštůw (č. 269) a dříwe již také dům se za-
hradau w delší ulici na jižní straně kláštera wedlé tamějšího
nárožního domu z rynku (Č. 293). Po přijetí císaře Sigmunda
za krále nawrátili se řeholníci ku klášteru swérau; ale zů-
stawše zbaweni nejwětší části statků swých w zemi, nepostačili
wíce k obnowení jeho, tak že i kostel zůstal státi we zříce¬
ninách; škola nedaleko něho při hřbitowě w rohu proti ulici
Křemencowě (č. 280) počala se nazýwati již jen starau školau
Zderasskau (1462), protože tu již školy nebylo; také pak
počet řeholníků byl jen nepatrný, pročež bezpochyby jen malá
některá část stawení klášterního byla za bydliště zřízena.
Roku 1438 sám probošt a konvent darowali zahradu swau za
ambitem sausedu a tehdáž rychtáři Nowoměstskému Jankowi
Stříbrnému z Rataj, za jehož domem w rynku (č. 288) se na¬
cházela, za nějaké wděky jim od něho prokázané. Za času krále
Wladislawa probošt Zderazský Pawel Pauček, když mu udě¬
leno bylo zároweň proboštstwí Pražské, dokonce opustil i dům
proboštský na Zderaze, kterýž také po jeho smrti (1498) zů¬
stal na dlauhé potomní časy prázden.

5. Nowé město.

165

Za klášterem Zderazským stál 11a wýšině blíž břehu Wltawy
někdejší dwúr krále Wácslawa (č. 329). Zdali s ním we wálce
po smrti králowě nakládáno bylo podobně jako s dwory krá-
lowskými na Starém městě, newíme najisto, poněwadž neza-
chowaly se o tom určité paměti. Císař Sigmund za krátkého
panowání swébo poručil jej k opatrowání Prokopowi písaři
Nowoměstskému, onomu jenž později bydlil w domě Opaw-
ském, co swému hospodáři, kterýž tu proto toho času přebý-
wal, možná pak že i dříwe. Za Času krále Albrechta bydlil tu
jen krátký čás biskup Filibert Konstanský až do smrti swé
( L439). Od té doby nedostáwá se nám zpráw o památném domě
tomto. Spatřowal se wšak na tom místě ještě do 17. století
s širokau a wysokau wěží na kraji jihowýchodním. Dle wy-
psání Hájkowa (1541) bylo stawení o dwau poschodích, wěž
o pěti, při něm zahrada a doleji blíž k řece zwláštní dům
pro čeleď; zahrada welikau zdí obejmutá.8 9) Ku konci 15. sto¬
letí byl w držení dworu Zderazského zeman Jindřich Horyna
z Honbic, kterýž se proto nazýwal sezením „na Zderazett.
Roku 1499 zawřela s ním obec Nowoměstská smlauwu o we-
dení wody do dworu po trubách tehdáž od nedáwna teprw
zřízených. 9j

Blíž dworu králowa na Zderaze stál staro cláwuý kostel
sto. Wácslatva, který co farní chowán byl péčí osadníků wždy
w dobrém stawu. Oprawowalo se na stawbě jeho zejména roku
1438, a byla při něm také škola, ze staršího místa při klá¬
šteře Zderazském sem přenesená. ,0) Wedlé hřbitowa kostela to¬
hoto počínala se Psí ulice, která se táhla za domy západní
strany rynku Nowoměstského a hned dále podél ohrady klá¬
štera Slowanského až dolů do Podskalí.

8) Hájek fol. 352.

9) Zápis o tom w knize městské toho roku fol. 112.

'•) Ku přenesení takowému wztahuje se zmínka w knize Nowomčstské,
kdež roku 1439 (fol. C 3) Alžběta wdowa Lekšowa Trubačowa odkaz
činí „žákuom chudým do školy Zderazské nynějšie, w niežto jsú
žáci, neb kteráž potom tu bude na Zderaze buď u fary neb u klá¬
štera".

166

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

Klášter sloiuanský byl w bauřích po smrti krále Wácslawa IV
od wšelikých pohrom ušetřen, poněwadž se řeholníci přidali
k straně pod obojí. W místnostech kláštera se tudy mnoho ne¬
změnilo. Na jižní i půlnoční straně od kostela a od kláštera
byla zahrada čili winnice jak od dáwna. Toliko byl při zdi za¬
hrady na straně půlnoční roku 1477 wystawen dům (č. 321)
w rohu uličky proti domu někdy Rozwodowu (č. 319) obrácený
čelem do rynku na městišti obecním, které k tomu konšelé
wykázali Prokopowi krejčímu.

Na břehu Wltawy pod někdejším dworem krále Wácslawa
bralo začátek Podskalí , jehož část dolejší až pod Kočičí ulici
wždy se nazýwala pod Pučkau neb nowěji méně spráwně pod
Bučkau, dle studánky toho jména. Při ní se zachowala stará
znamenitá lázeň rowněž tak zwaná (č. 340), jsauc jednau z nej-
wětších w Praze. Roku 1424 w čas wálky w zemi kaupil ji
lazebník Mikuláš Kredle za 70 kop od otce a bratra Woldána
někdy kuchaře krále Wácslawa. Po jeho smrti dostala se wdowě
jeho Kateřině (1433) a s ní potom druhému manželu jejímu
Karlowi lazebníkowi (1434), kterýž ji držel 32 let. Od něho ji
kaupil roku 1466 saúkenník Wácslaw Křiwáček za 280 kop,
a odkázal ji roku 1472 ke špitálu chudých pod Wyšehradem, od
něhož wšak po dewíti létech zase byla prodána do saukro-
mých rukau (1481). Při stawení lázeňském nacházela se wěž
obrácená do ulice. Patrně část tato Podskalí zůstala zachráněna
od welkého spuštění ohněm w bojích mezi Pražany a posádkau
Wyšehradskau roku 1420, kterau ostatní celá část města w těch
stranách až ku potoku Botíčskému byla obrácena we spáleniště.
Již w místech welmi blízkých od lázně pod Pučkau (jakož hned
na městišti nynějšího čísla 353) připomínají se paustky z toho
pozůstalé w časích potomních, a wýslowné jsau zpráwy sau-
wěké, že wypáleny byly také kostely sw. Jana w Podskalí a
sw. Antonína pod Slowany dne 2 Čerwna, potom též stu. Woj-
těcha pod Wyšehradem dne 9 Čerwna 1420.

Kostel siv. Jana zmizel brzy potom na wždy. Konšelé Nowo-
městští prodali místo, „na kterém někdy stáwal“, i s městištěm
někdejšího domu farářowa roku 1429 sausedu Martinowi Wran-

5. Nowé město.

167

skému. Druhé dwa kostely byly wšak později znowa wystaweny.
O sw. Wojtěcha peěowali nepochybně osadníci sami, tak že
nejspíš wystawen byl ještě během tehdejší wálky. Roku 1439
jednalo se o zwon na wěž při něm, která tudy nepochybně
již stála. Později, roku 1468, k žádosti osadníků wykázali kon¬
šelé také místo k wystawení školy k témuž kostelu příslušné.
Dobrodincem pak kostela sw. Antonína byl často zmíněný Pro¬
kop písař Nowoměstský, jemuž se dostalo podací práwo při
něm darowáním, neznámo nám od koho. Bylo mu stwrzeno roku
1460 privilegiem krále Jiřího, a již roku 1463 nazýwá se tento
kostel ponejprw nowějším jménem nejsw. Trojice, byw nowě ne¬
pochybně nákladem téhož Prokopa písaře wystawen. O hlawním
kostele farním w Podskalí, sic. Mikuláše , není zpráwy, že by byl
zárowen s druhými býwal wypálen ; utrpěl-li pak nějaké wětší
škody, byly bezpochyby napraweny aspoň již zase do r. 1436
neb 1437, z kteréhožto času jest zpráwa, že biskup Filibert
wyswětil hřbitow při něm. Pochowáwalo se na hřbitowě tom
zejména o welkém moru roku 1451. O domích we wypálen é
části Podskalí, jak brzy se zase stawěly, nemáme zpráw dosta¬
tečných. Zmínka se děje o několika domcích a zahrádkách
pod klášterem Slowanským, klášteru poplatných, které během
času byly s powolením opatů znowu wystaweny. Klášter obdržel
na platy z nich list swtrzowací od krále Wladislawa teprw roku
1496. Něco dříwe se připomíná tudíž sladowna klášteru nále¬
žející (1479), později pak wápennice (č. 350), od kláštera ne¬
známo kdy odcizená. Wyswítá, že se celkem dříwe znowu sta-
wělo blíž řeky, kdež toho nejwíce wyžadowala žiwnost dřewařská,
později teprw we postranních uličkách od řeky wzdálenějších.
Tam, jak se zdá, mnoho domů již od těch dob zůstalo na wždy
newystawených.

Hlawní ulice wedaucí od Wyšehradu k rynku Nowoměst-
skému byla posádce Wyšehradské w bojích roku 1420 nejblíž
na ráně, a protož také tu následky tehdejších záhub byly mno¬
hem déle patrné než we hlawní ulici Podskalské. Při samém
můstku přes Botič byl nárožní dům wedlé mlýna tamějšího
(čís. 413) sice wystawen aspoň již roku 1438, a dům we

168

Kniha IV. Oddíl druhý. I Místopis.

druhém roze uličky wedaucí k řečenému mlýnu řečený na
Hrobce (č. 415) ještě i o něco dříwe (1433). Držiteli jeho Wác-
slawowi „z Hrobky* konšelé roku 1460 dowolili zaužiti uličku
tuto, jak se posud spatřuje, přístawkem pro kuchyň. Ostatní
wšak tři domy w pořadí odtud až ke hřbitowu sw. Wojtěcha,
mezi nimi také fara tohoto kostela (č. 418) stály tehdáž ještě
pusty (1433), a objewují se co wystaweny teprw asi o dwadcet
let později (1453 — 1457). O nejbližším domě při Botiči na
straně protější (č. 414) nemáme zpráwy, ale o malém domku
wedlejším (č. 419) w rohu proti kostelu sw. Wojtěcha zacho-
wala se pamět z roku 1450 tím podrobnější, kterak od wíce
než 50 let, tedy od konce 14. století byla w držení jeho Anka
Wítkowá, nejprwé spolu s manželem swým, potom co wdowa,
a jí roku 1420 od žoldnéřů Wyšehradských w tehdejších bojích
byl wypálen a dokonce spuštěn, potom zase jej docela odnesla
welká woda o sw. Maří Magdaleně roku 1432. Po obakrát jej
zase wystawila, potom pak swrchuřečeného roku 1450 prodala
jej Prokopowi písaři Nowoměstskému wýše zmíněnému i s lau-
kau mezi Botičem a náhonem Botíčským tudíž, kterau držela
pod plat od kapituly Wyšehradské.

W pořadí domů druhém, od rohu proti kostelu sw. Woj¬
těcha až ku kostelu sw. Antonina, neznáme domu, který by byl
býwal znowu wystawen před rokem 1450; až dotud wždy se jen
připomínají paustky. Nárožní dům wedlé hřbitowa sw. Antonina
(čís. 429) byl wystawen teprw roku 1459 od Jana swata téhož
Prokopa písaře, jenž mu byl k tomu postaupil městiště dotud
pustého. Zcela pustá byla také druhá strana této ulice od rohu
proti hřbitowu sw. Antonina až k náhonu Botíčskému. Celé
toto místo kaupil roku 1431 od obce Nowoměstské Hawel My-
slík wozataj za 2x/„ kopy, a wystawil si na něm dům toliko
w rohu, kdež dáwno předtím býwal dům pánů Rosenberských ;
ostatek místa prodal teprw roku 1466 čtyřem sausedům, kteří
tu potom stawěli. Paustky tyto sáhaly zadem k někdejší welké
zahradě Coelestinů při kostele sw. Michala, o němž neděje se
žádná wýslowná zmínka při záhubných událostech roku 1420 ;
ale nicméně jisté jest, že byl tehdáž rozbořen, nejspíš od Tá-

5. Noivé mésto.

169

boru. Později připomínají se jen zdi někdejšího kláštera
(1466).11) Na místě nárožního domu Hawlowa Myslíkowa wýše
zmíněného jest roku 1505 založen špitál pro chudé a nuzné
lidi s kostelíkem sw. Bartoloměje.

Záhuby roku 1420 zasáhly wšak ještě dále w těch stra¬
nách. Také památný dwůr s wěží páně Zajícůw s winnicemi
na stráni za domem Opawským nazýwá se ještě roku 1446
pustým městištěm pana Mikuláše Chudého. Bylt se dwůr tento
i s hrádkem čili twrzí někdy Maisnarowau proti sw. Kateřině
po mistru Hánowi z Bamberka spůsobem nám neznámým
snad ještě za posledního času žiwota krále Wácslawa dostal
panu Mikulášowi Chudému z Lobkowic, jenž owršem za potom¬
ních bauří nezůstal w držení jeho. Na wězi páně Nikolejowě ,
jak se jí nicméně říkalo ještě při sklonku 15. a na začátku
16. století, přebýwal roku 1436 rytíř jakýs Zbyněk Škoda, kte¬
rému se snad dostala darowáním od obce; ale ostatní stawení
zůstáwala, jak ze zmínky roku 1446 na jewo wychází, pustá.1-)
Po panu Mikulášowi hlásil se k majetnosti této syn jeho Jan
při sněmowní kommissí zřízené ke zkaumání zápisů na statky
korunní a duchowenstwa roku 1453, bezpochyby wšak darmo.
Teprw roku 1483 wzdala se jí obec Nowoměstská k rozkazu
krále Wladislawa, a postaupila jí panu Jindřichowi z Tandorfa,
nejwyššímu číšníku. Již něco dříwe (1471) počalo se majetnosti
této říkati také „na Hrádku což zachowalo se do dneška.
Ulice wedaucí odtud nahoru k sw. Kateřině nazýwala se rowněž
již toho času w Benátkách (1489); od rynku pak podél kláštera
Slowanského až ke Hrádku říkalo se iv Auivoze.

Také nárožní dům proti Hrádku (č. 433) při ulici Benátské
mezi zahradami, které se táhnau wzhůru k sw. Appollináři, byl
ještě roku 1432 paustkau, nazwanau Hálkowým městištěm;
teprw pak roku 1439 stál tu malý domek. Dále wšak odtud

") Muri olim claustri Caelestinorum. W knize Nowoměstská při tom roce
fol. J 2.

,a) Areie desertae Chudý Nicolai, prawí se řečeného roku w knize Nowo-
městské fol. O 9, při čemž množným počtem naznačuje se dwojí
někdejší majetnost, páně Zajícowa a Maisnarowa.

170

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

pod zahradami až k býwalému klášteru Servitů u Matky Boží
ua Tráwníčku čili ua Botiči připomíná se jako we starší době
jen několik domů weskrz malých. Klášter Servitů byl zbořen
roku 1420 od Táborů, a jak na swém místě wyprawowáno,
z kostela malého při něm potom téhož roku Pražané stříleli
z děla 11a Wyšehrad skrz zed prolomenau; což střelbau z Wyše-
hradu bylo opláceno. Přitom snad přišly ke zkáze některé
z domků, které stáwaly proti klášteru při náhoně Botíčském.
Zahradu klášterskau se zdmi a laubími kaupil roku 1431 sau-
sed jeden od druhého, kterému se nepochybně byla dostala od
obce, za 6 kop grošů. Po wálce wšak, když se Servité nawrátili
k swému klášteru, stawělo se znowu o kostele, pokud známo
ještě roku 1442. 13) Odtud dále na kraji města při Botiči byla
zahrada někdejší JanaPiachela rychtáře Wyšehradského s dwěma
haltéři po jeho smrti kaupena králem Wácslawem (1417) a od
něho darowána služebníku jeho Ondřejowi (1419). Tomu ji
zabawila obec w potomních bauřích, a kaupil ji roku 1426
řezník Jan Štowík. Později se dostala Prokopowi písaři Nowo-
městskému často zmíněnému.

Část města ležící odtud wýše od kláštera sw. Karla až ku
kostelu siv. Appollinaříše a ku klášteru sw. Kateřiny i až ke bráně
Swinské, nazýwaná obecně Karlowem , byla již wysokau polohau
swau proti škodám od posádky Wyšehradské chráněna, a ne¬
změnila ani potom podoby swé podstatné. Malé domky, we kte¬
rých přebýwala namnoze jen chudina, střídaly se w ulicích
tamějších se zdmi zahrad, a některé, jak se zdá, také byly
opauštěny a bořeny rozebíráním cihel na jiné stawby. ,4) Klášter
sw. Karla byl roku 1420 pobořen od Táborů a lidu Pražského,
aniž udáwá se určitěji doba, kdy se tak stalo. Nebylo to wšak
žádné rozboření úplné, a zdá se, že jmenowitě kostel zůstal
celkem zachowán. Později, za neobydlení kláštera, dály se
w ohradě jeho škody rozličné od blízkého sauseda Jana Kar-
lowského, a netoliko tu, nýbrž i na blízkých wěžích městských,

13) Odkaz „k Matce Boží na Botieč na dielo toho kostela" nachází se
toho roku zapsán w knize Nowoměstské fol. G 5.

u) Píše o tom Zídek we swé Spráwowně, aby se to nedopauštělo.

5. Nowé město.

171

na podlahách, na srubích, na schodech, na pažení a „na jiném
stawení městském tudíž okolo Nepochybně rozbíral saused
ten, co se mu hodilo ze dřewa neb jiné látky, k swé potřebě.
K zamezení toho konšelé roku 1434 dali ohradu kláštera
i s domkem w ní u welikých wrat jinému sausedu Petrowi
z ulice Iířížalowy, k dočasnému užíwání, aby za to dohlížel a
dalšího boření nedopauštěl. Po přijetí císaře Sigmunda za krále
opat a kanowníci řeholní se nawrátili ku klášteru, a dne
4 Kwětna roku 1437 císař nawštíwiw Karlow spolu s legatem
biskupem Filibertem uzawřel stawení oprawiti. W jaké míře
bylo to we skutek uwedeno za krátkého panowání jeho, owšem
nám není známo ; ale řeholníci se zachowali potom stále w držení
swého sídla, a byly jim také nawráceny winnice a pole na pro¬
stranném swahu pod klášterem, táhnaucí se až ke zříceninám
kláštera panny Marie na Botiči a k zahradám okolním; tudy
pak oprawowali klášter, ač jen ponenáhlu, dle možnosti sami.
Odkazy dwau sausedů Nowoměstských na stawbu a „na oprawu
kláštera sw. Karla“ z let 1473 a 1481 swědčí, že ještě toho
času se w díle takowém pokračowalo. W kostele byl roku 1498
poswěcen welký oltář panny Marie, bezpochyby tehdáž nowé
wystawený , biskupem Janem Simbalským , o jehož pobytu
w Praze jen ze zpráwy té se dowídáme.15)

Uchráněn od wšelikých wětších pohrom zůstal kostel kol-
legiatní sw. Appollinaříše na hoře Wětrné,16) tak sice, že
i jeden z kanowníků tamějších, jménem Petr, w bauřích po smrti
krále Wácslawa zůstal při něm a nejspíš konal služby boží bez
překážky, wšak dle řádu přijímajících pod obojí. Winnice pod
kostelem, kapitule náležející, dostala se kaupí od obce do swět-
ských rukau wedlé jiného jmění duchowenstwa tehdáž zabawe-
ného, ale nawrácena byla později snad ku kostelu zase. Část, kte-
rau držel saused Nowoměstský Zachariáš kožišník, jest od něho
roku 1443 postaupena dobrowolně tehdejšímu děkanu mistru

1S) Hammerschmid. Prodromus oc. 324.

,6) Názew hora Wětrná (místo staršího Wětrník) čteme ponejprw roku
1460 w pozůstatcích desk zemských we wydáni Emlerowe II 32,
latině in monte Ventoso w Monum. univ. Prag. V. 88.

172 Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

Augustinowi Klatowskému, jenž byl, jako i potomní nástupci
jeho w děkanstwí, strany pod obojí.

Klášter panenský sw. Kateřiny byl pobořen od žen Tábor¬
ských roku 1420 dne 25. Kwětna shozením přední střechy nad
obydlím jeptišek, kteréž musily téhož dne klášter opustiti ; zá-
rowen zkaženy také obrazy w kostele. Po skončení wálek se
wšak jeptišky wrátily, a zůstaly zase w držení kláštera. Již
roku 1439 wzpomněl na ně wedlé jiných rozličných záduší
Jan Reček odkazem pěti zlatých,, a téhož roku přiřčena jim
winnička před klášterem, kterau držel saused Jan Rohowic,
s wymíněním jemu toliko požíwání na tři léta za roční plat
30 grošů.

Hlawní ulice, která wedla z prostřed rynku Nowomést-
ského ke bráně Swinské (nyní Slepé), nazýwala se wždy ještě
trhem Swinským neb ulicí Swins/cau. Z ní wedla ulice příčná
za domy w rynku nazýwaná též starým jménem ulicí Krupnau
(vicus pultiura) a druhá wýš we směru ku klášteru sw. Kate¬
řiny nazýwaná odtud nejobyčejněji ulicí sw. Kateřiny (w no-
wějších časích ulice Lípowá). Ulice, do které obě tyto wedly,
totiž wedlé nynější obecné nemocnice, počítala se, jak jinde
již powěděno, později k Dobytčímu trhu, a nazýwána byla také
ulici Dobytčí (vicus pecudum). W ulici této byl památný dům
řečený na Zbiroze (č 479) w robu proti winnici náležející
klášteru sw. Kateřiny (č. 497), se zahradau a winnici dosa¬
hující až k rohu ulice Krupné. Roku 1461 náležel zemanu
Rackowi z Wyškowa úředníku králowé při dskách zemských,
jehožto manželka neboli wdowa Aneška z Chotěšowa jej po¬
zději (1465) prodala paní Dobře ze Solčic. Od ní byl roku
1483 odkázán dceři její Anně, manželce pana Bohuslawa
Chotka z Wojnína, a prodejem dostal se roku 1496 jinému
šlechtici Oldřichowi Cinádrowi z Aujezdce, roku pak 1498
panu Wácslawowi Hrzánowi z Harasowa, který jej wšak dále
prodal již po roce (1499). 17) Wýše odtud staré názwy zahrad

17) Názew domu na Zbiroze čte se ponejprw roku 1419 w knize Nowo-
městské fol. 188.

5. Nowé město.

173

a potom ulic Škořidlowy a Lopatowy přišly již w zapomenuti.
Škořidlowě ulici nowěji se říkalo ulice Keřská, později také
Hromotluky (1505).

Wýš těchto ulic w prawo od brány Swinské připomíná se
kostel sw. Jana na Bojišti (č. 465) co opuštěný. Zahradu
i s někdejším dworem čili domem farním (č. 464) drželo roku
1442 sedm sausedů již od wíce let. Byla totiž beze wší po¬
chybnosti odňata rytířům Swatojanským, a od obce mezi sau-
sedy rozdělena. Říkalo se tu také na Tráwníčku (in viridario).
W rohu za kostelem wedlé cesty podél zdí městských ku Kar-
lowu měl roku 1498 dům malý jeden z mistrů kolleje Karlowy
jménem Matěj, od něhož jej roku 1503 kaupil Pawel Samuel
z Hrádku a z Walečowa, syn Samuele podkomořího. Proti němu
připomíná se w místech těch stodola (1499).

Pod kostelem sw. Jana s druhé strany dům nárožní w ulici
Swinské wedlé ulice odtud k sw. Kateřině (č. 522) uazýwal
se na Mosnowě. W ulici této, kdež se do ní přicházelo
z rynku, nacházela se na lewé straně hned při prwním domě
wedlé nárožního kowárna; náleželf, pokud nám známo, od
roku 1395 až do roku 1460 a nejspíš i déle wždy kowářům
(č. 549). W témž pořadí wýše byl znamenitější dům se
sladownau starého sauseda Mikuláše Sliwenského (č. 545),
po jehož smrti wšak (1438) „šeredně bořil se“, pročež konšelé
učinili jisté opatření, aby to nebylo „na ohyzdu městaw,
a již roku 1443 musil dům býti zase w dobrém stawu, ježto
jej druhý manžel wdowy Sliwenského prodal za 95 kop, a po¬
zději kaupil jej siadowník jménem Wácslaw za 115 kop (1498).
Dle domu toho často se později dolejší části ulice Swinské
říkalo ulice Sliwenská (1485).

Při kostele sw. Štěpána wětšiho čili na Rybníčku byla
roku 1419 w den smetání konšelů s radnice Nowoměstské fara
wybita a zlaupena; kostel wšak zachowal se w tom spůsobu
jako wšecky jiné kostely farní w Praze, we kterých se konaly
služby boží nepřetržitě dle řádů strany pod obojí. Roku 1438
byl nowě wyswěcen, neznámo z jaké příčiny, snad pro nějaké
oprawy we wnitř. Mezi ozdoby jeho náležel později pěkný obraz

174

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

panny Marie s nápisem roku 1472, zhotowený snad toho
roku od malíře umělého, jehož jméno není udáno. Na wěži
byl zwon starý nazwaný Petr, wážící 30 centnéřů, dobrého
zwuku, tak že se pokládal za nejlepší w Praze wedlé zwonu
na wěži radnice Staroměstské. Neznámo, jakau příhodau roz¬
bil se, a musil býti přelit r. 1515 ; odtud prý wšak již ne¬
měl tak libého hlasu. Na rozsáhlém hřbitowě připomíná se na
wýchodním konci (nyní č. 1268) 18) kaple Wšech Swatých r. 1480
a potom častěji, majíc některá nadání. O starším kostelíku,
nazwaném později kaplí sw. Longina, neděje se ani w té době
žádná wýslowná zmínka; byl wšak snad již tehdy kolem do
kola obstawen welkau kostnicí, jak se spatřuje na pozdějším
w) obražení Prahy (Sadelerowě). Připoraínát se kostnice u sw.
Štěpána roku 1440, kteréhožto času byla opatřena krowem.19)
Škola stála na swém starém místě wedlé hřbitowa na straně
jižní (č. 535, 536), fara (č. 568) s welkau zahradau rowněž na
straně půlnoční. Uličce slepé proti kostelu sw. Štěpána ještě
i tehdáž někdy se říkalo w Řiti ; obyčejněji wšak byla nazna-
čowána pauze polohau proti kostelu, nebo také říkalo se jí
ulička Zikloivé nebo ulička za Ziklowau, totiž wdowau Zikla,
který byl roku 1447 kaupil dům w rynku (č. 554), za nímž
se ulička nachází.

Starodáwný dwůr na Rybníčku za hřbitowem Swatoště-
pánským (č. 524) s haltéři a zahradau owocnau, majetek ně¬
kdy Mikuláše Prasete, zabawený jemu pro jeho winy i s wá-
pennicí jeho jinde zmíněnau, náležel za posledních let krále
Wácslawa nowému tehdáž rychtáři Starého i Nowého města
Jiřímu Síněti, kterýž opustiw Prahu w čas obecného útěku
protiwníků přijímání pod obojí spůsobau roku 1420, aby mu
zabawena nebyla, prodal ji nastrčením jiného domnělého ma-
jetníka střelcowi Šimonowi Waisowi (1428), kterýž ji držel
až do smrti swé (1435). Později nicméně proti dceři Waisowě
Johance prodej onen uznán byl za neplatný, a přiřčeno práwo
králi Jiřímu (1462), kterýž Johance nahradil toliko Waisowu

18) W knihách Nowoměstských ponejprw fol. D 16.

19) W knize Nowoměstské fol. F 1.

5. Nowé město.

175

kupní summu. Za tauto zahradau, která se ještě i za krále
Wladislawa nazýwá králowskau (hortus regis, 1503), bylo ně¬
kolik domů proti zdi městské, w nichž některých se nachá¬
zely dílny střelcowské. W sausedstwí jejím nacházely se na
Rybníčku některé paustky, na kterých teprw krátce před rokem
1485 znowu byly domy postaweny.

W ulici Žitné, zwláště w dolejší Části její od rynku Nowo-
městského až k faře sw. Štěpána, bylo po obau stranách něco
domů dosti welikých s piwowáry, sladownami a sušírnami.
Mezi nimi dům po straně lewé od rynku w rohu ulice příčné
hned za nárožním domem z rynku nazýwal se We zdi (č. 668),
a proti němu we druhém roze tétéž uličky stál dům řečený
u modrých raků (č. 658, 659, ad flaveum cancrum), dle něhož
majitel jeho Jan Rak konšel a později rychtář Staroměstský
w létech wálky náboženské (1424 — 1427) měl toto swé jméno.
Od něho neboli syna jeho téhož jména kaupila jej roku 1482
paní Kateřina z Pitkowic z rodu Štuků, manželka pana Petra
z Hrušowa. W témž pořadí dům poslední w rohu ulice Swato-
štěpánské (č. 653) nazýwal se u točenic (1435), a dům ná¬
rožní proti tomuto s jedné a proti faře sw. Štěpána s druhé
strany (č. 610) u dčhera (1435). 20)

O Štěpánské ulici nedočítáme se w pamětech toho času
ničeho jinak zaznamenání hodného, kromě že někdy také se
nazýwala ulicí Širokau u sw. Štěpána,21) a o Smečkách a Kra-
koivě , ulicích s ní sauběžných jsau i zápisy w knihách měst¬
ských welmi neúplné, z čehož sauditi lze, že tam podobně jako
w okolí sw. Appollinaříše mnohé domy zůstáwaly opuštěny.
Doswědčeno jest, že obywatelstwa na Nowém městě w čas pře¬
dešlých wálek ubylo, tu pak zdá se, že se lidé z ulic wzdá-

i0) W knize městské k roku 1450 fol. D 15 píše se o majetníku tohoto
domu: Laurentii ad torquem alias u čbera, což wšak jest nějaká
mýlka, protože torques znamená w tehdejší Pražské latině točenici,
u točenic pak nazýwal se jak řečeno dům protější (č. 653).

2I) Ad S. Stephanum in vico lato, a zase duom u sw. Štěpána na Široké
ulici řečený na Kwětoni, čte se w knize Nowoměstské roku 1505
fol. B 9, B 30; opět „in lata platea nad Jamauw 1510 fol. K 1.

178

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis

nejwíce méšečníky, pasíři, nožíři, také šewci a jinými řemesl¬
níky w celé řadě od dweří ke hřbitowu Matky Boží Sněžné
až k rohu do ulice Wodičkowy. Toliko práwě nárožní dům při
této ulici naz,waný od starodáwna Tratowský (č. 391) byl welký.
Až do roku 1465 byla při něm práwě w rohu jakási bauda
dřewěná. S powolením konšelů dal ji rozbořiti zeman Wác-
slaw řečený Mnich ze Zwíkowce, který byl dům tento kaupil
roku 1462. Také při domě wedlejším (č. 790) býwala bauda
co kowárna, ježto dům ten od 14. stol. skoro stále náležel ko-
wářům ; ta již o několik let dříwe (1458) byla odstraněna pro ne-
bezpečenstwí ohně. Ještě wšak pozůstáwala hut kolářská při
dwoře sausedním (č. 789), na niž stěžowal Matěj kowář, že se
mu od ní welká škoda dála na zdi jeho domu a okno bylo
mu jí zahraženo; i obdržel konečně roku 1481, že z rozkazu
konšelů hut ještě téhož roku měla býti zbořena. Tím spůso-
bem ponenáhlu uprázdnilo se místo, které se nyní spatřuje
co kaut před třemi domy w tom roze. Od Wácslawa ze Zwí-
kowa kaupil dům Tratowský již roku 1465 bratr jeho Petr
ze Zlaté, od toho pak Petr Wyšek z Telčewsi ještě téhož roku.

Domu Tratowskému rownal se welikostí také dům protější
w druhém rohu ulice Wodičkowy (č. 792), a ješté wétší byl
dům wedlé něho řečený u tří králů (č. 793). ježto na něm byli
namalowáni. W pořadí od ulice Štěpánské až ke Smečkám byl
nejwětší dům nárožní při Smečkách (č. 801). Roku 1449 kaupil
jej zeman Hynek z Luníkowic wýše zmíněný s piwowárem a sla-
downau, a držel jej do roku 1458. Ostatní domy odtud až k rohu
u Koňské brány byly skoro wesmés malé.

W prostranstwí blíž Můstku stály na Koňském trhu od
dáwna krámce pasířů, měšečníků a sedlářů, jak se zdá zděné,
kryté cihlami, a blízko nich u nárožního domu wedlé wrat hřbi-
towa panny Marie Sněžné (č. 772) krámy, w kterých se prodá-
walo koření (1488), dále pak na témž náměstí kotce husarské ,
kdež se prodáwaly husi blíž božích muk , které se nacházely asi
na rozcestí mezi ulicí Wodičkowau a ulicí k sw. Jindřichu. Boží
muky tyto, u kterých se konaly nékdy poprawy, byly kamenné
a díla pěkného a nákladného s řezbami z času asi císaře Karla.

5. Noivé město.

179

Také byla na Koňském trhu studně asi prostřed části dolejší
(proti č. 779 a 780). Později wšak hledělo se tu místo uwol-
niti. Takž zbořeny jsau nejprw krámy pasířské i prý s „wý-
sadau, kterauž měli od císaře Karla, kdež jest hlásný býwal“,
později také kotce husařské z jara roku 1519. O rok pak po¬
zději (1520) došlo také na boží muky, že jsau zbořeny. Ka¬
mení tesané jest s nich odwezeno na radnici Nowoměstskau,
o které se tehdáž začalo stawěti, a nejspíš užito ho k této
stawbě.

Domem někdy Duršmidowým w rohu na dolejším konci
Koňského trhu počínalo se pořadí domů Nowoměstských obrá¬
cených proti zdem a příkopům Starého města, kdež se podnes
říká na Příkopě. Zde strauha pro wodu dešťowau, která činila
hranici mezi oběma městy, měla swah k dolejšímu toku Wltawy,
jako západněji od konce Široké ulice k toku hořejšímu. I zde
w celém pořadí domů přetrženém toliko dwěma ulicemi, Kří-
žalowau a Nekázanau, až proti Nowé wěži wedlé dworu krá-
lowa, nacházely se wětším dílem domy wětší a jinak wynikající.
Takowý byl zejména dům Haléřůw proti fortně Starého města
řečené w Prolomeném (č. 852), jehož majitelé wždy tohoto
jména užíwali, ač nepocházeli ze stejného rodu. Menší, ale
w jiném spůsobu památný byl dům wedlejší nazwaný u černé
ruše (853), který někdy náležel mistrům národu českého w učení
Pražském. Mistři jej r. 1430 prodali sausedu Hawlowi Holcowi;
potom jej zase kaupili r. 1441 od Martina z Boskowic písaře desk
zemských, ale již o čtyrv léta později zbawili se ho opět prode¬
jem (1445) a již nawždy. Dům nárožní wedlé ulice Křížalowy po
straně západní (č. 855) nazýwal se nowěji (1472) u kos , také
u černých kos (ad falcastra). W druhém roze proti němu (č. 856)
stál dům někdy Křízalůw. dle něhož ulice práwě zmíněná měla
jméno swé. Majetníci jeho nazýwali se Křížalowé do r. 1473,
ač již nebyli toho rodu. Toho roku kaupil jej od Wácslawa
Křížaly mydláře z Manětína slowutný Jindřich z Luníkowic,
jenž wšak brzy potom zemřel. Od matky jeho Makuše kaupil
jej jiný zeman Sigmund z Wesce (1474), od toho pak již roku
1475 Diwiš ze Sudslawé za 400 kop. Také dwa domy od tohoto

180

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

dále až k ulici Nekázané byly wíce než prostřední welikosti.
Prwní z nich wedlé domu Křížalowa nazýwáu byl některý čas
(1500) domem Kbelským dle Wíta Kbelského, který jej kaupil
roku 1475. W rohu druhém Nekázané ulice na místě nyněj¬
šího stawení musejního (č. 858) stály tehdáž dwa domy. Prwní,
nárožní, náležel od roku 1467 mistru Mikulášowi Táborskému
ze Sušice, nejwyššímu písaři Nowého města Pražského, potom
(od r. 1469 do r. 1477) zemanu Janowi Kánickému z Čachrowa ;
druhý slaul u kulí (ad globos 1440). W témž pořadí dále kaupil
sobě roku 1432 Pawel Kapr dám, který dle něho do dneška
se nazýwá u kaprů (ad carponem 1452, ad carpones 1460).
Wedlé něho dům s wýstupkem obrácený proti Nowé wěži Staro¬
městské (č. 863) náležel od dáwna (1396) stále kowářům, a
byla tedy nepochybně kowárna při něm. Roku 1482 majitel
tehdejší Matěj Menšík kowář postawil před domem sklepení
na čtyřech slaupích, a obdržel powolení od konšelů, aby nad
sklepením čili podsíňkau tau mohl míti pokoj neb cokoli jiného,
ponéwadž to prý bylo k ozdobě města. Tím práwě powstal
wýstupek, který se nyní spatřuje.

W ulici Křížalowě přebýwalo w druhé polowici patnáctého
století tolik osob stawu panského a zemanského, žeby se již
tehdy brzy byla mohla nazýwati swým nynějším jménem ulicí
panskau. Hned prwní dům wedlé nárožního od příkopu w po¬
řadí západním (Č. 893), nazwauý u řebříků (ad scalas), kaupil
roku 1473 pan Dětřich z Kolowrat a z Bezdružic, a připojil
k němu později (1487) druhý (též Č. 893) nazwaný u Erbůy
který byl od roku 1463 náležel panu Jindřichowi Mičánowi
z Roztok a z Klinšteina. Dům wedlé tohoto (č. 894) byl kaupil
roku 1461 zeman Prokop z Trnowé, od něho pak roku 1463
páni Albrecht Bezdružický a Beneš Libšteinský z Kolowrat,
strýcowé mezi sebau. Tito jej po dwau létech (1465) prodali
panu Mikulášowi z Dubé, purkrabí kraje Hradeckého, a po
něm následowali w držení jeho pan Oldřich z Waldeka, Petr
z Hrušowa (1468), paní Johanka ze Smil manželka Wšebora
z Kostelce (1482) a později pana Myslibora z Hustiřan, ko¬
nečně pan Aleš z Riesen burka a z Wřešťowa (1486), kterýž

5. Nowé město.

181

jej roku 1489 prodal měšťanu, Pawlowi Hokynkowi. Ob jeden
(č. 895) dále stál dům Mikše Kozíhlawy, někdy menšího hof¬
mistra krále Wácslawa IV a potom některý čas (1420 — 1421)
konšela Nowóměstského, dlauho dle něho nazýwaný (část č. 896).
Měla jej po jeho smrti dcera jeho Eliška a s ní potom (1446)
manžel její Jan Céček z Pakomilic zeman. Od něho jej kaupil
často již zmíněný jiný zeman Jindřich z Luníkowic (1458), a
prodal jej po roce měšťanu Jírowi ze Stříbra (1459). Ale od
tohoto jej již zase roku 1460 kaupil pan Jindřich z Dubě, nej-
wyšší hofmistr za krále Jiřího. Od jeho syna Jana Berky
z Dubě a z Kostelce dostal se prodejem roku 1462 jednau po-
lowicí pánům Janowi a Albrechtowi bratřím z Kolowrat a
z Bezdružic, druhau polowicí panu Albrechtowi z Kolowrat na
Krakowci a panu Hynkowi z Waldšteina a z Wranowa. Později
jej celý kaupil zeman Jan Toš z Hlince, prokurátor králowny
Johanny (1469), od tohoto mistr Mikuláš Táborský ze Sušice
písař Nowoměstský, a od něho (1476) paní Dorota z Chlumu
manželka páně Wlachowa z Kladna a ze Střekowa. Ty časy
počal se dftm tento nazýwati utři černých hwezd (1476). Po
některém čase jmenuje se držitelem jeho pan Jindřich Sraiřický
z Hausky (1484), od jehož wdowy paní Kateřiny z Kolowrat
kaupil jej roku 1490 Řehoř kabátník směnau za swůj dům.
který stál wedlé. Již wšak po roce (1491) od něho jej opět
kaupil šlechtic, pan Jan Dubecký z Dubče, jejž potom nachá¬
zíme w držení ještě roku 1504, později pak paní Zofku Du-
berkou z Dubče, nejspíš wdowu po něm. kteráž odprodala
zahradu od domu toho k domu u černé růže (1523). Wedlejší
dům Řehoře kabátníka (též část č. 896) stál w rohu uličky slepé
řečené Cíp (liripipium). Po paní Kateřině z Kolowrat měl jej
zeman Jiří Woděradský z Hrušowa. Od něho kaupil jej roku
1499 Jindřich z Dlauhéwsi a na WyšehořowLcích pro sebe a
manželku swau Marketu z Mečkowa, kteráž ho potom roku
1504 postaupila synu swétnu Mikulášowi z Nežetic. Také
w Cípu hned prwní dům wedlé nárožního práwě zmíněného
náležel před rokem 1469 zemanu, Prokopowi z Trnowé wýše
wzpomenutému, od jehož wdowy kaupil jej jiný zeman Jan

182

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

Kánický z Čachrowa, od tohoto pak ještě téhož roku (1469)
mistr Mikuláš Táborský ze Sušice, který měl předtím dům
u černých hwězd. Od této uličky až k rohu ulice k sw. Jin¬
dřichu stály tři domy malé (č. 897).

Na druhé straně ulice Křížalowy byl hned wedlé domu ná¬
rožního Křížalowa dům wystawený někdy na městišti k němu
příslušném, jenž do roku 1495 náležel paní Elšce z Běšin,
manželce pana Bohuslawa ze Swinař a z Litowic. Od ní jej
toho roku kaupil zeman Štilfrid z Kopidlna za 300 kop míšeň¬
ských, po němž z odkazu dědil jej bratr jeho Zdeněk (1502),
již pak po dwau létech prodal jej Markétě ze Wchynic (1504).
Prwní hned wedlé něho byli konšelé Nowoměstští we jménu
obce roku 1429 darowali Anně tetě někdy Zižkowě, po níž
w držení jeho wešla Ameška sestra téhož slawného heitmana
Táborského. Za wlády potomních konšelů dosazených po dobytí
Nowého města od pánů a Staroměstských roku 1434 byl jí wšak
zase odňat a přisauzen Jankowi kožišníkowi synu někdy Jin¬
dřicha puléře, kterému nejspíš byl předtím zabawen k obci.
Později dům tento newelký náležel krátký čas zemanu Janowi
z Walečowa (1453—1456) a ještě později dwořenínu Purkar-
towi Kamaretowi z Žirownice (1464). Wdowa jeho Anna z Holo-
waus postaupila ho roku 1480 Janowi Bořkowi z Poličan, zeti
swému, který jej wšak ještě téhož roku prodal paní Elšce
z Běšin. wýše zmíněné, tehdáž manželce Kunce Tetaura z Te-
towa Kunc Tetaur přikaupil k tomu dům wedlejší, který bořiw
se po smrti někdejšího majitele Wácslawa Synka (od roku 1442)
z rozkazu konšelů prodán byl slowutnému Arnoštowi z Kun-
walda, od něho pak oprawen dostal se roku 1459 synům Syn-
kowým a strýci jejich Janowi z Tatek, později wšak prodán
Wácslawowi z Počinowic řečenému Halama (1466). Paní Elška
z Běšin, wstaupiwši po smrti Kunce Tetaura we druhé man-
želstwí s Bohuslawem ze Swinař a z Litowic (1485), odkázala
roku 1502 obadwa domy synu swému Jiřímu a dcerám Beatrici
a Anně ze Swinař. Sausedem jejím byl slowutný Štěpán jinak
Štěpánek z Olšan, který byl wedlejší dům (č. 891) kaupil roku
1466. Po něm jej dědili synowé jeho Jan a Jindřich z Olšan,

5. Nowé město.

183

kteříž ho smluwau postaupili spoludědičce, sestře swé Anešce
manželce Mikuláše z Duchcowa. W též ulici dále byl dům, jejž
sobě roku 1482 kaupil pan Jindřich Mičán z Roztok a z Klin-
šteina (č. 890), když byl předešlý dům swůj na druhé straně
ulice prodal; podržel ho wšak jen do roku 1489. S ním sau-
sedil dům nárožní do ulice sw. Jindřicha (část č. 889), na-
zwaný u bílého Iwa (ad album leonem 1470). Roku 1467 kau-
pila jej paní Woršila z Okoře, manželka pana Oldřicha Medka
z Waldeka, od něhož prodán jest potom (1470) mistru Miku-
lášowi Táborskému ze Sušice často jmenowanému, od tohoto
wšak brzy dále (r. 1472) zemanu Walentinowi z Heraltic za
165 kop. Byl to dům welký se sladownau, piwowárem a sušír-
nau. Po smrti Walentinowě dostal se dceři jeho Kateřině a
manželu jejímu Janowi (1490), kteříž jej po roce 1496 prodali
Janowi Buštěweskému. Patrně byla to blízkost tehdejšího krá-
lowského dworu na Starém městě wedlé Nowé wěže, pro kterau
se táhli páni a zemané, zwlášté pak dwořané a úředníci krá-
lowští, do této ulice jak do jiných okolních.

W porownání s ulici Křížalowau wypadala ulice z Koň¬
ského trhu k sw. Jindřichu mnohem chuději. Po straně půl¬
noční byly krom nárožních domů do Koňského trhu a do ulice
Křížalowy weskrz jen menší domy. Poněkud wynikal mezi nimi
dům někdy Matěje drastníka krále WácshrwalV wedlé bílého lwar
nazýwaný ještě dlauho (1470) domem drastníkoivým (část č. 889).
Pořadí od Nekázané ulice až proti kostelu sw. Jindřicha kon¬
čilo se domem nárožním (č. 872), jehož majiteli Janowi Tře¬
bíčskému, tehdáž rychtáři, konšelé roku 1481 powolili, jako
o rok později kowářowi na příkopě wedlé kaprů, přistawiti si
před ním podsíňku na čtyřech slaupích a wystawiti nad ní
swětnici, jakž se podsíňka spatřowala ještě do nedáwna. Mělo
to rowněž slaužiti k ozdobě města.

Nejwětší památností polední strany této ulice byla jindy
welká zahrada Anděloiva s domem nárožním (č. 909) proti
ulici Iířížalowě. Roku 1421 byla majiteli swému Ludwíkowi
apotekářowi zabawena od obce a dána Kunšowi apotekářovi ze
Starého města. Později wšak byla nawrácena synu Ludwíkowu

184

Kniha IV. Oddíl druhý I. Místopis.

Janowi, od něhož kaupila ji roku 1440 manželka bratra jeho
Anděla jménem Anna a postaupila jí potom roku 1468 synu
swému Prokopowi. Zdá se, že se již nacházela we stawu za¬
nedbaném. Powěstný spisowatel tehdejší Pawel Židek radil /a
času krále Jiřího, aby na místě jejím wystaweno bylo šest
domů. Předtím za času krále Ladislawa připomínají se „dwě
bohabojné panny Doroty, jedna wyšší a druhá nižší které
w Augelowě zahradě přebýwaly na spůsob bekyň. Roku 1489
připowěděl se k zahradě zeman Jan z Wlčkowic a na Wíta-
nowicích, maje za Prokopem Andělowým dluh 654 kop mí¬
šeňských. Wedlé domu Augelowa stál po boku blíž ku Koň¬
skému trhu dwůr Šteflíkoivský nazýwaný tak dlauho dle Šte-
flíka koníře (č. 908), který jej měl od roku 1413. Od wdowv
a syna jeho kaupil jej r. 1444 zeman Jindřich Kůrka z Kor-
kyně a držel jej do roku 1450. Později měl jej asi dvě léta
(1456 — 1458) jiný zeman Jindřich Céček z Pakoměřic, i počal
se dům ten potom nazýwati u černého kříže (1479).

Ulici wedaucí podél zahrady Angelowy do Chudobic do¬
stalo se toho času nowé jméno ulice Bosákowy (vicus Bosa-
konis) dle sauseda Jana Bosáka, který měl dům w pořadí na
wýchodní straně této ulice (čcást č. 935). 23) Zde jak we hlawní
ulici Chudobické, na kterau teprw jako za časů pozdějších
jméno ulice Bosácké přešlo (nyní slowe ulicí Marianskau), nic
se podstatně nezměnilo proti době starší. Weskrz byly tu domy
menší, naproti tomu mnoho zahrad; a také domky při zahra¬
dách proti zdi městské na půlnoční straně od Koňské brány
toho času ještě newymizely. Z hlawní ulice Chudobické wedla
slepá ulička neboli „Cíp“ k jednomu domu za jinými zastrče¬
nému (č. 924), dům pak nárožní wedlé ní (č. 926?) nazýwal
se u tobolek (1481). Podobně nebylo žádných podstatných
změn také w části města dále odtud blíže zdi městských až
k trhu Sennému. Pamět na welkau někdejší rozsáhlost farní
zahrady při kostele sw. Jindřicha, na jejíž části byla proražena
nowá ulice, zachowala se w názwu ulice této, ježto se jí ří-

23) Ponejprw toto jméno ulice se wyskytuje roku 1436. Jan Bosák měl
dům ten do smrti swé; roku 1449 wdowa jeho Mara jej prodala.

5. Noivé město.

185

kalo ulice Růžená ano častěji ještě také zahrada Růžená. Starší
názwy míst tamějších Okres a Oteš přišly w zapomenutí, ulici
wšak za sw. Jindřichem, která nyní slowe Jerusalemská, říkalo
se wždy iv Sedmihradech (in Šeptem castris) dle jednoho
z domků tamějších, který se nazýwnl u sedmi hradů (ad šeptem
castra). Domek tento zdědil roku 1465 Petr Pícek kuchař
krále Jiřího, a prodal jej téhož roku jinému služebníku krá-
lowu Matějowi Štolcowi.

Kostel sw. Jindřicha jakožto farní, k němuž náležela
osada neobyčejně rozsáhlá, těšil se z péče osadníků neméně
než kostel sw. Štěpána téhož času, jakž o tom swědčí také
hojné odkazy k potřebám jeho. Již roku 1488 děje se zmínka
o oprawách na stawbě kostela a opět později roku 1470. Ne¬
dlouho pak potom počalo se stawěti o weliké wěži co zwonici
posud stojící, obrácené čelem do ulice proti Koňskému trhu.
Swědčí o tom odkazy k tomu účelu z let 1472 až 1476, za
kterých stawba tato byla asi prowedena. Roku 1518 byl na
wěži této zawěšen jeden ze zwonů posawadních, na němž se
spatřowal obraz početí panny Marie. W kostele připomíná se
roku 1486 pěkný swrchek nad kazatedlnicí, prací řezbářskau
zhotowený. Roku 1472 stawělo se také o škole, kteráž toho
času jak snad také škola starší stála na hřbitowě při kraji
wýchodním (č. 976), kdež se nyní nachází řada domů ulicí
od kostela oddělených. Rowněž na wýchodní straně hřbitowa
stawěla se w létech 1508 až 1510 kostnice a při ní kaple ře¬
čená Jerusalem na místě někdejšího malého domu se zahradau
w ulici Sedmihradské, jejž k tomu kaupil a darowal měšťan
a konšel Nowoměstský Jindřich Serafín s manželkau swau
Dorotau. 24) Odtud w časích pozdějších ulice ta dostala swého
nynějšího jména. Fara nacházela se jak již we starší době na

2*) „Aby na tom miestě byl Jerusalem a kostnice udělána., kterýžto
duom a zahrada jest podlé krchowa sw. Jindřicha, u prawi se w zá¬
pise o tom w knize Nowoměstské roku 1508 fol. F 20. Jiný pak
zápis nachází se tamže roku 1510 fol. K 3, kdež odkazuje se dům
jistý w ulici Růžené k osadě sw Jindřicha, „aby jej prodadúc obrátili
ty penieze na to dielo, kteréž se dělá, kostnice s Jerusalemem44.

186

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

swém místě posawadním w rohu ulice Jindřišské proti hlawním
dweřům kostelním (č. 973); zahrada farní, co jí zbýwalo, wždy
ještě dosti rozsáhlá wedlé hřbitowa za kostelem.

Na trhu Senném stály kotce neb stany senné na půlnoční
straně od hřbitowa sw. Jindřicha, nejisto, kolik jich bylo.
Domy na wšech stranách toho náměstí byly skoro wesměs jen
malé. W pořadí jižním, které se počínalo w rohu proti škole
a proti farní zahradě sw. Jindřicha, wynikal poněkud nad jiné
již blíže zdi městské dům, jejž roku 1466 kaupil zeman Wa-
wřinec z Kwasin (č. 985). Od něho jej roku 1470 kaupil
Matěj kuchmistr krále Jiřího a později syna jeho knížete Jin¬
dřicha, od toho pak roku 1472 paní Alžběta z Ročowa wdowa
pana Beneše z Kolowrat. Matěj kuchmistr kaupil si pak ještě
téhož roku dům wedlejší (č. 983, 984) asi rowněž tak welký.
Kdesi na Senném trhu byla lauže, která se tu připomíná ještě
w 16. století.

Znamenitější než tyto části města byla ulice řečená na
Blázeni, jakožto na hlawní cestě ze Starého města od Nowé
wěže až ke bráně Horské a tudy k silnici do Kutnéhory ležící.
Zwláště w prwní polowici této ulice od Starého mésta jdauc
po prawé ruce nacházely se skoro wesměs domy welké a wý-
stawné. Jeden z nich nárožní hned wedlé prwní ulice postranné
k Sennému trhu (č. 997) náležel od roku 1463 králi Jiřímu
se stodolau při něm wzadu, snad že král kaupil jej ku potře¬
bám blízkého odtud dworu swého, we kterém nebylo pro wšecko
dost místa. W polowici druhé, blíž ke bráně Horské byly již
zase wětším dílem menší domy, wyjma jeden welký, někdy dům
Podwinského, dle něhož byl některý čas nazýwán (č. 1006),
který zadem swým sáhal až do Senného trhu, jsa průchoditý.

Na lewé straně ulice Dlážené welké místo zaujímaly zří¬
ceniny kláštera sic. Ambrože w rohu proti dworu králowu na
Starém městě. W klášteře tomto byly roku 1420 ubytowány
ženy Táborské, od nichž jest čím dál tím wíce bořen, i zůstal
konečně pustý až do času krále Jiřího. K němu se obrátili
mnichowé řádu sw. Františka, Bosáci , se žádostí, aby se tu
směli usaditi místo předešlých Benediktinů řádu sw. Am-

5. Noivé město.

187

brože, i učinil tak král roku 1460 se sdíwálením legata. teh¬
dejšího w Němcích kardinala Bessariona. Darowáním králow-
ským dostala se jim totiž celá ohrada někdejšího kláštera s ko¬
stelem, zwonicí a zwony na ní, hřbitowem, zahradau a jiným
příslušenstwím, tak aby tu swobodně přebýwali a stawení dle
možnosti swé zase obnowiti směli. Muichowé Františkáni, opra-
wiwše sobě nejspíš pozůstatky někdejšího stawení klášterského
prozatím jen dle nejwětší potřeby, teprw po třiadwadceti létech
přikročili k nowé stawbě důkladnější. Dne 30 Oerwna r. 1483
kopali nejprwé základy k tomu; ale toho práwě roku dne
24 Září strhlo se w Praze welké wzbauření proti konšelům
wšech tří měst, které se také obrátilo proti řeholníkům we
městě, a zwláště proti Bosákům jakožto protiwníkům strany
pod obojí. Lid udeřiw na klášter, pobořil jej znowu, a mnichy
wypudil z města, následkem čehož místo toto opět zůstalo
opuštěno.

Již we 14. století, jak na swém místě zmíněno, byla
wedlé kláštera sw. Ambrože w ulici Dlážené přistawena celá
řada domů ke zdi rozsáhlé zahrady k němu náležející. Počet
jich wzrostl až na dwadcet, owšem weskrz malých. Poslední
z nich stál w rohu ulice řečené Florenec. Proti němu druhý
dům nárožní w ulici Dlážené (část č. 1017) nazwán byl u čer¬
ného, , později čerweného jelena (ad nigrům červům 1431, ad
rubeum červům. 1499). Roku 1437 postaupil ho zeman Her-
bort z Otradowic manželce a newlastnímu synu swému Wrati-
slawowi z Mitrowic. Byl to dům wětší s piwowárem a sladow-
nau, a wedlé něho stály jiné dwa rowněž welké. Druhý z nich
(též ještě část č. 1017) kaupila r. 1457 paní Barbora z Nowé
wsi jinak z Klinšteina a z Winařic, a držela jej až do roku
1470; potom jej opět r. 1475 kaupil zeman Sigmund z Wesce.
Odtud dále stály čtyři malé domy až k rohu proti bráně Hor¬
ské (č. 1016 a 1015).

S druhé strany kláštera sw. Ambrože, totiž na straně jeho
půlnoční, počínala se ulice wedaucí k bráně Poříčské, která
se s rozdílem od ulice Dlážděné nazýwala Slaměnou , nowěji
také Šilinkowau, jak již powěděno jinde, dle měšťana Šimona

188

Kniha IV. Oddíl druhy. 1. Místopis.

Ši linka a jeho nástupců w držení dwau domů, třetího a čtwrtého
od kláštera (č. 1040, 1041), kteří se tak nazýwali dlauho až
do druhé polowice 15. století. Při prwním z těchto domů
(č. 1040) byl piwowár se sladownau. Byly pak w pořadí tom
wětším dílem domy wětší až k rohu ulice postranní do Flo¬
rence. Dům w roze tomto (č. 1043), rowněž s piwowárem, sla¬
downau a sušírnau. náležel někdy Dětřichowi wrátnému krále
Wácslawa IV a znamenitému konšelu Nowoměstskému jak za
krále Wácslawa tak za prwních let wálek w zemi, po něm pak
synu jeho, powěstnému Pawlowi Dětřichowic, jenž před dobytím
Prahy Jiřím Poděbradským roku 1448 wládl Nowým městem
co stálý purkmistr. Za swého potomního wzdálení z Prahy
Pawel Dětřichowic prodal ten dům teprw roku 1465 měšťanu
Janowi Ráčkowi, od něhož roku 1477 kaupil jej pan Čeněk
Kuna z Kunštatu a na Ratajích za 410 kop míšeňských.

Florencem nazýwala se netoliko příčná ulice mezi Dláž-
dénau a Šilinkowau, nazýwaná někdy také jako tato ulicí Sla-
měnau a jinak na Blátě , nýbrž nejwlastněji ulice, která z této
příčné wedla ke zdi městské ; a krom toho také wýchodní části
ulice Šilinkowy od protějška domu Dětřichowa říkalo se na Flo¬
renci. W oné ulici příčné nacházela se řada domů wzadu za
welkau zahradau sw. Ambrože, mezi kterými bylo i několik
wětších. Jeden z nich (část č. 1027) náležel od roku 1416 až
do roku 1433 panu Janowi Roháčowi z Dubé, prwé než kaupil
sobě dům na Koňském trhu jinde zmíněný. Jiný o něco blíž
k ulici Šilinkowě (též část č. 1027) kaupil roku 1463 zeman
Ctibor z Malotic, a držel jej pokud známo až do roku 1474.
Na protější straně jakož i we wlastním Florenci nacházely se
skoro weskrz domy malé, při nich pak mnoho zahrad. Také
pak w pořadí domů na jižní straně hlawní ulice k bráně Po¬
říčské w této wýchodnější části nenaskytuje se toho času nic
znamenitého. Několik domů tamějších wyhořelo roku 1479,
a byly tu w potomních létech paustky, z nichž jedna se při¬
pomíná ještě roku 1498.

Na protější straně této dlauhé ulice stál w rohu proti
sw. Ambroži wedlé Příkopu dům od starodáwna nazwaný Báj

5. Nowé město.

189

(č. 1077) a wedlé nělio špitál pro chudé s kostelíkem panny
Marie, založený někdy Janem Jakubem Welflowicem. W řadě
domů odtud až k prwní ulici postranní, která se we 14. století
nazýwala Stercéřskau, wynikaly nad jiné dům řečený u kocaurů
(část č. 1078, ad murilegos) a jiný hned wedlé něho stojící
(část č. 1076). Také pak we wýchodnéjších dwau pořadích při-
stawených k někdejší zahradě křížowníků s čerwenau hwězdau
a ke dworu jejich bylo několik dosti welkých domů, jakož dům
Heršowský (č. 1061), nazýwaný tak dlauho w druhé polowici
15. století (1474) dle pekaře Herše, který jej byl držel od roku
1407. tak též i poslední dům w roze proti bráně Poříčské
w též řadě (č. 1059).

Domem nazwaným Ráj (č. 1077) počínalo se pořadí domů
obrácených proti příkopu a zdem Starého města od králowa
dworu až k řece Wltawě, přetržené ulicemi třemi na Poříčí.
Také zde říkalo se prostě na Příkopě , a strauha pro wodu
dešťowau prostřed ulice byla hranicí mezi Starým a Nowým
městem. Domy w tomto pořadí, z nichž prwní hned wedlé
Ráje (část č. 1077) nazýwal se u čerweného krize , byly weskrz
bud malé bud jen prostřední welikosti ; ale pro blízkost dworu
králowa přebýwalo i zde mnoho osob we službě dworské stojí¬
cích, dílem také stawu panského neb zemanského. Jeden z domů
proti samému dworu králowu (část č. 1078) kaupil si roku
1463 Petr trubač králaw a držel jej do roku 1472. Hned wedlé
něho měl dům značně wětší zeman Zibřid ze Strojetic teprw
od r. 1462, a od něho kaupil jej roku 1463 jiný trubač králůw
Jan Ursak. Po jeho smrti (asi roku 1472) držela jej wdowa
jeho Marta do roku 1477, a prodala jej potom panu Mikulá-
šowi z Hořic. Dále odtud kaupil si rowněž roku 1463 jeden
z wětších domů (část čís. 1081) s piwowárem, sladownau a
menším domkem při něm Pawel z Třebowé, sekretář králowský.
Opět něco dále měl dům dosti welký (č. 1083) pan Jan z Ro-
nowa a z Křince od roku 1461 nebo spíš něco dříwe, a od
něho kaupil jej roku 1467 pan Jiří Opi z Pictum, jeden z před¬
ních radd krále Jiřího. Menší dům hned wedlé (část č. 1084)
kaupil si roku 1455 zeman Wácslaw ze Swětic, po němž wy-

190

Kniha IV. Oddíl druhý. 1 Místopis.

střídali se w držení jeho kaupěmi jeden od druhého pan Jan
z Ronowa práwě zmíněný (1457), jakýs Sigmund z Černauška
(do roku 1461), Zibřid ze Strojetic rowněž wýše zmíněný (1461)
a powěstný Racek z Kocowa (1462), který jej teprvv r. 1472
prodal opět zemanowi Janowi Křepelicowi z Walowic. Ještě
dále měl jeden z menších domů toho pořadí (část č. 1247) Jan
z Lestkowa písař kanceláře králowské od roku 1465 do roku
1469. Nedaleko odtud stála o sobě při samém břehu řeky
Wltawy lázeň (č. 1248), která se dle někdejšího držitele Jaua
Holby lazebníka králowského (1395) až do konce 15. století
nazýwala lázní Rolboivau. Místu na břehu mezi tauto lázní a
wěží při bráně Staroměstské za sw. Františkem říkalo se na
Prelátě.

W ulicích na Poříčí , do kterých se přicházelo z tohoto po¬
řadí na Příkopě, byly jako we starší době skoro samé malé domky
w dlauhých řadách wedlé sebe. W prwní z nich, do které se
ze Starého města přicházelo branau u sw. Benedikta, wynikal
jediný nedaleko od příkopu po lewé straně (č. 1107), jejž držel
za krále Jiřího a za prwuích let krále Wladislawa (1462 — 1476)
znamenitý konšel Nowoměstský Kliment Kostelák. W druhé ulici
saukennické , proti Dlauhé třídě Staroměstské připomíná se jeden
z wětších domů (č. 1087) co průchoditý. Na straně pak půl¬
noční ulice této jeden dům rowněž z wětších (č. 1195) nazýwal
se (1464) Ramhof od rámů saukennických, které se nacházely
za ním a za několika jinými domy wedlé něho.25) W obau
těchto ulicích připomíná se něco paustek čili spálenišť, w létech
1432 až do roku 1461, které snad pocházely ze škod učiněných
střelbau na tuto část města za obležení Prahy roku 1420 ;
s jistotou wšak twrditi to nelze.26)

25 ) Musí se to sauditi z toho, že se i o domě jiném w tom pořadí (č. 1190)
čte w knize městské (roku 1436 fol. K. 30): domus, in qua šunt
tentoria pannificum šita ibidem in Porzicz.

26) Jsau to domy pod nynějšími čísly 1090, 1112, 1116, 1118, 1189, 1197,
1198 a 1199. Čísla 1112 a 1118 nazýwají se paustkami roku 1432,
č. 1197 a 1199 roku 1439, č. 1090 roku 1443, Č. 1189 roku 1446,
číslo pak 1198 w létech 1439 i 1461. Na každý spůsob musilo to
pocházeti z ohně, který stráwil welkau část těchto ulic.

5. Nowé město.

191

Třetí ulice s těmito dwěma saubéžná sewerněji od nich
nazýwala se Sivatolclimentskau dle kostela sw. Klimenta na Po¬
říčí. Na jižní straně této ulice stála nepřetržitá řada 24 domů
práwě tak malých jako byly skoro wšecky w oněch dwau uli¬
cích. Strana sewerní byla přetržena několika krátkými a úzkými
uličkami se směrem k řece Wltawě. Prwní z uliček těchto,
přijdauc od Příkopu, wedlé které po prawé ruce stál kostel
siv. Klimenta se školau při zdi hřbitowa, wedla ke mlýnům
(č. 1239), které se nazýwaly dlauho Lukášowy dle Lukáše ma-
jetníka jich od konce 14. století. Po smrti jeho dostaly se dwě
třetiny jich jednomu synu jeho, jménem Prokopowi (1428),
jedna pak třetina druhému jménem Janowi. Od jich obau wdow
skaupili je w létech 1462 a 1463 tři písařowé kanceláře krá-
lowské, Jan z Lestkowa, wýše zmíněný co držitel blízkého domu
na příkopě, nazwaný jinak Mleziwa, Pawel z Třebowé a Chwal
z Kolína. Jan z Lestkowa, maje dwě třetiny, prodal potom jednu
panu Burianowi Leskowcowi (1470), od něhož kaupil ji potom
siowutný tajemník někdy krále Jiřího, Jošt z Einsidle, sezením
na Týřowě (1472), od tohoto pak pan Alexander Kapaun ze
Smiřic, purkrabí hradu Pražského (1472). Druhau třetinu Jan
z Lestkowa prodal o něco později (1473) zemanowi Oldřichowi
z Taušně; od něho pak nabyl jí roku 1478 král Wladislaw
pro sebe a budaucí krále české, ale již po třech létech (1481)
dostala se od něho panu Janowi z Waldšteina ze Staré a na
Štěpánicích za 600 kop mís. Pán tento w potomních létech
skaupil také ostatní podíly mlýnů ode wšech tehdejších rozlič¬
ných účastníků, konečně pak roku 1500 prodal mlýny celkem
obci Nowoměstské za 1000 kop českých. Dle Jana z Lestkowa
nazýwány jsau mlýny tyto nicméně ještě později Mleziwow-
skými , jinak wšak také mlýny Noivými již roku 1484, jak na-
zýwají se podnes. W lewo od těchto mlýnů, mezi nimi a lázní
Holbowau býwala sladowna stará při sarném břehu Wltawy
(č. 1244) již ze času před založením Nowého města, jak wůbec
wětší část Poříčí, a jest o ní zmínka také ještě r. 1415; ale po¬
zději, snad asi od obležení Prahy r. 1420, stála paustkau, až ji
konšelé roku 1461 darowali saukenníku Martinowi Ráčkowi

192

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

a Jakubowi Wepřkowi krejčímu, kteříž na ní wystawili
zase dům.

Wýchodné od kostela a křbitowa sw. Klimenta ob uličku dále
stál w ulici Swatoklimentské dům jeden wětší o sobě, nazwaný
we Sladowně (č. 1237), jak se zdá se zahradau, a od něho
dále opět ob uličku řada menších domů, za nimiž we dwoře
welkém byly rámy saukennické; ještě pak dále byl jeden wětší
dům nárožní (č. 1230) a několik domů menších (č. 1229). We-
dlejší uličky práwě zmíněné wedly z ulice Swatoklimentské
do křiwolaké a úzké uličky blíž řeky Wltawy, která se tehdáž
nazýwala w Tůních od několika tůní čili haltéřů, které se tam
nacházely při některých domích, zwlášté hned při prwním
w rohu proti kostelu sw. Klimenta (č. 1238), který se do konce
15. století nazýwal domem Medulanským dle Wácslawa Medu-
lana rybáře, jenž byl jej kaupil roku 1391. Wedlé něho stála
lázeň starodáwná řečená Cardoiva , nazýwaná wšak také dle po¬
zdějších majetníků Káhowau (1456) neb Cukmanskciu (1475),
ještě pak později lázní Erboivskau. W rohu postranní uličky
wedlé rámů stála fara sw. Klimenta (část č. 1235).

Středem starého Poříčí bylo malé náměstí, do kterého
wedly dwě ulice od Příkopu, jedna z ulice Šilinkowy a dwé
z wýchodní části tohoto někdejšího předměstí Pražského. Jednau
z těchto dwau ulic posledně zmíněných přicházelo se k staro-
dáwnému kostelu sw. Petra , o jehož osudech za oné doby
hlawně tolik jest známo, že podobné jako farní kostely sw.
Štěpána a sw. Jindřicha odňat byl řádu křížowníků s čerwenau
hwězdau a osazowán faráři z duchowenstwa strany pod obojí.
Z těchto získal si welkau zásluhu zwlášté kněz Jan z Opočna,
mistr učení Pražského, při sklonku 15. století, ježto péčí jeho
kostel jest nowě sklenut, wěže staré a zašlé opraweny a krowy
škřidlicí pokryty. 27) Také škola na swém starodáwném místě

a7) Staré letop. české 299. — Jan z Opočna byl mistrem w učení Praž¬
ském od roku 1465; co farář u sw. Petra připomíná se roku 1497,
roku pak 1509 zemřel co farář w Prosíku u Prahy. Bezpochyby spra-
wowal faru dlauho, ne wšak přes rok 1501, ježto se toho roku uwodí
jiný farář u sw. Petra jménem Matěj.

5. Noivé město.

193

wedlé hřbitowa (č. 1156) jest ocl něho nowě wystawena, jak
pamětník starý prawí „bez jiných práce a nákladu u. Že kostel
již od dáwna potřebovval oprawy, wychází na jewo z paměti
roku 1456, dle které již tehdáž činěny byly odkazy na dílo
jeho (pro labore super ecclesia).

O divoře špitálském při kostele sw. Petra, který wždy pří¬
slušel ke špitálu křížownickému wedlé mostu Pražského, ne¬
máme jinak žádných zwláštních zpráw z toho času, aniž powě-
díti umíme, na kterém místě stáwala tehdáž fara Swatopetrská,
ježto starší dům farářůw w ulici na půlnoční straně proti
hřbitowu (č. 1173) byl prodán již roku 1389. W ulici wedlé
špitálského dwora wedaucí do ulice Šilinkowy kaupili osad¬
níci r. 1456 dům proti kostelu blíž kraje stojící (část č. 1136),
který se později nazýwá nowým špitálem (1461); ale wíce nám
o tom není powédomo. W ulici, která západněji odtud wedla
ze zmíněného náměstí Poříčského do ulice Šilinkowy, nazýwal
se jeden z wětších domů tamějších (část č. 1127) u iclčice
(ad lupám, 1461).

Od náměstí sw. Petra wedly dwě uličky úzké sauběžně
we směru k řece Wltawě, jimž se říkalo mezi pekaři (inter
pistores). Proti nim stála při Wltawě lázeň řečená Koštálowa
(č. 1224) dle Jana Koštála. který ji měl pokud známo již
roku 1417, a nástupce jeho Mikuláše Koštála, který ji prodal
roku 1445. Kdysi později wyhořela, snad asi roku 1486, když
také blízký dům welký Eolianowský , (č. 1183) proti ní w rohu
uličky pekařské stojící, nazýwá se paustkau. Byl to dům
někdy Klimenta Holiana, který jej kaupil roku 1436, a po
něm syna jeho „slowutného“ Wácslawa Holiana. Syn tohoto
slowutný Jan Holian darowal spáleniště řečeného roku (1486)
k farnímu kostelu sw. Klimenta, i jest potom od kostelníků
co paustka prodáno, pokud známo we třech dílech, na nichž
do roku 1496 byly znowu wystaweny dwa domy, třetí nepo¬
chybně brzy potom. Lázeň Koštálowa zůstáwala paustkau ještě
w létech 1498 až 1501.

Na Wltawě w těch končinách Nowého města byly od staro-
dáwna dwoje mlýny tak zwaué křízoivnické, hořejšího a dolej-
Tomek , Dějepis Prahy. 13

194

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

šího řádu, oněch dewět, těchto deset. Řád hořejší počínal se
za samau lázní Košfálowau, řád dolejší níže odtud nad mlýny
Hélmowými (č. 1220). kteréž stály při samé zdi městské. Ke
mlýnům těmto posledně řečeným přicházelo se uličkau křiwau
odchylující se od hlawní ulice od náměstí sw. Petra. Dům
w rozcestí, kterým se počínala, nazýwáu byl w Mezinoží (č 1170,
roku 1454); nárožní dům pak s druhé strany uličky této
w rohu uličky wedaucí k lázni Koštálowě (č. 1171) slaul již
tehdáž (1526) jako nyní u tří králů.

Wedlé Helmowých mlýnů u samé řeky Wltawy brala za¬
čátek zed městská , objímající Nowé město celé odtud až ku
potoku Botiči, který je dělil od Wyšehradu. Až ku Karlowu
nacházel se při ní na straně wenkowské příkop ; od Karlowa
dolů po stráni k údolí Nůselskému byla pauhá zed s cimbu¬
řím, jak se dílem spatřuje podnes. Brány byly čtyry jako za
doby starší, totiž Poříčská, Horská, Koňská a Swinská. Každá
byla opewněna dwěma wěžema, po každé straně jednau; wíce
pak než dwadcet wěží jiných wěnčilo zed mimo to od jednoho
konce k druhému, z nichž poslední stála za Karlowem na sa-
niéra kraji hory, odkud zed se skloňowala dolů. Dle ustano-
wení císaře Karla přebýwali na wěžích doposud střelci čili
hotowitelé luků a samostřílů, kteříž se připomínají zwlášf při
branách, tak že, jak se aspoň zdá, u každá brány byly dwě
dílny střelecké, na wěži w prawo i w lewo, ale mimo to také
na některých wěžích jiných, jakž se ku příkladu wýslowně
připomíná na wěži třetí od brány Koňské k straně půlnoční.

Dle privilegia krále Wácslawa daného roku 1390 střelci
užili časem také práwa swého, aby si směli ku prowozowání
swého řemesla přistawiti domky k wěžím při zdi městské.
Takowý domek přistawený nacházel se při bráně Swinské po
prawé straně ; při bráně Koňské jeden na prawé straně (č. 809),
tři na lewé (č. 811 oc.); rowněž jeden při bráně Horské
na lewé straně wystawený roku 1419. Několik pak jich bylo
wystaweno již za prwních několika let po obdržení onoho privi¬
legia při zdi od brány Poříčské stranau k řece (č. 1057, 1058,
1164).

6. Wyšehrad.

195

Roku 1451 pracowalo se o nějaké oprawě na zdech Nowo-
městských a o wétší prohlaubení příkopů, ku kterémuž účelu
zwláštní berně byla swolena od obce.28)

6.

Wyšehrad.

Nad jižními končinami Nowého města Pražského, kdež
jindy se wznášely nádherné stawby králowské i kostelní staro-
slawného Wyšehradu, po dlauhý čas od počátku bauří w zemi
po smrti krále Wácslawa IV strměly wětším dílem jen zříce¬
niny. Po wzdání Wyšehradu roku 1420, když byl král Sigmund
před jeho hradbami utrpěl krwawau porážku, lid Pražský předně
byl wpadl do kostelů, a bořil a kazil w nich oltáře, obrazy a
jiné ozdoby a nářadí kostelní ; potom se dal w boření kostelů
samých a domů kanownických ; neodpustil konečně králow-
skému dworu we hradě, nýbrž rozbořil jej téměř wšechen ;
z wojenských pak ohledů pobořena jest také celá část zdi hrad¬
ské obrácená proti Nowému městu, aby hrad napotom nemohl
chowati posádku Praze nepřátelskau. Byly-li přitom ušetřeny
příbytky sausedské, co jich tehdáž wnitř hradu bylo, nelze
s pinau jistotau twrditi; neaějet se o tom žádná zmínka, ale
jisto jest, že ne-li hned, aspoň později byly skoro wesměs
opuštěny, protože se obywatelům jich, řemeslníkům, po roz¬
ptýlení duchowenstwa a dwořenínstwa králowského nedostáwalo
tu wýžiwy.

Co z Wyšehradu zůstalo nedotčeno, byly hlawně hradby
na stranách obrácených od města nad Podolím na straně jižní
a proti údolí Nůselskému na straně wýchodní. Hradby tyto se
pokládaly odtud jistým spůsobem za část obezdění Nowého
města, jsauce s ním již předtím spojeny zdí protaženau od
Botiče nahoru ke zdi hradské. W celé swé staré kráse byla

2S) Pamět o tom w tak zwaném Cursus cancellariae civilis w rnkop.
kapituly Pražské: Anno oc. Li feria iiii die S. Gothardi communitas
magna imposuit unam bernam . . . pro utilitate rei publicae et prae-
sertira ad. exstruendos muros et fossata profundanda, de qualibet
marca per duos grossos.

196

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

jmenowitě zachowána blawni brána na straně polední s wěžemi
po prawé i lewé straně, nazýwaná již prostě hranatí Wyše-
hradskau. Od ní w prawo, blíže zřícenin dworu králowského,
byla íortna nad stezkau k Podolí, a blíž ke bráně jedna z wěží
starých, obydlená tuším nejobyčejněji střelcem, který wšak měl
také wedlé ní domek. Na straně obrácené k městu, kudy se
jezdilo, byla také ponechána brána, nazýwaná w tom čase,
newíme zdali také již ze starší doby, hranau Jerusalemskau.
U brány Wyšehradské wybíralo se clo, z něhož měly zdi a
wěže býti oprawowány, aby se zachowaly we swém stawu.

Po čas wálky s králem Sigmundem nacházel se Wyšehrad
pod mocí spojené obce Pražské, potom knížete Sigmunda Kory-
butowiče co spráwce zemského a konečně po rozdělení obcí
pod mocí Nowoměstských ; zdá se pak, že po celý ten čas bý-
wali jmenowáni jako jindy zwláštní purkrabí Wyšehradští,2y)
ač neměli na hradě příbytku; a přitom zůstalo také po přijetí
císaře Sigmunda za krále, i zůstáwai Wyšehrad pod tauto
spráwau pust až do dobytí Prahy Jiřím Poděbradským. Teprw
za jeho spráwy, když se mu konečně podařilo zjednati w zemi
pokoj, počal se nowý žiwot na Wyšehradě jako w rozličných
jiných částech Prahy dotud pokleslých. Roku 1452, tedy dříwe
než mladý král Ladislaw tehdáž přijatý uweden byl do země,
za nowého purkrabí Jana Zajimače z Kunštatu, který byl snad
hned roku 1448 dosazen na místo předešlého purkrabí Jana
z Rabšteina, předsewzato jest založení nowé osady městské na
hoře Wyšehradské. Wyhlášeno předně, že budau místa rozdá-
wána wšechněm, kdoby tu chtěli stawěti a se osazowati, bez
wšeliké powinnosti k odwádéní herně, rozdáwání pak toto bylo
poručeno purkrabímu. Následkem toho počali se na městištích
opuštěných usazowati znowu řemeslníci rozliční, kterým při¬
řčena jsau wšecka práwa, jakých užíwali měštané Pražští. Pokud
jich bylo málo, ustanowen nad nimi rychtář jako nad někdej¬
šími poddanými kapituly Wyšehradské tudíž; když se wšak
počet jejich drahně rozmnožil, sadil jim purkrabí také purk-

29) Srow. zmínku o purkrabí Wyšehradském roku 1423 w díle IV na
str. 289.

6. Wyselirad.

197

mistra a konšely. Stalo se to teprw za panowání krále Wladi-
slawa, kdysi po roce 1476.30)

Nowě wzniklá tato osada Wyšehradská zaujímala hlawně
wýchodní polowici prostranstwí hradského od brány Wvšehrad-
ské až k Jerusalemské, a nazýwala se městem hory Wyšehrcidu
neb někdy také prostě městem Wyšehradským. Na náměstí,
které b”alo začátek hned od brány Wyšehradské, stál blíž wý-
chodního kraje hory starodáwnv kostel stu. Jana stětí, který
slaužil za kostel farní, a byl při něm také hřbitow. Služby
boží konaly se w něm dle řádu strany podobojí. Na protější
straně náměstí, totiž na straně západní, nacházel se starý
okrauhlý kostelík stu. Martina na swém posavvadním místě,
o němž se tehdáž říkalo, že byl někdy pohanský. Blíž kostela
s\v. Jana byla na rynku lauže, we které ženy práwaly, a ne¬
daleko odtud při zdi městské stály masné krámy. Za místo
úřední slaužila konšelům dlauhý čas rychta, snad tatáž, která
stáwala již we 14. století blíž kostela sw. Jana, wystawená snad
zase na sutinách. Roku wšak 1507 purkmistr, konšelé a obec
„města hory Wyšehradu Pražského" kaupili dům, z něhož rad¬
nici učinili. Stalo se to k naléhání tehdejšího purkrabí pana
Bohuslawa z Újezda, kterýž odpustil měšťanům plat z toho
domu purkrabím náležející a přidal i dwé kopy míšeňské ze
swého na zakaupení jeho.31) Radní dum teuto stál w rynku
doleji pod kostelem sw. Jana, obrácen jak se zdá proti straně
polední. Odtud přicházelo se z rynku jakýmsi auivozem k bráně
Jerusalemské.

Západní polowici Wyšehradu zaujímaly zříceniny dworu
králowského při kraji skály nad Wltawau na straně jižní a
pobořené kostely a domy prelátů a kanowníků Wyšehradských
na ostatku prostranstwí. Zříceniny králowského dworu byly we-

30) Toho roku totiž ještě se jmenují w čele obce toliko rychtář a kon¬
šelé Wyšehradšti (wiz Archiv Český IV 305); ponejprw pak připo¬
míná se purkmistr roku 1488 w městské knize Wyšehradské fol. 20.

31) Kniha Wyšehradská wyprawuje o tom (fol. 23), že si pozůstawil,
„jestliže kdy ten duom prodán bude, což by zadržáno bylo w těch
létech, že prawirn pod swú přísaLú, že mi musíte dáti, byste měli
u čerta wzietr.

198

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

liké, tak že ještě clo začátku 17. století rozeznati bylo dobře
celé rozložení jebo částí a jmenowitě polohu někdejších čtyř
wěží při něm na straně polední a jedné ještě dosti dobře za-
chowané na straně západní wedlé fortny k řece. Během času
bylo w něm předce zase obnoweno stawení, we kterém přebý-
wali purkrabí , jakž se aspoň zmínka o tom děje brzy po
roce 1507.

Hlawní kostel sic. Petra na Wyšehradě, we stawbě swé,
jak ji někdy zamýšlel císař Karel IY, nedokonaný, spustošeuý
uwnitř pbrazoborstwím obecného lidu Pražského roku 1420,
trpěl během času wždy wětší zkázu, když bohatá někdy kapi¬
tula Wyšehradská následkem zápisů císaře Sigmunda zůstá-
waia skoro wšechnéch statků swých zbaweua a neměla tudy
prostředků k oprawowání jeho, také pak proboštowé a ka-
nowníci podobně jako Pražští po nejdelší čas nepřebýwali
w sídle swém , nýbrž zdržowali se we wzclálených místech,
jakož we Krumlowé a jinde. Již za krále Ladislawa nazýwá
se kostel sw. Petra zohaweným pustými Slitinami (1455). *")
Mnohem pak wíce sešel během půlstoletí potom, tak že obá-
wání bylo, aby stawení již prý na polo zbořené docela se ne¬
zbořilo.33) Kapitula, w níž se tehdáž jednalo, aby aspoň clwa
kanowníci krom děkana wždy na Wyšehradě přebýwali, uza-
wřela roku 1503, aby pilíř w kostele spadlý, čímž celý kostel
pádem hrozil, jak možná brzy b \ 1 postawen, aby se též kle¬
nutí. které s jedné strany spadlo, obnowilo i aby střecha šin-
clelowá byla oprawena a jestližeby to náklady kostela wydržely,
kůrkami přikryta byla. Jak asi brzy oprawy tyto byly prowe-
deny, není nám powěrlomo. Málo let předtím čte se w knize
městské o rychtáři Wyšehradském Janowi Jiskrowi (před rokem
1496), že w kostele (míní pak se nejspíš práwě kostel sw. Petra)
wězení a kládu měl. což wšak obec po některých nesnázích
s ním zamezila. — We zříceninách nejspíš se také nacházel

3a) Vastis deformata ruinis, w listině krále Ladislawa toho roku.

33) O potřebě oprawy swědčí zápis w knize Noworaěstaké roku 1489,
fol. N 24 o odkaze wdowy Šibalowé 10 zlatých uherských „pro aedi-
ficio ecclesiae S. Petři WyssegTadensisu.

6. Wyšehrad.

199

kostel sw. Iílimenta, o němž jediná jest zmínka po celý ten
čas w zápise o domě sauseda Nowoměstského Waňka z roku
1439, který stál wedlé něho, snad to důui někdy některého
kanowníka od obce Nowoméstské zabawený.34)

O jiných kostelích a kaplích někdejších na Wyšehradě ne¬
děje se po roce 1420 žádná zmínka a nezachowala se žádná
památka, wyjma kostely sw. Jana stětí a sw. Martina již wýše
wrzpomenuté. Z domů kapitulních byl nejdříwe zase obnowen
dům děkanůw na swém starodáwném místě blíž dworu králow-
ského (č. 14). Určitě wšak známo jest teprw o děkanowi Dé-
trichowi z Tandorfa, že w něm přebýwal, do roku 1507 co
děkan, potom wšak také co probošt. Wznikla z toho rozepře
mezi ním a nástupcem jeho w dékanstwí Bartolomějem, we
které kapitula rozhodla roku 1509 (21 Listop.) w ten spůsob,
že dům uznán jest za náležející k dékanstwí. ale měl probo-
štowi popřán w něm býti příbytek až do sw. Hawla roku 1510;
děkan měl do toho času spokojiti se hořejší swětničkau a jed-
nau nejbližší komorau, čeládky pak swé nechati w domě jiném,
we kterém dotud bydlil. Nepochybně si potom probošt Tan-
dorfer zřídil sídlo swé jinde na Wyšehradě.

Dříw než byl dům děkanský obnowen, kapitula Wyšehrad-
ská roku 1455 obdržela od krále Ladislawa., že jí darowal wěž
wýše zmíněnau blíž brány Wyšehradské, pátau od kraje nad
Wltawau při dwoře králowském, k obýwání neb k jakémukoli ji¬
nému užitku kostela. Zdá se dle toho, že tam tehdáž některý
čas bydlil někdo z duchowenstwa. Také král Jiří potwrdil této
wěže kapitule privilegiem daným roku 1461.

K městu hory Wyšehradu příslušelo také místo pod hra¬
dem na straně půlnoční až k potoku Botiči, kdež jmenowitě
můstek přes potok tento na cestě k Nowému městu připomíná
se co hranice mezi práwem Nowoměstským a Wyšehradským. Jak
silně tehdáž byla zalidněna tato část někdejších Psář tak zwaných,
není nám ze sporých pamětí o tom zachowaných dosti powě-
domo. Zmínka se děje o plaivcích tu přebýwajících, kteří jako
blízcí Podskalští od starodáwna plawili a prodáwali dříwí, i také
u) W knize Nowoméstské testamentorum fol. D 6.

200

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

o koželuzích čili wlastně štumfařích tu přebýwajících (1453)-
Nejznamenitější stawení w těch stranách byl špitál p. Marie,
jinak sw. Alžběty 35) nad samým potokem Botičem (č. 49) proti
Wýtonu, který stál spolu s purkrabstwím Wvšehradským w po¬
sledních létech wálky s králem Sigmundem pod mocí obce
Nowoměstské a byl jí také později stwrzen zwláštním privile¬
giem krále Wladislawa II. (1486). O farním kostele Psářském,
jenž někdy býwal, jakož i o někdejších kaplích sw. Markety
a sw. Hippolyta w tomto podhradí Wyšehradském neděje se
wíce žádná zmínka. Lauku mezi Botičem a náhonem Botíč-
ským, který dělil toto podhradí Wyšehradské od Nowého města,
kaupil roku 1450 Prokop písař Nowoměstský často zmíněný
od Anny Wítkowé jinde rowněž wzpomenuté 36) s powinností
platu ročního ku kapitule, a s powolením děkana a kapituly
zdělal tu později rybník, a ohradil jej stromy a wrbinami.

7.

Okoli Pražské.

Bauřemi wálečnými za patnácti let po smrti krále Wác-
slawa IV, zwláště w prwních i dílem zase w posledních létech
oněch, byla postižena také nejbližší krajina okolo Prahy, tak
že se i tu jako we welkých částech města samého dílem ještě
dlauho potom spatřowaly následky tehdejších záhub. Byly C i tu
wypálené kláštery, též dwory, twrze a wsi, a zajisté utrpěly
také winnice, chmelnice a štěpy, weliká ozdoba Pražského okolí
od času císaře Karla IV, zwláště za welkého náwalu wojska
Sigmundowa a křižáků německých roku 1420 nemalé spusto-
šení, z kterého se za trwání wálek a nepokojů domácích jen
ponenáhlu wzpamatowáwaly.37) Rowněž pak weliké staly se

33) Názew tento nacházíme ponejprw roku 1460 w deskách zemských.
Wiz Reliquiae Tabul. II. 303.

36) Wiz na str. 168.

37) In tempore autem illo (po smrti krále Wicslawa) plurimae vineae
erant desolatae, quas colere et laborare nequiebant homines propter
defectus et egestatem, prawí se w knize Staroměstské od roku 1417
w zápise z roku 1426 (fol. 86).

7. Okolí Pražské.

201

téhož času změny w držitelích těchto statků, práwě jako we
městě samém následkem pohrom, které přišly na duchowenstwo
a následkem wystěhowání znamenité části obywatelstwa. Jako
wšak we městě, tak také w okolí oprawowaly se škody od de¬
sítiletí k desítiletí wždy hojněji, jmenowitě od času wládařstwí
Jiřího Poděbradského, a se zwláštní zálibou wzděláwaly se při¬
tom ivinnice znowu, kde která během wálek byla spustla, tak
že w druhé polowici patnáctého století sotwa byl we stawu jich
jaký rozdíl w porownání se starší dobau. Winnice wětší, kte¬
rých majitelé neměli bud chuti bud prostředků k wlastnímu
wzděláwání, byly přitom zhusta po kauscích pronajímány neb
práwem zákupným dáwány pod plat lidem nejrozličnějšího
stawu a powolání, nejwíc práwě lidem z města, kteří wTedlé
swého obchodu, řemesla neb jiného zaměstnání w držení a
požíwání winniček takowých po jednom, po dwau, po třech
korcích nacházeli jisté zalíbení

Nacházíme částečně tak naloženo s winnicemi, které se
w dlauhé řadě wedlé sebe táhly na stráních Brusky a Letného
od cesty k Třešowicům za Pohořelcem až k Bubnům. Zde
wedlé samé cesty k Třešowicům byla malá winnice, něco wíce
než o jednom korci, kterau byl roku 1418 kaupil Řehoř farář
od sw. Benedikta na Hradčanech a odkázal k tomuto kostelu.
Wedlé ní byla za Pohořelcem welká winnice kláštera Strahoiu-
ského a za ní wedlé cesty k Dehnicům winnice řečená Paře-
zoivská; od winnice pak Strahowské dále we stranu wýchodní
winnice jistá za špitálem sw. Antonina a odtud dále podél
Hradčan i až za hradem, která od roku 1434 až pokud známo
do roku 1459 náležela měšťanu Pražskému Wácslawowi kupci,
později pak jinému zámožnému měšťanu Janowi Pytlíkowi, dle
něhož nazýwána jest horau Pytlíkowskau Od něho nepochybně
kaupil si ji král Wladislaw po swém přestěhowání na hrad
Pražský pro swé potěšení, následkem čehož nazýwala se potom
horau králowskau. Po wzdálení swém do Uher král Wladislawr
roku 1497 dal ji rozdělili na 10 dílců, kteréž wysadil pod plat
roční. Měla 191/., korce wýměry. S ní sausedily dále proti
hradu winnice kapituly Wšech Sivatých a winnice kláštera

202

Kniha IV. Oddíl drahý. 1. Místopis.

sw. Jiří. Ještě pak jiné winnice tři zaujímaly místo nynějších
Chotkowých sadů až k cestě auwozem, kterau se od Písku
chodilo k Owenci nebo k oboře králowské. Dwě za sebau do¬
týkaly se úwozu tohoto, z nichž přední náležela při skončení
wálky s císařem Sigmundem písaři Staroměstskému Mikulá-
šowi Ivekulowi a po něm jeho wdowě. Winnice kláštera Stra-
howského byla po wypuknutí bauří zabawena od obce a během
wálky dwakrát prodáua saukromým osobám, w létech 1421 a
1427, potom wšak byla klášteru zase nawrácena, od opatů pak
pronajímána po částkách wždy několika sausedům z Hradčan
a z Pohořelce. Podobné stáwalo se s winnicemi Wšech Swa-
tých a sw. Jiří. Onu jmenowitě, mající wýrnéry deset korců,
roku 1448 pronajal čtyřem sausedům z Hradčan a z Aujezda
mistr Prokop z Plzně, tehdejší farář sw. Jindřicha na Nowém
městě co kanowník we jménu celé kapituly na deset let. Také
wšak od winnice Pařezowské byly již roku 1438 pronajaty
dwě částky a později ještě tři jiné od tehdejšího držitele Wanka
kupce z Nowého města Pražského, a rowněž i Mikuláš Kekule
již roku 1437 na winnici swé wysadil pod plat šest korců třem
lidem, roku pak 1439 jiných šest korců dwěma.

Po prawé straně od úwozu čili cesty k Owenci táhly se
winnice na Letném jednak po stráni nad řekau Wltawau, jed¬
nak za ní na wrchu až k polím náležejícím ke wsem Owenci
a Bubnům. Až téměř k nynějšímu hostinci na Letném byly to
winnice rozličných sausedů Pražských, ku kterým náležely také
zahrádky i laučky při samém břehu řeky. Třetí w pořadí na
stráni od řečeného úwozu byla winnice někdy Mikuláše Zárow-
ského proti mlýnům Olbramowým, ku které náležely také lomy
tudíž. Po útěku jeho z města byla zabawena od obce a pro¬
dána roku 1427 Linhartowi lazebníkowi, a od něho snad kaupil
ji Ctibor ze Zhudowic, úředník od desk zemských, jejž nachá¬
zíme w držení jí roku 1434 i potom do roku 1447. Část jí
wšak roku 1446 odprodal; část pak druhau wdowa jeho Do¬
rota roku 1466 odkázala ku kostelu sw. Jiljí. Dáleji na wýchod
táhla se na Letném winnice náležející klášteru Zderazskému
až na blízko kostela w Bubnech, jehož podací bylo téhož klá-

7. Okolí Pražské.

203

stera. Roku 1422 prodala ji obec Maříkowi Nárožníkowi z No-
wého města, ale po nawráceuí řeholníků do Prahy za císaře
Sigmunda winnice se jim zase dostala, a býwala od nich rowněž
dáwána pod plat. Některau část kaupil Pesík z Kunwalda,
mocný tehdáž purkmistr Staroměstský, roku 1444 od staršího
držitele Janka Otlíka z Malé strany, ale toliko na 15 let, po
kterých měl ji klášteru Zderazskému nawrátiti.3S)

W Bubnech měl klášter týž také dwůr a k němu polnosti,
z nichž roku 1421 asi 40 korců dáno bylo od obce šewci Wác-
slawowi Černému k jeho polím wedlé, a 12 korců Šimonowi
choralníkowi od sw. Michala na Starém městě w jakémsi dluhu.
Později bezpochyby také toto zboží bylo klášteru nawráceno.
Část wsi, we které se jakožto při řece Wltawě připomínají
zwláště rybáři, stála posud pod práwem purkrabí Pražského.
Blízké ílólísowice, rowněž při Wltawě, wšak na druhé straně
okliky, kterau tu řeka činí, náležely za posledního času krále
Wácslawa Johánkowi z Koloděj, synu Martina Rotlewa. Od něho
byly prodány měšťanu Nowoměstskému Wácslawowi Cwokowi,
který wšak za žiwota Johánkowa nedoplatil kupní summy, pročež
poslední wůlí Johánkowau roku 1436 wes se dostala s jiným
jeho zbožím dědici jím jmenowanému, strýci jeho Alšowi z Ko¬
loděj, a wložena mu byla i do desk zemských po zahájení saudu
zemského za císaře Sigmunda (1437). Stalo se wšak potom na-
rownání roku 1438, dle něhož měl Cwok doplatiti, a wes měla
mu postaupena býti od Alše.39)

Krajina od Brusky a Letného až k Holíšowicům a k Owenci
byla roku 1420 ležením welkého wojska křižáckého, kterým
král Sigmund tehdáž dobýwal Prahy, a utrpěla tím samým
wětší spuštění než kterákoli jiná část okolí Pražského. Z wesnic

3S) Zpráwy tyto jak jiné dále následující o winnicích čerpány jsau hlawně
z knih někdejšího úřadu winničního, chowaných nyní při okresním
saudě Winohradském. Zápisy z nich srownal jsem podobným spů-
sobeir, jako zápisy o domích Pražských w Základech místopisu Praž¬
ského. Dokladů jednotliwých zde podáwati nelze pro nedostatek
místa.

39) Zápisy o tom w Emlerowých Reliquiae tabularum II. 156 a w knize
Nowoměstské při r. ce 1438 fol. R 10.

204

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

práwě jinenowaných bezpochyby málokteré stawení zůstalo ne¬
zkaženo. Paměť se z doby té zachowala o dworu paní Mařky
wdowy z Owence , jejž byla tam kaupila od jeptišek kláštera
sw. Jiří na hradě Pražském, kterak předtím byl jej Žižka
spálil a dobytek w ném zajal, potom pak král Sigmund leže
na jejích polích, obilí stojící zkazil a stráwil „a dědinu zkazil
lochy a šachtami, a což bylo zdí we dwoře po spálení, zbořil".40)
Paní Mařka, wystawiwši dwůr znowa s welkým nákladem, po-
staupila ho roku 1432 zase w dobrém stawu sestřencům swým
Maříkowi a Lukášowi synům Pawla Kabáta pasíře z Nowého
města Pražského. Po porážkách krále Sigmunda na hoře Wít-
kowě a před Wyšehradem obec Pražská zabawila jmění ducho-
wenstwa i králowské w Oweuci, jak jinde w okolí, zejména
dwůr jeptišek sw. Jiří druhý, který tam tehdáž ještě měly.
dwůr probošta Pražského a starodáwnau oboru králowskou.
Tato se dostala od obce roku 1421 jednomu z konšelů, Jak-
šowi pasířowi, owšem též welice spuštěná; neb byli Táboři,
jak na swém místě wyprawowáno, ještě před obležením Prahy
od Sigmunda pobořili zecl okolo ní, a wojsko křižácké potom
jistě nešetřilo w ní zwěře ani dříwí. Po přijetí císaře Sigmunda
za krále obora co jmění korunní byla mu bezpochyby hned
zase nawrácena ; ale dwůr proboštůw byl od něho zanechán obci
Staroměstské, dwůr pak jeptišek z r. 1437 zapsán za službu wo-
jenskau zemanu Waňkowi Larwowi, kterýž ho později postaupil
prodejem Maříkowi a Lukášowi, sestřencům paní Mařky wýše
zmíněné, držitelům druhého dworu někdy Swatojirského. Po¬
zději dostal se dwůr tento zápisem krále Jiřího panu Čeňkowi
z Klinšteina, prokuratorowi králowskému, a od něho do jiných
rukau. Byla to bezpochyby usedlost při nynějším císařském
mlýně tak zwaném, i náležel k ní také ostrow tudíž proti zad¬
nímu Owenci a nynější Tróji.41)

40) Wiz w díle IV na str. 59 pozn. 28.

41) Archiv český II 183, Vlil 545, IX 520. Může býti, že Waněk Larwa
byl týž, který w kolbách roku 1436 „Uhřátý metal", dle wyprawo-
wání Starých letopisů českých (str. 97), ač tam se nazýwá Janem,
snad jen omylem.

7. Okolí Pražské .

205

Roku 1433 nachází se w knize Starého města Pražského
popis wěrí kostelních, totiž ornátů, kalichů, monstrancí, knih
a jiných wěcí náležejících ku kostelu farnímu w Owenci, které
dne 24 Března toho roku osadníkům wydal Šimon od bílého
lwa, znamenitý měšťan a po některá léta konšel Staroměstský.
Byly to patrně wěci jemu odewzdané k uschowání, nejspíš
před tažením Sigmunda a křižáků ku Praze roku 1420, po¬
dobně jak toho času ku. př. klenoty a peníze kostela sw. Miku¬
láše na Malé straně byly odewzdáuy rozličným sausedům. Ze
se nawrácení jich stalo teprw po tolika létech, dalo by se wy-
ložiti, jestliže kostel i se wsí byl spuštěn za onoho obležení
Prahy a dlauho trwalo, než zase byl obnowen. Mezi osadními,
kteří wěci od Šimona přijali, jmenují se lidé netoliko z Owence,
nýbrž také někteří z Lysolcij a také Mika mlynář ze zadního
Owence, jakožto wesnic přifařených.4-)

Za Owencem w lewo od řeky Wltawy připomínají se na
hoře Bábě winuice, o kterých zmínek starších neznáme, již od
roku 1434, dílem na zboží purkrabstwí Pražského, dílem na
někdejším zboží Pražského proboštstwí, a říkalo se jim tehdáž
také na Šárce čili na Šárkách, jak se dodnes krajina ta na-
zýwá Malau Šárkau. Zdá se, že tu na blízce na wrchu stál již
tehdáž farní kostel siv. Matěje, ježto se od roku 1451 zmínky
dějí o faráři Šáreckém,43) a toho to nepochybně byl kostel.
Dwůr proboštstwí Pražského w Šárce s porostlinami a winničkau
malau byl roku 1421 od obce Pražské dán Janowi řečenému
Šárka, který byl předtím úředníkem neboli manem proboštowým,
a jemu na něj dal potom zápis také císař Sigmund, tak že
zůstal w držení jeho se wším příslušenstwím, * dědinami, lu-
kami, lesy, potoky a se dwěma člowěky tudíž po něm pak
také syn jeho Prokop a téhož synowé Stanislaw a Jan, pokud
známo až do r. 1508. Od Stanislawa jest během času mnoho pol-

**) W knize totiž od roku 1417 íol. 149.

í3) Dominus Petrus plebanus de Ssarka, cognomine Bzdinka, uwodi se
w knize městské Hradčanské w létech 1451 a 1464 fol. 12, 19. Ze
starší doby zmínek o tom kostele není ani w Registřích decimarum,
w Libri confirmationum, ani jinde nikde.

206

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

ností náležejících ke dvvoru Šáreckému, wysazeno k nowému
wzdělání winnic. Již r. 1481 rozšířil malau winničku wýše zmíné-
nau wedlé dworu swého zděláním desíti korců pole u winnici,
i přidal k tomu později některé jiné částky; r. pak 1487 roz¬
dělil 36 korců polí k témuž dworu náležejících w stranu k Deh-
nicům sedmnácti úročníkům. Jan starší ze Šárky byl w po¬
sledních létech před přijetím císaře Sigmunda za krále pod-
purkrabím hradu Pražského, pokud obec Staroměstská wládla
hradem a purkrabstwím (1429 — 1436), a později také Prokop
(1451 — 1464) a Jan mladší (1486 — 1490) dosáhli téhož úřadu
za Jiřího Poděbradského i za krále Wladislawa, počítajíce se
za zemany. Stanislaw wšak čili Staněk, nazýwaje se také Sta-
nislawem Kadeřáwkem, byl měštanem Staroměstským. Roku
1505 prodal hlawní swau winnici i štěpnici wedlé ní u wýměře
16 korců Machkowi nožíři ze Starého města; ale ostatní ma¬
jetnost na Šárkách podržel Jakš i bratr jeho Jan také do po¬
tomních let.

Blízkým sausedem bratří Šáreckých byl Jakub Dausek čili
Kdausek, zámečník ze Starého města Pražského, nejprw co
držitel dworu Swatojirského w Owenci, kaupiw jej od pana
Čeňka z Klinšteina, potom pak opět w držení dworu w Deh-
nicích , nejisto, zdali se má tím rozuměti dwůr proboštstwí Praž¬
ského tudíž čili jiný nějaký, ježto o Dehnickém dworu pro-
boštowu nemáme zpráwy, co se s ním stalo w časích wálky,
později wšak nacházíme jej zase w držení proboštů. Jakub
Dausek, podobně jako Stanislaw Kadeřáwek, zakládal nowé win-
nice na statku swém rozdáwáním polí a pustin pod úrok. Nej-
prwé r. 1487 wy sadil dwa a čtwrt korce pole wedlé cesty do
Šárky a wedlé wrbin, které se tam nacházely, k zdělání winnice
nebo štěpnice, potom již roku 1489 naložil týmž spůsobem
s 23 korci polí, jimiž podělil deset úročníků. Ještě pak později
w létech 1492 a 1493 šesti jiným postaupil 14 V2 korce práwem
zákupním k témuž účelu. Po něm následowal w držení dworu
Dehnického, neznámo na jakém základě, Machek čili Mašek
nožíř wýše zmíněný již roku 1498 neb něco dříwe, od něhož
na témž statku, horách Dauskowských čili Dehnických, wysa-

7. Okolí Pražské.

207

zeno jest roku 1502 ještě 29 korců polí a roku 1504 jiných
15 V2 korce k zdělání winnic celkem čtrnácti úročníkům. Wy-
značuje se mezi nimi 41/* korce pole nad Dehnici „u skály, kdež
píštitý kámen lámají“.

O Třesoivicích, blízké odtud wsi kláštera Strahowského,
děje se zmínka roku 1420, když král Sigmund za přebýwání
swého w Litoměřicích (26 Pros.) dal na ni zápis Wácslawowi
z Walowic za služby wojenslté. Po přijetí swém za krále opět
zapsal na dwoře klášterském tudíž w Třešowicích 60 kop Ma-
téjowi Perníčkowi. hrnčíři z Nowého města Pražského (1437),
které měl oddělati na trubách, po nichž se tudy okolo Tře-
šowic woda wedla na hrad Pražský, a na jiných potřebách.44)
Blízké odtud wesnice Weleslaivín a Liboc, kláštera Břewnow-
ského, byly zabaweny od obce Pražské, a pokud známo aspoň
o Liboci, některý čas sprawowány úřadem Šestipanským,45)
později pak snad postaupeny k purkrabstwí hradu Pražského,
pokud byla w držení jeho obec Staroměstská. K témuž pur¬
krabstwí byl později, roku 1430, narownáním mezi Starým a
Nowým městem Pražským přidán dwůr poplužní w Ruzyni ,
který předtím též byl kláštera Břewnowského.

W Okowicích, mezi Weleslawínem a Libocí, wsi náležewší
k arcibiskupstwí Pražskému, připomínají se dwa swobodné
dwory. z nichž roku 1445 jeden náležel Arnoštowi manu čili
náprawníkowi arcibiskupowu tudíž w Okowicích, druhý byl od
arcibiskupa Konrada a potom také od císaře Sigmunda zapsán
Martinowi Kačerowi z Podolšan, měštěnínu Menšího města
Pražského. W sausedstwí jich obau nacházely se winnice jed¬
nak na zboží arcibiskupském na Slachoicě čili Šlachowci, což
byl háj nad tauto wsi, z wětšího lesa pozůstalý, nejspíš na
hoře nad hořejším údolím Šárky, jednak na obci a lesích někdej¬
ších wsi Okowic.46) Arnošt i Kačer, kteří brali plat z winnic
na Šlachowě, chtěli si přiosobiti jej na ujmu obce Okowické

44) Archiv český I 511, 546.

45) Wiz w knize Winohradské roku 1445 fol. F 11.

46) Srownej zmínky o lese Šlachowě w díle I na str. 32 a 415, dle kterých

částečně náležel také k Weleslawínu.

208

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

také z winnic na její půdě, a přeli se o něj zároweň mezi
sebau ; obec se wšak bránila proti oběma, a obdržela při saudé
perkmistra hor winničných za práwo (1445). 47) Okowičtí měli
téhož času pře o winnice na swé obci také s obcí Libockau,
o winnice totiž zdělané někdy Blažkem sausedem Okowickým,
po němž držel je jiný, jménem Benek, a po tomto dwa synowé
jeho, kteří se později přestěhowali do Liboce. Libočtí z toho
si brali práwo, chtíce potáhnauti winnice tyto k obci swé; ale
Okowičtí swé práwo obhájili rowněž při saudě perkmistrowé
(1445).48) Dwůr w Okowicích, který byl manstwím čili nápra-
wau k arcibiskupstwí příslušnau, držel w létech wálky po smrti
krále Wácslawa zeman jakýs Petr z Upolněšic. Poněwadž byl
welice spustošen, nejspíš hned za příběhů wálečných r. 1420,
arcibiskup Konrád roku 1431 přidal náprawníkowi tomuto
k němu řečený hájek Šlachowec, a teprw potom brzy byly
zdělány z něho winnice49) a dány pod plat lidem z Welesla-
wína a odjinud. Později dostal se dwůr prodejem árnoštowi wýše
zmíněnému, měšťanu Pražskému ; od něho pak kaupil jej roku
1462 jiný měšťan Pražský Jan Manda ze Zbislawic, kterýž po¬
tom dostal zápisu na celau wes od krále Jiřího w summě 200 kop
(1469). Jan Manda prodal dwůr w Okowicích paní Kateřině
z Pakoměřic, manželce Jana Spána z Barnšteina, kteráž po-
staupila ho roku 1492 Jiříkowi a Janowi bratřím ze Sowojo-
wic,50) ale nicméně držela jej potom zase až do roku 1507
i snad déle. Od ní roku 1496 wysazeno jest nowé osm korců
pole k zdělání winnic sedmi úročníkům. Druhý dwůr, Kačerůw,
roku 1456 kapitula Pražská od něho wykaupila 50 kopami,
we kterých byl zapsán. 51) K němu náležel les nad Okowici
řečený Winec, z něhož kapitula roku 1473 tři korce wysadila
ke zdělání winnice.

*') Wiz w knize Winohradské fol. E 21.

Tamže fol. F 11.

i9) Jmenujíf se w létech 1438 a 1439 vineae novae plantationis in Ssla-
chow w knize Winohradské fol. B 8, 26.

5#) Dle listin kapituly Pražské z let 1462, 1469 a 1492.

51) Lib. Erest. XIII 9.

7. Okolí Pražské.

209

Pod wrchem na polední straně od těchto wesnic Čněly
dlauhý čas zříceniny krásného někdy kláštera Břeivnowského ,
jenž byl roku 1420 wypálen od Pražanů a Táborů před teh¬
dejším přitažením krále Sigmunda ku Praze (22 Kw.). Klášter
zůstal po wšechna potomní léta wálky od mnichů řádu sw. Be¬
nedikta opuštěn. Opatowé přebýwali po ten čas a také po¬
zději dlauho we wzdáleném Braumowě při hranici slezské, a
stawení klášterské zůstáwalo pusté, až teprw za prwních let
krále Wladislawa tehdejší opat Petr (f 1475), jak se zdá, do
Břewnowa se nawrátil, když byl Braumow na čas odcizen od
kláštera smluwau mezi králem a knížetem Jindřichem synem
krále Jiřího. Tehdáž musilo stawení klášterské býti již zase
obnoweno, ač jen částečně, pokud wyžadowala nejwětší potřeba,
která dílem brzy zase minula následkem nawrácení Braumowa
ku klášteru asi roku 1488. Nemáme ani zpráwy, w jakém
stawu se nacházely kostely při klášteře, ač nejspíš farní by)
mnohem dříwe aspoň nuzně přispůsoben ku konání služeb Bo¬
žích. Swědčí o tom aspoň dwa odkazy nahodile zachowané.
jeden pani Bétky z Byšic roku 1474 pěti kop platu ročního
k sivětí panně Margretě na Břewnow,52) a druhý sauseda We-
líka z Pohořelce roku 1497 dwau kop grošů mís. k sw. Be¬
nediktu na Břewnow. 53) Odkaz onen prwní swědčí zároweň
o zwláštní úctě k sw. Markétě w tomto klášteře, dle níž po¬
čínal již některý čas předtím nazýwati se nowéjším jménem,
aniž jest nám znám toho půwod.54) Určitá jest zpráwa o farním
čili „ menším u kostele sw. Benedikta, že w něm roku 1499
pohřben byl býwalý opat Pawel, který pro chorobu dušewní
zbawen byw opatstwí, w Břewnowě přebýwal.55)

Jak s okolními wsemi kláštera, tak bylo také s nejbližším
příslušenstwím jeho při samé ohradě klášterní naloženo od

52) Listina w archivu kapituly Pražské.

53) W knize Hradčanské fol. 60.

54) Nejstarší pamět toho nacházíme roku 1461 w knize Winohradské
fol. E 25, kdež o potoce od Břewnowa ku Praze tekaucím (Brusnici)
píše se: rivulus, qui fluit a S. Margaretha.

55) Wiz u Dobnera Monum. VI 476.

Tomek , Dějepis Prahy.

14

210

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

obce Pražské hned za prwních let bauří jako s jiným tehdáž
zabaweným jměním zádušním. Hned roku 1421 byla totiž ze¬
jména zahrada a chmelnice při dwoře před klášterem, též za¬
hrada mnišská uwnitř kláštera wedlé zwonice, zahrada před
klášterem a druhá wedlé ohrady kláštera po lewé ruce od
wchodu s malau winničkau dána každá jinému z okolních lidí
neb sausedů Pražských. Po skončení wálek byly wšak klášteru
tyto jeho nejbližší majetky zase nawráceny, ač nestalo se to
hned najednau ani snad úplně. Teprw k roku 1443 čte se
w knihách winničných, že Hawel Hus, držitel winnice nad
Wojteskau, postaupil jí opatu Břewnowskému před saudem
perkmistrowým. Rozumí se tím nepochybně winnice nad stu-
dánkau řečenau Wojtěška w nynější zahradě klášterní, jejíž
názew se tu ponejprw naskytuje.56)

Za klášterem Břewnowským w malém wzdálí na straně
západní král Jiří roku 1459 založil nowau oboru králowskau
dosti prostrannau, w níž wystawil pěknau twrz w podobě hwě-
zdy, dle níž se místo doposud nazýwá Hivězdau. Bylo prý to
na památku prwní jeho manželky Kunhuty z rodu pánů ze
Šternberka, jejichž znakem byla hwězda, ač prwní tato man¬
želka jeho byla zemřela již desátý rok předtím.57) Mám za to,
že les, který byl w oboru obrácen, náležel předtím klášteru
Břewnowskému, že to byl totiž les prwotně nazwaný Malejow ,
který spolu se wsí Libocí náležel k nejstaršímu nadání klá¬
štera.58) S Libocí zárowen nejspíš byl od Pražanů přiwtělen
k purkrabstwí Pražskému, králem pak zase od něho oddělen.

Nejbližší wrch, od Hwězdy jen krátkým audolím oddělený,
nad Ruzyní nazýwán byl již tehdáž Bílau Horau , a rozuměl
se pod názwem tím, který čteme ponejprw roku 1442, 59) wrch
se stráněmi nejen na západ, nýbrž také na jih obrácenými nad

á6) W knize Winohradské fol. D 1.

57) Jedinau zpráwu o tom dáwá nám Beckowský w díle druhém I 77.

58) Srow. w Regestech Erbenowých w zakládací listině kláštera Břew-
nowského na str. 33: villam Lubocz cum silva adjacente Maleyow
nomine.

59) W knize Winohradské fol. C 23.

7. Okolí Pražské.

211

Motolem i nad Košíři. W místech těch nacházela se wedlé
cesty k Beraunu po hřbětě jdaucí již tehdáž malá wíska Břeiv-
noivek , o níž jest prwní zmínka roku 1430/°) Naproti tomu
zaniklo již déle předtím jméno někdejší wsi Kuromrtwic w též
krajině, ježto se newyskytuje nikde již od druhé polowice
13. století. Možná, že jen práwě staré jméno toto ustaupilo no-
wému jménu Břewnowka.

Na náwrší, které se táhne na půlnoční straně od kláštera
Břewnowského a od wsi Břewnowa blíž ku Praze až ke Tře-
šowicňm, bylo několik winnic, z nichž nejbližší nad Břewnowem
náležela k jmění kláštera, jiných několiko některým měšťanům
Pražským. Prwní wedlé klášterské nazýwala se Fišloivkau dle
sa usedá Malostranského Jana Fišle, který ji držel ještě roku
1439. Wedlé ní při cestě do Slaného (přes Weleslawín) byla
winuice nazwaná Kantorka dle Staroměstského měšťana Jana
z Zátce nazýwauého Kantor, který byl w držení jí již roku
1405, po něm pak wdowa jeho Anna (1439) a syn Lazar.
Při ní byl dům a wéžka, pod ní pak také rybníčky, které měly
nepochybně wodu z potoka Brusnice tudy pod strání tekauciho,
později wšak jsau zrušeny a udělána místo nich štěpnice (již
před r. 1488). Nad oběma pak winnicemi těmito wýše wprawo
od cesty k Weleslawínu rozkládala se winuice třetí Kačerka,
nazwaná tak dle Martina Kačera, wýše zmíněného držitele
dworu w Okowicích. po němž nabyl jí Jau Manda ze Zbislawic
(okolo roku 1448), držitel druhého Okowického dworu.

Winnice tyto tři nacházely se na půdě kláštera Břewnow¬
ského a byly tudy ku klášteru tomu powinny perkrechtem
čili desátkem winničným. Nížeji wšak wedlé Kantorky cesta
k Weleslawínu byla hranicí mezi zbožím Břewnowským a jep¬
tišek kláštera sw. Jiří na hradě Pražském. Jim totiž náležela
při potoku Brusnici starodáwná wesnička Týnec , tehdáž ještě
wždy tak nazýwaná, s winnicemi na stráni podél ní. Jedna
z winnic těchto hned w prawo od cesty k Weleslawínu nále¬
žela také ještě wždy některému měštanu Pražskému ; wedlé ní
byly wšak menší winnice wysazené od kláštera sw. Jiří pod
60) W knize Malostranské fol. A 10.

212

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

plat, a dále wětší wlastní winnice jeptišek, zdí od nich oddě¬
lená, kdež se doposud říká na Panenské. Ostatek stráně až
k wýchodnírau konci, kdež nyní se říká na Andělkách, nále¬
žela ke zboží Třešowickému kláštera Strahowského. Byly i tu
winnice i také chmelnice klášteru tomuto poplatné ; jedna chmel¬
nice jmenowitě při samém potůčku Brusnici a něco wýše winnička
nad skalau s čihadlem čili humenci, jakž připomíná se r. 1460 ;
ještě pak wýchodněji wedlé cesty od Pohořelce k Třešowicům
winnice někdy kanowníka Pražského Jakše Jinocha blízko
welké zahrady k Třešowicům náležející. Od přátel jeho kaupil
ji roku 1445 saused Hradčanský Šimon Rohan, dle něhož se
potom nazýwala Rohankau. Cesta k Třešowicům dělila ji od
wiunic nad Bruskau, totiž zejména od winnice náležející ko¬
stelu sw. Benedikta na Hradčanech wýše od nás zmíněné.

Na jižní straně potoka Brusnice táhly se polnosti od zdí
Pražských za Pohořelcem až ke Břewnowu, jak se doposud spa¬
třuje, které částečně i se swahem hory táhnaucí se od Petřína
k Bíléhoře náležely blíž města klášteru Strahowskému, dále
Břewnowskému. Nad swahem tím hned za klášterem Strahow-
ským byla winnice jemu náležející tak zwaná konventská čili
pitanční proti zadním wratům ohrady klášterské- a nad cestau
k Beraunu, která pod ní wystupowala do wrchu a šla dále po
hřebenu hory. Po přewratě roku 1420 byla zabawena od obce
Pražské a rozdělena na několik dílů, při čemž zůstalo i když
po wálce s císařem Sigmundem zase nawrácena byla klášteru ;
toliko odwáděn byl potom od držitelů roční plat do kláštera,
což se shledá wá aspoň již od roku 1444. Část na kraji při
samé cestě k Beraunu nazýwá se roku 1431 nowě štěpenau
(vinea novae plantationis), z čehož widěti, že některý čas před¬
tím zůstáwala pustá. Za winnicí tauto na širokém hřbetě Pe¬
třína byly čtyry winnice jiné založené na někdejším popluží
kláštera Strahowského, kteréž roku 1421 rowněž zabaweno
bywši od obce dáno bylo sausedu Hradčanskému Martinowi,
ale potom rowněž klášteru nawráceno. Zde se tehdáž říkalo
na Nowém Petříně a jinak w Haldách i také w SJcytinách ne¬
boli w lomích, ježto tu na širokém hřbetě hory od starodáwna

7. Okolí Pražské.

213

lámal se kámen Petřinský. Za čtyřmi winnicemi těmito bylo
dále k straně západní něco pole kláštera Strahowského, které
ještě pozůstáwalo ze starého popluží po zdělání winnic na něm;
ještě pak dále jedna winnice o šesti korcích, snad někdy od
téhož popluží oddělená, nacházela se za tímto polem. Jiných
několik winnic, též klášteru Strahowskému poplatných, nachá¬
zelo se w sausedstwí winnice konventské blíže zdi Malostran¬
ské na wrchu Petřínu za samým kostelem tamějším sw. Wa-
wřince, z nichž asi nejwětší byla winnice se zahradau a chmel¬
nicí znamenitého měšťana a konšela Staroměstského toho času
Bernarda od Samsona (1442 — 1450).

Na statku kláštera Břewnowského nacházely se w saused¬
stwí winnic Strahowských dále na západ na půlnočním swahu
hory wedlé cesty k Beraunu dwě winnice starodáwné dle wší
podobnosti w místech nyní tak zwané Liborky a Záwěrky.
Prwní blíž statku Strahowského byla ještě roku 1463 nazý-
wána dle uěkdejšího držitele swého Jana Tykance z Hradčan
z posledních let krále Wácslawa IV. Druhá blíž Břewnowa na-
zýwala se ŽejdlowJcan neboli horau Žejdlowau dle Seidla
šewce, kterýž ji byl kaupil roku 1418. W létech 1442 až 1447
měla ji Markéta wdowa proslulého konšela Staroměstského
Wácslawa Štrábocha, od níž částečně wysazena jest pod plat.

Winnice na půdě Strahowské blíže zdi městské na Petříně
dotýkaly se na straně jižní welké a krásné winnice PlasJcé,
která jak při starší době uwedeno, zaujímala místo nynější
zahrady knížat Wchynských, počínajíc se wedlé též zdi měst¬
ské na jižní stráni Petřína. Krásné stawení mnichů Plaských
na této winnici, které se nazýwá brzy dworem brzy klášterem
Plaským, ježto při něm byl také kostel neboli kaple, bylo
roku 1420 wypáleno jako jiná klášterská stawení na blízku,
winnice pak zabawená od obcí rozdělena, pokud jest zpráwám
o tom zachowaným rozuměti, na sedm stejných částí, kteréž
prodány rozličným sausedům dílem již roku 1421, dílem roku
1424; řeholníci pak nikdy wíce k tomuto jmění swému se ne-
wrátili. Část krajní na straně wýchodní při samé zdi městské
nad branau Újezdskau, asi 15 korců wýměry, dostala se Wác-

214

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

slawowi woštníkowi s polowicí spáleného dworu, který stál nad
ní. Po něm ji dědil syn jeho Jaroš (1429), a od něho byla
odkázána wdowě jeho Wácslawě (1468). S druhé strany dworu
nad ním wýše obdržel 9 korců Jan Prorok sladowník se studní
tam se nacházející, a část odtud až k západnímu konci win¬
nice, která slaula Ráj, činící 11 korců, kaupil jiný saused
Staroměstský Šimon Maudrý. Ostatní částky byly menší, a část
Woštníkowa byla od poručníků Jaroše syna jeho rozdělena na
dwé wysazením pod plat (1438).

S winnicí Plaskau hraničily na straně západní tři winnice
jedna nad druhau ležící, nejspíše totiž winnice někdy kláštera
Kartauského, nad ní wedlé Ráje winnice někdy Wácslawa Hauž-
wičky z Malé strany, která po něm náležela wdowě jeho
(1424) a později sausedu Malostranskému Mikulášowi z Tuhanče,
který se též nazýwal potom Haužwičkau, ještě pak wýše win¬
nice Štěpána Kauta měšťana Staroměstského, od jehož syna
Prokopa kaupila ji roku 1434 Dorot", manželka Ctibora ze
Zhudowic, úředníka od desk zemských wýše wzpomenutého.
Také winnice Haužwičkowa býwala později nazýwána Rájem.
Od wdowy Mikulášowy z Tuhanče, jménem Kateřiny, a syna
jejího Wácslawa kaupil ji roku 1462 slowutný Jan z Tuhanče,
s ní nepochybně příbuzný, za 150 kop, od tohoto pak r. 1465
Anna wdowa Matěje Štrábocha za 195 kop. Po ní ji dědil syn
Jakub Štrábocb. Winnice Kartauská dostala se po wypálení
kláštera, kterému náležela, zabawením od obce měšťana Staro¬
městskému Martinowi z Žumberka a po něm wdowě jeho Mar¬
kétě (1423), odkudž nazýwala se dlauho winnicí Žumbergéř-
skau\ již wšak roku 1431 byl w držení jí Martin Meziříčský
spráwce špitálu křížownického na Starém městě, a od něho
kaupil ji roku 1436 bratr jeho Waněk, tomu pak dostalo se
zápisu na ni od císaře Sigmunda w 90 kopách grošů če¬
ských (1437), čímž klášteru, beztoho na wždv zrušenému, zů¬
stala na dobro odcizena. Později dostala se, neznámo jakým
spůsobem, Jiřímu Poděbradskému, od něhož kaupil ji roku 1455
měšťan Staroměstský Wácslaw Korán da za 80 kop a k tomu
sud wína.

7. Okolí Pražské.

215

Od winnice někdy Kartauské táhlo se na stráni Petřína
západně odtud nad Košíři i až na blízko Motola sedm winnic
welkých wedlé sebe, které se wětším dílem nazýwaly dle star¬
ších někdejších držitelů. Prwní, hned wedlé Kartauské, byla
winnice Čili hora Srpowa, jinak Srpowic, nazwaná tak dle Wác-
slawa Lauterbacha od srpů, který ji držel do roku 1413 a po
něm wdowa jeho Kateřina se sirotky. Po událostech r. 1420,
we kterých sirotkowé tito opustili Prahu, přišla k zabawení
od obce, a byla během potomních let po dílcích rozprodána
pod plat roční. Mimo 16 korců, které se roku 1423 dostaly
Barboře wdowě Čeňka suken kráječe (sťatého roku 1413) w ji¬
stém dluže, jejž měla za někdejšími držiteli, stalo se prodejů
takowých sedm po 4 až 14 korcích w létech 1425 až 1427,
o kterých se zachowaly zápisy w knihách městských, ale musilo
jich bý ti o některý wíce.

Druhá winnice byla někdy Markéty wdowy advokata Kon¬
ráda de Braclis, která ji kaupila roku 1404 a odkázala roku
1415 kanowníku Pražskému Zdeňkowi z Chrasti, ale o pozděj¬
ších držitelích nezachowaly se nám bezpečné zpráwy. Wedlé
ní o něco wýše byla třetí welká winnice, která někdy w druhé
polowici 14. století náležela bohatému měšťanu Staroměstskému
Fryckowi Neugrůnerowi a dle něho dlauho byla nazýwána
winnicí čili horau Fryckowau. Po něm držel ji Augustin apo-
tekář ze Florencie až do smrti swé roku 1400, a rukau wdowy
jeho Woršily dostala se druhému jejímu manželu Mikulá-
šowi z Prahy jinak z Egerberka, známému nám dwořenínu
krále Wácslawa IV, posledně písaři desk zemských. Ačkoliw
od něho ustanowen byl za dědice jiný tehdejší dwořenín krá-
lůw Jindřich Lefl z Lažan, nicméně winnice tato připadla po
smrti Mikulášowě králi samému, a nazýwána jest odtud w ča-
sích potomních horau hrálowau (mons regis). Po porážkách
krále Sigmunda před Prahau r. 1420 byla i tato winnice od
obce zabawena a rozkauskowána welice, ježto postupowány jsau
z ní pod plat dílce skoro weskrz jen po dwau korcích wýměry,
některé i menší; při čemž nicméně znamenitá část winnice
zůstáwala dlauho pustá, tak že ještě w létech 1442 až 1451

216

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

propůjčeno bylo z ní pod plat dwanáct dílců dosud newzděla-
ných, které dohromady měly wýměry 25 korců. Mezitím po¬
tkalo se držení obce Pražské s odporem od pana Jana z Risen-
berka na Rabí, který se na winnici tuto táhl bud na základě
nějakého zápisu císaře Sigmunda, bud jiného nějakého nároku
po starších držitelích, a za posledního roku panowání Menharta
z Hradce nad Prahau, s jehož stranau držel, dosáhl i skutečného
užíwání platů z winnic již wysazených. Po dobytí Prahy Jiřím
Poděbradským téhož roku (1448) odwáděl se plat zas jako pře¬
dešle k obci do úřadu Šestipanského; ale spor nebyl tím ukon¬
čen, nýbrž konečně obdržel za práwo syn pana Jana z Risen-
berka, pan Wilém z Rabí a z Risenberka, příjmím Krk,
nálezem totiž sněmu o sw. Kateřině roku 1451, kterým se skon¬
čily tehdejší rozepře mezi stranau Jiřího Poděbradského a jeho
protiwníky.61) Nacházíme! jej w držení winnice a platů z ní
po celý čas potomní až do smrti jeho roku 1479, a potom také
bratrance jeho pana Půtu Šwihowského z Risenberka, jehož
práwo k dědictwí tomu bylo wšak po některém čase popí¬
ráno (1486), i dostala se winnice ta konečně zase co odúmrt
komoře králowské. Následkem toho král Wladislaw roku 1497
celau winnici u wýměře 81 V4 korce wysadil nowě pod plat,
rozděliw ji mezi 25 úročníků. S rozdílem od tehdejší králow¬
ské winnice za hradem Pražským říkalo se odtud winnici
této weliká hora neb wětší hora králowská, také na wětším
králowstwí.

Winnice Srpowa i tato na hoře králowě dotýkaly se ho¬
řejšími konci nejkrajnější z winnic na půdě Strahowské za
Haldami, a winnice králowa hraničila tamže dílem i se Žej-
dlowkau na půdě kláštera Břewnowského. Od ní dále na západ
již nad Košíři byla čtwrtá winnice nazwaná horau Perníčkowau
dle Michala Perníčka pekaře z Malé strany, který ji byl držel
od roku 1411. Po něm náležela Anně z Myšlína, snad nějaké
příbuzné jeho, která po smrti prwního manžela swého Pawla
wstaupila w manželstwí druhé s Matějem Perníčkem, sausedem

6l) Srow. díl VI str. 211 a Archiv český II 290.

7. Okolí Pražské

217

rowněž Malostranským.62) Pokud známo, byly již před rokem
1442 některé části winnice této wysazeny pod plat; roku pak
1444 Anna Perníčkowá nowě postaupila 16 korců sedmi po¬
platníkům, a roku 1447 ještě čtyř korců poplatníkům dwěma,
wše při západní straně, kdež hora Perníčkowá hraničila s pátau
winnicí tohoto pořadí; horaii Hynkowskau. Tato se tak nazý-
wala dle Malostranského sauseda Hynka z Wojkowa, který ji
měl od r. 1412. Později rozdělena byla na dwě, ne-li na wíce
částí, z nichž wětší podíl od roku 1441 nebo již něco dříwe
náležel Waňce wdowě Waníčkowě z Malé strany. Odtud se
podíl ten také někdy nazýwal horau Waníčkowau ; částečně
byl také wy sazen pod plat w několika dílcích.

Hora Perníčkowá dosahowala hořejškem až na hřbet Pe¬
třína proti Žejdlowce, hora Hynkowa, někdy také Motolkau
zwaná, zůstáwala o něco níže proti jakémusi háji nadKošíři;
wedlé ní wšak zase další winnice w řadě naší šestá, jménem
hora Tiburcowská, kulatau wěží wyznačená, brala začátek na
wrchu wedlé cesty k Beraunu zrowna proti klášteru Břewnow-
skému, tudy asi kdež nyní stojí usedlost Ladronka, a táhla se
odtud dolů. Skládala se ze starších dwau winnic, jedné na
půdě Košířské, druhé již na zboží Motolském jeptišek sw. Jiří.
Jméno její pocházelo od sauseda Malostranského Tiburcia Raka,
který winnici prwé uwedenau držel, pokud známo, od roku
1404, druhau pak od roku 1417. Po záhubách roku 1420 zů¬
stáwala winnice tato dlauhá léta pustá, a jen po částkách se
nowě zděláwala od lidí, kterým wysazowáua byla pod plat od
Markéty wdowv Tiburciowy, tak sice, že některá část ještě se
jewí pustá do roku 1442, jiná wedlé roklí ležící do r. 1453.
Poslední winnice wedlé této, ještě dále na západ, rowněž na
zboží jeptišek sw. Jiří w Motole, nejpodobněji kdež jest nyní
usedlost Šafránka, náležela za posledních let krále Wácslawa IV
i ještě roku 1426 Diwišowi staršímu a Diwišowi mladšímu
z Ejzíře sausedům Malostranským, jichž dědicem byl Jan Frá-

65) Nebyl to Matěj Perníček hrnčíř, zmíněný wýše co zápisný držitel
dworu w Třešowicích, nýbrž jiný, kterému možná že se příjmí Per¬
níček dostalo teprw co spoludržiteli winnice Perníčkowy.

218

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

nůw z Ejzíře odjinud ze Zlýčiny (1458 — 1463) a po něm syn
jeho slowutný Bohuslaw ze Zlýčiny a z Ejzíře. Po něm zůstala
jediná dcera Dorota pod poručenstwím Wácslawa ze Swárowa
místokomorníka zemského (1487), jehož bratr Karel ze Swá¬
rowa seděním na Tmáni za Beraunem jmenuje se zetěm Frá-
nowým, snad newlastně; rozumí se spíše, že se dcera Bohusla-
wowa stala jeho manželkau; i nacházíme jej potom w držení
té winnice (1496 — 1507), nazýwané dlauhý čas Fránoivkau čili
horau Fránowskau. Stranau wedlé ní a pod winnicí Tibur-
ciowskau ležela nad údolím mezi Košíři a Motolem, nejpodob¬
něji kdež jest nyní usedlost Kotlářka, winnice Otlíkowská,
nazwaná tak dle měšťana Malostranského Jana Otlíkowa, který
byl držitelem jejím pokud známo od roku 1453, a po něm
wdowa jeho Marta (1463) i druhý manžel její jménem Hawel,
až aspoň do roku 1495.

Winnice na hoře Perníčkowě a Hynkowské i aspoň wý-
chodní z winnic dwau Tiburcowských, jakožto w mezích wsi
Košíř ležící, byly powinny desátkem k welkému poplužnímu
dworu w Košířích, který se po někdejších držitelích nazýwal
dworem Názowským, a taktéž i wíce winnic jiných, které se
nacházely pod těmito winohrady a pod horau králowskau
i Srpowau na široké stráni ku Košířům se strany půlnoční se
schylující. Bylot pod horau Srpowau pět rozličných winnic
po osmi a wíce korcích, z nichž prwní od kraje wýchodního
s twrzkau a lisem náležela od roku 1455 Matějowi Štrábochowi
a po něm wdowě jeho do roku 1464, druhá po dlauhý čas
Matějowi Rydrdowi (1440 — 1459) a po něm synu jeho Šimo-
nowi sedláři (1459 — 1485), třetí slaula Střelcowská dle bratří
dwau střelců Wawřince a Wácslawa, kteří ji kaupili r. 1441;
čtwrtá dlauho náležela Staroměstskému sausedu Wácslawowi
Penízkowi (1459 — 1488) a pátá Janowi Hrdinowi uzdaři a
wdowě jeho Dorotě (1459 — 1471). Pod tauto doleji a něco
dále na západ již we směru jako pod horau králowskau wedlé
samé cesty w Košířích, nejpodobněji kdež jest nyní zahrada
Klamowská, nacházela se winnice náležewší někdy klášteru
Kartauskému, kterau roku 1424 kaupil od obce Staroměstské

7. Okolí Pražské.

219

měšťan Antouin od oslů, a po něm dlauho držel syn jeho
Sigmund, od čehož wzala jméno hory Oslowské čili Oslice.

Pod králowau horau jmenují se dwě winnice znamenité.
Jedna, wýchodněji položená, náležela roku 1456 panu Jindři-
chowi Zajimačowi z Kunštatu, dle něhož nazwána jest Zajimač-
kou; po něm držela ji wdowa jeho Alžběta ze Sobětic (1469
až 1496) a dědictwím po ní dwa synowci její, Jindřich a Jiří,
řečení Šofowé z Helfenburka a z Waldšteina, kteříž roku 1498
prodali ji zemanu Benešowi Sekyrkowi ze Sedčic a na Kostelci;
druhá winnice nazýwala se horau Spižiřoivau dle Tomáše špi-
žíře králowského, který ji byl držel za času krále Wácslawa IV
(1405 — 1419). Po něm měl ji syn jeho Wácslaw (1431 — 1435),
potom wdowa téhož Ludmila a od ní (1436) její bratr Ambrož
cihlář, kterýž ji konečně prodal roku 1441. Jí jen malá část
náležela desátkem ke dworu Názowskému; z ostatku odwáděl
se k obci Košířské do rukau rychtáře.

W sausedstwí winnice Špižířowy w stranu západní nachá¬
zela se winnice, která někdy náležela arcibiskupowi Pražskému
Konrádowi, nad samým hořejším koncem wsi Košíř, dle wší
podobnosti tu kdež jest nyní usedlost řečená Skalka. Po
smrti arcibiskupa Konrada, jak se zdá z odkazu od něho, při¬
hlásil se k ní roku 1432 služebník čili dwořenín jeho Wácslaw
z Auerbacha; neznámo wšak, zdali se mu dostala nebo jak
dlauho ji držel. Již roku 1442 nacházíme ji rozdělenu na
čtwero winnic, kterým se wždy potom říkalo na hoře arci -
biskupoivě nebo i na Biskupce. Nejkrajnější z nich k straně
západní náležela pokud známo již roku 1453 ku kostelu Týn¬
skému, wysazena jsauc pod plat. Proti ní byl wedlé cesty
k Motolu topol a pod ním muky Bosí, tudíž pak ještě jedna
winnice nad krčmau Košířskau. asi tu kdež nyní jest usedlost
řečená Zámečnice. Náležela roku 1457 i snad dříwe Matějowi
Štrábochowi a potom wdowě jeho Anně (1465 — 1473), wysa¬
zena jsauc od nich rowněž pod plat.

Divorem Násoivským , ku kterému winnice nad Košíři byly
powinny desátkem winničným, rozumí se usedlost, která nyní
dobře známa jest pod jménem Cibulka. By lot to sídlo dědič-

220

Kniha IV. Oddíl drahý. I. Místopis.

ných pánů wsi Košíř, která, ač se rozeznáwaly Košíře dolejší
a hořejší čili přední a zadní, byla jednau obcí pod společným
rychtářem a se společným jměním obecním. Po Jindřichowi
Názowi, otci powěstného doktora Jana Náza, od něhož dwůr
wzal jméno, držela jej za času krále Wácslawa nejposledněji
dcera jeho Aneška, po jejíž smrti (asi roku 1415 neb něco
později) bez ohledu na práwo bratra jejího doktora Jana co
spolumajetníka, jenž tehdáž za příčinau koncilia Kostnického
se byl wzdálil ze země, král udělil dworu toho se wším pří-
slušenstwím dwořenínu swému Wokowi z Waldšteina, o kterém
newíme, jak dlauho jej držel. Bud po jeho smrti, bud za ži-
wota jeho (i to jest nejasné) roku 1421 obec Pražská dwůr
ten zabawený dala znamenitému měštanu a w pozdějších časích
konšelu Staroměstskému Mikulášowi Kněžeweskému, kterýž si
později ještě jiné práwo zjednal wstaupením we druhé man-
želstwí s Elškau wdowau Wokowau, ustanowenau od prwního
muže za dědičku. Roku 1437 císař Sigmund po přijetí swém
w králowstwí na základě nějakého mylného zprawení, jakoby
žádného udělení po smrti Anešky Názowy nebylo, táhl se
k dworu Košířskému co k odúmrti po ní. Ale Mikuláš Kněže-
weský práwa swého proti tomu obhájil, a zůstal w držení.
Mezitím Jan Náz, tehdáž a již od roku 1417 biskup Churský
w Graubůndech, pokládal si posud práwo k statkům někdy
otcowským w Čechách, a učinil pořízení o nich roku 1436,
kterým jak dům na Hradčanech, tak také dwůr a wes Košíře
darowal a po případě odkazowal dwěma sestřenicím, Anně a
Hedwice, i bratranci swému Jindřichowi z Chřenowic.63) Na
základě tom také Jindřich z Chřenowic roku 1437 odporowal
práwu kiálowskému na domnělau odúmrt; ale i proti němu
Mikuláš Kněžeweský obdržel za práwo. Po jeho smrti roku
1439, když se byl nedáwno předtím zachránil útěkem ze za¬
jetí na Zebráce za wládaření Pešíka z Kunwalda w Praze, do¬
stal se dwůr Košířský co od obce zabawený Matějowi Krtkowi,
jinak od štiky, konšelu Staroměstskému ; ale po dobytí Prahy
Jiřím Poděbradským byl mu odňat a přisauzen Waúkowi Wale-
tí3) Listina w Lib. Erect. XIII 7.

7. Okolí Pražské.

221

čowskému zKněžmosta, potomnímu mocnému podkomoří králow-
skému, na základě poslední wůle Mikuláše Kněžeweského fi4)
Waňka Walečowského nacházíme w držení dworu Názow-
ského jen do roku 1454. Roku 1455 měl jej již jiný tehdáž
proslulý měšťan Staroměstský Přech z Budkowic, o němž se
nám bylo zmíniti při rozličných příbězích toho času. Nepo¬
chybně byl jej od Waňka Walečowského kaupil, ale již po
dwau létech bezpochyby prodejem od něho držel dwůr se wším
příslušenstwím zeman jakýs Krišpin ze Sowinek, kterému potom
náležel ještě roku 1460. Potom se roku 1464 jen jednau
w knihách winničních uwodí w držení pan Jan z Boskowic,
již pak r. 1466 a odtud až do roku 1484 paní Marta z Říčan,
wdowa zemana Ojíře z Očedělic a sestra pana Mikuláše Swi-
táčka z Landšteina. Roku 1469 připomíná se spolu s ní syn
její Zibřid z Očedělic, který wšak nejspíš zemřel před matkau ;
tudy potom w létech 1481 — 1484 wedlé paní Marty uwodí se co
spolumajetník bratr její Mikuláš. Oba wšak zemřeli asi téhož
roku, ježto již r. 1485 jmenuje se dědic we dwoře Iíošířském syn
páně Mikulášů w Jan Switáček z Landšteina, některý čas pod
poručenstwím strýce swého, pana Wiléma Zuba z Landšteina
(1487). Krišpin ze Sowinek a paní Marta z Říčan ze synem
swým Zibřidem osobně přebýwali we dwoře swém Iíošířském ;
pan Jan z Boskowic míwal tam jen swého spráwce jménem
Jana; za mladých let pana Jana z Landšteina byl dwůr spra-
wowán rowněž úředníkem. Jmenuje se jím nejprwé Pawel ze
Skály (1485), později měšťan Pražský Jan od tří studní (1487
až 1494), wedlé něhož pan Jan potom roku 1492 ustanowil za
jiného úředníka spolu s ním urozeného panoše Jindřicha Ho¬
linu z Honbic, téhož, jejž jsme ta léta shledali w držení někděj-

6I) Zápis o tom w pamětní knize Staroměstské od roku 1417 fol. 223,
s nímž srownati sluší listiny w Archivu českém I 510, III 523, 550,
551, též we dskách dworských Lib. proclam. III k 27 Kwětnu 1437,
zápis we Staroměstské knize wýše zmíněné fol 169 a w knize Staro¬
městské nazwané Liber raiscellaneus w registříku statků zabawených
roku 1421 fol. 1110-1113. Matěj od štiky připomíná se w knihách
winničných posledně w držení dworu Názowského roku 1449, Waněk
Walečowský čili z Kněžmosta ponejprw roku 1452.

222

Kniha IV. Oddíl drahý. I. Místopis.

šího dwovu krále Wácslawa na Zcleraze. Roku 1495, snad po
smrti Jana od studnic, jmenuje se úředníkem páně Switáčko-
wým w Košířích Jakub z Tolšteina. Později následowali w úřadě
tom jakýsi Matěj Pecman (1500—1501), Ondřej z Košíř řečený
Purkmistr a slowutný Beneš, kterýž se nazýwá také purkrabím.
Jan z Landšteina pak toho času stáleji přebýwal na twrzi swě
Tuchorazi u Českého Brodu (1500 — 1505).

Waněk Walečowský za času, co držel dwůr Názowský,
obhájil roku 1452 práwo na desátek s winnic Hynkowské a
Tiburcowské w rozepři s podílnými držiteli winnic těch, kteří
mezi tím časem nepochybně desátku toho byli neodwáděli.05)
Naproti tomu od Krišpina ze Sowinek wykaupil se z téhož
desátku Mikuláš Betlémský, radní písař Staroměstský, co
tehdejší držitel winnice na hoře Perníčkowě (1460), rowněž
pak od něho wykaupil se i z platu ročního Matěj Štrábocli
s winnicí swau pod horau Srpowau (1459).

Ke dworu Košířskému příslušely rozsáhlé polnosti netoliko
při něm samém na hoře dle někdejších držitelů Názowkau
zwané, nýbrž také při wsi Košířích w různých polohách, jméno -
witě na stráních na půlnoční straně, co kde půdy zbylo po
založei>í welkých winnic od času císaře Karla IV. Během času
byly i ty od tehdejších držitelů dworu rozdány pod plat a
obráceny we winnice. Tak hned roku 1449 Matěj Krtek,
tehdejší držitel, wysadil pod plat 13 V4 korce polí nad cestau
k Motolu pod winnicí Otlíkowskau sedmi lidem Motolským,
k čemuž přidal tamže potom Krišpin ze Sowinek ještě 272 korce
(1458) a pan Jan z Boskowic % korce (1464). Za paní Marty
z Říčan bylo týmž spůsobem we winnice obráceno 263/4 korce
během let 1466 až 1478 w rozličných polohách pod horami
Perní čkowau, Hynkowskau i králowskau. Roku 1485 za spráwce
Pawla ze Skály došlo i na háj w nejbližším okolí dworu, schy¬
lující se dolů až ku potoku Košířskému, tak že ho část we wý-
měře osmnácti korců rozdána dewíti lidem k štěpení winnic
pod ročním platem. Za potomních let Jan od tří studní co
spráwce wysadil ještě dwa korce úlehle (1487), opět 9 korců
6S) Zápis w knize Winohradské roku 1452 fol. M 4.

7. Okolí Pražské.

223

pustiny s palaučkem a částí háje nad ním (1488) a ještě dwa
korce pole w háji Košířském při potoce (1493). Jemu samému
mladý pan Jan z Landšteina prodal zahradu při témž potoce
i s potokem tudíž a dwěina záhony lauky za potokem k uči¬
nění příkopu (1487, 1490). Obecně říkalo se winnicím těmto
nowěji štěpeným na Mladých Názoivkách.

Za hájem Názowským po straně západní byly tři winnice
na hoře Kbelné podél cesty k Stodfilkám nad lukami při cestě
od Košíř k Motolu, a čtwrtá řečená Mackoivská wedlé cesty
této od oněch něco dále na západ na druhém wršku proti
Kbelné. Byly založeny od dáwna na půdě náležející k obci
Košířské.

Blízko háje téhož při Názowce a rowněž wedlé cesty
k Stodůlkám říkalo se na hoře Kamenné, a byly tu winnice
čtyry, z nichž jedna nejblíž háje nazýwala se Osojná a byla
poplatná ke dworu Názowskému ; ostatní tři byly swobodné
krom desátku k témuž dworu.

K wýchodní straně od dworu táhly se podél hlawní cesty,
která jde Košíři, na polední straně od ní čtyry winnice, jedna
wedlé druhé až proti winnici Oslowské, totiž jak wýše powě-
děno, nynější Klamowce. Prwní z nich nejblíž dworu byla wy-
sazena pod plat od Matěje Krtka co tehdáž pána Košířského
pěti lidem, majíc wýměry 77o korce. Druhá, též ještě wedlé
samého dworu ležící a na půdě jeho, byla staršího štěpení,
nazýwána jsauc horau Malčoivau dle Malče winničníka, který
ji byl držel již roku 1413 a po něm wdowa jeho Ludmila do
roku 1451; děje se zmínka w ní o budce, do které se utíkali
w nečas (1456), jakž bezpochyby obyčejné bylo we winnicích,
we kterých se nenacházela nějaká wěžka neb jiné wětší sta-
wení s lisem. Třetí byla rowněž starší, ale šel z ní plat ke
dworu Názowskému ; čtwrtá wšak nejblíž pod Oslowskau ležela
již mimo příslušenstwí dworu na obci Košířské, a nazýwala
se dlauho winnici Kozdrasowaa dle Matěje Kozdrasa z Kosto-
mlat, někdy advokáta při konsistoři arcibiskupské, který na
tom místě dwě někdejší winnice spojil w jednu od roku 1411.
Wdowa jeho Alžběta postaupila jí roku 1434 synu swému

224

Kniha IV. O Idíl druhý. 1. Místopis.

Walentinowi, kterýž ji potom držel až do smrti swé. Marta
wdowa jeho prodala ji roku 1475.

Nad winnicí tauto na wrchu stojícím proti Oslowské na
polední straně ležela wedlé cesty z Košíř ku Karlšteinu win-
nice welká, která někdy náležela klášteru Kartauskému, byla
po zboření jeho zabawena od obce Pražské a roku 1424 pro¬
dána Wácslawowi z Hrobky, měšíanu Nowoměstskému. Od něho
kaupil ji roku 1430 Kliment Krček, dle něhož nazýwána jest
potom dlauho hor au Krčkowati, wedlé čehož pamatowal se
wšak i starší názew Stárka. Krček roku 1438 postaupil z ní
20 korců pod plat osmi lidem, při čemž nepochybně wětší
část winnice asi tu, kdež jest nyní usedlost řečená Šmukýřka,
zůstáwala wždy w držení jeho bezpostředném. Plat ze dwau korců
odkázal za duši swau kostelu Týnskému (1443). Pozdější ma¬
jitelé hlawní winnice nejsau nám známi, až když roku 1474
Ondřej Gebhartůw, manžel Reginy Štrábochowé, kaupil 16 korců
wýměry w ní od dwau předešlých držitelů, kteréž potom Re¬
gina za swébo wdowstwí prodala za 270 kop, tuším míšeň¬
ských (1483).

Od Stárky čili hory Krčkowy wýchodně nejbližší hora
proti dolním čili předním Košířům nazýwala se jménem staro-
dáwným Zámysl. Na ní byla winnice, kterau roku 1429 kaupil
saused Staroměstský Matěj Porybný a roku 1444 wysadil ji
u wýměře 153/4 korců pod plat šesti lidem wětším dílem Ko-
šířským. Po něm měl ji syn jeho Jaroš Porybný od Mauřenínů.
pokud známo od r. 1455 až do r. 1496, a byla dílem také mezi
tím časem proměněna we štěpnici. Dle něho se nazýwala horau
Porybnau. Teprw roku 1503 syn jeho Wácslaw prodal ji Mar-
tinowi Marwánowi řezníku, rowněž sausedu Staroměstskému.
S ní hraničila winnice jiná tu asi, kdež jest nyní usedlost
řečená Šalomauuka, nazwaná někdy winnicí Randlíkowskau,
později horau Mandincowau dle Jana Mandince z Menšího
města Pražského, kterýž ji kaupil roku 1439. Ryla poplatná
ke dworu Názowskému. Část jí o dwanácti korcích roku 1462
kaupil od Jana Mandince a syna jeho Kašpara pan Mikuláš
Žehrowický z Kolowrat, od něho pak roku 1473 Wácslaw ze

7. Okolí Pražské.

225

Swárowa mistr kuchyně králowské, a po něm ji měl bratr jeho
Karel (1489) až do roku 1500.

Úzké audolíčko odbočující se od hlawního údolí Košíř-
ského w stranu jižní dělilo horu Porybnau a Mandincowu
od wrchu, který se od starodáwua nazýwal Wěnček. W zadní
části jeho, která se dotýkala hory Mandincowy, byla winnice, na
které měl od dáwna klášter křížowníků Swato janských u Matky
Boží konec mosta tři kopy platu ročního. Roku 1443 kaupil ji
Pawel plátenník od Tomáška od stříbrného prstenu, a již po
dwau létech z platu toho ji wykaupil (1445). Dle něho se potom
dlauho nazýwala winnicí Plátenníkoivskau. Wedlé ní k straně
půlnoční ležela jiná winnice, kterau dlauhý čas držel Bartoš
šwec z (Jjezda (1436 — 1476), a od této na půlnočním kraji
hory nad samým potokem Ivošířským winnice welká wlastně
nazýwaná na Wěnečku, která za času krále Wácslawa IV ná¬
ležela chwalně známému spoluzakladateli kaple Betlémské Kří-
žowi kramáři, po něm pak jeho dědicům, nejprwé synu Wackowi,
potom téhož synu Wankowi, posledně sestřenici Waňkowě
Anně a spolu s ní prwnímu i druhému manželu jejímu, Janowi
Rokycanskému na Brzwích a panu Oldřichowi z Waldeka.
Proti tomuto mistr Jan Příbram co spráwce kaple Betlémské
zdwihl při na základě nějakého odkazu, newíme od kterého
z předešlých držitelů, i obdržel roku 1442 za práwo, tak že
winnice tato připadla kapli. Roku 1452 tehdejší spráwce kaple
Betlémské mistr Wácslaw z Drachowa a kostelníci wy sadili ji
pod plat na čtyry díly rozdělenau, a opět roku 1463 na pět
dílů. Náležel k ní také palauček o 3V4 korce nepochybně pod
ní při potoce. Rowněž pak ku kapli Betlémské náležela druhá
winuice „pod Wěnečkemu, s ní sausedící nad týmž potokem
řečená Machutoivská dle někdejšího majitele Maříka Machuty
advokáta konsistoře (1404 — 1419). Jakým spůsobem se k Be¬
tlému dostala, není dosti jasno ze zachowaných pamětí ; roku
wšak 1452 a opět roku 1463 byla od spráwce a kostelníků
kaple Betlémské zároweó jak winnice na Wěnečku wysazena
pod plat we čtyřech dílích u wýměře 11V4 korce. Poplatníci

Tomek , Dějepis Prahy.

15

226

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

měli společně užíwati lisu u twrzky, která se nad winnicí na¬
cházela. Část byla již roku 1449 obrácena we chmelnici.

Wýchodně od Wěnečka na wrchu, kterým se končí údolí
Košířské nad rowinau, kterau zaujímá nynější Smíchow, na¬
cházela se winnice welká, která někdy náležela klášteru Karta u-
skérnu, byla wšak již roku 1401 od přewora a konventu pro¬
dána měštanu Staroměstskému Štěpánko wi z Kladska. Dotý¬
kala se wzadu jak winnice potomní Betlémské tak Mandincowy
na Wěnečku, a dle nowějšího toho majitele byla po celé pat¬
nácté století nazýwána horem Stěpánhov:au. Po smrti jeho
připadla roku 1429 synu jeho Štěpánkowi, který neměl práw-
ních let. Jeden ze dwau poručníků jeho Waněk jirchář ujal
ji na ten čas za 20 kop ročního platu, což swědčí o znamenité
rozsáhlosti a dobrém stawu winnice. O deset let později (1439)
kaupil ji Michal kramář, od něho pak roku 1465 zeman jakýs
Kříž ze Wšechrom seděním na Slušticích, nazwaný jinak také
Křížkem z Říčan, za 300 kop s domem a lisem k ní náleže¬
jícím, wšak bez owocné zahrady, která při ní byla. Mimo
wlastní winnici připomínají se později (1480) také pole, která
k ní náležela. Po Křížkowi dědil ji syn jeho Jan (před rokem
1494) a po něm dwě dcery jeho na polowici, z nichž jedna
jménem Veronika byla manželkau Matauše bakaláře, nejwyš-
šího písaře Nowého města Pražského. W sausedstwí dílem
při potoce Košířském, dílem na wrších, kdež se nyní nachází
usedlost řečená Malwazinka a jiné některé , bylo několiko
winnic, jichž polohu dle pamětí zachowaných nelze nám po¬
drobněji určití.

W rowině odtud až k Wltawě po lewé straně potoka Ko-
šířského do ní wpadajícího střídaly se winnice s chmelnicemi,
zahradami a domky, odkudž se místům těm prostě říkalo
iv zahradách neb také w rowinách. Za staršího času počítalo
se to wše k Újezdu, až totiž do wystawení zdi od stráně Pe¬
třína k Wltawě, kterým krajina tato od Malé strany Pražské
byla odlaučena. Nyní byla to osada zwláštní mající swého
rychtáře. Kde se z Malé strany wycházelo wen branau Kar-
tauskau, jinak Košířskau, býwal po lewé ruce bliž řeky dwůr

7. Okolí Pražské.

227

probošta Mělnického s welkau zahradau a laukau. Roku 1420
byl jak i okolní domky wypálen zároweň s předměstím Aujezd-
ským wnitř zdi městské, a tak nepochybné též kostel sto. Jana
ewangelisty tudíž stojící, jinak Odraný , o němž poslední zmínku
máme roku 1427. Zahrada proboštowa a lauka wedlé ní byla
roku 1421 od obce Pražské prodána Wácslawowi wrátnému
radnice Staroměstské a tak též malá zahrada faráře sw. Jana
sausedu Petrowi Zálužskému. W sausedstwí jich bylo hned od
samé brány Kartauské po lewé straně od města jdauc několik
menších winnic, dílem na půdě náležewší někdy ku klášteru
Kartauskému, jedna také ku klášteru panenskému sw. Maří
Magdaleny na Újezdě. Po prawé straně když se wyšlo z brány,
nacházela se hned za zdí městskau štěpnička a wedlé ní druhá
náležející Wáwrowi střelci na též bráně, témuž, dle kterého
měla jméno winnice Střelcowská pod horau Srpowau. R 1466
odkázal ji bratru swému Janowi ; odtud pak dále táhlo se wíce
winnic a zahrad na úpatí Petřina na půdě kláštera Plaského
pod welkau winnicí Plaskau a odtud dále do rowiny.

Nedaleko někdejší zahrady probošta Mělnického stál tu,
kdež se posud nachází, kostel „ sw . Jakuba w záhradách* ,
k jehož osadě náleželo celé toto okolí a k němuž desátkem
winničným powinna byla také obec Košírská Zdá se, že i ko¬
stel ten utrpěl nějakau škodu w bauřích roku 1420; bylat
i winnice farářowa potom roku 1421 od obce Pražské zaba-
wena ; ale později nacházel se zas we předešlém stawu. Dále od
města čněly za ním sutiny krásného někdy kláštera Kartau-
ského, wypáleného hned r. 1419, který nikdy wíce nebyl obnowen.
VY ohradě jeho nacházela se zahrada, kterauž obec Pražská
roku 1421 dala písaři radnímu Mikulášowi Kekulowi jinde
zmíněnému. Jinau zahradu při klášteře s malau winničkau
obdržel měšťan Staroměstský Petr Prunhauser, mlýn pak za
klášterem na Wltawě jemu náležející jakož i pole za zdí klá¬
štera, totiž na straně jižní od ného, konšel tehdejší Wawřinec
z Wilhartic. O jeze, který byl přes Wltawu od tohoto mlýna až
ke mlýnům pod Zderazem na Nowém městě, powěděli jsme
jinde, kterak narownáním mezi obcemi Starého a Nowého města

228

Kniha IV. Oddíl druhý. I Místopis.

roku 1430 ustanoweno bylo, aby oběma obcím byl otewřen,
oprawowání wšak jeho aby náleželo Nowoméstským. Předtím
nedáwno byla w jeze tomto udělána slup, ale dle narownání
téhož musila býti odstraněna. Pozdějším držitelem mlýna Kar-
tauského byl pekař Malostranský Jan Petruželka (1483), od
něhož roku 1525 kaupila jej obec Malostranská za 410 kop
míšeňských.66)

Wýše na lewém břehu Wltawy za klášterem Kartauským
a za potokem Košířským, kdež do Wltawy wpadá, nacházela
se malá wes řečená Smíchow, o níž, jak jinde powědéno, zmínky
se počínají teprw od roku 1421. Jsau to zmínky jen nahodilé
o jednotliwých domích, zahradách a chmelnicích, které nále¬
žely tomu neb onomu méštanu Pražskému. Také wšak připo¬
míná se roku 1454 rychtář Smíchowský jménem Wácslaw
Strniště,67) a jiný později jménem Jakub saused Nowoměstský
(1491 — 1497).68) Roku 1522 wyprawují Staré letopisy české, že
shořely dwa domy „s druhé strany wody na Smíchowě“, bez
určitějšího označení.

Od Smíchowa wedla pobočním údolím cesta k Radlicům ,
wsi náležející jeptiškám kláštera sw. Anny na Starém městě
Pražském. Jak jinde wyprawowáno, byly jeptišky roku 1419
prodaly dwůr poplužní w Radlicích s dwěma poplužími a wším
příslušenstwím i se wsí a lidmi poddanými znamenitému
měšťanu Pražskému Šimonowi od bílého lwa za roční plat
05 kop grošů českých. We wálce, která se tak brzy potom
strhla, Šimon utrpěl, nepochybně již roku 1420 wojskem Sig-
mundowým „weliké a hrozné záhuby* na tom zboží, tak že
jak pamět o tom prawí wšecko z kořen bylo wypáleno, pročež
mu nebylo možno powinnosti swé dostáti, i stalo se mezi ním
o klášterem nárownání prostředkem přátelských umluwců roku
1428, tak aby po pět let potomních odwáděl platu toliko po¬
každé 15 kop a wěrtel wína nebo místo wína ještě jednu kopu,
po pěti létech pak, jak by se dále shodli. Šimon od bílého

b#) Zápis w knize Malostranské k tomu roku fol. E 15.

ti7) W knize Winohradské fol. B 22.

tí8) W knize Nowoměstské fol. R 2, X 5, B 26.

7. Okolí Pražské.

229

lwa zemřel brzy po uplynutí těchto pěti let, ustanowiw po¬
slední wůlí swau (1433 3 Pros.), aby dwftr a wes se wším pří-
slušenstwím nawráceny byly jeptiškám tak, jak je byl od nich
kaupil, a Radlice zůstaly tudy napotom zase jměním kláštera
sw. Anny.69)

Ke jmění tomuto Radlickému náležely krom rozsáhlých
polností dwojího popluží dwora tamějšího také okolní wrchy,
tehdáž ještě s část lesem porostlé, též některé winnice a luka
w stranu wýchodní, dílem až k řece Wltawě se wztahující.
Lesem porostlý byl jmenowitě až do druhé polowice 15. století
wrch w lewo od cesty k Radlicům nad audolím Wltawským.
Pod ním na straně polední byla od dáwna winnice konventská.
asi tu kde nyní jest usedlost Záwěrka, která wšak potom, ne
wíme jakým spůsobem, byla od kláštera odcizena. Roku 1431
kaupil ji od saukromých majitelů Matěj platnéř Polák, odkudž
nazýwána jest Polákowskau. Po něm měla ji wdowa jeho Kon¬
stantina (1449) a syn jeho Kliment (1461); ale později nachá¬
zíme w držení jí zase klášter, od něhož býwala wysazowána
pod plat. S ní sausedila nejblíž ke Zlíchowu winnice dosti
welká, mající 30 korců wýměry, nynější Konwářka, která ná¬
ležela někdy měštanu Staroměstskému Janowi z Žatee, řeče¬
nému Kantor, témuž jenž také měl winnici dle něho zwanau
u Břewnowa. I tato zde byla dle něho nazýwána Kantorka,
ale jinak také Karlštenka (1445), kteréžto jméno měla i jistá
studánka při ní. Po Janowi Kantorowi měla winnici wdowa
jeho Auna (1431) a syn Lazar do roku 1434. Od tohoto se do¬
stala prodejem jinému sausedu Staroměstskému Augnstinowi
z Bíliny, a od toho dále Petrowi Černému z Lisowic měštanu
Litoměřickému (1445), později pak bratru téhož „slowutnémuu
Oldřichowi z Lisowic (1449). R. 1456 kaupil ji Jiří z Podě¬
brad, tehdáž ještě co nejwyšší hofmistr. Za kralowáuí swého
postaupil jí roku 1459 čtyřem synům swým, tito pak po smrti
otcowé darowali ji slowutnému Eraziinowi z Čermník komor-

69) Zápisy o tom w knize Staroměstské od roku 1417 fol. 97, 153 Po¬
slední wůle Šimonowa jest také wytišténa we Wýboru ze staré litera¬
tury české II 361.

230

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

niku swému (1472). Po něm ji dědil syn jeho Jan postřihač
(1486). Musila za času, co náležela králi a rodině králowské.
welice býti zwelebena, ježto ji byl Jiří Poděbradský kaupil za
40 kop, Jan syn Erazimůw pak wy platil z ní 100 kop co podíl
sestře swé, sám pak za 400 kop ji prodal měšťanu Staroměst¬
skému Eliášowi (1495). Dle přátelské umluwy mezi poručníky
sirotků Erazimowých a osadníky Zlíchowskými roku 1486 od-
wáděl se z winnice této plat roční 24 grošů a wěrtel wína ku
kostelu Zléchowskému, snad z nějakého odkazu Erazimowa. Od
Eliáše posledně zmíněného, kterýž se nazýwá později služeb¬
níkem páně Trčkowým, kaupil tuto wiunici roku 1502 zeman
Sigmund Bareš z Kamenice, od něhož hned tehdy jest wysa-
zena pod úrok we 12 dílcích.

Na straně sesverní hraničila Karlšteinka s winnicí jinau
znamenitau řečenau w Skřínkách (in scriniis), pod lesem wýše
zmíněným na stráni jeho wýchodní. Od roku 1419 měl ji Wác-
slaw z Bítowa písař Menšího města Pražského. Od poručníků
syna jeho Jakuba kaupila ji roku 1434 Mařka sestra a dědička
Simona od bílého lwa, nedáwného předtím držitele dworu
Radlického, za 60 kop, a po ni ji dědil syn její Bohuslaw
od bílého lwa. Wdowa jeho Markéta, s kterau měl syna Ši¬
mona a dceru Kateřinu, wysadila od ní 20 a y4 korce w sedmi
dílech pod plat roční (1457), a později odprodala dwě chmel¬
nice (1460). Šimon potom roku 1481 smluwau postaupil win¬
nice i s úročníky klášteru sw. Anny, k jehož práwu náležela,
a při něm potom zůstala. W sausedstwí jejím bezpostředném
připomínají se čtyry winnice menší jeptiškám sw. Anny po¬
platné, z nichž nejbližší wedlé Skřiněk nazýwala se Toivároiv-
ská , druhá Ciplowská.

Hora po prawé straně wedlé cesty k Radlicům, počínající
se nad audolím Wltawy a táhnaucí se podél údolí pobočního
až mimo Radlice dále na západ, nazýwala se Wysokau .70) Roku

70) Listina wydaná w Archivě Českém VII 626 naznačuje tuto polohu
slowy: „horu jenž sluje Wysoká, kteráž leží na zboží swrchu psaném
Radlickém, a ta jest prwá hora od Prahy do Radlic jdúce na prawé
ruce“. Nyní přešel tento názew pauze na západní konec, kdež se
tehdáž říkalo na Homoli.

7. Okolí Pražské.

231

1426, tedy za času, když Šimon od bílého lwa držel zboží Ra¬
dlické, byla s powolením jeho úřadem perkmistrowým část
hory této od kraje wýchodního, u wýměře dwadceti korců, wy-
sazena w práwo winničné Jauowi Rozwodowi ze Stakor, ty
časy wojenskému heitmanu Pražanů, za roční plat dwau kop
českých. Ostatní část byla tehdá wétším dílem ještě porostlá
lesem. Malý aupad pod horau po straně ode wsi, kdež jest
pěšinka k nynější Malwazince, nazýwal se LaužeJc , kteréžto
jméno se doposud zachowalo; na západní pak straně končila
se hora Wysoká wrchern homolowitýin, který od podoby té
nazýwán byl Homolkem. Na něm se připomínají již roku 1419
dwě winnice tehdáž teprw nowěji štěpené. Během potomního
času jeptišky sw. Anny na statku swéin Radlickém štěpily nowé
winnice w rozličných místech, wykazujíee je lidem pod plat,
jinenowitě také na hoře Wysoké, ač wždy některá část stráně
zňstáwala porostlá lesem neboli chrastí. Také dolejší část
Laužku , prwotně bezpochyby bahnitá (jak swědčí latinský
názew in paludine) byla obrácena u winnici.

Roku 1479 za přewořiše Markety z Tupadl byl dwůr Ra¬
dlický s některau částí swého příslušenstwí, jméno wi tě i s částí
lesa a polowicí weliké lauky pode wsí, od kláštera sw. Anny
prodán iněštauu Staroměstskému Wawřincowi Harowníkowi,
s wyhražením zpátečného wýkupu, když by chtěl komu proclati.
Po něm držel jej syn jeho Jakub Harowník (1485 — 1514). Ty
časy pokračowalo se w rozsáhlejší míře než předtím w štěpení
winnic na zboží Radlickém jak od jeptišek tak od obau Ha-
rowníků na podílech obapolných, tak že došlo i na les nad
Skřínkami a druhými winnicemi na té straně, že jest wysazen
pod plat k wyraubání a zakládání nowých winnic. Již práwě
roku 1479 přewořiše wysadila část lesa toho o 20 % korci
wýměry w sedmi dílcích; o šest let později (1485) týmž spů-
sobem wysazeno od jeptišek a od Jakuba Harowníka společně
4 L V, korce we dwadceti dílcích, a ještě o rok později (1486)
dwa korce lesa s dwěma korci pole tudíž we dwau dílcích.

Od winnic na Homolce wedlé cesty k Butowicům počínaly
se majetky někdejší kláštera Kartanského. Mělť klášter ten,

232

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

jak jinde powěděno, dwa dwory, jeden menší a jeden wétší,
w Butoivicích. Wétší tak zwaný Hánowský dostal se kdysi před
rokem 1431 od obce Pražské, jakožto zabawený, sausedu Staro¬
městskému Petrowi ze Slaupnice w jakémsi dluhu 70 kop, a
w též summě zapsal mu jej potom (1437) také císař Sigmund
se wším příslušenstwím. Na dwůr pak menší „s dědinami, lu-
kami, s chrastinami, s potoky a s druhé strany potoku polo-
wicí háje iv B aleji* , obdržel zápis od císaře jiný měšťan Pražský
Jan z Přetowa we 100 kopách grošů.71) Později dostal se dwůr
tento menší spůsobem nám neznámým, snad kaupí, obcím
Starého a Nowélio města Pražského. Roku 1487 byl od obau
obcí wysazen pod plat člowěku w Butowicích Prokopowi s půl
třetím lánem dědiny orné a laukau OJcrauhlau na potoce pode
wsí i chrastí nad strání wedlé Daleje.72) Dwůr wétší náležel
w létech 1456 až 1477 Janowi Mudrochowi, po něm pak, pokud
známo, w létech 1483 až 1487 synu jeho Burianowi z Pří
točna. Ke dworu tomuto náležely polnosti wztahující se až
na blízko wrchu Homolky, kteréž časem také jsau částečně
obráceny we winnice k němu poplatné.

Od Homolky k straně půlnoční táhne se údolí postranní
ku Košířům. Náwrší nad ním po wýchodní straně nazýwalo
se od starodáwna Mezihoří. Na něm bylo osm winnic, které
se táhly až k hoře Mandincowě nad Košíři, ku kterým náležely
také pole a luka pod nimi blíž nynější usedlosti Bulowky.
Jedna z nich práwě asi nad Bulowkau nazýwala se H/adomře
neboli Hladoméř.

Z údolí tohoto wedla jak podnes pěšina na horu Widowli ,
která se wznáší nejwýše nad celau krajinau. Od Butowic táhly
se polnosti až ke stráni její na straně jižní, na kteréž také
tři winnice se připomínají. Prostřední z nich, která do roku
1443 náležela měštanu Malostranskému Jakubowi Heímancowu,
měla 14 korců wýměry, a byla od něho prodána za 120 koj).
Byl na ní dwojí lis, což swědčí o dobrotě její. Roku 1483

7I) Zápis w knize Staroměstské fol. 125 a Archiv český I 508, 511.

7a) Lib. vetust. přivil. 157.

7. Okolí Pražské .

233

kaupil ji Wácslaw Woračicky z Paběnic od Marty z Hradiště,
wdowy po Wácslawowi Načerackém dokonce za 201 A/,£ kopy.

W širším smyslu než nyní rozumělo se tehdáž Widowlí
celé pohoří od nejwyššího wýchodního kraje jejího na západ
až mimo Motol se táhnaucí. Také na sewerním podnoží jejím
nad Motolem připomínají se winnice. Jedna z nich náležela
roku 1435 měštanu Staroměstskému jménem Francauzowi od
dítek jinak od misek. Jmenowala se tehdáž ivinnicí Židoivau , a
wztahowala se dle znění zápisu, kterým jí Francauz r. 1448
postaupil pod plat Hanušowi krejčímu, od cesty wozné do
Stodůlek ku pěšině, kterau se chodilo tamže; čímž patrně se
rozumí nynější tak zwaná hora Kalvárie nad Motolem. Dwě
jiné winnice ležely wedlé ní před Mo:olem čili wedlé cesty
k Motolu od Košíř.

W Motole byl dwůr poplužní. který jak jinde powěděno,
náležel částečné rytířům Swatojanským od Matky Boží konec
mosta, částečně pak jeptiškám Swatojirským na hradě Praž¬
ském. Roku 1421 byl od obce Pražské dán sausedu Staro¬
městskému Janowi Zmrzlíkowi, ale nejspíš nezůstal jemu a
jeho dědicům dlauho. Roku 1430 byla před saudem konšelů
Malostranských u wědomost wzata smlauwa, kterau někdejší
místosudí dworu kráiowského, na Malé straně usedlý, Sezema
z Hořešowic, byl kaupil dědiny w Motole ke dworu tomu pří¬
slušné od přewora a konventu Matky Boží s platy a robotami
od poddaných Motolských na čas žiwota swého a swě man¬
želky ; později pak přišly jak rytíři Swatojanští tak jeptišky
sw. Jiří zase k držení swého majetku Jeptiškám zejména byly
také wiunice na půlnoční straně nad Motolem, Fránowská totiž
a Otlíkowská, ke dworu tomu powinny winničným desátkem.

Auzemek Radlický při řece Wltawé hraničil na jižní straně
s malau wsí Zléchowem, která jako Butowice náležela k někdej¬
šímu jmění kláštera Kartauského. W měsíci Říjnu roku 1420
byl Zléchow wypálen od krále Sigmunda ,zárowen s jinými
okolními wsemi a lisy na winnicích, když tím spůsobem král
dáwal znamení posádce Wyšehradské, tehdáž od Pražanů sklí¬
čené, že jí brzy přitáhne ku pomoci. To nepochybně byla táž

234

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

doba, kdy také wypáleny byly Rallice, jak wýše zmíněno.
Pražané po swém wítězstwí zabawili dwůr we Zléchowě klášteru
Kartauskému náležející, a dostal se od nich roku 1421 Proko-
powi ze Stříbra, nejspíš sausedu Pražskému, který wšak asi
nebyl dlauho při něm zůstawen. Později měl jej šlechtic Waněk
z Lamberka, snad na základě nějakého zápisu od císaře Sig-
munda, jehož potom postaupil panu Zdeňkowi Konopištskému
ze Šternberka, a od něho kaupily jej obce Starého a Nowého
města Pražského společně. W rozepři, která mezi nimi wznikla
o spůsob společného držení, učinil roku 1450 rozhodnutí Jiří
Poděbradský, w ten spůsob, aby les za Hlubočerpy k tomu ná¬
ležející zůstawen byl Staroměstským na oprawowání mostu
Pražského, o ostatní pak, wes i dwůr, aby se rozdělili rowným
dílem.73) Ke dworu Zléchowskému náležely také tři winnice,
jedna řečená na Kozím hřbetě, hned wedlé winnice Karlšteinky
na půdě Radlické a wedlé studánky Karlšteinky, jiné dwé od
ní jižněji, z nichž jedna nazwaná přední proti kostelu Zléchow¬
skému, jenž stojí o sobě na chlumku nad Wltawau, druhá
zadní w lewo od cesty k Hlubočerpům proti lesu řečenému
Habrowá. Na winnice tyto dwé posledněji jmenowané obdržel
roku 1437 list od císaře Sigmunda měštan Pražský Wawřinec
řečený Toniš, který je již dříwe držel, nejspíš darowáním od
obce Pražské; jiné nějaké práwo měl na ně Mikuláš Kekule
iugrossator Staroměstský, i uwedeni jsau oba w držení úřadem
perkmistrowským roku 1439. Potomci Tonišowi drželi potom
jeho podíl až do 16. století (1517) ;74) podíl Kekulůw, část
totiž platů od lidí, kterým winnice byla propůjčena, kaupil
od jeho wdowy Auičky roku 1451 měšťan Staroměstský Matěj
Drdák. Od syna jeho Jakuba jest roku 1463 postaupen mni¬
chům Kartauským jakožto práwem ku klášteru jejich náleže¬
jící za 7 kop grošů, kteréž we jménu jich jsau mu wyplaceny;
ale smlauwa tato bezpochyby zůstala jalowá, protože se mniši
Kartauští nikdy wíce ku klášteru swému nedostali.

73) Zápis w knize Staroměstské od roku 1417 fol. 263.

7I) Archiv český II 184, a zápis w knize Staroměstské roku 1517
fol. 244.

7. Okolí Pražské.

235

Nad winnicí přední Tonišowau 11a nejwyšším wrchu nad
Zléchowem spatřowaly se tehdáž znamenitější než nyní pozů¬
statky hradu Děwína, jejž byl dal roku 1437 císař Sigmund
rozbořiti co sídlo laupežnické. Za prwních let 16. století Pra¬
žané zřícenin jeho užíwali ještě ke zkaušení nowých děl swých
nebo moždířů, střílejíce do nich. Zdá se pak jako by se již
tehdáž nebylo obecně pamatowalo starodáwné jméno jeho, ježto
letopisec. který o tom píše, mluwí jen o pustém hradě za
Zléchowem.75)

Zrní niti sluší ještě, že také nad Hlubočerpy wedlé cesty
k Sliwenci byly některé winnice, štěpené nejspíš krátce před
rokem 1471, ježto toho roku nazýwají se ještě nowýini horami.

Na prawé straně řeky Wltawy proti wrchňm Radlickým
a Zléchowskýin byly we wsech na břehu ležících, w Podolí, we
Dworcích a w Bráníce rozličné statky zádušní, zwláště kapituly
Wyšehradské, proboštstwí Pražského, rytířů německých od
sw. Benedikta, w bauřích roku 1420 wesměs zabaweuy od
Pražanů, a zůstala odtud jmenowitě obec Staroměstská w držení
Dworec i Braníka na základě potomního zápisu císaře Sigmunda
roku 1436 Jinak zdá se, že wsi tyto během wálky po smrti
krále Wácslawa neutrpěly žádných jiných změn podstatných.
Jednotliwé dwory a zahrady, chmelnice neb wiunice při nich
náležely po wálce jak před wálkau rozličným měšťanům Praž¬
ským.

W Podolí připomíná se ponejprw roku 1483 památný dům
s wěží a zahradau při řece Wltawě, který po několika držite¬
lích předešlých stawu městského roku 1497 kaupil Daniel
písař radní na Starém městé, roku pak 1501 jej prodal sau-
sedu Nowoměstskému Walentinowi YVálowi. Sausedům Praž¬
ským Martinowi Rodičowi a Přibkowi Hrdinkowi řezníku ná-

7S) Staré letop. české 342. We zpráwě o rozboření hradu císařem Sig-
mundem roku 1437, kterau nám zachowal jeden z tehdejších poslů
koncilia Basilejského w Praze (wiz Monum. concilii Basileensis I. 854),
nazýwá se zámek ten castrum puellae. W knize Winohradské w zá¬
pise z roku 1463 (fol. H 11) prawí se o winnici přední Tonišowě:
(quarum una) de via penes ecclesiam in Zlechow sursum montem
castri ibidem tendit.

236

Kniha IV. Odclíl druhý 1. Místopis.

ležela roku 1438 také winnice někdejší kapituly Wyšehradské
nad dolejším koncem Podolí na stráni pod samými zříceninami
králowského zámku Wyšehradského i až ke bráně hlawní Wyše¬
hradské, na dwě polowice rozdělená. 1 oni měli na ni listy
s majestátem, to jest zápisy od císaře Sigmunda.76) Od wdowy
Martina Rodiče Doroty kaupil jeho část Wawřinec rychtář Po¬
dolský (1464), po němž zase ji měli rozliční měšťané Pražští
i s domem při ní. O starodáwném kostele w Podolí dowídáme
se teprw roku 1446, že byl zaswěcen na jméno sw. Michala,
nepochybně hned z počátku. Z winnic nad tauto wsí jedna
hned za Wyšehradem nazýwala se Panicowskau. Od roku
1439 náležela Ondřejowi Čapkowi holiči z rynku Staroměst¬
ského z domu u Cápů, po něm Janowi Čapkowi holiči, nepo
chybně synu jeho i až do roku 1496 wdowě tohoto Kateřině,
odkudž říkalo se jí potom hora Čapkowská nebo i Čapíhora.
Též nad Podolím wedlé cesty z brány Wyšehradské ku Krči
w prawo byla winnice někdy probošta Wyšehradského , kterau
po zabawení od Pražanů držel Martin Rodič wýše zmíněný.
Wdowa jeho Dorota nawrátila ji roku 1462 proboštowi Janowi
z Rabšteina a kapitule Wyšehradské, od kteréžto doby zůstala
zase při kostele.

We Dicorcích roku 1432 saused Pražský Matěj Šrám od
bílého jelena skaupil 17 korců winnice od pěti tamějších sau-
sedů a jiných držitelů, mezi nimiž jmenuje se také rychtář
Dworecký Martin Patriarcha. W Bráníce pak náleželo 12 korců
winnice nade wsí a podlé skály tamější ke dworu, který se
již za posledního času panowání krále Wácslawa IV byl dostal
oltáři sw. Markéty w kapli Betlémské. Roku 1419 byl jej
i s winnicí přijal od oltářníka tehdejšího práwem zákupním
měšťan Nowoměstský Petr Duršmid pod plat pěti kop grošů;
syn jeho wšak Wácslaw, nemoha w létech wálky postačiti k od-
wádění platu, wzdal se dworu roku 1432, a winuice odtud

76) O zápise daném Přibkowi na 30 kop grošů roku 1437 wiz Archiv
český I 506. O listu s majestátem a jiném s pečetí méstskau, které
swědčily Martinowi Rodičowi, zmínka se činí roku 1438 w knize
Winohradské fol. C. "23, že mu byly shořely.

7. Okolí Pražské.

237

spustla, až ji w tom stawu teprw roku 1465 spráwce a kostel¬
níci kaple Betlémské wysadili znowu pod plat Dobešowi sau-
sedu Branickému. Dále odtud pod lesem a wedlé cesty od
Braníka k Modřanům byla winnice o šesti korcích, která se
z odkazu sauseda Staroměstského Frány od zlatého kola roku
1454 dostala kostelu Podolskému.

Z Podolí přicházelo se aupadem pod Kawčí lioraa čili
Kawčí skalau ku kostelu sw. Pankrací, na jehožto hřbitowě
pohřbena byla těla 24 pánů českých a morawských, kteří byli
padli tudíž w bitwě před Wyšehradem den Wšech Swatých
roku 1420. Powěstná močidla čili rybníčky w aupadě tom,
které wojsku Sigmundowu překážely w bitwě té při útoku na
ležení Pražanů, náležela i s palaučkv při nich a chmelnicí
pod nimi roku 1463 Prokopowi nejwyššímu písaři Nowoměst-
ských častěji zmíuěnému; čítalo se jich tehdáž pět. Již roku
1454 děje se zmínka o lámání kamene w Kawčí skále.77) Jméno
wesnice Krušiny při kostele sw. Pankrací zaniklo toho času,
z čehož wšak nenásleduje, žeby byla zanikla osada sama; bylť
kostel i ty časy farním (1497), připomíná se pak w místech
blíž kostela jmenowitě ještě roku 1463 dwůr jakýs Mikuláše
Chudého, to jest pána z Lobkowic toho příjmení. Dále za ko¬
stelem sw. Pankrací byla také ještě jedna winnice náležející
měšťanu Pražskému Matějowi od zlaté štiky (1441 — 1452) a
po něm wdowě jeho Zuzaně (1459) s twrzkau, jakých tehdáž
při wětších winnicích w okolí Pražském bylo mnoho.

Okolo kostela sw. Pankrací šla hlawní cesta z Prahy od
brány Wyšehradské k Benešowu a k Táboru přes Krč a přes
Kunratice. W obau těchto místech wálka po smrti krále Wác-
slawa zůstawila památky záhub tehdejších. W Krči byla roku
1420 po bitwě na Žižkowě wypálena twrz od posádky samé.
která se neodwážila brániti ji proti Žižkowi. Byla to nepo¬
chybně twrz probošta Pražského w Krči dolní, kteréhožto jmění
se tehdy zmocnila obec Staroměstská, a bylo jí potom zůsta-
weno i s blízkau wsí Lhotkau pustau zápisem císaře Sigmunda
wedlé jiných pobraných statků. Horní Krč s twrzí jinau nále-
77) W knize Nowoměstské 1454 fol H 27.

238

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

želá kupci Pražskému Antoninowi z Munheima, a oyla mu roku
1421 též zabaweua; ale později držel ji zase syn jeho Prokop.
Po jeho smrti (1457), ježto byl bezdětný, spadla na krále, a
dána jest wýprosau Mikulášowi a Erazimowi bratřím z Pusté
Dobré.78) Později náležela bratřím Dětřichowi a Wolfowi z Tan-
dorfa, kteří ji měli po otci, a od nich roku 1499 kaupila ji
obec Nowoměstská za 700 kop míšeňských, totiž jak se we
smlauwě kupní prawí „Krč twrz s dworem, s poplužím, s lu-
kami, krčmau wysazenau, s chrastinami, rybníkem, potoky,
wrbinami a jiným příslušenstwímct. 79) W lese Kunratickém
odtud dále zalíbený někdy zámek krále Wácslawa IV, Nowýhrad
zwaný, rozbořený od Pražanů roku 1421, zůstáwal zříceninau
nawždy. Co k němu příslušelo, držel mocí zápisu od císaře
Sigmunda pan Jan z Rabí a po něm syn jeho Wilém.80)

W pěkném někdy údolí Nůselském, nyní neladně zasta-
weném, nacházela se tehdáž blíže zdi Nowého města nad Bo¬
tičem malá wesnice řečená Vsány, někdy část podhradí Wyše-
hradského, které jindy samo bylo nazýwáno tím jménem, od¬
tržená od něho práwě obezděním Nowého města za císaře
Karla. Nemohla býti zcela nepatrná, ježto činila aspoň obec
pro sebe se zwláštním rychtářem. Místu při samé zdi Nowého
města w této wsi říkalo se w Záslupí od slupi starodáwné,
která se uacházela w Botiči při tak zwaném dwoře Rackowě
ještě wnitř zdi městské.81) Zdá se, že w těch místech byl we

7S) Liber proclam. IV we dskách manských. Palackého Archiv český
I 444.

79) Smlauwa tato se nachází w knize Nowomestské rokli 1499 fol. 157,
mimo to pak w rukopise university Pražské Oeconomica B. 6. fol. 46.

80) Wiz jisté zmínky o tom z roku 1450 w Archivě českém II 285,
286, 291.

81) Zmínky o této wsi nacházejí se nejwíce w knihách Nowoměstských
a winničních, jakož i w nejstarší knize Wyšehradské z 15. století.
Názew Záslupí čteme w knize Nowoméstské roku 1478 fol. O 32,
kdež prawí se: Mathias Zluticzky emit humuletum duorum stricho-
num erga Simonem antiquum judicem de Psarz ibidem in Psarz
penes humuletum jam dicti Simonis et post murum civitatis, alias
za slupí, aneb roku 1483 fol. J 27: Martinus Hossko concivis antiquae
civitatis emit domům erga Simonem judicem in Psarz post obsta-
culum, alias za slupí, inter humuleta Mathiae Zluticky et Mathiae

7. Okolí Pražské .

239

zdi nějaký otwor, kterým se mohlo ze Psář do Prahy bud wedlé
Botiče nebo po nějaké láwce přes potok, ale nejsau zmínky
o tom zcela jasné.82) Při samém Botiči nacházely se tu na
straně jižní polnosti náležející k špitálu pod Wyšehradem,
kteréž roku 1480 úředníci špitálu toho se swolením konšelů
Nowoměstských wysadili pod plat práwem zákupním sedmi
sausedům Psářským a dílem Nuselským. Blízko nich připomí¬
nají se také malé chmelnice při některých chalupách, po stráni
pak hory Wyšehradské sem obráceně, totiž w stranu wýchodní,
schylowala se winnice děkana Wyšehradského , a pod ní byla
menší winnice saukromá, od ní nejspíš roku 1399 odprodaná.83)

Odtud wýše blíž Wyšehradu wedlé cesty k sw. Pankrací
byla winnice a dílem chmelnice, která jindy též náležela ka¬
pitule Wyšehradské, ale nyní byla obrácena k obci Staroměst¬
ské a sprawowána od úředníků nad ungeltem w Týně, totiž odwá-
děny jim platy od úročníků, mezi které byla rozdělena. Wedlé
ní na stráni, která se táhne od Wyšehradu k Nůslům proti
Folimance nynější, byla jiná winnice řečená Klínek mezi ce¬
stami, jak se tehdáž naznačowalo, jedné k Wyšehradu, druhé
k .Benešowu. Náležela w létech 1435 až 1441 sausedu Nowo-
městskému Jakubowi Welsowi, potom Petro wi Žateckému, a
kaupí od něho od roku 1444 Antoninowi od oslů na Starém
městě, po jeho pak smrti (1453) wdowě jeho Martě a druhému
manželu jejímu Sigmundowi od oslů. S ní hraničila na straně
wýchodní na též stráni welká winnice někdy Františka pro-

Sliwak, ještě pak w určitější formě roku 1515 w knize Wyšehradské
fol. 181, kdež řeč jest o Martinowi „ze Záslupí ze Psář“.
sa) Naswědčowati zdá se tomu listina kapituly Wyšehradské z r. 1399,
we které kapitula wysazuje práwem zákupným Pešíkowi winniční-
kowi ř partem orti sivé agri nostri šiti seu situati in villa Psarz sub
metis vineae nostri decanatus, extenti et dilatati usque publicam
b tra tam a parte sinistra, qua itur de dieta villa Psarz ad civitatem
Pragensemu a prawí se dále: incluso censu alterius orti similiter
šiti et situati in dieta villa Psarz sub monte Vissiegradensi in
parte sinistra penes publicam stratam, qua itur ad dietám civitatem
Pragensem de dieta villa Psarz.

83) Totiž snad ona část, zahrady, na kterau se wztahuje listina roku
1399 w poznámce předcházející zmíněná.

240

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

bošta Boleslawského a kanowníka Wyšehradského, dle něhož
dlauho býwala nazýwána. Nacházela se též pod spráwau úřed¬
níků Týnských od ungeltu, a sáhala až k cestě, kterau se od
Nůsel chodilo k sw. Pankrací, to jest ke stezce, kterau se wedlé
krajních nynějších chalup Nůselských uad Fidlowačkau chodí
wzhňru od mlýnu Nuselského. Za tauto stezkau dále nad Nůsly
byly ještě dwě winnice, z nichž druhá s owocnau zahradau
a haltéři pod ní nazýwána byla Sádlowskau dle někdejšího
držitele Jana Sádla, probošta Wšech Swatých (f 1408).

W místech těchto něco dále při nynější silnici od Nůsel
k sw. Pankrací byla studánka řečená na Pátku, dle níž také
winnice nad ní a nad jakýmsi haltéřem ležící nazýwala se
Pátek , jinak winnice Donátowská dle sauseda Nowoméstského
Wácslawa Donátowa. kterému náležela w létech, pokud známo,
1440 až 1459. S ní sausedila tudíž za Nůsly na jedné straně
winnice řečená Jelitowská, nazwaná dle majitele, za něhož
roku 1441 i nejspíš od delšího času předtím byla pustá a obrá¬
cena později w pole, které wšak také ještě roku 1465 zůstá-
walo úlehlí. Poznáwala se dle topolu wedlé ní stojícího. S druhé
strany winnice na Pátku byla za Nůsly čili nad Nůsly winnice
Pízdoivská , kterau roku 1440 kaupil Petr Chraust z Litoměřic
od Markéty wdowy Mikuláše Pízdy, a wedlé ní dále winnice
řečená Marjanská , nazwaná tak dle Mikuláše Marjana z Lito¬
měřic, který ji byl kaupil roku 1409 a rozšířil přikaupením
roku 1410, ježto předtím byly winnice dwě. Od dcery jeho
Petruše dostala se roku 1443 manželu jejímu Wawřincowi
koželuhu, po jeho pak smrti, poněwadž neměl dědiců, spadla
na krále. Král Jiří darowal ji roku 1470 tajemníkowi swému
Pawlowi proboštu Zderazskému. kterýž ji ještě téhož roku
prodal panu Wilémowi z Ptabí. W pořadí dále byly ještě dwě
winnice jiné nad Nůsly na někdejším jmění rytířů německých.

Niisly wes sama s dwory poplužními, které před wálkau
náboženskau náležely kapitule Wyšehradské a řádu rytířů ně¬
meckých od sw. Benedikta, nyní náležely obci Staroměstské
na základě zápisu od císaře Sigmunda. Některé usedlosti neb
pauhé zahrady drželi jednotliwí měštané Pražští. Mlýn Nůsel-

7. Okolí Pražské.

24 L

slcý, který se připomíná, jak jinde zmíněno, již roku 1320,
stál nepochybně již tehdáž na témž místě kde nyní. Po cestě
od Psář přicházelo se do Nůsel dworem jednoho sauseda Nu¬
selského, který tudy roku 1465 zabraňowal průchod, ale měl
o to při se wšemi druhými sausedy ze Psář i z Nůsel.

Na půlnoční straně údolí Nůselského táhly se winnice
téměř bez přetržení po celé dlauhé stráni od zdi Nowého města
za Karlowem až k Wršowicům. Prwní z nich pod samým Kar-
lowem až dolů k Botiči byla Folimanka, wýše zmíněná, na-
zwaná tak do dnes od čtrnáctého století dle měštana Praž¬
ského Folmana neb Folimana. Od roku 1404 neb ještě něco
dříwe náležela až do bauří roku 1420 Ludwíkowi čili Loysowi
apotekáři, a byla od něho roku 1415 znamenitě rozšířena při-
kaupením winnice wedlejší na straně wýchodní. Tuto potom
odkaupil od Doroty wdowy Jana Loysowa a již manželky ze¬
mana Bořiwoje z Lochowic Jíra syn Franka winničníka, který
měl po otci winnici jinau dál wedlé, totiž až k nynější silnici
od Prahy k Nůslům (1436). Winnice Folimanowa náležela po¬
zději sausedu Staroměstskému Petrowi Sopauškowi, po jehož
smrti spadla na korunu, a Jiří Poděbradský co spráwce zem¬
ský prodal ji i se sádkem při ní slowutnému Heřmanowi ze
Zhořce (1452). Později wystíídalo se w ní několik jiných drži¬
telů po sobě. Roku 1487 byla od tehdejšího prodána za 450 kop,
ačkoli již roku 1475 byl od ní odprodán sádek merunkowý
k sauseaní winnici welké Jíry Frankowa, kterau držel po něm
syn jeho Ondřej a po tomto jeho syn Wácslaw od roku 1471.

Proti této winnici na straně wýchodní w rozcestí mezi
nynější silnicí a druhau cestau přes tak zwané schody Nůsel-
ské,84) kdež se nyní říká na Zwonařce, byla winnice na stat¬
cích křížowníků Swatojanských od Matky Boží konec mosta,
která za posledních let krále Wácslawa IV náležela měšťanu
Pražskému Martinowi Cášskému. Od něho kaupil ji roku 1427
Mikuláš Kalaš, a od tohoto roku 1428 Jakub sladowník od tří

8I) Supra villam Nosí inter stratus ibidera iu Nossl ducentes, prawí se
roku 1427 w knize Staroměstské fol. 257, a zase: ante villam Nuosl
in bivio roku 1430 tamže fol. 330.

Tomek, Dějepis Prahy.

16

242

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

twáří.85) Hned wedlé ní při cestě odtud k Wršowicům byla
někdejší welká winnice Purkarta z Aldenburka apotekáře w bau-
řích po smrti krále Wácslawa zabawena od obce a na několik
dílů rozprodána. Jak již při starší době zmíněno, nazýwána
jest Konstancí čili hora Konstanská (Constantia), což nepo¬
chybné mělo upomínati na mučennictwí Husowo w Kostnici,
a snad že jméno toto, které se ponejprw wyskytuje r. 1420,
dáno jí bylo od Wácslawa Štrábocha konšela, jednoho z prw-
ních tehdáž ze strany pod obojí, který část této winnice, aspoň
12 korců, držel již roku 1418, snad kaupí od Purkarta samého.
Mezi držiteli částí této winnice, kteří jí zase podělo wali úroč-
níky po dwau, po třech korcích, nacházel se od roku 1463
také zeman Štěpánek z Nowosedl a od téhož roku také Sa¬
muel podkomoří, maje 91/ „ korce. Jiný měšťan Nowoměstský
Hawel ze Mnichowic roku 1459 odkázal podíl swůj s ročním
platem ku kapli Betlémské; podobným pak spůsobem dostaly
se později platy na rozličných částech této winnice klášteru
panenskému sw. Františka, škole sw. Hawla, kostelu Týnskému,
kostelům sw. Michala na Starém městě a w Opatowicích i ko¬
stelu sw. Štěpána na Rybníčku. Část winnice náležewší Wác-
slawowi Štrábochowi zůstala dlauho při jeho přátelstwu.
W létech 1465 až 1483 měl ji Šimon Štráboch a po něm
wdowa jeho Kateřina (1489 — 1495). W dolejší části winnice,
kdež sáhala až ku potoku Botiči, byla malá chmelnice a owocný
sad; w hořejší části nacházelo se wedlé winnice také něco pole
k ní náležejícího.

W této hořejší části hraničila s Konstancí winnice menší
též s polem, řečená Karlsteinha čili Karšteinka. Wedlé ní byla
jiná nazwaná Šlajféřka dle brusičů Johla, Dobeše a Petra,
kteří ji měli jeden po druhém w létech, pokud známo, 1413
až 1444; pod Šlajférkau pak byla ještě jedna winnice malá,
která sausedila s horau Meziříčskaa , welkau totiž winnicí bo¬
hatého někdy měšťana Staroměstského Petra z Meziříčí, která

8S) Sluší dle toho oprawiti w díle II na str. 275, kdež winnice tato-
omylem přičtena jest kapitule Pražské.

7. Okolí Pražské.

243

se wztahowala w prawo od hlawní tehdejší cesty z Prahy
k Wršowicům s wysočiny tamější podél Konstancí až dolů
k potoku Botiči. Petr Meziříčský byl ji kaupil r. 1409 od řádu
rytířů německých. Po útěku jeho z Prahy wedlé jiných mnoha
měšťanů roku 1420 byla zabawena od obce a prodána r. 1427
znamenitému konšelu Staroměstskému Matějowi Smolařowi od
Mauřenínů. Měla 44 korců wýměry, byla wšak potom rozdělena
na wíce částí. Již roku 1432 Matěj Smolař odprodal 9 korců
Mikulášowi krejčímu od stříbrné podkowy, roku pak 1433
8 korců Petrowi Čáslawskému kožišníkowi. Posledněji jmeno-
wanérau dostala se tím spůsobem dolejší část winnice při Bo¬
tiči w místech nynější Grebowky, obrácená dílem již dříwe
w zahradu owocnau a později we chmelnici, k níž také nále¬
žely wrbiny při potoce. Ostatek byl bud celkem bud s welkau
část wy sazen menším úročníkům pod plat práwem zákupním.
Za swého zajetí roku 1438 Matěj Smolař odkázal něco platů
na některých těchto úročnících ku kostelu sw. Jiljí, ku kapli
Betlémské, ku kostelu Týnskému i ku kostelům sw. Linharta a
sw. Michala na Starém městě, tak že se každému z těchto
záduší dostala některá část winnice a býwala potom dáwána
pod plat od spráwců jejich. Mimo to bud od Smolaře samého
bud od jeho dědiců bylo odprodáno 10 korců Wácslawowi
Huncledrowi měšťanu Nowoměstskému, který je rowněž wysa-
zowal pod plat. Od wdowy Mikulášowy od stříbrné podkowy
dostala se jeho část winnice za nedlauho spráwcům národu
českého w učeuí Pražském, a byla od nich již roku 1441 po-
staupena Martinowi z Boskowic písaři desk dworských směnau
za dům u černé růže na Příkopě. Po něm ji držela wdowa jeho
Zuzana, později manželka Wácslawa Chrustenského, do r. 1474.
Chmelnici w dolejší části hory Meziříčské prodanau Petrowi
Čáslawskému kaupil roku 1443 Šimon Milewský, po jeho pak
smrti od syna jeho mistra Viktorina Jan pastorek Matěje
Obešlo (1462).

Wes Wršoivice byla roku 1436 nebo 1437 od císaře Sig-
munda zapsána dwěma měšťanům Pražským Sigmundowi Chá-

244

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

ňowi a Maternowi z Dlauhé třídy (č. 712),86j jimž se tudy
dostal dwůr tamější rytířů, německých se wším jiným, co jim
tam náleželo, totiž také starodáwná krčma s podacím kostel¬
ním, kterau po wymření měšťanského rodu Posenpachů byl
posledně za krále Wácslawa IV držel maršálek králowský Slawi-
bor Wrš z Modřejowic co odúmrť sobě udělenau. Možná, že
dwa tito měšťané drželi zboží toto již dříwe darowáním nebo
kaupí od obce, která bezpochyby toto jak jiné jmění zádušní
byla zabawila. K záduší Wršowickému náležela winnice hned
za kostelem, které jindy užíwal farář. Na základě zápisu císaře
Sigmunda zmocnili se jí nowí držitelé, a wysadili ji pod
plat, jak se zdá k swému užitku-87) Jim náležela také jiná
winnice s tauto sausedící wedlé cesty z Wršowic do Záběhlic
na lewé straně, řečená na Klínku , kteráž sausedila na straně
půlnoční blízko kostela Wršowického s welkau winnicí Truba-
čoivskau. Tato se nazýwala dle staršího maj etnika Alše Trubače,
kterému byla zabawena od obce w čas wálky, když nejspíš byl
opustil město, a rozdělena jest potom roku 1435 na dwě polo-
wice mezi dwa sausedy, Waňka z Lochkowa, který byl od obce
kaupil také dům Trubačůw na Nowém městě (č. 187), a Be¬
neše kotláře. Onomu se dostala část blíž wsi, druhému strana
zadnější. Popluží, které někdy we Wršowicích měla kapitula
^Vyšehradská, prodané již roku 1413 měšťanu Janowi Haléřowi,
náleželo jemu ještě roku 1432 a později, též winnice při něm
blíž winnice Trubačowské.

W Michli, wsi nejbližší za Wršowici, byl dwůr, který ná¬
ležel klášteru Břewnowskému, roku 1421 od obce Pražské dán
sausedu Staroměstskému Mikulášowi Podjistebskému, který za
málo let potom (před rokem 1427) zemřel. Zdá se, že po něm
jakýmsi spňsobem statek tento se dostal Janowi Rečkowi, pro-

8ti) TV Registřích zápisů z roku 1453 w Archive českém I 500 stojí
toliko: List ciesaře Sigmunda, w němž zapisuje Maternowi a Sigmun-
dowi Wršowice. Že se tu wsak míní jmenowauí dwa sausedé Pražští,
wyswítá z několika zápisů w knihách winničných.

87) Zápis o tom w knihách winničných roku 1446 fol. F 21, kdež se
wedlé Materny jmenuje co spolumajitel „famosus Czastolor residens
in Pieczina“.

7. Okolí Pražské.

245

slulému konšelu Staroměstskému w posledních létech krále
Wácslawa a opět za panowání císaře Sigmunda,98) tomu pak
potom císař Sigmund roku 1436 dal zápis na wes Michel
„s dworem a dědinami poplužními i kmecími, s úroky, lesy,
lukami, potoky, s mlýnem, winnicemi, zahradami i spanstwím“.99)
Jan Reček již r. 1438, založiw nowau kollej pro študenty ná¬
rodu českého w učení Pražském, wedlé jiného nadání wěnowal
také wes Michel se wším příslušenstwím této kolleji pod sprá-
wau mistrů ředitelů národu českého, w jichž držení potom zů¬
stala stále.

Lesy, o kterých se zmiňuje zápis císaře Sigmunda, nachá¬
zely se na wíce stranách okolo Michle, zwláště wšak na straně
k Krči; winnic pak, které se dostaly kolleji Rečkowě, bylo
dle wšeho jen něco málo na Bohdalci, jinak na Sychrowe ,
hoře podlauhlé na půlnoční straně od winnice. Wíce wšak
winnic náležejících jiným majetníkům nacházelo se w blízkém
okolí na straně k Wršowicům, k Nůslům a k sw. Pankrací.
Na jistém odnoží Bohdalce w rozhraní mezi poli Michelskými
a Wršowickými byla winnice řečená Stárka , která roku 1435
a bezpochyby již dříwe náležela dwěma měštanům Staroměst¬
ským, Klimentowi Krčkowi a Waňkowi Holému z Chwališowa
čili od Slonů na rynku Staroměstském. Roku 1450 kaupil ji
od Wanka Holého a Něty wdowy Krčkowy jiný saused Staro¬
městský Marik od oháněk čili později od hřebenů, který ji
měl také ještě roku 1474. Později náležela kostelu Týnskému
(1498). Odtud na západní straně od potoka Botiče až k Nůslům
táhlo se několik jiných winnic, mezi nimiž byla welká winnice
někdy kapituly Pražské. Tato byla roku 1421 od obce Praž¬
ské dána Janowi Finderowi, sausedu Staroměstskému i s po-
rostlinami nad ní a s jiným příslušenstwím, a přešla potom
do jiných rukau. Později wšak připadla neznámým spůsobem

88j W nadaci listině kolleje Rečkowy roku 1438 Jan Reček ustanowuje,
aby z důchodu jejího byly dáwány ročně tři kopy grošů Jankoni
orphano Podgistebsky do času jeho žiwota, což patrně swědčí o ně¬
jakém buď příbuzenstwi buď jiném přátelském poměru.

89) Archiv český II 189; auplneji w Monum. univ. Prag. Tom. IV 59.

246

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

zase obci Staroměstské, a brali z ní platy úředníci nad ungel¬
tem w Týně (1456 — 1465), ještě wšak později kostelníci panny
Marie před Týnem k tomuto kostelu (1484 oc.). Nicméně ří¬
kalo se tu ještě na začátku 16. století wždy wa Kapitole.
Jiných winnic několiko bylo též na západní straně od Michle
okolo powěstné studánky Jezerky, z které se i tehdáž ještě
wedla woda po trubách na Wyšehrad.90) Jedna z winnic těch,
položená nejwýše wedlé polí, která se táhla odtud dále, slaula
Barwíkowská dle staršího držitele Prokopa Barwíka ; jinau ní¬
žeji ležící kaupil sobě roku 1450 často jmenowaný Prokop
písař Nowoměstský. W písemných pamětech toho času býwá
studánka ona nazýwána Bezerka neb Obezerka i také Ozerka,
a připomíná se při ní pod winnicí Barwíkowskau haltéř i také
straužka, kterau woda z ní odtékala do Botiče.91)

W krajině, která se s náwrší nad údolím Nuselským schy¬
luje dolů k městu we směru sewerozápadním co wvsočina, jejíž
wětší část zaujímá nyní zánowní město Winohradské, střídaly
se winnice, chmelnice a sady i jednotliwé domy s polnostmi,
jak se zdá tak, že pole zaujímala něco wíce prostory než půda
jinak zdělaná. Semtam byly za předešlých časů winnice, které
se nedařily, pročež časem zorány byly w pole. Zpráwy, které
se o těch místech zachowaly, nejsau wšak takowé aby se po¬
lohy wšech jednotliwých majetků daly s jistotau určiti, leč
pokud se naznačují dle cest, které tudy šly z bran městských,
totiž ze Swinské a Koňské brány k Nůslům, k Wršowicům a
k Strašnicům.

Za branau Swinskau hned za příkopem Nowého města,
kdež se w prawo obracela cesta k Nůslům, byla winnice s dom¬
kem náležející Kunšowi apotekáři ze Starého města a po něm
wdowě Markétě a synu Wácslawowi, mezi několik úročníků
rozdělená, a podobně se připomíná w též čáře za příkopem
městským blíž ku Karlowu winnice a zahrada s částí pole ji-

90) Penes viam, sicnti ducuntur tabae et cannae in Wyssegradum, nomine
Obezerka. Liber vinearnm 1441 C 15.

91) Názew Jezerka nachází se w této formě jen u Hájka fol. 43, ale ne¬
musí proto pokládán býti za smyšlený.

7. Okolí Pražské.

247

íiélio sauseda Staroměstského Matěje od černých slaupů, která
hraničila s winnicí a zahradau Jíry Frankowice wedlé Foli-
manky. Dále wšak od města podél cesty k Nůslům byly role
dwojí welké majetnosti, které obě sáhaly až k winnici Kon¬
stancí nad Nůsly, jedna blíž k městu, nazwaná Berúnowshou ,
dle měšťana Nowoměstského Wácslawa Berúna, který ji měl,
pokud známo, w létech 1443 až 1470, druhá od ní dále k straně
wýchodní, kterau roku 1452 od zemana Štěpánka z Olšan
kaupil jiný zeman Wácslaw z Chrustenic a od něho téhož
roku měštan Nowoměstský z Koňského trhu Hynek z Luní¬
kowic. Na oné děje se roku 1447 zmínka o winnici w jedné
části, na které wšak prý pro welkau wlhkost nedařilo se wíno,
pročež obrácena jest w pole. Na majetnosti Hynka z Luníkowic
bylo krom polí dewět korců winnice w hořejší části proti
Konstancí, rozdělených mezi úročníky ; ale část jí jmenuje se
roku 1465 zcela spustlau. Roku 1457 Hynek z Luníkowic
prodal na této usedlosti swé dwě kopy a 6 grošů platu ku
kostelu sw. Štěpána na Rybníčku. W sausedstwí jeho nachá¬
zela se jiná winnice menší se zahrádkau a chmelničkau i bud-
kau při nich.

Kde se wycházelo z města branau Koňskau, nacházel se
w prawo za příkopem městským jakýs lom na rozcestí. W prawo
od něho šla cesta kWršowicům; rowněji pak z brány na wý-
chod cesta k sw. Prokopu na Sázawě, to jest kde se nyní
chodí z města od Koňského trhu k zahradě Kanalské. Od roz¬
cestí toho táhly se, pokud známo, čtyři winnice za sebau podél
cesty k sw. Prokopu po prawé straně. Prwní hned nad lomem
u wýměře desíti korců kaupil roku 1429 Wácslaw Piknosek
od wlčího hrdla ze Starého města od Adama škřidláře, a později
syn jeho Martin postaupil jí část, rozděleuau mezi čtyry úroč¬
níky ku kostelu sw. Martina na Starém městě (1454). Z jiné
částky, která byla obrácena w zahradu, šel později plat ku
kostelu sw. Michala na Starém městě (1487). Druhá winnice
hned dále w stranu wýchodní slaula Antoniowská dle někdej¬
šího majitele Antonína z Munheima, jinak od wrše, kterému
byla zabawena od obce a prodána roku 1427. Měla též deset

248

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

korců, ale byla dílem obrácena w pole. Od pozdějšího majet-
níka jejího Maříka Bezrukého kaupil ji roku 1451 Prokop
nejwyšší písař Nowoměstský, a wěnowal ji později k nadání
kostela sw. Trojice pod Slowany (1473), při kterém wšak zů¬
stala jen do roku 1481. W třetí z těchto winnic držitel její
Pawel Popek roku 1457 na smrtelné posteli postaupil jednoho
z úročníků s platem jedné kopy kostelu sw. Michala w Opato-
wicích. O čtwrté nacházíme jedinau zmínku roku 1443, kdež
držitelem jejím se jmenuje Jakub tesař.

Nad winnicemi těmito w rozcestí čili na klínku w lewo
od cesty k Wršowicům, kdež se od ní odráží cesta ku Krawínu
nyní tak zwanému, kterau se tehdáž ze Swinské brány jezdilo
k Strašnicům, byla winnice welká Augustina od bílého zwonu,
onoho jenž roku 1440 stát byl na prahu swého domu na Staro¬
městském rynku, kteráž se odtud dlauho potom nazýwala win-
nicí Zwonowskau, krátce Zwonowlzau. Po jeho smrti držela ji
delší čas matka jeho Elška (1455), později zeman Heřman ze
Zhořce, kterému se snad co odúmrt dostala jakožto služebníku
králowskému; od něho pak ji kaupil roku 1459 znamenitý
měšťan Staroměstsky Buzek ze Skrýšowa, jinak Drdák, po
němž měla ji wdowa jeho Markéta ještě roku 1490. Byli jí
poděleni četní úročníci, a také náležely k ní polnosti. Jedna
z winniček, které k ní příslušely nazýwala se ObratWc čili
Okrouhlík ; tuto roku 1473 kaupil od Buzka mistr Jan z Prahy
a k tomu 5 kop 25 grošů platu z jiných dílců, kterýžto plat
potom roku 1490 odkázal ku kapli Božího těla na rynku Nowo-
městském. Od Zwonowky w stranu wýchodní připomínají se
tři winnice menší, jedna za druhau asi podél zmíněné cesty
k Strašnicům; jiných pak několiko winnic bylo nad Zwonow-
kau dále podél cesty k Wršowicům od této cesty na lewé
straně. Jedna z nich, od Zwonowky třetí, náležela roku 1450
panu Janowi Hertwikowi z Rušinowa; byla to někdy winnice
kláštera Zderazského, při wypuknutí bauří zabawená od obce.
W prawo od cesty té mezi ní a cestau od Prahy k Nůslům stří¬
daly se winnice s poli; zwláště měl tu některý čas (1457 — 1462)
něco polností mlynář Nůselský Jíra Swětlík a syn jeho Jakub.

7. Okolí Pražské.

249

Na wrchu před samými Wršowici, kdež se přicházelo od
Prahy, w sausedstwí s winnicí Meziříčskau i také s Karlštei ti-
kau byla welká winnice řečená na Kozímhřbeiě , jinak Hlasowa
čili Hlasowic, ku které náležely také rozsáhlé polnosti w stranu
wýchodní odtud. Za posledního času krále Wácslawa IV nále¬
žela bohatému měštanu Staroměstskému Janowi Otlingerowi
jinak Paierlíkowi a po něm zeti jeho rytíři Janowi Hlasowi
z Kamenice, kterému náležela blízká odtud wes Strašnice. Jan
Hlas padl w řadách Pražanů, jak jinde wyprawowáno, r. 1424
w bitwě u Malešowa, a dědictwím jeho wládla nejprwé wdowa
jeho Kateřina, potom pak rozdělili se o ni čtyři jeho synowé.
Winnice dostala se dwěma z nich, Ješkowi a Wácslawowi, a od
nich kaupil ji nejpodobněji roku 1458 Ambrož Tristram z Chře-
lowic, jinak Ambrož od ryté wěže, nazwaný tak dle domu na
Starém městě, kaupeného rowněž od Ješka Hlasa. Ambrož prodal
potom část winnice Prokopowi z domu Slancowa, měštanu
Nowoměstskému (1462), a jinau Anně wdowě Matěje Štrábocha
i synu jejímu Jakubowi (1462), na smrtelné posteli pak od¬
kázal plat na třech úročnících té winnice ku kostelu farnímu
sw. Hawla (1464). Prokop z domu Slancowa roku 1475 po-
staupil swé části zeti swému Janowi Šitkowi a dceři swé Martě
s chmelnicí při ní a s lisem.

Winnice Hlasowa nebo aspoň role k ní náležející hrani¬
čila s winnicí řečenau Jindřichovo shau, tu kdež jest nyní used¬
lost řečená Fesslowá, tato pak bezpostředně sausedila s dwěma
jinými winnicemi Názowskau a Chmeléřowskau. Názowslcá le¬
žela od Jindřichowské k straně sewerní, wztahujíc se až k ny¬
nější silnici, která wede podél Kanálky k hořejší straně hřbi-
towa Olšanského ; ChmeléřowsJcá na straně wýchodní. Winnice
Jindřichowská nazýwala se tak dle Jindřicha syna Tomáškowa,
sauseda Staroměstského, který ji byl držel do roku 1418;
Chmeléřowská měla jméno od Jana chmeléře z Nowého města,
který ji měl do roku 1416. Winnice Názowská náležela k dě-
dictwí po Jindřichowi Názowi, otci powěstného doktora Jana
Náza, a dostala se po jeho smrti roku 1408 za podíl wdowě
jeho Alžbětě. Od ní kaupil ji roku 1414 měštan Staroměstský

250

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

Jindřich z Falknowa, a přikaupil brzy potom také druhé dwě
winnice řečené, Chmeléřowskau roku 1416 a Jindřichowskau
roku 1418. Od tohoto spojení říkalo se potom wšem třem
winnice Názowská nebo Názoivlca. Syn a dédic Jindřichůw
Hanušek Falknowský, držitel hamrů za Beraunem, odtud hamr-
níkem zwaný, roku 1434 postaupil wšech tří winnic sladowníku
Staroměstskému Martinowi zWlašimě we dluhu 60 kop grošů;
ale jen jedna, Jindřichowská, zůstala Martinowi Wlašimskému
do plného jmění, a jest od něho roku 1435 prodána Welíkowi
Goliášowi tehdáž rychtáři Staroměstskému, od tohoto pak téhož
roku dále Ondřejowi Maustitlowi, kterýž potom w držení jí
zůstal, pokud známo, až do roku 1470. Byla za něho rozdělena
mezi úročníky na malé částky, po jednom, po dwau, na nejwýš
po půl třetím korci. Druhé dwě winnice byly od Hanuška
Falknowského bezpochyby brzy zase z dluhu wyplaceny ; nále-
želyť po jeho smrti dědicům jeho, čtyřem synům a dwěma dce¬
rám, z kterýchžto starší jménem Manda byla již za žiwota
otcowa prowdána za Bartoše železníka. Manžel její byl poruč¬
níkem druhých dětí, nemajících dotud práwních let. Tři ze
synů Hanuškowých, Jindřich hutník, Jan a Wácslaw, prodali po¬
tom winnici Chmeléřowskau Fraukowi ostrožníku (1452), jehož
potomci drželi ji do začátku 16. století; Názowská dostala se
teprw něco později do jiných rukau Při winnici Jindřichow-
ské připomíná se pěšina nazwaná Šlaky, odkudž také dolejším
částem jejím se říkalo w Šlacích neb nad Šlaky, tolik co nad
roklemi, jinak také na Bábě (1497).

Wedlé winnice Názowské nacházela se na straně wýchodni
winnice kostela siv. Jindřicha na Nowéra městě Pražském,
kterau byl ku kostelu tomuto darowal Dětřich wrátný krále
Wácslawa IV roku 1411. Připomíná se již roku 1435 co pustá,
a obrácena byla potom w pole. Wedlé ní dále na wýchod
byla wětší winnice, která se roku 1447 nazýwá winnici někdy
Swojšoivau, aniž udati dowedeme, který Swojše se tím mínil.
Prawí se o ní tehdáž, že již od 28 let, ano dle jiného zápisu
w knihách winničných (1448) až od 40 let byla pustá, tak že
nepřinášela žádného užitku. Držitel její tehdejší Mikuláš Tri-

7. Okolí Pražské.

251

straraůw ze Chrustenic wysaclil ji pod plat, wšak s oswobo-
zením od úroku na dwauáct prwních let; nicméně již po de¬
síti létech (1458) a také později nazýwá se polem, tak že
winnicí býti přestala. Dle udání, že ležela mezi tehdejšími
cestami do Strašnic a do Malešic, dá se sauditi, že to byla
usedlost, která se nyní nazýwá Stromky. Po smrti Mikuláše
Tristramowa spadla bezpochyby co odúmrť na krále; neb aspoň
roku 1458 odwáděl se z ní plat do komory králowské. Později
nacházíme w držení jí neb aspoň některé části měšťana Praž¬
ského Martina Tměje (1474 — 1482).

Pod winnicemi těmito táhla se na swahu odtud k malému
potoku, který teče od Strašnic k Wršowicům, řada wětších a
menších winnic, z nichž nejblíže Wršowic uwodí se winnice
Nickowská , nazwaná tak dle Tomáše Nicka, který ji držel od
roku 1404 neb ještě dříwe až do roku 1437. Od něho ji kaupil
Petr Šata saused Staroměstský, a rozšířil ji přikaupením ně¬
kterých menších kausků w sausedstwí. Po něm ji drželi dwa
synowé jeho Daniel a Matauš rozdělenau na wíce úročníku
(1464 — 1468). Sní sausedila, ležíc w prawo od cesty z Wršo¬
wic ke Strašnicům, winnice někdy Šrámoivská, jinak Sulkoivská ,
která roku 1448 saudem perkmistrowým, neznámo na jakém
základě, přisauzena bywši Janowi Hedwikowi, náležela mu ještě
roku 1463, potom pak nejspíš jeho sirotkům. Jedna z dalších
w té řadě náležela do roku 1442 někdejšímu wojenskému
heitinanu Pražskému Sigmundowi z Kotenčic a manželce jeho
Mandě kramářce. Poslední w témž pořadí byla dlauhý čas
Jíry Neslaného z Wršowic. Wztahowala se až k winnici Swoj-
šowě wýše zmíněně, jsauc od ní jak se zdá oddělena jen
cestau od Prahy do Strašnic.

Strašnice, wes někdy Jindřichowa Názowa (1387), náležela,
jak wýše zmíněno, později Janowi Hlasowi z Kamenice, a při¬
padla po něm jeho synům, posledně toliko nejmladšímu z nich
Wácslawowi. Roku 1437 Jindřich, Waněk a Wácslaw bratří
odprodali od zboží Strašnického tři dwory sedlské, jichž pol¬
nosti se dotýkaly winnice Jindřichowské, Mikulášowi Štuksowi
ze Strašnic. Roku wšak 1450 Wácslaw Hlasowic prodal zboží

252

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

Strašnické celé, twrz, dwůr poplužní s poplužími, s poli, In¬
kami, wrbinami, winnicemi, rybníky a sady za 550 kop Janowi
z Chrastu. Později se jmenuje slowutný Jan z Buštěwsi, též
Štuksau zwaný, seděním na Strašnicích (1480), po jehož smrti
roku 1501 Strašnice nejspíš spadly na komoru králowskau,
potom pak snad kaupí dostaly se obci Nowého města Praž¬
ského.92) Twrz Strašnická nazýwá se roku 1516 pustau. Tehdáž
střílel do ní puškář Nowoměstský z welkého děla na zkaušku,
podobně jak se toho času na druhé straně Wltawy wystřelo-
walo do zřícenin Děwína.93)

Oblíbenau půdau winničnau w nejbližším okolí Prahy byla
krajina od zdi Nowého města mezi branami Koňskau a Hor-
skau w stranu wýchodní do wýše postupující až na blízko
Olšan. Zde šla předně řada winnic w lewo od cesty k sw. Pro¬
kopu, jak se tehdáž říkalo, to jest od nynější hlawní silnice
z Koňské brány se směrem k wýchodu wedaucí. Tři prwní
z nich od města za sebau ležící zaujímaly asi prostranstwí až
k nynější Pštrosce; z nichž nejprwnější nazýwala se winnicí
Razoivskau dle Ondřeje Kaza, měšťana Staroměstského, který
byl majitelem jejím, pokud nejdříwe známo, roku 1431. On
roku 1446 odprodal 9 korců s chmelnicí přitom Matějowi od
košíků; wětší část wšak dědila po něm wdowa jeho Anna.
Druhá winnice, menší, jen o osmi korcích, při níž se připo¬
míná též malá chmelnice a jakás okrauhlá wěž, náležela od
roku 1431 Křížowi platnéři ze Starého města, od něhož ji
kaupil roku 1449 Walentin Kába saukenník na Poříčí pro
syna swého Jana; od tohoto potom roku 1468 Blažej pasíř.
Třetí náležela rowněž již roku 1431 Ondřejowi od čerweného
jelena, zeti Matěje Smolaře. Od něho kaupil jí jen část we
wýměře 15 korců powěstný Sigmund Sláma (1437) s domem

92) W knize winnicní ffol. H 7) nachází se list krále Wladislawa, kterým
roku 1501 dáwá winnici naň spadlau úmrtím „Jana Strašnického
z Buštěwsi - Jeronymowi ze Skuhrowa, místokomorníku králowstwí
českého, a dále zápis na tauž winnici „Jana Štuksy Strašnického",
kterým ji od Jeronýma ze Skuhrowa kupuje pan Bohuslaw Chotek
z Wojnína.

93j Staré letop. české 399.

7. Okolí Pražské.

253

a sadem i haltéřem, který se w ní nacházel. Později náležela
řezníkowi Mikulášowi Šerlinkowi (1449—1453) a synům jeho
třem (1459), z nichž dwa roku 1466 prodali swé podíly tře¬
tímu, jménem Mataušowi, za 100 kop grošů. Od tohoto kaupil
ji roku 1470, krom malé částky, kterau Šerlink potom ještě
držel až do roku 1490, saused jakýs Nowoměstský jménem
Jakub, a od něho již roku 1471 Martin Tměj za 150 kop. Při
ní byla wěž welká okrauhlá čerwenými taškami krytá, která
se někdy nazýwá také twrzí. Wyhořela wšak kdysi mezi léty
1474 a 1482, a nazýwá se spálenau ještě roku 1505. Wedlé
ní winnice rowněž welká w místech nynější Pštrosky náležela
někdy měšťanu německému Jindřichowi Maierowi, jemuž nej¬
spíš po útěku jeho wedlé jiných z Prahy byla zabawena od
obce, a kaupil ji roku 1424 Matěj Žatecký od hřebenů ; po
něm pak držela ji dlauhá léta wdowa jeho Kristina (1437 až
1471). Odtud nazýwala se i w potomních časích Hřebenhau.

S winnicí tauto hraničila dále na straně wýchodní Andělka ,
winnice weliká, ze dwau někdejších winnic složená, která se
nyní nazýwá Kanalkau. Bylať to winDice někdy Andělowa
z Florencie apotekářowa, po němž náležela synowi jeho Lud-
wíkowi apotekáři. Také tato byla zabawena od obce, ale do¬
stala se později spolu s jiným jměním zase synům Ludwíkowým
čili Loysowým, Jankowi a Andělowi, kteří ji mezi sebau roz¬
dělili zase na dwě části. Po smrti Janka Loysowa držela jeho
část wdowa jeho Dorota s druhým manželem swým Bořiwojem
z Lochowic a po ní dcera Kateřina, manželka pana Čeňka
z Klinšteina (ještě roku 1482). Druhau část po Andělowi měla
wdowa jeho Anna se synem Prokopem z Dubečka, později
Prokop sám ještě roku 1489. Kdysi po roce 1454 byla část
winnice této, osm korců, w poloze hořejší, blíž nynější Šwi-
howky a Wozowé, odprodána Fridrichowi od jednorožce, který
ji dříwe již držel pod plat. Po jeho smrti kaupil ji Lukeš od
čerweného jelena.

Ještě dále na wýchod za winnicí Andělowau, w rohu mezi
cestau k sw. Prokopu a cestau k Olšanům, to jest jak roz¬
umíme cestau, která se za nynější zahradau Kanalskau uchy-

254

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

luje od silnice hlawní w lewo, připomíná se jiná welká win-
nice w místech nyní tak zwané Cikánky,94) která již r. 1408
náležela Bernardowi Chotkowi jinak Bernáškowi z Olšan a po
něm dceři jeho panně Regině (1444), která se nazýwá druhdy
také bekyní (1463). Po její smrti spadla na krále, a udělena
Wácslawowi od prstena a jinému sausedu Staroměstskému
Matějowi Hladičowi. Připomíná se při ní sádek se stromy me¬
ruňko wými (1465).

S jiné strany winnice Andělowa hraničila s winnicí Adama
z Koňského trhu asi w místech nynější Kuchyňky. Od jelio
wdowy Kateřiny kaupil ji roku 1452 bratr její Karel Sobé-
slawský, a prodal jí část roku 1465 Jírowi šewci ze Stříbra;
část zastawil později Frankowi ostrožníkowi, jemuž se potom
dostala w tom dluhu. Wedlé ní připomíná se winnice wdowy
Šrolowy (1452), totiž powěstného Jeronýma Srola, kterauž roz¬
umí se nejpodobněji nynější Šwihowka. Kdež se odtud krajina
počíná schylowati dolů k městu, nacházela se w místech nyní
tak zwané Wozowé winnice Wacka Křížowic, syna někdy Kříže
kramáře zakladatele kaple Betlémské, a od ní w lewo od cesty
jdaucí dolů malá winnice o sedmi korcích w hořejších částech
nynější Pštrosky pod winnicí Fridricha od jednorožce. Roku
1456 kaupil ji Jan Mřeněk od poručníků někdy Mikuláše ko¬
tláře, a postaupil jí potom roku 1462 zeti swému Kilianowi.
Od Kiliana kaupil ji roku 1468 Martin krejčí od páwů. Win¬
nice Křížowa dostala se dědictwím po Wackowi a synu jeho
Wankowi wnučce Křížowě Anně čili Aničce a s ní druhému
manželu jejímu panu Oldřichowi Medkowi z Walcleka, kterýž
byl w držení jí, pokud známo, ještě roku 1470.

Níže odtud, pod winnicí Křížowau a Kilianowau, zaujímaly
skoro celé prostranstwí od brány Koňské až k Horské hned
téměř za příkopy Nowého města dwě winnice nestejné weli-

94) Poloha tato wychází na jewo ze zmínek několika w knihách winnič-
ných, kdež klade se winnice tato jednau do sausedstwa winnice
Názowské (prope vineam relictae Nazonis — 1408 — in acie penes
stratam sicut itur in Olssam a jinde zase wedlé winnice Andělowy
(supra vineam Angeli).

7. Okolí Pražské.

255

kosti, jedna blíž brány Koňské řečená Šrámoivská , druhá wětší
blíž brány Horské nazwaná horau Lichuc/cau. Prwé řečená
nazýwala se dle Matěje Šráma od bílého jelena na Starém
městě, který ji byl kaupil roku 1428. Po něm ji měla wdowa
jeho Dorota, pokud známo, od roku 1454 do roku 1471. Druhá
s domem, který se při ní nacházel, náležela za posledních let
krále Wácslawa Janowi Celnému, onoho času hofrychtéři mést
králowských. Později, neznámo od kterého času, měl ji měštan
Pražský Martin z Lichucewsi, jinak Lichucký, od něhož wzala
jméno (1443 — 1465). Winnice Lichucká hraničila na hořejší
straně s winnicí Kilianowau. Meze čili břeh byl posázen wiš-
němi , kterých užíwání w rozepři wzniklé mezi Kiliánem a
úročníky Lichuckého roku 1463 saudem perkmistrowým při¬
řčeno těmto úročníkům.

Proti winnici Martina Lichuckého byla w prawo od cesty
z brány Horské k Olšanům winnice Swatomikulášská, která
totiž od dáwna náležela k faře sw. Mikuláše na Starém městě,
tu kdež se nyní říká Rajská zahrada. Méla u wýměře 16 korců,
a býwala pronajímána brzy celkem, brzy po kauscích wždy
na jistý počet let, tak na příklad roku 1453 Mataušowi střelci
od Horské brány za čtyry kopy grošů a saudek wína ročně.
Konečně wšak roku 1467 byla wysazena w několika dílcích
práwem zákupním. Odtud se táhlo wše w prawo od cesty
k Olšanům jedenáct jiných winnic, dílem wšak také polí k nim
náležejících, kterých polohu zcela určitě wyznačiti nám nelze.
Hned prwuí wedlé winnice Swatomikulášské, w místech ny¬
nější plynárny městské, náležela témuž Mataušowi střelci,
o kterém jsme se práwě zmínili, kterýž roku 1429 kaupil jednu
polowici jí a roku 1436 druhau od dědiců německého někdej¬
šího měštana Mikuláše Rolla zlatníka. Něco dále byla winnice
šestnácti korců we wýměře a při ní dům, štěpnice, chmelnice
i něco polí, kterauž sobě po rozličných držitelích jiných roku
1463 kaupil slowutný králowský podkomoří Waněk z Wale-
čowa, i obdržel n.. ni majestát od krále Jiřího, kterým oswo=
hozen jest z ní ode wšech poplatků; totiž zejména od jedné
kopy perkrechtu králowského ročně. Již po čtyřech létech

256

Kniha IV. Oddíl druhy. 1. Místopis.

prodal ji slowutnému panoši Chwalowi z Kolína písaři kance¬
láře králowské a Jakubowi z Kadaně od duhy w Starém městě
Pražském za 130 kop grošů (1467); od těchto pak kaupil ji,
polowici Chwalowu r. 1474 a druhau Jakubowu r. 1475, Jan
střelec syn Matauše wýše zmíněného, který měl také winnici
a pole dále na wýchod s ní hraničící. Jedna z winnic ještě
dále po prawé ruce od cesty k Olšanům náležela témuž Ma-
tějowi Šrámowi, který měl winnici Šrámowskau za Koňskau
branau, a po něm rowněž wdowě jeho Dorotě (1454 — 1464).
S tau pak hraničila winnice Syranowská jinak we Skytinách
wedlé též cesty již před samými Olšany nedaleko nynějšího
hřbitowa židowského w těch stranách. Syraňowskau se nazýwala
dle sauseda Nowoměstského Jana Syraně, kterýž byl majetní-
kem jejím od roku 1410 neb ještě dříwe, až ji roku 1433
prodal Petro wi Sopauškowi od zlaté točenice na Starém městě.
Později přecházela častěji z jedněch rukau do druhých. Ně¬
jaký čas měl ji Jiří Poděbradský za času, když wládl Prahau
po roce 1448. Od něho kaupil ji roku 1452 Přech z Budkowic,
kterýž ji zase prodal roku 1459. Také wšak nazýwala se win-
nicí Syraňowskau neb we Skytinách winnice druhá s tauto
sausedící, nepochybně již za staršího času od ní oddělená,
která roku 1433 náležela Markétě wdowě Wácslawa Štrábocha
a zachowala se při jejím přátelstwu až do konce 15. století.

Wesnice Olšany byla od dáwna rozdělena na několik swo-
bodných dworů a jich příslušenstwí s některými podsedky.
Jeden z nich náležel za času císaře Karla, jak jinde powěděno,
ku klášteru sw. Ambrože tehdáž založenému. Ten zároweň
s jinými mnohými statky duchowenstwa zabawila obec Pražská
w bauřich po smrti krále Wácslawa, a dostal se od ní r. 1421
nejprwé měšťanu Staroměstskému Janowi z Žatce, nejspíš
témuž, kterého odjinud známe pod jménem Kantor. Během
potomních let dostal se obci zpět, a byl při rozdělení statků
mezi obcemi Starého a Nowého města roku 1429 přiřčen Nowo-
městským, od nich pak nejspíš brzy potom prodán Františkowi
Šilinkowi měšťanu Nowoiněstskéniu. Roku wšak 1437 císař
Sigmund po swém přijetí na královvstwí udělil ho w odměnu

7. Okolí Pražské.

257

za služby Pawlowi Dětřichowic, potomnímu mocnému purk¬
mistru Nowoměstskému , kterémužto František Šilink musil
ustaupiti.

S dworem tímto Pawla Dětřichowic sausedil na západní
straně tudíž w Olšanech dwftr jiný poplužní s trojím poplužím.
s twrzí a jiným příslušenstwím, k němuž jmenowitě i winnice
Syraňowská wýše zmíněná byla powinna odwáděním poplatku.
W pozdějších časích císaře Karla IY dwůr tento náležel mě¬
šťanu Pražskému Štěpánowi Pušowi a wdowě jeho Dorotě,
jejímiž pozdějšími dědici byli wnaučata její Elška a Mikuláš
na polowici. Od Elšky stal se spolumajetníkem podílu jejího
roku 1451 manžel její Kříž z Malešic, kterýž se odtud nazýwal
také Křížem z Olšan. Později Elška a bratr její tetěný Matěj
Fikera prodali dwůr s příslušenstwím se wším, „s trojím po¬
plužím a s podsedky s platem, s dědinami, lukami, winnicemi,
rybníky, wrbinami a topoly" Janowi z Plané místopísaři desk
zemských (1457). 95) Od něho kaupil zboží toto roku 1460
Martin z Tachowa, a od tohoto již po roce (1461) pan Zdeněk
Kostka z Postupic a na Litomyšli. Syn jeho téhož jména prodal
je potom roku 1495 měšťanu Starého města Pražského Jaku-
bowi kolářowi.96)

Jinau usedlost w Olšanech měl swého času Bernard Chotek,
řečený jinak z Olšan, ku které náležela netoliko winnice jeho
wýše zmíněná wedlé winnice Andělowy, nýbrž nejspíš také
pole w jejím sausedstwí nejblíž nynější zahrady Kanalské a
desátek z některých winnic, zejména také z winnice Syraňow-
ské, ale tato platem zákupným čili úrokem slušela k dworu
Pušowskému.97) Wedlé hospodářstwí Bernáškowa táhly se pol-

*5) Emlerowy Reliquiae tabul. terrae Tom II 288.

96) Tamže 470.

*7) Roku 1433 klade se winnice Syraňowa w knize Staroměstské (f. 368)
„in bonis olim Bernasskonis de 01ssanu ; powinnost pak odwádění
úroku ke dworu někdy Pušowskému w Olšanech doswědčuje se Kří-
žowi manželu Elščinu z Olšan roku 1457 w knize winniční od roku
1456 po nějaké rozepři o to. O desátku z jiné winnice u Olšan, ku
kterému se táhl Bernášek roku 1418, jest zmínka w knize Staro¬
městské od roku 1417 fol. 26.

Tomek , Dějepis Prahy.

17

258

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

nosti druhých clworů Olšanských nepochybně we směru k jihu
wzhůru až k winnici Názowské a Swojšowské, zaujímajíce jme-
úowitě také prostranstwí nynějšího welkého hřbitowa Olšan¬
ského. í,s)

Nad dworem Pawla Détřichowic byla winuice, kterau dílem
sám držel, dílem byla dána pod úrok; a odtud dále na stráni,
která se táhne daleko za Olšany, obrácené k straně polední,
bylo wíce winnic swobodných, wětších i menších, o kterých wšak
po delší čas jsau zmínky, že byly částečně spustlé a jmenowitě
wodau wymleté. Zdá se, že prudké deště býwaly příčinau škod
na nich.y!>) Jedna z nich w létech 1448 až 1469 náležela panu
Hynkowi Krnšinowi seděním na Kumburce, a naznačuje se po¬
loha její zmínkau, že wedlé ní byla cesta, po které se běhalo
o záwod.l0t,j Nejpodobněji byla to usedlost nynější Direktorka;
náležely k ní také polnosti.1) Nedaleko odtud wedlé pěšiny,
po které se chodilo do Českého Brodu přes Malešice, říkalo
se pěti winnicím wedlé sebe na Židoicě peci (in clibano Judaei)

9S) Zmínky o jiných majetnících w Olšanech, porůznu se wyskytující,
jakož o slowutném Prokopowi z Olšan manželu Aničky wdowy po
Wackowi Křížowic (1428—1431), slowutného panoše Štěpána z Olšan
(1455) a jiných jsau příliš nejasné, tak že nelze o nich nic určitého
powědíti. Z roku 1422 nachází se w knize Staroměstské od roku
1417 (f. 46) zápis o rozdělení dědictwí po Jindřichowi kramáři mezi
wdowau jeho Kunkau a sirotky, kterým se sirotkům přiříká mezi
jiným w „Olšanech dwór spálený a dědiny se tři pluhy pusté a weli-
kými úroky obtížené*. Možná, že se tu míní dwůr někdy Pušow-
ský, ježto k němu rowněž náleželo „trojí popluží*. Ale těžko jest si
to wyložiti, ježto newíme, jaké snad bylo přibuzenstwí Kuňky wdowy
Jindřicha kramáře s potomky Doroty Pušowé.

") Prawí se o jedné z nich w knize Winohradské roku 1446: Vinea ista
per aquam et diluvium magnum destructa est et annichilata. Lib.
vin F 20.

10°) Contra Olssan et penes viam, qua currunt in stadia, vulgariter na
zawod. Lib. vin. J 29, roku 1449.

J) Saudíme tak z toho, že nej bližší winnice wedlé ní naznačuje se co
ležící w rozcestí mezi cestami neboli pěšinami k Českému Brodu a
k sw. Prokopu (in bivio inter vias, qua transeunt in Brodam Boemi-
calem et ad S. Procopium hineinde); takowéto rozcestí nachází se
doposud práwě hned za Direktorkau.

7. Okolí Pražské.

259

neb také na Židowě hoře, kterýžto názew Židowa pec zachowal
se tam podnes.

Na cestě odtud k Malešicům ležela wesnice nyní zašlá
Sešoivice a při ní dwůr poplužní s twrzí, krčmau a jiným pří-
slušenstwím, někdy kapituly Wyšehradské. Nyní se w držení
dworu toho stále střídali rozliční sausedé Pražští. Roku 1434
prodal jej Linhart syn Janůw Miglicerůw se wším krom krčmy
Jankowi Rakownickému, a tento již roku 1435 Sigmundowi
synu Jana Bradatého, proslulého konšela Staroměstského, jenž
byl padl w bitwě u Austí (1426). Od Sigmunda Bradatého
kaupil jej již roku 1437 Wawřinec Honěk, a od tohoto Mi¬
kuláš mlynář ze mlýnů Záhlawských r. 1444. Později držel jej
Jiří krčmář Šešowický do roku 1463. Od něho jej kaupil saused
Staroměstský Mikuláš Wěchtík, a od tohoto již po dwau létech
(1465) jiný Mikuláš saused Nowoměstský. Posledně dle zápisu
w knize Staroměstské roku 1524 Brikcí Řehák z Kwětnice,
znamenitý měšťan Pražský, prodal dwůr Šešowický purkmistru,
raddé a obci Pražské k záduší špitálu sw. Pawla před branau
Poříčskau. Také u Šešowic připomíná se winnice w létech
1481 a 1482, mající 10V2 korce wýměry.

Mezi náwrším na půlnoční straně od Olšan a wyšší horau
Wítkowau čili Žižkowau wedla jako nyní hlawní cesta z Prahy
k Českému Brodu a Kutnéhoře, na kterau se přicházelo bra¬
nau Horskau. W rozcestí mezi tauto cestau a cestau k Olša¬
nům nazýwal se počátek onoho náwrrší horau Sibeničnau. Zde
stála šibenice Pražská, u které se konaly poprawy rozličného
spůsobu. I w nej bližším sausedstwí jejím nacházely se na wrchu
tom winnice, obrácené dílem na jih, dílem na půlnoc nebo i na
obě strany na někdejším zboží kláštera sw. Ambrože, z něhož
nyní úročníci odwáděli plat wětším dílem k obci úředníkům
nad ungeltem w Týně. Jedna z winnic těchto, jak se zdá nej¬
blíž šibenice, na stráni obrácené k jihu, kdež se říkalo také
na klínku nebo w cípě, nazýwala se Holíkoivshau dle Martina
Holíka, který ji držel do roku 1458. Jiná dále za šibenicí
slaula Nebozízek (1439). Nejzáz pod swahem tohoto wrchu na
straně jižní wedlé polí Olšanských a w blízkém sausedstwí s win-

260

Kniha IV. Oddíl druhý. 1. Místopis.

ničí Syraňowskau byla welká winnice KoldicowsM , nazwaná
tak dle měšťana Staroměstského Koldice, po němž ji držela
dcera jeho Regina s manželem swým Matějem měšečníkem
(1434). Od nich byla část odprodána, tak že potom winnice
zůstala rozdělena na dwě. S ní sausedila winnice jiná, též
wedlé rolí Olšanských, kterau roku 1438 kaupil Matěj od Černé
zahrádky (za sw. Hawlem) od Petra pekaře. Poněwadž prý
byla příliš spustlá a bahnitá, obdržel nowý majetník powolení
od perkmistra a konšelů jeho, aby ji směl zorati a zašiti neb
jakkoli jinak jí užíwati.2) Nicméně později předce aspoň ně¬
která část jí byla zase réwím posázena.

W lewo od cesty k Brodu strměla nad úzkým audolím
hora Wítkoiva, oslawená wítězstwím Zižkowým nad wojskem
krále Sigmunda roku 1420, od něhož nazýwána jest od té
chwíle horau Žižkowau čili Žižkoivem. Na kraji jejím obráce¬
ném k městu spatřowaly se dlauho potom hradby a příkopy
od Zižky tehdáž udělané k obraně,3) nazýwány jsauce twrzí
(fortalitium, propugnaculum) neb i „nowýin hradem na hoře
Wítkowě“. Jižní stráň hory práwě pod někdejším ležením Ziž¬
kowým zaujímala welká winnice, která za pozdějších let krále
Wácslawa náležela německému měšťanu Pražskému Fridrichowi
Kussenpfennigowi, po něm pak (1417) Michalowi řečenému
Zweijar. Měla rozměru 35 korců, ne-li wíce. Wěžka w ní kdesi
na wrchu byla bezpochyby ona, které Žižka užil k částečnému
sesílení krajních hradeb swých na straně wýchodní.4) Násled¬
kem útěku měšťanů německých z Prahy byla winnice tato za-
bawena od obce a rozprodána, pokud známo, na čtyry kusy.
Nejwětší část později držel Jan Pálůw měšťan Nowoměstský,
dle něhož nazýwána potom dlauho horau Pálowau. Část tato

2) Gregorius magister montium cum suis consulibus juratis, conside
rans, vineam Mathiae a nigro ortulo nimis desolatam et paludinosam,
non valentem ferre vinum propter nimiam aquositatem oc. Lib. vip
B. 9.

3) Ut res visu cernitur, píše o nich Wawřinec z Březowé we swém leto¬
pise asi roku 1436 neb něco později.

*) Srownej Jan Žižka (sepsání mého) 53.

7. Okolí Pražské.

261

měla wýměry 18 korců, a jest od něho roku 1469 wysazena
pod plat w sedmi dílcích.

W některém wzdálí odtud ležela na stráni w prodlaužení
hory Zižkowv w lewo od silnice Brodské jiná winnice welká
řečená w Ohradě, jakž se místo to posud jmenuje. 5) Měla
36 korců wýměry. Roku 1426 kaupil ji Sigmund kramář
z Mosta jinak od Jednorožce od Pawlíka Swachowa z Aujezdce
za 70 kop, a drželi ji po něm dwa synowé jeho Fridrich a
Řehoř; od Řehoře pak byla r. 1458 prodána Janowi Wolfowi
kramáři za 136 kop, tedy w ceně skoro dwakrát tak wysoké;
syn pak Wolfůw Erazim, který ji po otci zdědil, prodal ji roku
1491 za 143 kop Jeronymowi postřihači. Dle pozdějších těchto
držitelů byla také nazýwána winnicí Jednorožcowau neb Wol-
foivait , i když se dostala do jiných rukau. Jiné tři winnice
ležely odtud ještě dále na wýchod, z nichž nejwětší byla druhá
pod kamenným lomem, který se tu připomíná již roku 1438.
Roku 1486 kaupil ji znamenitý měšťan Pražský Bohuslaw
Legat za 250 kop grošů.

Na půlnoční straně od hory Žižkowy rozkládala se až
k řece Wltawě rowina nazwaná pole Špitálské , že náležela od
starodáwna k welkému špitálu křížowníků s čerwenau hwězdau
wedlé mostu Pražského. Již tehdáž nacházely se tu w místech
nynějšího Karlina blíž města některé domky neb chalupy se
zahradami, kterým se říkalo předměstí před branau PoříČskau
a wšak také jiným, dáwno zapomenutým jménem Tesňow. Nelze
říci, jak welká byla tato osada w 15. století; může býti, že se
teprw během 16. století wíce rozšířila, až pak we pohromách
třidcetileté wálky zase zmizela celkem. Ale nemohla býti již
w době, o které jednáme, zcela nepatrná; neboť již tehdáž
měla swého zwláštního rychtáře dle spůsobu jiných wesnic.6)

5) W uohradě za Žižkowú horu wedlé silnice Brodské na lewé straně.
Tak polohu její naznačuje zápis w knize Winohradské roku 1455.
Fol. B 5.

6) Wiz o pozdější rozsáhlosti této osady u Beckowského k roku 1648
we wydání Rezkowě III 385. — Swědectwí o předměstí tomto uwedli
jsme z roku 1436 w II díle těchto dějin na str. 279. Starší jest jiné

262

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

W prwních létech 16. století byl při osadě této z příčiny
wzniku tak zwané nemoci francouzské dotud neznámé učiněn
začátek k založení zwláštního špitálu s kostelem sw. Pawla ,
kterýž roku 1504 wyswěcen jest biskupem Filippem Sidon-
ským. Stál při břehu řeky Wltawy w prawo od nynějšího cesto-
wodu státní železnice.

Blíž odtud ke zdem Nowého města stály na Wltawě mlýny
řečené na Kameni (in Lapide). Byly beze wší pochybnosti
starodáwné, ale nejpíš welkau powodní roku 1432 na delší čas
zkaženy zároweň s jinými mlýny Pražskými téměř wšemi;
pročež roku 1435 nazýwají se paubým městištěm mlynným.
Nedáwným tehdáž majitelem jich byl Jan Brzewský z rodiny
Kokycanských, manžel Anny wnuky Kříže kramáře, od něhož
je kaupila obec Staroměstská, newíme zdali před onau powodní
čili teprw po ní, řečeného pak roku 1435 purkmistr a konšelé

z roku 1422 w knize Staroměstské fol. 1110 oc., kdež se prawi:
Ortus, qui fuit Benessii presbyteři, qui jacet ante civitatem juxta
campům hospitalensem, de pleno consilio datus et assignatus est
Katherinae viduae et successoribus suis loco orti et casae ipsius
hereditariorum, quae infra effossionem fossati magni šunt sibi de-
structa et annichilata. — Jméno Těšňow čte se bezpoctukrát w kni¬
hách Winohradských; totiž welmi zhusta jmenují se lidé „zTěšňowa“
(de Tessnow) mezi úročníky neb držiteli winnic w okolí Pražském,
nejwíce wšak w nejbližšim sausedstwí nynějšího Karlina. Mohli
bychom jich jen powrchně počítajíc uwésti aspoň 40 z let 1437 až
1496, tak že mysliti nelze, že by to byli lidé z nějakého wzdáleného
Těšňowa (jest w Čechách jen jeden w kraji Boleslawském). Ti sami
nazýwají se často pauze jen „ze zahrad“ nebo i ze zahrad Těšňow-
ských (de ortis Tessnow, de ortis in Tessnow, de ortis Tessnow dictis,
také na příklad r. 1467 Jacobus de Tessnow a týž r. 1468 Jacobus de
suburbio), a mezi nimi uwodí se také dwa rychtáři Těšňowští (judex de
Tessnow, judex de ortis post valvam Porzieczská) Michal roku 1452 a
Jiří w létech 1459 až 1469. Ponejprw nachází se toto jméno Těšňow
roku 1437, kdež jmenuje se Martin Ježek z Těšňowa, kaupiw
1 */4 korce winnice wedlé winnice Michala z Těšňowa (w knize Wino-
hradské fol. B 1) proti hoře Wítkowě na zboží sw. Ambrože. Od
sklonku 15. století jméno Těšňow úplně zaniklo. W knize Winohrad-
ské, která se počíná rokem 1496 a sahá do 16 století nenaskytuje
se ani jednau, ač se lidé z předměstí za Poříčskau branau čili ze
zahrad za Poříčskau branau připomínají w ni často.

7. Okolí Pražské.

263

we jménu obce prodali městiště jich se wším příslušenstwím
znamenitému w dějinách toho času měšťanu Janowi Welwarowi.
Ku příslušenstwí tomu náležel ostrow nyní Štwanice zwaný
s příwozem tamějším proti Bubnům i s rybářstwím w řece,
kteréž sice obyčejně prowozowali rybáři Bubenští, ale byli pc-
winni z toho platem, začež také prautí k wrším na nákli sobě
sekali. Od Jana Welwara kaupil toto wše po některém čase
Jan ze Sautic a od toho Wácslaw Cwok saused Nowoměstský,
tehdejší majitel Holíšowic a Libně. Od něho byl mlýn na Ka¬
meni nowě postawen po některé rozepři s držiteli mlýnů Hel-
mowých a jiných na dolejším konci Nowého města, kteří si
pokládali škodu od něho (1449). Wácslaw Cwok prodal jej
potom Waňkowi z Walečowa podkomořímu , z jehož dědiců
držel jej Jiřík z Hrádku a z Walečowa, pokud známo ještě
roku 1495. 7) Mezi mlýny na Kameni a miýny Helmowými na¬
nesly se w létech oněch po welké powodni roku 1432 menší
ostrowy, které tu nyní spatřujeme. Poněwadž byly mlýnům
Helmowým na škodu, w rozepři wýše zmíněné s Wácslawem
Cwokem roku 1449 bylo držitelům mlýnů těch dáno na wůli
kaziti je trháním, kopáním, rozmetáním, neb jak by se jim
zdálo býti nejsnáze.

Špitálské pole wztahowalo se na wýchcd ode zdí Nowého
města Pražského až k Libni a k náwrší, které se od této wsi
táhne we směru na jih až k Žižkowu, takořka co odnož této
hory wyšší. Náwrší toto se nazýwalo Mezihoří (promontorium).
2 brány Poříčské wedla Těšůowem a přes Špitálsko cesta,
která se jak doposud na sainém aupatí tohoto Mezihoří roz
cházela na dwě strany. W prawo totiž wedla cesta k Nim-
burku přes Hlaupětín, w lewo cesta k Brandýsu přes Wyso
čany. Wétší část rowiny této byla nejspíš i w této době jako
za staršího času zdělána w pole příslušné ku popluží křížow-
níků s čerwenau hwězdau ; ale některé částky, zwláště pod
šatným Žižkowem jakož i stráň hory této obrácená na půlnoc

7) Nejdůležitějši paměti o mlýnech na Kameni nacházejí se w knize

Staroměstské od roku 1417 f. 224 a w tak zwaném Chaos Kerum

memorabiliím! w Pražském archivu městském II 1. f. 810.

264

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

byly obráceny w zahrady, winnice a chmelnice, z kterých vy¬
cházel firok ke špitálu. Byli to namnoze právě lidé z Téš-
nowa, kterým se dostávaly k užívání. Itovněž bylo i Mezihoří
posázeno révím.. Na něm se nacházela jmenovitě hned na pravé
straně od cesty ke Hlaupětínu velká vinuice měšťana Praž¬
ského Ondřeje Raza, která někdy náležela ke špitálu křížow-
nickému. Byla snad odcizena rovněž jako mnohé jiné záduší
v bauřích za prwního času po smrti krále Wácslava. Za no¬
vého majitele byla dle tehdejšího obyčeje rozdělena úročníkůin
na menší části po třech nebo i po půl druhém korci. Po smrti
Ondřeje Raza (asi r. 1449) držela ji wdova jeho Anna a syn
Bohuslav, od nichž r. 1455 část u wýměře 4Y« korce a po¬
zději ještě r. 1465 dvě jiné částky po třech korcích postau-
peny jsau tehdejším úročníkům výkupem z platu. Wedlé vin-
nice Razoivy táhla se větší winnice odtud až na vrch Žiž-
kowa. která jindy náležela bezpostředně ke špitálu a nazýwána
byla proto vlastně winnicí Špitálskou, později wšak byla rovněž
po částkách wysazena pod plat, o čemž zmínky jsau aspoň již
od roku 1443. Část nejbližší wedlé winnice Razowy byla kdysi
mezi léty 1453 a 1465 přiwtělena k záduší farního kostela
sw. Jindřicha v Nowém městě Pražském. Na druhé straně od
winnice Razowské bylo několik jiných winnic dílem poplatných
ke špitálu v lewo od silnice ke Hlaupětínu jakož i mezi cestami
k Libni a k Wysočanům.

Wesnice Libeň, jak wýše zmíněno, náležela měšťanu Novo¬
městskému Wácslawowi Cwokowi, pekaři na Poříčí, na základě
kaupě a narownání s Alšem z Koloděj, dědicem Johánka Rot-
léwa, o kterých jest jinde šíř powěděno, které se totiž wzta-
howaly zároveň také na Holíšowice.8) Mocí řečeného narow¬
nání dostal se v držení twrze, dworu poplužního a vsi nepo¬
chybně roku 1437. Od něho byla potom wesnice tato r. 1452
wysazena práwem zákupním. Čítalo se dědin kmecích k ní ná¬
ležejících 60 lánů, krom dwau lánů swobodných, které se
dostaly k dědičné rychtě, a jiných dwau lánů k obci co past-

8) Wiz na str. 203.

i

7. Okolí Pražské.

265

wiště. 9) Poslední wůlí swau Wácslaw Cwok odkázal Libeň
synům swým Janowi, Wácslawowi a Jindřichowi i dceři swé
Mandě. Neznámým spůsobem dostala se později zemanu Janowi(?)
Běškowcowi a prodejem od něho asi r. 1475, rytíři Wácsla¬
wowi Wlčkowi z Čeňowa, polnímu heitmanu proslulému, proti
kterému wšak wysaudil ji roku 1485 Jan Wlašimský z Cim-
berka mocí kaupě od Jana nejstaršího syna Cwokowa.10) Od
něho snad nedlauho potom kaupil ji pan Jan z Raupowa,
tehdáž nejwyšší písař a hofmistr dwo.ru králowa, po němž měl
ji roku 1499 Wácslaw z Raupowa, nepochybně syn jeho.11)

Ke dworu Libeňskému náležela winnice nad poli k němu
příslušnými wedlé cesty od Libně k Wysočanům, kterau we
stawu spustlém roku 1456 wdowa Cwokowa Anna wysadila
pod plat s oswobozením na deset let. Okolo ní přicházelo se
z Libné ke dworu Podwinskému, jehož jméno má doposud
mlýn řečený Podivínský na potoce Rokytnici, který u Libně
wpadá do Wltawy. Býwala i twrz při něm. Roku 1421 dostal
se od obce Pražské často zmíněnému znamenitému měšťanu
Janowi Bradatému, po něm pak synům jeho Waňkowi a Sig-
mundowi. Proti nim se hlásila k němu za panowání císaře
Sigmunda Eufemie wdowa Adamowa z Podwiní a na Popowi-
cích, někdejšího držitele, kterému nejspíš od Pražanů byl
zabawen, a dostala před saudem zemským za práwo (1437); ,2)
ale není jisto, wešel-li nález ten we skutek. Nad Podwiním
připomíná se něco lesa neboli porostlina, také hájem Podwin-
ským zwaná, ještě w létech 1473 až 1503.13)

°) Smlauwa zákupní zachowána jest w rukopise knihowny kapituly
Pražské XXXIV w tak zwané Praxis et cursus cancellariae civilis.
Poloha dwau lánů pastwiště naznačuje se slowy skrácenými: „adja-
centes villae praedictae post silvam d. L.“

10) Emlerowy Reliquiae tabul. terrae II 408. Archiv Český VII 485.
O prodeji Libně od Běškowce Wlčkowi swědčí zápis w knize Sta¬
rého města Pražského smíšeného obsahu fol. 178.

n) Pan Raupowský uwodí se co držitel Libně w knize Wyšehradské
z roku 1495 fol. 25, w knize pak winohradské roku 1490 fol. O 13,
Wácslaw z Raupowa roku 1499 fol. E. 9.

12) Wiz Archiv Český II 385.

13) W knihách Nowoměstských fol. E 9 silva Podwinensis a K 4 rube-
tum háj r. 1503 w knize Winohradské fol. K 8.

266

Kniha IV. Oddíl druhý. I. Místopis.

Také stráň w lewo od Libně nad řekau Wltawau pod cestau
ku Kobylisům byla porostlá lesem, pod nímž nad samau Wltawau
od staršího času byla také winnice ke dworu Libeňskému náleže¬
jící, wysazená pod plat (1457) ; říkalo se jí na hoře Okrauhlé. Nad
Libní pak w rozcestí mezi cestau ku Kobylisům a cestau
k Dawlicům připomíná se usedlost s winnicí nazwaná Čenvený
lis, jak se jmenuje podnes. Roku 1526 náležela Janowi Hlaw-
sowi z Liboslawě. 14)

jl) Bartošowa Kronika Pražská 214.

II. Obywatelstwo Pražské.

A. Měsťanstwo.

i.

v

Rády městské,
a) Zřízení obecní.

Století, které následowalo po smrti krále Wácslawa IV,
bylo dobau mnohých a častých přewratů a změn we stawu
země české, které se zwláště silně dotýkaly Prahy, ano na
mnoze měly wýchodiště swé odtud jakožto z hlawního města
králowstwí.

Praha byla po šestnáct let od smrti krále Wácslawa wy-
tržena z posawadních poměrů swých k moci králowské, a od¬
kázána sama na sebe w zachowání domácího pořádku a hájení
prospěchů swých na wenek. Postawiwši se w prwním začátku
bauří w zemi w čelo strany odporné králi Sigmundowi, brzy se
stala reydištěm snah wýtržných, při kterých chátra fanatickým
řečníkem, mnichem Janem Zeliwským, wedená mařila wšecky
snahy o zachowání nějakého prozatímného pořádku w obci.
Po několika létech spráwy Sigmunda Korybutowiče, která měla
zastati jakž takž ochrannau někdejší moc králowskau nad obcí,
následowala doba dewítiletá, we které usedlejší měštanstwo
dowedlo udržeti wážnost úřadů obecních proti nepokojným
žiwlům w obecném lidu sdružowáním se s jinými stranami
w zemi, posledně s panstwem strany pod obojí. Když konečně
císař Sigmund přijat byl za krále, dály se za krátkého pano*
wání jeho a nástupce jeho krále Albrechta pokusy o odcizení
Prahy horliwější straně pod obojí, a dostala se spráwa obcí
do rukau konšelů od wětšiny obywatelstwa nenáwiděných

268

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstivo Pražské.

s dwěma samozwanci w čele, Pesíkem z Kunwalda a Pawlem
Dětřichowic, kteří proti wšemu stáwajícímu řádu po celau
řadu let podrželi purkmistrstwí na Starém a Nowém městě
w rukau swých pod OGhrannau mocí pana Menharta z Hradce,
náčelníka strany, která s protiwníky strany pod obojí sdru¬
žena překážela tomu, co ku prospěchu strany této bylo nejwíce
zapotřebí.

Dobytím Prahy roku 1448 Jiřím Poděbradským byl wládě
této násilné a libowolné učiněn konec. Od Jiřího co spráwce
zemského a potom co krále dostala se obcím Pražským zase
spořádaná samospráwa se wším dobrodiním, které jí poskyto-
wala jindy ochranná moc králowská za nejlepších panowníků
starších. Ale za krále potomního Wladislawa stala se zase
změna škodliwá následkem opětných různic náboženských a
později také politických w zemi. Když král po skončení wálky
s Matiášem Korvinem počal nadržowati straně pod jednau
proti přijímajícím pod obojí, přišlo z toho k welkému wzbau*
ření obcí Pražských roku 1483 proti konšelům, kteří králi
w tom napomáhali a přitom se dopauštěli rozličných nespráw-
ností. Tím se wzbudil zase znown duch newázanosti w obecném
lidu Pražském na ujmu wážnosti úřadu konšelského i důstoj¬
nosti moci králowské. Ještě pak wětší ujmu moc koruny utrpěla,
když se později strhly welké rozepře mezi stawem městským
s jedné strany a panským i zemanským s druhé o obapolná
práwa. Král Wladislaw, nadržuje po delší čas pánům a zema¬
nům, odwrátil wšechen staw městský od sebe, a w Praze smělí
řečníci, kteří brojili proti králi a pánům i zemanům, nabyli
tím znowu příležitosti k wábení obecného lidu za sebau, tak
že hlučná shromáždění obcí potahowala na sebe rozhodowání
o wěcech, které jindy opatrněji řízeny byly úřadem konšelským,
a zmáhala se tudy čím dál tím wíce nezřízená lidowláda.

Změny tyto w powšechném stawu wěcí nemohly zůstali
bez následků we stawu zřízení obecního, nejen že nebylo wždy
jednostejně zachowáwáno, než také že we mnohých wěcech
i cestau zákonnau trwale bylo pozměněno.

A. Měšťanstvo. 1. Řády městské, a) Zřízení obecní.

269

Jedna z takowýchto změn, které se staly zwláště w obec¬
ním zřízení Starého a Nowého města Pražského, jewila se
w poměru mezi rychtářem a konšely. Kdežto w prwních časích
po zřízení swobodné obce městské rychtář byl prwní osobau
we městě a jmenowitě předsedau raddy městské na saudech,
nyní byl w moci swé welice obmezen a konšelům podřízen, tak
že k saudu jeho náležely jen menší pře, což by bylo do desíti
kop grošů, a od saudu toho bylo dopuštěno odwolání k raddě
městské, která saudila o přech wětších, při čemž rychtář neměl
místa. Rychtář měl mimo to na péči stihání zločinců, zacho-
wání pokoje a bezpečnosti we městě a wykonáwání saudních
nálezů raddy městské, w čemž we wšem zawázán byl poslau-
chati purkmistra a býti jemu k ruce. Od raddy městské bral
také nařízení, jak se měl chowati we swém úřadě, a od ní byl
mu wy sazen roční plat jakož také požitky, které měl z pokut a
jiných platů při saudě.1)

Změněný tento poměr mezi rychtářem a purkmistrem
i konšely pocházel odtud, že rychtář již nebyl úředníkem do¬
sazeným od krále, nýbrž ustanowowán byl od raddy městské.
W tom se byl stal začátek hned jak se obce Pražské po smrti
krále Wácslawa IV wy trhly z poslušenstwí nowého krále Sig-
munda. Wyprawowali jsme již při událostech potomní doby,
kterak po přijetí Sigmunda za krále rychtářowé byli zase
dosazeni od něho, ale již zase od krále Albrechta bylo Staro¬
městským dopuštěno roku 1439 dosaditi si rychtáře dle wúle
swé. Pokus o zřízení rychty dědičné na Starém městě byl téhož
roku překažen odprawením Jana Maučka a opět za panowání
krále Ladislawa tím, že se swolením obce kaupil rychtu a rych-
tářstwí Přech z Budkowic (1454) a od něho po dwau létech
(1456) obec sama, tak že odtud práwo k dosazowání rychtáře
raddau městskau bylo nepopíratedlné. Týmž spůsobem stalo se

') Nejlepší swětlo o tom dáwá instrukcí pro rychtáře Staroměstského
daná roku 1432 w Lib. vetust. přivil. 271, s níž se we wšem pod¬
statném srownáwá podobné nařízení pro rychtáře Nowoměstského
z času císaře Rudolfa w Chaos rer. memorab. E II, 1 fol. 500.

270

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstwo Pražské.

také na Nowém městě času téhož.2) Na Malé straně, která po
wypálení roku 1420 zůstáwala několik let pustá, jmenuje se
roku 1427 rychtářem Ondráček z Boru, který ten úřad zastáwal
předtím za posledních let krále Wácslawa; ale w potomních
létech až do panowání císaře Sigmunda následowalo několik
rychtářů po sobě, kteří musili býti dosazowáni od konšelů neb
od obce, až pak r. 1437 wždy ještě za wlády Sigmundowy wznikla
pře o rychtářstwí mezi Ondráčkem z Boru a Mikulášem Fránowým
z Ejzíře ; w rozepři té pak saudili konšelé Menšího města, a
přiřkli práwo Mikulášowi Fránowu na základě listů, kterých
se dowoláwal, neprawí se jakých.3) I tu patrně rychtářstwí se
dostalo pod moc obce a konšelů.

Rychtářem dle starého práwa byl wždy usedlý a obyčejně
zámožný saused téhož města, a zůstáwal w úřadě po dobu ne-
určitau. Čím dále wšak, a zwláště od času wzbauření obcí
roku 1483, býwala doba ta wždy kratčí, tak že konečně jak
na Starém a na Nowém městě tak i na Malé straně býwal
dosazowán nowý rychtář skoro každého roku, a býwali k tomu
powoláwáni obyčejně sausedé žiwící se řemeslem.

Dosazoivání konšelů we městech Pražských zůstáwalo jako
w jiných městech králowských wždy práwem králowským. Rád
ustanowený přitom pro Staré město r. 1413 králem WácslawemIV,
dle něhož král jmenowal konšelů 18 z počtu 50 osob, které
k tomu měli nawrhowati konšelé odstupující, býwal od ne¬
známé pozdější doby zachowáwán s některau změnau, tak totiž,
že každý z konšelů starých napsal tři jména, a býwalo tudy
nawržených 54. Podobně se beze wší pochybnosti dálo při wo-
lení konšelů Nowoměstských, kterých býwalo toliko 12, až
teprw roku roku 1504 král Wladislaw počet tento ustanowil
rowněž na 18, ne bez námitek od Staroměstských.

Na Starém i na Nowém městě král práwo sázení konšelů
wykonáwal od dáwného času osobně, ač zakládalo se to jen na
zwyklosti, nikoli na práwě, které by bylo nedopauštělo wý-

2) Wiž w díle VI 4, 68, 70, 262, k tomu Čelakawského Privilegia
měst Pražských 239, 241.

8) Zápis o tom w knize Malostranské r. 1437 fol. C 20.

A. Měšťanstiva. 1. Řády městské, a) Zřízení obecní.

271

jimky. Po celau dobu od smrti krále Wácslawa IV až do při¬
jetí císaře Sigmunda roku 1436 bylo owšem práwo králowo
docela odloženo stranau, a wolila konšely obec; jakým řádem,
není dosti zřejmo ze zpráw o tom zachowaných; někdy, jakož
za wůdcowstwí mnicha Jana Zeliwského, dálo se to jen hluč¬
ným přizwukowáním obecného lidu, jindy aspoň s rozdělením
dle čtwrtí. Za dlauhého nebytí krále w zemi po smrti Al¬
brechta II hodilo se tehdejším konšelům a jich náčelníkům
Pešíkowi z Kunwalda a Pawlowi Dětřichowic zastáwání domně¬
lého práwa, že nikomu jinému než králi osobně nepříslušelo
saditi konšely w obau městech, protože na základě tom směli
podržeti úřad konšelský deset let po sobě. Sami dowolili si nic¬
méně doplňowati počet swůj přijetím k sobě nowých konšelů
na místě některých mezitím zemřelých. Stalo se tak jmenowitě
na Nowém městě již roku 1441 zwolením tří nowých konšelů;
na Starém městě pak čítalo se roku 1447 již osm konšelů od
smrti krále Albrechta nowě přibraných. Jiří Poděbradský, když
panstwí jejich učinil konec, nedbal na domnělau práwní ne¬
možnost, nýbrž sadil hned nowé konšely ze swé moci, a činil
tak potom co spráwce zemský na místě králowě každoročně.
Za krále Ladislawa wšak i potom za krále Jiřího a za Wladi-
slawa zach owáwal se starý obyčej bez wýjimky, tak že konšelé
w obau městech býwali wždy dosazowáni králem samým osobně.

Potřeba změny nastala konečně, když byl král Wladislaw
roku 1490 powolán na trůn uherský, od kteréžto doby pře-
býwal skoro stále w Uhřích a přijížděl do Čech pokaždé jen
w několika létech za zwláštními potřebami. Pro nepřítomnost
králowu nemohlo se díti každoroční obnowowání radd měst¬
ských, jak mělo býti dle zákonného řádu. W uwážení toho král
Wladislaw za pobytu swého w Čechách roku 1502 učinil opa¬
tření pro případ, kdykoli by w zemi nebyl, aby konšelé od¬
stupující osoby nawržené do nowé raddy městské sepsané
w zapečetěném listě jemu poslali, král že pak potom ty, které
za nowé konšely wybere, rowněž w listě rukau swau pode-
psaném a zapečetěném zašle, ti pak aby mu učinili pří¬
sahu u přítomnosti obce a před pány, které by král k tomu

272

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské

jmenowal. Kdykoli by wšak král w zemi byl, slibowal wždy
konšely sázeti osobně, tak aby to práwům města nebylo na
ujmu. Opatření toto newidělo se obcím býti zcela nezáwadné,
a newešlo také hned we skutek. Při tehdejším stawu rozepře
mezi stawy příčilo se Pražanům dopustiti i zdání nějakého,
jako by konšelé jejich byli sázeni od pánů. Wyjednáwalo se
o odstranění záwady té po wíce let, až teprw za opětného
přebýwání králowa w Praze roku 1509 stalo se dorozumění
w ten spůsob, že swoleno k jmenowání konšelů listem králow-
ským, jak bylo nawrženo, ale s dodatkem, aby list nesměl od
nikoho dříw býti otewřen než ten den, když by radda měla
býti obnowena, u přítomnosti obce a před těmi pány a úřed¬
níky zemskými, které by král k tomu jmenowal na swém
místě ; tu pak měla státi stolice králowská, a po přečtení listu
králowského, kterým se staří konšelé propauštěli z přísah a
nowí se jmenowali, měl purkmistr odstupující položití pečet
a klíče na této stolici, a nowý prwní purkmistr po učinění
přísah od nastupujících měl je odtud wzíti na znamení swélio
úřadu jako z wlastních rukau králowých. Král Wladislaw pri¬
vilegiem na to wydauým oběma městům dne 24 Února roku
1510 zawázal se naproti tomu za sebe i swé nástupce, že když
by w zemích koruny české přítomni byli, wždy měli každého
roku obnowiti raddu osobau swau, tak aby konšelé přísahu
činili jen před nimi samými. Sázení konšelů králem samým,
které se dotud zakládalo jen na zwyklosti, stalo se tím spů-
sobem teprw uznaným práwem.

Dle pořádku tohoto byly za potomní nepřítomnosti krále
Wladislawa w zemi obě raddy, Starého i Nowého města Praž¬
ského, obnoweny třikrát po sobě w létech 1510, 1512 a 1513,
pokaždé u přítomnosti nejwyššího purkrabí Zdeňka Lwa z Rož-
mitála a několika jiných pánů, při čemž z uložení králowa
pan Lew osoby w králowském listu jmenowané za konšely wy-
hlašowal a přísahu jim dáwal. A wšak i tento spůsob nahra-
žowání přítomnosti krále samého při sázení konšelů neuspokojil
na dlauho tehdejšího ducha w obcích Pražských po nezáwislosti
taužícího. Za nepřítomnosti králowy w zemi hleděly obce nabyti

A. Měšťanstivo. 1. Řády městské, a) Zřízení obecní.

273

práwa, aby samy sebau wládly, i užily k tomu příhodné chwíle,
když král Wladislaw w nesnázích, které se mu množily w krá-
lowstwí uherském, potřebowal z Čech mimořádných pomocí.
Přišlo k tomu za welkého wzbauření sedlského w Uhřích roku
1514. W odměnu za důležité služby, které přitom Pražané
wykonali wedlé jiných měst králowských, král Wladislaw swolil
k žádosti od nich sobě přednesené, aby za nepřítomnosti krá-
lowy w zemi obce Starého a Nowého města samy sobě konšely
sadily. Pražané měli přitom na zřeteli swobodné wolby, jak
byly w obyčeji w rozličných městech říšských německých,
jmenowitě pak w Normberce. Dle spůsobu toho král Wladislaw
privilegiem daným oběma městům w Budíně dne 12 Srpna 1514
ustanowil w tom řád následující. Pokaždé, když konšelům do¬
cházel rok, aby swolali obec k wolení nowých konšelů. We shro¬
máždění tom měli předně staří konšelé zwoliti osm osob ze
starších obecních, potom starší obecní 12 osob z obce a weliká
obec čtyry z konšelů, dohromady 24 osob ; z těchto pak 24 měli
býti ustanoweni wolenci losem tím spůsobem, že wloženo 24 ce¬
dulí do nádoby, 16 prázdných a 8, na nichž napsáno „wolenec" ;
z nádoby té měl cedule wytahowati a po jedné wydáwati čtyři-
adwaceti zwoleným nejwyšší kancléř králowstwí českého; ti
pak, kterým se dostaly cedule s nápisem „wolenec;í, měli nowé
konšely „wybrati“, rozumělo se přitom bezpochyby samo sebau,
že z počtu 54 nawržených od starých konšelů dle řádu wždy
platného. Wolenci měli hned odstaupiti do zawřeného místa a
do poledne téhož dne wolbu wětšinau hlasů wykonati, potom
nawrátíce se do shromáždění obce, jména osmnácti zwolených
napsaná na ceduli spečetěné odewzdati nejwyššímu kancléři;
od něho měli nowí konšelé býti wyhlášeni a wzata býti od
nich přísaha; jinak pak měla tu rowněž býti stolice králowská,
na kterau odstupující purkmistr měl klíče a pečeť položití, a
s ní ji nowý konšel čili purkmistr měl wzíti.

Naskytla se přitom ještě jedna nesnáze, možnost totiž,
žeby se nejwyššímu kancléři z jakékoli příčiny neb záminky
nechtělo k wolbě w ustanowený čas přijíti, již třeba proto,
že co měl při ní činiti, byl pauhý obřad beze wší wěcné dů-
Tomek, Dějepis Prahy. 18

274

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstivo Pražské.

ležitosti. Král Wladislaw pomohl tomuto nedostatku spůsobera
dosti překwapujícím, dodatkem totiž ke zmíněnému privilegii
již dne 11 Září téhož roku, dle něhož nastáwající wolba měla
pokaždé w čas i králi i nejwyššímu kancléři býti oznámeno,
kdyby pak kancléř nepřišel, měl jeho místo zastati kancléř
čili nejwyšší písař městský, tedy úředník konšelům podřízený.

Prwní wolení konšelů tímto spůsobem Normberským, jak
tomu říkáno, bylo předsewzato w obau městech dne 6 Listop.
roku 1514, a hned tehdy nebylo přitom nejwyššího kancléře,
nýbrž wykonali jeho wěc písaři městští, a tak bylo i potomní
léta pokaždé.

W Menším městě Pražském, kdež jako w jiných městech
králowských od starodáwna konšelé byli sázeni králowským
podkomořím nebo i hofrychtéřem měst králowských, jen jednau
císař Sigmund roku 1436 hned po přijetí swém za krále sadil
konšely osobně jak téhož dne (30 Srp.) na Starém a na Nowém
městě. W potomních létech byli konšelé Malostranští zase po¬
každé sázeni podkomořím králowským. Po smrti wšak krále
Albrechta (1439), poněwadž se úřad podkomořího pokládal za
uprázdněný až do budaucího krále, zůstali konšelé za jeho
panowání posledně dosazení w úřadě po wšechen potomní čas
až do roku 1448 jako na Starém a na Nowém městě, ač s roz¬
dílem, že se konšelé i ten čas střídali w úřadě purkmistrskéra
ode čtyř do čtyř neděl dle řádu obwyklého. Po dobytí Prahy
roku 1448 Jiří Poděbradský co spráwce měst Pražských do¬
sadil i na Malé straně nowé konšely, a činil tak také potomní
léta co spráwce zemský, ano roku 1449 dal se w tom i zastati
panem Zdeňkem Kostkau z Postupic; od korunowání wšak
krále Ladislawa i po něm za krále Jiřího byl úřad konšelský
na Malé straně obsazowán podkomořím králowským a tak také
potom za krále Wladislawa, až konečně příklad Starého a No-
wého města pohádal také Malostranských k taužení po row-
ných s nimi swobodách a přednostech. Roku 1507 dosáhli toho
privilegiem krále Wladislawa dne 17 Ledna daným w Budíně,
že město jejich celkem wyňato jest z úřední moci podkomo¬
řího a ustanowTeno, aby napotom wždy král osobně konšely

A. MěsUcinstivo. 1. Řády městské, a) Zřízení obecní.

275

sázel, leč by pro nepřítomnost swau w zemi nemohl. W tom
případě mělo se to stáwati náměstkem, kterého by král k tomu
ustanowil. Náměstkem tím byl potomní léta, pokud známo,
pokaždé nejwyšší kancléř. W privilegii řečeném odůwodňowalo
se sázení konšelů králem samým starau zwyklostí, což wšak
nemělo jiného základu, než že jak zmíněno jednau toliko byli
konšelé dosazeni císařem Sigmundem. Dle pozdějšího příkladu
Starého a Nowého města wšak i Malostranští domohli se no-
wého privilegia krále Wladislawa roku 1515 (dne 31 Pro¬
since), dle něhož za nepřítomnosti králowy příslušelo wolení
konšelů obci samé týmž řádem jako we druhých dwau městech
Pražských s tím jediným rozdílem, že se podání klíčů a pečeti
položených na stolici králowské prwnímu nowému purkmistru
mělo wykonati od nejwyššího kancléře, když by byl přítomen ;
pakli by nebyl, měl je nowý purkmistr sám wzíti. W jiném,
co přitom kancléři příslušelo, jmenowitě totiž, co se týkalo
podáwání cedulí k wylosowání wolenců, měl jej za nepřítom¬
nosti jeho zastati písař městský. W listině této mluwí se také
o osmnácti místo posawadních dwanácti konšelů w Menším
městě Pražském, nejspíše wšak jen nedopatřením, ježto s wětší
část byla doslowně přepsána z privilegia daného Starému a
Nowému městu; skutečně zůstal posawadní počet dwanácti ne¬
změněn, jmenowitě hned při prwním sázení konšelů dle no¬
wého řádu, kteréž se stalo dne 20 Listopadu 1515.

Kdykoli král osobně obnowowal raddy městské w Praze,
stáwalo se to, tak jako za starších dob, pokaždé s welkau sláwau.
Král přijížděl k tomu na radnici Starého a Nowého města,
obyčejně téhož dne, s welkým a slawným komonstwem pánů
i někdy knížat a biskupů cizích práwě w Praze meškajících.
Roku 1509 na Nowém městě nestačilo k tomu místo w radní
síni, tak že slawnost musila předsewzata býti na dwoře rad¬
ního domu k tomu upraweném. Král při obřadu tom zasedal
na stolici králowské, dáwal čisti jména nowých konšelů z ce¬
dule nejwyšším kancléřem, a přijímal od nich přísahy s rukau
dáním jednomu každému, potom pak prwnímu konšelu ode-
wzdáwal wlastnoručně pečet městskau. Někdy král také oslowil

276

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obywatelstwo Pražské.

konšely delší řečí, bud že jim projewowal wůli swau we wěcech
práwě se přiházejících, bud napomínaje obecně k sprawedli-
wému konání jich úřadu. Král Jiří roku 1463 řeč takowau ku
konšelům nowě dosazeným skončil slowy : Jak wy budete sau-
diti na zemi, tak wás bude Kristus pán sauditi w den nej¬
poslednější.4)

Že neměl konšelem býti než usedlý měšťan a muž zacho-
walý, rozumělo se samo sebau od starodáwna. Požadawky tyto
byly časem podrobněji wyloženy a dílem při tíženy. Neměl býti
konšelem, leč kdoby prwé již aspoň tři léta w obci byl, maje
práwo městské, a se wším trpěl s městem, co měl bud we
městě bud na zemi. Žádalo se také, aby měl očitého jmění
wýše padesáti kop grošů. Dále konšelem neměl býti žádný
dwořák, to jest we službě dworské stojící, žádný kdož ležáky
chowá, žádný cizoložník neb lichwář, ale také žádný lazebník
ani bradíř, ani pištěc neb hudec. Wýminky takowé mohly
snadno býti ustanowowány, aniž bylo k tomu potřeba swolení
králowského, protože král wždy jmenowal konšely jen z těch
osob, které mu od konšelů odstupujících byly nawrženy.

Předsedau a předstaweným konšelů byl purkmistr , we
kterémžto úřadě dle řádu dáwného nastupowali konšelé jeden
po druhém, každý na čtyry neděle po pořádku, který byl usta-
nowen při dosazení jich. Prawidlo toto, jak ukázáno, bylo na
Starém i na Nowém městě pominuto za wlády stálých purk¬
mistrů Pešíka z Kunwalda a Pawla Dětřichowic; i stalo se po¬
dobně ještě opět později, když po odjezdu krále Wladislawa
do Uher roku 1490 raddy po wíce let zůstaly neobnoweny.
Po uplynutí totiž prwního období, za kterého se konšelé jed-
nau w purkmistrstwí wystřídali, prwní konšel, na nějž úřad
přešel podruhé, na Starém městě Jan Žíž a na Nowém městě
Jan kamenník, zůstal w něm bez dalšího střídání, jakoby tak
mělo býti až do nowého sazení konšelů, až teprw na začátku

4) Zpráwu tuto zachowal Theobald (Hussitenkriege III Theil 68). Že
není smyšlena, dá se sauditi z toho, že uwodí dosti případně den,
w který toho roku obnoweny byly raddy na Starém i na Nowém
městě, totiž 1 Března. Skutečně byly obnoweny 2 Března.

A. Měšťanstwo. 1. Řády městské, a) Zřízení obecní.

277

roku 1494 král listem zaslaným z Uher nařídil, aby se stří¬
dání dálo dle starého pořádku; a totéž opětowalo se i po sa¬
zení konšelů roku 1497 . 5)

Stará prawidla konšelská, o jichž zachowání na předním
místě měl bdíti purkmistr, byla časem rowněž doplněna wšeli-
jakými přídawky nebo změnami. Přísněji než prwotně naléhalo
se na pilné přicházení do schůzí; kdoby z raddy wyšel aneb
do konce z města se wzdálil bez powolení purkmistra, měl
pod přísahau a jistau pokutau býti obeslán, a kdyby po třetím
obeslání nepřišel, měl z konšelstwí docela wywržen býti na čas
týchž konšelů. Kdoby hodinu zmeškal purkmistrem k sezení
uloženau, měl platiti pokutu šesti haléřů, na Malé straně tří
peněz, šesti pak, kdyby celé sezení zmeškal.6) Králem Wladi-
slawem samým při sázení konšelů na Starém městě roku 1502
bylo též nařízeno, aby konšelé* kteří by měli domy také na
Nowém městě, w nich stálého bydla nikterakž neměli, než tu,
kdež jsau k úřadu dosazeni. Nejpřísnější nařízení nowějšího
půwodu bylo proti pronášení tajemstwí z raddy; kdoby se ho
dopustil, měl hrdlo ztratiti.

Na purkmistra, jenž chowal pečeť městskau, byla pokuta,
kdyby ji ztratil, aby dal králi 50 kop za jinau pečeť, kteráž
měla býti pozměněna pro uwarowání zlého užití. Purkmistr
měl také proto zbawen býti konšelstwí. Powinnost purkmistrowa
byla, nikde jinde nebýwati než na radnici neb doma, aby lidé
nebyli meškáni w swých potřebách. Ukládaje práce konšelům
jednostejně, aby žádný nebyl proti jiným přetížen, měl také
sám rowně s jinými pracowati. Kdyby z města odjel (rozumělo
se w nějakém poselstwí od obce), neměl pečeti s sebau bráti,
než jinému z konšelů ji odewzdati.

W příčině odměny konšelů za úřadowání swé, která u brali
od starodáwna z pokut , bylo nowěji ustanoweno na Starém

5) Zmíněné nařízení krále Wladislawa k raddě Nowoměstské nachází se
w knize téhož města fol. V. 19. Nelze pochybowati, že podobné na¬
řízení bylo dáno také Staroměstským.

6) Na Malé straně bylo ustanowení toto zapsáno do knihy městské
roku 1451, wšak co od dáwna zachowáwané •, později pak býwalo
uwáděno w pamět skoro při každém nowém osazení raddy.

278

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obywatelstwo Pražské.

městě, že se jim měly dostáwati pokuty, které by byly menší
než sedm kop; od sedmi kop wýše měly připadati obci. Na
Malé straně usnesla se obec roku 1441 , aby purkmistrowi
každému za jeho úřadowání čtyřnedělní dáno bylo 20 grošů,
z čehož wšak měl sám wydržowati sluhu, chtěl-li jej míti.

Konšelé wykonáwali úřad swůj w dorozumění se staršími
obecními a s welikau obcí. Počet starších obecních byl snad
ustanowen, ne-li stále, aspoň potud, že se již neměnil od pří¬
padu ku případu, koho by kdy konšelé na poradu pozwali,
nýbrž byli-li starší swoláni, příslušelo přijíti wšechněm. Na
Starém městě newíme, kolik jich býwalo. W jednom shromឬ
dění roku 1452 bylo jich skutečně přítomno 52, w jiném roku
1474 šedesát pět. Na Nowém městě býw:do jich wždy po sa¬
zení konšelů woleno 24, kterýžto počet později roku 1508 jest
zdwojnásobněn, totiž zwýšen na 48. 7) Později, roku 1528 bylo
jich w plném počtu 88. 8) Doplňowání počtu starších obecních
příslušelo konšelům. We zwláštních případech mohli také spolu
s nimi i jiné znamenitější sausedy powoláwati na radu, jakož
stalo se w jednom případě roku 1454, že swoláno 108 osob
co starší obce na Starém městě ; 9) zhusta pak býwali spolu se
staršími obecními powoláwáni také starší cechů. Do weliké
obce měli přístup wšichni usedlí, „ale žádný domowník ani
nájemník ani podruhw, což wšak těžko bylo zabraňowati w bauř-
liwějších časích. Také wšak pokládáno bylo přicházení do obce
za powinnost. Kdoby nepřišel po čtwrtém zwonění, měl dle ná¬
lezu obce Staroměstské roku 1485 pokutowán býti pěti groši
českými.10)

Které wěci obecní měli konšelé wyřizowati sami nebo
w dorozumění se staršími obecními nebo se swolením obce, ne-

7) We starých letopisech českých prawí se na str. 285: Léta božieho
1508 po Nowém létě purkmistr a páni Nowoměstští přisadili 24 starších
k prwním. Přiklad o zwolení čtyřiadwadceti hned po sazení konšelů
uweden jest roku 1489 w knize Nowoměstské fol. M 3.

*) Uwodí se dle jmen w den sazení konšelů toho roku w Pamětní knize
Nowoměstské fol. A 1, 2.

9) Wiz Staroměstský Liber Miscell. fol. 359.

10) Liber rationum antiquae civit. P. fol. 80.

A. Měšťanstiuo. 1. Řády městské, a) Zřízení obecní.

279

bylo zákonem určitěji ustanoweno než za starší doby. Obecně
platilo za prawidlo, že wše, co se důchodů týkalo, záwiselo na
swolení weliké obce. Skutkem wšak byl obor působnosti kon¬
šelů proti staršímu času welice zaužen a moc shromáždění
obcí rozšířena, hlawně od času welkého wzbauření roku 1483,
jehož pamět wždy udržowala předstawené obce we strachu, tak
že neodwážili se nic wětšího předsewzíti bez swolení lidu.
Shromáždění weliké obce stáwala se tudy mnohem častější a
také bauřliwější než za předešlých časů. Starší obecní naproti
tomu býwali konšelům spíše wítanau podporau, ježto oč se
s nimi a zwláště se staršími cechů napřed uradili, spíše se
w obci nepotkalo s odporem. Nicméně náružiwí neb zlomyslní
řečníci míwali we shromážděních weliké obce mnoho příleži¬
tosti k stěžowání konšelům jich úřadu. Příliš častá shromឬ
dění obce pokládala se proto i se strany králowské za záwadná,
i pokusil se král Wladislaw za swého posledního pobytu
w Praze roku 1509 o obmezení jich. Wydalt přímo rozkaz,
aby obec nebyla tak často na radnici swoláwána, leč by pilná
potřeba byla, žeby starší něčeho nemohli sami porownati, jakož
i aby, když jest král w zemi, napřed jemu oznámeno bylo,
z které příčiny by měla býti obec swolána. Wyhražowal si tím
tedy powolení k tomu krom nepřítomnosti swé wzemi.11) Ale
nařízení toto zůstalo zcela bez následku.

Z úředníků placených od obce byl nad jiné nej přednější
jak od starodáwna nejwyšší písař městský jakožto ředitel wše-
likého písemnictwí při obci. Na Starém a dílem i na Nowém
městě byli k úřadu tomu powoláwáni obyčejné mužowé zběhlí
w práwích i také jinak učení, kteří po delší řadu let, někteří
také až do smrti swé w úřadě zůstáwali. Po Sigmundowi
z Weilburka, který úřad tento na Starém městě zastáwal až
do smrti krále Wácslawa IV, w potomních pak bauřích nepo¬
chybně jako starší bratr jeho Jan z Prahy se odstěhowal, na-
staupil nejprwé slowutný Jan z Pořešína , předtím písař pod¬
komořího králowského, jak se zdá zeman rodem ; nástupcem
pak jeho byl od roku 1424 Mikuláš z Humpolce na slowo
n) Staré letop. č. 313.

280

Kniha IV. Oddíl druhy. II. Obywatelstwo Prazslcé.

wzatý w poselstwích za příčinau jednání s konciliem Basilej¬
ským w létech 1432 až 1435. Nejwyšším písařem nazýwá se
posledně téhož roku 1435, a byl jím nepochybně až do přijetí
císaře Sigmunda za krále i až do nowých konšelů od něho
sazených. Od těchto byl nejspíš z úřadu propuštěn nebo se
sám ho wzdal, nesrownáwaje se s nimi we smýšlení. Bylt
potom od nich po smrti císařowě na začátku roku 1438 uručen
a wzat we wazbu wedlé jiných znamenitých měšťanů, kteří se
proti wili zwolení krále Albrechta. Již roku 1437 jmenuje se
nástupcem jeho w nejwyšším písařstwí slowutný Zdimír ze
Sedlce, který byl předtím písařem úřadu šestipanského (1436)
a ještě mnohem dříwe we službě obecní co písař berničí (1421)
a potom co písař radní (1424). Zdá se, že byl syn někdejšího
purkrabí Loketského Zdimíra ze Sedlce, kterému byl král
Wácslaw roku 1391 darowal dům w Praze na mostě wedlé
brány na Malé straně. W úřadě písařskéra zůstal nejspíš až do
smrti swé roku 1446 za nejdelší čas tehdejší wlády Pešíka
z Kunwalda co stálého purkmistra. ,2)

Nástupcem jeho stal se řečeného roku Jan Taušek z Pa-
cowa, který předtím byl we službě w kanceláři císařské, tuším
již dříwe než císař Sigmuud dosáhl králowstwí. Za služby swé
měl od císaře zápisy z obau let jeho panowání w Čechách
(1436, 1437) na rozličném zboží duchowenstwa až do 500 kop
grošů; také pak byl od něho roku 1437 jmenowán opráwněným
písařem weřejným, jsa tehda již ženat, ač byl dosáhl některého
nižšího swěcení.13) Dá se sauditi z tohoto běhu předešlého
jeho žiwota, že se neznal ke straně pod obojí. Nicméně byl
některý čas po smrti císařowě za tehdejšího panowání Pešíka
z Kunwalda přijat do služby městské, nejspíš co písař radní,
který byl prwním po nejwyšším písaři.14) Jan Taušek byl muž

,2) Roku 1447 připomíná se w knihách městských syn jeho Wácslaw
a poručníci jeho; úřad písařský byl wšak po něm osazen již roku
1446 (Staré letop. c. 143), nejspíš následkem úmrtí jeho.

l3) W listině císařské o tom nazýwá se clericus conjugatus. Wiz Pala-
ckého Wúrdigung oc. 237.

,4) W dopise Táborských, Píseckých a Wodňanských k Oldřichowi
z Rosenberka dne 9 Dubna 1445 (w archivě Třeboňském), kterým

A. Měšťanstwo. 1. Rády městské, a) Zřízení obecní

281

dle zánowního tehdáž spůsobu humanisticky wzdělaný á s té
stránky dobře znám Aeneášowi Sylviowi, s nímž nejspíš st-ej-
ného času byl meškal w Basilei za času koncilia. S ním přá¬
telsky si dopisowal za jeho potomního přebýwání we Wídni
we službách krále Římského Fridricha, i když byl již nej-
wyšším písařem Staroměstským i něco dříwe, dáwaje jemu
také zpráwy o tehdejším stawu werejných wécí w Čechách.15)
Později již co papeži dodáwal mu, jak staré paměti swědčí,
také látku k jeho dějepisu země české spolu s Janem Papau-
škem farářem Týnským, protiwníkem Rokycanowým. ,6) Ač
smýšlením swým náboženským i politickým jistě zcela se srow-
náwal s tehdejší wládau Menharta z Hradce a Pešíka z Kun-
walda nad Prahau, nicméně zachowal se we swém úřadě i po
přewratu roku 1448 za spráwy Jiřího Poděbradského i za kra-
lowání jeho až do smrti swé. Zemřelt roku 1463, zůstawiw
wdowu Zuzanu a dwa syny, Matěje a Linharta.

Bezpostředným nástupcem jeho w úřadě byl Mikuláš Be¬
tlémský, předtím písař radní (1463 — 1473), po němž připomíná
se teprw roku 1479 zase co nejwyšší písař Prokop od pěti
korun, nazwaný tak dle domu w nynější ulici Sirko wé (č. 465),
který mu náležel. Pocházel rodem z Kutné Hory, a staw se
roku 1454 bakalářem, roku 1458 mistrem, působil w učení

se ujímají Smilka z Křemže proti obwinění, že by byl list císaře
Sigmunda „falšowal", prawí se: Zpraweni jsme, že Jan Taušek, písař
Staroměstský, kterýž té chwíle byl písařem Ciesařowy Milosti, toho
odepřel, že ten list s majestátem Cies. Milosti falešný nenie, ale
ruku jeho psaný.

l5) Swědčí o tom čtyry dopisy Eneáše Sylvia k němu, wytištěné w nej-
starším wydání listu Eneášowých pod čísly 70, 85, 90 a 100. Dwa
z nich (90 a 85) znějí: domino Johanni Tuschoni civi Pragensi et
amico probato a opět: domino Johanni Tuskoni viro praestanti. Po¬
cházejí nejspíš z času před rokeu. 1445, když Taušek nejspíš žil
w Praze, nemaje na ten čas úřadu: we druhých dwau (70 a 100)
píše Eneáš Tauškowi již co písaři městskému : Johanni Tuskoni
secretario civitatis Pragensis, amico primario, a opět: ornato doctoque
viro Johanni Tuskoni, protonotario inclytae civitatis Pragensis.

*6) O Tauškowi dáwá tu zpráwu Hájek w úwodě ku kronice swé
na str. VII; o Papauškowi dowídáme se toho poněkud z rozprawy
papeže Pia samého s poselstwem českým poslaným do Říma r. 1462.

282 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obijiuatelstwo Pražské.

Pražském až do roku 1467, byw také roku 1463 děkanem fa¬
kulty artistské. Nepochybně byl i on muž učený, a poněwadž
činnost jeho w universitě rokem práwě zmíněným, totiž 1467,
se skončila, jest welmi podobno, že hned potom wstaupil do
služby při městě; roku wšak 1473 a 1474 byl toliko písařem
Šestipanským, a tudy teprw později stal se nejwyšším písařem,
kterýžto úřad sprawowal až do smrti swé, tuším roku 1498.

Bezpostředným nástupcem jeho stal se powěstný Jan Pašeh
z Wratu. Pocházel ze Starého Knína od rodičů chudých ; matka
jeho žiwila se co hokyně; on školami se protlauk dle spůsobu
tehdejších chudých žáků (mendiků), obrátil se nejprwé ke škol-
stwí ; byl kantorem a rektorem, jak se zdá po několika školách
wenkowských; potom wšak oddaw se studiím wyšším w kolleji
w Praze, stal se roku 1491 bakalářem a již roku 1493 mistrem,
a působil odtud w universitě. W létech 1496 a 1497 byl dwa-
krát po sobě zwolen za děkana fakulty swobodných umění;
jak se pak zdá, dříw ještě než se děkanstwí jeho druhé skončilo
powolán byl na jinau dráhu působení dosažením nejwyššího
písařstwí na Starém městě, jak dotčeno.17) Mistr Jan Pašek
nepochybně již za postawení swého w učení Pražském wýteč-
nau sobě zjednal známost práwa městského a zemského, i byl
wedlé swého úřadu městského zároweň prokurátorem čili
práwním zástupcem w rozepřích před saudem zemským i ji¬
nými saudy. Wyznamenáwal se přitom zwláštní wýmluwností,
a chwálen byl od sauwěkých také co účastník snah mužů ně¬
kterých oswícených, kteří jako jmenowité slawný Kornelius ze
Wšehrd, znajíce se dobře w klassické latině, nicméně nepře-
stáwali na chlaubě té, nýbrž pilnost swau obraceli k ušlech¬
tění domácího jazyka českého dle krásného toho wzoru.18)

17) Že se stal Pašek nejw. písařem po smrti Prokopa od pěti korun,
doswědčuje Bartoš písař (pag. 21). Poněwadž pak Paška nacházíme
w činnosti akademické posledně roku 1498, dá se sauditi, že Prokop
zemřel toho roku. Určitě objewuje se Pašek w pamětech městských
co nejw. písař roku 1499.

18) W pamětech universitních (Monum. univ. P. II 239) jmenuje jej roku
1511 tehdejší děkan fakulty artistské orátorem adeo insignera, ut

A. Méšťanstwo. 1. Rády městské, a) Zřízení obecní.

283

Řečněním swým na saudech, weda pře wysokých osob stawu
panského a rytířského Pašek získal časem welké jmění; násled¬
kem čehož asi po 12 létech úřadu nejwyššího písařstwí se
wzdal a wstaupil do řady znamenitých měšťanů i brzy také
konšelů Pražských Počala se tím pro něj opět nowá dráha,
na které jej ctižádost dowedla k dosažení nejwétší moci w ob¬
cích Pražských, ale potom také ke hlubokému pokoření.

Nástupcem jeho w nejwyšším písařstwí byl mistr Wácslaw
Candidus , rodič Staroměstský, totiž nepochybně syn Jana Bí¬
lého z Chlumce; který od roku 1479 byl majitelem domu u čápů
(č. 480) na Staroměstském rynku proti radnímu domu, a pokud
známo žiw byl aspoň ještě roku 1494. 19) Albus nazýwán byl
Jan Bílý sám w kancelářské latině; jméno pak Wácslawowo
dle nowějšího wkusu školského bylo za studií jeho w učení
Pražském přetwořeno w Albinus a později Candidus. R. 1499
stal se bakalářem, roku 1502 mistrem, w létech pak 1505,
1507 a 1509 byl potřikrát zwolen za děkana fakulty artistské,
roku 1511 konečně za rektora university; w důstojenstwí tom
pak stoje ještě před koncem roku téhož powolán byl za ná¬
stupce Paškowa w písařstwí, následkem čehož po uplynutí roku
rektorského z university wystaupil. Ze zápisů jeho w pamětech
universitních dá se poznati dle ozdobného ač krauceného a
málo wěcného slohu, že náležel mezi tehdejší ctitele studií
humanistických. W Praze požíwal toho času welké wážnosti
také bratr jeho, tuším starší, Jan Albus lékař. W auřadě nej¬
wyššího písařstwí Wácslaw Candidus zůstal aspoň do r. 1521,
nazýwán jsa tehdáž také mistr Wácslaw Albus z Úrazu, patrně
následkem powýšení do stawu lidí erbowních. Roku 1524 byl
místopísařem zemským.

Na Nowém městě Pražském byl roku 1420 dne 5 Srpna
w čase bauřliwém jen několik dní po odtažení krále Sigmuncla

reliquos huic compositos vernaculae linguae expolitores ranas Scryphias
plerique dixeriut.

,9) W Monum. univ. Prag. Tom. III pag. 64, kdež stalo se narownání
w rozepři mezi dwěma kollegiaty Wšech Swatých per dominům
Johannem Album a ciconiis et Vitum Porybny.

2S4 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Gbyivatelstwo Pražské.

ocl města po bitwě na Žižkowé za nejwyššího písaře dosazen
jakýsi Diiviš, o němž dále ničeho newíme. Později připomíná
se teprw roku 1430 w témž úřadě Ondřej z Myslibořic, pauhý
bakalář. Byl tohoto stupně w učení Pražském dosáhl r. 1413,
a mistrowstwí potom nedosel snad jen, že následkem zákazu
koncilia Kostnického w potomních létech bylo powyšowání na
mistrowstwí staweno. Zemřel roku 1439, a měl od téhož roku
(3 Pros.) za nástupce často již od nás připomenutého Prokopa
z Prahy, onoho totiž, kterému od roku 1435 poručen byl
k opatrowání dům wéwody Opawského a potom také králowa
dwora na Zderaze a jenž se stal později onoho domu rnajet-
níkem, oprawcem kostela sw. Trojice pod Slowany a jiného
znamenitého jmění držitelem. I on byl toliko bakalářem od r. 1410,
měw přitom tehdáž Jana Husa za promotora, jehož učení se wšak
později nepřídržel, ač snad přijímal pod obojí, ježto we wáleč-
ných létech po smrti krále Wácslawa w Praze těžko bylo bez
toho obstáti, zwlášt w obecní službě. Bylt Prokop, prwé než se
stal nejwyšším písařem, tak zwaným mladším písařem radním.
Smýšlení jeho náboženské hodilo se zcela dobře ke směru na
Nowém městě tehdáž panujícímu za purkmistrstwí Pawla Dě-
třichowic ; nicméně wšak dowedl i on jako Taušek na Starém
městě zachowati se w úřadě swém po změně, která se stala
dobytím Prahy od Jiřího Poděbradského, tak že při něm zůstal,
pokud známo aspoň až do roku 1464. Teprw po wypuknutí
rozepře mezi králem Jiřím a papežem nejspíš přinucen byl
odstaupiti, když snad wždy zřejmější bylo smýšlení jeho ka¬
lichu odporné. O wědomostech jeho práwnických swědčí spis
od něho složený na základě přednášek, které měl w učení
Pražském za wlády Jiřího co spráwce zemského, nejpodobněji
roku 1452, pod názwem Praxis et cursus cancellariae civilis,
jednající o spráwě knih městských a jiných wěcech k úřadu
městského písařstwí náležejících.20) Později, asi roku 1476

20) Spis tento se nachází w rukopise kapituly Pražské K XXXIIII. Že
jest to dílo našeho Prokopa písaře, wychází na jewo zwlášte z místa,
kdež wyprawuje, kterak za císaře Sigmunda podáwáno mu bylo
písařstwí w Berauně spolu se spráwau školy tamější, ale že ho Nowo-

A. Méšťanstivo 1. Řády městské a) Zřízení obecní.

285

počal skládati také letopis český jazykem latinským, počínající
od nepokojů Husitských, we směru straně Husitské rozhodně
nepřátelském, užíwaje za základ letopisu Wawřince z Březowé
i již také díla Aeneášowa Sylviowa, k nimž přidá wal swé
wlastní wzpomínky ; dowedl jej wšak jen do roku 1419, 21j ač
žiw byl ještě asi 15 let po složení swého úřadu. Zemřelť ne-li
o málo dříwe, teprw roku 1482, jsa asi dewadesátiletý.

Nástupcem Prokopowým w úřadě jmenuje se již práwě
roku 1464 Walentin nám jinak neznámý, po něm pak roku
1467 mistr učení Pražského Mikuláš Táborský ze Sušice, muž
ještě dosti mladý, ježto se byl stal teprw roku 1457 bakalářem
a roku 1461 mistrem. Až do swého nowého powolání byl pů¬
sobil w universitě, a byl také děkanem fakulty artistské od
roku 1465 do 1466. Nejwyšším písařem Nowoměstskýra zůstal
wšak jen do roku 1473; stal se potom úředníkem při dskách
zemských. Na místo jeho nastaupil Jan Serafín, dotud pauhý
ingrossator, jenž úřad ten zastáwal do roku 1478. Nástupcem

městští nepropustili (quod tempore divae memoriae Caesaris Sigis-
mundi officium notariatus in civitate Veronensi cum regimine scolae
dum acceptaveram, si dimissus fuissem a communitate Novae civitatis
Pragensis oc.), jakož i z několika řádků předtím i potom, kdež
mluwí o swých přepisowaěích (ingrossatores), z čehož widěti, že byl
předstaweným kanceláře, tedy nejwyšším písařem. Čas sepsání na¬
značuje se tamže potud, že to bylo za Jiřího co spráwce zemského,
kdež skladatel o sobě wyprawuje: Hodie etiam octo dies scribere
literám super falsarios monetae, qui nunc detinentur, ad dominům
gubernatorem coram magistro civium et duobus consusoo jod ‘enqq
in hoc artatus, contradixi (odepřel jsem) et cum meis ingrossatoribus
renui et pluribus mediis recusavi. Tamže také mluwí o posluchačích
swých a o posluchárně: „tum propter vos, amantissimi domini audi-
tores, qui ut spero plurimi ad sacros ordines . . gliscitis pervenire,
tum etiam propter reverentiam hujus venerandissimi lectorii“ ; z čehož
widěti, že to byly prwotně přednášky, z nichž se spis skládal. Formy
listin, které nakladatel dáwá za příklady, jsau také wětším dílem
wzaty z kancelářské praxí tehdejší, nejwíce z Nowého města, a wětším
dílem jsau z let 1450 až 1452, žádná pozdější, z čehož čas sepsání
dáwá se poznati tím určitěji.

2l) Chronica domini Procopii notarii Novae civitatis Pragensis, wydaná
od Hoflera (Geschichtschreiber der hussitischen Bewegung in Bohmen)
I. 67 dle rukopisu z roku 1476.

286

Kniha IV. Oddíl drahý. 11. Obywatelstwo Pražské.

jeho snad bezpostředným byl Wawřinec z Opawy až do wzbau-
ření obcí roku 1483. Později jmenuje se nejwyšším písařem
Nowoměstským Jan Krůta z Raudnice (1488). který byl předtím
písařem při dskách zemských (1479), po něm Matauš bakalář
syn Šimona šewce z Chrudimě w létech 1490 až 1518.

W Menším městě Pražském známe dewět písařů městských
w době od roku 1443 až do roku 1520, ale dle pauhých křest-
ných jmen. Bezpochyby žádný z nich neměl akademického stupně
ani newynikal zwláštní učeností; poměry na Malé straně byly
w každém ohledu skrownější.

Na Starém městě býwal nejwyšší písař nazýwán také
kancléřem, a shledáwalo se w názwu tom zwláštní wyzname-
uání, kterého jinde nikde žádný písař městský neužíwal, ze¬
jména ani na Nowém městě, tím méně na Malé straně,24) ač
počátek a půwod toho nám jest naskrze neznám. Ponejprw
nazýwá se tak Mikuláš Betlémský roku 1466. 2,r)

Nejwyššímu písaři bylo podřízeno wíce písařů jiných,
z nichž nejpřednější byl písař menší čili radní (notarius con-
silii), který jak se zdá býwal zapisowatelem při sezeních raddy
městské; jiní nazýwali se wůbec písaři kancelářskými neboli
panskými, ti pak, kteří přepisowali na čisto, ingrossatorowé.
Kolik jich asi we kterém městě býwalo, není nám z té doby
známo. Roku 1612 bylo jich na Starém městě 29, we starším
čase wšak nepochybně méně. Jeden býwal písař rychtářůw
(notarius judicis), a rozdílný od jiných písař krewní.

Za starší doby, jak na swém místé wyprawowáno, nejwyšší
písař Staroměstský měl stálý byt na radnici a spojené s tím
powinnosti co spráwce domu, s čehož wšak později sešlo, a byl
k tomu týmž spůsobem jak na Nowém městě ustáno wen zwláštní
služebník, tak zwaný hospodář rathauzshý (hospes praetorii), je¬
muž k ruce byl wrátný (janitor, hostiarius dominorum). K jiným

il) W privilegii krále Wladislawa daném Menšímu městu Pražskému na
wolení konšelů od obce roku 1515, prawi se wýznamně : A puněwadž
on purkmistr a konšelé i wšecka obec předepsaného Menšího města
Pražského kancléře nemají, než toliko písaře oc.

23) W knize Staroměstské lib. Miscell. fol. 78.

A. Měšťanstwo. 1. Řády městské, a) Zřízeni obecní. 287

ještě wěcem, které, jak se zdá, jindy také dílem náležely k úřadu
nejwyššího písaře, byl na Starém městě později zřízen zwláštní
úřad tak zwaného maršálka panského (marssalcus dominorum
majoris civitatis). Byl to úřad welice čestný, na němž si Staro¬
městští welice zakládali,24) slaužící konšelům a obci k jakési
oslawě při weřejných příležitostech, ač o tom žádných určitěj¬
ších zpráw nemáme. Pokud známo, byly k uěmu obyčejně po-
woláwány osoby stawu zemanského, jakož který se ponejprw
připomíná, Mikuláš z Chrustenic (1449), potom Jan z Badíče
(1455 — 1469), Jan z Braňsaudowa (1486), posledně Jan Kozel
z Pokšteina, snad toliko erbowní (1517). Maršálek snad měl
moc nad rozličnými služebníky obecními, jakož byli sluhowé
čili poslowé při kanceláři a při úřadě konšelském a rychtář¬
ském, kteříž byli dwojího spůsobu, jízdní totiž a pěší, hlásní
na wěžích, strážili na branách čili branní , trubači , biřicowé ,
tržní a ivazčí, hospodáři dworů obecních, hodinář městský,
w pozdějších časích raurmistr nad wodárnami, owšem také
kat čili mistr popraivní , škariant , ras a jiná „zadní zběř, bez
které býti město nemůže", jak se prawí w jisté pozdější pa¬
měti z roku 161 2. 25)

Jakým spůsobem úředníci a služebníci obecní byli placeni,
o tom se nám nezachowaly zpráwy dosti úplné ; předee wšak
z pamětí různých sauditi se dá, že asi wšichni měli swé jisté
platy stálé, krom toho pak podobně jako konšelé sami rozličné
příjmy nahodilé od jednotliwých wýkonů služby swé. Tak jme-
nowitě nejwyšší písař na Starém městě měl w té době platu
ročního 50 kop gr. a platy za listy posledních wůlí, za listy
poselací a za ortele čili rozsudky wycházející z celé raddy;

2I) K roku 1481 s nelibostí wyprawuje starý letopisec o Nowoměstskýeh,
kterak si krále nadcházeli, chtíce od něho míti zlatau pečet a šest
pánuow w úřadě i maršálka, tím spuosobem jako w Starém městě.
Staré letop. české 222.

2h) Chaos rerum memorabilium w archive městském E II 3, fol. 341.
O škariantech jest zmínka roku 1455 w knize aučtů městských f. 83:
(consules) mandaverunt judicis scriptori cum scariantibus, quatenus
nullam ad domům, specialiter scariantes, sine scitu hospitis intra-
rent oc.

288

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obyivatelstwo Pražské.

písař menší čili radní měl ročně 24 kop a platy za zápisy o kaupích
domů neb winnic, o dluzích a jiných některých wěcech ; jiní menší
úředníci 12 kop ročně a některé menší příjmy od kšaftů. Na No-
wém městě obec se usnesla roku 1507, „aby písařům od kšaftu
kopa dáwána byla, od listu tři groše bílé a od ortele psaného
20 grošůw\26) O poslích městských bylo starší ustaň owení na
Starém městě, že posel jízdný měl míti půl kopy grošů týdně
na dwa koně, posel pěší pak deset grošů na týden. Dostáwali
také zwláštní oděw, aby dle něho byli poznáwáni, tak zwané
raucho polowičné. Že byly příjmy nejwyššího písaře a jiných
přednějších úředníků obecních dosti wýnosné, jde na jewo ze
znamenitého jmění mnohých, které měli na domích, winni-
cích a jiném statku we městě i jinde. W pamětní knize Nowo-
městské nacházíme zápis z roku 1453, který swědčí, že obce
uznáwaly za slušné pečowati také o služebníky sestárlé, kteří
již služby konati nemohli. Propuštěn totiž roku toho ze služby
Bernášek prwní posel obecní (protonuncius dominorum consu-
lum), jenž prý od mládí a po mnohá léta slaužil, až dále ne¬
mohl, i dowolila obec, aby mu, pokud žiw bude, dáwány byly
čtyry groše na týden, i aby mu konšelé směli dáti také wíce,
když by chtěli a mohli. Stalo se to pak s podotčením, aby
jiní úředníci a služebníci obce měli z toho powzbuzení k pil¬
nému a ochotnému konání swých powinností.

Wedlé hlawního úřadu obecního, totiž purkmistra a kon¬
šelů i rychtáře, bylo na Starém i na Nowém městě několik
úřadů zwláštních, pod mocí a dohledem konšelů stojících, pro
některé zwláštní záležitosti spráwy weřejné, jmenowitě pak
spráwy důchodů obecních. Jedním z nich byl od času císaře
Karla úřad perkmistra hor winničných (officium montium vi-
nearum), zřízený následkem nařízení císařowa o dělání winnic
okolo Prahy roku 1358. Byl to totiž úřad, kterým se winnice
tyto sprawowaly w práwních i jiných poměrech. Před ním za
wíraly se smlouwy jich se týkající, a sauzeny byly pře o ně
wzniklé; jemu pak náležela také péče, aby nařízení o nich
bylo zachowáwáno, aby totiž winnice wšudež, kdež bylo usau-
26) Staré letop. české 280.

A. Měšťanstvo. 1. Řády městské, a) Zřízení obecní.

289

zeno, skutečně byly štěpeny a zděláwány. Předstawený toho
úřadu byl perkmistr, k němuž přidáni byli čtyři konšelé hor
winničných. K ruce swé měli zwláštního písaře a krom toho
měřiče čili geometra. Perkmistra i konšely wolili a dosazowali
konšelé Staroměstští, pročež býwali to také wždy měšťané Sta¬
rého města, takowí, kteří byli sami držitelé winnic. Wedlé
nich byl pak, newím zdali od počátku čili teprw za pozdějších
časů, jistý sbor přísežných, takořka co starších winničních,
kteří se dělili na jakési čtyři čtwrti, totiž „ze Starého města,
z Nowého města, „za Nowým městem44, a „zawoclau44, rozuměj
na lewé straně Wltawy. R. 1497 bylo jich 34, a užíwalo se
jich nejspíš co swédků a pamětníků we wěcech sporných, při
kterých záleželo na místní známosti. Obyčejně, ač ne bez wý-
jimek, býwali konšelé winniční sázeni nowě každého roku;
perk mistr zůstáwal wšak w úřadě obyčejně po wíce let. Kon¬
šelé Staroměstští konali wždy také jistý dohled a ochrannau
moc nad tímto úřadem. Ačkoli stáwaly od dáwna zwláštní
knihy winniční, nicméně smlauwy o kaupě winnic wždy wklá-
daly se též do knih městských na radnici Staroměstské. Když
se to w létech wálečných po smrti krále Wácslawa častěji
opomíjelo, konšelé Staroměstští wydali o tom r. 1433 zwláštní
nález, kterým se zachowáwání starého řádu nowě nařizowalo.27)
W pozdějších časích, zejména w druhé polowici 15. století, pře-
stáwalo se wšak zase čím dál tím častěji na pauhém zapiso-
wání do knih perkmistrowých, což konečně i jistým privi¬
legiem krále Wladislawa roku 1499 schwálení došlo. Král
Wladislaw privilegiem tím učinil také některá nařízení o ji¬
stějším zachowáwání starého řádu o winnicích, při čemž uložil
konšelům netoliko Starého, nýbrž také Nowého a Menšího

,7) Knihy úřadu winniěného zachowaly se nám teprw od roku 1434; že
wšak stáwaly již dříwe, o tom práwě swěděí tento nález konšelů
z roku 1433, zapsaný w pamětní knize Staroměstské od roku 1417,
„aby wšichni trhowé, kteříž sě o winnice dějí, byli na rathůze
w knihy městské zapisowáni; nebo jest tu twrz a pewnost; a jestli
žeby sě kteří zápisowé prwé u pergmistra o winnice stali, aby hned
ten den aneb nazajtřie pergmistr s nimi k knihám městským na rathúz
šel a tam jim ten trh zapsal u.

Tomek, Dějepis Prahy.

19

290 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Ohyxoatelstwo Pražské.

města Pražského ano i Hradčanským a Wyšehradským, aby
perkmistrowi, když by potřeba nastala, u wykonáwání jeho
úřadu radili a pomocní byli.29)

Nowějšího půwodu než úřad winničný byl úřad mostský
(officium pontis Pragensis) na Starém městě, ač nějaký základ
měl we starších poměrech. Zmíuili jsme se we starší době
o zwláštních důchodech na oprawowání mostu Pražského,
které byly již za času krále Wácslawa I odewzdány pod spráwu
řádu křížowníků s čerwenau hwězdau, jakož i o pokladnici
zřízené ku prospěchu obnowení mostu po welké powodni r. 1342,
od které jeden klíč toliko podrželi křížowníci, dwa pak cho-
wány byly od měštanů Pražských. W bauřích po smrti krále
Wácslawa IV zmocnila se obec Staroměstská weškeré spráwy
špitálu křížownického a tudy také oněch důchodů mostu,
k jichž sprawowání potom zřízen zwláštní úřad. Stalo se to
nejspíš teprw po welké pohromě, kterau utrpěl most Pražský
powodni roku 1432, po které bylo potřeba welkého díla k ob¬
nowení jeho. Z počátku býwali k úřadu tomu jmenowáni
dwa konšelé nebo také jeden z konšelů a jeden obecní, zdá
se že až do konce panowáni Pešíka z Kunwalda, který sám
stále zůstáwal jedním z nich od roku 1437 až do roku 1440
i jak se zdá také potom.29) Později, zejména od roku 1448,
skládal se úřad mostský pokaždé ze čtyř osob, dwau konšelů
a dwau obecních, a byl obnowowán každého roku, ač tak, že
částečně ty samy osoby zůstáwaly w úřadě i po wíce let.
K rukaum úředníků byl zwláštní písař mostský. K nadání
mostu Pražského, které úřad tento sprawowal, náležely předně
starodáwné statky k tomu wěnowané, pokud se za welké wálky
náboženské nedostaly do cizích rukau, jakož i clo na mostě
wybírané, k tomu též nájemné z mlýnu obecního a z brusu
pod mostem, plat ze cla Modřanského a některé jiné požitky,
které časem byly značně rozmnoženy přikaupením několika

28) U Ůelakowského str. 308.

29) Prwní zmínka o úřadu tom činí se roku 1433 w knize Staroměstské
od r. 1417 fol. 154, kdež úředníky mostu jmenují se Waněk od pěti
korun, Otmar a Matěj Drdák.

A. Měšťanstwo. 1. Řády městské, a ) Zřízení obecní. 291

domu Pražských a jiného statku z přebytků peněz po zapra-
wení ročního wydání jakož i dobročinnými odkazy.30) Za práci
swau úředníci mostští dostáwali jistau peněžitau odměnu po¬
každé po skončení roku úřadowání swého, když činili počet ze
příjmů a wydání.

W bauřliwém čase po smrti krále Wácslawa IV wzal za¬
čátek také jiný zwláštní úřad obecní w Praze, tak zwaný úřad
Šestipanský. Obec Pražská Starého a Nowého města tehdáž
nabyla welkého nemowitého jmění zabawením statků ducho-
wenstwa i wystěhowalých měštanů we městě i w okolí na wíce
mil, jak o tom na swém místě wyprawowáno. Welký počet
domů, winnic, dworů poplužních a jiného majetku byl roz¬
prodán, značná část pak podržena stále při obci. K řízení
těchto prodejů a ke spráwě nowého tohoto obecního jmění
a důchodů z něho wycházejících byl zřízen zwláštní onen úřad,
ne-li dříwe, aspoň roku 1424, k němuž každého roku woleno
bylo šest osob, dwa z konšelů, čtyry z obecních,31) kteříž měli
k ruce swé dwa písaře, jednoho hlawního, druhého jemu pod¬
řízeného, a jednoho neb snad spíš wíce poslů čili sluhů. Když se
později obce Starého a Nowého města o zabawené jmění, úřa-

,0) Již rokli 1433 znamenitý měšťan Šimon od bílého Iwa odkázal k mostu
dům swůj u wola na Owocném trhu (č 142), jejž wšak úředníci již
roku 1434 zase prodali.

3l) O půwodu tomto úřadu Šestipanského swědčí zápis w knize Staro¬
městské roku 1424 (fol. 233) o prodeji winnice někdy kláštera Swato-
jirského na Petříně od obce měšťanu Wácslawowi Litochlebowi, we
kterém prawí se: De qua quidem vineapraedictus Wenceslaus nobiscum
(rozuměj konšely) et cum officialibus nostris pro curiis domorum et
vinearum ad nos ex causis praemissis devolutis per nos et commu-
nitatem nostram cum omnimoda et totali potestate electis et depu-
tatis juxta commune decretum dictae nostrae civitatis rationabiliter
computavit et computationis nomine coram hujusmodi officialibus
nostris třes sexagenas grossorum minus uno fertone pecuniae finalis
et ultimatae persolvit et reposuit. — Wýslowně se mluwí o úřadě
Šestipanském (officium sex dominorum) w Staroměstské knize ber-
nični roku 1427 hned na listě prwním, a podobně o šesti úřednících
(cum consensu officialium sex dominorum) w knize městské wýše
zmíněné roku 1428 fol. 287; a roku 1429 fol. 303 uwodí se Andreas
subnotarius officii sex dominorum.

292

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

dem tímto společně sprawowané, rozdělily (1429), zřízen jest
též úřad Šestipanský dwojí, na nějž krom spráwy obecního
jmění přeneseno jest řízení také některých jiných wěcí, jakož
zejména ohledání w přích mezi sausedy we wěcech stawebních.
Na Nowém městě nazýwal se úřad ten jinak také úřadem
sklepowým neboli sklepowním (officiales testudinum praetorii,
krátce de testudine), poněwadž mu byly poručeny také důchody
z krámů čili sklepů w radním domě;, skládal pak se wždy
z jednoho konšela a pěti obecních. Na Starém městě nacházelo
se sídlo jeho prwotně po dlauhý čas w Týně, pročež také často
se užíwalo názwu úředníků Týnských; později teprw přeložen
byl do radnice, kdež se odtud připomíná zwláštní swětnice
Šestipanská.32)

W Týně wedlé úředníků Šestipanských měl sídlo swé jiný
úřad obecní, totiž nad ungeltem , jehož se rowněž w bauřích
po smrti krále Wácslawa zmocnila obec Pražská. Některý čas,
jak aspoň ukazuje zpráwa k roku 1442, býwali k němu dosa-
zowáni jeden konšel a jeden obecní Staroměstský.33) Později
připomíná se pokaždé jen jeden úředník nad ungeltem a wedlé
něho písař téhož úřadu jakož i zwláštní hospodář w Týně ,
totiž spráwce domu.

Pomíjejícími zřízenci obce jak na Starém tak na Nowém
městě byli i w této době berníci městští. Býwali totiž woleni
od případu k případu, když byla jaká berně uložena bud pro
krále, bud na potřeby obecní, což se nestáwalo každého roku.
Počet a složení berníků býwalo přitom také rozličné, jak se
kdy hodilo. Na Starém městě bylo k tomu roku 1437 zřízeno
dwanáct osob, jeden toliko konšel a jedenáct obecních, w létech
1438 až 1439 pokaždé dwa konšelé a čtyry obecní, roku 1440
čtyři konšelé a čtyři obecní, roku 1458 čtyři konšelé a osm
obecních a tak rozličně, při čemž se k wybírání berně obyčejně
rozdělili dle čtwrtí. Podobně bylo bezpochyby na Nowém i také
w Menším městě Pražském.

32) Wiz Staré letop. české 320, 378.

33) Tamže 130.

A. Méšťanshvo. 1. Řády městské, a) Zřízeni obecni.

293

Od obce Staroměstské býwal po delší čas ze sausedstwa
ustanowowán zwláštní úředník nad špitálem křížowníhů s čer-
wenau hwězdau co spráwce nadání téhož špitáln k chowání
chudých, a podobně Nowoměstští dosazowali úředníka téhož
spůsobu nad špitálem pod Wyšehradem. Jiné úřady toho druhu
wztahowaly se pak w obau městech k trhům rozličných wěcí.
Toho spůsobu byl na Starém i na Nowém městě zwláštní
rychtář trhu uhelného, podobně dohližitelé aneb wýběrčí na
trhu owocném, trhu solném, trhu šrůtky, 34) trhu chraelowém,
waječném, obilném, na Starém městě také na trhu masném na
fraymarku a na trhu rybném porybný , který měl také zwlášt-
ního služebníka, na Nowém městě zase úředník na trhu drew-
ném a prkenném, od něhož rozdílný byl tamže úředník nad
wýtonem w Podskalí. Rowněž na Nowém městě připomíná se
také úředník nad undrláhem a písař jeho (notarius de undrlak),
čímž rozumí se úřad na trhu ryb tunných čili slanečků. Za
starších časů porybné na Starém městě a undrlák na Nowém
náležíwaly k úřadu rychtáře co část jeho důchodů; po zakau-
pení wšak rycht od obcí za krále Ladislawa byly od rychtář-
stwí odděleny a teprw zřízeni nad nimi zwláštní úředníci.35)

Starodáwného půwodu byl úřad starších čili přísežných
mlynářů, jehož powolání bylo dohlížeti na mlýny a jezy, aby
zachu wáwána byla míra we wýšce jednohokaždého jezu, jak
byla předepsána, aby nebyla na škodu jednak mlýnům druhým,
jednak domům blíž břehů, kteří trpěli powodněmi, též pak
rownati pře z poměru tohoto wzcházející. Počátek zřízení
toho stal se z podnětu Karla IV co spoluwládaře otce jeho
krále Jana, když totiž roku 1340 (dne 19 Kw.) nařídil konše¬
lům Staroměstským, aby wšein mlynářům we městě jistau
míru ustanowili pod pokutau, kdo by ji překročil.36) Konšelé

34 ; Uwodí se mezi jinými úřady toho druhu w tak zwaném práwu Sobě-
slawském; není dosti jasno, co znamenal

35) Wyswitá to z rozepře mezi Přechem z Budkowic, jenž tebdáž nej*
prwé rychtu Staroměstskau byl kaupil, a předešlým rychtářem Janem
Mandau ze Zbislawic, o níž jest zápis r. 1457 w Staroměstské knize
Miscell. fol. 139.

3<b Nařízení toto nachází se w knize Staroměstské od r. 1310 fol. 281.

294

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské

zachowali se dle toho uzawřením ještě téhož roku dne 23 Pro¬
since, dle něhož k wyměření takowéinu měly zwoleny býti čtyrv
osoby z raddy nebo z obce. kteřížby k sobě přibrali čtyrv
mistry mlynáře pod přísahu wzaté. Kdoby potom míru ústa-
nowenau překročil na škodu jiného, měl žalowán býti u kon¬
šelů, kteříž jej měli pokutowati, když by tak shledáno bylo
od dwau mlynářů přísežných na to wydaných.37) Později se
o zřízení tomto neděje zmínka než ponejprw roku 1454, do
kteréhož času šířeji se wywinulo. Úřad přísežných mlynářů
tehdy se již wztahowal netoliko na mlýny a jezy Pražské,
nýbrž na Wltawě, na Labi i na Mži čili Beraunce pod
Prahau i nad Prahau, i skládal se proto z jistého počtu
mlynářů Pražských i odjinud, kterým přísaha byla wydáwáua
od konšelů Staroměstských we jménu krále, a dohled nad nimi
rowněž wedlé konšelů Starého města wykonáwali zřízenci krá-
lowští. Roku 1454, když mlynáři přísežní wykazowali míru no-
wým mlýnům obecním nad mostem Pražským, bylo jich osm,
pět z Prahy, jeden z Nimburka, jeden ze Slaného a jeden
z Berauna, roku pak 1479, když při wodě neobyčejně nízké
byla předsewzata přehlídka wšech jezů na Wltawě, bylo star¬
ších mlynářů sedm z Prahy a pět odjinud, z těchto pak jeden
z Celákowic. jeden z Komořanek, jeden z Berauna a jeden
z Nelahozewsi.3í5) Přítomni pak byli při téže přehlídce konšelé
Staroměstští a dwa úředníci králowští, Pawel ze Skal a Oldřich
Medek z Waldeka purkrabí hradu Pražského.39) W jiném pří¬
padě roku 1509 bylo k rozsauzení pře ustanoweno pět mlynářů
Pražských, dwa z Berauna a po jednom až z Litoměřic a ze
Žatce.40)

O rozdělení Starého a Nowého města na čtwrti promluwili
jsme již při starší době. Časem objewuje se nám zřízení čtwrti
zřetedlněji, ač bylo nejspíš i w tom spůsobu také již staršího

37) Wiz u Čelakowského na str. 60.

38) W knize Staroměstské od r 1417 fol. 239.

39) Liber memorialis Novae civit Prag. fol. 179.

40) Totiž w rozepři týkající se stawu mlýnu Hrobského u Nowého Kolína.

Wiz Liber rationum w archivu městském fol. 77.

A. Méšťanstivo. 1. Řády městské, a) Zřízení obecní.

295

půwodu. Nad každau čtwrtí byl totiž heitmcin, který wše řídil,
co se dle čtwrtí sprawowalo bud k účelům wojenským, bud ku
péči o weřejnau bezpečnost a jiné obecné dobré. Jemu pod¬
řízeni byli setníci , padesátníci a desátníci , desátník nad každým
desátkem, to jest nad desíti domy, weskrz sausedé též čtwrti
neb téhož desátku. Z roku 1528 zachowal se nám seznam
heitmanů a setníků na Nowém městě, dle něhož we čtwrti
Zderazské bylo setníků pět. w Jindřišské 8, we Štěpánské 7,
w Petrské na Poříčí tři, dohromady 18 dle počtu asi osmnácti
set domů. Menší město Pražské, které se pokládalo jen za
jednu čtwrt, nepochybně dělilo se na desátky přímo s padesát¬
níky a setníky co wyššími týmž spůsobem.

Přijímání měšťanského práiva w Praze dálo se w podstatě
týmž spůsobem jako we starší době; toliko krom jiných wý-
minek žádalo se aspoň na Starém a na Nowém městě od těch,
kteří chtěli práwa městského nabyti, aby se s obcí srownaíi
w náboženstwí přijímáním swátosti pod obojí spůsobau; do-
pauštěly se wšak časem wýjimky.41)

Nad obcemi Pražskými jako wšech jiných měst králow-
ských stála wyšší moc králoivská. Naznačili jsme powšechně
již w úwodě článku tohoto proměny w časích, dle kterých moc
tato jindy silněji, jindy slaběji byla wykouáwána; některé
změny proti době starší byly wšak trwalé na ujmu králowské
moci a ku prospěchu wětší samostatnosti obcí. Města králow-
ská přestala totiž býti pauhým příslušenstwím komory krá¬
lowské od té chwíle, co se účastnila sněmů zemských jakožto
třetí staw wedíé stawů panského a rytířského, tak že se o mimo¬
řádné berně a jiné potřeby zemské nejednalo wíce s městy na
zwláštních sjezdech jejich, nýbrž na sněmích w dorozumění
s druhými dwěma stawy. Sněm Čáslawský roku 1421, na kterém
wůdcowstwím Pražanů a Táborů w čele jiných mést spůsobeno
bylo wypowédění poslušenstwí Sigmundowi od stawů českých, byl

4I) Tak roku 1504 konšelé Nowoměstští kupci Albertowi, jak se zdá
cizozemci, dopustili kaupě domu s wymíněním „aby nebo se u wíře
s obcí srownal, anebo, kdyžby se pánům zdálo a obci a jemu roz¬
kázali, aby jej prodalu. W knize Nowoměstské fol. 369.

296

Kniha IV. Oddíl druhý 11. Obywatelstwo Pražské.

w tom učinil začátek, tak že odtud nebylo wíce sněmů zem¬
ských bez účastenstwí stawu městského až do marných pokusů
o wy tlačení jeho, které se staly za pozdějšího panowání krále
Wladislawa.

Obce Starého a Nowého města Pražského, co se podřízení
pod moc králowskau týkalo, dobyly sobě i toho rozdílu před
jinými městy králowskými, že wrchní tato moc nad nimi wy-
konáwána byla jen králem samým, kdežto nad jinými městy
co wvkonawatel práw králowských stál jak od starodáwna
králowský podkomoří a wedlé něho hofrychtéř měst králow¬
ských. Sauwiselo to se zwyklostí dosazowání konšelů w obau mě¬
stech králem samým osobně, která po čase uznána byla za staré
práwo. Ač psaného privilegia nato nebylo, Staroměstští i Nowo-
městští pokládali si za práwo starodáwné, že neslušeli w ni¬
žádné wěci pod podkomořího ani pod žádného jiného úředníka,
než jen pod krále samého ; 42) se strany králowské pak nečinila
se proti tomu žádná námitka, ano dle příkladu toho král
Wladislaw privilegiem daným roku 1507, kterým slíbil Malo¬
stranským sázeti konšely osobně w jejich městě, wyňal zároweň
i Menší město Pražské z auřadu králowského podkomoří.

Pražané Staroměstští a Nowoměstští nad to w příčině pod-
komořstwí wymohli sobě od císaře Sigmunda hned za wyjedná-
wání o přijetí jeho na králowstwí, aby napotom podkomořím
měst králowských byl wždy měštan Pražský. Císař Sigmund
swolil k tomu privilegiem daným w Brně roku 1435 zároweň
s ustanowením, že měl býti podkomoří z přijímajících pod
obojí. Tím spůsobem stal se za Sigmunda podkomořím Jan od
stříbrné hwězdy. jinak Dražicky, bratr Pešíka z Kunwalda,
potom opět za krále Ladislawa Waněk Walečowský (1453) a za
krále Jiřího zet téhož Samuel z Hrádku (1468), wše měšťané
Staroměstští, jak o nich jinde powěděno. Za krále Wladislawa
wšak po ssazení Samuele z Hrádku s úřadu na privilegium

41) W tak zwaném práwě Soběslawském klade se práwo to až do času
knížat českých: Item též páni wyřkli, aby město Pražské wětšie
k podkomořímu o nižádné wěci nehleděli ani slušeli ani pod kterého
jiného úředníka, ale aby k samému knížeti hleděli.

A. Měétanstwo. 1. Řády městské, a) Ztížení obecní.

297

toto nedbáno, a stal se podkomořím králowským zeman Albrecht
z Leskowce (1486), při pozdějším pak nařízení o rozdělení
úřadů mezi pány a zemany roku 1497 přiřčen jest úřad ten
wýslowně zemanům čili wládykám, s podotčením toliko, jestližeby
kdo w Starém městě Pražském z wládyk byl měštěnínem,
takowého aby král měl na wůli na úřad ten wsaditi,43) což se
wšak potom nikdy wíce nestalo, tak že podkomořstwí wždy
osazowáno bylo zemany. — K úřadu hofrychtéře měst krá-
lowských naproti tomu wždy byli dosazowáni měšíané Starého
města dle dáwné zwyklosti.

Záwislost měst na moci králowské jewila se přese wšecky
proměny časů obyčejem stwrzowání privilegií od každého pa-
nowníka nowě nastupujícího jakož i přilepšowáním a rozmno-
ýowáním privilegií od panowníků, ježto staw městský celým
půwodem swým zakládal se na privilegiích králowských.

Stwrzowání privilegií stáwalo se dle starších příkladů
i w této době obyčejně slowy hledanými, kterými král wyslowowal
náklonnost swau k městu, jehož se týkalo. Praha těšila se přitom
z projewů zwláště pochlebných, kterými se wynášela sláwa
a důležitost její. Jako we starších privilegiích krále Jana a cí¬
saře Karla nazýwá se Staré město též we stwrzowacích listi¬
nách císaře Sigmunda a krále Jiřího sídlem a hlawau krá-
lowstwí nade wšecka jiná města powznešenau. Císař Sigmund,
s nímž Pražané předtím po 16 let wedli krutau wálku, nicméně
chwálí si mnohonásobné zásluhy, kterými prý měštané wětšího
mésta jemu a jeho králowstwí ochotně se zawděčili, pročež že
w prospěchu a blaženosti jejich z jakési wrozené náchylnosti
kochá se; připomíná, že se tu zrodil a odtud wšech základů
důstojenstwí swého dosáhl, a chwálí město co ozdobné sídlo
mrawů, zákonů a wědomostí, které odtud jako ze zahrady
wždy se zelenající po wšečh jiných městech a krajinách tohoto
králowstwí se rozhojňují. W privilegiích krále Ladislawa a Ji¬
řího daných Starému městu slawí se zdrawé powětří a úrod¬
nost okolí Pražského u winnicích a w owoci i w obilí, a při-

4S) Wiz Archiv český V. 127.

298

Kniha IV. Ocídil drahý. 11. Obyivatelstivo Pražské.

pomíná se powýšenost areibiskupstwí Pražského, sláwa obec¬
ného učení a mocná ochrana mučenníků zde odpočíwajících.
Král Wladislaw zase we swém stwrzení privilegií Starého města
krom podobných pochwal s wděčností připomíná pilnau práci
měšťanů Pražských o powýšení swé na králowstwí jakož i wěrné
služby, které byli prokazowali předchůdci jeho králi Jiřímu
proti jeho proti wníkům.

Nowoměstským potwrdil císař Sigmund privilegia jejich na
základě hodnowěrných přepisů, když listy půwodní byly přišly
k zničení při dobýwání města od pánů a Staroměstských roku
1434. List císařůw zmiňuje se přitom jen o předcích jeho,
císaři Karlowi a králi Wácslawowi, kterak oni město toto za¬
ložili, pěstowali a wyzdwihli, a lituje ztráty, kterau příhodau
onau utrpělo. Wřeleji promluwil o městě tom král Jiří we stwrzení
privilegií jeho roku 1461, klada zwláštní důraz na rownost
jeho se Starým městem. Obě města že císař Karel a potomní
králowé chtěli míti sobě rowná; obě že se těší ze zdrawého
podnebí, obě že se stkwějí nade wše jiná města tohoto krá¬
lowstwí co jakýsi práh a základ dle předurčeného jména Prahy
(od prahu) ; ač je dělí od sebe zdi a příkopy, wšak jedna
sworná mysl sausedů že je spojuje w jedno, a protož že jemu
na srdci leží slawné město toto Karlowo, aby ze zánowních
počátků swých trwale rostlo a se wzmáhalo. Zdá se, jakoby
Staroměstským, na Nowé město žárliwým, řeč tato nebyla býwala
zcela po chuti. We stwrrzení privilegií jejich od krále Wladi*
slawa wýše zmíněném prawí se o městě Pražském, že ač ně¬
kolika městy jest rozdělené, wšak Wětší město řečené, jakožto
prwotnost mezi jinými majíc, že od předků jeho na trůně
wětšími a powýšenějšími pnvilegiemi a milostmi jest obdaro-
wáno. Zdá se, jakoby Staroměstští práwě se wztahem k Nowému
městu slow těchto na kanceláři králowské sobě wymohli.

Menší město Pražské krom jiných swobod již zmíněných
obdrželo od krále Wladislawa roku 1507 také privilegium 11a
nowau menší pečet s wyobrazením jeho a písmenau W nad
ním. Král přiwodí w něm se zalíbením ku paměti, kterak město
toto w času různic a wálek „zkaženo, spáleno a jako spustlo

A. Měšianstwo 1. Řády městské, a) Zřízení obecní.

299

bylo“, za jeho pak kralowání teprw „že jest se pomalu zase
wyzdwihlo“.

Pražané Starého i Nowého města měli z toho času privilegia
také od císaře německého Fridricha III , z let totiž 1462, 1475
a 1477, kterými jim sťwrdil starší oswobození od cel w Ra-
kausích a udělil jim nowých erbii, jak o tom při událostech
oněch let jest powěděno. Císař w privilegiích těch wšechněch
dosti široce wyslowowal wděčnost swau k nim za pomoc, kterau
mu wedlé krále swého prokázali proti odbojným jeho poddaným,
když od nich smanželkau a synem swým těžce sklíčen byl we Wídni.
Privilegium posledně dané, totiž r. 1477 obsahowalo také, aby
měšťané Pražští, kdyžby kteří w bězích wáleěných upadli w za¬
jetí, nebyli šacowáni, totiž nuceni hotowými penězi se wykaupiti,
nýbrž na slowo byli propauštěni jako rytířští lidé. I w privi¬
legiích těchto jako we stwrzowacích listinách 'Wladislawowých
činil se rozdíl mezi Starým a Nowým městem potud, že jen
Staré město nazýwá se w nich hlawním městem (so ein haubt-
stát in Behem ist), Nowé město pak jen slowutným městem
w Čechách (das ein lóbliche stát des kúnigreichs Behem ist).
Privilegia tato, aby měla plnau platnost w zemi, jsau také
králem Wladislawem stwrzena.

Města Pražská honosila se wšak toho času také někte¬
rými swobodami smyšlenými, které' se nezakládaly na žádném
psaném práwu, dílem ani na žádné starší zwyklosti a předce
dílem dosáhly práwního uznání.

Kdysi před rokem 1447 a jak se dá sauditi po r. 1438
složil kdosi, nepochybně některý z tehdejších písařů městských
w Praze, sbírku rozličných prawidel. řádů a práw we městě
se týkajících, wybraných prý z listů knížat a králů, kterými
toto město Pražské nade wšecka jiná města darowali; sepsání
pak tomuto dostalo se jakési zákonné wážnosti, když později
w druhé polowici 15. století pojato bylo do tak zwané nejstarší
knihy privilegií a práw městských chowané na radnici Staro¬
městské.44) Mezi panowníky oněmi skladatel na prwním místě

44) Liber vetustiss. přivil. 242 — 262. Nejstarší známý opis jest z roku
1447 w císařské bibliothece Wídenské w rukopise 3451 fol. 141—151

300 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelatwo Pražské.

uwodí kníže české Sóběslawa II a jaké prý wvřknutí páni
čeští korauhewní učinili mezi ním a bratrem jeho po bitwě
u sw. Jana na Bojišti, kteréhožto wyřknutí artikulowé že za-
chowáwáni byli za wšech potomních knížat až do krále Wác-
slawa (III), kterýž zabit w Olomauci. Skladatel jmenuje mezi
nimi Jaroslawa, Domaslawa, Nadslawa, jména dokonce wymy-
šlená, potom pak uwodí jiná rozličná nařízení, která dílem
prawě dílem neprawě přičítá králům Otakarowi, Janowi a cí¬
saři Karlowi. Do časů panowníků těchto klade pak wšelicos
za práwo od nich stanowené, čeho Pražané teprw od času ná¬
boženské wálky po smrti krále Wácslawa IV sobě wydobyli.
Již do času řečeného knížete Sóběslawa klade se od něho, „aby
město Pražské wětší k podkomořímu o nižádné wěci nehleděli
ani slušeli ani pod kterého jiného úředníka, ale aby k samému
knížeti hleděli a we wšech swobodách i w práwích jakožto
swobodní seděli kromě berní zemských a meze bránění, kdyžby
potřebí bylo, jakož to jiní zemané mají učiniti“. Od krále Jana
bylo prý nařízeno roku 1310, že nemá měštana Pražského
nikdo sauditi než konšelé, ani král, ani úředníci, ani páni, též
že rychtářstwí na Starém městě obec sama má sprawowati a
rychtáře dosazowati.

Wedlé toho čte se wšak w témž práwě wydaném za kní¬
žete Sóběslawa, kdyžby dědice w Cechách nebylo ku knížetstwí,
tehdy že purkmistr Pražský z Wětšího města má zemi spra¬
wowati, dokud by nebyl zwolen nowý kníže, a wšecka města
jiná i purkrabí mají k němu hleděti, a purkmistr té chwíle má
na radnici trwati na groš obecný, a má míti w raddě swé sudí
zemského a purkrabí Pražského, a úředníci wšickni mají
k němu hleděti a úplně jeho poslauchati jako wládaře moc¬
ného. Zadruhé, kdyžby kníže měl wolen býti, tehdy purkmistr
Pražský má obeslati pány, města i wšecky úředníky duchowní
i swětské i wšecky zemany ke dni určenému do Prahy; pakliby
se dělili a smluwiti se nemohli, tehdy ku komu konšelé

s nadpisem : Rádowé a práwa města Pražského, kterak sě purkmistr
i s konšely mají w swém úřadě mieti i také mnoho kusów a práw
užitečných. Jiný jest rukopis Klatowský z roku 1465.

A Méšťanstwo. 1. Řády městské, a) Zřízeni obecní.

301

Pražští se swau obcí přistaupí, ten má „hlas míti“. Zatřetí,
kdyby kníže český dal na swau zemi sáhnauti bezpráwně lau-
pežem, násilím aneb kteraužkoli hanbau, tehda páni, města
i zemané mají k Pražskému městu přistaupiti a sebe brániti
té křiwdě, a w tom čase nemají ku knížeti bleděti ani jemu
kterých dáwati daní, dokud nedrží přísahy, kterau byl učinil
zemi.

Za knížete Soběslawa II nebylo žádných purkmistrů Praž¬
ských, a také za potomních časů nikdy se žádný purkmistr
Pražský ku práwu tak welikému, wládařstwí zemskému, když
krále nebylo, nehlásil. Že panowník český na swau zemi dal
sáhnauti násilím a hanbau (totiž winěním z kacířstwí) a že se
Pražané posta wili w čelo obrany proti němu a k nim jiní sta-
wowé se přidali, bylo se stalo za krále Sigmunda. To patrně
měl skladatel sbírky práw městských na mysli, a chtěl, aby
tak i budaucně býwalo ; práwo powstání proti králi nedalo se
wšak uprawiti žádným zákonem. Co se týkalo wolení krále
w Praze, když nastala toho potřeba, byla wěc přirozená,
že nemusilo se tím rozuměti zrowna Staré město, než spíše
hrad Pražský. Za paměti písaře, který složil toto „práivo Sobě-
slaivskéu , byl wšak král Albrecht wolen w Praze na sněmě w kol-
leji Karlowě, a z toho on i po něm Pražané odwodili sobě práwo,
že neměl král žádný jinde wolen býti než w jejich městě;
když pak potom zwolení krále Jiřího stalo se dokonce na rad¬
nici Staroměstské, twrdili, že dle starých práw jejich mělo se
stáwati wolení krále wždy w tomto místě, a činili, jak jinde
wyprawowáno, námitky, když se po smrti krále Jiřího wolení
nowého krále Wladislawa předsewzalo w Kutnéhoře. Netoliko
stawowé zemští musili je upokojiti, že to pro budaucnost ne¬
mělo býti na ujmu práw jejich, nýbrž obdrželi potom také od
krále Wladislawa zwláštní privilegium roku 1472, kterým se
uznáwalo, že dle listů králů Římských a českých a dle staro-
dáwného obyčeje wolení a ohlášení nowého krále českého ne-
jinde než w Praze stáwati se mělo.

Král Wladislaw jiným privilegiem wydaným téhož dne
(16 Kw. 1472) naprawil Pražanům chybu, která se stala proti

302

Kniha IV. Oddíl dru]>ý. II. Obywatelstivo Pražské.

práwu jejich rowněž pochybnému,45) dle něhož každý klál při
prwním wjezdu swém do Prahy měl před branau učiniti pří¬
sahu na neodcizowání měst a hradů, od koruny dle ustanowení
císaře Karla w zákonníku jeho řečeném Majestas Carolina.
Wladislaw při swém wjezdu byl učinil toliko slib místo pří¬
sahy, i zabezpečil proto nyní Pražany, že to nemělo býti na
žádnau škodu kterému jejich práwu.

Pro welkau důležitost, kterau měla privilegia králowská,
jakožto základ wšech práw a swobod obcí městských, byla o ně
pilná péče, aby se listiny zachowaly neporušeny. Zdá se, že
w Praze jako jinde býwal jistý den w roce určen k wysušoivání
privilegií, aby netrpěla wlhkem, což se dálo před očima konšelů.
Při takowém asi wýkonu stalo se na Nowém městě roku 1480,
že když purkmistr Mařík Rathauzský držel w ruce privilegium
císaře Sigmunda se zlatau pečetí přiwěšenau, kterým stwrzeny
byly starší listy císaře Karla a krále Wácslawa, w tom raněn
byl mrtwicí, a list upadl na zem a uprostřed se roztrhnul a po-
rauchal. Purkmistr a konšelé se smutnau twáří a nemálo prý
uleknuti předstaupili z té příčiny před krále Wladislawa, kterýž
je nowým listem králowským opatřil, aby nehoda tato práwům
města jejich nebyla na škodu.4'5)

ih) Wiz Díl II. 298.

46) O zwyku každoročního wysušowání privilegií před konšely, kteří
přitom míwali na radnici snídani, wiz Příběhy kláštera a města
Police str. 78. W Praze jest jediná tato pamět obsažená w privilegii
krále Wladislawa dne 1 Listopadu 1480 (u Čelakowského 290), ze
které sauditi se dá, že se obyčej ten i zde zachowáwal asi podobným
spůsobem. Prawí se w privilegii tom o purkmistrowi Maříkowi:
quomodo . . cum . curam habens, ne literae et privilegia dictae civi-
tatis negligentia per humiditatem corrumpantur, tollensque literas . .
domini Sigismundi imperatoris . . apoplexia tactus easdem manibus
tenere non valens in terram dimisit, qciae táli času in medio erant
ruptae et vitiatae. — Zmínka o Maříkowi Rathauzském, majiteli totiž
domu wedlé samé radnice Nowoměstské, že raněn byl mrtwicí, na¬
chází se w knize Nowoměstské téhož roku fol. C 27, kdež prawí se,
že 17. Čerwence stal se purkmistrem Wáoslaw Páral, „per resigna-
tionem Mauritii Rathuzsky, qui ex permissione divina tactus est
infirmitate apoplexia-.

A. Měšťanstivo. 1. Řády městské, a) Zřízení obecní.

303

Krom Starého, Nowého a Menšího města Pražského čítala
se ještě dwě města menší ku Praze, která nenáležela mezi
města králowská, totiž Hradčany a město hory Wyšehradu.

Hradčany náležely, jak již při starší době powěděno,
k purkrabstwí hradu Pražského. W tom se ani w létech dlauhé
wálky náboženské nic podstatně nezměnilo. Wzdáním hradu
Pražského roku 1421 dostaly se Hradčany pod moc Pražanů,
ale nepřestaly tím býti příslušenstwím hradu, toliko byl purk¬
rabí a místopurkrabí po čas wálky dosázowán od konšelů
Pražských, a stál pod jich mocí. Smluwami s císařem Sigmun-
dem Pražané se wzdali hradu i Hradčan, s wymíněním toliko,
že obywatelé Hradčan zachowáni jsau při náboženstwí strany
pod obojí. Císař Sigmund potom roku 1437 rychtu Hradčan -
skau se wším příslušenstwím připojil k wěnu manželky swé,
králowny Barbory, čímž od purkrabstwí byla oddělena, neznámo
wšak na jak dlauho. Jinak zůstalo město Hradčanské s Poho¬
řelcem a Úwozem i Dlážděním pod Hradčany při swém přede¬
šlém zřízení. Spráwu obce wedli konšelé dosazowaní každého
roku nowě purkrabím nebo místopurkrabím, který jim obyčejně
také předsedal. Konšelů bylo jen šest, dle tehdejšího obyčeje
we městech poddaných; z nichž jeden byl purkmistrem bez
střídání se w tomto úřadě. Písemnictwí wedl písař městský,
bezpochyby jen jediný.

O wzniku nowého města na zříceninách Wyšehradu za
času Jiřího Poděbradského co spráwce zemského powěděli jsme
již na jiném místě. Nowí osadníci byli poddaní králowi, ode-
wzdaní pod spráwu purkrabí Wyšehradských, kterýžto úřad
býwal onoho času spojen obyčejně s tím neb oním jiným úřa¬
dem zemským nebo dworským. Nacházeli se tedy w podobném
poměru jako Hradčany k purkrabí hradu Pražského. Jak zmí¬
něno jinde, byl z počátku za purkrabstwí pana Jana Zajimače
z Kunštatu zřízen nad nimi pauze rychtář, později wšak, když
se obywatelstwo rozmnožilo, také purkmistr a konšelé. Roku
1488, z něhož se zachowala o nich prwní určitá zmínka, bylo
jich osm; roku 1495 jmenují se krom nich ještě dwa spolu -
přísežní, kteříž se později počítali s konšely za jedno, a ko-

304

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstvoo Pražslcé.

nečně byl počet konšelů jako we swobodných městech králow-
ských zwýšen na dwanáct, jakž shledáwáme ponejprw roku
1503. Konšelé byli sázeni dle obyčeje každého roku od purk¬
rabí, kterému přitom, poněwadž na Wyšehrad dojížděl odjinud,
dáwán byl slawný oběd. Později wšak to změněno ; poněwadž
prý býwal nedostatek we příprawách krmí, což pánům se ne¬
líbilo. odwáděn za to plat po dwau groších bílých z každého
domu, nepřiměřeně welký, jak se o tom později saudilo.

Ze zachowaných pamětí není jasno, z čeho sobě Wyše-
hradští odwozowali, žeby jim náležela stejná práwa s Pražany
a jmenowitě Noworaěstskými. Do knihy swé městské nowě za¬
ložené roku 1495 dali si w domnění tom sepsati obšírné arti¬
kule přejaté ze psaných práw tehdáž na Starém a nepochybně
také na Nowém městě platných, přitom jmenowitě též z práw
Soběslawowých wýše zmíněných. Wedlé mnohých wěcí, kterými
sprawowati se bylo na jejich wůli, nacházelo se mezi artikuli
těmi také o rychtáři, že ho žádný nemá woliti nežli obec
starší s konšely, neb že oni dobře znají, kdobv se k té wěci
hodil ; jakož také, že rychtář nemá w raddě mezi pány sedati,
a má sauditi jen, coby bylo pod kopu grošů, též o konšelích,
že kdyžby úředník od Jeho Milosti králowské, to jest purkrabí,
chtěl konšely saditi, nemají býti jiní, nežli ti. „kteří na ceduli
jmenowáni budú“, to jest z počtu od předešlých konšelů na-
wrženého.47) Práwa tato a jiná, jak ze příběhů toho Času wy-
swítá, nebyla ode wšech purkrabí Wvšehradských uznáwána, a
přicházelo z toho k častým rozepřím s nimi. Jeden z purkrabí

47) W té knize, která tu zmíněna, jest zapsáno roku 1500 (fol. 14): „Když
jsú konšelé byli o nějaké potřeby před pány urozenými w wětším
saudu na hradé Pražském, a když se dotklo práw městských a
orteluow wyřiekání, tak jsú páni toho saudu, jako najwyšší pan sudí
a pan hofmistr králowstwi Českého, urozený pán, pan Wilém z Pern-
šteina, pan Puta Šwihowský, pan Jindřich Hradecký i s jinými pány
w ty časy spolu sedícími tuto jsú nám spráwu nalezli, abychom
wšech práw a swobod užíwali a jimi se sprawowali, kteráž páni
Nowoměstští mají, poněwadž přisedíme s nimi w jedněch zdech jako
oni.“ Wýpowědi této ústní, která nejspíš byla míněna jen o řádu
saudním zachowáwaném na Nowém městě, Wyšehradšti patrně přičítali
širší platnost, než měla.

A. Měsíanstwo. 1. Řády městské, a) Zřízení obecní. 305

Wyšehradských, pan Raupowský, to jest pan Jan z Raupowa
nejwyšší písař zemský a hofmistr dworu králowa, jsa držitelem
Libně (brzy po roce 1485), potahowal sausedy Wyšehradské
k robotě, chtěje, aby mu seno hrabali na lukách na tomto
statku; čemuž se wšak bránili, a musil od toho upustiti. Po
něm byl purkrabím pan Beneš z Kolowrat na Libšteině. Ten
neznámo pro jakau příčinu zsekal jednoho sauseda jménem
Walentina. Wyšehradští obrátili se se stížností na to ku králi,
kterýž proto Benešowi Libšteinskému purkrabstwí odňal a
wznesl roku 1496 na pana Bohuslawa z Újezdce, heitmana
hradu Pražského.

Za nowého tohoto purkrabí wznikly brzy nesnáze pro
rychtáře Jana Jiskru, který od něho dosazen byl proti wůli
obce, člowěka zlé powěsti, který byl z rodiště swého, městečka
Weselí nad Lužnicí, musil utéci pro rozličné neprawosti. Bylo
z toho w obci roztržení welké mezi wětšinau sausedů, kteří
se dosazení jeho protiwili, a jinými, kteří se ho přidrželi.
Z těchto někteří, nejspíš pro nějaké wýtržnosti, musili utéci
z mésta, a obec zwolila si jiného rychtáře; ale purkrabí pan
Bohuslaw ujímal se rychtáře Jiskry i odběhlých sausedů, tak
že se směli zase nawrátiti, ano některé z nich mínil i dosaditi
za konšely. Spoléhajíce naň chowali se i potom drze. Konšelé
a wšechna ostatní obec, smluwiwše se státi za jedno, psali
králi do Uher i panu Petrowi z Rosenberka nejwyššímu heit-
manu zemskému dosazenému na čas nepřítomnosti králowy
w zemi (1498). Z rozkazu králowa pan Petr Rosenberský do¬
pisem z Krumlowa dne 11 Dubna 1498 nařizowal panu Bohu-
slawowi, aby pro zachowání pokoje w obci neslušného chowání
sausedům oněm netrpěl a od rychtáře nenáwiděného i od
úmyslu dosazení konšelů z oněch, kteří byli půwody různic,
aby upustil; ale Bohuslaw z Újezdce bud hned tehdáž neupo¬
slechl, buď později předce úmysl tomu protiwný prowedl, tak
že neutěšený staw obce trwal po wíce potomních let. Rychtář
Jan Jiskra zawdal krom jiných skutků obci škodliwých zwláštní
příčinu k stížnosti, když w kostele prý šatlawu a kládu zřídil.
Po mnohém marném úsilí, aby úřadu zbawen byl, obec odwá-

Tomek, Dějepis Prahy.

20

306

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

žila se jím se wíce nesprawowati, a zwolila o swé ujmě nowého
rychtáře. Čtyři koušelé wypraweni jsau k purkrabí, panu Bohu-
slawowi, aby mu o tom oznámení učinili a prosili, aby mu
to nebylo proti mysli. Ale purkrabí, meškaje práwě we špitále
křížowníků wedlé mosta, když to uslyšel, rozkněwal se, konšely
zsekal, a dal je do šatlawy na Starém městě. Wyšehradští opět
wedli stížnost u krále, tentokrát po poslích wyprawených do
Uher, i přišel rozkaz od krále Wladislawa k nejwyššímu purk¬
rabí Jindřichowi z Hradce, aby Bohuslawowi z Ujezdce purk-
rabstwí odňal. Nejwyšší purkrabí na místě toho jal se pro-
středkowati. Obeslaw totiž Wyšehradské sausedy k sobě, při-
mlauwal se, aby pana Bohuslawa zase za pána přijali, že jim
bude napotom pánem laskawým a že jim naprawí wšecko, co
jim přečinil; pakli by se jinak zachowal, že jich nejwyšší
purkrabí sám w ničem neopustí. Wyšehradští dali si říci, a
pan Bohuslaw učinil náprawu sausedům, které byl zsekal ; obci
pak ukázal dobrau wůli podporau poskytnutau k wystawení
radního domu na W}šehradě, jak o tom jinde zmíněno. Stalo
se to dle wší podobnosti roku 1503. Rychtář Jan Jiskra a dwa
z konšelů jeho strany utekli z města, i jsau na wždy wypo-
wěděni co psanci.48)

Bohuslaw z Aujezdce o několik let později (po roce 1507)
wstaupil do řádu Swatojanského na Strakonicích, a dal se
w úřadě swém purkrabském zastáwati jistým panem Ctiborem,
jenž bydlil na Wyšehradě w zámku, a Dětřichem z Tandorfa
proboštem Wyšehradským. Tito nemohauce se srownati při sá

48) O příbězích těchto dáwá zpráwu zmíněná kniha Wyšehradská. Zápis
o wypowědění Jiskry a saudruhň jeho má datum MCCCCvii tu sobotu
na Boží křtění. Patrně jest jedno C wynecháno, a místo vii musí se
čisti iiii, tedy rok 1504, protože tohoto roku, nikoli wšak roku 1507,
připadalo božího křtění t. j. tří králů na sobotu. Předtím dne 11. Pros.
1503 pan Bohuslaw sadil konšely na Wyšehradě, mezi nimiž jmenují
se dwa ze sausedů od něho zsekaných, Jan Bradáč a Sigmund plawec,
přitom pak také nowý rychtář Hawel, který nepochybně nastaupil
na místo Jiskrowo. Bylo to patrně sazení konšelů, které se stalo
následkem smíření. Že se smířeni toto nemohlo státi před rokem 1503,
plyne z toho, že pan Jindřich z Hradce teprw práwě toho roku stal
se nejwyšším purkrabí po smrti pana Jana Jence z Janowic.

A Měšťanstvo. 1. Řády městské, a) Zřízení obecní. 307

zení konšelů, chtěje každý jiné, rozdělili se o Wyšehrad, tak
že každý sprawowal jednu polowici ; jakým to spůsobem šlo,
není nám známo. Teprw po smrti Bohuslawowě obnowen pře¬
dešlý pořádek za nowého purkrabí, tehdejšího nejwyššího
kancléře (1510 — 1521), pana Ladislawa ze Šternberka na Be¬
chyni. Zápisem krále Wladislawa roku 1499 bylo purkrabstwí
Wyšehradské slíbeno po suirti Bohuslawa z Újezdce panu Wác-
slawowi Bezdružickému z Kolowrat a na Košátkách; skutečně
wšak dosáhl ho teprw po smrti paua Ladislawa Šternberského
roku 1521.

Mimo obce městské chowala Praha w objemu swém ještě
také obywatelstwo, které k žádné z nich plným práwem nepří¬
slušelo. Ačkoli totiž za císaře Karla IV Malá strana obejmuta
byla zdí, do které pojata byla někdejší otewřená předměstí na
jižní a západní straně od Menšího města Pražského (1360),
nezměnilo se tím nic we práwních poměrech obywatelů těchto
předměstí, kteráž nenáležela k obci téhož města, nýbrž stála
pod rozličnými wrchnostmi, wětším dílem duchowními, a jimi
se sprawowala. Záhubami, které w těch místech podobně jako
w Menším městě samém spůsobeny byly w bauřích po smrti
krále Wácslawa, byly wrchnosti tyto na delší čas užíwání práw
swých zbaweny, ale během času nawrátily se k nim zase, a bylo
tu tedy několiko tak zwaných práw postranních. Obywatelé
míst těchto podobně sice jako poddaní sedlského stawu w okol¬
ních wesnicích podléhali co do stihání a trestání zločinů saudu
městskému; ale saudní moc we wěcech práwa saukromého
a jiné weřejné řízení příslušelo wrchnostem, a wykonáwáuo
bylo úředníky jejich. Při každém takowém práwě byly zwláště
také wedeny knihy, do kterých se wkládaly kaupě domů a jiné
zápisy. Spůsobu toho bylo práwo Swatomařslcé nad domy ná
ležejícími ku přeworstwí řádu Swatojanského panny Marie konec
mosta při kostele sw. Prokopa, práivo Oborslcé nad částí Obory,
která za starších časů náležela králownám českým, později ku
proboštstwí Pražskému, s kostelem sw. Jana, práwo kláštera
Strahowshého nad druhau částí Obory pod Petřínem, práivo

308 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstwo Pražské.

Swatojirské nad Pískem za sw. Tomášem, práwo probošta Praž¬
ského nad domy na Újezdě při kapli sw. Jana křtitele.

O obywatelícli Obory zmínili jsme se již při starší době,
že měli swého rychtáře a konšely a byli tudy zwláštní obcí.
Podobně připomíná se nowěji. ač nepochybně též staršího pů-
wodu, rychtář u Matky boží konec mosta (1516),41') a rychtář
Aujezdský (1467), 50) což ukazuje rowněž ke zwláštnímu zřízení
obecnímu pod wrchní mocí úředníků panských. Bezpochyby
bylo tak i na Písku pod spráwau abatyše sw. Jiří. W témž
pak spůsobu mělo také malé předměstí na poli Špitálském
před branau Poříčskau swého rychtáře, na zboží křížowníků
s čerwenau hwězdau.

b) Konání sprawedliwosti.

Mezi nejdůležitější základní práwa měst Pražských nále¬
želo, že měštan neměl sauzen býti jiným než saudem swého
města, tedy před purkmistrem a konšely. Jakým práwem čili
zákonem se saudy městské w Praze sprawowaly, ukázali jsme
při starší době, že totiž bylo práwo dwoje, na Starém a na
Nowéra městě tak zwané práico Pražské , na Malé straně a na
Hradčanech práwo Magdeburské. Práwem Pražským sprawowali
se potom také konšelé Wyšehradští. Práwo toto zakládalo se, jak
rowněž ukázáno, jednak na wlastních nálezích konšelů a obce,
jednak na práwích psaných odjinud přijatých, mezi nimiž zwláště
w platnosti bylo Zrcadlo šwábské do českého jazyka přeložené,
tau měrau, že se i zrowna práwem Pražským nazýwalo.51)

W těchto základech konání sprawedliwosti nic se během
času, který nyní máme na zřeteli, podstatně nezměnilo, toliko
že wlastních nálezů konšelů Pražských, kterými se ustanowo-

49) Tomáš Zuwač w knize Malostranské 1516 fol. M. 17.

50j Bartoš šwec z Újezdu. Lib. vinearum 1467 fol. K. 26.

51) Tak na př. ZDámý letopisee Bartoš písař (pag. 68) prawí, jak prý
„psáno jest w práwích Pražských we Hlawě 36 w rubrice páté o swěd-
čení přísežných4*. Jest to pak skutečné Hlawa 36 a rubrika pátá
Zrcadla šwábského w památném rukopise archivu Staroměstského,
o kterém jsme při tomto předmětu promluvili v Díle II.

A. Měšťanstwo. 1. Rády městské, b) Konání sprciivedliwosti. 3')9

wala trwalá prawidla pro saudce, z tohoto času naskytuje se
ni nohem méně než za časů starších, tak že se zákonodárstwí
saudní na delší čas ustálilo. Tudy co jsme při době předešlé
powědéli o práwě saukroraém a o řádu saudním w Praze plat¬
ném, není potřebí zde opakowati; postačí připomenauti jen,
co se w některých málo wěcech změnilo nebo určitěji usta-
nowilo.

Co se předně týče práwa osobního, příslušely pře manžel¬
ské owšem dle obecného tehdejšího řádu ku práwu duchow-
nímu. Toliko pokud sauwisela s tím práwa týkající se jmění,
rownal je saud městský. W tom spůsobu nachází se něco pří¬
kladů zwláště w knihách Nowoměstských, když manželé byli
rozwedeni, jak jmění mezi nimi bylo saudem rozděleno, a také
jeden případ roku 1500, když Pawel kowář. jehož manželka
Markéta nepochybně od delšího času se pohřešowala, s powo-
lením úřadu duchowního wstaupil we druhé raanželstwí. Pakli
by Markéta kdy se nawrátila, ustanowili konšelé, aby Pawel
druhé manželce Anně wydal 15 kop českých a wšecku její
wýprawu.5-)

Zwláštní bylo nařízení, které se čte w tak zwaných prá-
wích Soběslawowých, hájící čeládce swobodu wstupowání wman-
želstwí, že totiž pacholku ani díwce nemá w tom bráněno býti
od pána nebo paní pro službu nebo dluhy ani prý wězením
nebo swláčením s nich šatů. než mají se spokojiti rukojmím a do
roka a do dne toho dluhu čekati. Tamže o poručnících , že kněz,
mnich ani jeptiška nemají býti poručníky ani žádný, kdožby
w duchowních saudech byl úředníkem, též žádný písař městský;
což jmenowitě na Starém městě bylo zachowáwáno. Na Hrad¬
čanech nacházíme častěji osoby duchowní aspoň se swětskými
zároweň co poručníky.53) Poručníky ustanowowal otec nebo

Sí) Zápis o tom se nachází roku zmíněného w knize Nowoměstské f. 189.

53) W tak zwané Praxis et cursus cancellariae civilis, jejímž skladatelem
byl dle našeho mínění Prokop písař Nowoměstský, čte se o práwních
létech: Pubertas in civitatibus est circa annum decimura quintum, sed
apud ingenuos (nobiles) circa decimum qaartum ; apud ruricolas autem
judicatur per piios. Dle toho bylo by někdejší ustanowení konšelů
Staroměstských roku 1350, dle něhož mužský dosahowal práwních

310

Kniha IV Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

kdož jiný poručil komu jmění swé; konšelé byli nejwyš.šími
poručníky, a jim, wšak také králi, příslušelo d íwati „rozumná*
léta sirotkům, aby mohli sami wládnauti jměním.

O kšaftech čili posledních poručenstwích učinila starší obec
Starého i Nowého mésta we společném shromáždění roku 1426
dne 23 Ledna určité jednostejné usnesení, když by kdo ne¬
mocen jsa chtěl učiuiti poslední wůli, aby předně oznámeno
bylo purkmistru, kterýž má poslati k nemocnému dwa konšely
a písaře k sepsání kšaftu. Pakli by purkmistr nemohl nalezen
býti nebo nemohl obdržen býti písař s dwěma konšely, aby
powoláni byli dwa přísežní jiní, i aby nemocný před nimi
učinil swé pořízení, ti pak aby to do šesti nedél wznesli na
purkmistra a konšely; tehdy že má kšaft iníti platnost, jakoby
byl učiněn před dwěma konšely a písařem.54) W Menším méstě
Pražském byl obyčej, že při kšaftu býwal purkmistr neb rychtář
s dwěma konšely. Dle práwa saského čili Magdeburského mél
přitom kšaftující býti opatřen jakausi zbrojí neboli oděním,
což se wšak nejspíše časem přestalo zachowáwati.55)

Nic podstatného nezměnilo se w řádu o dédictwí, co se
týkalo nápadů dle zákona, nebylo-li žádné poslední poručen-
stwí učiněno. Toliko w příčině oclúmrtí, když nebylo kšaftu
ani přátel přirozených, nacházíme zwláštní ustanowení w prá-
wích Soběslawowých, že dwé třetiny pozůstalého jmění připadaly
na krále, jedna třetina pak na wdowu zemřelého. Později stala se
s práwern na odúmrti změna wétší, když král WTadislaw privi¬
legiem daným Starému městu r. 1499, potom pak Nowému městu

let rokem 18, ženská pak 15, musilo býti změněno. Zřejmého wšak
dokladu na to nemáme.

54) Liber miscellaneus civit. Prag. ab anno 1400 — 1454 fol. 1114.

55) Jest toho pamet roku 1424 w poslední wůli Martina Hesa písaře a
sauseda Menšího města w Lib. confirm. VIII (we wydání Emlerowu
pag. 67), kdež se o kšaftujícím prawí: qualiter ipse velut civis dictae
minoris civitatis Prag. subjectus legibus Saxonum, quibus eadem
civitas a longissimis retroactis temporibus utebatur . . deberet coram
prudentibus viris dominis magistro civium et consulibus juratis ejus-
dem civitatis pro tempore existentibus certis armis armatus et aliis
solempnitatibus ad hoc adhibitis condere testamentům.

A. Měšťanstwo. 1. Hády městské, b) Konáni sprawedliwosti. 3 1 1

r. 1504 odúrarti po obywatelích we městech těchto usedlých da-
rowal obcím, aby jich užíwaly na swé potřeby.56)

Kaupě domů a jiné smlauwy, které se ohlašowaly před
saudem a zapisowány byly do knih městských, dály se řádem
starodáwným, kromě pokud zkušenost během času ukazowala
potřebu některých změn aneb doplňků. Tak jmeuowitě roku
1454 obec Staroměstská učinila nařízení, když by se strany
smluwily o prodej domu, aby to ohlásily před konšely we
třech dnech. Rozumělo se, že sic potom jedna neb druhá strana
mohla od smlauwy odstaupiti. Poněwadž pak se stáwalo, že
když byla smlauwa ujednána před swědky, prodáwající, jestliže
nechtěl státi w slowu, na ženu co spolumajetnici se wymlau-
wal, jakoby nechtěla ku prodeji swoliti, ustanowena na to týmž
nálezem obce pokuta dwau kop, dokázalo-li se swědky, kteří
byli při smlauwě, že před nimi žena byla swolila. Týmž ná¬
lezem zakázáno bylo prodáwati domy osobám stawu panského
neb zemanského leč se zwláštním powolením konšelů, které
dle prawiala nemělo býti dáwáno.57) Zapírání smlauwy od
manželek co spolumajetnic musilo se stáwati welmi zhusta,
ježto i konšelé Menšího města se swolením starších obecních
roku 1482 wyhrožowali na to pokutau peněžitau a ztracením
záwdawku, poněwadž prý z toho pocházelo mnoho stížností.58)

Wětší důležitost měly nálezy obcí Pražských i privilegia
králowská během toho času, která se týkala tak zwaných weč-
ných platit 11a domích a jiných nemowitostech we městě. Již
za dáwnějších časů uznáwala se škodliwost přetížení domů
platy takowými, ježto majitelé domů chudli, jiní měli na nich
wíce než oni a domy hynuly we wýstawnosti, když držitelé
neměli prostředků k oprawowání jich. Z té příčiny již císař
Karel, jak na swéin místě powěděno, při založení Nowého
města Pražského ustanowil, aby domy w něm nesměly obtíženy
býti platy takowými wíce než do polowice, a později privilegii
králowskými dopauštělo se aspoň wykaupení z platu, byť proti

5flj U Čelakowského w privilegiích 312, 320.

57) W knize Staroměstské od roku 1417 fol. 239.

5S) W knize Malostranské při roce zmíněném fol. A. 2.

312

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstwo Pražské.

wůli toho, komu náležel. W bauřích po smrti krále Wácslawa IV
pomyslilo se na prostředek říznější k odstranění tohoto zlého.
Roku 1421 za času panstwí mnicha Jana Želiwského w Praze
uzawřela spojená obec Starého a Nowého města shromážděná
dne 29 Srpna o „wšech úrocích w ohradě městské zapsaných
anebo jinak kterakžkoliwěk objištěnýcb a utwrzených, aby
nižádnému wěčně placeni nebyli s wymíněníra. „kdož které
úroky mají kaupené anebo kterakžkoliwěk jinak na ně při¬
padené", těm aby jistina na ně wypadající od držitelů zaplacena
byla.59) Byl to tedy nález o nuceném wykaupení se z wěčných
platů, při čemž jak se zdá měly bez wýplaty zrušeny býti
platy náležející duchowenstwu aneb měšťanům německým a ji¬
ným tehdáž z Prahy wypowěděným.

Prowedení tohoto nálezu setkalo se wšak s welkými t재
kostmi, protože nejspíš mnohým, kteří se měli wykaupiti slo¬
žením jistiny, přišlo to newhod, jiní, kteří měli listy na wěčně
platy, wedli snad stížnost, když se jim nedostáwalo jistiny ani
úroku. K odstranění těchto nesnází obec Nowoměstská a ne¬
pochybně také Staroměstská později kdysi, r. 1428 nebo něco
dříwe, nařídila, aby wšecky listy na platy byly wydány konšelům
a které ještě nebyly wyplaceny, aby sepsány byly w registřík,
a ty aby každému byly wyplaceny dle práwa aneb dle dobro-
wolného přátelského umluwení, jak prý bylo o to naučení
mistrů, kuěží i kazatelů Pražských ze zákona božího. Nařízení
toto častěji po sobě ohlašowané na trzích po dwě léta a do
třetího roku nemělo předce plného účinku ; pročež konečné
konšelé Nowoměstští na mnohé naléhání obce starší i weliké
wydali nález dne 28 Srpna roku 1430, kterým wšecky listy
na platy, které do určitého času nebyly raddě odewzdány, ať
pak doplacené nebo nedoplacené, prohlásili za neplatné a zru¬
šené. „Pakli by kdo listy takowé, splacené nebo nedoplacené,
napotom u sebe chowal neb co proti nálezu tomu mluwil, měl
býti s hrdlem i statkem na milosti konšelů, a listy u něho
shledané neb optané měly býti, rušeny, řezány a kaženy". Zá-
roweň přísné zakázáno, aby napotom nikdo wíce takowých
S9) Archiv Český I. 206.

A. Měšťanstivo. 1. Řády městské, b) Konání spraivedliwosti. 3 1 3

platů na domicil neb jiných statcích w ohradě města nepro-
dáwal ani nekupowal. Bezpochyby w témž spůsobu usnesli se
také konšelé a obec na Starém městě.60)

Smluwami Brněnskými roku 1435, po kterých císař Sig-
mund byl přijat za krále, mezi jinými wěcini bylo od něho
swoleno, „aby platowé kněžští komorní, na domích Pražských
zapsaní, placeni wíce nebyli",61) čímž hlawní přání obce, ku
kterému nález roku 1421 směřowal, bylo asi splněno; ale
platů náležejících osobám swětským, privilegium toto císaře
Sigmunda se netýkalo; tu pak za potomní wlády císaře Sig-
munda a později na předešlé nálezy obcí nejspíš se zase ne¬
dbalo, až konečně stalo se mocné zakročení králowské moci
privilegiem krále Jiřího daným oběma městům, Starému a No-
wému, dne 2 Čerwence roku 1459. W privilegii tomto král
slowy obšírnými a důraznými horlí proti škodliwým následkům
přetížení domů platy, že jím hospodář hyne a cizímu stáwá
se takořka podruhem, město pak zbořeništi domů se znešwa-
řuje. W úwodu prawí se, ač snad poněkud s přehnáním, že
není téměř jednoho domu platů takowých prostého, a některý
dům pro obtížení přílišné že nemá ceny za dwa haléře. Twrdí
se pak, že takowé zawádění domů stalo se nezákonným spů-
sobem proti práwům králowským, a proto k žádosti měšťan-
stwa král prohlašuje wšecky platy 11a domích we městech
těchto, ať swědčily osobám duchowním neb swětským, cizím
nebo domácím, nawždy za zrušené a odwolané 6') Privilegium
téhož obsahu král Jiří o pět let později (1465) wydal také
Menšímu městu Pražskému se zwláštním wzhledem k tomu,
že město toto po někdejším spuštění w domácí wálce ještě do
toho času bylo wětším dílem zříceninau a potřebowalo tudy
tím wíce úlewy, by se snáze znowu powzneslo. 63) Privilegium

60) Nález Nowoměstských roku 1430 nachází se w knize suudní Nowo-
městské od roku 1419 íol. 59.

C1) Wiz 11 Čelakowského fol. 218.

tí2) Tamže 246.

tt3) Z rukopisu bibliotheky Gerstorfské w Budišíně (č. 56, 414-416) sdělil
se mnau pan prof. Čelakowský.

314

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

krále Jiřího jest potom Starému i Nowému městu stwrzeuo
také králem Wladislawem hned roku 1472.

Nelze poehybowati, že privilegia tato učinila skutečný
konec platům wěčným na domích Pražských; owšera pak již
předešlými nálezy obecními bylo dosaženo, že aspoň žádné
nowé platy nemohly na domy býti uwodíny, tak že smlauwy
o prodeje platů, kterými starší knihy městské jsau naplněny,
w této době se w nich wíce newyskytují.

O wlastnickém práwu na domích ustanowuje se w práwích
Soběslawowých, že může každý saused dům swůj dělati čili
w něm stawěti jak se mu líbí kromě druhého sauseda škody.
Swětlo že smi sausedu druhému zahraditi, nemá-li druhý na
to listů, to jest smluw jinak ustanowujících, ale wodau že nemá
sausedu škoditi; chtěl-liby udělati důl, že to smí býti jen půl¬
druhého lokte od zdi sausedowy. Se wzhledem k tomu nálezem
obce roku 1453 dne 7 Cerwna ustáno weno, co již od staro -
dáwna postaweno jest anebo zděláno a toho požíwáno, w tom
saused sausedu aby nepřekážel; neb že snad někdy na to „ ii-
stowé byli, kteříž těchto let ztraceni jsau a nebo z země wy-
neseni“.64) Myslilo se přitom nejspíš na někdejší mnohé držitele
domů, kteří se roku 1420 wystěhowali z Prahy a ze země a
listiny swé s sebau wzali.

Saucl městský byl od starodáwna dvvojí, wětsí a menší ,
dle pří přes deset kop a pod desíti kopami. Rozdíl nowější
mezi nimi byl že na saudě wětším neměl místa rychtář jak za
starší doby, nýbrž jemu, jak již na jiném místě powěděno,
byly přikázány jen pře menší pod desíti kopami. Na wětším saudě
zasedali konšelé s purkmistrem w čele we čtyřech lawicích, a
wyžadowalo se, aby byli přítomni wšichni neb aspoň wétšina
jich. Pořádek byl dle práw tak zwaných Soběslawowých, že
měl takowýto saud plný zahájený konán býti každé čtyry ne¬
děle, jeduau za každého purkmistra ; což wšak w jiném článku
týchž práw wykládá se, že mělo býti do roka dewět saudů
plných a tři tak zwaní posudlcoivé , totiž tři saudowé plní od
Hroinnic do sw. Trojíce, tři odtud do sw. Hawla, tři zase do
64) W knize Staroměstské od roku 1417 fol. 238.

A. Měšťanstwo. 1. Řády městské. b) Konání spraivedliiuosti. 315

Hromuic, a po každých třech saudech jeden posudek. Rozdíl
mezi saudem a posudkem nevyznačuje se dosti určitě; toliko
wyswítá, že na posudku postačowal menší počet přítom¬
ných a jednalo se tedy o menších wěcech. Rychtář na menším
saudě měl zasedati clwakrát za týden Ráno měl sauditi pře
nad kopu, odpoledne co bylo pod kopau. Roku wšak 1510
obec Staroměstská nařídila, aby saudowé, totiž plní, zahájení,
držáni byli na každé suché dni, tedy jen čtyrykrát do roka.

W řádu saudním se nic podstatně nezměnilo. Nacházíme
toliko v příčině obsílky ustanovení, kdyby kdo následkem ža¬
loby byl obeslán a newěděl napřed proč, že mu měla dána
býti lhůta do třetího dne, aby mohl s přátely přijíti. Tak též
wedení čili pomáhání práwa, to jest vykonání rozsudku,
kteréž příslušelo rychtáři, dálo se všemi starodávnými spů-
soby. Rychtář měl ve věcech, které náležely k jeho saudu,
dopomoci právu třetí den po rozsudku ; ve věcech, které byly
rozsauzeny na saudě větším od konšelů, měl práva pomáhati
vždy po třetím saudě.

O wězení pro dluhy uvodí právo Soběslavovo naložení
mírnější s dlužníkem, než bylo nařízeno v starší době. Měštan,
který by neměl z čeho dluh zapiatiti, neměl déle držán býti
ve vězení městském než do třetího dne ; potom měl za ruku
odevzdán býti věřiteli, aby jej choval ve svém zajetí. Wěřitel
musil jej však stravovati, ne o chlebě a vodě, jak byl starší
řád, nýbrž každý den měl mu dáti za peníz chleba a pintu
piva mladého, k tomu dvě krmě teplé k obědu, hrách a kus
masa, k večeři zelí a kus masa anebo polívku; nesměl ho
také pautati ani chowati ve tmě, nýbrž ve světlém a teplém
místě. Pakliby se dle toho k němu nezachoval, tehdy měl dluh
ztiacen býti.

K purkmistru a konšelům Starého města Pražského šlo
jak od starodávna odivolání od saudů všech jiných králov¬
ských měst v Čechách, která se spravovala právem Pražským.
Mezi města tato počítalo se také Nové město Pražské, jehož
konšelům to dávno bylo proti mysli, protože se to nesrovnávalo
se zásadau rovnosti Nového města se Starým. Listina však

31G

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

předtím wydaná králem Wácslawem roku 1409, kterau roz¬
hodl tehdejší rozepři o to mezi oběma městy, byla císařem
Sigraundem stwrzena roku 1436, a tím odwolání do Starého
města i napotom schwáleno.6’) Teprw za krále Wladislawa II
zpěčowali se toho Noworaěstští znowu, a obdrželi privilegium
roku 1504, kterým wedlé jiných wěcí rozličných propůjčeno
jim také, aby od rozsudků konšelů jejich na žádné jiné práwo
wyšší odwolání dopuštěno nebylo než na krále samého před
osobu jeho/’6) W rozepři, která z toho jakož i pro jiné wčci
wznikla mezi oběma městy, král učinil wýpowěd roku 1509,
kterau rozhodnutí odročeno jest až do budaucího krále, totiž
syna Wladislawowa Ludwíka, tak aby na ten čas odwoláwání
z Nowého města na Staré nebylo, wšak Staroměstským bez ujmy
na práwích jejich, když by se potom o ně hlásili.67) Odwolání
ku králi bylo ze Starého jak z Nowého města dopuštěno, ale
stáwalo se nejspíš jen we případech welmi řídkých; častěji
owšem z Menšího města, kdež pak saudil podkomoří a hof-
rvchtér. až teprw privilegiem krále Wladislawa již zmíněným
roku 1507 i toto město z práwa podkomořího bylo wyňato.
Sprawujíc se práwem Magdeburským, měla wšak Malá strana
také odivolání do Litoměřic , jak již we starší době bylo w oby¬
čeji; také pak zachowalo se we zwyklosti, že Hradčanští, rowněž
práwem Magdeburským se sprawující, biáwali naučení od kon¬
šelů Malostranských, jak swědčí příklad ještě z roku 1488. 68 )

Z oboru práwa trestního zachowalo se z této doby ješté
méně nowých nálezů obecních než z práwa civilného. Některá
ustanowení toho se týkající naskytují se nám w práwích Sobě-
slawowých často již zmíněných, o kterých nesnadno jest weskrz
dopátrati se, zdali pocházejí z nálezů nowéjších čilí starších
nám neznámých. Wedlé toho jest wšak dosti mnoho zápisů
o jednotliwých případech we knihách městských a ještě wíce
zpráw w letopisích tehdejších, z nichž poznati se dá tehdejší

6S) U Čtdakowského 227.

6B) Tainže 322.

67) Liber vetnst přivil, fol. 268.

6i) O spůsobu kšaftowání w knize Hradčanské fol. 42.

A. Měsíanstwo. 1. Řády městské, b) Konání sprawedliw o sti. 317

spňsob konání sprawedliwosti w záležitostech trestních, tak že i;a-
býwáme o něm představení úplnějšího než z pamětí doby starší.

Za zločiny, které byly hodny trestání na hrdle, pokládaly
se wražda, žhářstwí, laupež, zlodějstwí krom případů lehčích,
podáwení čili násilí ženské, dělání neprawé mince, po případě
i lichwa, též zrada nad obcí. Jiné zločiny stihaly se rozličnými
tresty tělesnými, peněžitými pokutami, zahanbením weřejnýra
neb také wypowěděním z města. Odsauzení do wazbv na určitý
čas nebylo ještě w obyčeji, leč při menších přestupcích.

O ivrazdu spáchanau z osobního nepřátelství stáwalo se
za starších časů narownání mezi winníkem a přátely zabitého.
O narownáních takowých nacházíme paměti dwě z let 1437 a
1439, ještě pak později jednu roku 1485 v knihách Nowo-
městských. W případě prwním Janek z Čirnic, jenž byl za¬
vraždil Matěje čili Marka odtudž, dle wýpowědi přátelských
rozsudí obau stran musil učiniti pokání sám dewátý dle oby¬
čeje s wytažeuým mečem a čtyřmi swíčkami woskowými na
hřbitowě u sw. Jindřicha, a hned přitom zaplatiti dwě kopy
a později opět dwě kopy na dobré skutky za duši zabitého
(1437). W případě druhém Prokopowi Šimonkowu a třem jeho
druhům řezníkům za hlawu Jakuba Pařízka řezníka na Nowém
městě uloženo dáti čtyry swíčky o dvanácti librách wosku do
kostela sw. Jindřicha a po welkonocích v témž kostele zjed-
nati 30 mší za duši téhož (1439). Roku 1485 Havel jakýs,
jenž zabil Říhu formana, rovněž dle umluwy prostředkem roz¬
sudí učinil pokoru před konšely w raddě, a odprosil po tři¬
krát Annu manželku Ríhowu, kteráž mu odpustila i s přátely
swými; zavázal se pak dáti lázeň chudým se wší potřebau
k tomu a postaw sukna, též 5 liber wosku do kostela sw. Jin¬
dřicha a 5 liber do kaple Božího těla. Později se podobné pří¬
pady narownání o hlawu wíce nenaskytují, a zdá se tudy, že
obyčej ten během potomního času w Praze zanikl a dáwal se
průchod přísnějšímu práwu.

Wraždv rozličného spůsobu, jakož laupežné, úkladné, otrá¬
vení, zabití dítěte byly trestány rozličnými spůsoby poprawy
dle toho, jak se která pokládala za zločin ohawnější.

318

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Ohywatelstwo Pražské.

O zlodějstiví zmínili jsme se jinde, kterak za časů welké
domácí wálky pro náboženstwí mistři a kněží Pražští, mezi
nimi jinenowitě Jan Rokycana, zasazowali se proti trestání
zločinu toho na hrdle.69) Odwoláwali se přitom na starý zákon,
že ani jím nebyl na zlodějstwí, jakožto wěc jen jmění se tý¬
kající, uložen trest smrti, než toliko náhrada několikonásobná,
a poukazowali k tomu, že ani jiné ohawnější zločiny, jako
na př. cizoložstwí, nebyly trestány ztrátau žiwota. Wynasnažení
toto mělo také účinek, tak že po wíce let nebyl w Praze žádný
zloděj oběšen dle staršího obyčeje. Ale na dlauho se toto na¬
klonění k wétší lidskosti nezachowalo. Po nastaupení císaře
Siginunda w panstwí starší krutější řád, jinde zwyklý, w té
i w jiných wěcech zase se obnowil.

O lichwě obsahují práwa Soběslawowa ustanowení, jak se
zdá, staršího půwodu, dle kterého měla ztracením hrdla i zá-
roweň jmění stihána býti we dwau případech, totiž kdyby kdo
druhému půjčil na základ, tak aby základ ztracen byl, jestliže
nezaplatí do určité lhůt.y, neb kdyby se půjčka učinila pod
přikrytím kaupě, tak aby dlužník wěc wěřitelowi prodanau měl
potom dráže od něho zase kaupiti. Odsauzení dáwalo se wšak
jaksi na wůli konšelům. Kdyby w případě takowém lichwář
utekl z města, mělo jmění jeho nemowité spadnauti na obec,
mowité na krále; ženě měl zanechán býti domácí nábytek;
měl-li wšak děti, wyhražowala se jim milost od obce.

Zrada nad obcí byla pojem welmi neurčitý. Obecně roz¬
umělo se jí předsewzetí nějaké na škodu obce w dorozuměuí
s nepřátely jejími, což wšak dle postawení stran w obci proti
sobě mohlo wšelijak býti wykládáno. Mistři a kněží Pražští
strany Rokycanowy proto i w té wěci w létech náboženské
wálky snažili se krotiti strany, aby se zabránilo zbytečné krwe-
prolití. 70) Ale w potomních časích zrada nad obcí častěji slau-
žila stranám práwě panujícím za záminku k pronáší edowání
swých protiwníků, a býwala nelítostiwě stihána poprawami,

69) Wiz w Díle IV. str. 572.

70) Wiz Monum. concil. Basileensis I 341.

A. Měšťanstivo. 1. Řády městské, b) Konání sprawedliwosti. 3 19

jak swěclčí násilnictwí prowozowané za wlády Pešíka z Kunwalda
a Pawla Dětřichovvic proti nejwáženějším spolusausedům, po¬
zději pak zase zůření obcí proti konšelům za časů krále Wladi-
slawa, při kterém rowněž nezachowáwaly se wždycky meze
sprawedliwosti a lidskosti.71;

Poranění bylo dle práwa z Němec přijatého, pojatého wšak
wýslowně do tak zwaných práw Soběslawowých, pokutowáno
penězi, při čemž činil se rozdíl mezi usedlým měšťanem neb
také wládykau a pauhým řemeslníkem. Kdoby měšťana nebo
wládyku zsekl, tak že by ochroměl na kterém údě., měl dáti sto
grošů, za ránu ohawnau, kterau by nějak zobawen byl, 50 grošů,
za raodrau ránu 25 grošů, za skrytau 15 grošů ; uťal li by mu
ruku neb nohu neb oko wyrazil, měl platiti za půl člowěka, to
jest tuším 25 kop, padesát kop pak, kdyby zsekaný od těch ran
umřel, což tedy byl celý člowěk. Byl-liby poraněný řemeslník
a umřel by od ran, ten který jej zsekl, měl platiti jen 10 kop
za hlawu; byl-liby pak to těžíř, to jest dělník 11a poli neb na
winnici, nebo služebník, toliko pět kop grošů. Přísněji mělo
býti trestáno, jestližeby dwa se seprali na ulici a jeden uteklby
domů, druhý pak za ním by běžel s nahau zbraní do domu ;
takowý měl hrdlo ztratiti.

O cizoložstiví jest článek práw Soběslawowých, dle kterého
oba w něm popadení ponejprw měli státi hodinu 11a pranéři,
podruhé mělo oběma prožženo býti čelo a měli se o pokutu smlu-
witi s rychtářem, potřetí měly se jim oči wylaupiti a měli wy-
hnáni býti z města. Skutečně zdá se, že se tak nezachowáwalo.
Když 11a Starém městě roku 1504 objewen byl pacholek, který
se dělal kuchařkau a měl tudy přístup k hospodyni, jakési

7l) Památná jsau slowa starého pamětníka Pražského z onoho času we
Starých letopisích českých na str. 121: „Ó! co jest za mé paměti
w té Praze měšťan, lidi znamenitých, stínáno, počnúc od pana Domšíka
a pana Čeňka iwiz w Díle III 547) ! W prawé prawdě mohli by jimi
dobře welikú ulici osaditi. A to wšecko nic jiného nečini, nežli pýcha
a záwist; neb wždy jedni nad druhé chtie sě pnúti, chtiece wlásti
w Praze a na úřadech býti, aby obohatěli.u Opakujeme zde doklad
tento, protože se jím tak rázně naznačuje soptění tehdejších stran
proti sobě.

320

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obywatelstivo Pražské.

swíčnici Pihawé na Můstku, byla cizoložnice pokutowána na pe¬
nězích 50 kopami grošů, pacholkowi pak wymeten hrubý pardus,
„pod wěncem pušpánowým* ; staří lidé prý prawili, že tako-
wého pardusu jak žiwi newiděli.7'2) Podobně na Malé straně
roku 1500 Jakub rybář, postižen jsa w cizoložst.wí, měl platiti
50 kop grošů; což mu prominuto ku přímluwé podkomořího
pana Albrechta Leskowce, ale musil se wystěhowati z města
we čtyřech nedělích.73) Také jiné hrubší přečiny proti mraw-
nosti byly stihány trestem. Wdowě Markétě dceři řezníka
Radocha na Starém městě, postižené we skutku smilném, byl wzat
dům její, a dostal se od krále Jiřího rychtáři tehdejšímu Mar-
šowi z Průhonic (1468). 74) Dwa mladí pacholci na Nowérn
městě, kteří roku 1506 násilí učinili staré ženě, jsau za to
kleštěni katem.75)

Na křiwau přísahu před saudem klade práwo Soběslawowo
trest, že měl takowému jazyk týlem wywlečen býti, a kdo by
se Bohu rauhal, měl mu jazyk býti uřezán. Nenacházíme
wšak paměti, žeby trest takowý na kom byl skutečně wykonán
w Praze.

Urážky na cti trestaly se odwoláním čili naprawowá-
ním řeči a odprošeníin weřejným před raddau městskau ;
byloli to pak proti konšelům, nastupowalo se na tresty přís¬
nější. Na práwě Malostranském musil roku 1501 Wácslaw Sof
pro řeči swé proti konšelům Nowoměstským, že prý nešlechetně,
zrádně a zkurwysynsky proti němu jednali, učiniti weřejné
wyznání před nimi i konšely Menšího města, že w hrdlo lhal
a neprawě, nešlechetně a zrádně mluwil a pro takowé wěci
že jest měl hrdlo ztratiti; potom pak kázáno mu we čtyřech
nedělích z města se wyprodati.76)

Lehce se braly a ausměšně trestaly swády mezi hokyněmi
a prodawačkami na trhu. Když by se co takowého mezi dwěma

72) Staré letop. české 266.

73) W knize Malostranské k tomu roku fol. F 19.

74) W knize Staroměstské fol. K. 29.

75) Staré letop. české 276.

76j W knize Malostranské fol. G 6.

A. Měsťanstivo. 1. Řády městské, b) Konání spraivedliivosti. 321

přihodilo, dle práwa Soběslawowa měla jedna žernow nésti od
pranéře až k šatlawě a druhá ji bůsti, potom pak zase prwní
druhau týmž spůsobem.

Zatýkání zločinců neb ze zločinů obwiněných stáwalo se
we městech Pražskýxh rychtáři a sluhami jejich čili biřici ;
býwali wšak zločinci přiwáděni také odjinud, jak daleko sáhala
mocnost hrdelního práwa čili poprawa měst Pražských, do
Starého města jmenowitě z kraje Kauřimského, w němž Pra¬
žané byli poprawci, do Menšího města zase z kraje Slánského
Tak se již roku 1510 připomínají laupežníci z Fidrholce sau-
zení w Praze, z lesa totiž dlauho potom zlopowěstného, kterým
se nyní jezdí po železnici od Běchowic k Auwalu.77) Ne¬
bezpečnější zajatí byli wodíni sewřeni pátečnicemi. Mnozí po¬
stižení při skutku již na cestě do šatlawy zkusili zbití od lidu
rozkwašeného.78) Šatlaiva byla místo šeredné, smrduté, we
kterém wězňowé obyčejně byli stěsnáni we sklepích a musili
snášeti weliké swízele, při čemž záleželo na biřicích, komu
chtěli poněkud ulehčiti. Od nich a dle potřeby wětší také od-
žoldnéřů byli wězňowé hlídáni; také pak krewní písař měl
místo swé před šatlawau, kdež měl přes celý den sedati, aby
byl nalezen, kdykoliw ho bylo potřeba. Dle příkladu Daliborky
na hradě Pražském, nazwané tak dle zemana Dalibora, Nowo-
městští již roku 1512 nazwali dwa sklepy swého wězení Po-
léwka a Jelito dle jmen dwau, kteří w nich tehdáž byli za-
wřeni.79)

Při zkaumání winy welkau úlohu měla zhusta mučírna,
we které trápením rozličným donucowali se obwinění ku při¬
znání se a k powědění na jiné co spoluwinné. Užíwalo se
k tomu tažení na škřípci, pálení do boků a jiných spůsobů,

77) Staré letop. č. 325.

78) Si aliquando pro minimo furatur quis, antequam perducitur ad ju-
diccm, percutitur et nimis crudeliter tractatur, prawí mistr Jan
z Rokycan w řeči swé w koncilii Basilejském roku 1433, kdež práwě
zastáwal mínění, žehy zlodějstwí nemělo býti trestáno smrtí. Monuuu
concil. I. 341.

79) To jsau ty slowutné wazby Nowoměstské! dokládá k tomu sausměš-
kem Staroměstský saused letopisec. Staré letop. č. 332.

Tomek , Dějepis Drahy.

21

322

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

někdy až příliš kruté a po wíce hodin. Připomíná se roku 1498
o jednom sausedu znamenitém Nowoměstském Janowi kamen-
níkowi, kterak mu tažením na skřipci zlámali ruku, tak že
zůstal na wždy chromý. Nicméně wytknauti sluší, že předce
při městských saudech Pražských zachowána w tom byla jistá
míra w porownání se saudy jinými, zejména i na hradé Praž¬
ském neb jiných hradech králowských a panských.

O wině rozsuzowali konšelé, a pokud nálezu newyřkli,
měli na wůli z příčin uwážení hodných dáti také milost zlo¬
činci. Nález učiněný nesměli wšak sami wíce změniti; toliko
král aneb jiná mocná ruka, jak se prawí w práwích Soběsla-
wowých, mohla winnému pomoci. Skutečně wšak užíwala práwa
udělení milosti také obec. Wyprawowali jsme jinde tkliwý pří¬
běh o zemanu Óenkowi z Sendražič, kterému roku 1433 na
Nowém městě darowán byl žiwot ku prosbě newěsty jeho a ku
přímluwě kněží od shonu obecného lidu, když weden byl již na
poprawu, při Čemž tento shon lidu wzat byl od konšelů za
shromáždění obce. Nacházejí se wšak pozdější případy podob¬
ného udělení milosti od obce jak na Starém tak na Nowém
městě Pražském. Odpuštěno jest zejména roku 1506 na Malé
straně Janowi z Hradiště, jenž byl ukradl koně a jiné prý
laupeže dělal, opět roku 1510 na Starém městě jakémusi žáku
a jisté ženě Dorotě a kuchařce její, kteří byli odsauzeni na
smrt pro zamýšlenau wraždu. Po obakrát stalo se to hlawně
na přímluwu mistrů a kněží, kteří dle toho neustali i později
we wynasnažení swém, aby se trestání na hrdle umenšilo.80)

Wykonání poprawy nad člowěkem odsauzeným nařizowal
purkmistr, wedení pak na poprawu náleželo rychtáři, který
k tomu měl biřice a chowal koně k wezení zločinců na smrt,
obyčejně na smyku. Spůsob poprawy byl pak rozličný, dle spů-
sobu a welikosti zločinu. Za starších časů bylo nejobyčejnější
stínání a wěšení, w některých případech také lámání kolem
čili na kolo wbití, jakož i upálení. Nowěji připomíná se také
čtwrcení, utopení a zahrabání za žiwa, ač možná že i to wše-
cko bylo staršího zwyku. Později teprw, totiž za krále Wladi-
8B) W knize Malostranské fol. před A 1. Staré letop. č. 326.

A. Méšťanstwo. 1. Řády městské, b) Konáni sprawedliwosti. 323

slawa, přineseno bylo z Uher strkání na kul a odření za žiwa,
ukrutnosti do onoho času w Čechách neslýchané.81)

Stětí bylo obyčejným trestem smrti za wraždu, za násilí
ženské, jakož také za skutky, které se pokládaly za zradu nad
obcí. Oběšením odprawowali se nejwíce zloději a lupiči. Na
kolo wbit čili wpleten byl zločinec jeden od Staroměstských
roku 1478. neprawí se pro jakau winu, jiný roku 1514, který
zaškrtil prowazem jednu ženu letitau wdomě; kat zlámal mu,
jak se wýslowně prawí. wšecky hnáty. S2J Upálení bylo obyčej¬
ným trestem na paliče; roku wšak 1498 bylo upáleno také
pět žen pro otráwení lidí,8 J) a roku 1518 dwa zloději, kteří
byli ukradli monstrancí a několik kalichů.84) Gtivrcení připo¬
míná se w Praze jen we dwau případech, které se wšak ne-
zběhly na práwě městském, nýbrž z rozkazu králowského. Koku
totiž 1490 král Wladislaw dal na Hradčanech čtwrtiti Alex¬
andra a Podwinského, služebníky knížete Hynka Minsterber-
ského, obwiněné z úkladů zrádných, a opět roku 1509 čtwrcen
jest holomek z auřadu purkrabského na hradě Pražském jmé¬
nem Kulhánek, že za peníze dal utéci dwěma wězňům, na kte¬
rých záleželo.85) Utopeny byly roku 1509 na Starém městě
dwě trawičky; zahrabání pak za žiwa byl obyčejný tehdáž trest
na zabití dítěte. Připomínají se toho tři případy z let 1506
a 1514. tonejprw jedna mladá osoba ženská zahrabána byla
za Wyšehradem, protože porodiwši dítě do wody je uwrhla;
podruhé týmž spůsobem ze Starého města odprawena žena
kowářka, která we wdowstwí dwě děti zabila, a w krátce po¬
tom téhož roku za Horskau branau zahrabána kuchařka ně¬
kdy Wilémkowa z Troskowic, sťatého rok předtím, která rowněž
porodiwši dítě je zabila.86)

8I) Wýslowně prawí sauwěký letopisec k roku 1509: O takowé ohawné
smrti (dřením) prwé nikdy w Čechách slýcháno nebylo ani o wstrkáni
na kůl, ale to jest již z Uher sem do Čech přineseno. Staré letop.
české 312.

*2) Staré letop. č. 216, 379.

83) Tamže 255.

84) Tamže 423.

85) Tamže 247, 321.

««) Tamže 279, 359, 379.

324

Kniha IV. Oddíl druhý 11. Obywatelstivo Pražské.

Dření a na hul wstrkání, jak řečeno, bylo přineseno z Uher.
Příčinu zawdala k tomu hrozná rwačka, která se zběhla roku
1509 za přebýwání krále Wladislawa w Praze mezi Uhry
z jeho průwodu a obecným lidem Pražským. Tehdáž král
Wladislaw nedbaje práwa městského dal zjímati drahný počet
lidí ze wšech tří měst Pražských a odwésti na hrad, kdež
mnoho jich odsauzeno k smrti, a wykonány poprawv nad nimi
rozličnými spůsoby na Malé straně. Tehdy mezi jinými Florian
Malec, jeden z konšelů Malostranských, a jiný s ním uwázáni
k pranéři dřeni jsau a kůže jejich potom od katů rozwěšeny
nad nimi, jiný pak ze zajatých jest čtwrcen a čtwrti těla roz¬
wěšeny jsau na bránách Menšího města.87) Na kůl byli
wstrčeni téhož roku ponejprw dwa palici na Pohořelci odsau-
zení na hradě, později pak roku 1512 na témž práwě dwa
bratří rytířského rodu pro welké laupeže a ukrutnosti.88) Na
Starém městě byl příklad ten následowán posledně řečeného
roku ponejprw odprawením jednoho krčmáře, neznámo pro ja-
kau winu, potom roku 1513 jednoho sladowníka pro wraždu.
Ten pro okolnosti přitěžující smýkán byl také koněm až k ši¬
benici, kdež poprawa wykonána. a roku 1514 týmž spůsobem
spoluwinník tétéž wraždy, sedlák jeden, wlečen jest koněm
k šibenici a na kůl wstrčen. Kůl mu ponejprw wynikl bokem;
kat wynaw kůl, opět jej do něho wstrčil, i wynikl ‘nyní mimo
samu hlawu po lewé straně. Tím spůsobem neobratností po-
prawčích hrozná tato smrt častěji ještě wíce byla stéžowáua.89)

Nejobyčejněji byly poprawy wšechněch těchto rozličných
spůsobů wykonáwány wenku z města. Ze Starého města byli
zločinci wywáděni k šibenici na hoře zwané Šibeničnau za branau
Horskau, z Nowého města nedaleko odtamtud rowněž za Hor-
skau branau k místu, na kterém se nacházely boží muky. Malo¬
stranští měli k poprawám jisté místo za branau Iíartauskau
čili Ujezdskau. Také wšak konány byly poprawy u pranéřit
na náměstích aneb i w radních domech. Stáwalo se to zwláště

87) Staré letop. č. 311.

88) Tamže 321, 334.

89) Tamže 334, 341, 379, 392.

A. Měšťcmstwo. 1. Řády městské, b) Konáni sprciivedliivosti. 325

při oclsauzeních pro zradu a někdy také ze zwláštních ohledů
neb příčin. Wyprawowali jsme na swém místě o stětí pana
Jana Sádla z Kostelce (1421) a mnicha Jana Želiwského (1422)
w radnici Staroměstské. Podobně byl roku 1507 na Malé straně
na radnici sťat znamenitý měšťan Mikuláš Ráj, jak se zdá ze
saukromého záští. Roku pak 1524 odprawen jest w radním
domě na Starém městě zlotřilý kněz wydaný do Prahy z wen-
kowa, ku přímluwě některých osob, nepochybně k šetření dů¬
stojnosti stawu jeho.

Poprawy se obyčejně dály při hlučném shonu lidí, před
kterým hlasem biřicowým býwalo ohlašowáno, pro kterau winu
byl wězeň odsauzen. Krutost rozličných spůsobů popraw ne¬
zřídka wzbuzowala útrpnost lidu, zwláště přihoršilo-li se odsau-
zenému nějakau chybau katů. W rozhořčení lidu při popra-
wách pro pobití Uhrů roku 1509 stalo se, že když kat stiuaje
jednoho z odsauzených, chybil se ho, tak že druhý kat
přítomný teprw ho musil dotíti, lid obecný učinil pokřik,
obořil se na katy a obadwa zabil kamením. Roku 1515 byli
katowé podobně zbiti, když zločinec jeden z hradu wywedený
byl na Pohořelci wstrčen na kůl.90)

Těla oběšených zůstáwala obyčejně wiseti na šibenici delší
čas, až snad sama spadla. Roku 1517 byl jakýs Martinek zlo¬
děj a wrah na šibenici Staroměstské oběšen na řetěze, „aby
tím déle wisel" ; a wšak w noci towaryši jeho s šibenice jej
sňali a odnesli.91) Popraweným u pranéře dopřáwal se pohřeb
na postranních hřbitowích, ale také ne pokaždé.

Řemeslo katowo , jakkoli byl sluhau obecním, pokládalo
se za hříšné. Po welkéin wzbauření obcí Pražských roku 1483,
we kterém wíce konšelů a jiných sausedů, staupenců jejich, bylo
sfato, kat Staroměstský mistr Mates omrzel se nad krwawým
zaměstnáním swým, a nechtěl wíce mistrowati. Wzdaw se swé
služby, žiwil se prací při dláždění a nošením wody kněžím na
fary a jiným lidem. Že pak to nebyl případ jediný toho spůsobu,
ukazují wzory listů, jakými purkmistr a konšelé propauštěli

90) Staré letop. č. 312, 392.

91) Třimže 410.

326

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obywatelstwo Pražské.

katy, když se odříkali swého powolání. W jednom takowéra
listě prawí se, že ukazatel jeho, jenž w mrzkém úřadě katow-
stwí po dwadcet let trwal jest w zatwrzení, konečné odřekl se
jest ho celkem; pročež purkmistr a konšelé poraučejí ho wšech-
něm we jménu Kristo wě, aby mu byli k zjednání sobé žiwnosti
nápomocni, aby tím posílen od takowého zlého, hrozného a krwa-
wého díla mohl se zdržeti. O jiném katowi píše se, že rowněž
katowstwí, we kterém po patnácte let skrze jeho ukrutenstwí lidé
nesčíslní obojího pohlawí sešli jsau, z oswícení duchem swa-
tým wzdal se a ze zločinů swých pokání učinil; pročež
rowněž žádají se wšichni wěřící, aby mu s ženau a dětmi jeho
nápomocni byli almužnau i poskytnutím práce, aby se snad
zoufaje uewrátil zase k předešlé mrzkosti.92)

Utekl-li kdo z města dopustiw se zločinu, pro který byl
hoden smrti, byl zapsán do knihy psanců (liber proscriptio-
num), a pokládal se tím za zbawena wšelikého práwa. Do téže
knihy zapisowalo se také, jestliže komu bud od konšelů bud
od obce učiněna byla milost, ale jen na ten spůsob, že se
musil na wždy wystěhowati z města. Wrátil-li se bez powolení,
měl milosti zbawen býti. Stáwalo se wšak. že odsauzenému
neb wypowěděnému po čase prominulo se, tak že zase wy-
mazán byl z knihy psanců a směl se zase nawrátiti. Knihu
tuto měl na péči krewní písař častěji zmíněný. I jeho služba
pokládala se jaksi za nedosti čestnou, tak že jiní písaři městští
zpěčowali se bráti na sebe wedení knihy psanců; rnělot se to
za jakausi poskwrnu, která jmenowitě byla překážkau wstau-
pení do stawu duchowního.93)

c) Péče o bezpečaost a o dobré obecné.

Samospráwná činnost obcí Pražských wedlé kárání zlo¬
činců měla wždy také pilnau péči o zabránění zločinů a o za-
chowání wůbec pokoje a osobní bezpečnosti we městě.

9a; Wzory listů takowých zachowal nám Prokop písař Nowoměstský we
swé Praxis et cursus cancellariae civilis jinde zmíněné.

93) Mluwí o tom šíře Prokop písař we spise w předcházející poznámce
zmíněném.

A. Měšťanstwo. 1. Rády městské, c) Péče o bezpečnost. 327

Od dáwných časů bylo z té příčiny zakázáno nošeni zbraně
na ulici; ale zwyk byl wždy ještě tak mocný, že wždy zase
na zákazy se zapomínalo. Těžko bylo zwláště osobám stawu
panského a zemanského brániti w nošení zbraně, když přišli
do Prahy. Na sněmě roku 1514, když o tom konšelé mluwili
s pány, odpowěděno jim, jak žeby páni a zemané neměli cho-
diti se zbraní, když přijedauce do měst, wídají téměř wšecky
zbraň nositi, pročež aby napřed swým to zabránili. Z té pří¬
činy wzneseno to znowu na obec Staroměstskau, a stalo se
usnešení, aby opět nošení zbraně bylo zakázáno. Měl předně
rychtář dáti prowolati a potom po městě chodě napomínati,
aby nechodili se zbraní nižádnau, „ani s sekerami, ani s kau-
lemi ani s alapartyw. Kdoby po prwním napomenutí dle toho
se nezachowal, aby wzat byl do šatlawy a tam seděl tři dni;
pakli by se toho podruhé dopustil, aby celý týden seděl
a potřetí tři neděle. Bylo přitom uznáno zapotřebí zmíniti se
obzwlášť, aby nebylo stříleno z ručnic w ulicích, pro nemocné.94)

K zamezení rwaček, zlodějstwí a jiných wýstupků času
nočního, chodil od starodáwna rychtář s lidmi sobě přidanými
po ulicích, a užíwal práwa swého; byla pak také obecná po-
winnost měšťanská ku konání ponůcek za jakýmikoliwěk pří¬
činami. Za přebýwání swého w Praze roku 1509 král Wladi-
slaw wedlé jiných některých wěcí wyzwal konšely, aby dosta¬
tečněji než jindy opatřili bezpečnost na ulicích času nočního
s ohledem na dwořany jeho a jiné lidi cizí, u wětším počtu
než jindy we městech Pražských se zdržující, kteří za službau
swau a jinými potřebami měli chůze po městě, i wzalo se
w úwahu, zdali by se rychtářům dle posawadního obyčeje měly
dáti toliko wětší posilky k obcházení, čili by powinnost ona obecná
měla býti uprawena dle čtivrtí a desátků ; i stalo se uprawení
takowé ne-li hned tehdáž, aspoň později obšírnějším ustanowe-
ním řádu wydaného roku 1523 na Starém a Nowém městě,
kterým se napotom heitmanowé čtwrtí, setníci, padesátníci
a desátníci měli jak w této wěci tak w jiných powinnostech

94j Staré letop. c. 375.

328

Kniha IV. Oddíl druhy. II. Obywatelstwo Pražské.

swých zachowati.95) Stala-li by se kde rwačka čili „bitwa“,
měl nejbližší desátník nebo jich wíce sebrati sausedy, co by
jich mohli zběhati, a stawiti to i oznámiti purkmistrowi, aby
se stalo po práwu. Rowněž w jakékoli jiné potřebě, když by
bylo zazwoněno neb traubeno wzhůru. měl každý heitman, setník,
padesátník i desátník, byt neměli swých desátků hned pohro¬
madě, běžeti k radnímu domu, aby od purkmistra slyšeli pří¬
činu, a dle rozkazu jeho se zachowati. Týmž řádem bylo de¬
sátníkům uloženo, aby nedali nikomu choditi s ručnicí po městě
neb do domů, buď zjewně bud tajně-

Usnešením obcí wšech tří měst Pražských roku 1449,
o kterém jsme na jiném místě promluwili, učiněným k wy-
zwání od Jiřího Poděbradského pro zachowání pořádku,96) bylo
mezi jinými wěcmi nařízeno, aby každý hospodář čeleď swau,
podruhy i hosti pilně měl na pozoru, aby w domě swém ne-
chowal žádného člowěka záwadného, žádných lidí bez zaměst¬
nání, powalujících se po krčmách a hospodách, od nichž snadno
laupeže, wraždy, komor a sklepů wybíjení pochází, rowněž
žen nepořádných. Také k tomu se potom zawedl přísnější
dohled prostředkem předstawených čtwrtí. Řádem totiž wýše
zmíněným roku 1523 nařízeno bylo, aby každý desátník měl
swůj desátek popsaný, hospodáře, jich ženy, čeleď a podruhy
každého dle jména a čím by se žiwil. Každau čtwrtau neděli
měl po obědě zajiti do domů swého desátku, aby spatřil, stala-li
se jaká změna, a když by nalezl někoho, že jest powaleč, aby ho
wypowěděl do tří dní, a když by tu potom ještě byl nalezen,
aby to oznámil rychtáři. Heitmanowé čtwrtí a setníci i padesátníci
měli přihlížet!, aby tak bylo zachowáwáno. Hospodyně měly
býti pozorný na ženskau čeládku ; kdyžby která díwka pozo-
rowána byla, že jest těhotná, měla to hospodyně oznámiti de¬
sátníku, aby se tudy zabránilo časté zabíjení dětí. Desátníci
měli dále míti pozor na šenkowny we swých desátcích, aby
šenkéři byli zachowalí lidé, aby netrpěli darebných ženských

9S) Řád ten se nachází w pamětní knize Nowoměstské od roku 1528
fol. 83.

9fi) Wiz díl VI 178.

A. Měštanstwo. 1. Řády městské, c) Péče o bezpečnost. 329

nebo powalečů; zwláště pak měl každý desátník přihlížeti
k panským domům, we kterých se nacházela hospoda nebo
áenk ; měl se na šenkéřích neb hospodářích těch domů wyptati,
kolik měl který ležáků neb hostí na strawě a jací byli lidé:
shledal-li co podezřelého, měl to oznámiti purkmistru a konše¬
lům, aby to od nich bylo opatřeno.

Dáwné zápowědi wšelikých her o peníze byly obnoweny
usnesením obcí Starého, Nowého a Menšího města Pražského
wýše zmíněným roku 1449. Žádný hospodář neměl jich w domě
swém dopauštěti, zejména žádných her kostečných, wrhcábných,
karetných neb jakýchkoliwěk jiných; také pak neměly kostky
a karty nikde býti prodáwány.

K zamezení bauří obecného lidu zakazowaly se častěji než
za starších časů wšeliké postranní schůze , bud tajné bud zjewné,
po domích, na ulicích nebo kdekoli jinde. Již roku 1422 byl
zákaz takowý wyhlášen z usnešení spojené obce Starého a No¬
wého města za času wlády knížete Sigmunda Korybutowa,
podobně roku 1449 z usnešení wšech tří měst ku přání Jiřího
Poděbradského, a roku 1509 přísně zakázal schůze postranní
král Wladislaw po welké rwačce s Uhry.

W dohlížení na zdraivota wěcí potrawních a nápojů, aby
se neprodáwalo nic škodliwého, zachowáwala se starší nařízení
jinde od nás zmíněná. Jest o tom pamět z roku 1447, kterak
wytaženo množstwí sudů s wínem před domy, že oylo wíno
zkažené a wláčkowité, i osekali sudy, tak že wíno teklo ulicemi
jako prý potok weliký. Pro zachowání čistoty w ulicích stáwal
od dáwna jistý řád o čistění rýh a wywážení hnoje a bláta
w určité časy, který nepochybně často byl přiwodín ku pa¬
měti weřejným wyhlašowáním. Tak jmenowitě r. 1508 w pátek
po prwní neděli postní (17 Března) z rozkazu purkmistra
a konšelů Staroměstských woláno po ulicích, aby žádný ze
sausedů nedal liti z oken nebo z kuchyní po žlábcích, kterých
také ani nemělo býti; bláto aby žádný w ulicích krom deště
nehrabal, než když déšť, tu aby wšichni bránili, počnauc shůry
až dolů ; swiní též aby wen nepaušteli ; smetí aby w ulicích
nebylo sypáno, nýbrž nošeno na břehy, kdež zřízeni byli tak zwaní

330 Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obywatelstiuo Pražské.

pobřežní, bezpochyby aby je swými časy wprawowali do řeky.
Přitom zároweň usnešeno, jak prý bylo od starodáwna, aby
nikomu nebyly trpíny žlaby dlauhé a střechy při domích, kte¬
rými a na něž lidé lijí nečistoty ke škodě lidem a k hanbě
města, než aby byly dělány trauby při zdech dolů a těmi aby lito
bylo.97) Hledělo se také, ač s účinkem nedostatečným, k odstranění
příležitosti k nečistotě neb jinému nepohodlí w místech, kde toho
obzwláště bylo zapotřebí. Tak na příklad konšelé Nowoměstští
roku 1438 kázali zazditi a zahraditi uzkau uličku, kterau se
předtím ze Spálené ulice chodilo k Židowské zahradě (mezi
nyn. domy č. 68 a 69), protože zohyzděna byla blátem, neči¬
stotami a třískami, nepohodlná byla ku procházení lidem,
kteří co nesli, a času nočního, když lidé procházeli s pochod¬
němi, obáwati se bylo ohně pro dům a piwowár tu stojící.

Nařízením o powinnostech heitmanů, setníků a druhých
předstawených we čtwrtech wydaným roku 1523 bylo také
pečowáno o jistější zachowání starodáwného řádu hašení ohně.
Když by kde wznikl oheň měl heitmau té čtwrti sám i s set¬
níky a padesátníky odebrati se k tomu a rozděliti desátky
swé, aby jedni šli k ohni s háky, sekerami, řebříky a nádo¬
bami s wodau, druzí aby rozháněli obecný lid, který nejde pro
pomoc než díwat se a překážet, i aby nedali bráti wěci wyná-
šené z ohně; zwláště pak měl přídržeti wozky a tesaře swé
čtwrti, aby konali starodáwnau powinnost swau při ohni ; který
by se nedostawil, aby byl pokutowán. Heitmanowé, setníci a
padesátníci měli rowněž přihlížeti, aby se w každém desátku
nacházely háky a řebříky w jistém domě, což by bylo w pří¬
padu ohně potřebí, w zámožnějších pak desátcích mělo také
býti po dwau kožených korbelích pro wody nošení; měly býti
chowány u desátníka. Také měl heitman každého čtwrt roku

97) Wybláška tato nachází se w tak zwaném Registříku rozličných pa*
měti starých w archivě městském íol. 36. Starší wšak jest zmínka
w díle Praxis et cursus cancellariae, že býwalo we městech w oby¬
čeji, nařízení takowá wydáwati. Intelliguntur jura illa, quae ex aliqua
ratione instituta šunt pro čerta mensura temporis, ut est purgatio
cloacarum, eductio fimi et luti ac vini vel aliarum rerum in civitatem
suo tempore adductio.

A. Měšťanstwo. 1. Pády městské, c) Péče o bezpečnost. 331

s jedním setníkem nebo padesátníkem a s jedním desátníkem
ohledati wšecky komíny we swé čtwrti; který by byl nebez¬
pečny, měl rozkázati, aby do dwau neděl byl oprawen, sice měl
sauseda nedbajícího oznámiti purkmistru a konšelům, aby dal
kopu pokuty; ta se měla dostati heitmanu, setníku, padesát¬
níku i desátníku.

Zwláštní nařízení w příčině ohně učinili konšelé Malo¬
stranští se swolením obce roku 1515. Kdyby u některého sau¬
seda wznikl oheň, měl hned okřik učiniti, aby se pomáhalo
hasiti * pakli by se w domě tom samém uhasiti nemohlo, měly
se šindele wybíjeti na krowích domů okolních, jak daleko by
bylo potřeba; sausedu pak, wedlé kterého oheň přestal, měl
krow pobit a oprawen býti na obecní náklad, aby neměl z toho
škody. Zakazowalo se přitom, tomu, u koho by oheň wypukl,
činiti w příhodě té samé nějaké násilí nebo protiwenstwí ; měl
wšak potom od konšelů, jak by uznali za hodno, pokutowán
býti dle starších zákonů. Utekl-li by při tom zapálení, neměl
wěčně zase do města přijat býti, nýbrž mělo hleděno býti
„k hrdlu jeho jako k jinému zrádci“.

Ku pohodlí a k ozdobě města pokračowalo se wždy w dlá¬
ždění ulic nebo w oprawách na dlažbě. Swědčí o tom zmínka
wýše učiněná o katu Matesowi, který se roku 1483 wzdal swé
služby a žiwil se prací o dlažbě. Tehdáž se zejména dláždil
rynk Staroměstský, což musilo býti jen obnowení a zdokona¬
lení dlažby starší, protože jistě při začátcích dláždění za času
krále Jana rynk náležel mezi prwní místa, kdež se dílo počalo.
Malostranským bylo r. 1460 králem Jiřím stwrzeno privilegium
krále Jana na clo na branách ku prospěchu dlažby jak we městě
tak před městem. Dle jistého narownání mezi Menším městem
a Staroměstskými o do na bráně Strahowské, z něhož se Malo¬
stranským dostáwalo ročně 20 kop grošů českých, byli konšelé
téhož města powinni každý rok počet z toho učiniti králow-
skému podkomoří, aby se widělo, že byly peníze obráceny
na dlažbu.

Nowěji pečowáno bylo we městech Pražských od druhé
polowice patnáctého století také o pohodlnější opatření wodau

332

Kniha IV. Oddíl druhý. 11 Obywatelstwo Pražské.

k domácím potřebám z řeky Wltawy. Woda k pití brala se od
starodáwna ze studní , které se nacházely netoliko w jednotli-
wých domích, nýbrž také w rozličných místech weřejných na
ulicích, kdež od každého mohlo jich býti užito, jakž jsme se
o jednotliwých takowých studních weřejných při místopise
zmínili. K jiným potřebám domácím woda se nosila neb wozila
přímo z řeky Wltawy do domů, čímž mnozí lidé obojího po-
hlawí stále se žiwili. K usnadnění toho počaly se časem sta-
wěti wodárny , a kladly se trauby čili raury pod zemí, kterými
se woda dowáděla do hašen. Začátek učinili Staroměstští roku
1489, 9b) a příklad jejich od Nowoměstských následowáu jest
roku 1495, kteréhožto roku aspoň již dwě kašny byly udělány,
jedna we Wodičkowé ulici, druhá na rynku Nowého města
proti ulici Krupné neboli Ječné, jak o tom jinde powědéno.99)
Na Malé straně newíme určitě, kdy se stal začátek, ale prwní
zmínka o trubách wodních děje se i tam aspoň již roku 1502
w poslední wůli Wácslawa Kopanského z Wraného, jenž od¬
kázal 30 kop Míšeňských na wedení wody k Menšímu městu,
jakož i we smlauwě mezi obcí města tohoto a sausedem Janem
Petržilkau, majitelem mlýnu někdy Kartauského za branau
Aujezdskau, wedlé kterého wodárna Malostranská byla posta -
wena. Petržilka smluwau tau za jistý roční plat wzal na sebe
oprawowání kola i trub wodních.100) Wodárna Staroměstská
nacházela se, jak jinde oznámeno, při obecních mlýnech wedlé
mosta, Nowoměstská při mlýnech Šitkowských.

Jinými předměty péče o obecné dobré byly pořádky w ře-
meslích a obchodech, jakž také opatření chudých a nemocných,
o kterýchžto wěcech wšak na jiných místech bude siřeji po-
wěděno.

d) Důchody obecní a králowské we městech Pražských.

Při wyprawowání příběhů welké domácí wálky po smrti
krále Wácslawa IV ukázali jsme, kterak se obce Pražské, teh-

9S) Staré letop. č 247.

") Tamže 251.

tuo) -yy knjze Malostranské při tom roce fol G 2.

A. Měšťanstwo. 1. Řády městslcé. d) Důchody obecní.

333

dáž w jedno spojené, hned za prwních let zmocnily welkých
statků zemských w bližším i wzdálenějším okolí swéra, pobra¬
ných duchowenstwu, uteklým a wypowěděným měšíanům i dílem
také šlechticům strany nepřátelské. Nejwétší část statků těch
byla hned zase odcizena prodejem neb jiným spůsobem, a
peníze za ně stržené obráceny na obecné potřeby, hlawně totiž
na zaprawení welkých útrat wálečných ; některá část jich wšak
byla podržena při obci, tak že odtud města Pražská wždv
wládla dosti znamenitým jměním nemowitým co stálým zřídlem
obecních důchodů. Když se později Staré a Nowé město zase
od sebe rozdělily, bylo po bauřkách mezi nimi roku 1428 a
1429 toto dotud společné jmění též rozděleno, jak jsme o tom
při událostech toho času rowněž powěděli.1)

Rozdělení ono jest nám známo jen částečně. Ze zpráwy
o něm zachowané wíme toliko, že se obci Staroměstské dostaly
hrad Ohoř a twrze i dwory w Makolřasích , w Klecanech,
w Malešicích , w Pracích a dwůr Podwinský s příslušenstwím,
obci pak Nowoměstské twrze Brázdím , Tlustowausy a Olšany.
O jiných statcích, kterých byl počet mnohem wětší, nezacho-
wala se pamět, jak byly rozděleny. Zrowna pak tyto statky
zde wyčtené dlauho se při obcích nezachowaly. Na Ohoří sídlil
již roku 1433 Wácslaw Carda z Petrowic, wojenský heitman
Staroměstských, kterému se hrad ten snad dostal od nich
w odměnu za služby, později pak nacházíme jej w rukau jiných
držitelů; Makotřas, twrze někdy Petra Meziříčského, měšťana
Pražského, rozbořené po dobytí od Pražanů roku 1421, Staro¬
městští brzy po onom rozdělení postaupili do wůle swé, tedy
jen dočasně, bratřím Jarošowi a Hynkowi z Chlumu se wším
příslušenstwím, zejména s wesnicemi Rebci, Středokluky, Bé-
loky a jedním člowěkem w Lidieích a jiným w Zájezdě; kte¬
řížto dwa zemané měli jim za to wojenský slaužiti s osmi
koni.2) Později roku 1438 prodali Makotřasy částečně Sigmun-
dowi Slámowi z Nezřewa. Po útěku jeho z Prahy roku 1440
jsau mu nepochybně zabaweny za purkmistrstwí Pešíka z Kun-

*) Wiz Dílu IV str. 445.

2) Archiv Český I 225.

334

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyw ateistou o Pražské.

walda, kterýž si wšak zatím sám byl zjednal nárok na statek
tento postaupením od dědiců Petra Meziříčského. Po skončení
panstwí jeho w Praze obec Staroměstská r. 1449 po nějakých
umluwách prodala Makotřasy opět s příslušenstwím se wším
zemanu Jindřichowi z Pakoměřic, po němž přešly na jeho dě¬
dice. Šťastněji podařilo se bratru Pešíkowu Jankowi z Ivun-
walda čili od stříbrné bwézdy, potomnímu podkomořímu, do-
sáhnauti statku Klecanského. Obdrželt od obce Staroměstské
roku 1432 w odměnu za služby plat na Klecanech, který někdy
byl náležel Petrowi Meziříčskému ; wedlé toho pak swolila obec,
aby Klecany z milosti byly nawráceny Janowi synu Mikuláše
z Jewíčka, měšťana uteklého, kterému byly odňaty, wšak za
wýplatu 300 kopami grošů, za kteraužto summu Janek z Kun-
walda od něho je kaupil. Malešice nacházely se již roku 1426,
tedy před rozdělením, a také potom, pokud známo, aspoň do
roku 1444 w držení zemana Prokopa Berwika, tak že nejasno
jest, čeho se tam Staroměstským rozdělením oním dostalo.
Prače držel roku 1437 a bezpochyby dříwe již Mikuláš z Hum¬
polce, někdejší písař Staroměstský, we dwau stech kop, obdržew
je od obce, bezpochyby w odměnu za služby ; později pak do¬
staly se dědicům někdejšího držitele Kašpara Čotra, a podobně
stalo se i s dworem Podwinským, jak jsme se toho dotkli na
jiném místě.3) Brázdím byl od Nowoměstských roku 1434 pro¬
najat na šest let slowutnému Zachařowi z Krp seděním na
Weleni, později pak se dostal spůsobem nám neznámým, nej¬
spíš kaupí od obce, Antonišowi od oslů měšťanu Staroměst¬
skému, jehož wdowa Marta roku 1453 postaupila ho synu
swému Wácslawowi. O dwoře Olšanském, někdy kláštera sw. Am¬
brože, powěděli jsme na jiném místě, jak se roku 1437 dostal
purkmistru Nowoměstskému Pawlowi Dětřichowic.4) O Tlusto -
ivausích. odňatých klášteru Zderazskému, newíme s jistotau,
zdali po přijetí císaře Sigmunda za krále Nowoměstským byly
pozůstaweny.

3) Wiz Da str. 265.

4) Wiz na str. 257.

A. Měšťanstivo. 1. Řády městské d) Důchody obecni. 335

Jak na swýcli místech wyprawowáno, císař Sigmund bě¬
hem wálky se stranau pod obojí rozzastawil nejwětší část ko¬
runního jmění i statků duchowenstwa pánům, kteří se ho při¬
drželi, w odměnu za wojenské služby jejich ; když pak od stawů
pod obojí přijat byl za krále, wydal podobně též zápisy w ji¬
stých suramách peněz pánům, zemanům a městům strany pod
obojí na statky duchowenstwa, kterých se byli wýbojem zmoc¬
nili. Tím spůsobem dostal se od něho také Pražanům Staro¬
městským zápis w 1500 kop grošů českých na 35 wesnic a
dworů, které byli pobrali duchowenstwu, tak že wesnic a dworů
těch měli tak dlauho požíwati a jimi wládnauti. až by jim summa
ta od koruny byla wyplacena.

Wesnice tyto byly některé z bližšího okolí Pražského, některé
také wzdálenější. Z bližších uwodí se w zápise onom na prawé
straně od Wltawy : Nůsly , Dicorce , Braník , Modřany t Sesowice,
Kobylisy a dwory Střízkoiv za Libní i Oicenec sivrchní čili
zadní, na lewé straně Holíšoivice, Liboc, Motol a dwůr w Ko¬
šířích’, wzdálenější Libnš a Hrnčíře nedaleko Kunratic, Kyje
a Hostoivice za Hlaupětínem, Chrabrý, Líbezníce , Myšhoivice,
Odolenu tvoda na wysočině mezi Wltawau a Labem půlnočně
od Prahy ; w západní pak krajině od Prahy Zbuzany, Jino-
čany , dwůr w Auněticích u Roztok, Kněžewes, Středokluky ,
Běloky, Podlešín we směru k Slanému ; různo pak ještě u wět-
ším wzdálí při řece Wltawě u Nelahozewsi Lobček a něco dále
Dušníky a Dědibaby, stranau pak odtud Korycany blíž Chlu-
mína; u Černého Kostelce Brníky-, za Wlašimí Střechoiv, ko¬
nečně neznámé nám polohy wesnice Sedlce někdy kláštera
Skalického.

Zápis císaře Sigmunda byl Staroměstským stwrzen listem
krále Jiřího roku 1459 a opět listem krále Wladislawa roku
1472, při čemž král Wladislaw nowě jim zastawil a zapsal
také wsi Krč, Lhotku pustau nedaleko odtudž, Zlatníky w tauž
stranu dále, Kojetice w stranu k Mělníku a dwory w Kyjích ,
w JDčdibabích, w Krči, w Křeslicích za Hostiwaří a w Krábu-
šicích u Říčan, kterýchžto wsí a dworů w držení byli dotud
bez zápisu, i připsal jim na těchto i prwnějších wesnicích a

Oř LA í í ER- DÁ Y SA! NT S

336 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

dwořích ku předešlé summě 1500 ještě 3500 kop, tak že je
odtud wesmés drželi w 5000 kop grošů.5)

Wes Libuš w zápisích těchto uwedenau Pražané Staro¬
městští roku 1470 sami zase zapsali slowutnému panoši Ja-
nowi z Řadiče někdejšímu maršálkowi swému, we dluhu 565 kop
grošů, tak že jí mél požíwati s wymíněním sobě od něho roč¬
ního platu 10 kop grošů;6) nejspíše pak smluw takowých
mezi obcí a jednotliwými osobami saukromými o některé
z wesnic a dworů těchto bylo wíce, o kterých pamět se neza-
chowala; pročež newíme, w jakém objemu obec sama skutečně
důchodů z tohoto jmění zápisného požíwala.

Nelze pochybowati, že podobné zápisy na někdejší jmění
duchowenstwa od Pražanů společně zabawené, obdrželo od cí¬
saře Sigmunda a potomních králů českých také Nowé město
Pražské; ale zápisy ty nezachowaly se nám aniž také jaká
zpráwa o nich. Naproti tomu o Menším městě Pražském aspoň
wíme, že zápisy podobného spůsobu mělo; toliko obsahu jich
neznáme.7)

Že obce Starého i Nowého města wšelicos z někdejších
statků duchowenstwa i jiných majitelů držely, nač také neměly
zápisů králowských, wychází na jewo z rozličných pamětí na¬
hodile zachowaných. Tak zejména w narownání, které se stalo
mezi Starým a Nowým městem roku 1448 po odjezdu kardi¬
nála Jana Karvayala z Prahy,8) činí se zmínka o Letnanech ,
wsi ležící za Libní a Prosíkem, která byla nejspíš wzata ně-

5) Wiz zápisy tyto u Čelakowského na str. 244 a 271. Auplněji se
wšak nachází zápis krále Wladislawa w přepise w archivu kapituly
Pražské.

tí) Zápis o tom se nachází w knize Staroměstské od r. 1417 fol. 260,
a děje se w něm wýslowná zmínka o zápisích císaře Sigmunda a
krále Jiřího, že na základě jich obec winnici tuto držela.

7) Zmínka jest o nich we wkladu do desk zemských roku 1547, kterým
obce Pražské w pokutu za tehdejší powstání proti Ferdinandowi I
musily wšech swých statků zemských wzdáti se a králi jich postau-
piti. Prawi se tam totiž o Malostranských, „že žádných statkuow
zemských dědičných nemají, než což jsau zápisného jměli, na to že
jsau zápisy swé JMKé dali a dáwají“.

8) Wiz Dílu VI str. 161.

A. Měšťanstvo. 1. Řády městské, d) Lůchody obecní.

337

které wystěhowané rodině městské, že jí Staroměstští pro za
chowání přátelstwí dobrowolně postaupili Nowoměstským9,) a
k tomu o rybníku Slatinském (rozumí se nejspíš u Libiše a
Korycan),10) aby ho obědwě obce požíwaly na polowici. Jiné
narownání o dwě léta pozdější (1450), učiněné mezi oběma
městy Jiřím Poděbradským, o kterém jsme zmínku učinili w po¬
psání místopisném,11) wztakowala se na zboží Zléchowské , aby
se obě obce na rowné části o ně rozdělily, wyjma les za Hlubo-
čerpy, který zůstawen Staroměstským k úřadu mostskému. Tamže
powěděli jsme o dworu w Bntoivicích , na nějž newztahowaly
se zápisy králowské wýše řečené, kterak náležel oběma obcím
Starého a Nowého města společně a wysazen od nich r. 1487
práwem zákupním.12) Zpráwy takowé wšak nikterak nestačí,
abychom dle nich mohli si učiniti úplný přehled jmění obcí
Pražských na wenkowských statcích zemských, co jich z ně¬
kdejších wýbojů swých we welké wálce náboženské celkem za-
chowaly. Auplnější staré zpráwy pohříchu o tom nemáme.13)

We druhé polowici 15- století Pražané dosáhli některého
rozmnožení statků zemských k obcím následkem událostí wa-
lečných předně za spráwcowstwí Jiřího Poděbradského, potom
za časů jeho kralowání. Za účastenstwí swé we wálce se stra-

9) Zápis w knize Nowoměstské roku 1507 fol. E 7 swědčí, že Nowo-
městští i tehdáž byli w držení té wsi.

*°) Srown. Díl III str. 86.

M) Wiz str. 234.

,2) Wiz str. 232.

,3j Pozoruhodný jest článek narownání wýše zmíněného z roku 1448,
we kterém prawí se : „Item wypowiedáme také, jestližeby ktožkoli
buď w Starém nebo Nowém městě i také jinde okolo Prahy co držal,
ježto by zápisem ciesařowy Milosti neb jiným obyčejem sprawedlným
práwa k tomu žádného neměl, kteréhož by práwa, což takowého
drženie se dotýče, w Starém městě pány tohoto města, w Nowém
městě též pány jich nebylo pochwáleno, toho sobě obojí aby dobý-
wati a k sobě obrátiti radni byli a pomocní, a což tak rownými
náklady i pracemi takowého dobyli, toho aby wespolek na rowný
obojích požitek jednostajně bylo požíwáno.u Jest z toho widěti, že
obě města do té chwile drželi se nároku na swé někdejší společné
wýboje, pokud jich cestau práwa neb milosti králowské nebyli
zbaweni.

Tomek , Dějepis Prahy.

22

338

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

nau Rosenberskau hned po dobytí Prahy Jiřím Poděbradským
(1448), we které wedlé jiných spojenců dobýwali jmenowité
roku 1450 hradu Kostelce na Sázawě proti Iíunšowi Rozkošowi,
obdrželi Nowoměstští k obci swé ze statků Kunšowi zabawe-
ných wes řečenau Wesce nedaleko za Kunratici, wyjma toliko
dwůr při ní, kterýž se dostal Zdeókowi Konopištskému, tehdáž
jednomu z předních pomocníků Jiřího. Darowání to stalo se
w plné spůsobě práwa listem krále Ladislawa roku 1454, když
wšak Nowoměstští nepochybně hned po přemožení protiwníka
onoho byli se u wes uwázali. Později dostal se jim také dwůr onen
poplužní Zdenka Konopištského s příslušenstwím, totiž dědi¬
nami, lukami a rybníkem, darowáním krále Jiřího, když se mu
Zdeněk byl protiwil.14) Staroměstští hned we prwním roce do¬
mácí wálky, kterau Zdeněk Konopištský zdwihl w čele jednoty
Zelenohorské (1467), dobyli proti němu zámku Chivatěrub na
Wltawě proti Kralupům a twrze Měsíc w krajině blíž Lab¬
ského Kostelce, jak na swém místě wyprawowáno, i podrželi
odtud Cbwatěruby w moci swé, Měšice pak, které Zdeněk držel
na základě zápisů králowských, král Jiří zapsal jim w odměnu
za služby jejich w této wálce spolu se wsemi Mratínem , Po-
Hrady a Záryby w témž okolí w šumme tří tisíc kop grošů.
Dle nálezů sněmu Benešowského roku 1474 měli Staroměstští,
jak rowněž wyprawowáno,15) Měšice Zdeňkowi bud zase na-
wrátiti nebo wyplatiti, i zwolili wýplatu. Z usnesení obce opa¬
třeny jsau peníze k tomu zastawením zboží Chwatěrubského
panu Jindřichowi Šanowcowi w 1600, a čtyř wesnic, nepra wí
se kterých, poručníkům paní Johanky Prhošowé we 1400 zl.
uherských.

Nowoměstští kdysi mezi léty 1488 a 1516, nepochybné
kaupí nabyli Strašnic twrze, dworu poplužního a wsi celé ; 1G)
roku 1499 kaupili horní Krč od bratří z Tandorfa, jak o tom
powědčno jinde, roku pak 1518 Prače twrz a dwůr poplužní

l4) Dowídáme se o darowání tomto poslednějším toliko ze stwrzowaci
Jistiny krále Wladislawa u Čelakowského na srr. 273.

,5) Wiz Dilu 7. str. 348.

16) Srown. na str. 252.

A. Měšianstwo. 1. Řády městské, d) Důchody obecní.

339

od měštky Markety Křížalowé za 750 kop míšeňských. 17)
W týchž pak asi časích náležely jim také wes Podolí za Wyše-
bradem a 19 wesnic dílem celých, dílem po částech w krajině
mezi Jílowím a Mnichowici, totiž Sedohroivice , Olešowice, Py-
chotice, Kamenice , Skuhře , Žéliwec, Petřkow , Todice, Sivošo-
ivice, Šidíce , Krsowice, Ládivec , Popowice , Láchvé, Aujezdec ,
Radimowíce , Oslnice a Klinice , o kterých o wšech nedostáwá
se zpráw, kdy a jakým spůsobem jich nabyli.18) Dwůr w Ka¬
menici s rybníky, lesem, lukami a jiným příslušenstwím roku
1494 wydali pod úrok jednomu z usedlých tamějších,19) kte¬
rýmžto spůsobem také dwůr Zléchowský býwal wysazowán, ze¬
jména w létech 1476, 1490 a 1503.

Nejznamenitějšího rozmnožení swého nemowitého obecního
jmění na wenkowě Pražané později dosáhli kaupí statku Pře-
rowského mezi Brandýsem a Nimburkem od pana Jaroslawa
z Selnberka a z Kosti roku 1524 k rukaum Starého i Nowého
města společně, ježto tehdáž od roku 1518 spojena byla
w jednu obec. Náležela k tomu tři městečka, Přerow se zám¬
kem, Mochoiv a Nehwizdy , i dwanáct wesnic w jich okolí na
lewé straně Labe, totiž Semice , Welenka, Wesce , Břístwí,
Týnec , Wikaň, Kozoivazy , Wysehořowice s twrzí, Neliwízdky ,
Sedlčanhy , Třehestoivice a Ůermníky. Summa kupní, zjednaná
pfijčkau ode wšech mohowitějších sausedů, činila 24720 kop
grošů českých.20)

W bauřích po smrti krále Wácslawa IV Pražané Starého
a Nowého města zabawili také welký počet domů, winnic a
jiného statku we městech swých i w nejbližším okolí, jak
rowněž na swém místě wyprawowáno; domů a jiných těchto

l7) Zmínka u tom w knize Nowoměstské fol. 197.

,8) Swědčí o tom zápis we dskách zemských roku 1542, obnowený po
shoření desk, we kterém se prawí (jakž na předním místě také
o Strašnicích a Pracích), „že jsú od mnoha let w pokojném držení
a užíwání až posawad byli a ještě jsau a to sobě a budůcím .
w tato registra zase wložiti a wepsati jsau daliu.

l9) Zápis w knize Nowoměstské fol. V. 19.

ao) Dle wkladu do desk obnoweného roku 1542 po wyhoření desk. Staré
letopisy české pag. 464 udáwaji kupní ceny 54.000 kop.

340

Kniha. IV. Oddíl druhý. II. Obywatelistwo Pražské.

majetků nepodrželi wšak dlaulio při obci, nýbrž prodali neb
i rozdali je skoro wesměs již během wálky. Stáwalo se později,
že ten neb onen dům bud pro zadlužení w berních a jiných
powinnostech měšťanských nebo jiným jakýmkoli spůsobem při¬
padl na obec, ale býwal obyčejně hned prodán zase, což bý-
wala wěc úřadů Šestipanských. K stálému majetku obce nále¬
žely jak za starších časů radní domy , na Starém městě také
Stará rychta. Též měli Staroměstští ze starší doby k rozličným
potřebám obce dům na břehu Wltawy za sw. Valentinem wedlé
příwozu na Malou stranu (č. 80) a domek při zdi městské za
sw. Haštalem (č. 945?); nowěji pak k užitku obce zjednali
mlýn nad mostem , při němž později zřídili wodárnu. Odtud
wýše na břehu za někdejší zdí městskau kaupen jest k obci
roku 1519 dům nazwaný huť s kamennickau hutí při něm,
o které zmíněno w místopise (č. 332). 2 *) Starodáwným majet¬
kem obce Staroměstské zůstáwal rowněž dům Saský na Malé
straně. W sausedstwí jeho podrželi pak Staroměstští welký
ostrow pod mostem, nyní Kampau zwaný, někdy arcibiskupůw,
a rowněž z někdejšího jmění arcibiskupstwí tak zwaný ostroto
pod hradem Pražským (Jesuitskau zahradu nyní tak zwanau).
Nowoměstští, pokud známo, krom radnice měli rowněž tak
zwaný obecní divůr na Wodičkowě ulici ke chowání rozličných
wěcí k potřebám obecním, i také mlýn pod Zderazem a při
něm wodárnu, později též někdejší mlýny Mleziwowské na Po¬
říčí kaupené roku 1500, jak jinde zmíněno.

Jak welký asi byl důchod, který obcím Pražským wycházel
z nemowitého jmění jejich we městě i na zemi, o tom máme
známost jen welmi nedostatečnau a nejistau, pokud se týče
Starého města, ze záwěrků počtů úřadu Šestipanského , jenž
jmění toto sprawowal, kteréžto zachowaly se nám z let 1449
až 1466. Počty tyto byly činěny obyčejně za rok neb za čas
o něco delší před několika konšely a několika obecními, které
k tomu radda městská ustanowila; jen poslední z nich wzta-
howal se na dobu tří let od konce Března roku 1463 až do
konce téhož měsíce roku 1466. Za celaujmto dobu sedmnácti-
2I) Wiz na str. 112.

A. Měšťanstivo. 1. Řády městské, d) Důchody obecní. 34 1

letau wykazuje se weškerého příjmu 21.418 kop a 42 grošů
českých ; přichází tedy průměrem na rok 1259 kop a 55 grošů.
Wydání činilo tolik, že po zaprawení jeho weškeré přebytky,
které úředníci Šestipanští po každém schwálení počtu odwá-
děli konšelům, za celý onen čas 17 let činily 1625 kop a
6 grošů, z čehož průměrem wypadá na rok 95 kop 35 grošů.
Čistý tento důchod byl by poměrně příliš malý, kdyby se jím
rozumělo, co zbylo po zaprawení spráwních útrat na obecní
statky. Tak tomu wšak nejspíš nebylo, nýbrž jak se podobá,
wydáwali úředníci Šestipanští z příjmu swého na rozličné jiné
potřeby obecní dle rozkazů konšelských.22)

Wedlé wýtěžku nemowitého jmění byly zřídly důchodů
obecních, jak od starodáwna, pokuty, cla a dáwky rozličného
jiného spůsobu.

O pokutách powěděli jsme již na jiném místě, že co byly
přes sedm kop, náležely obci, co do sedmi kop, připadaly rych¬
táři neb konšelům.

Cla a mýta wybírala se we wšech branách městských i jak
jinde zmíněno též na mostě Pražském; náleželo pak wybírání
jich. neznámo od kterého času, Staroměstským při branách Po¬
říčské a Horské, Nowoměstským při Koňské, Swinské a Wyše-
hradské. O bráně posledně řečené jest to známo již z doby
krále Wácslawa IV. jak jsme jinde powěděli,23] o jiných bra¬
nách Nowoměstských aspoň z roku 1478 ;"4) ač ještě později
král Wladislaw we privilegii daném Nowému městu roku 1504
mluwí také o swém clu w branách téhož města.25) Na Malé

*2) Bylo by nám to jasnější, kdyby se byly zachowaly počty samy
z příjmu a wydání, a ne, jak řečeno, pauhé záwěrky, jak totiž od
osob k tomu zřízených schwálen byl počet dle celkowého příjmu,
wydání a přebytku. Záwěrky tyto a schwálení jich nacházejí se
w knize Staroměstské od roku 1417 porůznu na listech 223 až 25S.

*3) W Dile II 351.

2l) W počtu totiž z důchodů obecních Nowého města toho roku, zacho-
waném na zadní desce rukopisu Budišinského 56, kdež uwodi se :
„summa a wallwis“ 67 kop 21 gr. 2 peníze.

iS) U Celakowského na str. 324: „kromě ungeltu našeho a w branách
cel našich, kteréž w témž městě našem No\\ém w branách i jinde

342

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstuvo Pražské.

straně někdejší clo králowské, z něhož se za císaře Karla obci
Menšího města dostáwalo 20 kop ročně na oprawowání dlažby,
bylo od císaře Sigmunda darowáno panu Zbyňkowi Zajícowi
z Hasenburka, a bylo mu také saudem zemským roku 1437
přiřčeno w rozepři s Malostranskými, kteří je za předešlých
bauří wybírali pro sebe. Rozumělo se tím clo we třech taměj-
ších branách, Strahowské, Písecké a Kartauské. Malostranští
se ho později zmocnili opět za času wálky s jednotau Zeleno-
horskau, jíž se účastnili synowé páně Zbyňkowi Jan a Oldřich,
musili ho wšak zase nawrátiti staršímu z nich Janowi dle ná¬
lezu sněmu Benešowského roku 1474. Později, kdysi před
rokem 1488, týž pan Jan Zajíc z Hasenburka clo toto prodal
obci Staroměstské zároweň se starodáwným domem Zajícowým,
tehdáž pustým, wedlé brány Strahowské; Menšímu pak městu
Pražskému w rozepři se Starým městem z toho wzuiklé král
Wladislaw roku 1497 saudně přiřkl důchod dwadceti kop jim
náležející na dlažbu, tak aby Staroměstští sum mu tuto ročně
Malostranským odwáděli ze cla na bráuě Strahowské.26)

Clo a mýto na mostě Pražském drželi Staroměstští na
oprawu mostu, a sprawowali je s jinými důchody k tomu urče¬
nými, jak jinde powěděno, úřadem mostským. Držení toto,
které wzalo začátek za času bauří po smrti krále Wácslawa,
bylo jim práwně přiřčeno darowací listinau krále Jiřího dne
22 Ledna 1459, kterau stwrdil také král Wladislaw r. 1472.27)
K důchodům mostu bylo od Staroměstských obráceno také clo
Modřanské ze zboží wezeného po Wltawě, které za časů před

máme a užíwáme i béřemu; s čímž srownáwají se také Staré letopisy
české při témž roce, kdež prawí se: „kromě UDgeltu králowského a
w branách cel králowských w témž Nowém mestěu.
s6) O prodeji cla Malostranského od pana Jana Zajíce Staroměstským
zmiňuje se listina konšelů Starého města roku 1494 w Lib. vetust.
přivil, pag. 160, že se stala za jich předků; že wšak se kaupě stala
již před rokem 1488, saudíme z listiny tamže pag. 272, obsahující
smlauwu mezi Normberskými a Pražany, dle které Normberšti měli
na Malé straně jen polowic cla obyčejného platiti, což by jim nebylo
mohlo býti propůjčeno od Staroměstských, kdyby clo Malostranské
nebylo již tehdáž jim náleželo.

J7) U Čelakowského pag. 245, 271.

A. Měšťanstivo. 1. Řády městské, d) Důchody obecní. 343

wálkau náboženskau bylo králowské, a obdrželi na ně potom
práwo zápisem císaře Sigmunda zároweň jak na Modřany samy
wedlé jiných jim zapsaných wesnic ; roku pak 1509 král Wladi-
slaw darowal jim clo toto celkem a dědičně. Roku 1437 bylo
clo Modřanské pronajato za 15 kop ročně. Kolik wynášelo clo
na mostě samém, není nám powědomo. ale zachowaly se zá-
wérky 'počtů úředníků mostských z celého důchodu mostu za
dobu 24 let od roku 1443 do roku 1467, dle kterých příjem
za celau tuto dobu činil 11.797 kop a 50 grošů, tedy průmě¬
rem za rok 491 kop 34 grošů. Důchod tento obracel se celkem
na most, tak že co kterého roku zbylo z příjmu proti wydání,
zanecháwalo se w rukau úředníků mostských na tehdejší stawbu
a oprawy, a neměla obec z toho žádného zisku na jiné potřeby
swé. Poslední přebytek roku 1467 činil 84 kopy 12 grošů.

Nowoměstští krom cel na branách wýše jmenowaných měli
také clo z dříwí w Podskalí pod Wyšehradem nazwané od
starodáwna ivýton. Byl to za staršího času důchod probošta
Wyšehradského, proti němuž se ho zmocnili w bauřích po smrti
krále Wácslawa. Císař Sigmund po swém přijetí za krále za¬
psal na něm roku 1437 Táborským 100 kop grošů ročně, wy-
hradiw ostatek sobě; ale Nowoměstští nicméně zůstali w držení,
a zawdalo to příčinu k rozepři a wálce mezi nimi a Tábory,
o které jsme se na swém místě zmínili. Rozepře ta byla potom
skoncowána králem Jiřím, kterýž Táborům důchod oněch sto kop
grošů ročních wyplatil summau peněz za něj složeuau a Nowo-
městským wýtonu zanechal w ten spůsob. že jim na něm
zapsal 2000 zlatých uherských a 1000 kop grošů českých. Dle
počtu roku 1478 wynášel jim wýton tehdáž 229 kop.

Jiným důchodem obecním bylo tržné , které se wybíralo
we wšech třech městech ze wšeho, co se prodáwalo na trzích.
Wýslowné uwodí se na Starém městě dáwka toho spůsobu
z trhu owocného, solného, šrůtkowého, chmelowého, masného
(totiž na tak zwaném swobodném trhu čili freimarku za sw. Ha-
wlem), waječného, obilného, uhelného, rybného (žiwých ryb
i tunných), dřewného a prkenného.28) Na Nowém městě nebylo
2H) W práwě Soběslawskéra.

344 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstivo Pražské.

trhu masného; za to tam wýhradně byl trh senný u sw. Jin¬
dřicha. Hojnější důchod než z trhu každodenního a týdenního
bylo nadto jarmarečné , které se wybíralo z nej rozličnějšího
zboží o trzích wýročních jednohokaždého města. K tomu pak
přicházely také platy ze stolic neb laivic chlebných a z krámců
rozličných na trzích neb jinde, které se odwáděly čtwrtletně,
obyčejně o každých suchých dnech, též užitek z priwozů we
městé přes Wltawu, které wesměs náležely obcím Starého a
Nowého města.

Úředníci neb wýběrčí rozličných těchto cel a jiných dů¬
chodů odwáděli přijaté peníze konšelům každého města, ač
nejspíš po sražení rozličného wydání, které se zaprawowalo
hned od nich. Úředníkům mostu Pražského býwal wšak i tento
čistý důchod po učinění počtu zanecháwán w jejich spráwě,
aspoň snad po celý čas až do dokonání přestawby mostu roku
1503. Z jiných sobě odewzdaných peněz konšelé zaprawowali
wseliká jiná wydání na potřeby obecní, a pokaždé po obnowení
raddy konšelé odstupující činili počet nowým a odewzdali jim
přebytek hotowých peněz. Stáwalo se to před osobami z raddy
a z obce, které k tomu nowí konšelé ustáno wili.* Roku 1444
bylo jich 32, roku 1447 dokonce 60, kterých jména se uwodí,
a jiných prý wíce. Později, zejména od roku 1450, býwal počet
jich skrownější, nejobyčejněji 4 z konšelů a 8 obecních. Z let
1438 až 1463 zachowaly se nám podobně jako z úřadů Šesti¬
panského a mostského, záwěrky počtů konšelských Starého
města tím spůsobem schwálenjxh. dle kterých celý příjem za
oněch 25 let činil 11.677 kop a 54 grošů českých, tedy
průměrem za rok 467 kop a 7 grošů. Průměr tento wypadal
wšak mnohem menší z čtrnácti let od roku 1438 do r. 1452,
a mnohem wětší z pozdějších jedenácti let do roku 1463.
Roční příjem za prwních oněch 14 let činil totiž průměrem
toliko 175 kop a 58 grošů, *a pozdějších jedenácti let 837 kop
34 grošů českých; nejspíš pak příjmy i w létech potomních
ještě wíce wzrůstaly.

Z Nowého města zachowal se nám jen jeden takowýto
počet konšelský z roku 1478 w saukromém zaznamenání, které

A. Měšťanstwo. 1. Řády městské, d) Důchody obecní.

345

wšak poučnější jest tím, že se w něm uwodí lilawní zřídla
důchodů, na něž se počet ten wztahowal. Klade se w něm totiž
předně plat z undrláku (rozumí se z trhu rybného) w summě
35 kop 5 grošů, z bran, to jest ze cla na branách, 67 kop
21 gr., z trhu senného 8 kop 58 gr., z platů (de censibus), nej¬
spíš platů ročních od poddaných na statcích wenkowských,
149 kop 35 gr., z wýtonu 229 kop, z wápennice 60 kop, z dů¬
chodu o suchých dnech, to jest z rozličných krámců a stolic
na trzích, 54 kopy 12 gr., jarmarečného 67 kop 30 gr., ze soli
28 kop, z rybníka (nejspíš Slatinského) 15 kop, krom několika
menších položek, summau 713 kop 44 grošů.29)

W mimořádných potřebách obecních, na které běžné dů¬
chody wšelikého druhu nestačily, ukládaly se od obce berně
čili sbírky na měšťany a jiné obvwatele, w čemž zachowáwán
byl celkem týž řád, který jsme při starší době wypsali. K wy-
bírání ustanowowali se totiž od případu ku případu berníci ,

2!), Zápisek tento nachází se na zadní desce rukopisu Budišinského 5<‘*,
a zní celkem takto: Anno domini Mcccclxxviii fecerunt consules
computum tempore mei. Ista bona eis pervenerunt ad communitatis
bonům per totum annum :

Item summa totius census de vndrlak xxxx sxg. v gr. iiii denarii.
it. summa a wallwis lxvii sxg. xxi gr. ii den.
it summa de foro foeni ix sxg. minus ii gr.
it. summa de censibus l'/2 C sxg. minus xxv1/, gr.
it. summa de tkeloneo lignorum CCxxix sxg.
it. summa de sementiburna (sic) Ixx sxg. x sxg. dederunt pro
lignis, et luerum Ix sxg.
it. summa quatuor temporum liiii sxg. iiii gr.
it. de nundinis lxvii ‘/2 sxg.
it. de sále xxviii sxg.
it. pro foeno xl sxg.
it. de vectura xlvi sxg. xli gr.
it. a wasis xii‘/2 sxg.
it. de piscina xv sxg.

Summa summarum . . . (wymazáno).

K roku 1507 čte se o Nowém městě we Starých letopisích českých
pag. 284: Při témž času činili počet wsickni auředníci; a tu přijali
k sobě auředníci sklepowní 3200 kop a 33 gr. wše české. O příjmu
ze soli zde zmíněném nachází se jiná zmínka w knize Nowoměstské
roku 1482 fol. H 22, kdež činil toho roku 30 kop (a conventione
salis in cuppis, quae per annum integrum dueta est huc in civitatem.

346

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obywatelstiuo Pražské.

obyčejně jeclen konšel a jeden obecní w každé čtwrti, kteříž
potom peníze sebrané odwáděli konšelům a činili jim počet
rowněž před konšely a obecními, kteří k tomu byli ustanoweni.
Nejčastěji se ukládala sbírka na potřeby wojenské, když totiž
měšťanům bylo wytáhnouti do pole nebo stawěti k tomu žold¬
néře. Stáwalo se to wšak také w jiných potřebách, jakož jsme
se zmínili na příklad o berní roku 1444 na útraty poselstwa
ku králi německému Fridrichowi do Widuě,30) nebo r. 1503
o berni na Nowém městě na opětné wystawení wodárnv, 3I)
podobně pak na jiné obecní stawby nebo mělo-li néco kaupeno
býti k obci, jakž se wýslowně za prawidlo klade we swolení
obce Staroměstské roku 1478. 32j Dle téhož swolení a nepochybné
na základě starší zwyklosti byli konšelé, členowé úřadu šesti¬
panského a mostského jakož i berníci sami od berně oswobozeni.

W pilných potřebách pomáhali si konšelé s powolením
weliké obce také půjčkami. Ačkoli dle staršího práwa bylo
k tomu potřeba powolení králowského, neznáme z doby této
případu, w kterém by obce Pražské powolení takowého byly
žádaly, což zwláště za delších dob, když krále w zemi nebylo,
ani nemohlo se stáwati. Tím spůsobem roku 1439 Nowoměstští
wypůjčili se 20 kop grošů na osm neděl od Žida Lazara
na poselstwí ku králi Albrechtowi do Uher ; 33) za každý týden
wymínéno 10 grošů úroku, a za dluh ten byii rukojmí čtyři
znamenitější měštané Nowého města. Během potomního času
obce Pražské prý tau mérau se zadlužily, že dluhy a lichwy
z nich wzrostly u wétší suminy, než by wšemi jejich nabytými
zemskými statky byly mohly býti wyplaceny. Tu král Jiří s od-
woláním k tomu, že se to stalo bez powolení králowského,
wydal roku 1459 privilegium Starému a Nowému městu, kterým
zároweů se zrušením platů na domích prohlásil i dlužní listy
a zápisy wydané pod pečetmi městskými za zrušené a neplatné.34)

30) Wiz Dílu VI str. 114.

3,j Wiz dílu tohoto str. 163.

32) Liber rationum w archivu městském fol. 78.

33) Wiz Dílu VI str. 72.

34j U Čelakowského str. 247, 253.

A. Měšťunstwo 1. Řády městské, d) Důchody obecní.

347

Přes to wšak nacházíme i později, že se obce dlužily. Zmínili
jsme se jinde o zápise na wes Libuš učiněném od Staroměst¬
ských roku 1470 Janowi z Řadiče w 565 kopách.35) Byly prý
to peníze w oněch wálečných časích wynaložené na wojny, na
žoldnéře a na jiné pilné potřeby města. Podobně připomíná
se roku 1483 dluh 349 zlatých uherských, kterým byli Staro¬
městští powinni spoluměšťanu swému Janowi Schreiberowi 3tí)
Roku pak 1524 byla welká kupní summa za panstwí Přerow-
ské zjednána dílem půjčkau ode wšech zámožných měšťanů
Pražských, jak též jinde zmíněno.37)

Tím spůsobem jako na potřeby obecní byly sbírky čili
berně wybírány také na potřeby zemské neb králowské. Spůsob
wšak ukládání jich na Prahu a jiná města změnil se pod¬
statně tím, že od času welké wálky náboženské města králow-
ská nepokládala se wíc pauze za komoru králowskau, nýbrž za
jeden ze tří stawů zemských wedlé stawů panského a zeman-
ského čili rytířského, následkem čehož stáwalo se usuešení
o berné zemské na sněmích w dorozumění mezi stawem měst¬
ským a druhými. We smyslu takowém císař Sigmund w umlu-
wách swých zawřených w Brně roku 1435 před swým přijetím
za krále Pražanům Starého a Nowého města mezi jinými sliby
se zawázal, aby „neobyčejuá summa a sbírání peněz w řečených
městech wyzdwižena nebyla ani dáwána“. Summau tak zwanau
zůstalo jako w starší době powinno králi toliko Menší město
Pražské, totiž 96 kopami ročně. Poněwadž se odwáděla každo¬
ročně o hromnicích, nazýwána jest za časů pozdějších summau
hromničnau. Po přijetí wšak Sigmuuda za krále Malá strana
se wzhledem k wypáiení a spuštění swému za předešlého času
oswobozena jest jím roku 1437 (4 Listop.) jak od této summy
tak jiných wšech platů do komory králowské na 10 let potom
příštích.38) Později obdrželi Malostranští roku 1499 od krále
Wladislawa oswobození od summy hromničné na deset let, a

*3 Wiz na str. 336.

36) Liber vetust. přivil. 228.

37 > Wiz wýše na str. 339.

38) U Čelakowského 234.

348

Kniha IV. Ocídil druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

prwé než čas tento prošel, dostalo se jim privilegia od téhož
krále, kterým této berně na wždy jsau sproštěni, zároweň jak
propuštěni jsau také z moci králowského podkomoří. i9)

Sbírky jak na potřeby obecní tak zemské býwaly po dlauhý
čas týmž spůsobem jako za starší doby ukládány na domy a
jiné majetky, tak že se platilo po jedné neb wíce berních tak
zwaných, totiž po půl groši nebo wíce z každé kopy, zač kdo
dům neb jiný statek swůj byl kaupil, pročež říkalo se tomu
také berně ze zákupu. Takowéko spůsobu byla hned prwní
berně čili pomoc swolená sněmem zemským císaři Sigraundowi
po přijetí jeho za krále, roku 1437, která činila na Starém
městě 1000 kop grošů. Pohříchu nemáme za delší čas potom,
zejména z času panowání krále Ladislawa a krále Jiřího, zpráw
dosti úplných, jak často býwaly berně týmž spůsobem powo-
lowány a jak mnoho wynášely. P\,oku 1476 děje se ponejprw
zmínka o dani s hlaivy, kterau prý platili chudí jako bohatí
a nebylo jí prosto ani dítě sotwa narozené.40) Daň takowá
jest později sněmem swolena roku 1502 na pomoc k wálce
s Turky s rozdílem dle stawů, panského, rytířského a městského.
We městech měl hospodář každý platiti „s domu , s ženy,
s dětí“ po 10 groších, s čeledi toliko po groši s hlawy. 41)
Opět pak stalo se swolení berně s hlawy po dwau groších
českých čili bílých roku 1509 za příčinau korunowání mla¬
dého krále Ludwíka. Tehdáž wybralo se ze Starého města
580 kop, z Nowého města 688 kop a 3 groše Míšeňské. 42)
Jiný spůsob berně naskytuje se ponejprw roku 1481 pod ná-
zwem berně piwowárné. Swoleno totiž na sněmě, aby kdož
piwa waří, dáwali po groši českém s každého korce, kbelce
nebo džberu obilí přitom swařeného, po celý jeden rok.43) Po¬
dobné swolení stalo se roku 1502 w témž spůsobu, a opět
jednalo se o ně w létech 1512 až 1515, až pak konečné sne-

39) Tamže 313, 329.

40i Staré letop. české 211.

4I) Archiv český VI 265.

4í) Staré letop. české 315.

43 ; Tamže 224 Archiv český V 405

A. Méšťanstwo. 1. Řády městské, d) Důchody obecní.

349

šení sněmowní stalo se na tři léta roku 1516 se změnau tau,
že již neplaceno s korce obilí, nýbrž se sudu piwa po groši,
odkudž berně ta nazýwána posudné. Zároweň pak swolena daň
s wína cizího čili hostinského po jednom penízi malém s žej¬
dlíku.44) Uznáwalo se časem, že posudné bylo daní lehčejší a
snesitedlnější než kterákoli jiná.45)

Starodáwným stálým důchodem králowským w Praze byl
ungelt, který se wybíral w Týně, clo totiž z rozličného zboží
přiwáženého do Prahy, o kterém powěděno jest při starších
dobách. Hned za prwních dní po smrti krále Wácslawa IV byli
se jakožto za nebytí krále konšelé Staroměstští uwázali we
wybírání jeho k rukaum krále budaucího, po roztržce pak se
Sigmundem zmocnili se ho pro sebe docela, jak co z něho
wycházelo králi, tak také co z darowání králowského od dáwna
náleželo kapitule Pražské. W držení tom zůstali i po přijetí
Siginunda za krále, a toliko jak na swém místě wyprawowáno,
roku 1441 wdowě jeho, císařowně Barboře, zawázali se odwá-
déti polowici důchodu toho, s čehož potom zase sešlo úmrtím
jejím (1451). Teprw nepochybné po přijetí nowého krále Ladi-
slawa nawrácen jest ungelt w Týně komoře králowské, ač
s wyhražením toho, co z něho jindy brala kapitula Pražská,
tak že podrženo to pro obec jako jiné rozličné důchody po¬
brané duchowenstwu. Teprw král Wladislaw roku 1497 wy-
kázal zase patnácti choralistům tehdáž nowě zřízeným w ko¬
stele Pražském 36 kop platu ročního z ungeltu w Týně, nad
čímž konšelé Staroměstští měli bdíti, aby od úředníků nad
ungeltem řádně bylo wyplaceno.46) Bylť ungelt k rukaum krá-
lowým i obce sprawowán úředníky společnými.47)

4I) Staré letop. české 392.

45j Wyslownje se w ten smysl nález obce weliké roku 1520 w Lib.
rationum fol. 88,

4b) Listina tohoto nadání nachází se w Lib. vetust. privilegiorum archivu
městského pag. 236.

4T) Také král Jiří roku 1469, když wykázal na ungelte w Týně některé
summy Bořiwojowi z Lochowic, Mstidruhowi Majnušowi a Jindřichowi
z Jenšteina, učinil o tom nařízeni konšelům, o čemž parnět se na¬
chází rowněž w Lib. vetust. přivil, pag. 224.

350

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstivo Pražské

Podobně jako ungelt byl králům zacbowán w Praze také
příjem z perkrechtu , to jest winnic okolo Prahy, po půl džberu
wína z jednékaždé winnice určité wýměry dle ustanowení pri¬
vilegia císaře Karla IV o dělání winnic. Naproti tomu . pomi¬
nuly nájmy z rycht prodáním jich obcím, odúmrti mocí privi¬
legií, kterými jsau obcím postaupeny; a také o platech z mas¬
ných krámů není již paměti, žeby z nich co bylo zůstalo
komoře králowské, následkem darowání k ústawům duchowním,
o kterých jest powěděno při době starší,48) i snad jiných,
o kterých se nám nezachowaly zpráwy. Roku 1482 počal se
sauditi s řezníky Staroměstskými pan Jan Zajíc z Hasenburka,
pokládaje si práwo na plat z masných krámů co na přísluš¬
nost k úřadu swému truksastwí a kuchmistrstwí, sotwa wšak
s jakým účinkem.49)

W obyčeji zůstalo ještě wždy wzdáwání darů čili poct
králům českým od Prahy jako jiných měst při rozličných pří¬
ležitostech. Tak děje se zmínka, když král Wladislaw r. 1497
přijel do Prahy z Uher, kterak ode wšech měst králowských
přineseny jsau mu darem koflíky, kterýchžto bylo wíce než
padesát. A opět když byl Wladislaw w Praze roku 1509
za příčinau korunowání mladého syna swého Ludwíka, wezli
mu Nowoměstští 18 wozů a Staroměstští 9 wozů špíže roz¬
ličné. 51)

e) Wojenstvví městské.

We století od smrti krále Wácslawa IV až do času krále
Ludwíka naléhala na obce Pražské u wětší míře než we které¬
koli době jiné péče o wojenstwí. Jako předtím we službě krá¬
lowské, tak za plných šestnácti let domácích bauří z příčiny
náboženstwí bylo Pražanům wálčiti s králem Sigmundem, jemuž
wypowěděli poslušenstwí, a se spojenci jeho domácími i za-
hraničnými. Potom jen krátký čas za panowání jeho a krále

48) W Díle II na str. 369

49) Wiz Archiv český VIII 405.

50) Dačického Paměti I 63.

51 ; Staré letop. české 299

A. Méšťanstivo. 1. Ěáchj městské, e) Wojenstiví městské. 351

Albrechta konali králům těmto služby we wálce se stranami jim
protiwnými. Opét wedlé Jiřího z Poděbrad co spráwce zem¬
ského účastnili se wálky domácí, až pak zase za králů Ládi-
*

slawa, Jiřího a Wladislawa obnoweny jsau předešlé poměry,
že konána wojenská powinnost králům dle řádu starodáwného.
Později wšak ještě jednau obcím samým k swé obraně nastala
potřeba opatření wojenských po delší čas, když za druhé polo-
wice panowání krále Wladislawa wznikla nepřátelstwí mezi
stawy zemskými, městy s jedné, pány a zemany se strany
druhé.

Jako za časů starších wykonáwaly obce Pražské při wšech
těchto změnách okolností wojenskau powinnost swau dwojím
spůsobem, bud totiž že měštané sami wzali zbraň a wytáhli
do pole, nebo že najati jsau k zastání jich žoldnéři. Někdy
také měštané a žoldnéři táhli pospolu. W případě prwním za-
chowáwal se jistau raěrau wždy ještě řád ustanowený za času
císaře Karla, dle něhož zřízení wojenské zakládalo se na roz¬
dělení města na čtivrti s jich heitmany , padesátníky a desátníky.
Každý heitman čtwrtní měl míti popsání sausedů čtwrti swé.
kteří wšichni jednostejně byli powinni službau wojenskau, též
popsání, co který saused měl zbroje w domě swém, bud střelné
bud jiné, i měl o to bdíti, zwláště když nastaupil we kterém
dome nowý hospodář, aby se toho nic neumenšilo, než spíše
přimnožilo.52) Co zbroje na koho příslušelo míti, bylo přede¬
psáno, jak se zdá, s rozdílem dle mohowitosti.53) Když nastala
potřeba wýprawy wálečné, býwalo to napřed oznámeno, s na¬
řízením, aby každý hotow byl, kdyžby bylo dáno znamení zwo-
něním na radnici neb jiným spůsobem, dostawiti se ku korauhivi
swé čtwrti. Obyčejně byly čtyry slaupy zaraženy na rynku, a na nich
korauhwe wywěšeny, k nimž bylo se shroraážditi. Pokaždé newy-
táhly wšak wšecky čtwrti, než někdy jen po dwau nebo po
jedné z každého města, w čemž se střídaly. Někdy činil se také
rozdíl dle cechů, kolik z kterého.54)

52) Dle řádu o heitmanecb čtwrtních rokli 1523 w pamětní knize Nowo-
méstské fol. 83.

ft3) Staré letop. české při roce 1483 na str. 134.

5 V Tamže 443 při roce 1520. Roku 1481 jest zmínka w knize Nowo-
městské íol. F 12 o šewci Wácslawowi synu Bílkowu, že „šel jest

352

Kniha IV. Oddíl drahý. II. Qbijwatelstioo Krazaké.

W jednotliwých případech dopauštělo se, aby sausedé
ustanowených čtwrtí nemusili osobně wytáhnauti do wálky, že
směly čtwrti, kterých se týkalo, složiti berní na zjednání žold¬
néřů, jakož stalo se na příklad roku 1450 k tažení proti mar¬
krabí Míšeňskému, roku 1452 k wýprawě proti Launům a roku
1456 k wýprawě Jiřího Poděbradského proti Koldowi na Ná¬
chodě.55) Ale osobní wyprawení do pole bylo předtím i potom
obyčejnější, až teprw za prwních let krále Wladislawa jednalo
se o to, aby wojny dle prawidla byly zaprawowány berněmi
k najímání žoldnéřů. Potkáwalo se to wšak i tehdy s odporem
mnohých, a teprw roku 1478 po mnohých různicích o to do¬
sáhlo se swolení weliké obce (14 Břez.), aby tak bylo, ač s wy-
míněním, kdo by chtěl místo berně sám osobně táhnauti, aby
mu to bylo wolno, a kdyby po čtyřech nedělích nemohl se
domů wrátiti, aby se mu platilo jako jinému žoldnéři. Powin-
nost berně místo wojny měla totiž dle staré zwyklosti jiti po
čtwrtech, tak aby, ač newytáhlo-li celé město, ode čtyř do čtyř
neděl se střídaly.56)

Že wýprawy osobní přinášely druhdy těžké pohromy na
měšťanské rodiny Pražské, příkladem nad jiné z toho času
strašnějším byla bitwa u Malešowa (1424), we které padlo
326 usedlých měšťanů Pražských. Pro nebezpečenstwí takowá
obyčej byl, že sausedé, když měli wytáhnauti do pole, pro
wšechen případ činili předtím poslední pořízení o jměuí swéin.57)

Heitmanowé čtwrtí, setníci, padesátníci a desátníci byli
nepochybně jako w čas míru tak také we wálce předstawenými
sausedstwa sobě poručeného dle těchto rozdílů. Nad nimi wšak
stál wyšší polní heitman ku každé wýprawě obzwlášt wolený

byl na wojnu do Rakúsu, a roku 1488 Jol. K 12) o Ladislawowi
synu Karla jircháře, který „volens petere in stipendium in oras-
alienas-4 odkázal dům swůj matce swé Dorotě.

55) Wiz w díle VI 200, 202, 208, 233, 268.

Sfi) Swolení toto se nachází w knize účtů (Liber rationum) w archivu
městském fol. 78.

3:) Příklady takowých posledních wůlí nacházejí se roku 1437 w knize
Nowoměstské tol. 0 3. 6, 12, a zase roku 1504 w knize Malostranské
fol. G. 25.

_1. Měšťanativo. 1. Řády městské, e) Wojenstwí městské. 353

bud rozdílně pro Staré a Nowé město nebo také pro celau
Prahu společně, při němž se nacházela také společná korauhcio
Pražská. Polní heitmanowé takowí byli někdy zemané, někdy
měšťané Pražští wvnikající wojenskau zkušeností. We wálce
náboženské proti králi Sigmundowi poznali jsme co heitmanv
Pražské w tomto spůsobu Wácslawa Cardu z Petrowic, Jana
Hwězdu z Wícemilic, pana Haška z Waldšteina, Swojše ze
Zahrádky, Piamše Rozwodu ze Stakor, Sigmunda z Kotenčic
jinak Mandince. Z pozdějších časů za Jiřího Poděbradského
proslul Nowoměstský polní heitman Kliment Žalud, jeden ze
sausedstwa toho města, co wůdce udatný a obezřelý, we wálce
s jednotau Zelenohorskau a králem Matiášem. 58) Méně cti
utržili později heitmanowé wojska Pražského roku 1526 wy-
prawení s wojskem na pomoc králi Ludwíkowi před bitwau
u Moháče, Jan Pastucha od tří korun a Blažek z Týna, jak
o tom jinde bude ukázáno. Byla-li wýprawa společná Pražanů
s jinými městy králowskými, náleželo wůdcowstwí wyšší nad
nimi tak jako za starších časů králowskému podkomoří, jak
jsme widěli z příkladu Samuele z Hrádku a z Walečowa, mě¬
šťana Pražského, co podkomořího za času krále Jiřího.59)

Wojsko Pražské, ať pak měšťané nebo také žoldnéři wy-
táhli do pole, obyčejně se skládalo z pěchoty a jízdy, bylo opa¬
třeno děly a dle obyčeje tehdejšího také wozy wálečnými. Dle
rozdílu mezi jízdnými a pěšími bylo pak ozbrojení částečně
rozdílné. Měšťané opatřowali se oděním a zbraní sami, žold¬
néřům dostáwalo se owšem zbroje ze zásob obecních.

38) Zmínky se o něm činí roku 1469 w pamětní knize Nowoměstské
fol. M 10, 19. Animoso viro Clementi dieto Zelud concivi nostro,
qui his bellicosis temporibus pluribus in locis corpus et vires suas
etiam ultra alios exponens et aliis in exercitu, obsidione et campis
tamquam capitaneus praesidens proficue et fideliter serviebat. A opět:
Consideratis laboribus variis nec non servitiis fidelibus virilis et in-
dustriosi Clementis cognominati Zelud concivis nostri Kegiae Sereni-
tati nostraeque civitati utiliter bellicis et retroactis temporibus huc-
usque ostensis et impeniss et de post impendendis oc.

*•) Dílu VII str. 260.

Tomek , Dějepis Prahy.

23

354

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstivo Pražóké.

K odění , jaké míwali měšťané, náležela lebka čili helm
(galea), jinak klobúčec neboli koblúčec železný, pancíř ocelowý
čili oceliwý (lorica ferrea), jinak plát (thorax), pawéza Čili štít
a plechowice Da rukau (chirothecae ferreae). Při pancíři býwal
oboječek (orificium); menší jakési pancéře nazýwaly se také
šorce; menším pak jistým druhem pawéz byly pawézky litewské,
přinesené snad do Cech wojskem Sigmunda Korybutowiče.
Helmy připomínají se druhdy perlami a safyry ozdobené
(1497).

Zbraně byly ruční a střelné. K oněm náležely meče, kordy,
tesáky, oštípy a sudlice, halaparty, také wšak sekery, palice,
kule a kladiwa železná i tak zwané končice. Meč rozeznáwal
se jezdecký od jinačího, kterého užíwali pěší. Kord býwal pro
ozdobu obložen stříbrem ; také pak tesáček připomíná se se
stříbrnými puklicemi. Co drobné zbraně střelné užíwalo se po
celé 15. i na začátku 16. století wždy ještě luku (arcus), kuše
a samostřílu (balista), kterými se házely šípy, wedlé toho wšak
čím dál tím wíce také ručnic dlauhých a krátkých a tak zwaných
píštal, z kterých se střílelo prachem, musily pak knotem býti
zapalowány. Píštal dlauhých užíwalo se dle zmínky z roku
1514 také k střílení holubů a jiných ptáků. Zmínky, co který
saused měl zbraně rozličné, stáwají se nejwíce w posledních poří¬
zeních, poněwadž dědili je synowé po otcích a wůbec přátelé
po přátelích.

Nástroje střelby hrubé jednaly se nákladem obecním, a
byly rowněž dwojího druhu, praky totiž (machinae bellicae),
kterými se házely welikánské kameny neb jiné předměty k bo¬
ření hradeb, a děla čili pušky rozličného spůsobu (bombardae),
z kterých se střílelo prachem. Užíwání welikých praků k onomu
účelu zachowalo se po celé 15. ano dílem až do začátku 16. sto¬
letí, ač počet jich nebyl nikdy welký, ježto to byly stroje slo¬
žité a nákladné. Byloť jich wšeho wšudy pět i při welkém
obležení Ivarlšteina roku 1422, jak na swém místě wyprawo-
wáno. Později připomínají se praky a pušky wedlé sebe u wojště
Pražanů roku 1450 při obležení hradu Kostelce nad Sázawau,
a welký prak Nowoměstských byl wezen také roku 1472 k do-

A. Měšťanstwo. 1. Hády městské, e) Wojenstiví městské.

355

býwání Ostromeče.60) Čím dál tím wíce přicházelo wšak uží-
wání těchto strojů házecích z obyčeje. R. 1505, když Pražané dali
na zkaušku házeti z praku od kláštera Slowanského přes řeku
na druhau stranu, podotýká o tom saučasný letopisec, že toho
dáwno mnozí lidé newídali.61)

Také pušky čili děla k střílení prachem byly zprwu wzácné,
tak že jich města míwala jen skrowný počet. Jewí se to již
z toho, že po delší čas dáwala se jednotliwým puškám wlastní
jména, jakož byly Jaroměřka , Pražka a Rychlíce, ježto se při¬
pomínají při oblehání Karlšteina (1422), a WiUtýnka i Ho-
worka nejspíš z téhož času, ač zmínka se o oné děje teprw
roku 1447, o Howorce roku 1467, když z ní stříleno bylo při
obležení Raudnice. Děla tato byla weskrz welká, a dlauhý čas
se užíwalo týchž, jakož na příklad Pražky a Howorky ještě roku
1515,62) a do téhož času (1513) také welkého „ děla Frank -
šteinskéhoa, wlastně Wratislawského, které se bylo dostalo Pra¬
žanům roku 1467 při dobytí Frankšteina.63) Čím dal tím se
owáem počet děl wíce množil, a přicházelo w obyčej wíce roz¬
ličných druhů, jakož připomínají se haufnice, tarasnice čili
šwihowky, srubnice, kartauny. Konšelé Staroměstští i Nowo-
městští byli zwláště od prwních let šestnáctého století pilni
zjednání jich a jiné k tomu podobné zbraně od puškářů do¬
mácích a přespolních. Haufnice připomínají se w Praze již
roku 1434; jednu dali sobě Staroměstští sliti roku 1509 půl
čtwrta lokte zdélí, a měli jich roku 1517 dewět nebo spíš wíce.
Tarasnice dwě zjednané roku 1509 měly délku pěti loket;
jedna slitá do Kadaně roku 1517 byla dlauhá 6 72 lokte; wá-
žila 30 centnéřů. Za 8 let od roku 1509 do roku 1516 zjed¬
nali si jich Staroměstští, pokud známo, 19. O srubnicích ně¬
kolika dějí se zmínky téhož času; kartaun pak dali si Staro -

60) Tamže 331, o čemž w knize Nowoměstské z toho času fol. C 6 čte
se: quando vectores macbinam bellicam alias prak duxerunt in
campům.

61) Staré letop české 275.

6:) Tamže 384. O Wilštýnce wiz Archiv český IV 388

6 ) Wiz Dílu VII str. 163.

356

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Ohywatelstivo Pražské.

městští sliti roku 1515 zdálí desíti loket, a tak asi velký byl
též kartaun Novoměstských, o kterém jest zmínka roku 1516.
Jiný menší pět loket cllauhý byl potom slit roku 1518 po sjed¬
nocení Starého a Nowého města ze dwadceti centnéřů. Také
moždíř připomíná se slitý pro Staré město roku 1513, a téhož
roku jakési dělo čtvrtní, jinak čtwrtnice , wážící šest centnéřů.
Drobnější střelnau zbraní, držící jaksi prostředek mezi děly
a ručnicemi, byly hakoicnice , kterých se choval v zásobě počet
větší. Při wojšté půl třetího sta pěších a padesáti koní na wý-
prawě k Tochovicům roku 1520 nacházelo se jich osmdesát.
Wétším dílem střílelo se z děl kulemi kamennými, zvláště za
staršího času; kule železné připomínají se v Praze teprw od
šestnáctého století, a také jednau roku 1513 kule měděná
ohniivá, kterau wystřeleno z čtvrtnice wýše zmíněné.

Děla zhotovovali puškáři, a na mnoze také řídili střelbu
z nich, ač ne výhradně. Roku 1450 při dobývání Kostelce na
Sázavě a také delší čas předtím i potom byl ředitelem střelby
z praků i z pušek ve službě Staroměstských zámečník Petr
Kulhánek, o němž se proto vděčná zmínka děje v knize městské
roku 1452.

Z nových i někdy také ze starých děl střílívalo se na
zkaušku v rozličných místech v okolí Pražském, druhdy s do¬
brým účinkem, jindy také s rozličnými nehodami. Tak na př.
roku 1509 vyvezli Staroměstští nová děla dvě, tuším hauf-
nice, k Wršovicům, a stříleli nejprvé z většího. Zkazilo se, tak
totiž že zadní díl se odtrhnul a hodil sebau do vinnice; málo
chybilo, žeby byl udeřil mistra puškáře, Jana z Wodňan.
Z druhého děla když chtěli vystřeliti, zapalowali několikkrát,
a nechtělo spustiti, až potom nazejtří vyčistili prachovnici čili
pánvičku od hlíny, i udeřili z něho k háji Michelskému. Jiného
potom dne vyvezli tatáž dvě děla za Židy, na břeh proti Letné,
a vystřelili z nich přes řeku ke skále na protější straně tři¬
krát po sobě, při čemž dáno prachu nejprv šest liber, potom
sedm, a zůstala obě děla celá.

Roku 1513 byl zkaušen moždíř slitý tehdáž Staroměstským
od Bartoše zvonaře a Petra puškáře. Stříleno z něho za Zlé-

A. Měšťanstvo. 1. Řády městské, e) Wojenstwí městské. 357

chowem k pustému hradu Děwínu. Po prwním wystřelení kaule
celá zůstala, ale druhým a třetím wystřelením kaule se strhala^
a moždíř také napukl na prachownici. Bartoš zwonař a Petr
puškář musili jej přeliti, i wystřeleno z něho po několika ne¬
dělích opět třikrát po sobě za Zléchowem. Nestala se přitom
již žádná škoda na kulich ani na moždíři. Téhož roku potom
w měsíci Listopadu wystřelowali za Wršowici z Nowé čtwrt-
nice tehdáž slité, třikrát kulí kamennau, jednau měděnau ohni*
wau. Ta se roztrhla.

Léta 1515 wzpomnělo se na stará weliká děla, Pražku a
Howorku, i wywezena jsau w měsíci Březnu ke zkaušení na
pole Špitálské asi někde na půl cesty od města k Libni. Pro
sníh, který celý den padal, musila se střelba odložiti na zejtřek.
Z Pražky při prwním wýstřelu letěla kule až přes druhau
wodu, to jest přes Wltawu za Holišowici asi jedny hony,
z Howorky wšak do wětší wýše i dálky přes obě wody a přes
wrchy asi půldruhého honu. Nabito podruhé a dáno wíc prachu
než prwé. Tu se wšak obě kule z jednoho i druhého děla po
wystřelení zdrobily, a za Pražkau špalek dosti tlustý, o který
byla opřena, zlámal se na dwé, následkem čehož nemohlo se
wystřeliti do třetice, jak se zamýšlelo. Přítomní měli z wýpadku
toho welké potěšení, a počítali, jak by daleko Pražka a nad to
Howorka přenesla i přes hrad Pražský, tehdáž městu nepřá¬
telský. kdyby se namířilo z břehu Wltawy za Židy.

Boku 151G zkaušeny jsau oba kartauny tehdáž nedáwno
slité, jeden pro Staré, druhý pro Nowé město. Staroměstští
dali ze swého wystřeliti potrikrát na Špitálsku, nejprw kaulí
železnau, potom kamennau. Neprawí se nic wíce o tom.
Z Nowoměstského kartaunu wy střelo wal puškář Normberský,
od něhož nepochybně byl zhotowen, k pusté twrzi w Straš¬
nicích od rybníka dolejšího, který se tam nacházel. Kule že¬
lezné dwakrát přeletěly přes twrz, tak že musil podwakrát
unížiti; potřetí teprw udeřil w zed. Později téhož roku stří¬
leno opět na poli Špitálském z dlauhého kusu, nejspíš téhož
kartaunu Staroměstského, který měl deset loket délky, a konal
tu zkaušku nejprwé Němec puškář, nejspíš týž Normberský.

358

Kniha IV. Oddíl drahý. IL. Obywatelótwo Pražské.

Nabil ponejprw 30 librami prachu; kule padla až ke druhé
wodě, tedy jen asi na blízko Wltawy u Holišowic. Když po¬
druhé dal 35 liber, nedostřelil ani tak daleko, tak že poklá¬
dáno dělo za nepodařené, a již myslilo se, aby bylo zkaženo ;
ale nazejtří Petr puškář Pražský s některými pomocníky učinil
zkaušku jinau, nabiw toliko 17 librami prachu. Kaule letěla
až přes wes Kobylisy za Libuí a podruhé až přes les na
Ládwém u Dawlic; když pak potřetí dáno jen 15 liber prachu,
kaule nicméně doletěla až ke Skalce, to jest nejspíš k Malé
skále nyní tak zwané u Bohnic, po čtwrté wšak jen pod skálu
na druhé straně Wltawy za Holišowici.

Nezdařilejší byla střelba na zkaušku roku 1517 z wětšího
kartaunu, nejspíš téhož co předešle, a z dewíti haufnic, předse-
wzatá na lauce u Zlíchowa, odkudž mířeno přes řeku ku Kawčí
hoře nad Podolím. Prwním wy střelením z kartaunu kaule že¬
lezná na tři kusy se roztřískala; z haufnic pak když se stří¬
lelo, jedna se roztrhla, a kus jeden udeřil w krk Jiříkowi
krejčímu od fortny za domem u klíčů, to jest z nynější ulice
Perlowé, který nejspíš stál mezi diwáky. Wy tržen mu kus
kůže i s masem až prý do chřtánu, tak že sotwa žiw zůstal.64)

Mimo wýprawy wálečné míwali Pražané také w čas míru
některý počet žoldnéřů Čili oděnců we službě swé, kterých se
užíwalo jako za starších časů k rukaum obecních úřadů, když
hájení weřejné bezpečnosti wyžadowalo ukázání nebo i užití
branné moci. Při hrozících nepokojích we městě osazowaly se
jimi radní domy, a konaly se ponůcky; při welkých shonech
lidu a weřejných průwodech, jakož o wýročních trzích nebo
při hlučných poprawách chránil se jimi weřejný pořádek; wy-
síláni byli druhdy také do okolí, jak pěší tak jízdní, k stihání
laupežníků neb jiných zločinců. Byla wšak i w takowýchto
potřebách také obecná powinnost každého méštana ku konání
ponůcek a přetrhowání nepokojů we městě, když dán byl
rozkaz od konšelů, kdež pak rownéž heitmanům čtwrcí, set-

6I) Zpráwy o dělích Pražských nacházejí se nejhojněji w Starých letop.
českých porůznu při létech 1509 až 1520

A. Mešťanstivo. 2. Žiivnosti městské, a) Řemesla a uměni. 359

níkům a desátníkům náležela powinnost přidržeti k tomu sau-
sedy sobě podřízené, jak jest jinde o tom powěděno.

Wálkau náboženskau po smrti krále Wácslawa IV byl
wojenský duch wzbuzen w obywatelstwu země české také w tom
směru, že mimo powinnost wojenskau četní bojowníci wycwi-
čení w umění wálečnickém we wojskách Žižky a Prokopa
wstupowali za peníze do služeb wojenskýcb také u cizích
knížat a účastnili se tudy wálek zahraničných we wšech zemích
okolních bližších i wzdálenějších. Také w Praze nacházelo se
wždy lidu dosti, který tím spůsobem prowozowal wojnu co
řemeslo, dáwajíce se najímati do cizích služeb wojenských-
Najimači byli tak zwaní rotmistři, jichž wedením dobro wol-
níci placení co roty jízdných i pěších wyprawowali se do pole
w strany nejrozličnější. Roku 1504 wytáhlo z Prahy jednoho
dne wíce než 700 a o několik dní později opět wíce než 500
žoldnéřů čili drobu tohoto spůsobu do wálky tehdejší w Ba-
wořích mezi falckrabím Rýnským a císařem Maximilianem 1,
najati jsauce ke straně falckrabí.6*)

2.

Ziwnosti měsíské.
a) Řemesla a uměni.

Doba wíce než třidcetiletá od smrti krále Wácslawa IV
až do času Jiřího Poděbradského nebyla přízniwa žiwnostem
městským a zejména stawu řemeslnickému. Zhaubnými wál-
kami, kterých dějištěm byla po tak dlauhý čas země česká,
ochudlo obywatelstwo hlawního města, a počet jeho welice se
zmenšil, k čemuž nemálo přičinily také mory několikkrát po
sobě wzniklé; řemeslníci neměli tudy dostatečného odbytu na
swá díla, a postrádali tím welice, až teprw zase pod maudrau
wládau Jiřího po obnowení pokoje w zemi nastala nowá doba
wzkwětu w tom jak we wšelikém jiném směru.66) Za whodný

6S) Staré letop. České 269.

Král Jiří sám prawí o tom roku 1467 w dopise k biskupu Olomau-
ckému: Artifices mechanici, olim egestate laborantes , eo quod

360

Kniha IV. Oddíl druhý. II. ObywatelsUvo Prazslce.

prostředek ku powznešení řemesel s onoho úpadku pokládalo
se w těch létech zwláště zřízení cechowní.6") Pořádky, které
měly starší upsaná práwa, dáwaly si je obnowowati, pokud we
zmatcích předešlého stawu byla přišla w zapomenutí; jiným
jsau dle potřeb a přání jednotliwých řemesel wšelijak poroz-
šířena nebo pewněji určena; řemesla pak, která předtím zří¬
zení cechovní neměla, wyžadowala si ho, a bylo jim ochotně
propůjčowáno. Za dlauhého nebytí krále w zemi dálo se obno-
wowání a propůjčowání toto od konšelů, w každém městě ob-
zwlášť, zejména na Starém a na Nowérn městě, pokud Malá
strana dlauho ještě zůstáwala pozadu následkem swého spuštění.
Tím spůsobem cechowní zřízení w městech Pražských během
15. století dosáhlo téměř nejširšího swého rozwinutí, we mno¬
hem rozsáhlejší míře než za dwau wéků předešlých.

Bylo do druhé polowice 15. století, pokud ze zpráw urči¬
tých a jistých wychází na jewo, 44 řemeslnických pořádků čili
cechů w Praze, dílem na Starém, dílem na Nowérn městě,
wétším dílem wšak dwojnásobně w jednom i we druhém městě.
Pětadwadcet jich bylo, o kterých jsme se zmínili již we starší
době, ježto se hned we pamětech tehdejších nacházejí o nich
zmínky, nebo zase o kterých wychází na jewo teprw ze zmínek
pozdějších, že již za staršího času stáwaly. Staršího tohoto
půwodu byly cechy 1 . krejčích, 2. platnéřů , štítařů a helméřú ,

hominum inopia opera eorum digno pretio repensare non porerat,
nunc vix sufficiunt voluptates horuinum artium suarum solertia sa-
tiare. Cancellaria regis Georgii 280.

6T) Úmysl ten wyslowují konšelé Nowoměstští roku 1446 w artikulích
daných řemeslu kowářskému: „aby se město naše wálkami welikým i
w těchto létech pohřiechu umenšené a ochuzené dobrými řemeslníky
a obywateli tiem spieše zase množiti a bohatiti mohlou; též roku
1456 w artikulích sladowníků: aby se město naše, jenž pohřiechu
těchto let wálkami přewelikými a mory přecastými na lidu welmi
sešlo jest, zase se dobrými obywateli a řemeslníky množiti mohlou ;
podobně také w artikulích pekařů (1444), uzdářň (1445), sedlářů
(1451), tesařů (1457) i posledně mydlářů (1460). Artikule těchto a
četných jiných cechů nacházejí se nejwíoe w pamětní knize Now<>-
městské od roku 1440.

A. Méšťaňstwo. 2. Žiwnosti městské, a) Řemesla a umění. 301

3. saukenníků , 4. zlatníků , 5. mlynářů , 6. malířů a sklenářů , 6S)
7. řezníků , 8. střelců , 9. pasířů, měšečníků a tobolečníků ,
10. uzdářů , 11. sedlářů , 12. sewců nowinníků: 13. šewců ive-
tešníků čili prtáků, 14. zámečníků a ostrozníků , 15. kozisníků ,
16. nozířů , 17. uhlířů , 18. prowazníků, 19. jirchářů, 20. fto-
wářů, 21. rukaivičníků , 22. bečwářů , 23. klobaučníků, 24. po-
střihačů a 25. koželuhů.

Mnohým z těchto cechů starodáwných nepostačowaly
prwotní listiny, na kterých se zakládaly, bud že byly to jen
wolné umluwy mezi jejich členy, nemající dotud žádného wyš-
šího stwrzení, bud že neposkytowaly jim wšech wýhod, kterých
si nowěji přáli, pročež wyžadowali si nyní teprw stwrzení
nowých stanow čili artikulů, o které se mezi sebau usnesli,
i dostáwalo se jim stwrzení takowého, jak již řečeno nejob)-
čejněji od konšelů Starého neb zase Nowého města, druhdy se
swolením weliké obce, kteráž musila tázána býti, jednalo-li se
o řemeslo, jehož prospěchy se dotýkaly širšího obecenstwa.
Takowých nowých artikulů dostalo se na Starém městě no-
žířům již roků 1427, později malířům a sklenářům roku 1458,
na Nowém městě šewcůin nowinníkům (1442), uzdářům (1445),
prowazníkům (roku 1446), kowářům (roku 1446), klobauční-
kům (roku 1446), saukenníkům (r. 1447), sedlářům (1451) a
zlatníkům. Řezníkům, kteří se honosili privilegii od krále
Jana, císaře Karla a krále Wácslawa IV, dostalo se stwrzení
a porozšíření jich od císaře Sigmunda po jeho přijetí za krále
(1437) a později také od krále Jiřího (1464). Též pak císař
Sigmund pasířům, měšečníkům a tobolečníkům stwrdil privi¬
legium, které měli od císaře Karla, dle něhož řemesla jejich ne¬
směla se w Praze jinde prowozowati než na Nowém městě (1437).

68) Dodatkem k dílu II str. 383 buď zde připomenuto, že malíři a štitaři
měli cechowní privilegium od císaře Karla roku 1365, stwrzené
králem Wácslawem IV podwakrát, w létech totiž 1380 a 1392,
kteréžto majestáty připomínají se we stwrzowací listině krále Ludwíka
roku 1523 a konšelů Nowoměstských roku 1669, ale znění jich není
známo. Neznámého času, wšak snad práwě některým z oněch dwau
listů krále Wácslawa IV, z prwotního cechu malířů a štítařů stal se
cech malířů a sklenářů.

362 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstwo Pražské.

Nowěji utwořili se a obdrželi schwálení swýcb artikulů
na Nowém městě cechowé pekařů (1444), kabátníků (1448),
olejníků (1452), jehlářů (14Ó4), sladoivníků, kteří sice již za
staršího času měli jistá práwa a také bratrstwo, ale bez wlast-
ního cechowního pořádku (1456), pilařů, prknářů a struhařů
(1457), my diářů (1464), barwířů kozí a pláten a lazebníků
(1477). Krom toho pak bylo ještě něco jiných cechů wíce,
o kterých se nám zachowaly zpráwy jen poněkud pozdější,
z nichž nelze s jistotau sauditi, byly-li staršího nebo teprw
pozdějšího půwodu, ač wždy aspoň před rokem 1524. Byli to
cechowé konwářů, mečířů, kolářů , hrnčířů, tkadlců , plawců, per-
nikářů , bradířů, kamenníků a truhlářů*9)

Zřízení cechowní mělo za účel, pojistiti jednak řemeslní¬
kům slušnau žiwnost, jednak obecenstwu dobré dílo a zboží.
We směru tomto obojím artikule každého cechu ustanowowalv
předně wýminky přijetí do cechu. Wyžadowalo se předně za-
choivacího listu z místa, odkud nastáwající mistr pocházel, we
kterém krom chowání jeho mělo oswédčeno býti, jakého byl
rodu, pocházel-li totiž z řádného manželstwí. Dále měl žadatel,
než do cechu přijat byl, zjednati sobě práwo měšťanské a
nkázati sivé řemeslo , totiž uměl-li je swyma rukama prowozo-
wati. Přijatý za mistra musil potom odwésti k cechu jisté pří¬
stupné. Bylo to při nejwdce řemeslích půl kopy grošů a k tomu
obyčejně dwě libry wosku. Pokud známo, jen u zlatníků a sau-
kenníků platila se kopa; naproti tomu pekaři, olejníci, prknáři
a snad w některých jiných řemeslích odwádéli toliko po
15 groších; u klobaučníků činilo přístupné na Nowém městě
půl kopy, na Starém městě také jen 15 grošů. Chudším mohlo
w některých pořádcích přístupné z milosti býti prominuto neb

ti9) Cechowé tito posledně jmenowaní uwodi se roku 1524 w seznamu
řemeslníků, kteří tehdáž přísahu učinili na artikule náboženské slo¬
žené spůsobením Paškowým. W seznamu tom nacházejí se krom
toho také huntéři a nádenníci, o kterých nicméně pochybujeme,
měli li zwláštní cechy, poněwadž se jinde huntéři objewují mezi
řezníky a nádenníci při cechu pilařů, prknářů a struhařů Seznam
ten nachází se w archivu městském w knize, we které se z počátku
kladau počty obecní od druhé polowice 15. století.

A. Měšťanstivo. 2. Žiwnosti městské, a) Řemesla a umění. 363

sníženo. W některých řemeslích kladlo se za wýminku dosa¬
žení mistrowstwí také, aby žadatel prwé jistý čas slaužil a
dělal co towaryš. U zlatníků jmenowitě žádala se tři léta
služby, která wšak při dobrém zachowání mohla bytí zkrácena,
u sladowníků a u prowazníků čtyry léta. Poněwadž řemeslo
zlatnické wyžadowalo zwláštní spráwnosti w příčině swěřených
drahých wěcí, musil nastáwající mistr w něm také uručiti
složením 15 kop grošů u cechu. Od wýminek těchto wšelikých
bylo wšak částečné oswobození ne-li we wšech, aspoň w ně¬
kterých pořádcích pro syny mistrů téhož ‘řemesla, jakož
i pro manžely dcer mistrowských, tak jmenowitě w cechu řez¬
nickém, pekařském, klobaučnickém, uzdářském a kowářském.
Také pak wdowa směla řemeslo prowozowati po smrti swého
muže, pokud wdowau zůstala.

Srownale s wýminkami dosažení práwa měšťanského na
Starém a na Nowém městě Pražském obsahowaly artikule
mnohých cechů také wýslowné ustanowení, aby se členowé
jejich srownáwali s obcí we wěcech duchowních a zwláště
w přijímání swátosti pod obojí spůsobau. Swolení takowé učinili
zejména nožíři již roku 1427 před raddau Staroměstskau, jsauce
k tomu, jak se zdá, od konšelů wyzwáni; slíbiliť dokonce, jak
bylo w duchu tehdejší doby, wšichni přijímati tělo a krew
bozi nejméně jednau za týden. Později pojali to do swého
řádu co wýminku přijetí do cechu klobaučníci Nowoměstští
(1446), kabátníci (1448), olejníci (1452), sladowníci (1456),
pilaři, prknáři a struhaři (1457), malíři (1458), mydláři (1464),
zlatnici (1478) a posledně, pokud známo, ještě roku 1489 klo¬
baučníci Staroměstští. W ostatních řemeslích rozumělo se to
wlastně samo sebau, protože se toho wyžadowalo také k nabytí
práwa městského.

Ukázáním řemesla rozumělo se. že kdo se o mistrowstwí
ucházel, musil před staršími mistry, to jest předstawenými
cechu, nebo jak bylo ustanoweno w cechu klobaučníků, před
čtyřmi mistry zwláště k tomu wydauými dělati rukama swýma,
co k řemeslu náleželo, aby došel schwálení swé umělosti. Při
některých ceších bylo artikuli jich ustanoweno. jaké dílo to

364

Kniha IV. Oddíl drahý. II. Ubywatelstwo Pražské.

mělo býti, při jiných zůstaweno bylo starším mistrům dáti
úkol. Na příklad uzdář měl před mistry surowé kůže wydělá-
wati a z těch krájeti, co mu mistři rozkázali. Sedlář měl
udělati tři sedla, „jedno s kostmi, druhé pošité wšecko, třetí
prowlečené ze suchaH. Zlatníkowi ukládaly se tři kusy mi-
strowské, aby udělal pečet, štít a helm, a kalich; krom toho
měl kámen zasaditi. Klobaučník měl zhotowiti klobauk bo-
browý, druhý zaječí „hřbetowý a s obau stranau wlasitý, k tomu
klobauk kadeřawý", dále boty, bezpochyby plstěné a rplst
šewcowskauu. W cechu malířském a sklenářském Staroměst¬
ském žádalo se na nowém mistru powšechněji, aby ukázal „kus
loketní dobře malowaný aneb řezaný anebo dobře ode skla
udělaný".

Přijetím do cechu za mistra nabýwalo se práwa k samo¬
statnému prowozowání řemesla, na které se cech wztahowal.
Od dáwna bylo zákonným ustanowením, že nikdo neměl dělati
řemesel divan , aby jedno řemeslo druhému nepřekáželo. 70)
Hranice wšak mezi řemesly, co k tomu neb onomu náleželo,
nebyly samy sebau dosti zřetedlné, pročež wznikaly mezi ně¬
kterými cechy časté různice, jestliže jeden druhému sáhal do
jeho práwa, i musily býti rownány od konšelů obau měst, při
čemž na mnoze bylo potřeba wcházeti až do nejmenších po¬
drobností rozličného díla řemeslnického. Různice toho spůsobu
byla od dáwna mezi příbuznými dwěma řemesly uzdářň a sed¬
lářů. Již roku 1391 byli mezi sebau učinili jisté narownání,
které wšak nawždy nestačilo. Po opětných nějakých sporech
srownali se roku 1425 před konšely Staroměstskými znowu
o některé wěci, do kterých jedni druhým neměli sáhati, nebo
zase že obojím měly býti wolny. Sedláři i uzdáři aby směli
prodáwati tašky malowané, kromě tašek „pruských"; ty byly
uzdářům samotným pozůstaweny. Uzdáři aby prodáwali po¬
pruhy tkané i řemenné, aby dělali řemení k flaškám, aby pro¬
dáwali nabedrní pro koně i šle, holstrv (čili pauzdra), „kryky,

70) Prawidlo toto obsaženo jest w práwě Soběslawowě tak zwaném;
že pak bylo za zákonné uznáno, doswědčuje nález saudu komorního
z roku 1477 w Palackého Archivu Českém IV 318.

A. Měštanstivo. 2. Žiwnosti městské, a) Řemesla a umění. 305

řemení i pásy krykowé*. Dopauštělo se jim též dělati na-
bedrní k „sumnímuu sedlu a protiwny k dlaubým popruhům
a prodáwati tlumoční pásy, což nejspíš předtím wšecko sedláři
osobowali si wýhradně. Sedlářům zakazowalo se také síti
střmeny, střmeniště a protiwny, krom kdo by chtěl míti po-
krywku čili deku na sedlo, to aby směli síti, zelené i čerwené.
Neměli také prodáwati střraenišf pobíjených, aniž krájeti ře¬
mení střelcowého nebo prodáwati. Obojím řemeslníkům dopau¬
štělo se prodáwati poduštice pod šle nebo pod tlumoky, ohlawy
wšak jen uzdářům. Srownale s tím byly potom wěci zde uwe-
dené, které wýhradně příslušely uzdářům, jmenowány také
w artikulích jejich na Nowém městě, wydaných jim roku 1445.
Později wšak bylo potřeba nowého rownání mezi oběma ře¬
mesly, i stala se wýpowěd w raddě Starého města roku 1457,
kterau se přáním sedlářů wyhowělo poněkud u wětší míře.
Ustanoweno totiž, aby jen oni směli prodáwati tašky usněné
(čili kožené), které sami dělají; malířské wšak aby dopuštěny
byly jim i uzdářům; dále aby sedláři samotni nawlačowali
haužwice a přibíjeli protiwny k sedlům malým i welkým, též
aby prodáwali střmeniště bílá prostá, nepobíjená a poduštice
pod šle; odříkalo se jim wšak dělati pochwy a prsosiny pro
koně, jakož i popruhy budsi připínací bud přessedelní. Podo¬
týkalo se přitom, aby řemeny k swým potřebám kupowali od
rymařů, totiž tedy že jich neměli sami dělati. Rymaři čili
řemenáři byli zwláštním řemeslem, o kterém wšak newíme,
mělo-li tehdáž swůj cech.

Roku 1444 bylo konšelům obau měst rownati rozepři mezi
krejčími a saukenníky. Byli totiž počali někteří saukenníci ze
suken, která dělali, sami také raucha krájeti a šiti na prodej,
což bylo wýhradně práwo krejčích. Konšelé obau měst učinili
společně wýpowěd, kterau se to saukenníkům zakazowalo,
s podotčením, kteří by chtěli sami šiti, aby s krejčími w cech
wstaupili a cechu saukennického se wzdali, dle zásady wýše
zmíněné, že nikdo neměl dwojí řemeslo dělati. Podobná byla
rozepře mezi sewci a koželuhy , když šewci počali sami sobě
wšelijak kůže připrawowati, což koželuhům náleželo. Konšelé

366

Kniha IV Oddíl druhý. II. Obyivatelstwo Pražské.

Nowoměstští učinili mezi nimi wýpowěd roku 1450, kterau se
šewcům zakazowalo napotom koželužské řemeslo délati až do
budaucíko krále. Ač tím nebylo rozhodnuto na wždy, wšak
zdá se, že přitom zůstalo; není aspoň o žádném jiném roz¬
hodnutí králowském nic powědomo.71)

Nepokoje mezi několika rozličnými řemesly byly spůsobeny
skrze barwíře kozí. Nemajíce žádného zwláštníbo cechu ani
na Starém ani na Nowém městě, wyžádali si od mkawičníků ,
aby přijati byli do cechu jejich. Když wšak byli přijati, wy-
pinali se nad starší příslušníky cechu. Uprosiwše si podružstwí,
chtěli prý býti hospodáři, a začali zároweň rozepře s jir diáři
a s měšečníky , sáhajíce jim w jich práwo. Pro tu swéwolnost
rukawičníci je wylaučili zase ze swého cechu se schwálením
od konšelů Staroměstských kdysi před rokem 1453. Měšeč-
níkům barwíři chtěli zabraňowati dělání stuh; jest wšak do-
swědčeno od starších přísežných řemesla kožišnického i pasíř-
ského, že měšečníci od starodáwna stuhy dělali, barwili a
prodáwali, což jim k jich řemeslu potřebí bylo, a wždy měli
w tom swobodu, i za krále, totiž před welkau bauří nábožen-
skau, i potom. Toliko proti jirchářům barwíři wymohli, pokud
ještě w cechu s rukawičuíky byli (1435), že jest oněm zaká¬
záno dělati stuhy jakož i kůže barwené kterýchkoli barew.
S měšečníky srownali se potom na Starém městě roku 1493,
aby tito wšech barew kůže barwili k swé potřebě, totiž
k dělání měšců a wáčků, toliko prodáwati barwených koží
neměli.

71 ) K rozepři této wztahuje se pamět něco pozdější, z roku totiž 1453
w pamětní knize Nowoměstské od roku 1446 F 49: Jakub Kawka
koželuh z Podskalí tak jest wyznal, že obojí koželuzi nemazali, ani
Podskalští ani Wyšehradští, ale byli štumfaři. Potom se zrotili šewci,
a tak počali mazati, a tak štumfařské řemeslo sešlo. W Podskalí
nekrájeli, než w cele prodáwali ; ale usenníci krájeli a prodáwali
pasieřuom, a pasieři šewcuom kusy prodáwali. — Beneš Lichwa a
Marik šewci wyznali jsú, že jim to w paměti, že jsú se koželuzi
naučili mazati od towaryšuow šewcowských zlehka od čtyřidceti
let: ale prwé jsú nemazali obojí, ani Podskalští ani Podzderazští.
Ale šewci nejsú proti tomu, aby nemazali ; neb jest to šewcuom po
lehčenie.

A. Měšťanstwo 2 Žiwnosti městské a) Řemesla a mnění. 307

Starodáwné byly různice mezi šeivci nowinnílcy a šewci
wetesníky, pro které řemeslo šewcowské záhy se bylo rozdělilo
na dwa cechy. Mělif wetešníci čili prtáci zwláštní swé artikule
cecbowní, pokud známo, na Nowém městě již z roku 1404.
Jak při starší době zmíněno, bylo jim tehdáž dowoleno dáwati
nowé nárty a podešwy k staré obuwi, také pak, aby směl
každý z nich dwoje škorně dobře ochozené o každém trhu na
prodej wykládati. Během času překáželi jedni druhým, přestu¬
pujíce meze swého opráwnění jak na Starém tak na Nowém
městě i na Malé straně, i musili rownáni býti konšely wšech
tří měst roku 1441. Wýpowědí učiněnau k náwrhu šesti zří¬
zenců, po dwau z raddy každého města, zakázáno jest nowin-
níkům, aby wetchých holení, škoren ani jiné žádné obuwi
wetché a pochozené na prodej nedělali, rowněž zase weteš-
níkům, aby nedělali a neprodáwali obuwi nowé. Co jim artikuli
roku 1404 o nártech a podešwích a škorních bylo propůjčeno,
při tom se wetešníci zůstawowali, ale s wytknutím, aby žádných
čerwených ani bílých šárů nepřičiňowali k wetché obuwi. Kon¬
šelé wyhražowali si přitom uhoditi ještě w lepší cesty k upo¬
kojení obau řemesel, až by zase král byl w zemi, ježto to bylo
w druhém roce po smrti krále Albrechta. Skutečně wšak potom
za krále Ladislawa aspoň na Nowém městě wydán byl šewcům
obojího cechu list od purkmistra a konšelů roku 1456, kterým
se w podstatě nic nowého neustanowowalo, než toliko stwrzo-
wala se poslední ona wýpowěd, a tak opět roku 1477, když
jedni i druzí na sebe zdwihali nowé stížnosti. Se wzhledem
toliko na nowější spůsob, že se obuw dělala nižší a škorně
jezdecké ostřejší než jindy, dopuštěno nowinníkům, aby jez¬
decké škorně staré pro rytířské lidi směli nowým podšíwati,
wetešníkům pak zase, aby nowau obuw pro lid sprostý a ro-
botný směli dělati, ač jen na zakázku, ne do krámu.

Jako šewci, dělili se také krejčí čili krajčíři od staro-
dáwna na nowinníky a wetešníky (renovatores, mentler) s ne-
rowným opráwněním, ježto jedni toliko dělali raucha nowá,
druzí jen sprawowali a přešiwali. Wedlé toho se wšak časem
wvskytlo zwláštní řemeslo kabátníků (joppatores) čili jak se

368

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatehtwo Pražské.

později nazýwali, kytlářů, kteří dělali toliko kabáty tak zwané,
to jest asi čemu se později říkalo kytle. Tito se také zase
dělili na dwojí třídu, jedněch, kteří nowé kabáty dělali, a
druhých, kteří „dělali kabáty wetché", pročež i ti nazýwáni
jsau wetešníky. W rozepři mezi těmito dwojími řemeslníky
stalo se srownání schwálené w plné raddě na Nowém městě
roku 1441 w ten spůsob, aby wetešníci kabátů nowých poku-
šinowých, barchanowých ani z nowých koží nedělali, než toliko
wetcké kabáty z cwilinku. O tři léta později (1444) jednalo
se wšak před konšely Starého i Nowého města o rozepři mezi
kabátníky a mistry wlastního řemesla krejčowského, kteřížto
na kabátníky wedli stížnost pro překračowání mezí swého ře¬
mesla na jich ujmu. Wýpowědí obau radd městských propau-
štělo se kabátníkům, aby kabáty barckanowé bílé i černé,
kožené i cwilinkowé dělali a swobodně prodáwali na trhu
tandléřském čili tarmarku, jak prý bylo za krále Wácslawa
a prwé, ale zakazowalo se jim dělání kabátů ferštatowých (to
jest atlasowých neboli tykytowých), pokušinowých a dwojhara-
sowých (čili duplharasowých) i z jiných podobných látek. Také
pak neměli žádnému wůbec dělati kabátců na zakázku, což
jen krejčím příslušelo, než jen práwě na trh.72) Nicméně ka¬
bátníci již roku 1448 wymokli sobé aspoň na Nowém městě
zřízení zwláštního cechu pro sebe s artikuli, které se s wý¬
powědí onau nesrownáwaly, ježto w nich wedlé kabátů bar¬
chanowých, kožených a cwilinkowých také harasowé a poku-
šinowé uwodí se co díla jejich řemesla.

Wetešníkům mezi šewci a krejčími poněkud se rownali
huntéři w poměru k řezníkům, jsauce opráwněni k prodáwání
masa toliko na swobodném trhu u sw. Hawla každau sobotu,
nikoli wšak ku každodennímu prodeji w masných krámích.
Srownale s tím swolili se mistři řezníci a huntéři roku 1446,
aby huntéři také jen w pátek, jakožto w den před trhem, směli

72) Z roku 1483 zachowala se w knize Nowoměstské fol. C. 2 pamět
o Wawrowi DauŠowi kabátníku tehdáž zemřelém, w jehož pozůsta¬
losti byla zásoba 110 kabátů hotowých w ceně 50 kop míšeňských.

A. Měšťanstivo. 2. Žiwnosti městské, a) 'Řemesla a uměni. 309

zabíjeti dobytek; rowněž aby nikdež nesměli prodáwati maso
po hospodách, jak nejspíš časem byli Činili na zápor.

Zwláštní byly poměry řemesla sladownického. Starodáwné
bylo nařízení konšelů Staroměstských již z roku 1330, že
nikdo neměl w Praze dělati slady nebo wyčepowáwati piwo,
leč nabyl-ii práwa městského. Z toho se rozumělo, že kdo
práwo měšťanské měl, každý směl slady dělati a piwo wařiti
bud pro swau toliko potřebu, bud také na prodej, a práwa
toho se také obecně užíwalo. Kdo měl swau sladownu nebo
piwowár, dělal slady a wařil pro sebe a pro jiné, kteří si
k tomu dali swé obilí. Bylo k tomu owšem potřeba sladowníků
a piivoivárníků , jestliže držitel sladowny nebo piwowáru neuměl
sám řemeslo toto dělati, i musili tedy k tomu býti najímáni.
Ačkoli jich w Praze bylo proti jiným řemeslům neobyčejně
mnoho, nicméně za staršího času neměli mezi sebau žádného
cechu. Přitom wšak předce již za času krále Wácslawa IV
pokaušeli se dobyti sobě nějakých práw wýhradných ku pro-
wozowání swého řemesla na ujmu obecného práwa wšech
měšťanů Pražských ; ale bylo to dwakrát po sobě odmítnuto,
jednau za wládařstwí markrabí Prokopa, bratrance králowa,
tedy asi roku 1398, potom pak opět králem samým, přičemž
wysloweno bylo, že piwa waření není řemeslo, než že jest
obchod a každý že může domu swého požíwati, kdo s městem
trpí. 73) Teprw roku 1456 wyžádali sobě sladowníci Pražští
zřízení cechu dle příkladu jiných řemesel jak na Starém tak
na Nowém městě, a schwáleny jsau jim artikule, o které se
usnesli, se schwálením weliké obce. Mluwí se w nich s jakýmsi
podiwenírn o tom, že to řemeslo sladowníků „znamenité, we¬
liké a slowutné“ bylo jest dotud bez spůsoby řádu takowého,
jaký jiná řemesla w Praze měla; přitom pak wedlé mistrů
sladowníků přiwtěluj í se k cechu také piwowárníci, wšak w jistém
spusobu podřízenosti.

73) Wiz w listině z roku 1477 w Archivu českém IV 318, zmíněné wýše
w poznámce 70. Listina ta nachází se také w Staroměstském Liber
miscellaneus fol. 183.

Tomek , Dějepis Drahy.

24

370 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

Zřízením cechu sladowníci se po některém čase osmělili
k opětnému pokusu o obmezení práwa jiných měšťanů k waření
piwa. S odwoláním na prawidlo, že neměl nikdo dwau řemesel
dělati, popírali práwa k waření piwa wšem měšťanům, kteří
náleželi k jiným cechům. Rozepře o to zejména mezi sladow-
níkv a jinými měšťany Staroměstskými přišla roku 1477 před
krále Wladislawa, jest wšak opět jako za krále Wácslawa
saudem komorním po slyšení purkmistra a konšelů Staroměst¬
ských rozhodnuta proti žádosti sladowníků. Proti námitce, že
nikdo neměl dělati dwě řemesla, dáno jest místo wýpowědi
někdejší za krále Wácslawa, že waření piwa není řemeslo,
nýbrž obchod, a zůstaweni jsau tudy měšťané při posawadním
práwě a zwyklosti.74) Sladowníci nepřestali ještě i později uši¬
lo wati w témž směru, ale opět ještě zase roku 1488 král Wla-
dislaw učinil wýnos jim nepřízniwý.75)

Na porušení wýhradného práwa každého cechu k prowo-
zowání swého řemesla byla w nařízeních toho se týkajících
obyčejně ustanowena pokuta, že dílo neb zboží tomu, kdo
nebyl k němu opráwněn, mělo býti pobráno; což příslušelo
předstaweným cechu, kterého se týkalo, bud pomocí rychtáře
neb jeho pacholka, bud také jim Samým, nemohli-li hned po¬
moci té míti. Směliť dílo takowé zabawiti, když ho zastihli na
trzích, nebo také za příčinau tau prohledáwati domy. S po¬
braným zbožím mělo se naložiti, jak kdy uznali konšelé.
O huntéřích toliko, když by prodáwali po hospodách nebo
mimo čas powoleného jim trhu, bylo ustanoweno obecně, aby
pobrané jim maso rozdáno bylo chudým we špitále.

Artikule cechowní měly wšak na zřeteli netoliko hájiti
jedenkaždý cech při wýhradném práwu k swému řemeslu, nýbrž
také w cechu jednomkaždém mezi členy jeho zachowati jistau
íownost zamezením, aby jeden druhému nepřekážel we wý-
délku. W tom směru již w nejstarších prawidlech krejčích
roku 1318 bylo stanoweno, že měli dělati hlawně jen na za¬
kázku ; na prodej neměl žádný mistr míti w hotowosti wíce

7<) Wiz opět Archiv český IV 318.

7S) Staré letop. české 246.

A. Měšťanstwo. 2. Žiwnosti městské, a) Řemesla a umění. 371

než dwě raucha, aby se na wšechny dostalo odbytu. Tak též
šwec wetešník neměl míti wíce než dwě škorně na swém krámě.
Řemeslníci, kteří prodáwali zboží swé w krámích, neměli od-
woláwati kupce od krámu neb stolice druhému ani řečí ani
kterým znamením neb potrhowáuím, ani dílo druhého hyzditi
neb jinak se haněti; zwláště pak domlauwalo se ženám a jiným
prodawačkám řemeslnickým pod pokutami, aby se na trhu a
w krámích mezi sebau neswářily.

Ku prospěchu rownosti mezi mistry bylo o krámích pa-
sířů, tobolečníků a měšečníků již we starší době zřízeno, aby
o ně mezi sebau losowali a w nich se tím spůsobem střídali.
W témž úmyslu artikule uzdářů na Nowém městě roku 1445
stanowily, aby žádný mistr nesměl míti wíce než jeden krám,
artikule zlatníků zase, aby nesměli dwa mistři spolu dělati
w jednom krámě, artikule sladowníků, aby žádný mistr piwo-
wárský nesměl držeti ani sprawowati wíce piwowárů než dwa,
na nejwýš tři. Podobně když na Nowém městě roku 1444 nebo
krátce předtím pro pekaře zřízeny byly nowé kotce, ustanoweno,
aby w nich žádný pekař neměl wíce než jednu stolici, a měli
o ně každý rok losowati.

Mistři jednoho řemesla neměli sobě také překážeti w ziscích
předražowáním wěcí k řemeslu jejich náležejících. Sladowníci
neměli w trhu na obilí proti sobě překupowáwati a na piwo-
wářích , na sklepích a na piwnicích přenajimati; tak také
wšichni rozliční řemeslníci, kteří dělali z kozí neb jiných látek,
neměli je překupowáwati, ano někteří měli w kupowání jich
zachowáwati mezi sebau jisté společenstwí. Tak na př. nožíři
roku 1427 swolili se, aby ocel garbowanau wespolek kupowali.
Sedláři měli artikul, že „kdyby která kaupě připadla, ježto se
hodí řemeslu sedlářskému, nemá žádný mistr kradmo kaupiti,
než kterýž ji koliwěk kaupí, má se prawě a sprawedliwě roz-
děliti se wšemi mistry toho řemesla'1. Toliko co by nebylo
wíc než za deset grošů, směl kaupiti k swé ruce bez dělení.
Týmž spůsobem bylo u prowazníků, když by přiwezeny nebo
přineseny byly na swobodný trh nebo na hospodu prameny
konopě, lýčence, kolomast, příze šnorowá neb jiné wěci k jich

372

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

řemeslu náležející, kteří mistři se k tomu přihodí, aby se tau
kaupí podělili sprawedliwě, „aby se chudí i bohatí tím lépe
žiwiti mohli“. Podobný řád nepochybně měli mezi sebau ko-
žišníci, o jichž cechu nemáme dostatečné zpráwy; ale w arti¬
kulích klobaučníků Nowoměstskych nařizuje se, kdyby kožiš-
níkům téhož města zbýwalo koží bobrowých. žeby je chtěli
prodati nezdělané, aby dali wěděti klobaučníkům, by je od
nich kaupili. Teprwé pakli by ti kaupiti nechtěli, směli je
komukoli jinému prodati. Měliť někteří cechowé také přednost
proti jinému obecenstwu w kupowání látek k řemeslu swému
potřebných. Tak jmenowitě ku prospěchu saukenníků bylo
w artikulích jejich na Nowém městě zakázáno, aby nikdo jiný
krom nich wlny w břemenech na záwaží newykupowal; než
toliko na kámen kupowati žádnému se nebránilo. Ku pro¬
spěchu bečwářů zakázali konšelé obojího města. Starého a
Nowého, roku 1503, aby nikdo jiný nepřekupowal sudowiny
a lesu čili dříwí obručného.

K zachowání rownosti we wýdělcích měli kowáři w arti¬
kulích swých za prawidlo, aby w neděli a o wětších swátcích,
zejména na welikau noc, na hody sw. Ducha, božího těla,
Matky boží nanebewzetí a narození, Wšech swatých, božího
narození, na hromnice a zwěstowání panny Marie, nikdo ne-
kowal, leč by toho pilná potřeba byla, we kterémžto případě
měl se cechmistru neb jinému mistru neb sausedowi opowěděti.
Také neměl žádný choditi kowat w marštalích ani díla sobě
zjednáwati po hospodách bez opowědi u starších mistrů.

Kowáři, prowazníci, prknáři a nejspíš také mnohá jiná
řemesla měli k ochraně jednotliwých členů swých také usta-
nowení, že kdyby některému mistru téhož řemesla kdokoli byl
dlužen za dílo, a on druhým to oznámil, neměl takowému
nikdo z jiných mistrů dělati, pokud by prwnímu nebyl dluh
zaplacen.

Se wzhledem na prospěch obecenstwa měli cechowé pečo-
wati o dobré dílo a zboží, aby jím odběratelé nepřicházeli ke
škodě. K tomu cíli skoro we wšech rozličných řemeslích na¬
řízeno bylo, ab) předstawení cechu nebo jiní mistři k tomu

A. Měšťanstivo. 2. Žiwnosti městské, a) Řemesla a uměni. 373

zřízení ohledáwali díla časem swým, kdykoli se jim zdálo býti
whodné, jak po dílnách tak po krámích neb trzích. Kde po¬
stihli dílo neprawé, špatné nebo podwodné, měli je pobrati
a oznámiti konšelům, aby se s ním naložilo dle jich uznání
i aby byl pokutowán, od koho pocházelo. Pokuty byly peněžité,
při opakowání wždy wyšší, a mohlo konečně i následowati
složení řemesla. Nač mělo přitom býti hleděno, ustanowowaly
artikule jednotliwých cechů dle powahy jednoho každého.
Řezníci přísežní měli ohledáwati maso w krámích, a coby na¬
lezli masa špatného neb nečistého, měli nedopustiti prodáwati.
U pekařů mělo se hleděti na hodnotu chleba bílého i režného :
jestližeby někdo chléb podbělný prodáwal za bílý aneb jiným
spůsobem podwod prowozowal, měl trestán býti ponejprw po-
kutau pěti grošů, podruhé desíti, potřetí patnácti ; počtwrté
mělo mu řemeslo složeno býti na rok. Sladowníkům při zří¬
zení cechu jejich roku 1456 bylo wytčeno za wlastní úlohu
jejich, „aby piwo dobré Pražské, jakož z dáwních let bylo,
k swé slowutnosti přijíti mohlo K ochraně pak objednáwatelů
sladů zakazowalo se sládowníkowi, který přijímá obilí od nich
k dělání sladu, aby ho nesypal we hromadu, než každého sau-
seda obzwlášt.

O krejčích uwedli jsme již při starší době pokuty, které
byly, jestliže který někomu sukno zkazil neb o půl lokte sukna
někoho ošidil nebo kradené zboží kaupil. Kabátníkům bylo
předepsáno, aby kabáty barchanowé byly dělány w prostředku
plátnem nowým, nikoli wetchým, a bawlna aby byla w prsau,
a wespod aby bylo plátno nowé nebo cwilink bez přimíšení
wetchého ; w kožených pak kabátech aby bylo wetché plátno
w prostředku, wespod pak nowé bez přimíšení wetchého. Pakli
by kdo jinak dělal, měl dáti pokutu nejprwé pěti, podruhé
desíti, potřetí patnácti grošů; počtwrté měl ten kabát pro-
padnauti na práwě, popáté konečně mělo winnému složeno
býti řemeslo na rok. Podobně sedlářům ukládalo se, aby sedel
neobkládali žádnými kostmi kromě jeleních rohů, aby jich
nepowláčeli owčími kožemi, nýbrž koží Benátskau krom po-

374

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

šitých sedel, také když by luk při sedle powlečen byl swinskau
koží, aby naň nebyly bity kosti nikdež kromě okolo hlawy.
Saukenníci měli dělati z dobré a řádné wlny, ne z walachowé,
z kožichů wyčesané neb jakékoli jiné neslušné. Žádný neměl
snowati méně než 32 chodů, a postaw sukna neměl držeti
méně než 40 loket bez jednoho; kdoby jej kaupil a nedůwě-
řowal. směl žádati, aby mu byl přeměřen. Zakazowalo se také
zatykowati na lepším okrajku čili šlaku, než jaké bylo sukno;
pokládalo se to sice za podwod, který měl trestán býti dle wůle
mistrů.

Zlatníci měli ze staršího času jednostejný spůsob, který
měl každý z nich zachowáwati, co se týkalo klenotů kowaných
nebo litých, jakož i kamenů zasazowaných we zlato. Žádný
neměl zasazowati skla místo kamení, aniž také safyr neb citrin
neb jakýkoli jiný kámen řezaný na spůsob diamantu, anby
sám w sobě diamantem nebyl. Žádný též zlatník neměl po-
zlacowati mosaz ani we stříbro pálené zakrýwati železo, měd
neb cožkoli jiného. Poněwadž se zhusta stáwalo, že k zlatníkům
přinášeny byly na prodej klenoty zlaté neb stříbrné, perly
a jiné drahé skwosty, byla jim předepsána opatrnost na wěci
kradené. Komu by co takowého bylo ukradeno, měl to opowě-
díti cechu zlatnickému, a který by zlatník mimo opowěd ta-
kowau co kaupil, byl powinen nahraditi, komu se škoda stala,
a upadl krom toho w pokutu. Zlatníci měli také pozorni býti
na ostřihowané zlaté neb groše i peníze, a neměli páliti peněz
neb grošů stříbrných aniž rozpauštěti stříbro, z kterého co
měli wypáliti, leč pokaždé s powolením mistrů i konšelů, se
wzhledem k tomu, že se tím spůsobem mnoho stříbra wypro-
dáwalo ze země na škodu země a komory králowské.

Zwláštní péče obrácena byla k dobrotě wýrobků Pražských
řemeslníků, které měly býti předmětem wýwozu z města neb
dokonce ze země se wzhledem k tomu, aby zachowána byla
dobrá powěst domácího zboží. W úmyslu takowém roku 1446
saukenníci Staroměstští wyžádali sobě na konšelích, aby k suk¬
nům od nich dělaným, která měla wezena býti z města, směla
přiwěšena býti pečet městská čili caich s třemi wěžemi. Swo-

A. Měsťanstivo. 2. Žiivnosti městské . a) Řemesla a uměni. 375

léno k tomu s wy míněním, aby každý postaw, ku kterému se
to mělo státi, byl napřed ohledán od cechmistrů, měl-li wlast-
nosti k tomu potřebné. Měl totiž býti utkán, uwálen a dobře
udělán jednostejným útkem; měl míti prawau míru, za jakau
mistři Pražští dle obyčeje ručili, totiž čtyřidcet loket Pražských
bez jednoho; a neměl býti merhowaný nebo pruhatý ani pro¬
měnnými útky tkaný; dopauštělo se toliko žeby se přihodil
jeden pruh nebo dwa, nejwýše pak tři po jedné cíwce. Když
by se vvse tak shledalo, měl postaw ceichowán býti zpředu.
Pakli by postaw .jedním útkem začatý jiným podobným byl od
koho dotkán, nebo žtby pro přewálení neměl plné míry, ale
wždy aspoň čtyřidcet loket bez dwau, tehdy měl ceich při-
wéšen býti s rozdílem szadu čili we chřbetě. Jinak nesměl
obdrželi známky, ač nicméně každý hotowý postaw měl cech-
inistrům donesen býti k ohledání. Ivdoby bez okázání a bez
schwálení od cechmistrů sukno ceichowal, měl řemesla práz¬
den býti.

Podobný řád byl roku 1489 od konšelů Staroměstských
uložen klobaučníkům dle žádosti jejich, tak totiž, kdo z nich
dělal klobauky bobrowé nebo jiné, které měly po kupcích pro¬
dány býti do jiné země, aby je napřed musil přísežným uká-
zati ke schwálení. Za příčinu udáwá se wýslowně, „aby w tom
pánům i obci těchto mést i řemeslu tomu lehkost žádná a
hanba se nedála

U nožířů byla starodáwná zwyklost, že každý užíwal 11a
swém díle jistého znamení, které mu od cechu bylo propůjčeno,
tak že ho nesměl užíwati žádný jiný, leč mu I10 co swého práwa
postaupil prodejem neb jiným spůsobem.7H) Mělo i to býti

T6) Nejstarší zpráwu o tom nacházíme w knize Staroměstské od roku
1417 při roce 1429 fol. 102: Waczko cultellator condescendit signum
suum cultellis impressivum, bifurcellas alias widlice dictum, Gregorio
Polono ... In qua quidem signi impressione per nullum hominum
idem Gregorius impediri debet. sic in impressione simplici bifur-
cellae seu per additionem missilis střeliště dicti ad dictum signum
bifurcellae. Jiný zápis nachází se roku 1452 w knize Nowoměstské
od roku 1446 fol. F. 16: Georgius cultellifex emit signum cultelli-
fabrorum V capitale erga omneš magistros cultellifices, quo signo
debet uti et incutere cum suis heredibus et successoribus affuturis.

376

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obywatelstwo Pražské.

jakýmsi zaručením dobroty díla, ježto se poznáwal řemeslník,
od něhož pocházelo. Pekařům zase, aspoň Nowoměstským (1452),
bylo nařízeno, aby každý měl swé zwláštní znamení na chlebě,
aby se poznalo, od koho jaký chléb byl prodáwáu.

Krom zachowáwání prawidel, která měla na zřeteli pro¬
spěch obecenstwa, měly některé cechy také jisté zwláštní p;>-
winuosti k obci. Tak jmenowitě cech malířský. Dle jakýchsi
listů starodáwných ještě před založením Nowého města Praž¬
ského wydaných od purkmistra a raddy Starého města byli
malíři oswobozeni od powinnosti wojenské, pokud se týkalo
tažení do pole, i také od berní městských, wyjma toliko, že
w čas potřeby měli stawěti dewět oděnců na wěže městské
nebo k branám městským. Za oswobozeni to byli powinni každý
rok „tři štíty nebo pláště branné stojaté weliké k městu udě-
lati“ a wšecky korauhwe malé i weliké, kterých by město po-
třebowalo, malowati a připrawowati. Poněwadž po založení a
ohražení Nowého města oděnců na wéžích a branách Staroměst¬
ských nebýwalo potřebí, sešlo s té powinnosti i také s odwádéní
oněch plášťů ; na místě toho pak artikuli od konšelů Staro¬
městských wydanými roku 1458 powinnost malířů tak konečně
uprawena, že měli každý rok o sw. Hawle odwáděti k městu
osm pawéz malowaných a dobře žílowaných, s obau stran ko-
žowaných a připrawených, k tomu pak nebesa a korauhwe
městské malé i weliké, též praporce s holí, kdy a kolikkrát by
potřeba bylo, připrawowati a malowati.

Spráwa cechowních záležitostí nacházela se na předním
místě w rukau předstawených, kteříž nazýwáni jsau staršími
mistry nebo mistry přísežnými nebo cechmistry. W některých
pořádcích býwali čtyři, w jiných dwa, což jak se zdá nejwíce
se řídilo wětším neb menším počtem mistrů toho neb onoho
řemesla. Po čtyřech starších měli na příklad krejčí a šewci,
též saukenníci; po dwau toliko pasíři, sedláři a snad wíce jiných.
Uzdářům při wydání jim artikulů roku 1445 byl ustanowen
jen jeden cechmistr, s wyhražením, až by se počet mistrů
časem rozmnožil, abv byli dwa. Řezníci na Malé straně, po-
kudž nejprwé o nich známo roku 1483, měli rowněž dwa

A. Měsianstwo. 2. ŽiwnosH městské, a) Řemesla a umění. 377

cechmistry, na Starém a na Nowém městě čtyři. Malíři, pokud
pauhým bratrstwem byli, bratrstwem malířů a štítařů, jak se
prwotně nazýwalo, měli jen jednoho wlastního mistra bratr¬
ského, wedlé něho wšak tři starší, kteří klíče od pušky čili
pokladnice chowali, nazýwáni jsauce také někdy cechmistry, při
čemž wýslowné bylo ustanoweno, že onen mistr bratrstwa wždy
měl býti malíř. Když wšak později bratrstwo w cech malířů
a sklenářů se obrátilo, býwali pokaždé jen dwa cechmistři,
z nichž prwní wždy zase býwal malíř, druhý wšak častěji
sklenář,77) Zwláštnost byla w cechu sladownickém, který ja¬
kožto welmi četný měl nejspíš čtyry starší přísežné, že krom
toho byli dwa přísežní z mistrů piwowárských, sladownickým
podřízení.

Cechmistři býwali woleni na rok, mohli wšak také déle
ponecháni bvti w úřadě. Zdá se, že za staršího času býwali
w některých řemeslích dosazowáni od konšelů, jak ukazuje
příklad cechu krejčowského, při kterém bylo to wýslowně usta¬
noweno artikuli jeho z roku 1341. Později obecnější bylo, že
je wolili mistři ze swého prostředka, ale bylo potřeba stwrzení
od konšelů, kteříž do woleb těch i jiným spůsobem zasahowali.
Artikule pekařů Nowoměstských z roku 1444 stanowily wý¬
slowně, aby si mistři wolili čili wy brali starší přísežné „s pan-
skau wůlí i radau“, to jest s radau a swolením konšelů.
W cechu pak sladownickém bylo jmenowání dwau přísežných
z mistrů piwowárských dokonce konšelům wyhraženo. Čím dále
wšak, tím wíc příčilo se wměšowání konšelů do těchto woleb
lidowládnému tehdejšímu duchu řemeslnictwa Pražského; čemuž
přičísti se musí, že po welkém wzbauření proti konšelům roku
1483 obce tří měst mezi jinými nálezy, o které se tehdáž
společně usnesly, také ten učinily, aby cechmistry, jež sobě
které řemeslo zwolí, konšelé stwrdili, toho neměníce. Toliko

77) Dwa t&kowé cechmistry čili přísežné nacházíme s jistotau ponej-
prw r. 1413 w knize malířské wydání Paterowa a Tadrowa pag. 69,
a již okolo téhož času uwodí se tamže co druhý přísežný Claus
glazer. Tak též w létech 1465 a 1469 byli cechmistry jeden malíř
a druhý sklenář. Wiz tamže pag. 82, 83.

578

Kniha IV. uddíl druhý. II. Ubywulelstwo Pražské.

potom jako předtím cechmistři zwolení brali přísahu od kon¬
šelů na sprawedliwé zastáwáuí swého úřadu.

Cechmistrům příslušelo sprawowati řemeslo we wšem, co
s sebau nesla práwa a powinnosti cechu, zachowáwati tedy řád
mezi příslušníky jeho, hájiti prospěchy cechu proti jiným, také
pak rownati pře a nesnáze mezi mistry a jinými příslušníky
cechu, pokud se řádu cechowního týkalo. Wýtržné a neposlušné
měli stihati pokutami ustanowenými, a kde moc jejich uesta-
čila, dowoláwati se pomoci rychtáře neb konšelů. Pokuty ta-
kowé proto se dělily, tak že obyčejně část připadala kon¬
šelům, část rychtáři a část do cechu, zřídka kdy cechmistrům
samým.79)

Důležitější wéci jednaly se we shromáždění cechu, kteréž
swoláwali cechmistři „s wůlí a wédomím panským4, oznamujíce
totiž konšelům. Nejobyčejněji stáwalo se swolání čtyrykrát za
rok, o každých suchých dnech. Každý mistr byl powinen do
cechu přijíti i w každém jiném případu na obeslání od cecli-
mistra se dostawiti pod jistau pokutau. Obsílání stáwalo se dle
artikulů cechu zlatnického nejmladším mistrem, totiž který
nejposledněji přijat byl do cechu, a obyčej ten byl nejspíš také
při některých jiných pořádcích; obyčejně wšak byl k tomu
zwláštní od cechu placený posel.79) Těžce trestalo se. jestliže
někdo pronesl cos z jednání w cechu, co mělo zůstati tajno. U ma¬
lířů prwotně byla na to pokuta 15 grošů a nepřipuštění wíce
k radám, později wšak (1435) složení s řemesla nawždy, což
potom zase (1474) zmírněno wýjimkau, jestliže by zbawený
řemesla panskau milostí, to jest z milosti konšelů, byl k němu
zase nawrácen. Tehdy wšak měl krom jiného potrestání od
konšelů platiti pokutu jedné kopy grošů.

78) Nacházíme přiklad, že třetina pokut měla se dostati přísežným,
w artikulích kabátníků roku 1448, dříwe pak we wýpowědi mezi
uzdáři a sedláři roku 1391. Mohlo wšak případů těch býti wíce.

79) Tak se na př. roku 1490 připomíná Ondřej kožišník co posel ře¬
mesla kožišnického na Nowém městě (w knize Nowoměstské fol. Q. 4)
roku 1518 Brož posel řemesla šewcowského w knize Malostranské
fol. N 20.

A. Měšťanstwo. 2. Žiwnosti městské, a) Řemesla a umění. 379

Pod opatrowáním cechmistrů nacházela se w každém cechu
také pečet a pokladnice čili puška, ze které se wydáwalo na
rozličné potřeby toho řemesla. Do ní přicházely pokuty peně¬
žité a jiné důchody, zejména co se sešlo přístupného od nowých
mistrů jakož také w některých pořádcích jistá daň neboli pří-
spěwek každoroční od každého mistra. Tak zejména malíři,
jehláři, uzdáři a sedláři odwáděli po groši každé suché dni, pe¬
kaři každé suché dni po dwau penězích, kowáři pak po dwau
penězích každé čtyry neděle.

Ačkoli wětším dílem každé řemeslo w Praze mělo swůj
zwláštní cech na Starém a zwláštní na Nowém městě, hledělo se
aspoň nicméně jisté wzájemnosti mezi cechy téhož řemesla wobau
těchto městech i dílem také s ohledem na Malau stranu, dobro-
wolnými umluwami o společné hájení a prowozowání rozličných
práw swých. Tak na př. roku 1452 mistři řemesel, kteří po-
třebowali koží k swému dílu, ze Starého i z Nowého města
před konšely obnowili starší záwazky. které mezi sebau měli,
aby koží nepřekupowáwali. Klobaučníci roku 1454 usnesli se,
když by který z Nowého města měl nějakau různici w swém
řemesle s někým w cechu Staroměstském, jak tam měl práwa
swého hledati. Artikule sladowníků Nowoméstských roku 1456
byly nejspíš stejného znění se Staroměstskými asi z téhož
času, a obsahowaly zwláště nařízení, když by který slad z No¬
wého města wezen byl do Starého města k waření piwa a shle¬
dala by se wada na břečce, aby dwa starší přísežní Nowo-
městští s dwěma Staroměstskými společně to ohledali a rozsaudili,
tak též, když by byl slad ze Starého města wezen do Nowého.
Mezi prowazníky obau měst stala se pak roku 1465 umluwa
obšírnější o jednostejnost a spolupůsobení při přijímání no¬
wých mistrů, při ohledáwání díla bud domácího bud hostin¬
ského a při ukládání pokut. Přitom ujednáno i s Malostran¬
skými, aby prowazníci tamější, kteří ještě tehdáž zwláštního
cechu neměli, do cechů druhých dwau měst byli přijati, až by
pak na plný cech se zmohli, aby se w řádech s druhými městy
srownali.

380

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstwo Pražské.

Pod poslušenstwím cechů a předstawených jejich stáli
wedlé mistrů také towaryši a učedlníci i jiná čeled, které
užíwali při řemesle. Towaryši neboli pacholci byli bud domácí
wyučenci bud cizí příchozí čili přiwandrowalí, kteří pracowali
u mistrů w stálé službě za mzdu. U saukenníků nazýwali se
Jcnapy. U sladowníků rozeznáwali se podmistrí.t pomahači a
spěláci podřízení mistrům piwowárským. Lazebníci měli za
towaryše také holiče a zuwače, a byly u nich wedlé towaryšů
také toivaryshy příslušné k cechu, podobně pak artikule pe¬
kařů wztahowaly se jistým spůsobem také na díwky a jiné proda-
wačky. W cechu pilařů, primářů a struhařů byli wedlé towa¬
ryšů také nádenníci a tak zwaní tálníci powinni sprawowati se
staršími přísežnými.

Towaryš placen byl týdně,80) krom některých řemesel, we
kterých se platilo dle wykonané práce. Tak na př. u sauken¬
níků počítalo se od tkání dle počtu chodů, od wlnobití, či¬
štění, kramplowání, mykání dle počtu polowazí, od česání dle
počtu ciků čili těžení. U sladowníků dostáwal pomahač tři
groše od jednoho waření, a měl krom toho s jistým obme-
zením prodej droždí. Podobně byly mzdy ustanoweny snad
také při některých jiných ceších , o čemž nezachowaly se
zpráwy.

Dle usnešení nožířů roku 1427 najímal se towaryš w ře¬
mesle jejich na půl léta, ač tak, že prwních 14 dní měl dělati
jen na zkušenau, byl-li by mistr s dílem jeho spokojen. Bylo
tak snad také u některých jiných řemesel. U jiných, jako na
příklad u malířů a sklenářů, mohl towaryš mistru nebo mistr
towaryšowi wypowědíti práci o 14 dní, u jiných na př. u pekařů
jen o týden napřed : u lazebníků bylo ustanoweno, že w době
od weliké noci do sw. Wácslawa jinak se do služby newstu-
powalo než aspoň na čtyry neděle. Jestliže towaryš nepohod
se s mistrem nebo z jaké jiné příčiny wstal z díla bez opo-
wědění, bylo ustanoweno, že nesměl od jiného žádného mistra
přijat býti do práce, ano odšel-li z města, při některých ceších
psalo se i za ním, že se nespráwně zachowal. Odluzowati to-
80) Příklad se nachází w knize malířské na str. 80 k roku 1461.

A. M슝anstivo. 2. Žiwnosli městské, a) Řemesla a uměni. 381

waryše od jednoho mistra k druhému bylo we wšech řeme-
slích zakázáno pod pokutami. W některých řemeslích také bylo
ustanoweno, že neměl žádný mistr míti wíce než jednoho to-
waryše, bezpochyby, že bylo towaryšů málo. Kabátníci usnesli
se podobně roku 1453, aby každý mistr měl na nejwýše to-
waryše tři a jednoho učedlníka. Postřihačům bylo prawidlem,
pokud známo aspoň již roku 1463, nemíti wíce než dwa to-
waryše a jednoho učedlníka.

Kolik se práce na towaryši wyžadowalo denně, může za
příklad slaužiti usnešení cechu malířského a sklenářského roku
1454. Činil se rozdíl mezi časem letním a zimním, a počítal
se zimní čas od sw. Lukáše patrona malířů (dne 18 Října) až
do popeleční středy. W letě měli towaryši wstáwati, když se
zwonilo na ranní mši, a pracowati až do hodiny třímecítmé, to
jest do hodiny před západem slunce. Tu hodinu měla býti
připrawena wečeře, a po wečeři směli si towaryši wyjíti, kam.
by chtěli. W čase zimním měli po wečeři pracowati do půl
noci, druhý den pak až’ do hodiny čtyrmecítmé, to jest do
západu slunce. Kdoby nechtěl do půlnoci seděti, měl za to
o půlnoci wstáti a pracowati potom rowněž až do hodiny čtyr¬
mecítmé. W den sw. Lukáše měla tato proměna času wyzna-
čena býti slawnau wečeři při rozžatém swětle, ku které měl
mistr towaryšům předložiti tučnau hus upečenau.

Ustawičnost práce každodenní mírnila se welkým tehdejším
počtem swátků, o kterých se nepracowalo, a jak zmíněno
o prowaznících již we starší době, že když nebylo swátku ně¬
který týden, tehdy dopřáwala se towaryšům swoboda od práce
w pondělí po nešporech ; bylo to nepochybně tak zachowáwáno
u mnohých, ne- li u wšech cechů. Naproti tomu swéwolné pro-
dlužowání prázdně se káralo. W cechu kožišnickétn bylo usta¬
noweno (1451), který by towaryš den jeden w témdni nedělal,
aby mu mzda za půl téhodne byla sražena, pakliby dwa dni
nedělal, za celý týden. U malířů a sklenářů platilo totéž od
starodáwna, s dodatkem, kdyby byl w témdni swátek a towaryš
k tomu ještě jeden den swobodný přidal, že rowněž celý týden
ztratí.

382 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

Cechowní artikule měly také zření ku kázni a počestnému
ehowání towaryšů. Zakazowaloť se čeledi w dílnách wšeliké
zlé láni, řeči nestydaté a oplzlé, jakož i hry w kostky a
w karty i jiné lehkosti a napomínalo se k uctiwému ehowání
k mistru, proti němuž w různici towaryš zase měl zastání
u předstawených cechu. U malířů a sklenářů zabraňowalo se
towaryšům zwláště také, aby žádný neměl noclehu jinde než
w domě mistra swého, leč by mu mistr powolil ze slušné pří¬
činy. Swobody swé k odjití z domu po wečeři neměli užiti
déle než letního času dwě hodiny, zimního času jednu. Také
towaryšům příchozím, prwé než wstaupili do díla u některého
mistra, byla od každého řemesla wykázána jistá hospoda , na¬
jatá od cechu. U šewců bylo o tom roku 1442 w artikulích teh-
dáž stwrzených ustanoweno, že měla hospoda takowá od Čtyř
starších přísežných a ode čtyř jiných mistrů k tomu zwolených
najímána býti u některého měšťana nebo měštky někde pro¬
střed města, kdež měli towaryši příchozí chowáni býti na útraty
cechu do určitého času. Towařiši mlynářů a pekařů jakožto
cechů příbuzných měli hospodu takowau společně. Řezníci
Nowoměstští roku 1482 kaupili dům pod kostelem sw. Lazara
w rohu proti masným krámům swým (č. 8, 9, 10) ku potřebám
celého cechu, i bylo snad jeho užíwáno také k onomu účelu.
U kterého cechu hospody nebylo, býwali příchozí towařiši nic¬
méně jistým spůsobem podporowáni čili šenkowáni. U sedlářů
dle artikulů jejich z roku 1451 mělo se jim toho dostáwati
od towaryšů, pakli by wšak towaryšů nebylo, tehdy od mistrů

Jako za staršího času, stáwalo se také w této době, že
někdy w tom neb onom řemesle wznikly různice mezi mistry
a towaryši, kteřížto, aby mistry přinutili k powolnosti, hro¬
madně wstáwali z díla, jedni druhé k tomu pobádajíce. Tak
se stalo roku 1451 w řemesle kožišnickém ; i musili důrazně za-
kročiti konšelé Nowoměstští. Z uložení jich towařiši mistrů od-
prosili, a mistři odpustili jim, wšak s wýstrahau pro budauc-
nost, jestližeby se napotom kteří dopustili takowého skládání
řemesla nebo podobných běhů, těm že má řemeslo složeno býti
do wůle wšech mistrů, nebo že mají býti trestáni, jak by se

A. Měšťanstwo. 2. Žiwnosti městské, a) Řemesla a umění. 3,93

widělo konšelům. Podobné roku 1465 towarvši řemesla sau-
kennického w rozepři s mistry wšiehni pojednau wstali z dílen
a žalowali před konšely Nowoměstskými, žeby se jim dálo
proti řádu a práwům starodáwným. Konšelé i proti uim dali
za práwo mistrům, usaudiwše, žeby towaryši wšiehni hodně
měli trestáni býti pro takowau wěc swéwolnau a wýtržku, že
powstali z díla a nežalowali napřed na mistry unich; hledíce
prý wšak k lásce a swornosti mezi obéma stranama, prominuli
jim to, a přimlauwali přitom mistrům, aby se k towaryšům za-
chowali sprawedliwě dle práw swýcli. Růzuice nebyla tím wšak
hned ukončena. Towaryši saukenničtí pokládali si za obtížení
nenáležité, že na nich mistři wyžadowali nošení rauch na tar-
mark a dělání barew. Asi po roce (1466) konšelé učinili wý-
powěd drubau, která už w obau těchto wěcech dali towaryšům
za práwo, tak aby k jednomu i druhému nuceni nebyli, a
který by to z dobré wůle činil, tomu aby se za to od mistra do¬
stala odměna, druzí pak towaryši aby takowému w tom ne¬
bránili. Přitom zakazowalo se towaryšům, aby napotom žádných
schfizí ani roků bez wědomí mistrů a starších k tomu wolených
nerníwali.

Již předtím artikule cechu saukennického roku 1447 ob-
sahowaly ustanowení, aby towaryši neboli knapowé neměli žád¬
ného zwláštního cechu neb towaryšstwa proti mistrům, i zdá
se dle toho, že towaryši řemesla tohoto i snad mnohých jiných
o zřízení jakéhosi družstwa mezi sebau wedlé mistrů se po-
kaušeli, ale nebylo jim to dopauštěno.S1) Pokud známo, toliko
w cechu lazebnickém na Nowém městě požíwali towaryši jaké¬
hosi práwa k zastání swých prospěchů tím spůsobem , že
k mistrům přísežným cechu toho wždy čtyři towaryši přidáni
byli k radě. Bylo jim to tak stwrzeno artikuli od konšelů
wvdanými roku 1477. Na Starém městě wšak, kdež se towa¬
ryši w roce potom (1478) k témuž hlásili, twrdíce, že tak

8I) V artikulích uzdářů roku 1451 nachází se ustanowení: Kterýž by
koli towařiš co prowinil, nemá pokutowán býti od towařišuow bez
mistraké wuole. Jest widěti z toho, že si towařiši osobili nějaké
práwo k trestání swých saudruhů, kteréž jest jim wšak odepřeno.

384

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obyiuatelstwo Fražslcé.

někdy býwalo, konšelé dali místo námitkám mistrů lazebníků,
a nedopustili toho. 8”) W jiných některých řemeslích, jakož
na př. u sedlářů, towaryši wedlé mistrů powinni byli odwáděti
jisté příspěwky na potřeby cechowní ; towaryši sedlářští jme-
nowitě po třech penězích o každých suchých dnech, což stá-
walo se wždy při shromáždění cechu, tak že za tau příčiuau
scházeli se mistři i towaryši zároweň. W cechu pilařů, prkuářů
a struhařů tak zwTaní tálníci a nádenníci odwáděli po půl groši
každé suché dni.

Řád cechowní, jak již dotčeno, wztahowal se také na učedl¬
níky čili robence. Předně žádný neměl od mistra přijat býti
do učení bez wědomí a wůle jiných mistrů a zwláště starších
přísežných. Přijetí robence stáwalo se tudy u některých cechů
wždy u přítomnosti cechmistrů; u jiných wyžadowala se pří¬
tomnost aspoň jednoho nebo dwau mistrů jiných. Přijatý pak
do učení musil u některých řemesel odwésti něco k cechu,
u zlatníků na př. půl kopy, u uzdářů 15 grošů, u sedlářů,
u prknářň, u klobaučníků Staroměstských libru wosku, u Nowo-
městských klobaučníků dwě libry. Při cechu zlatnickém wy-
žadowalo se, aby byl robenec pošlý z řádného manželského
lože, i aby uručil dobrými přátely, jak se rozumí za dodržení
smlauwy i za škodu, kterau by mohl mistrowi učiniti. Po¬
dobného uručení žádali také klobaučníci Staroměstští, bud zá¬
kladem bud přátely, jak by se zdálo mistrowi.

Dle powahy každého řemesla bylo wíce neb méně určitě
stanoweno, na jak dlauho měl robenec wstaupiti do učení, aby
se mohl státi towaryšem. U klobaučníků Nowoměstských žádalo
se na nejméně dwau let, u Staroměstských tří let. U zlatníků

82) Artikul Nowoměstský toho se týkající zní: „Aby čtyři towaryši při¬
dáni byli k přísežným mistruom k radě, opatrowali a ohledáwali
tomu, komuž by se škoda stala, dopomohli, jakž na to slušie, „nebo
ta wěc prwé tak opatrowána býwala“. Žádost towaryšů Staroměst¬
ských roku 1478 zněla dle zápisu w Lib. Miscell. fol. 185: „aby je
k tomu připustili, aby někteří z nich s cechmistry a staršími při
sudech a při řiezení wěci obecných toho řemesla sedali, a to z té
příčiny, aby tudy sprawedlnost od jich starších jim se mohla dieti,
prawiece, žeby to někdy tak prwé býwalo u.

A. Měšťanstivo. 2. Žiwnosti městské, a) Řemesla a uměni. 335

činil se rozdíl dle wěku ; mladší měl zawázán býti na wíce
let, starší na menší čas, nicméně wšak nejméně na čtyry léta.
U malířů a sklenářů zdá se, že nic nebylo předepsáno ; nachá-
zejít se případy, we kterých bylo smlnweno přijetí do učení
na tři a také na 5 i na 6 let. Učedlník prwní rok w některých
řemeslích něco byl powinen platiti mistru, u klobaučníků Nowo-
městských na příklad kopu grošů; později wšak mistr platil
jemu něco od práce. Tak nachází se smlauwa mezi mistrem
cechu malířského a robencem jeho přijatým na tři léta roku
1413, dle níž druhého roku měl robenec od mistra dostati
kopu grošů a kabátec, třetího pak roku po dwau groších na
týden, opět jiná, dle které robenec přijatý na pět let měl teprw
w roce pátém míti týdně dwa groše. W řemesle sedlářském
bylo prawidlo obsažené w artikulích jeho (1451), dle něhož
robenec neměl nikdy, pokud se nestal towaryšem, míti wíce mzdy
než dwa groše na týden.

Jak o towaryších, tak bylo i o učedlnících zakázáno, aby
jich jeden mistr druhému neodluzowal; ano zběhl-li učedlník
z díla od mistra, kterému něco dlužen byl, nesměl ho žádný
jiný mistr přijmauti do učení, nýbrž měl z řemesla toho dokonce
wylaučen býti. Rowněž bylo w některých řemeslích prawidlo,
že mistr nesměl míti wíce než jednoho učedlníka, jak již wýše
o některých uwedeno. U klobaučníků dopauštěla se wýjimka,
kdyžby učedlníkowi jednomu scházelo jen ještě čtwrt léta do
propuštění, tehdy aby mistr směl krom něho druhého učedlníka
přijmauti.

Robenci nebyli toho času wždy pacholata autlého wěku,
nýbrž někdy již dospělí mladíci. Proto nachází se w artikulích
sedlářů a klobaučníků i nacházelo se snad také u některých
jiných cechů ustanowení, aby se robenec neženil, dokudž let
newyslauží swému mistru ; pakli by se oženil, že jemu má ře¬
meslo složeno býti. Se zřením k témuž zakazowalo se w témž
cechu a snad také w jiných, aby robenec nechodil s kordem,
leč by bylo pilné potřebí obci nebo jeho mistru, a také neměl
choditi s přínozau ani s řezákem, leč by mu ulomil konec. Kdyby
co toho nosil, mělo mu wzato býti od towaryšů a zlámáno,
Tomek , Dějepis Prahy. 25

386

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

ježto towaryšům byla zbraň clowolena w té míře jako komu
jinému. Kdyby towaryšů nebylo, měli to mistři wzíti a robence
potrestati.

Wywinutí cechowního zřízení w tom spůsobu, jak je na¬
cházíme během 15. století, wedlo w jisté míře ke splynutí
někdejších bratrsteiv s pořádky čili cechy w jedno, tak že ná¬
boženské skutky, ku kterým prwotně bratrstwa byla zřizowána,
konány jsau nyní od cechů w nowějším jejich spůsobu zřízení,
při čemž wšak nicméně nebyl wždy jeden cech jedním bratr-
stwem, nýbrž na mnoze mezi wíce cechy bylo jisté společen-
stwí, ku kterému mimo to příslušela zhusta též jiná řemesla
neb zaměstnání, která sama o sobě pořádku cechowního neměla.

Jak ze starší doby o cechu malířů a štítařů čili později
malířů a sklenářů, který zároweň zůstáwal bratrstwem,83) tak
se w témž spůsobu zachowala z 15. století pamět o cechu ko-
wářském, kterak příslušníci jeho wšichni měli jisté společné
náboženské powinnosti (1446). Každý rok den sw. Ondřeje měli
cechmistři kaupiti swíce za osm haléřů k Matce boží Sněžné
do kláštera, a tu wšecko řemeslo mělo býti se swícemi swými
na ofěře. Mělit se k tomu sejiti wšichni u cechmistra, kde by
bylo ustanoweno, a odtud jiti spolu k té ofěře w poctiwosti.
Kdoby zmeškal, měl platiti groš pokuty. Též když by zemřel
který hospodář neb hospodyně „z jich bratrstwa", měli wšichni
mistři a manželky jejich společně na pohřeb jiti, pod tauž po¬
kutali. Zemřel-liby kterému mistru pacholek nebo děwečka,
měl on při pohřbu býti neb jeho manželka pod tauž pokutau.
Ač o jiných ceších w artikulích jejich podobných ustanowení
nenacházíme, nelze pochybowati, že w každém byla podobná
zwyklost. Ukazujít k tomu dáwky wosku, které se wyžadowaly
od mistrů a učedlníků při přijetí k cechu a w jiných případech,
poněwadž byly určeny na swíce při pohřbích a pobožnostech
společných.84)

83) Srow. dílu II str. 387 a dílu III str. 201.

8‘) W artikulích pilařů, prkuářů a struhám roku 1457 prawí se o libře
wosku, kterau měl učedlník dáti co přístupné: A ten wosk má býti
obrácen ke cti pána Boha wšemohaucího.

A. Měšťanstwo. 2. Žiímosti městské, a) Řemesla a umění. 387

Z bratrstew někdejších přešlo na cechy jmenowitě užíwání
koranhioí čili praporců , s kterými wycházeli w processí o Božím
těle neb jiných kostelních slawnostech, zwláště pak naproti
králům při slawných wjezdech do Prahy. Korauhwe ty byly
wykázány bratrstwům neb cechům s určitými znaky každého
řemesla bud od králů samých bud od konšelů, a bylo již od
dáwného času každému cechu určeno místo, jak měly jiti
w pořádku za sebau se swými korauhwemi.85) Dle popisu při¬
daného k tak zwanému práwu Soběslawskému, který měl zřetel
asi k času pauowání Sigmunda a Albrechta, bylo korauhwí
těch třináct. Prwní byla korauhew řezníků čerwená a na ní
lew bílý bez koruny o jednom ocase, na druhé pak straně její
mříže malowaná wisící nad branau a s každé strany oděnec,
an ji seká sekerau. Ten erb měli řezníci Pražští, jak se w po¬
pise tom podotýká, „od krále Jana slepého; neb když jest
před městem ležel, tehdy jsau řezníci bránu sekyrami wyrau-
bali, aby jej pustili do města“. Druhá byla korauhew zlatníků
modrá a na ní kalich zlatý, na druhé pak straně štít bílý a
w něm tři štítkowé čerwení. Třetí korauhew platnéřů zelená
a na ní oděnec w ostruhách s mečem a we wšem odění za-
wřený. Čtwrtá kožišníků čerwená a přes ni štrych čili pruh
běliznowý. Pátá krejčích modrá a na ní nůže čili nůžky
krejčowské a postřihačské. Šestá šewců blankytná, na ní tři
nohy s ostruhami. Sedmá nozířů čerwená s noži. Osmá sla -
downíků bílá a na ní swatý Wácslaw. Dewátá pekarů čerwená
a na ní calta bílá a preclíky. Desátá bečitářů bílá, na ní palice
pobíjecí a na druhé straně kružidlo. Jedenáctá lazebníků, též
bílá, na ní wěník zelený. Dwanáctá saukenníků bílá a na ní
krample a štětky. Třináctá kramářů , o jichž cechu jsme do¬
posud nemluwili, poněwadž nebyli to řemeslníci, nýbrž obchod¬
níci; byla zelená a 11a ní wáhy čerwené.

8S) Hájek fol. 330 přičítá ustanowení pořádku toho císaři Karlowi IV
roku 1357, když ponejprw co císař wjel slawně do Prahy. Popis
jeho obsahuje wšak mnohem wíce korauhwí, než jich bylo w čase
ještě o mnoho pozdějším.

388

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

Řezníkům byl erb jejich co starodáwný stwrzen od císaře
Sigmunda roku 1437 w listě stwrzowacím privilegií jejich,
s rozdílem od řečeného popisu, ježto se w stwrzowací listině
prawí, že měl lew býťi s ocasem dwojatým neboli s dwěma
ocasy, S6) a tak též znělo potomní stwrzení králem Jiřím roku
1464, kterým se řezníkům krom toho potwrzuje prwní místo
mezi cechy, jakož ho prwé užíwali, tak aby s korauhwí swau
šli přede wšemi jinými hned za korauhwí města samého.

O krejčích powěděli jsme jinde, kterak nůžky co znamení
jejich byly dáwno znamením bratrstwa od nich založeného, ale
roku 1393 musily ustaupiti znamení jinému, oblíbenému wét-
šinau jiných členů bratrstwa onoho, bezpochyby nejwíce sla-
downíků.87) Následek toho nejspíš byl, že se krejčí bratrstwa
starého wzdali a zřídili bratrstwo jiné, w němž se nůžky, jak
widěti, dostaly znowu na cechowní korauhew. Nowé znamení
někdejšího společného bratrstwa, totiž obraz sw. Wácslawa,
zůstalo naproti tomu sladowníkfun, jak prwé tak také po zří¬
zení sladownického cechu roku 1456. Při zřízení cechu tohoto
na Starém i na Nowém městě jest krom toho ustanoweno, že
napotom měly býti korauhwe stejné dwě, jedna Staroměstských,
druhá Nowo.něstských, které měly jiti wedlé sebe.88)

Poněwadž korauhwe cechů pocházely ze starších bratrstew,
nebylo toho, aby byl každý cech měl swau korauhew, nýbrž
wětšírn dílem k jedné korauhwi náleželo cechů wíce, a byli
k ní také připočteni řemeslníci, kteří cechu zwláštního neměli.
Tak dle popisu w práwích Soběslawských pod korauhew zlat-

8tí) Mít eyme zwefachigen czagel, a opět „mit zwen czageln“, prawí se
w majestátu Sigmundowu německého znění ; též pak w privilegii
krále Jiřího: cum albo leone et duabus caudis.

87) Wiz dílu II str. 389.

88) Že korauhew sladowníků nebyla zřízena teprw při zřízení cechu
(1456), wychází na jewo nejen z toho. že uwedena jest mezi jinými
w práwě Soběslawském (kdež by byla snad mohla také teprw po
zději býti připsána), než také ze znění artikulů samých z roku 1456
kdež dáleji prawí se o piwowárnících, „aby do bratrstwa a do
cechu sladownického slušaii i pod jich korúhew, jako od starodáivna
byloa.

A. Měšťanstivo. 2 . Žiwnosti městské, a) Řemesla a uměni. 389

níků náleželi také malíři, pod korauhew platnéřů dewět jiných
cechů, které již tehdáž byly anebo později se utwořily, totiž
jeklářů, ostrožníků a zámečníků, sedlářů, uzdářů, pasířů, ko-
wářň, měšečníků a tobolečníků, mečím i konwářů, mimo to
pak také brníři, helméři, rotšmidowé, rymaři a taulaři. S ko-
žišníky pod jednau korauhwí chodili jircháři, rukawičníci a
barwíři koží ; s krejčími postřihači a waleháři ; s nožíři čepel-
níci, nožíkáři a šlejféři čili brusiči ; se sladowníky, jak se samo
sebau rozumělo, také piwowárníci, poněwadž náleželi pod jich
cech, též wozatajowé; s pekaři také mlynáři.

Během času počet korauhwí cechowních o něco se roz¬
množil. Za příčinau slawného příjezdu krále Ladislawa do
Prahy roku 1453 pořídili si malíři zwláštní korauhew, pod
kterau nepochybně od té doby chodili odděliwše se od zlatníků.
Náklad na ni jakož i zároweň na perkytle co zwláštní jejich
oděw bratrský a na swíce i jiné potřeby byl tak welký, že
uznali zapotřebí požadowati napotom od mistrů nowě přistu¬
pujících k jejich cechu zwláštního příspěwku jedné kopy grošů
do cechu. O čtyry léta později (1457) cech tehdáž nowě zří¬
zený pilařů, přiznáni a struhařů dal si od konšelů Nowoměst-
skýcli schwáliti též zwláštní korauhew pro sebe, kteráž měla
býti bílá a na ní sw. Josef pěstaun pána našeho Ježíše Krista,
k tomu beránek a kalich, sekyra a pila k rozeznání jich ře¬
mesla. 89) W neznámých pak létech, wšak owšem bud během
15. nebo w prwních časích 16. století oddělili se Icoiváři od
platném pod zwláštní korauhwí, a rowněž pořídili si korauhwe
swé hrnčíři , truhláři společně s tesaři, koláři a saustružníky,
Jcamenníci se zedníky, koželuzi s my diáři. Hrnčíři měli korau¬
hew čerwenau a na ní Adama a Ewu, teglíky čili pánwičky
hliněné a čepely, kowáři zelenau a na ní podkowy a kladiwa,
mlaty a perlíky ; truhláři s druhými příslušníky korauhew
bilau a na ní zlatau truhlu, hoblíky a hladíky čili štospány.
a na druhé straně wozní kolo, líční sekery, hlawatky a pobi-

Dokládá se přitom w artikulích cechu: „Aby mohli wedlé jiných

řemesel ke cti, k uozd.obě a k uokrase městu wyjíti poctiwě proti

s\vát03ti, proti králowě Milosti neb kam by potřebí toho bylo.“

390 Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obywatelstwo Pražské.

jačky ; kamenníci koraukew zelenau, na ní špice a tlocliy,
úhelnice a zednické lžíce; koželuzi korauhew bílau, na ní čer-
wenau růži, rýče a pořízy, tak že každé spojené řemeslo bylo
na korauhwích nějakým nástrojem swým naznačeno.9")

Již z toho roztřídění řemesel dle korauhwí jest widěti, že
bylo mnohem wíce řemesel a řemeslnických zaměstnání než
cechů; ještě pak wíce stwrzuje se to sauhrnem pamětí z onoho
času. Bylot w témž spůsobu jako za doby starší mnoho řemesl¬
níků a jiných lidí prací se žiwících, kteří nedělali wšeho, co
k jednomu řemeslu náleželo nebo dle našich ponětí náležeti mohlo,
nýbrž jen jednu wěc, bud že nebyli k jiným opráwněni, nebo
že w tom shledáwali swňj prospěch, při čemž nelze nám we-
skrz poznati, zdali takowí příslušeli k některému cechu wše-
obecnějšího názwu, čili stáli docela mimo cechy. Poněwadž
jsme při starší době podali popis jak nejobšírnější možná
wšech řemesel hlawních i takowýchto wedlejších, která se
skoro wšecka naskytují také w době této nowější, nebylo by
whodno wše opakowati znowu. Wytkneme toliko, co se we
kterém odwětwí řemeslnictwí změnilo, nebo o čem se nám
třeba jen teprw z této doby zachowaly zpráwy, ač bylo tak
již prwé.

Jak we předešlém čase, tak také během 15. i na začátku
šestnáctého století nacházelo se w Praze wždy ještě něco oby-
watelů, kterých zaměstnání nenáleželo wlastně do oboru řemesel,
než spíše zemědělstwí. Krom zahradníků , zelníhii , cibulníků,
o kterých jsme se zmínili při starší době, připomíná se také
dinár (paponista), který w zahradě kdesi za sw. Petrem na Poříčí
zwláště s pěstowáním díní čili melaunů se zanášel. Častěji
připomínají se syrníci (caseatores), o kterých newíme jistotně,
zdali sýry sami dělali čili toliko prodáwali. Owšem se připo¬
mínají také krawáci w Praze, kteří nepochybně kráwy we
městě samém chowali a mohli tudy také syrařstwí prowozowati.

90) Dle Hájka fol. 330, kterýž owšem mylně klade wšecky tyto cechy

a jich korauhwe do času císaře Karla.

A. Měšťanstwo. 2. Žiivnosti městské, a) Řemesla a umění. 39 1

Také o nunwářích (castratores pecudum, jednau také castrator
juvenum) ději se zmínky. Nad to připomenauti sluší četnau
čeládku ivinniční, totiž množstwí dělníků, kteří w Praze pře-
býwajíce, letního času každodenně wycházeli z města a konali
práce potřebné na winnicích w okolí na wšech stranách. Bylť
jim roku 1516 zwláštní řád ustanowen úřadem perkmistro-
wým, jímž se we swém díle sprawowati měli pod dohledem
přísežných winničních, jednohokaždého we swém okolí. Roze-
znáwali se přitom tak zwaní winaři co najatí hospodáři na
jednotliwých winnicích, owšem wětších, a pacholci neb dělníci
od nich jednaní a s nimi pracující, wedlé nichž také čeládka
ženská.

Wedlé řezníků a huntéřů, kteří opatřowali obywatele Prahy
masem, uwodí se jako we starší době drobnici, nowěji také
drsikáři.

O kuchařích čili kuchynnících zmínili jsme se již při
místopise, že pro ně během této doby zřízeny byly weřejné
kuchyně na Starém městě blíž kostela sw. Linharta, na Malé
straně na náměstí.

Z žiwnostníků, kteří wedlé pekařů dělali na prodej wěci
z mauky, jmenují se krom mazanečníkii a koblizníků nowěji
také oplatečníci; lahůdky pak umělé čili konfekty ke wzác-
nějším hostinám připrawowali jako we starší době apotekáři,
jsauce zároweň hotowiteli léků. Počet jich byl wždy skrowný,
a proto nepochybně neměli žádného cechu ; ale kromě Starého
města, kdež za starší doby nacházeli jsme je wýhradně, objewují
se pojedinu předce již také na Nowém městě a na Malé straně.

Wedlé sladowníků a piwowárníků, kteří připrawowali nej-
obyčejnější umělý nápoj , zanikalo čím dál tím wíce waření
medowiny. Nacházímeť jen ještě zmínku o dwau medařícli
r. 1504, kteří měli domy wedlé sebe na rynku Staroměstském
proti radnici (č. 480, 481), a jednoho z nich wdowau bezpochyby
byla Markéta medařka, utopená roku 1509 pro otráwení swého
muže.91) Naproti tomu počínalo při sklonku 15. století a hoj-

9l) Staré letop. české 315.

392

Kniha TV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstwo Pražské.

něji od počátku století šestnáctého winopalstwí w Praze. Pro-
wozowatelé jeho nazýwali se palici wína neb winopalowé (sub*
limatores viní, exustores vini.) 92)

We zhotowowání obuwi a oděwu i jiného k tomu patřícího
náčiní dělilo se tolikéž rozličných řemeslníků jako w době
předešlé. Nowěji připomínají se také ručníkáři, a od pozdějších
desítiletí patnáctého wěku šmaydéři Čili šmeydéři, hotowitelé
a dílem snad jen prodawači rozličných šperků.93) Krumpéřům
počalo se teprw w 16. století říkati smukaři ;94) lépe pak po
česku jsau šlojířníci a šlojířnice nazýwáni tkadlci a tkadlice
rausek.

Wedlé tkadlců nacházeli se w Praze běliči pláten a bartvíři
pláten , o kterých se we starší době nedějí zmínky.

Z řemesel, která se zanášela s wyděláwáním koží, jedno
okolo polowice 15. století zaniklo, tak zwaných štumfařů, roz¬
dílných od koželuhů tím, že koží nenapauštěli a nemazali, což
wšak později též začali dělati a tudy s koželuhy splynuli
w jedno.95) Mezi koželuhy obzwláště se připomínají, kteří dě-

9a) Ponejprw připomíná se w knihách městských palič wína roku 1478,
ale již předtím roku 1472 sublimator vini a 1474 exustor vini, také
ustor vini sublimati, a w knihách Nowoměstských roku 1488 a potom
častěji užiwá se i učeného názwu ustor sevium Cereris, neb také
Cereris et Bacchi. Názwu winopal užiwá se od roku 1513 častěji.
K roku 1488 přinášejí pak Staré letopisy české také cosi o páleni
piwa místo wína. Sladowníci prý tehdáž bránili swobody waření
piwa sausedům „a piwa pálení na žžené winou ; král Wladislaw pak
učinil nález o swobodě waření piwa od sausedů, „ale paliči piwa
aby neříkali žžené wíno, ale piwo pálené".

93) Ponejprw se uwodi Antonín šmaydéř na Malé straně roku 1479.

91) Nacházím ponejprw roku 1523.

9S) W knize Nowoměstské od roku 1446 nachází se o tom následující
pamět k roku 1453 fol. F. 49 : Jakub Kawka koželuh z Podskalé
tak jest wyznal, že obojí koželuzi nemazali, ani Podskalští ani Wyše-
hradští, ale byli štumfaři. Potom se zrotili šewci; a tak počali ma-
zati, a tak štumfařské řemeslo sešlo .... Dále pak : Beneš Lichwa
a Mařík šewci wyznali jsú, že jim to w paměti, že jsú se koželu-
howé naučili mazati od towařišuow šewcowských zlehka od čtyři -
dceti let, ale prwé jsú nemazali obojí, ani Podskalští ani Podzde-
razští. Ale šewci nejsů proti tomu, aby nemazali; neb jest to šew-
cuom polehčenie. — Skutečně se w písemných pamětech toho času

A. Měěianstwo. 2. Žiivnosti městské, a) Řemesla a umění. 393

láli tak zwané kůže pruské, a tak též barwiři kozí 'pruských ,
těch nepochybně, z kterých uzdáři dělali tak zwané pruské
tašky, o kterých řeč jest již roku 1425.96)

Wedlé rozličných hotowitelů domácího nábytku a jiného
nářadí neb nástrojů ze dřewa neb i ze železa, které jsme
uwedli we starší době, uwodí se později také brdaři (asi tolik
co korytníci), cepari , clunkáři , hobléři, hewerníci, kopytníci ,
struhadlníci ; wedlé kolářů kolečníci a náprazvníci ; wedlé ko-
šířň košináři a krosnáři; wedlé woštníků wostináři. Mezi
struhaři jmenují se obzwláště struhaři swětnic, snad kteří po¬
dlahy kladli (renovátor aestuariorum , alias, kterýž struže
swětuice).97)

Z řemesel, jichž díla potřeba bylo k písemnictwí, zacho-
wali se pergamenníci, pokud se dá sauditi, w počtu menším
než we starší době, skoro wesměs na Nowém městě w staro-
dáwných dělnicích swých na Příkopě a w uličce Charwátské.
Papír přiwážel se na prodej odjinud, až kdysi snad teprw za
prwních časů století šestnáctého byla založena papírna u řeky
Wltawy na příslušenstwí mlýnů Kamenských za branau Poříč-
skau, která i s mlýny těmito náležela obci Starého města a
byla wždy některému papírníkowi pronajímána. Papírník tento
měl sám jediný práwo k prowozowání toho řemesla, tak že
odtud také přiwážení papíru do Prahy na prodej bylo dowo-
leno jen o trzích wýročních. Poněwadž se z papíru také dě¬
laly karty ke hraní, bylo ku prospěchu papírníka tohoto také
přiwážení karet, malowaných jak nemalowaných, odjinud do
Prahy zakázáno, rowněž mimo trhy wýroční.98) Nicméně při¬
pomíná se roku 1525 zwláštní kartýř w Praze jménem Jakub
na Starém městě w ulici kostečné (žid. č. 78).

nenacházejí zmínky pozdější o štumfařích jednotliwých než jednoho
w létech 1448 až 1461, a jednoho od roku 1451 až 1472. Oba nej¬
spíš do posledka ani již štumfaři nebyli, než jen se dle zwyku tak
nazýwali.

96) Wiz wýše na str. 364.

97) Tak se Čte w knize Nowoměstské roku 1479 fol. B 6.

98) O papírně této dowídáme se ponejprw ze smlauwy roku 1534, kterau
byla od obce prodána práwem zákupným papírniku Hanušowi
Freyowi. Chaos rerum memorab. E II z fol. 176.

394

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstivo Pražské.

We druhé polowici 15. století počalo se místo někdejšího
přepisowání knih wydáwání jich tiskem. W Praze bylo prwním
úkazem toho wydání kroniky Trojanské roku 1488 ; kdo tis¬
kařem byl, toho se pamět nezachowala. Roku téhož wyšla wšak
w Praze tiskem celá biblí česká, prací Jana Pytlíka, Severina
kramáře, Jana od čápů a Matěje od bílého lwa. Byli to čtyři
znamenití měštané Pražští. Jan Pytlík byl toho roku i předtím
a potom mnohá léta konšelem, a měl dům u wolka na Owoc-
ném trhu Staroměstském (č. 142), též welkau zahradu, po něm
zwanau Pytlíkowskau na Malé straně, o níž jsme se na swém
místě zmínili. Severin byl jak řečeno kramář, nacházeje se
rowněž onoho roku mezi konšely Starého města; roku 1505
kaupil sobě dům welký w rynku (č. 930). Matěj od bílého lwa
(č. 143), nejbližší saused Pytlíkůw na Owocném trhu, byl
kupec; čtwrtý pak, Jan od čápů neboli Čapek, nazýwán byl
tak dle domu swého (č. 482) na rynku proti radnici Staro¬
městské. Nemůžeme dle toho žádného z nich pokládati za tis¬
kaře; nýbrž byli to, jak bychom nyní řekli, nakladatelé wel-
kého díla toho; tiskař nám neznámý byl od nich nepochybně
jen najat; snad že to byl Jan jinak Janota literát rodilý
z Wysokého Mýta, kterýž se co skutečný tiskař knih (impres-
sor librorum) připomíná w létech 1491 až 1493 na Nowém
městě, kaupiw sobě domek nárožní na Příkopě wedlé uličky
Charwátowy (č. 40); tiskárna pak nejspíš se nacházela w domě
u bílého lwa, kdež nacházíme ji aspoň později roku 1505,")
ač tehdáž dům ten již nejspíš měl jiného majitele, Wácslawa
bakaláře (aspoň roku 1509); později dostala se snad synu Seve¬
rina kramáře Pawlowi, kterýž se objewuje co wydawatel knih
od roku 1520.100)

Mezitím byla wznikla jiná knihtiskárna w Praze, zřízená
rowněž od dwau mužů, kteří sami řemesla tiskařského nepro-

") Wiz w Jungmannowě Historii literatury české na stránce 74 pod
číslem 206.

,0°) Jireček w Rukoweti II 214 saudí tak dle totožnosti písma užíwa-
ného w prwních knihách w Praze beze jména impressorowa tiš¬
těných.

A. Měšťanstivo. 2. Žiionosti městské, a) Řemesla a uměni. 395

wozowali, Mikuláše Konáče, jinak Konáčka, tekdáž písaře úřadu
hor winničných okolo Prahy, a Jana Wolfa, syna bohatého kra¬
máře téhož jména, kterému náležel dům řečený Šmerhow
wedlé radnice na rynku Staroměstském (č. 938), odkudž na-
zýwán také Janem Šmerhowským. Prwní kniha pod jich obau
jménem wydána byla roku 1507. Po několika létech se od
sebe rozdělili, tak že již od roku 1510 wycházely knihy pauze
pod jménem Mikuláše Konáče a jiné pauze pod jménem Jana
Smerhowského. Společná jich tiskárna nacházela se w domě
wedlé kostela p. Marie na Lauži, který někdy býwal školau
(wedlé č. 102) a náležel Konáčowi, pročež Jan Šmerhowský
potom nepochybně jinam, snad do Šinerhowa, tiskárnu swau
přenesl. Konáč zůstáwal přitom wždy úředníkem, a stal se
konečně roku 1520 místosudím dworským králowstwí českého,
maje již prwé, zejména roku 1516, erb s názwem z Hodišt-
kowa. Kaupiw pak téhož roku 1520 dům u bílého lwa od
Wácslawa bakaláře, přeložil odtud do něho záwod swůj, který,
saudíc dle počtu knih jím wydaných, byl nejplodnější w Praze.
Od Jaua Smerhowského poslední kniha nám známá wyšla roku
1519; tiskárna wšak Konáčowa stáwala až do jeho smrti roku
1546. Mimo to prowozowal tiskařstwí Jan Morawan (1512),
méně nám známý, *) též jistý Mikuláš impressor na Nowém
městě,2) w létech pak 1521 a 1522 připomíná se také Majer
Žid impressor.

9 W Jungmannowé Hist. literatury na str. 67 pod číslem 108 nazýwá
se Jan Moravus. Mohl by to býti některý ze dwau bakalářů, kteří
se uwodí w Monum. univ. Prag. II. 236, 261. Jeden (Johannes Moravus)
rodilý z By tisky stal se bakalářem roku 1511, druhý rodilý z Křiža-
nowa 1517. Některý z nich snad byl Jan Moravus bakalář, který
sobě roku 1522 kaupil dům pod Mostkem za 115 kop grošů. Tentýž
snad byl „bakalář Morawaw, kterému roku 1520 náležel jeden z domů
w ungeltě w Týně (č. 644). Také wšak byl w Praze saused Jan
Morawa, který roku 1517 držel po otci swém Viktorinowi dům
u zlatého kola, jinak u půl kola na trhu Swatohawelském (č. 402),
jehož se potom roku 1526 wzdal postaupením práw swých k němu
obci města Píská.

2) Jest o něm jen jednau zmínka roku 1516 w knize Nowoměstské
fol. 141.

396

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstivo Pražské.

O řemesle zlatnickém, kterak po welkých bauřích a wál-
kách w zemi pokleslo, máme swědectwí Pawla Židka ze času
krále Jiřího, kterýž prawí o zlatnické ulici na Starém městě,
jak byla někdy plná zlatníků, a již prý „pustá stojí, nemohauc
míti wetešníků11. Že se wšak práwě od té doby krále Jiřího
řemeslo toto jako wšecka jiná znowu zdwihlo, swědčí o tom
již obnowení cechu zwláštního zlatnického nejen na Starém,
nýbrž i na Nowém městě roku 1478, jakož i značný počet
zlatníků a zlatotepců we wšech třech městech Pražských za
potomního času.3)

Z jiných řemesel, která dělala z kowů, powzneslo se práwě
w této době zwonařshví na stupeň umění, nikdy předtím ne-
dosažený. Jedna z nejznamenitějších hutí zwonařských nachá¬
zela se při jednom z domů w Široké ulici (Č. 749) blíž klá¬
štera Matky Boží Sněžné, jejž roku 1441 kaupil sobě puškář
Hawel Ryba a prowozowal w něm swé řemeslo. Rukau wdowy
jeho Kateřiny dostal se roku 1466 Jilkowi konwářowi, jinak
zwonařowi, odtud též Rybau nazwanému, jehož syn Jilek na-
staupil po něm w témž záwodě. Od něho slit byl roku 1489
zwon do Plzně, smluwený s obcí města toho za 300 kop grošů.
Zemřew roku 1502, zůstawil značné jmění, bezpochyby uměním
swým nabyté, k němuž jmenowitě náleželo také něco wenkow-
ského statku w Slušticích, w Březím a w Strašíně. Mezitím
byl se w blízkém sausedstwu jeho, w domě totiž nárožním
wedlé tehdejšího hřbitowa Matky Boží (č. 752) usadil Bartoš
zwonař, rodilý z Berauna, při jaw měšťanské práwo w Praze
roku 1498. Hut jeho byla odtud za dlauhý čas ze wšech nej-
wíce na slowo wzatá Bylot od něho během 35 let, od roku
totiž 1499 do roku 1533, jen co se pamět zachowala, wíce než
60 welkých a malých zwonů slito jak pro některé kostely

3) Roku 1501 Hanuš krumpéř na Malé straně w poslední wůli swé
ukládá poručníkům, aby syna jeho Jana do Normberka dali, tu aby
se učil řemeslu zlatnickému; z čehož owšem widěti, že se hledělo
přiosobiti sobě w řemesle tom umění, pokud w něm jiné země byly
proti Čechám napřed. Wiz w knize Malostranské z toho času fol.
F. 26.

A. Měšťanstwo. <2. Žiwnosti městské, a) Řemesla a umění. 397

Pražské tak do nejrozličnějších měst, městeček a wesnic w krá-
lowstwí českém.4) Mezi né náležel také weliký zwon Patronus,
200 centnéřů těžký, pro kostel sw. Wíta na hradě Pražském, jejž
roku 1509 slil společně s Ondřejem Ptáčkem zwonařem Kutno¬
horským. Krom toho bylo wšak během druhé polowice pat¬
náctého a na začátku 16. století ještě jiných wíce zwonařů,
jakož i konwářů, kteří zwony lili, w Praze.

Řemeslo hodinářské zdá se že w této době nebylo prowo-
zowáno než od spráwců hodin čili orlojů na radních domích
Starého, Nowého a Menšího města; nenacházímeť aspoň nikdy
w tom wěku dwau hodinářů saučasně w jednom ze tří měst
Pražských. Na Starém městě připomíná se hodinář Jeroným
roku 1462, později pak Jan čili Hanuš co orlojník pánů Sta¬
rého města (horologista dominorum antiquae civitatis), to jest
co spráwee hodin na radnici jejich, w létech 1476 až 1497
a snad déle. Byl to onen mistr Hanuš rodilý z Hradce Krá-
lowé, jenž okolo roku 1490 zhotowil hodiny hwězdářské na
radnici Staroměstské, dlauho obdiwowané co dílo zwláštního
umění. O wyhlášenosti jeho swědčí, že byl z Prahy powolán
také do Jindřichowa Hradce ke zhotowení orloje na radnici
tamější, jejž dokonal roku 1493 5) S ním saučasný byl na
Nowém městě Pawel orlojník w létech 1475 až 1479. Na Malé
straně pak připomínají se dwa orlojníci krátce po sobě teprw
w 16. století, Baltazar roku 1521 a Franc roku 1523.

W století, we kterém sausedstwo Pražské, jak jinde uká¬
záno, stále zůstáwalo zawázáno powinností wojenskau, přiro¬
zeně nacházela dostatečný odbyt řemesla, která se zanášela
hotowením zbraní tehdáž obyčejných, a protož nacházel se
w Praze wždy dostatečný počet mečířů , kopinníků, lukařů, hel -

*) Wiz seznam jich s welkau pilností sestawený Rybičkau w pojednání
jeho O českém zwonařstwi w Rozprawách kr. české společnosti nauk
r. 1886, na str. 16.

5) Nachází se o tom zápisek w „Registřích purkmistrowských“ města
Hradce Jindřichowa, jejž mi laskawě propůjčil pan prof. Winter,
z roku 1493: „Mistru Hanušowi z Prahy od orloje na rathauz doko¬
nání wšeho dáno 18 kop miš. a zpropitného towaryši 10 g r.“

398

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstivo Pražské.

méřů, platnéřů, brnířů a jiných řemeslníků podobného druhu.
K nim náleželi také puskáři (bombardistae) , kteří hotowili
díla rozličných oněch spůsobů, o kterých jsme promluwili na
jiném místě Poněwadž sléwání děl bylo podobnau prací jako
lití zwonů, nacházíme jmenowitě Bartoše zwonaře mnoho také
zaneprázdněna dílem puškářským.

O řemeslnících, kteří zaneprázdnění měli při stawbách,
nachází se pamět z roku 1482, dle které tehdáž purkmistři
a konšelé wšech tří měst Pražských, pospolu shromáždění na
radnici Staroměstské, ustanowili jednostejné mzdy, které jim
měly placeny býti od denní práce w letě a w zimě. Jest w ní
řeč zwláště o kamennících jakožto wlastních ředitelích staweb, a
ustanowuje se denní mzda mistru hutnímu letním časem 5 grošů,
parléři 4 groše, towaryši dospělému 4 groše, učedlníku 3 groše,
hned pak dále zedníkům 3 groše, mládkům 3 groše. W po¬
dobném poměru měl dostáwati mistr tesařský na den 5 grošů,
towaryš dospělý 4 groše, mládek aneb učedlník 3 groše, a po¬
dobně pokrywač 5 grošů, pomocník jeho 3 groše. Blažicům
naproti tomu byla mzda ustanowena dle wykonané práce, totiž
od prowazce 10 grošů. Rozumělo se přitom, že řemeslnící tito
nebo aspoň někteří byli po čas práce strawowáni; bez strawy
měli dostáwati o groš wíce, zimního pak času zase o groš méně.

Zdá se, že w čas ustanowení těchto cen ještě nebylo žád¬
ného cechu kamennického, ježto o něm máme prwní zmínku,
ač bezpochybyby poněkud opozdilau, teprw roku 1524. Jewí
se z ní, že k témuž cechu náleželi zedníci. Wšak pokud cechu
nebylo, počet kamenníků a zedníků jakož i stawitelů wýslowně
tak zwaných (constructores domorum) byl w Praze wždy značný.
Měliť zwláště od času krále Jiřího hojné zaneprázdnění neto¬
liko obnowowáním celých řad domů wypálených a opuštěných
za času domácích bauří, obzwláště na Malé straně, nýbrž také
při dílech wznešenějších. stawbách chrámů, wěží, paláců, mostu
Pražského pobořeného a jiných, které poskytowaly příležitosti
k nowému wzkwětu stawitelského umění. Pohříchu nacházíme
w listinách toho času celau sice řadu jmen kamenníků na
Starém, na Nowém městě, na Malé straně i na Hradčanech,

A. Měéianstivo. 2. Žňunosti městské, a) Řemesla a umění. 399

o kterých wšak za dlauliý čas paměti se nezachowaly, který
z nich kde se účastnil při znamenitějších stawbách onoho
času. Zmínili jsme se jinde o mistru Petrlíkowi stawiteli ko¬
stela na hradě Pražském, který se za císaře Sigmunda z autěku
nawrátil do Prahy, že asi wšecko jeho dílo záleželo w opra-
wách uwnitř kostela předtím zle spuštěného. Kdo wšak za
času potomního stawěl o kostele Týnském, o wěžích na mostě
a jiných památných dílech, nenachází se nikdež zaznamenáno.

W létech 1465 až 1478 připomíná se na Nowém městě
Pražském kamenník, někdy také zedníkem zwaný, Wácslaw ro¬
dem ze Žlutic; i mohlo by býti, že to byl onen mistr Wácslaw
zedník, který roku 1475 počal stawbu Nowé wěže, nyní tak
zwané wěže Prašné, we které po něm Matauš Beyselc pokra-
čowal. Wýtečný druhý tento umělec, proslulý potom jinými
díly sochařskými, nad to pak stawbau chrámu sw. Barbory
w Hoře Kutné, žil do roku 1506, přebýwaje stále w Praze.
Wedlé něho byl se wšak zatím dostal do Prahy jiný stawitel
rowněž tak slawný, powolaný odjinud, Beneš Ried z Piestinka,
nepochybně tedy z Bakaus,6) jenž, jak jinde wyprawowáno,
zjednáním krále Wladislawa wystawil palác čili síni tak zwa-
nau Wladislawowu na hradě Pražském, jakož i modlitebnici
čili pawlač králowskau w kostele sw. Wíta a co kamenník
králowský (lapicida domini regis) nepochybně byl také ře¬
ditelem stawby téhož kostela nowě započaté roku 1509, ale
brzy zase zastawené. Po smrti Matauše Rejska wedl on dále
stawbu kostela sw. Barbory w Hoře, a oslawil se w potomních
létech také stawením kostelů w Mostě (1517 — 1522), w Lau-
nech a w Austí na Labi; ještě pak později (1529) řídil kní¬
žeti Karlowi Minsterberskému, tehdejšímu zemskému heitmanu
we Slezsku, některé stawby we městě jeho Frankšteině, maje
tam k tomu swého parléře. Za příčinau stawby kostela Laun-
ského, která trwala od roku 1520 do roku 1528, Beneš Ried
bezpochyby ta léta mnoho meškal w Launech, ano dle pozděj-

6) Městečko Piesting nachází se w Dolních Rakausích nedaleko Nowého
města za Wídni.

400 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelslwo Pražské.

ších zpráw7) stal se i měšťanem tohoto města, odkudž we
zwyk přišlo nazýwati jej Benešem Latinským. Stálé jeho by¬
dliště bylo wšak až do smrti jeho (1534) w Praze, kdež wy-
kázány mu byly od krále pokoje na hradě Pražském za ko¬
stelem sw. Wíta při zdi hradské, nejspíš ty, kterých někdy
užíwal zedník Jan před rokem 1483 w místě řečeném na
Pízdině.8)

Beneš byl hned po dokonání díla paláce na hradě Praž¬
ském roku 1502 wyznamenán od krále Wladislawa erbem,
který přešel na jeho potomky, lew totiž držící kružidlo čili
cirkl w nohau swých. Protož nazýwal se „slowutným41 Bene¬
diktem Riedem, nejwyšším werkmistrem a spráwcem kamen-
nickým krále Jeho Milosti na hradě Pražském u.9) Roku 1510
a snad po celý ostatní čas swého žiwota stál také w čele
bratr stwa kamennichého při oltáři p. Marie we farním kostele
Hradčanském, za jeho času zřízeného. Bylo to bratrstwo, jehož
se, jak jinde zmíněno, krom kamenníků účastnily také mnohé
jiné znamenitější osoby, a tudy jakés nápodobení slawného
bratrstwa se znamením obruče z času krále Wácslawa IV, wy-
značující dobu nowého wzkwětu umění w Praze.10)

7) Totiž Balbina a Beckowského (974).

8) Wiz na str. 9. Roku 1535 dne 8 Září král Ferdinand I wykazuje
Jiljímu Kurcowi, wrátnému komory králowské „pokoje na hradě
Pražském za kostelem na zdi, kteréž jest někdy mistr Benedikt
kamenník držel, i s maštalí na dwa koně při týchž pokojích, až do
žiwnosti téhož Jilga Kurce“. Dáwá pak o tom nařízeni netoliko
heitmanu hradu Pražského, nýbrž také administrátoru a kapitule
kostela Pražského, která jak onde ukázáno, počítala to místo za
majetnost kostela.

9) Tak zejména w knize komorního saudu 5 F, w českém museu fol. 9
roku 1532.

10) K objasnění žiwotopisu Beneše Launského přispěl w nowějším čase
Wernicke w Anzeiger flir Kundě der deutschen Vorzeit 1881, 142
následkem nalezení dwau dopisů jeho se týkajících z roku 1516
w archivě města Zhořelce, ještě wšak u wětši míře p. Kopl archivář
místodržitelstwa českého nalezením několika listin w archivě místo-
držitelském z let 1529, 1534, 1535 a 1563, které mi laskawě pro¬
půjčil, prwé než sám jich užil k pojednání o tom zamýšlenému.
Z listiny krále Ferdinanda I roku 1534 dne 30. Listopadu wyswítá,
že zemřel Beneš teprw toho roku krátce předtím, „dan unser werck*

.4 Měšťanstiuo. 2 Žiwnosti městské, a) Řemesla a umění. 401

Wedlé Beneše Launského a snad ještě o něco dříwe než
on byl we službách krále Wladislawa jiný kamenník cizího
rodu w Praze, mistr Hanuš Spisse z Frankfurta, jehož jméno
se ponejprw objewuje roku 1488. I 011 nazýwal se již roku 1489
a potom kamenníkem králowým (lapicida domini regis). Měl
dum na Hradčanech, a býwal tudy jako někdy slawný Petr
Parléř konšelem Hradčanským, zejména roku 1493 a později
w létech 1504, 1505 a 1507. Zdá se, že neměl účastenstwí
we stawbách na hradě Pražském, než že byl wíce sochařem
a jmenowitě tesatelem náhrobků.11)

Co tesař umělý buď ještě připomenut Mikuláš mistr te¬
sařský na Nowéra městě, který okolo roku 1450 obnowil krow
kostela sw. Jiljí w Praze a krásným dílem zbudowal radní síň
w Litoměřicích.12)

Wedlé stawitelstwí doba krále Wladislawa II také umění
malířskému poskytowala w Praze příležitosti k nowéinu wý-
woji, jak swědčí na příklad pamět o pokoji králowském na

maister zu Prag Benedix stainmecz newlicher zeit todes abgangen
ist“, a ne, jak se posud udáwalo, roku 1531. — Nejnowěji prof. Winter
objewil rowněž tak zajímawé paměti o potomcích Benešowých, totiž
synech jeho Wolfowi a Sigmundowi, Wolfowu synu Janowi a Janowi
téhož Jana synu, tedy prawnuku Benešowu. W pamětech těch na-
zýwán jest Beneš Benedikt Bet z Pistowa, a taktéž jmenowani po¬
tomci jeho nazýwají se Rethowé neb také Reytowé z Pistowa, při
čemž tedy prwotní jména Ried a Piestirg jsau poněkud změněna a
dílem zčeštěna. Následkem udělení erbu Benešowi Latinskému od
krále Wladislawa, o němž se práwě také z těchto pamětí dowídáme,
potomci jeho počítali se do stawu rytířského w Čechách. Prawnuk
Jan držel twrz a dwůr poplužní s jiným statkem w Hojowicích
w kraji Táborském nedaleko Chaustníka (1598).

") W knize Hradčanské nazýwá se roku 1498 magister Hanussius lapi¬
cida supra sepulcra fol. 59. S ním snad totožný byl „mistr Hanuš
řezák krále JMti.u, jenž se připomíná roku 1507 w knize winniční
fol. R l, kaupiw sobě winnici o třech korcích „w konvente Strahow-
skéma, poplatnau opatu téhož kláštera.

1;) Konšelé Nowoměstští psali o něm Litoměřickým: Nicolaus proto
carpentarius, concivis noster dilectus, qui noviter tectum ecclesiae
S. Egidii in antiqua civitate Pragensi et vobis aestuarium praetorii
decoro opere laboravit. Dopis ten wložen jest co formulář do díla
Praxis et cursus cancellariae civilis, jinde od nás zmíněného.

Tomek , Dějepis Prahy. 26

402

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

hradě, we kterém byli malowáni králowé a knížata. Pohříchu
wšak z pauhých jmen malířů Pražských, která se nám zacho-
wala z toho času, nelze domysliti se, kteří z nich byli pau-
hými řemeslníky, ježto malowali korauhwe, kurtyny, tašky
a jiné podobné wěci, a kteří nad jiné wynikali co prawí
umělci. Zmíněni budte dwa, kteří se wýslowně nazýwají
malíři podobizen (pictores personarum), jeden jménem Jakub,
který byl roku 1488 již zemřel, a druhý též Jakub, který žiw
byl ještě roku 1499, též Augustin malíř a rytec obrazů (pictor
ac sculptor imaginum) roku 1494. 13)

b) Obchod a mince.

Jak prospěchům řemesla, tak a ještě dílem u wětší míře
bylo wálkau náboženskau po smrti krále Wácslawa IV uško¬
zeno prospěchům obchodu českého a na předním místě Praž¬
ského. Nejen že wálka sama sebau překážela prowozowání
obchodu se sausedními zeměmi, ale nadto klatbami papež¬
skými bylo wšern okolním národům zakázáno jakékoli obco-
wání s Čechy strany pod obojí. Měliť tím býti káráni, že se
jim zamezowal jednak zisk z wýwozu domácích wýrobků, jednak
a ještě wíce kupowání potřebných wěcí, kterých země jejich
neplodila s dostatek nebo neměla dokonce, jakož jmenowitě
soli. Čechowé musili si jich dobýwati mečem, jakž se jim w tom
dařilo mocnými wpády do okolních zemí w pozdějších létech
oné wálky. Odwolání klateb a wyhlášení míru mezi Čechy
a druhými křestany od poslů koncilia Basilejského w Jihlawě
roku 1436 zuamenalo tudy zwláště také obnowení swobody
obchodu mezi nimi, kteréž hned ochotně užily obě strany,

,3) Bohuslaw Hasišteinský z Lobkowic we swém stručném popise Prah}'
píše o obywatelích: Ingenimn huic populo a natura satis acutum est,
sed luxu et desidia plerumque corruptum. Neque enim ex tot mil-
libus artificum, quos mechanicos adpellamus, aliquem invenies, qui
singulari artis suae peritia ceteris antecellat (u Cornovy pag. 4(i4).
Příklady zde podané ukazují, že nebylo tomu tak bez wýjiraky.
Učenec tento byl wšelijak zwyklý domácí wěci podceňowati , také
psal w době před rokem 1490, kdež pokroky w řemeslích ještě asi
byly skrownější než později.

A. Měšťanstzuo. 2. Žiwnosti městské, b) Obchod a mince. 403

Čechowé a okolní národowé jednostejně, ač jen na krátko.
Když hned po smrti císaře Sigmunda wznikly opět domácí
různice ano i wálky w Čechách, we kterých dílem také ně¬
které okolní země měly účastenstwí, powstaly z toho nowé
překážky obchodu jak w zemi tak přes hranice, až se teprw
Jiřímu z Poděbrad co spráwci zemskému a potom co králi
podařilo obnowiti pokoj a tím obchodu zjednati zase wolnost.

Zwláštní péče jeho o to zjewila se, když brzy po dobytí
Prahy od něho, dříwe ještě než domácí wálce učiněn byl konec,
obce Pražské z jeho popudu mezi jinými nálezy k obecnému
dobrému se usnesly, aby lidé cizozemci kteréhožkoli jazyka,
kupci a jiní obchodníci neb trhodějci do měst těchto se swým
kupectwím a wěcini trhowými wolně jezdili a šli a swé ob¬
chody a trhy bez překážky wedli (1449). (Jčinek toho jewil
se w brzkém čase potom, ježto jak medle pokoj w Čechách
nastal, kupci ze wšech okolních zemí přijížděli se zbožím
nejrozličnějšího spůsobu, tak že we wšem láce neobyčejná
nastala a rok od roku obchody wíce se zmáhaly. Napomáhala
tomu také bezpečnost silnic, o kterau Jiří co spráwce zemský
i co král wždy obzwláště pečowal.

Snahy jeho w tom směru potkaly se znowu s překážkami,
když opět wypukl spor se stolicí papežskau, následkem čehož
opět ze Říma metány proti Čechům klatby a zakazowáno ob-
cowání s nimi sausedům. Zdá se, že aby škodliwé toho ná¬
sledky byly zabráněny nebo aspoň zmírněny, král Jiří již
roku 1466, dříw ještě než nálezy papežowy proti němu byly
wydány, nařídil, aby nesmělo žádné obilí wywáženo býti z Čech
přes hranice než na wozích, na kterých by zboží jiné, Čechám
potřebné, z okolních zemí bylo přiwezeno. Wywezli-li obilí
lidé domácí, nesměli se wrátiti s wozy prázdnými ; pakli při¬
jeli cizí s prázdnými wozy, nesmělo jim obilí býti prodáno.14.
Nařízení toto bylo w potomních létech nejspíš častěji opako-
wáno. Stalot se tak posledně ještě za krále Wladislawa po

n) Dle Palackého Archivu Českého V. 294 nařízení takowé b3do w plat¬
nosti již w měsíci Listopadu 1466, ač klatby papežské byly wydány
teprwé w Prosinci potom. Dalyť se již delší Čas předtím předwídati.

404

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

skončení wálek s Matiášem králem uherským nálezem sně-
mowním roku 1479, we kterém určité jest položeno, že ne¬
smělo obilí wywáženo býti leč od téch, kteří sůl, železo neb
jiné kaupě clo zemé přiwezau, a to jen na týchž wozích, nikdy
pak ne po wodě na lodích. Pakli by kdo s prázdnými wozy
přijeli do země a obilí wezli wen, mělo jim býti pobráno.
Tím pak také se měli sprawowati saumaři.15) Ty doby wšak
klatby papežské, ač nebyly nikdy odwolány, pomíjely se již
s účinkem, tak že se obchod se sausedními zeměmi brzy potom
wšude prowozowal swobodně. Záleželo na tom kupcům do¬
mácím i cizím jednostejně. Po welkém wzbauření lidu proti
konšelům we městech Pražských roku 1483 snažily se shro¬
mážděné obce wedlé jiných pilných wěcí zwláště také upokojiti
kupce cizí, aby se Prahy neštítili, nálezem podobným jako
roku 1449, aby kupci, obchodníci i také wandrowní towaryši
z kterékoli země přijížděli swobodně a bez překážky.

Pokud ukazují zpráwy z toho času zachowané, byl obchod
se zeměmi okolními weden we wšech oněch směrech, které
jsme shledali také w dobé starší. Bylot žiwé obchodní spojení
s druhými zeměmi koruny české, se zeměmi říše německé,
s Polskem a Pruskem, s Uhry a s Benátky. Pohříchu zpráwy
ty a paměti dokonce nepostačují, abychom dle nich podali
mohli úplnějšího přehledu zboží, které se přiwáželo a které
se wywáželo ze země. Nejčastější jsau zmínky o soli, která
se přiwážela s dwau stran, z Míšně totiž a z Bawor. Ze se-
werního Německa, karnž kupci čeští krom Míšně zwláště jezdí-
wali také do Sas a do Brandenburka, jmenowitě do Frank-
íurta na Odře, byly přiwáženy slané ryby; z Rýnských krajin
a z Uher wína, z Benátek koření a jiné plodiny jižní, rowněž
také wína těžká wlaská a řecká; ze Slezska Swídnické a Frei-
berské piwo, z Lužice sukno a též piwo Žitawské. Z Čech
naproti tomu wozilo se do Němec nejwíce obilí a honil se
dobytek na prodej ; také wšak rozličné wýrobky průmyslu na¬
cházely odbyt za hranicemi, jakž dotkli jsme se na jiném
místě zboží klobaučnického z Prahy a lze se téhož domníti
ls) Archiv Český IV 497.

A. Měšťanstwo. 2. Žiivnosti městské, b) Obchod a mince. 405

o suknech Pražských. Do Polska odbýwaly se z Prahy, jak
jest jen nahodilá zmínka, záwoje, nepochybně wšak rozličné
jiné dílo podobného druhu.16)

Když král Jiří roku 1462 wykonal slawnau wýprawu wo-
jenskau k Wídni na pomoc císaři Fridrichowi, které se zwláště
také Pražané účastnili, w odměnu za to císař stwrdil jim starší
privilegia jejich w příčině cel a jiných obtížení při obchodu
w celé říši německé, zwláště pak oswobodil kupce Pražské od
wšelikých cel we Wídni. Podobně pak král Wladislaw když
dosáhl králowstwí uherského (1490), již roku 1491 stwrdil
Pražanům privilegia někdejších předků swých Karla (1336)
a Ludwíka (1357) uherských králů týkající se cel a jiných
nesnází w obchodě na cestě až do Budína. Na starších privi¬
legiích císařů německých a králů českých zakládaly se ob¬
chodní poměry mezi Prahau a Norraberkem. tak že kupci
obau měst směli jistých swobod užíwati na wzájem. Norm-
berští hned po přijetí císaře Sigmunda na králowstwí české
jednali s Pražany o obnowení jich (1437),17) ač newíme s ja¬
kým na onen čas účinkem. Roku wšak 1488 za panowání
krále Wladislawa byla zawřena smlauwa mezi Normberčany
a wšemi třmi městy Pražskými, dle které měli Pražané w Norrn-
berce a Normberští zas w Praze na mostě, w Týně a jinde
platiti jen polowici cla, co se wybíralo od jiných, a kupci
Normberští w Praze, Pražští pak zase w Normberce měli w ob¬
chodech swých požíwati rowného práwa s domácími.18) Pří-
zniwě chowali se k obchodu českému také knížata saští čili
markrabí míšeňští, jak za času krále Jiřího, s nímž byli spřá¬
teleni, tak také později. Připomíná se zwláště o knížeti sa-

lfi) W Staroměstském Liber miscell. fol. 33 jest zápis roku 1466 o roze¬
při mezi Dorotau wdowau Strupinowau a Tobiášem kupcem i ženau
jeho Maruší, kdež Dorota manžely tyto winila, „žeby něco šlojířuow
jejích wedlé swj^ch nějakému Matesowi z Krakowa, jsúc spolu na
jarmárce w Wratislawi, za 155 zlatých uherských prodawše uwěřili,
prawiec že jest k tomu trhu a swěřenie wuole swé nepřidala44 oc.

17) Niirnberger Archiv. Blissivbiicher XIII fol. 44, 72.

,8) Lib. vetust. přivil. 272.

406

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstwo Vrazaké.

skám Jiřím roku 1509, kterak dáwal Pražanům swobodu a bez¬
pečnost do Lipska přijeti a odjeti.19)

Přes to přese wše obchod mezinárodní míwal w onom
čase mnoho swízelů. Roku 1497 Swatek kožišník, znamenitý
měšťan Pražsky, když na kupectwí byl we Frankfurtě na Odře,
jeda zpátky byl na cestě zajat, neprawí se od koho, a s třemi
druhy swými odnesen do Sas na jakýs zámek, odkudž měl
se penězi wykaupiti. Když se zpěčowal, byl tam držán půl
šestá roku we wazbě, aniž prospělo dopisowání Pražanů i krále
Wladislawa k císaři pro zřejmé násilí. Teprw roku 1504 byl
propuštěn, neprawí se na jaký spůsob.20j Domníwati lze jest
se, že Čechům toho času také pro wíru wždv bylo tíže jezditi
za kupectwím do cizích zemí než cizím do Čech, a odtud snad
se dá wyložiti, že se w druhé polowici 15. a na začátku
16. století w Praze samé značná část obchodu nacházela w ru-
kau cizích, tak že se tu mnozí kupci z ciziny stáleji usadili,
majíce w Praze sklady čili sklepy swé se zbožím.21)

Rád, jejž bylo zachowáwati lmpcům cizím , když se zbožím
přijeli do Prahy, zůstáwal w podstatě týž jako za staršího
času, že totiž zejména cizí kupec čili host nesměl prodáwati
hostu, než jen měšťanu Pražskému, a když nemínil w Praze
prodáwati, neměl se tu se zbožím zdržeti déle než čtyry dni ;
pátého dne měl odjeti zaplatě ungelt a clo. Rozwázal-li ku
prodeji, měl wyprodati we 14 dnech; coby mu pak zbylo, měl
nechati ležeti do nejbližšího trhu wýročního. Také nebylo jinde
dowoleno skládání zboží z jiných zemí než jen w Praze, kromě
několika jiných měst, která měla na to zwláštní privilegia.

,Mi Staré letop. české 290.

21) Tam že 255, 270.

2‘) K roku 1514 prawí starý letopisec o strachu před pobauřenau
chátrau: „Udeřili by též na sklepy kupecké, a tu by wzbauřili cí¬
saře i ty kupce"; císaře, poněwadž patrně myšleno tu na kupce
z říše německé. Staré letop. č. 358, 359. Takowíto asi cizí kupci,
kteří měli sklepy swé w Praze, byli Ludwík Himhuf z Normberka,
jenž roku 1465 zemřel w Praze na mor (Lib. raiscell. 69), Hanuš
z Freiberka, který se připomíná roku 1473 (tamže 116), a Erazim
Frey z Freyunku roku 1505 (w knize winničné Ol).

A. Méšťanstivo. 2. Žiivnosti městské, b) Obchod a mince. 407

Dle smluw wýše zmíněných nžíwali Normberští rowného práwa
s domácími, že směli w Praze prodáwati hostům i domácím,
a totéž práwo bylo také Chebským potwrzeno od císaře Sig-
munda (1437) na základě starších jejich privilegií.

Od kupců byli rozdílní kramáři, kteří, jak powěděno při
starší době, neprodáwali ze sklepů, nýbrž we krámích a jen
na jistau menší wáhu. Zmíněno jest již, že měli podobně jako
řemeslníci swůj cech, o němž wšak newíme, kdy byl zřízen
a jaké byly jeho artikule. Kramářům rownali se potud suken
kráječi, že měli stálé krámy swé, totiž kotce saukennické, we
kterých prodáwali sukna rozmanitá díla domácího i přespol¬
ního. Bylo pak wíce jiných druhů prodawačů neb také řemesl¬
níků, kteří swé zboží nebo swé dílo prodáwali w kotcích roz¬
ličného spůsobu, jiných pak zase, kteří prodáwali jen na trzích,
jak jest o tom o wšem powěděno rowněž při starší době, aniž
se w tom staly jaké podstatné změny.

Trhy týdenní byly na Starém i na Nowém městě držány
pokaždé w pondělí, we středu a w pátek. Jen uhelný trh činil
wýjimku, ježto konal se každý den w témdni, w pondělí,
w auterý a we středu na Nowém, we čtwrtek, w pátek a w so¬
botu na Starém městě. Jak byly trhy místně rozděleny dle
rozdílných prodajných wěcí, totiž obilný, rybný, uhelný, taud-
léřský a t. d., ukázáno jest při místopise. Každému totiž
druhu obchodu bylo wvkázáno zwláštní místo, a při každém
dosazeni byli zwláštní dozorci čili tržní, aby přihlíželi k za-
chowáwání řádu a zároweň wybírali tržné k obci. Ěád tržní
směřowal hlawně k tomu, aby se prodaj né wěci dostáwaly
obecným lidem z prwní ruky a tudy w ceně dle možnosti
lewné, aby proto dle možnosti obmezeno bylo wšeliké překu-
powánL Prodáwati směl na trhu každý domácí i přespolní
jednostejně ; ale kupowati měli napřed domácí, a teprw potom
cizí jakož i překupníci. Za tau příčinau dáwalo se k začetí
trhu znamení wystrčením wíchu na bidle; když se wích sňal,
bylo tím teprw znamení dáno, že mohau také kupowati jiní
než domácí k wlastní potřebě. Wedlé hlawního tohoto pra-
widla byly pak časem ustáno weny zwláštní řády tržní pro roz-

408 Kniha IV. Oddíl druhý. II Obywatelstwo Pražské.

dílné druhy prodajů, jakož řád trhu owocného již roku 1413,
trhu obilného a kurného (1503), trhu rybného (1512) a zwlášt-
uího trhu ryb slaných (1511). W témž úmyslu, aby se kupo-
walo nejwíce z prwní ruky, byl počet překupníků rozličného
spůsobu, opráwněných ku prodá wání mimo čas trhu, jak nej¬
wíce možná obmezowán. Tak zejména w příčině hokyií neb
hokynníků byl pořádek, že obchod ten nesměl od nikoho ji¬
ného býti prowozowán, než komu powolení dáno bylo od úřadu
Šestipanského ; nicméně we shromáždění obcí obau měst, Sta¬
rého a Nowého, roku 1515 naléhalo se, aby hokyň méně bylo.22)
Prodawačů ryb mimo trh nemělo býti wíce než čtyřidcet, kteří
by měli powolení od konšelů. O překupnicích w kúrách, ptá¬
cích, wejcích a podobných wěcech usuesly se pak raddy Sta¬
rého i Nowého města roku 1508, aby jich napotom naskrz
nebylo od sw. Wawřince téhož roku. Hrstníkům tak zwaným,
kteří prodáwali obilí mimo čas trhu, bylo ustanoweno, že žádný
z nich nesměl míti wíce než čtyry korce w krámě swém a ne¬
směl tedy wíce než čtyry korce kaupiti na trhu.23)

Plná swoboda obchodu byla jak od starodáwna na wýroč-
ních trzích čili jarmarcích, kterýchžto počet byl w Praze bě¬
hem toho Času značně rozmnožen. Předně totiž roku 1454
Staré město Pražské obdrželo od krále Ladislawa nowý trh
wýroční o Hromnicích, který se měl počínati ode dne před
swátkem tímto a trwati po 14 dní týmž spůsobem jako staro-
dáwný trh Swatowácslawský. Staroměstští dosáhli tím rownosti
s Nowým městem, které mělo dwa trhy wýroční již od času
císaře Karla, totiž o sw. Wítě a o Swátosii. Tétéž rownosti
dostalo se za krále Wladislawa Menšímu městu Pražskému
udělením čtrnáctidenního wýročního trhu ode dne sw. Markéty
(1491), wedlé něhož mělo starší čtrnáctidenní trh o středo-
postí. Král Wladislaw wšak potom roku 1504 Nowému

25) Staré letop. české 391 a tak zwaný rRegistřík rozličných pamětí’4
w archivu městském fol. 23.

*3j Doklady w témž Registříku fol. 27 — 47

2‘) O tomto druhém trhu o středopostí jest zmínka prwní teprw roku
1506 w knize Malostranské fol. H 24, ale nelze jinak než pokládari

A. Měšťanstivo. 2. Žiwnosti městské b) Obchod a mince. 409

městu Pražskému udělil ještě jednoho čtrnáctidenního trhu
o sw. Bartoloměji (1504), a zawdal tím příčinu k delším roze¬
přím mezi Starým a Nowým městem, ježto nyní Staroměstští,
kteíí měli miti jen dwa wyroČni trhy proti třem Nowoměst-
ským, pokládali si to za křiwdu a dowoláwali se ustanowení
císaře Karla IV, dle něhož, kdyby se Nowému městu dostalo
nowého trhu wýročního, trh Swatowítský měl odtamtud pře¬
nesen býti do Starého města.

Od krále Wladislawa ještě později (1512) dostaly se dwa
wýroční trhy také Hradčanům, jeden totiž w patek po Letni¬
cích a druhý w pátek po sw. Martinu.

Wýroční trhy měly toho času důležitost welikau, ježto při¬
nášely obcím znamenité důchody z tržného a obywatelstwu
wšelijaké wýdělky, pročež býwaly to dni radostné. Počátek
trhu wýročnílio se proto wyzwáněl, čemuž říkalo se fraid nebo-
ližto zwonění fraidu. Jak odjinud do Prahy, tak ostatně zase
prodawači a řemeslníci Pražští zhusta jezdili na wýroční trhy
do jiných měst českých, zejména do Plzně, do Boleslawě, do
Kolína, do Kutnéhory a jinam, rowněž také i přes hranice,
na příklad do Wratislawě. 25)

Míry a wáhy užíwané w obchodě Pražském byly wětším
dílem starodáwné, a jen některé nowěji obwyklé. Střižné zboží,
jakož sukno a plátno, prodáwalo se na loket Pražský, nápoje,
jakož piwo a wíno, na sudy nebo čbery, obilí na korce čili
strychy, olej, slané ryby a jiné některé wěci na tuny nebo
polotuní. Sudy byly wšak rozličné welikosti ; užíwalo se wedlé
domácího sudu Čili Týnského při piwě i wíně také sudu Swídni-
ckého a Žitawského. Sud měl čtyry wěrtele (tak říkalo se místo
nynějšího wědra) nebo tři dreylinky, wěrtel pak čtyry čtwrtce.
Menší míra byla pinta, po čtyři dceti na wěrtel, a žejdlík po
čtyřech na pintu. Podobně dělil se korec na čtyry wěrtele,
wěrtel na čtyry čtwrtce po 12 žejdlících. Wáhau nejwětší byl

jej za starší než trh o sw. Markétě, poněwadž sice by se bylo bez¬
pochyby zachowalo privilegium na něj tak jako na onen. Wiz
u Čelakowského 296.

Wiz pozn. 16 na str. 405.

410

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstiuo Pražské.

centnéř. kteréhožto pojmenowání se wšak zřídka užíwalo; oby¬
čejněji se počítalo na kámen, kterýž měl dwadcet liber, tak
že jich pět přicházelo na centnéř.

We wětším obchodě užíwalo se wáhy a míry weřejné,
kterau sprawowali zwláštní úředníci, obecní icážní čili wažčí
a měřici. Bylo toho zwláště potřeba při wěcech obchodu, z nichž
se platilo clo nebo ungelt. Od starodáwDa nacházela se wália
jedna w Týně a druhá při radnici Staroměstské, tak zwaná
wáha kořenná (pondus specierum). Při každé byl zwláštní
wážný, kterýž měl služebnau čeled čili pacholky k ruce. Krom
toho byly wáhy na rozličných trzích, jakož na trhu rybném
pod spráwau porybného, na trhu uhelném pod spráwau rych¬
táře uhlířského a jiné. Též byli jak od starodáwna úředně do¬
sazení měřiči plátna, měřiči chmele, owoce a jiných wěcí.

Mincoivní jednotkau w obchodě zůstáwal od času krále
Wácslawa II stříbrný groš český čili Pražský, a počítalo se dle
kop grošů, to jest po šedesáti na kopu. Rozdílné počítání dle
hřiwny téžké a lehké, totiž po 64 a po 56 groších, přicházelo
čím dál tím wíce ze zwyku. Groš měl pak 14 peněz. Wedlé
toho byly w oběhu jako za starší doby zlaté české, Rýnské
a uherské i wlaské čili dukáty. Cena groše wšak wždy wíce
klesala, ježto, jak jinde powědéno, již za krále Wácslawa IV
z jedné hřiwny stříbra razilo se 80 grošů místo prwotních 60
nebo 64, za potomních pak králů Sigmunda, Albrechta, Ladi-
slawa i ještě za Jiřího Poděbradského zrno peněz stříbrných
ještě wíce se lehčilo. Kdežto za času krále Wácslawa IV za
zlatý uherský počítalo se 18 grošů, sklesla cena groše do času
krále Ladislawa tau měrau, že se týž zlatý uherský počítal již
za 28 až i 32 grošů, ještě pak wíce zhoršily se poměry w ne¬
dlouhém čase potom škodliwým wplywem zemí sausedních, we
kterých byla ražena mince ještě horší.

Tehdáž zlau powěst měl zwláště císař Fridrich III i rowněž
bratr jeho arcikníže Albrecht, jenž wládl Horními Rakausv,
že oba minci lichau zwláště drobnau wydáwali, kteráž také
do Čech byla wnášena a tudy s drobnau mincí českau se mátla.
Zwláště mnoho jí přišlo do země, když král Jiří we druhém

A. Méšťanstwo. 2. Žiwnosti městské, b) Obchod a mince. 4.\\

roce swého panowání (1458) 11a swém tažení do Eakaus přijal
od císaře za swé požadawky náhradu peněžitau, kteráž dílem
w těchto tak zwaných černých penězích byla wyplacena. Poně-
wadž král nařídil peníze tyto bráti, nahrnulo se jich hned
mnohem wíce do země z rozličných stran, s rozličnými prý
rázy, se psy, kočkami, s widlemi, s řebříky, s rohatinami a
jinými potworami; naproti čemuž lepší peníze české ze země
odcházely a následkem toho drahota w zemi a jiné swízele se
plodily. Král brzy nucen byl chopiti se proti tomu prostředku
přísnými zákazy, aby wíce žádné cizí peníze drobné, černé
ani bílé ani měděné, do země nebyly wezeny ani české peníze
se země wen neseny (1459). K wyplenění cizích peněz dal zří-
diti měny, we kterých se za peníze cizí wydáwaly České nowě
ražené, owšem se srážkau dle přísady, za jedny wíce za jiné
méně.

Pokud se razila lehká mince w zemích okolních, bylo ne¬
snadno polepšiti minci w Čechách, poněwadž sice bylo se tím
wíc obáwati wywážení dobrých peněz ze země. Protož i w po¬
tomních létech groš český býwal wždy ještě lehčí než před¬
tím. Nacházímet roku 1463 pamět, dle které tehdáž na zlatý
uherský přicházelo 40 grošů ; -6) ano we stížnostech jednoty
Zelenohorské proti králi Jiřímu roku 1465, které se wztaho-
waly také na minci, páni odporní udáwali dokonce, že byl
zlatý uherský až po 53 groších ; proti čemuž wšak král odpo-
wěděl, že se mince jeho srownáwala w zrnu se wšemi zeměmi
okolními a ještě i wýše, a odwoláwal se na wyjednáwání swé
s okolními knížaty, zejména s císařem a knížaty míšeňskými,
o srownání mince, které wšak dotud bylo marné. Teprw po
dalším wyjednáwání se stawy král slíbil na sněmě w měsíci
Únoru 1467 raziti minci w Kutnéhoře takowau, aby se 25
grošů rownalo zlatému uherskému jakož i dukátu. Splnění
slibu toho stalo se wšak nejspíš nemožným, když hned potom
wypukla zjewná wálka s jednotau Zelenohorskau a jejími spo¬
jenci, až pak teprw o dwě léta později, ač wálka zatím ještě
se stížila útokem krále Matiáše uherského, král opět se sně-
ati) W knize Staroměstské od roku 1417 fol. 257.

412

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obywatélstwo Pražské.

raem se usnesl (1469) o wydání nowé mince w té dobrotě,
jak byla posledně za krále Wácslawa IV, tak aby na zlatý uher¬
ský stačilo 24 grošů a na zlatý Rýnský 18 grošů českých,
w též pak dobrotě aby raženy byly nowé peníze, kterých mělo
14 přijíti na groš. 2ároweň wydán znowu zákaz na přinášení
peněz cizích do země, wyjma toliko minci knížat saských
čili Míšeňských, s králem Jiřím wěrně spřátelených, kteříž téhož
času zawedli nowý swůj groš míšeňský. Groš tento, pokud by
w tehdejší dobrotě zůstal, měl platiti za 6 nowých peněz českých.
Wýslowně byly zakázány peníze Zhořelecké čili Geriické a ja¬
kési tak zwané orlíky.

Nařízení toto mělo trwalý následek, tak že odtud mince
česká znamenitě se zlepšila, ač nezůstáwala ani w potomních
časích docela beze změn. Již roku 1471, ne-li ještě dříwe,
počítal se groš míšeňský něco wýše než bylo tehdy ustano-
weno, totiž za 7 místo za 6 peněz českých a tedy za půl
groše českého, kopa míšeňská za půl kopy české, při čemž
potom na dlauho zůstalo, a podobně proti zlatému uherskému
cena české mince stříbrné zase něco klesla, tak že již, pokud
známo, roku 1482 počítal se zlatý uherský za 29 místo za
24 grošů českých, tudy pak za 58 grošů míšeňských, což roku
1485 také určitě stanoweno nálezem sněmowním. W porow-
nání s okolními zeměmi pokládalo se to za dobrý staw mince, 27)
a wycházela proto i w potomních časích častá nařízení proti
penězům cizím, zwláště Gerlickým a jiným německým, aby ze
země byly wybyty.

Nepodstatná byla nowota zawedená za krále Wladislawa •
hned we třetím roce jeho panowání (1473), že raženy jsau tak
zwané peníze podwojné, kterých totiž sedm místo čtrnácti šlo
na groš a platily tedy za dwa peníze jednoduché. Na sněmě
roku 1485 jest w příčině jich nařízeno, aby se jen tito po-
dwojní nazýwaly penězi, předešlé pak malé aby slauly haléři,
tak že tedy peníz měl dwa haléře. Groši českému říkalo se
také bílý groš, neb také široký groš Pražský.

27) Čteť se roku 1486 w nálezích sněmowních: „poněwadž mince w zemi
dobrá jdeu, aby dle toho působeno bylo k láci.

A. Měšťanstwo. 2. Žiwnosti městské, b) Obchod a mince. 41 3

Pro mnohé změny w dobrotě mince w této době jest ještě
tíže než w době starší wypočítati poměr tehdejších cen wěcí
prodajných s cenami nynějšími, ježto také paměti o tom za-
chowané jsau nedostatečné a matné. Pozoruhodné jsau nic¬
méně welké a časté změny w cenách obilí w této jak we
starší době, které pocházely z wětší nebo menší úrody každo¬
roční, změny to mnohem wětší a náhlejší než za našeho času,
protože při nesnadnosti dowozu mezi wzdálenějšími zeměmi
nebylo lze tau měrau jako nyní nedostatek jedné země nahra-
diti přebytkem z jiné. Za doklad nechať slauží udání cen roz¬
ličných druhů obilí, zachowaná z posledních desítiletí 15. a
prwních 16. století, we kterých jak ukázáno dobrota mince
podstatně se neměnila. Dle udání těch jen porůznu zachowa-
ných platil korec žita roku 1495 11 grošů, roku 1516 50,
roku téhož po žních 12 grošů, roku 1517 42, později 17 V*
groše, roku 1523 51/* groše. Pšenice byl korec roku 1495 za
14 grošů, roku 1503 za 40 grošů, roku 1516 za 30, po žních
za 14 grošů, roku 1517 za 24, později za 20 grošů, roku 1523
za 8 grošů; ječmene korec roku 1472 platil 2 groše, roku
1517 24 grošů; korec hrachu roku 1504 64 grošů, roku 1521
72, roku 1523 toliko 6 grošů.28)

*8j Zpráwy tyto jsau wesměs wzaty ze Starých letopisů českých. W týchž
letopisech čte se k roku 1453 (str. 163) o welké láci, která byla po
upokojení země za spráwy Jiřího Poděbradského a w prwnim čase
jeho kralowáni, tedy w čase, pokud ještě mince byla poměrně dobrá,
před počátkem zmatků, o kterých wýše powěděno, i uwodí se za
příklady, že „strych žita platil 2'/a groše, wajec bylo 14 za jeden
peníz, herynkuow 20 za 7 peněz, owsa strych za 3 groše malé
(rozuměj míšeňské), wěrtel piwa 7 gr , malvasí žejdlík za 6 neb za
7 peněz, wína uherského žejdlík za 4 peníze, patočkuow pinta za
1 peníz, piwa starého puol pinty za 1 penízu, dále že „60 kraw bylo
za 100 gr., 100 owec za 1 kopu, kámen wlny za 15 gr., postaw
sukna Žitawského za 7 neb za 8 gr., loket sukna za 15 peněz a
loket sukna hrubého za 7 peněz, strych hrachu za 4 gr., hušce chleba
weliká za 1 peníz, ptákuow welikých 12 za 1 gr. a drobných 50 za
3 peníze, koroptwy dwě za 7 peněz, podbřiŠkowá čuba za 3 kopy,
wěrtel soli za 7 grošů, w Litoměřicích dwa žejdlíky wína za haléř
a w Praze českého wína wýbornébo jeden žejdlík za haléP. Udání
tato wšak namnoze nezdají se býti spolehliwá; snad že chybami
přepisowačň jsau znetwořena. Na příklad žeby 60 kraw bylo za

414

Kniha IV. Oddíl drahý. II. Obyw ateistu o Pražské.

3.

Česká a německá národnost w Praze. Změny w rodech
měšťanských.

Jako z dob starších, tak také z 15. a 16. století neza-
ckowalo se nám žádných pamětí, z kterých by lze bylo jen
poněkud bezpečněji udati počet tehdejšího obywatelstwa Praž¬
ského. Jest toliko určitě doswědčeno, že následkem zhaubných
domácích bauří a wálek počet obywatelstwa walně se změnil, že
wšak později od času wiádařstwí Jiřího Poděbradského počalo
zase obywatelů přibýwati, tak že w prwních časích 16. století
Praha byla opět wyhlášena co město lidné a bohaté, i dobře
se může za to míti, že tehdáž w lidnatosti nebyla aspoň mnoho
pozadu w porownání s někdejší dobau Karla IV a Wácslawa IV.
Nejúžasnější bylo wymizení obywatelstwa na Malé straně, která
po welké náboženské wálce zůstáwala po wíce desítiletí w suti-
nách. Ale i na Nowém městě, jak jsme shledali, byly se we
značném počtu ulic staly spausty podobné, které měly následek
téhož spůsobu, byt w míře skrownější. Ještě do panowání mla¬
dého krále Ladislawa čtau se práwé w Nowém městě stesky,
kterak „wálkami přewelikými a mory přečastými na lidu welmi
sešlo jest"9*.) Ale již na počátku století šestnáctého těšili se
z toho Nowoměstští, že město jejich „welmi se zahuštowalo a
osazowalo obywateli" ; 3n) o Malé straně pak a o Hradčanech
i Wvšehradu ukázali jsme jinde, kterak do téhož času zase

100 grošů, tedy jedna za l2/3 groše, neb 100 owec za kopu, tedy
jedna za V3 groše, nelze uwěřiti při porownání s pamětmi ze staršího
času, z roku 1393, které jsme uwedli w díle II na str. 413), dle
kterých tehdáž byla kráwa za 55, owce za 6 grošů; a rowněž nelze
si srownati udání, žeby postaw sukna Žitawského, to jest nejméně
39 loket, byl býwal za 7 neb 8 grošů, když loket sukna dobrého
byl za 15 peněz, tedy za wíc než groš a sukna hrubého za l/2 gr.,
zwláště když zase porownáme starší udání z roku 1415 (II 413), dle
něhož tehdáž loket sukna obyčejného, pro sluhy městské, byl za
13 grošů

2!\ Wiz na str. 360 pozn. 67.

30) Staré letop č. 303 k roku 1509.

A. Měšťanstvo. 3. Česká a němecná národnost.

41 5

znowu se wyzdwihly ze sutin a tím sarným ožiwily se zase
přibylým nowě obywatelstwem. Staré město těchto změn wůbec
tau měrau nezkusilo,31) i mohli tudy Pražané po přestálých
swízelích té doby práwem honositi se, „jak weliké a široké
jméno má město toto w jiných zemích a králowstwíck, jak
lidné a bohaté jesť‘ w porownání s jinými welkými městy. 32)

3I) Vetus Praga nulla urbium inferior, sivé salubritatem coeli et eorum,
quae ad victum pertinent, copiam respicis, sivé multitudinem populi
et aedificiorum ornátům, píše Bohuslaw Hasišteinský již w době mezi
léty 1483 a 1490. Wiz u Cornowy w žiwctopise jeho pag. 460.

3l) Staré letop. č. 427 roku 1519. — W Starých letop. českých k roku

1509 nachází se zpráwa (str. 314), z které by se zdálo, že zcela

jednoduše dá se wypočítati tehdejší obywatelstwo Prahy aspoň na
Starém a na Nowém městě, totiž o berni s hlawy po dwau groších
bílých, které prý byla summa ze Starého města půl šestá sta a
třidceti kop, z Nowého města 688 kop a 3 groše, „wše mišenské“.
Při této zpráwě wšak již to jest záwadné, že se berně s jedné hlawy
udáwá w groších bílých, to jest českých, a summa w groších míšeň¬
ských, které platily jen půl groše českého. Kdybychom to wzali

doslowně a počítali 2 gr. bílé a tedy 4 gr. miš. na osobu, byla by

na Starém městě summa 580 kop miš. z= 34.800 grošů miš. na Nowém
pak městě summa 688 kop a 3 gr. — 41.283 gr. miš. a musili bychom
suinmy tyto děliti čtwerkau, abychom měli počet hlaw čili obywatelň.
Tím spůsobcm by wypadlo na Starém městě 8700, na Nowém městě
10.320 obywatelů (nehledě k podiwnému zlomku 3/4), auhrnem tedy
w obau městech 19.020 obywatelň, což jest naprosto nemožné. Pakli
dopustíme, že se počítá w groších míšeňských omylem, a žeby mělo
býti počítáno w groších bílých, wypadl by počet obywatelů dwoj-
násobný, tedy na Starém městě 17.400, na Nowém městě 20.640,
auhrnem 38.040. Kdybychom pak počítali Malau stranu zhruba dle
počtu domů za polowici, a Hradčany za pětinu Starého města, tak
žeby wypadlo na Malau stranu 87C0, na Hradčany 3480 obywatelů,
činil by celý počet obywatelstwa Pražského 50.220, nehledě přitom
na Wyšehrad a na tehdejší malé předměstí před branau Poříčskau.
Ale ani tento počet nesrownáwal by se s ponětími o welkém počtu
obywatelstwa Pražského, jak si jej předstawowali saučasní. Starý
letopisec owšem se zmiňuje o tom, že „žáci a kněží nic nedáwali",
a bylo snad wýjimek takowých wíce; nad to pak dokládá: „Ale
páni berníci a jiní lichewníci králi dali co chtěli, ostatek sobkowi“,
což dopauští domnění, že i summy ony nespráwně byly udány; tím
pak pozbýwáme bezpečného základu. — Z roku 1608 zachowal se
nám w tak zwaném Chaos rerum memorabilium w archivě městském
(E II 3, fol. 403—446) seznam domů a nájemníků čili podruhů a
pokojníků w nich přebýwajících Starého města Pražského. Wykazuje

416

Kniha IV. Ocídil druhý. II. Obywatelstwu Pražské.

Wedlé tohoto pomíjejícího klesání a zase zmáhání se lid¬
natosti w Praze spůsobena byla welkau náboženskau bauří
trwalejší změna w obywatelstwu Pražském, pokud se týkalo
posawadních poměrů mezi českau a německau národností we
městě. Ponenáhlé předtím domáhání se rowného práwa české
wétšiny proti německé menšině nejwíce na Starém, snadněji
pak na Nowérn městě skončilo se náhlým a úplným wywrá-
cením někdejšího panstwí německého, když měšťané němečtí
při wypuknutí wálky s králem Sigmundem již roku 1420 wy-
stěhowali se we walném počtu z města a naděje jejich sklá¬
dané we zbraň králowu zmařeny byly wítézstwím jich protiw-
níkfi. Jak na swém místě wyprawowáno, wítézná česká obec
wypowědéla je 11a wždy z města, a zabawila domy a statky
jejich, aniž jim prospělo potomní srownání mezi Sigmundem
a stawy pod obojí po šestnácti létech, ježto jím Sigmund
musil Pražany zůstawiti přitom, že wypowědéní měšťané ne¬
směli se wrátiti k swým statkům bez wůle obcí.

Spojená obec Starého a Nowého města, jak též powěděno,
iiž roku 1421 uzawřela, aby napotom wůbec žádný rodilý
Němec w Praze neměl práwa měšťanského krom malého počtu
těch. kteří byli we městě zůstali a s obywatelstwem českým
se srownali we wíře. Jiným měla napotom propuštěna býti to¬
liko práwa hostinská tak aby mohli swobodně přebýwati we
městě, pokud se obci zachowají, pokud by se tedy nedopustili
ničeho nezákonného. W duchu tom skladatel tak zwaných
práw Soběslawowých w létech potomních wložil do zákonníku
swého některá ustanowení proti Němcům čelící, jakož aby
„žádný Němec cizozemec w Pražském městě ani w českém
knížetstwí žádným úředníkem nebyl učiněn pod uřezáním nosu,
ale aby za hosti držáni byliu (tak prý za knížete Soběslawa bylo

se w něm 956 domů a w nich 1586 nájemníků, tedy dohromady
2542 bydlitelů, když na každý dům počítáme domácího pána. Kdyby
to bylo tolikéž rodin po 6 osobách (rodičů a děti), dalo by to počet
obywatelň 15.252, a nedostávalo by se tedy ještě 2148 do počtu
17 400 z roku 1509. Ale i seznam ten jest na více místech neúplný,
a newztahuje se krom toho na domácí čeládku a jiné obywatele
nestálé.

A. Měšťansttvo. 3. Česká a německá národnost.

417

ustáno weno) ; opět že žádný Němec, kterýž by česky neuměl,
nemá purkmistrem býti (to prý dle obdarowání králem Janem);
konšelů že má býti dwanáct Čechů a šest Němců, kteříž by
česky uměli; rychtářem rowněž že paubý Němec nemá býti
aniž na úřadech a na berních seděti; konečně žádnému Němci
nemá dopuštěno býti kaupiti sobě dům na rynku, než toliko
„w osadě německé, jenž slowe u sw. Benedikta44, což bylo oži-
wení paměti na pnvotní osadu německau, která se skutečně
za knížete Soběslawa II nacházela wenku z města, totiž na
Poříčí a tedy před potomní branau sw. Benedikta.

Ustauowení tato jen maně a nespráwně ze starších pamětí
sebraná a co se nejkřiklawějšího w nich týče, prostě jen smy¬
šlená, w některém ohledu srownáwala se se skutečností na ujmu
žiwlu německého w Praze ještě u wětší míře než dle znění
swého. Nebot nejen purkmistrem neb rychtářem nemohl již
býti Němec odjinud přistěhowalý, nýbrž i z konšelstwí byli
Němci jazyka českého neznalí úplně wylaučeni; a nejen na
rynku, ale wůbec nikde we městě ani w býwalé osadě ně¬
mecké na Poříčí nemohli se zakupowati, nýbrž skutečně uží-
wali w Praze jen práwa hostinského, wyjrna jak řečeno jen
ty, kteří po bauřliwých událostech roku 1420 w Praze byli
zůstali. Událostmi těmi práwě dostalo se panstwí nad Prahau
domácímu oby watelstwu Českému ; jazyk český panowal odtud
wýhradně na saudech a w úřadech městských, a také jmění ne-
mowité někdejšího obywatelstwa německého we městě i w okolí
dostalo se wětším dílem do českých rukau. Pozůstalých mě¬
šťanů německých, kteří i potom měšťanského práwa užíwali,
byl počet skrowný, a jak se zdá dosti brzy počeštili se.

Rozdíl w náboženstwí mezi Čechy a okolními národy,
zwláště wšak ukrutnosti křižáků německých páchané jak za
prwní náboženské wálky po smrti krále Wácslawa tak opět
za krále Jiřího, které hluboce utkwěly w paměti lidu Českého,
byly příčinau, pro kterau Němci dlauhý čas byli obecně ne-
náwiděni w Praze.33) Nicméně hostinské práwo, kterého jim

33) Doswědčuje to Bohuslaw Hasišteinský, prawě o obywatelích Prahy
(pag. 462): Erga hospites benigní šunt, solis taraen his, qui lingua

Tomek , Dějepis Prahy.

27

413 Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Ohywatélstwo Pražské.

ponecháwal nález obce z roku 1421, bylo oprawdowě míněno,
a když nastalo utišení po wálkách, bylo od nich bez překážek
užíwáno. Jak již na jiném místě powěděno, přicházeli za pří-
činau obchodu swobodně do Prahy z jiných zemí, a prowozo-
wali zde žiwnosti rozličné, pokud k tomu nebylo potřeba mí ti
měšťanské práwo; přicházeli týmž spůsobem chasníci čili wan-
drowní towaryši němečtí, a dělali u mistrů Pražských řemesla
swá.34) Těmi a jinými spůsoby tedy zase přibýwal některý počet
Němců we městech Pražských, a značněji množili se zwlášt za
pozdějších časů panowání krále Wladislawa, při čemž i zawdá-
wali příčinu k stížnostem, že se ujímali žiwnosti jim nenále¬
žitých; také pak na prwotní přísnost nálezů, že rodilý Němec
neměl připauštěn býti k práwu měšťanskému, zapomínalo se
a činily se wýjimky.35)

Walné wystěhowání Němců z Prahy roku 1420 bylo hlawní,
ač ne jedinau příčinau welké změny, která se stala s před¬
ními rodinami měšťanskými, těmi totiž, které wládly nejwětším
jměním we městě a w jichž rukau se nejwíce nacházela spráwa
obecní. Ptodiny totiž, které předtím dílem již od 13. dílem od
14. století nejstáleji požíwaly tím a oním spůsobem nejwětší
moci a wážnosti, skoro wšecky zmizely z Prahy, a na místě
jich wynikly nowé.

Zmínili jsme se již při době starší o některých rodech
půwodu německého, kterak w držení zemských statků mimo
město časem se rownali wíce zemanům a obcowáním se sou¬
sedy na wenkowě obwykali wždy wíce národnosti české. Po

Germanica utuntur, infensi, quia eos maximě religioni sune ad-
versari putant.

34j Wiz zmínku o německých towaryšich malířských w knize malířské
roku 1461 (u Paterý a Tadry pag. 79).

35) Swěděí o tom nález obecní roku 1515 (Liber rationum fol. 86 , we
kterém se prawi mezi jiným : Jakož jsú Němci někteří dali se w ob¬
chody městské, hosti chowají, šenky wedú, ti aby zuobsieláni byli,
a nemají-li městského práwa, od toho aby přestali a to aby jim
složeno bylo. O témž zmínka w Starých letop. č. na str. 391: „Mlu-
wili také (w obci Starého i Nowého města pospolu) i o Němce ná¬
jemníky, kteříž užíwají města, nemajíce práwa městského, aby to
páni ráčili opatřiti; neb oni i strawniky chowají. u

A. Měsťanstico 3. Změny w rodech měšťanských.

419

welkém přewratu, jeuž se stal bauřemi náboženskými, rodowé
takowí docela se počeštili, a městskému stawu wždy wíc se
odcizujíce, čítali se celkem za zemany. Toho spňsobu byli ze¬
jména dwa oni nejpřednější rodowé němečtí Welflowiců a
Olbramowiců, kteří od polowice 13. století wždy spolu záwodili
o nejwětší moc w obci Staroměstské.

Z rodu Welfloiva zůstáwal při sklonku žiwota krále Wác-
slawa IV jedinau hlawau rodinnau Jan syn Meinlinůw, kterýž
se nazýwal slowutným Janem Dubcem z DubečJca, sezením
na Winoři, jinak od Wéže, dle domu w Praze, ač dáwno
již odcizeného. Hlawním sídlem jeho byla twrz w Dubečku, asi
půl druhé míle od Prahy w stranu wýchodní, kdež náležely
mu dědičně wesnice Dubec a Dubček a nedaleko odtud Krá-
lowice. U wětším wzdálí odtamtud na straně jižní měl Průho¬
nice a na straně půlnoční Winoř. W Praze náleželo mu po
předcích podací kostela Týnského, jehož wykonáwání wšak za
času bauří při sklonku žiwota jeho nebylo možné. Připomíná
se posledně roku 1429 co jeden z umluwců w tehdejších roze¬
přích mezi Starým a Nowým městem, a některý rok potom
zemřel, zůstawiw dwa syny, Jana a Matěje z Dubce, kteříž se
ponejprw připomínají wedlé sebe roku 1436. Starší z nich
Jan bud téhož, bud následujícího roku 1437 zemřel, nepo¬
chybně bez potomstwa, tak že dědictwí celé přešlo na mlad¬
šího Matěje , kterýž je později rozmnožil přikaupením wsi Ra¬
dime u Peček s twrzí a dworem poplužním.36) Matěj Dubec

36) Reliquiae tabularum oc. II 208. — Roku 1426 Jan z Dubce wydal
swědectwí w jisté saukromé záležitosti listem daným na Karlšteině
dne 21. Srpna, k němuž wedlé něho pečeti swé přidal známý purk¬
rabí tamější Zdeslaw Tluksa z Buřenic i několik jiných tamějších ze¬
manů, a který o dwa dni později (23. Srp.) wložen byl do pamětní
knihy Staroměstské (od r. 1417 fol. 64). Bylo to w době několika¬
letých příměří mezi Pražany a posádkau Karlšteinskau. „Slowutný
panoše Matěj z Dubče“ jmenuje se ponejprw roku 1434 w listině
wložené později do desk zemských (Reliquiae tab. II 233), a roku
1436 (tamže 157) jmenují se wedlé sebe Jan z Dubce a Matěj odtudž
co swědkowé posledního poručenstwi Johánka z Koloděj. Mám za
to, že se zde již nemíní Jan otec, nýbrž Jan bratr Matějůw; když
pak se w roku 1437 dne 26. Února uwodí „paní Sudka wdowa po ne-

420

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyte ateistu; o Pražské.

z Dubče stál, jako předtím otec jeho při straně pod obojí,
a přidržel se zejména Jiřího Poděbradského, jehož strana
wždy jeho pokládala za oprawce kostela Týnského.37) Naswém
místě wyprawowali jsme o něm, kterak w rozepři mezi obcí
Staroměstskau a Pešíkem z Ivunwalda po dobytí Prahy Jiřím
Poděbradským přijat byl za mocného rozsudí mezi oběma
stranama,38) i jest těch pamětí wíce, které swědčí o welké
wážnosti, které požíwal. Před smrtí swau kdysi před rokem
1489 jmenowal pana Zdeňka Kostku z Postupic poručníkem
statku a dětí swých.39) Z těchto připomíná se syn jeho Jun
ponejprw roku 1488 a opět roku 1490, když kaupil sobě dům
w ulici Křížalowě (č. 895), následkem čehož přijal hned mě¬
šťanské práwo na Nowém městě. Wstupuje vv manželotwí
s pannau Elškau z Kraselowa, zawázal se poručníkům jejím
smluwau swatební neodwraceti jí nikterak od wíry strany
pod jednau, sám owšem zůstáwaje jako jeho předkowé při
straně pod obojí 40) I on požíwal wážnosti we stawu zeraanském,
jak wyswítá z usnesení sněmowního roku 1505, kterým jemu
s jiným zemanem, Oldřichem Myškau ze Zlonic, poručeno wy-
dáwání peněz berních od zemanstwa sebraných na wojsko.41)
Sestrau jeho snad byla paní Mariana z Dubče, manželka pana
Jindřicha Mičana z Roztok a z Klinšteina (1492).

Z rodu Olbramoiviců zachowali se potomci dwau hlawních
wětwí jeho, Menhartowy a Bohuslawowy, kteříž se ještě wíce
než Welflowici odcizili Praze, přebýwajíce co zernané na statcích
swých. Z wětwe Menliartoivy pocházel Petr ze Skivorce a z Ho-

božtíkowi Janowi z Dubečka, již manželka slowutného Smila seděním
na Brodciech*, w knize Staroměstské od roku 1417 fol. 170, nelze
tu rowněž mysliti na otce Jana, jehož wdowa sotwa by w tak wy-
sokém wěku byla se podruhé wdala, než owšem na Jana bratra
Matějowa. W paměti posledně řečené uwodí se také paní Elska
wdowa Otlowá „sestra swrchupsaného Jana“.

37) Wiz díla tohoto díl VI 162.

38) Tamže VI 192.

39) Rel. Tab. I 199.

40) Tamže X 378.

41) Archiv Český VI 324.

A. Měšťanstwo. 3. Změny iv rodech měšťanských.

421

sty ně, jak se zdá syn Pawla, jednoho z bratří někdejšího arci¬
biskupa Pražského Olbrama ze Škworce. Sídlem jeho byl zámek
Škworec pod Ptadešínem, kdež náležely k jmění jeho okolní
wesnice a dwory Radešín, Horky , Přišimasy , Skřiwan , Hostýne ,
Křimín , Auwál , též část Dobrošoivic ; Přišimasy wšak odprodal
roku 1441 i potom swau část Dobrošowic (1443). W držení
ostatku toho jmění uwodí se potom Mikuláš ze Škworce syn
Janůw, snad synowec neboli wnuk jeho, kterýž roku 1462
wšechen statek tento prodal panu Ceňkowi z Klinšteina za
3000 kop českých ; 4<i) odtud pak se nám wětew tato Olbraino-
wiců ztrácí z pamětí onoho času. Z druhé wětwe, Bohuslaivowy,
připomíná se roku 1418 slowutný Jan z Klučowa „seděním na
Škworciu, jemuž náležela twrz Klučow nedaleko Českého Brodu.
Byl to nepochybně bratr Prokopa Černého a tudy wnuk Bohu-
slawůw. Klučow byl roku 1421 dobyt od Pražanů na welkém
tehdejším tažení jich do wýchodních Čech.43) Nepochybně tedy
Jan z Klučowa stál tehdáž při straně Pražanům protiwné,
s čímž také srownáwá se, že téhož času Wilém z Klučoiva,
nepochybně nějaký příbuzný Janůw. stál we službách krále
Sigmunda.44) Dědictwím po Prokopowi Černém Janowi z Klu¬
čowa náležely také Měcholupy blíž Dubečka, kdež co dědice
po něm nacházíme později syna jeho Olbrama z Klučowa se¬
děním w Mlékoivicích u Kauřimě (1440). Tomuto náležel také
Prosek nebo některá část této wsi a rowněž nějaký podíl na
Dobrošoivicích wedlé podílu Petro wa ze Škworce. Olbramowým
synem byl pak nepochybně Petr Klnčoivský, který se připo¬
míná w létech 1457 až 1472 45) BvlC roku 1470 jedním ze
zemanů kraje Kauřimského zwolených ke zřízení wojska
k obrané země z toho kraje dle usnešení sněmu k žádosti
krále Jiřího 46)

42) Kel. Tab. 11 192, 197, 319.

41) Wiz dílu IV str. 145.

44) Wiz Archiv Český II 183.

45) Doklady w Rel. Tab. II 192, 197, 281, 308, k tomu w knize Staro¬
městské od r. 1417 fol. 199 a w Archivu Českém IV 264.

46) Archiv Český IV 443.

422

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstwo Pražské

Od Prokopa Černého pocházeli dwa wnukowé, Bohuslaiv
a Petřík, kteří se připomínají roku 1443. Byli mezi sebau
bratranci čili bratří strýčení, pocházejíce tedy od dwau synů
Prokopowých, kterým náležela po předcích oprawa špitálu
sw. Šimona a Judy na Starém městě Pražském. Práwo to bylo
jim popíráno od Jana Síbřinského , syna Joštowa ze Síbřína,
bratra Prokopowa; ale byli při něm zachowáni wýpowědí přá¬
telských rozsudí, pánů Jana z Risenberka a Haška z Wald-
šteina a z Weliše, učiněnau řečeného roku.47) Jaké as měli
statky 11a wenkowě, není nám známo. Některého z nich po¬
tomci (bezpochyby synowé) byli bratří Bohuslaw a Petr, kteří
později měli oprawu řečeného špitálu a odtud prostě byli na-
zýwáni „ze Špitála“. W létech 1474 až 1476 byl Bohuslaw
se synem swým neznámého jména poručníkem sirotků Petro-
wých po nedáwné jeho smrti.48)

Z mocného púwodem německého rodu Štuků w čas wypuk-
nutí bauří w zemi po smrti krále Wácslawa byli na žiwě dwa
synowé Wácslawa Ondřejowa, Johánek a Ondřej, se sídly onen
na Pitkowicích, tento na Kamenici, a dwa strýcowé jich Šimon
a Waněk, synowé Wácslawa Cholupického. Wšichni již tehdáž
přebýwali na wenkowských statcích swých w krajině newelmi
wzdálené od Prahy stranau jižní. Slowutný Ondřej Štuk z Ka¬
menice, mladší ze synů Wácslawowých, byl wystaupil ze swazku
měšťanského, jak již při starší době wyprawowáuo, kdysi krátce
před rokem 1412; ale roku 1430 přijal zase práwo měšťanské
na Starém městě (4 Dub.), ač nicméně bytem na wenkowě
zůstal; zawázal se toliko platit! ročně k městu ze statků swých
dwě kopy grošů.49) K statkům těmto náležely od dáwna krom
Kamenice twrze jeho wesnice Skuher , Olesowice, Ládiué, La-
deivec, Pichotice, Kunice a Sivojšotvice; mimo to měl pak Ondřej
nepochybně od matky swé některý podíl na Mstěticích u Ne-
hwizd a 11a Wskuřích za Slaným. Ještě téhož roku 1430 Ondřej
nucen byl we dluhu 800 kop zastawiti wšecko toto jmění swé

47) W knize Staroměstské od roku 1417 fol. 214.

48) Wiz Archiv Český VII 482, 500, 508, 511.

*9) Lib. collect. de anno 1427 fol. 9.

A. Městanstwo. 3. Změny w rodech měšťanských.

423

stryci swérau Wácslawowi Štukowi z Ckolupic a jinému zemanu
Wácslawowi z Miletína (14 Listop.).50) W krátce wšak potom
zemřel, učiniw poslední poručenstwí téhož roku již 19 Března.51)
W dědictwí po něm nastaupil syn jeho Prokop, nemající wšak
ještě práwních let, pod poručenstwím matky Ondřejowy a strýce
jeho Wácslawa Cholupického. Kromě zastawených statků jme-
nowaných wýše uwodí se w poslední wůli Ondřejowě také
jmění jeho w Sťrcmčicích u Mnichowic, w Deštnici kraje Ža-
teckého a w ČeJechoivicích u Strašecího.

Teprw o 4 léta později (1434) zemřela matka Ondřejowa
a Joliánkowa Anna ze Wrapic, od níž se rodině Štuků bylo
dostalo značué rozmnožení majetku wenkowského. Náleželyť jí
dědiny wěnné w Mstěticich, platy we Wskuřích nad Hobšo-
wici u Slaného, we kteréžto wsi posledně řečené byla roku 1398
darowala pole k faře, dále w Deštnici, w Nedivídkoice uWim-
berka a w Žichoivě u Sušice, též podací kostelní we Wskuřích
a w Aujezdci nad Kladnem. Nejwětší část dědictwí po ní do¬
stala se staršímu synu jejímu Johánkowi, u něhož nepochybně
přebýwala w Pitkoivicích ; neb tam sepsáno bylo poslední po¬
řízení její (1443 23 Břez.); kromě toliko podílu na dědinách
we Mstěticích, jejž odkázala wnuku swému Prokopowi, synu
Ondřejowu.5") Johánkowi připadla také oprawa špitálu proti
swatému Ambroži na Nowém městě Pražském, w jehožto držení
nacházíme potomky jeho ještě na začátku 16. století.53) Jak
dlauho žiw byl, není známo; děje se o něm poslední zmínka
roku 1437. 54) Synem jeho byl nejspíš Jakub Štuk z Pitkowic,
který se připomíná roku 1458, 55) a Jakubowi synowé asi byli
Zdeněk a Jan z Pitkowic , s jichžto swo^ním roku 1502 slo-
wutný Jan Hlawáč z Třibřich ke špitálu řečenému darowal
wes Čelechowice, wvplacenau z jistého zápisu padesáti ko-

so) W knize Staroměstské od r. 1417 fol. 145.

5‘) Lib. testamentorum Novae eivit. ab anno 1421 fol. O 6.

52) Archiv Český III 509.

53) Wiz u Čelakowského k roku 1502 pag. 319.

S4j W knize Nowoměstské od r. 1432 fol. O 16.

55) Reliquiae Tabul. II 270.

424

Kniha IV. Oddíl druhý II. Obywatelstwo Pražské

pami.56) O Janowi z Pitkowic jest prwní zmínka roku 1481,
i nazýwá se také druhdy z Pitkowic a z Aujezdce (1482).
Sestrau jeho nejspíš byla paní Kateřina z Pitkowic, manželka
zemana Petra z Hrušowa, která sobě roku 1482 kaupila dóm
u modrého raka w Žitné ulici (č. 658, 659), a též snad Jo-
hanna z Pitkowic. manželka Jana Lukaweckého, která roku 1495
kaupila malý dům w ulici Rážené. Jest wšak z téhož času
zmínka také o Petrowi z Pitkowic a z Kamenice. Roku 1494
kaupil si dům na Koňském trhu, a přijal měšťanské práwo
na Nowém městě.

Ze synů dwau Wácslawa Štuka Cholupického starší jmé¬
nem Šimon nepochybně záhy zemřel a bez potomstwa, pročež
dědictwí po otci přešlo brzy celkem na mladšího Wácslawa
čili Waňka, jenž wstaupil w manželstwí s Barborau dcerau
bohatého měšťana Pražského Mikuláše Zárowského, držitele
mlýnů někdejších Olbramowských na břehu řeky Wltawy za
Židy, domu na rynku Staroměstském (č. 607) w kautě wedlé
staré měny a twrze Hradištka u Hostiwic. Mikuláš Zárowský
byl co protiwník strany pod obojí w událostech roku 1420
opustil město, a protož jmění jeho bylo od obce zabaweno.
Dům w rynku dostal se, jak již powěděno w oddíle místo-
pisném, šlechtici polskému Wyškowi Račinskému, mlýny Zá-
rowské čili Olbramowy dwěma bratřím Machowi a Martinowi
z Meziříčí,57) Hradištko pak již roku 1421 jakémusi Jakubowi
z Kladrub. Barbora dcera Mikulášowa wšak již roku 1426
hlásila se k jmění otcowu jakožto nedílná, a roku 1427 wlo-
žila i do knih městských postaupení domu zmíněného manželu
swému, ač na ten čas bez skutečného následku. Wácslaw Cho-
lupický zatím dle wšeho, co nám o něm známo, stál w dobrých
poměrech ku Pražanům,58) a tomu nepochybně lze přičísti, že
již roku 1428 manželce jeho Barboře a jemu společně s ní

56) Tamže 463 a u Čelakowského 319.

57) Wiz w Základech místopisu Pražského I 234, 22.

58) Swědči o tom některé zápisy w knize Staroměstské od r. 1417 z let
1427 až 1431, z nichž widěti jest, že mnoho w Praze býwal, a zwláště
že co přátelský rozsudí w saukromých přech jednal w dobrém do¬
rozuměni s konšely Staroměstskými.

A. Méštanstioo. 3. Změny iv rodech měšťanských.

425

mlyny Zárowské jsau nawráeeny za jistau summu peněz od
purkmistra a konšelů jakožto prý ochránců sirotků a wdow
ze zwláštní milosti. Mikuláš Zárowský přebýwal zatím w Plzni,
kdež také zemřel, přiznaw se poslední wůlí swau Wácslawowi
Cholupickému, zeti swému, ke dluhu 140 kop jakožto wénu
dcery swé Barbory; kterýžto dluh Wácslaw Cholupický po
smrti jeho ohlásil konšelům Malostranským s opowědí, že jej
postihati míní na twrzi Hradištku s příslušenstwím pod jich
práwem stojící (1437); zároweň pak syn Mikuláše Zárowského
Janek, stojící we službách králowny Barbory, manželky císaře
Sigmunda, maje tehdáž odjeti s králownau ze země, poručil
Hradištko co spoludědic sestře swé Barboře a muži jejímu,
kteříž se w ně na tom základě i uwázali ; 5í* též pak pro případ
smrti swé odkázal Barboře práwa swá k domu otcowskému
w rynku. Držitelem domu toho byl se mezitím stal pan Aleš
Holický, kterýž na něm zapsal 50 kop dluhu Fešíkowi z Kun-
walda (1438), již wšak roku 1439 domu se wzdal tím spů-
sobem, že jej Wácslawowi Štukowi prodal za oněch 50 kop.

Wácslaw Cholupický, dosáhnuw tím spůsobem celé nemo-
wité pozůstalosti Mikuláše Zárowského, držel je, pokud známo,
ješté roku 1444 a potom až do smrti Swé kdysi před rokem
1455; po něm pak dědili tři synowé jeho, Jan , Mikuláš a
Wácslaw. Od nich již roku 1455 kaupil mlýny Zárowské
Samuel Welwar; o Hradištko pak wznikla pře mezi „slowutným
Janem Cholupickým“, nejstarším z nich, a Kateřinau wdowau
Jana Zárowského syna Mikulášowa, kteráž se we jménu swém
a dětí swých táhla ke statku tomu mocí poslední wůle nebož¬
tíka manžela swého; i jest jí Hradištko přisauzeno konšely
Malostranskými (1457). 60j Roku 1466 Jan Cholupický prodal
také dům Staroměstský, a od té chwíle neděje se o něm ani
bratřích jeho žádná zmínka. Později teprw připomínají se dwa
synowé některého z nich, nejspíš Jana, ježto se jeden nazýwal
též Jan, druhý Jiří, kteřížto oba měli domy na Nowém městě-

59 ) Zápisy w knize Malostranské od r. 1419 fol. C 19, D 3, E 5

60) Tamže E 11.

426

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyzcatelstico Pražské.

Jan totiž kaupil sobě roku 1492 dům na rynku proti radnici
Nowoměstské w rohu wedlé ulice řeznické (č. 671); Jiří pak
měl dům w ulici flašnéřské (č. 99?), jejž prodal roku 1510.
Manželkau Janowau jmenuje se Ludmila ze Solopisk, s níž
měl dwa syny, Prokopa a Jiříka. Po smrti jeho roku 1507
byl dům onen prodán, a Ludmila wdowa kaupila sobě dům
na Příkopě wedlé domu Haléřowa (č. 851). Téhož času byl
na žiwě také „slowutný“ Wácslaw Cholupický, nejspíš bratranec
Janůw a Jiříkůw, kterýž se roku 1502 uwodí také mezi kon¬
šely úřadu hor winničních.

Z někdejších rociin německých w Praze také Rotlewowé
a Rokycanští již w době před welkau bauří náboženskau staly
se počeštěnými rody zemanskými, které wšak potom dosti
záhy zanikly.

Hlawním wenkowským sídlem RotJewii byly Koloděje u Bě-
chowic asi dwě míle cesty od Prahy. Držitelem zámku toho
byl za posledních časů krále Wácslawa Jan čili Johánek
Rotlew, kterému náležely také Libeň a Holišoivice u Prahy a
Hole u Průhonic ; bratr jeho Martinek měl Stupice u Ko¬
loděj. Jan z Koloděj nacházel se již roku 1419 w měsíci Listo¬
padu mezi četnými zemany, kteří tehdáž odpowěděli Pražanům,
když učinili útok na Malau stranu za wládařstwí králowny
Žofie;61) a u něho později křížowníci Zderazští před útěkem
swým z Prahy (1420) schowali si knihy a klenoty swého klá¬
štera.62) Patrně stál tedy při straně krále Sigmunda, ač bezpo¬
chyby brzy musil nepřátelstwí s Prahau nechati, neb jej nachá¬
zíme potom w bezpečném drženi statků jeho, které by sic Pražané
byli mohli zabawiti. Roku 1434 byl přítomen co swědek při
sepsání poslední wňle Anny Štukowé w Pitkowicích we blízkém
sausedstwí swém. Již wšak roku 1436 (27 Února) sepsal
i on poslední wůli swau, jíž swědky byli Jan a Matěj z Dubče,
Janek Štuk z Pitkowic, Habart ze Chwal a několik jiných ze¬
manů ze sausedstwa.63) Za hlawního dědice ustanowil strýce

6‘) Archiv Český IV 376.

62) Lib. memor. Novae civ. P. ab anno 1440 fol. E 8.

63) Reliquiae Tab. II 156.

A. Méštanstwo. 3. Změny w rodech měšťanských.

427

swého Alše z Koloděj, odjinud nám neznámého, ježto byl
syn jeho wlastní Martinek Rotlew zemřel před ním. Již wšak
o několik let dříwe byl zajedno se synem tímto swým Mar¬
tinem ])rodal zboží swé w Libni a w Holišowicích Wácslawowi
Cwokowi měšťanu Nowoiněstskému, toliko že kupní summa
nebyla ještě celkem splacena, pročež se Cwok w držení těchto
statků dostal teprw po smrti Johánkowě umluwau s Alšem
(1438). Jak dlauho potom Aleš wládl Koloději, není nám
známo. — Zatím byl bratr Johánkůw Martin Rotlew Stupický
zemřel: zůstawiw sirotky, z nichž dcera jménem Anna pro-
wdána byla za blízkého sauseda Waňka z Králowic. Zeti to¬
muto přátelskau wýpowědí před konšely Staroměstskými mezi
ním a poručníkem sirotků druhých, Alšem z Krajuic, byla po¬
ručena spráwa statku až do práwních let jejich (1431) ;61) ale
o sirotcích těchto se další zpráwa nezachowala. Roku 1454
byla na žiwě Anna dcera a také ještě Markéta wdowa Martina
Rotlewa; ale druzí nepřipomínají se w paměti jisté, která by
se i na ně byla měla wztahowati.65)

Z rodu Bokycanslcých byl při začátku bauří w zemi po
smrti krále Wácslawa na žiwě Jan jediný syn Františka Ro¬
ky canského, ještě mladý, ježto po smrti otce swého (asi r. 1410)
ještě w létech 1415 až 1418 stál pod opatrowáním poručníků
a matky swé Markéty čili Machny. Po otci připadla mu dě-
dictwím twrz a dwůr poplužní w Brzwích u Jenče w krajině
za Bílauhorau, u Prahy samé pak mlýny na Kameni za branau
Poříčskau, též třetina oprawy špitálu proti sw. Ambroži, jehož
druhé dwě třetiny náležely Štukům. W Brzwe po dosažení
práwních let uwázal se roku 1423 mocí wýpowědi konšelů
Staroměstských po nějaké při s Bartošem postřihačem o nějaké
nároky;66) za nedlauho pak dosáhl značného rozmnožení swého
majetku následkem zasnaubení swého s Annau wnučkau pro¬
slulého Kříže kramáře.

6I) W knize Staroměstské od r. 1417 fol. 132.

6;) W deskách dworských Lib. proclam. IV.

66) Dle knihy Staroměstské od r. 1417 f. 53.

428

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstioo Pražské.

Kříž kramář zakladatel kaple Betlémské, jak jinde powě-
děno, měl tři syny, Jana , Wácsiawa a Petra , z nichž při čase
-smrti krále Wácsiawa IV na žiwě byl toliko druhorozený
Wácslaw; po Janowi wšak zůstala dcera Anna čili Anička,
po Petrowi čili Petříkowi dcera Kateřina jinak Katruše pro-
wdaná za Waňka z Dubečka, patrně z rodu Welflowicň. je-
hožto wšak spůsob příbuzenstwí s Janem a Matějem Dubcem
není nám znám. Anička dcera Janowa byla onau wnučkau
Kříže kramáře, kterau Janek Rokycanský pojal za manželku.
Wácslaw čili Wacek Křížowic , jemuž se dědictwím po otci
dostaly Chivaly a některé jiné jmění, jmenowitě také dům
wedlé kaple Betlémské, z počátku bauří w zemi, podobné jako
nedaleký saused jeho Johánek Rotlew, stál nepřátelsky proti
Pražanům, jakž sauditi se musí z toho, že mu jmění jeho
w Praze samé bylo zabaweno; ale i toto nepřátelstwí bez¬
pochyby netrwalo dlauho. Ze zabaweného jmění obec roku 1421
darowala toliko zahradu na ostrowě pod mostem Pražským wedlé
kostela sw. Petra bratřím Sigmundowi a Mikulášowi z Kla-
tow;67) winnice wšak někdejší Křížowy u Košíř na Wěnečku
a před Koňskau branau přiřkla nezletilému synu Wackowu
jménem též Wácslawowi čili Waňkoivi, jakož nejspíš také dům
wedlé Betlema. Také pak Wacek sám přebýwal w potomním
čase bez překážky na Chwalách i w Praze, jak swědčí zmínka
o něm i w knize městské Pražské dne 3 Března roku 1423. 68)
Za nedlauho wšak zemřel, zůstawiw krom syna Wácsiawa také
dceru Aničku a wdowu Annu, kterážto již roku 1428 žila we
druhém manželstwí s Prokopem z Olšan. O dědictwí po něm
wznikly nesnáze, které se práwé řečeného roku (1428) skon-
cowaly wýpowědí přátelských umluwců ustanowených konšely
Staroměstskými. Wýpowědí tau dostaly se Chwaly Jankowi
Rokycanskému a manželce jeho Aničce s powiuností wypla-
cení 50 kop grošů Waňkowi synu Wackowu, 50 kop Aničce
sestře téhož a 50 kop Katruši Dubcowé.*9)

6T) Wiz w Základech místopisu Pražského III 70

fi8) Kniha Straroměstská od r. 1417 fol. 51.

69) Tamže 93, 95, 133.

A. Měšťanstwo. 3. Změny w rodech měšťanských.

429

O dewět let později (1437) zemřel Waněk Wackowic,
zůstáwaw až do smrti swé pod poručenstwím Jana z Rosen-
berka bakaláře učení Pražského, a dědictwí po něm celé se
dostalo sestřenici jeho Aničce manželce Jana Rokycanského,70)
s ní pak manželu jejímu, totiž zejména dům wedlé kaple Bet¬
lémské a někdejší winnice Křížowy. Již wšak po dwau létech
Janek Rokycanský dům práwé řečený prodal (1439), a roku
potomního (1440) zemřel bez potomstwa. Dédictwí po něm při¬
padlo wdowě, kteráž brzy wstaupila w druhé manželstwí s panem
Oldřichem Medkem z Waldeka.71) — Z rodu Rokycanských
připomíná se ještě roku 1457 Sigmund, jemuž náležela ně¬
která část wesnice Dobrošoiuic u Škworce, ale co zemřelý a
bezdětný; zdá se pak, že byl zemřel již dáwnéji před tím rokem.

Mezi Němci, kteří po walném wystěhowáuí saukmenowců
svvých roku 1420 nicméně zůstali w Praze, nacházelo se jen
málo příslušníků rodin, které předtím wynikaly bohatstwím a
mocí. Z takowých jmenowati lze Albrechta Cotra , o němž jest
zmínka roku 1419 co wěřiteli knížete Minsterberského. Od
roku 1414 měl dům u tří korun (č. 51) w ulici Swatowalen-
tinské, nyní Kaprowě, na Starém městě, w jehož držení stále
zůstal, pokud známo, ještě do roku 1443. Bratřími jeho nazý-
wají se Simon čili Šimůnek a Wít postřihačowé, kterým ná¬
ležel dům u tří bratří (č. 434) w ulici Swatomichalské a Wí-
towi také wes Kreslíce na Botiči blíž Průhonic. Dům byl jim
roku 1420 zabawen od obce, poněwadž nepochybně utekli
z Prahy. Wít přebýwal později we Znojmě, a roku 1441 po-
staupil Albrechtowi Křeslic smluwau zapsanau do knihy městské
w Praze;72) později pak Albrecht po smrti obau jich hlásil
se ke 20 kopám grošů platu ročního na Stapicích , wsi Rotle-

70) Tamže 170.

71) Roku 1440 jmenuje se Jan Brzewský (t. j. Janek Rokycanský) ma¬
jitelem winnice na Wěnečku; roku wšak 1441 již kupuje tuto win-
nici Pawel plátenník „circa nobilem Ulricum de Waldek et contlio-
ralem ipsius dominam Annám de Chwal alias de Brzwiju. R. 1442
Anna prodala dědictwí swé we Chwalách i dwůr poplužní we Lhotě
pod Chwaly Habartowi z Hartmberka.

7í) W knize Staroměstské od r. 1413 fol. 429.

430

Kniha IV. Oclclíl druhý. 11. Olnjwatelstwo Pražské.

wowě, co k dědictwí po nich (1454). 73) Jak dlauho potom ježte
žiw byl, není známo, ani měl- li potomky. Wedlé něho připo¬
míná se wšak w Praze Haivel Čotr, jenž od roku 1433 do
roku 1455 měl dům w osadě sw. Jiljí (č. 235) wedlé domu
u pelikána, a roku 1455 kaupil sobě dům u bílého nedwěda
(č. 579) na swobodném trhu čili fraimarku. Snad že jeho synem
byl Krištof Čotr, jenž roku 1469 po případě měl býti poslem
od králowstwí českého do Polska k sněmu Petrkowskému.74)

Jiní členowé rodu tohoto byli se wystěhowali z Prahy,
zejména Marek Ootr a wdowa bratra jeho Kašpara , jménem
Běta, se sirotky po něm. Markowi Čotrowi byly proto zaba-
weny dwa jeho domy, starší blíž matky Boží na Lauži, i druhý
blíž kostela sw. Hawla (č. 500), jejž by la manželka jeho Mar¬
kéta roku 1415 kaupila od poručníků Kašparowy poslední wúle.
O Markowi neděje se potom žádná další zmínka; o Běté wdowé
Kašparowě dowídáme se, že s mladými dwěma syny swymi
Baltazarem a Janem wzala útočiště na zámku Hasenburce
páně Zbyňkowě Zajícowě. Tam roku 1422 (24 Srp.) učinila
zápis, kterým wěna swého 40 kop grošů na Klokočné u Tehowa
nedaleko Říčan postaupila řečeným dwěma synům swýrn a
pakli by oba zemřeli, odkázala panoši Wácslawowi z Lamberka
pěstaunu páně Zbyňkowu ; zároweň pak Baltazar we jménu
swém a mladšího bratra swého Jana, který byl odjel do Wlach,
téhož Wács-awa z Lamberka přijal na spolek k dědictwí otcow-
skému, zejména k Práčům twrzi za Záběhlici, kterau byl
Kašpar Čotr sobě zjednal směnau za Tehow.75) Prače byly
zatím jako jiné -jméuí Kašparowo zabaweny od Pražanů, a
dostaly se potom od nich jak jinde wzpomenuto,76; Mikulášowi
Humpolcowi, nejwyššímu písaři Staroměstskému; ale za pa-
nowání císaře Sigmunda Baltazar Čotr již po smrti matky
swé i snad také Jana bratra swého dosáhl předce uznání dě-

73) Lib. proclam. IV.

'*) Wiz Bachmann Urkd. 475.

7S) Reliquiae Tabul. II 232.

7#) Na str. 334.

A. Měšťanstioo. 3. Změny w rodech měšťanských.

431

dictwí swélio w Práčích,77) které wšak potom ještě před rokem
1445 postupem od něho přešly na jiné držitele, několik jich
po sobě, až se roku 1450 kaupí dostaly wýše zmíněnému Wác-
slawowi z Lamberka, před tím časem písaři králowského pod¬
komoří, od něho pak roku 1461 prodány jsau Jírowi z Při-
stupimě.78) — Baltazar Čotr roku 1487 hlásil se také k dě-
dictwí w Brázdimi po Albrechtowi Kamaréřowi z rodu Welflo ■
wiců; ale darmo.79) Brázdím, nepochybné zabawený roku 1420,
nacházel se tehdáž w držení obce Nowoměstské, a byl jí obhájen.

Jiný zámožný rod německý, který se zachowal w Praze
z předešlé doby, by li Fálkenauerowé. Jindřich z Falknowa
měl od roku 1406 dům w železné ulici řečený u jestřába
(č. 545), a držel lénem od komory králowské hamry a doly
měděné a železné za Beraunem, z nichž powinen byl odwáděti
každý týden šest šínů železa na Karlštein tamějšímu purkrabí
králowskému ; od roku pak 1409 měl také wes Očíhowec u Pod¬
bořan w kraji Žateckém. Při wy puknutí wálky s králem Sig-
mundem odstěhowal se z Prahy; ale zůstal tu syn jeho Hanuš,
a zachowal se w držení domu u jestřába, jehož mu byl otec
postaupil nájmem, a též w držení tří winnic wedlé cesty
k Strašní cům, Jindřichowské, Názowské a Ckmeléřowské, které
byl Jindřich Falkenauer za předešlých let skaupil. Roku 1484
dům onen prodal zeti swému Bartošowi se swolením otcowým
daným jemu ze Žitawy, kdež Jindřich Falkenauer ty doby
přebýwal, a kaupil sobě potom roku 1488 dům wedlejší u mo¬
drých dweří (č. 546). Též roku 1434 zapsal we dluzích win-
nice swrchuřečené, z nichž toliko dwě, totiž Chmeléřowskau a
Názowskau později zase wyplatil. Po přijetí císaře Sigmunda
na králowstwí otec jeho Jindřich zase se wrátil do Prahy, ob-
držew nepochybně wýjimečně powolení k tomu od obce; císař
Sigmund pak k žádosti jeho stwrdil udělení léna na hamry a
doly za Beraunem jemu i synu jeho Hanušowi a jich potom -

77) Lib. proclam. III.

78) Doklady w knize Staroměstské od roku 1437 fol. 126, 195 a Reliq.

Tab. II 310.

7!)) Lib. proclam. III.

432

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obywatelstwo Pražské.

kům,80) odkudž nazýwáni jsau obecně hutníky neb hamrníky.
Již wšak roku 1439 Jindřich Falkenauer zemřel, učiniw po¬
slední pořízení w Praze před rychtářem a dwěma konšely
Starého města dle obyčeje, ustanowiw totiž Hanuše za dědice
wšeho jmění svvého, zejména w Praze a w Litoměřicích i také
„na hamřích neboli hutích u BeraunaL81) O dwě léta později
(1441) jmenuje se wšak také Hanuš Falkenauer nebožtíkem,
zůstawiw čtyry syny, Jindřicha , Jana , Sigmunda a Wáeslaicu
a dwě dcery, Manda železnici prowdanau za Bartoše wýše
zmíněného a Kateřinu. Sirotci tito nacházeli se ještě roku
1444 w společném držení winnice Chmeléřowské, kterauž toho
roku dle tehdejší zwyklosti wysaclili pod plat právvem zákupním.
Roku 1452 toliko tři z nich, „slowutný Jindřich řečeny hutník1',
jak se w zápise nazýwá, a Jan i Wácslaw, winnici tuto celkem
prodali, a roku 1458 prodali také dům u modrých dweří, snad
že se toho času odstěhowali z Prahy jinam. Z roku 1456 jest
pamět, dle které Jindřich jakožto dědic po otci i dědu také
tehdáž ještě nacházel se w držení Očíhowce.82) W poslední
wůli starého Jindřicha Falkenauera (1439) připomíná se Sig-
mund Falkenauer co přítel jeho, a jiným příbuzným byl ne¬
pochybně Bernard Falkenauer, kterému zabaweny byly dwa
jeho domy od obce w celetné (č. 564) a w železné ulici (č. 491),
nepochybně pro útěk z Prahy. Zdá se, že se i on později do
Prahy wrátil, ježto nachází se w knize městské pamět o práwní
při, kterau měl roku 1438 s Přechem z Kladna o dědictwí po
odběhlém Marko wi Čotrowi.83)

s0) Diplom, regis Georgii fol. 701. Prawi se w listě králowském „der
hamer zu Skowie“, což wšak jest nepochybně chyba přepisowače,
snad místo Skryje (?).

8I) W deskách dworských Quaternus extractuum N 1, pag. 150. W po¬
slední wůli té odkazuje synu swérnu také „duom swój u modrých
dweří w železné ulici“, což se wšak nesrownáwá s našimi udají
wzatými z knih městských.

82J W Archivu Českém I 175.

83) W knize Staroměstské od r. 1417 fol. 179. — Pozdější zmínka o rodu
tomto nachází se w Archivě Českém X. 493 roku 1497.

A. Méšťanstwo. 3. Změny w rodech mesiánských.

433

Podobně jako Čotrowé a Falknowští zachowalo se w Praze
také přátelstwo slowutného Anděla apotekáře z Florencie. Dědic
jeho Ludwík čili Loysa apotekář , jeden z předních konšelů
Staroměstských za posledních časů krále Wácslawa, stál při
prwním začátku bauří w Praze na straně powstalcům pro¬
ti wné,84) a nejspíš se roku 1420 také wystěhowal z města,
pročež mu zabawena byla aspoň zahrada někdy Andělowa na
Nowém městě a winnice jeho za Konskau branau na místě
nynější zahrady Kanalské, a darowána roku 1421 od obce za¬
hrada Kuncowi apotekářowi, winnice pak Petrowi Prunhau-
serowi, sausedu, s kterým Ludwík jak se zdá byl za dobré.
Newíme wšak na jisto, zdali se s Ludwíkem wystěhowali také
synowé jeho; ano již roku 1422 Ludwík apotekář zase i sám
se nacházel w Praze, nepochybně po nějakém smíření s obcí,
a jmění swého zase požíwal, jmenowitě i winnice zmíněné.
Zemřel wšak, ne-li něco dříwe, roku 1427, zůstawiw syny dwa,
Janka i Anděla, wedlé kterých přežila jej také druhá man¬
želka jeho, macecha těchto synů, jménem Kateřina, dcera zá¬
možného sauseda Johánka Kbelského, jejíž matka Anna Kbelská
také ještě byla na žiwě.85) O dědictwí rozdělili se řečení dwa
synowé, tak že každému z nich dostalo se jednoho ze dwau
domů jeho, Andělowi nárožní na owocném trhu (č. 144), Jan-
kowi wedlejší w kautě (č. 145) a mimo to zahrada Andělowa,
winnice pak byla rozdělena mezi ně na dwa díly.

Janek syn Loysůw měl za manželku Dorotu dceru Miku¬
láše Augustinowa z Prahy, někdejšího nejwyššího písaře zem¬
ského, jíž dědictwím po otci i nějakými jinými práwy připadl
hrad Ohoř s příslušenstwím.86) Zemře w záhy asi roku 1434,
zůstawil tři dcery, Kateřinu, Woršilu a Elšku. z nichž prwně
řečená stala se asi roku 1446 manželkau pana Čeňka z Klin-

M) Anonymus de origine Taboritarum u Hoflera pag. 532 prawí, že ze
smetání konšelů Nowoměstských roku 1419 těšili se konšelé Staro¬
městští wŠichni wyjma pět, mezi kterými Ludwíka apotekáře jme¬
nuje na prwním místě.

85) Wiz w knize Staroměstské od roku 1417 fol. 51, 78, 116, 213.

86) Archiv Český III 526.

Tomek , Dějepis Drahy.

23

434

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obi/tuatehtwo bražslíé.

šteina;87j potomního prokurátora králowského (1458— 1480),
co zatím matka její Dorota hned w roce po smrti prwního
swého manžela byla wsta upila we druhé manželstwí se ze¬
manem Bořiwojem z Lochkowa jinak z Locnowic (1435). Bo-
řiwoj dostal se rukau její w spoludržeuí Okoře88) i winnice
někdy Jankowy, kteréžto oboje jmění teprw, jak se zdá, po
jeho smrti se dostalo Kateřině Čenkowě z Klinšteiua. Připo¬
míná se w držení Okoře posledně ještě co wdowa roku 1486. ")
Dům někdy Jankůw (č. 145) byl od Bořiwoje z Lochkowa we
jménu sirotků po něm prodán již roku 1448

Druhý syn Ludwíka apotekáře Anděl zemřel asi 10 let
po smrti bratrowě, totiž asi roku 1445. zůstawiw wdowu jmé¬
nem Annu a syna Prokopa. I jeho dům (č. 141) byl roku 1448
od wdowy prodán a smluwau jakausi s Janem ze Smiřic a
s Mikulášem z Lobkowic Anděl byl zawadil také dědictwí svvé
po otci w Obřístiví , tak že potom Prokop syn jeho pozbyl
tohoto statku, marně se saudiw s Mikulášem Lobkowickým
(1456). 90j Winnici před Koňskau branau držel Prokop spolu
s matkau Annau ještě roku 1470, potom sám o sobě ještě
roku 1489, roku pak 1468, jak jest již na jiném místě po-
wrěděno, by 1 obdržel od matky také zahradu Andélowu na
Nowém městě. Již roku 1470 a potom wždy nazýwán jest
slowutným Prokopem z Dubečka, aniž wí se, jakým spúsobem
tohoto statku nabyl, snad že manželstwím nějaké dcery Matěje
z Dubče.

O osudech rodin německých a některých jiných, které se
celkem odstěhowaly z Prahy, nezachowaly se téměř žádné pa¬
měti, leč asi pokud některé z nich pokaušely se později, ač
wětším dílem marně, dosáhnauti nawrácení ztracených statků
a práw w Praze a w nejbližším okolí města. Powěděli jsme
již na jiném místě o biskupu Churském Janowi Názoici ,
kterak roku 1436 hleděl naložiti se ztraceným jměním swým

87) W knizé Starom. od r. 1437 fol. 129.

88) Archiv Český III 360.

89j Reliquiae Tab. II 411.

90) Codex Talmb. fol. 96.

A. Měšťanstivo. 3. Změny iv rodech měšťanských.

435

w Praze ku prospěchu bratrance a sestřenic swých, Jin¬
dřicha. Anny a Hedivihy, syna a dcer Konrada Náza z Hory
Kutné, bratra otce swého. Hledě, jak prawí w listině na to
wydané w sídle swém Flirstenburce w Graubiindech, k welké
bídě, we které se nacházeli, zapuzeni jsauce od dědictwí otcow-
ského „od Husů pro wíru křestanskau", postaupil jim wšeho
statku swého. který mu náležel w Praze neb jinde w Čechách,
jmenowitě domu swého na Hradčanech a dworu i wsi a win-
nic w Košířích , aby toho užíwali, s wyhražením, kdyby on
se zase do Prahy neb do Čech nawrátil, tehdy aby mu zase
postaupeno bylo na čas jeho žiwota.91) Biskupu Janowi Ná-
zowi nebylo wšak popřáno do Čech se wrátiti, dokonce když
již roku 1440 zemřel (24 Ledna); že pak se jmenowaní pří¬
buzní w držení dědictwí jeho nedostali, ukázali jsme jinde.92;

O něco šťastnější byl bohatý kupec Pražský Antonín
z Munhaima , který, jak jsme se jinde zmínili,93) hned na
prwních wýprawách krále Sigmunda do Čech dodáwal sa-
nytr a síru k jeho wojsku, potom pak stále slaužil mu w zá¬
ležitostech peněžních.94) Pražané zabawili mu dwa jeho domy
w celetné ulici (č. 5G1, 566), winnici jeho před Koňskau
branau a dwůr w Krči, kterýžto od obce se dostal nejprwé Ja¬
nowi Bradatému (1421), od něho pak nejspíš kaupí Janowi
Mandincowi. Zdali se ántonin sám wrátil do Čech, není nám
známo, ač jest ku prawdě podobno; ale syn jeho Prokop
roku 1454, tedy za panowání krále Ladislawa, hlásil se při
saudě zemském ku práwu swérnu na Krč, i dáno mu za práwo
z té příčiny, že se byl otec jeho s majetkem swým w Krči
ještě před zabaweuím jeho odčetl od města, tak že propuštěn
jest s ním z práwa městského a podléhal tedy jen práwu zem¬
skému. Domy w celetné ulici zůstaly wšak i pro něj ztraceny.

9I) Lib. Erect. XIII 7.

9i) Wiz na str. 14, 220.

93) Wiz díl IV na str. 170.

94) Swědčí o tom list krále Sigmunda z roku 1429 w archivu kapituly
Pražské , kterým wyswědčuje, že mu Antonín z Munkeima wydal
jistý úpis dlužní na 1300 zlatých.

436

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstiuo Pražské.

K winnici před Koňskau branau hlásila se roku 1444 wdowa
Antoninowa Barbora proti tehdejšímu držiteli Maříkowi Bez¬
rukému, ale spokojila se s peněží tau náhradau. Prokop syn
Antoninůw zemřel wšak již roku 1457 bez potomků, a tudy
Krč připadla co odúmrť králi, i dostala se wýprosau do ji-
uých rukau.95)

Z pěti synů zámožného měštana Dětřicha ze Cách , kteří
byli žiwi při začátku bauří před smrtí krále Wácslawa IV, jest
nám wýslowně doswědčeno o jednom, Prokopowi, tehdáž kon¬
šelu Staroměstském (1419), že náležel wedlé Ludvvíka apote-
káře k straně powstalcňin protiwné. 96) Nejen on, nýbrž i druzí
bratří jeho odstěhowali se potom z Prahy. Prokop asi ještě
za let wálky zemřel; druzí čtvři, Martin, seděním na Ostrowě,
tuším w kraji Loketském, Aleš, Fráňa a Dětřich roku 1438
učinili smlauwu mezi sebau o rozdělení dědictwí po otci, ze¬
jména o platy a práwa na domích u tykwí (č. 439), u ko¬
šíků (č. 464), u zlaté štiky (č. 703) a u černého nedwéda
(č. 492), kterážto smlauwa zawřená před dwéma konšely Starého
města z raddy k tomu wydanými wložena i do knihy městské.97)
Nezdá se wšak, žeby který z těch bratří byl potom zůstáwal
w Praze. Dům Alšůw u tykwí i někdejší dům Prokopůw
w rynku (č. 461), jakož byly od obce zabaweny, nacházíme
také potom w rukau jiných držitelů. Martin Cášský kaupil
sobě roku 1439 od zemana Mikuláše z Krchleb práwo na twrzi
w Podwiní , které Mikulášowi upsáno bylo Wácslawem synem
Jana Bradatého, za 75 kop;98) ale s jakým účinkem, není
nám známo; neb jak jinde powěděno,99) Podwiní bylo již roku
1437 saudem zemským proti synům Jana Bradatého přiřčeno
wdowě někdejšího držitele, kterému jej obec Pražská byla za-
bawila.

95) W deskách dworských Lib. proclam. IV.

96) Anonymus de origine Taboritarum uwodí jej mezi pěti konšely zmí¬
něnými wýše w poznámce 64.

97) Totiž w knize Staroměstské od r. 1417 fol. 118.

9‘) Zápis v knize Staroměstské od r. 1437 fol. 40.

") Wiz na str. 265.

A. Méšťanstwo. 3. Změny w rodech měšťanských.

437

Mezi wystěhowanci Pražskými z roku 1420 nacházeli se
také dwa synowé někdejšího konšela Pražského Jana Domsíka ,
jinak Johánka Ortlowa, který byl sťat roku 1413. 10°) Jeden
z nich Wácslaiv byl kanowníkein Pražským a ^Vyšehradským,
druhý Janek nacházel se po smrti otcowě w držení domu jeho
na Staroměstském rynku řečeného u bílého zwonu a dworu
jednoho poplužního w Běchowicích. Kanowník Wácslaw Ortlůw
po útěku z Prahy přebýwal spolu s jinými členy kapituly
Pražské w Žitawě, kdež se roku 1421 účastnil nálezů kapituly
proti arcibiskupu Konradowi pro přistaupení jeho k straně
přijímajících pod obojí. Janek Domšíkůw obrátil se do Brna,
kdež wšak brzy zemřel, zůstawiw wdowu jménem Annu, kterau
byl pojal co wdowu a dědičku po zemanowi jakéms Modliborowi
z Heřmanic. Děti jeho z manželstwí toho byly již dříwe ze¬
mřely. ánna owdowělá wstaupila we wyhnanstwí tomto w třetí
manželstwí se zemanem Wácslawem z Plotišť, jejž zápisem
učiněným w Brně při sklonku roku 1422 (19 Říj.) ustanowila
za dědice wšeho, co jí po prwních dwau manželích práwem
bylo připadlo, po Modliborowi zejména zboží w Močidlanech
u Kladna, po Domšíkowi pak dům u bílého zwonu a dwůr
Běchowický. Zápis tento byl roku 1437 wložen do desk dwor-
ských. Ale jmění Domšíkowo bylo hned po jeho wzdálení
z Prahy zabaweno a od obce rozdáno jiným osobám. Dwůr
Běchowický roku 1437 i po wložení onom do desk nacházel
se w držení méštky Pražské Ofky mauželky někdy Jana Ho¬
lého rytíře jinak Janka Puškaříka; ani Anna Domšíkowa ani
třetí manžel její Wácslaw z Plotišt za žiwota swého nedostali
se k swému dědictwí. Teprw r. 1447 po jich obau smrti dcera
Wácslawowa Hedwika, newíme zdali z téhož čili jiného man¬
želstwí jeho, práwo swé k dědictwí w Močidlanech i w Běcho¬
wicích prodala pánům Jindřichowi a Benešowi z Kolowrat
Libšteinských wšeho wšudy za 50 kop, w ceně, která by byla
nestačila při skutečném držení. Pan Jindřich z Kolowrat byl
zeť Pešíka z Kunwalda, který tehdáž wládl Prahau; snad že
mínil jeho pomocí kaupi tuto připrawiti ke skutku w době,
*00) Wiz w díle lil str. 547.

438 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

když práwa zemská nešla; s jakým wšak účinkem, není nám
známo. ')

Na místo starých rodů, kteří ještě před welkým přewra-
tem roku 1420 Praze se wíce neb méuě byli odcizili přejitím
do stawu zemanského, a jiných, kteří se potom w nepřátelstwí
s wětšinau obywatelstwa 11a wždy odstěhowali z města, při¬
rozeně wstaupili do popředí rodowé jiní, nyní weskrz národ¬
nosti české, kteří se domohli bohatstwí a moci. Nesla to wšak
s sebau proměna w časích, wzbuzení totiž ducha lidowládného
w měštanstwu, že se již nikdy spráwa obcí Pražských neza-
chowala tak trwanliwě při jistém počtu rodin wyn lkajících
jako za dwau století předtím, a tudy rodowé nowěji powýšeuí
s řídkými wýjimkami rychleji zase zanikali a ustupowali ji¬
ným. Zuamenáme mezi rodinami, které se toho času nad jiné
powznesly w moci a také w bohatstwí, předně potomky ně¬
kterých znamenitějších konšelů, kteří dílem již w posledních
létech před wálkau náboženskau, dílem w prwním čase po wy-
Puknutí bauře stáli w Praze w čele přijímajících pod obojí,
jakož Jana Bradatého, Wácslawa Strábocha, Šimona od bílého
lwa, Hedwiky krejčího a jiných.

Jan Bradatý sladowník rodem ze Stříbra, jemuž náležel
znamenitý dům 11a Starém městě nyní Platays zwaný (č. 416),
nacházel se w úřadě konšelském častěji po sobě již od roku
1413, byl puikmistrem, jak ua swém místě wyprawowáno, práwé
za prwních wýtržností obecného lidu hned po smrti krále Wác¬
slawa, a připadla jemu tudy té chwíle na prwním místě úloha
obnowení pořádku. Později za wlády mnicha Jana Želiwského
ustaupil do pozadí, až zase w létech 1424 a 1425 byl konšelem,
přišel pak o žiwot roku 1426 we welké bitwě u Austí. Ze
zabawených statků odběhlých měštanň byly se mu dostaly dwory
w Podwini za Libní a w Hobšowicích u Slaného. O dědictwí
po něm se rozdělili wedlé wdowy Doroty dwa synowé jeho
Wácslaw a Sigmund. Wácslaw byl také konšelem w létech
1429 a 1433. Jemu společně s matkau dostal se otcowský
dům, jejž wšak již roku 1433 prodali, a roku 1437 děje se
') Wiz Reliquiae Tah. II 178, 211.

A. Méšťanstivo. 3. Ztncmj w rolech měšťanských.

439

o tomto starším synu Bradatého zmínka naposled}'. Nejspíš
asi toho času zemřel. Sigmund kaupil sobě roku 1435 dvůr
w Sešowicích, ale prodal jej zase roku 1437 směnau za dům
řečený u Doroty (č. 399) na trhu Swatohawelském, jejž potom
opět prodal roku 1445, kaupiw sobě dům jiný blíž masných
krámů (Č. 702). Když mezitím po přijetí císaře Sigmunda na
králowstwí za krátkau dobu byla obnowena práwa zemská,
byli bratří Wácslaw a Sigmund zbaweni dworu Podwinského
nálezem zemského saudu w při s Eufemií dcerau někdejšího
držitele statku toho jménem Adama; zdali pak podrželi co
jiného ze statků na zemi, není nám známo. Roku 1442 stal
se Sigmund Bradatý rychtářem Staroměstským; po třech létech
jest s úřadu toho ssazen (1445), ale opět zastáwal jej w první
polovici roku 1448, což swědčí, že držel se stranau Pešíka
z Kunwalda tehdáž v Praze panující, ač také že se mu od
ní některý čas dosti nevěřilo. Po dobytí Prahy Jiřím Podě¬
bradským nachází se hned zase rychtář jiný. Krátce před tímto
obratem byl Sigmund již zase prodal tehdejší dům swfij (č. 702)
roku 1447, a kaupil dům jiný w ulici platnéřské (č. 110). To¬
hoto postaupil roku 1450 druhé manželce své Ivonstantině
dceři Martina z Hradištka. kteráž jej již roku 1451 prodala,
a odtud není o Sigmundovi Bradatém ani o žádném potomstwu
jeho zmínky.2)

Déle se zachowalo we wážnosti příbuzenstvo Wcuslcnvci
Strdbocha kožišníka, který rowněž jako Jan Bradatý w úřadě
konšelském stál ponejprv roku 1413 a potom po několik let
až do vypuknutí bauří po smrti krále Wácslawa. 1 on tthdáž
pokládán byl za jednoho z hlavních vůdců strany pod obojí
v Praze;3) i ačkoli potom od počátku bauření lidu proti

5) První raanželkau Sigmundowau jmenuje se roku 1429 Anastasia
dcera Oldřicha z Mniška, jíž b)lo věnem zapsáno 60 kop na otcov¬
ském domě Bradatého (č. 416).

3) Jeví se to zvláště v satyrickém smyšleném dopise krále Sigmunda
ku konšelům Pražským z druhé polovice rokli 1419, kterýž zní
„fidelibus dilectis j udici, magstro civium, Straboc-honi, Reczkoni cete
risque scabinis tam antiquae quam novae civitatis in Praga salutem

440

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražaké.

usedlejšímu sausedstwu mnichem Janem ze Želiwa wíce nikdy
konšelem nebyl, nepřestal i potom rníti rozhodné působení 11a
obecní záležitosti. Roku 1427 mělo se mu jaksi za zlé od přátel
knížete Sigmunda Korybutowiče, že při tehdejším powstání
proti němu w Praze neužil wplywu swého k jeho prospěchu. 4)
Naproti tomu o dwé léta později (1429) w rozepřích tehdejších
mezi Starým a Nowým městem byl on přátelským rozsudím
od Starého města zwoleným. kterýž po dohodnutí s rozsudím
woleným od Nowoměstských wýpowědí o rozdělení statků a
důchodů dotud společných docílil konečného srowuání. Že wládl
značným jměním, nelze pochybowati, ač nemáme o tom zná¬
mosti dostatečné. Od roku 1400 neb něco dříwe náležel mu
dům skrowuý blíž kaple sw. Maří Magdaleny w Jerusalemě (část
č. 291) a od roku 1407 do roku 1418 jiný dům wedlé; později
pak (1428) připadl mu nepochybně dědictwím po Oldřichoivi
Štrábochowi, též kožišníku, tuším bratru jeho, třetí dům w ny¬
nější ulici řetězowé (č. 245), jejž wšak jak se zdá hned prodal.
Také měl část winnice řečené Konstancí nad Nňsly, toliko 3
korce, které wšak roku 1420 prodal, a později zápis na třetí
díl winnice nad Wltawau na Letně blíž Buben (1427). Zdali se
mu čeho dostalo na wenkowě ze zabraných statků odběhlých
měšťanů, není nic známo; toliko Oldřich Štráboch obdržel od
obce roku 1421 jakausi lauku u Lysolaj z nadání sakristy ko¬
stela Pražského. Roku wšak 1427 Wácslaw Štráboch, nepo¬
chybně co wdowec, wstaupil w manželstwí s Markétau wdowau
Laurinowau, která měla dwa domy wedlé sebe u čápů a u srpů
(č. 480) 11a rynku Staroměstském, z nichž jednoho mu postau-
pila, a následkem toho on potom i starší dům swůj wedlé Jeru-
saléma prodal (1432).

Již w prwníni roce potom (1433) Wácslaw Štráboch ze¬
mřel, nezůstawiw mužských potomků, než toliko dwé wnučky,

condignam meritis optandou. Zachowán jest w rukopise kapituly
Pražské O XXXIX.

*) Báseň kárawá o tom příběhu prawí o něm: Štráboch tenf by rád
pokoji, — nebť sě za swuoj statek bojí; — sedíť jako pod ostřiešem —
i s Zdeňkem swým towaryšem (rozumí se Zdeněk swíěník, jeden
z tehdejších konšelů). Wiz Wýbor z literatury České II 314.

A. Měštanstivo. 3. Změny w rodech mesiánských.

441

Martu a Kačku, kteréž byly časem swým prowdány. Mimo to
připomíná se toliko Jan Štráboch sestřenec jeho, který měl
dům w Celetné ulici (č. 594 1431 — 1433) á Wácslaw pastorek
Štrábochůw (1444), tedy nejspíš syn wdowy jeho Markéty z prw-
ního jejího manželstwí; neb se jmenuje wedlé ní w držení
winnice jí náležející u Olšan. Markéta stala se tudy klawní
dědičkau swého druhého manžela. Již w prwním roce po jeho
smrti (1434) učinila zápis, kterým obau dwau domů swých
u čápů a u srpů po smrti swé postaupila Janowi od stříbrné
hwézdy, bratru Pešíka z Kunwalda, tehdáž konšelu ; i zdá se,
že učinila to newolně nějakým nátlakem nespráwným ; nebo
roku 1448 po dobytí Prahy Jiřím Poděbradským Pešík z Kun-
walda, dříwe než směl odjeti z Prahy, musil wedlé jiných
wěcí, které mu bylo srownati, we jménu swém a synů bratra
swého, zatím zemřelého, odříci se onoho zápisu co nikterak
neplatného. 5) Mezitím nepochybně byl zemřel pastorek Wác-
slawa Strábocha a jak za to máme wlastní syn Markétin, ježto
o něm jest jen jednau zmínka roku 1444, a Markéta poslední
wůlí swau roku 1449 učinila hlawuí dědičkau po sobě Aničku
manželku Matěje šenkýře, kterému byla krátce předtím pro¬
dala dům u srpů (1449).

Anička tato čili Anua byla dle wší podobnosti z přátel-
stwa Štrábochowa, pročež také manžel její Matěj nazýwal se
potom Matějem Strábochem. Manželé tito drželi oba domy
w rynku i také winuici wýše zmíněnau u Olšan, a přikaupili
sobě později ještě tři winnice u Košíř (1455 — 1459); po ně¬
kterém pak čase Matěj toliko dům swůj u srpů prodal (1458).
Po jeho smrti připomíná se Anua co wdowa w létech 1463 až
1469 w držení celého ostatního jmění; wstaupila pak později
bezpochyby w druhé manželstwí s Šimonem z wápennice, ma¬
jitelem totiž jedné z wápennic na Příkopě, ježto jej nacházíme
roku 1479 w držení domu u srpů, snad s ní společném, a na-

5) Ipsam proscriptionem resignatoriam annullantes, cassantes, destruentes
et in nichiluin per teinpora aeviterna reddentes, prawí se o tom
w přiznání jeho před raddau Staroměstskau dne 1 Října 1448 w knize
od r. 1417 fol. 158.

442

Kniha IV. Oddíl druhý 11. Obywatelstwo Pražské.

zýwán odtud býwal Šimonem Štrábochem. Z prwního manžel-
stwí měla několik dětí, o kterých zmínka se činí již we po¬
slední wiili Markéty Štrábochowé roku 1449. Z té«h se co
dědici po ní jmenují syn Jakub a dcera Regina. Jakubowi
čili ICubowi dostal se w podíl dům u čápů a winnice w Ráji
na Petříně i druhá we Skytináih u Olšan.6) Regina byla nej-
prwé prowdána za sauseda jménem Wácslawa, který nepo¬
chybně dle ní jraenowán byl Wácslawem Štrábochem a tudy
potom také syn její Wácslaw z prwního tohoto manželstwí.
Owdowěwši wstaupila we druhé mauželstwí s Martinem Ivo-
stečkau krejčím, který měl dům w rynku na rohu ulice Kun-
šowic (Č. 478) řečený u sw. Štěpána (1472), po jeho pak smrti
w třetí manželstwí s Ondřejem Gebhartowým, zlatníkem. I po
něm byla wdowau již roku 1488. Tehdáž kaupila od bratra
swélio Jakuba dům rodinný u srpů, který na něj byl spadl
nejspíš po smrti Šimona Štrábocha, po dwau létech pak po-
staupila ho synu swému Wácslawowi wýše zmíněuému (1490).
Jakub byl se mezitím přesídlil na Malau stranu, kdež sobě
kaupil dům u bílého nedwěda w rynku na rohu ulice Stra-
howské, nyní ostruhowé (č. 258). Mimo Wácslawa mela dru¬
hého syna Matěje a dceru Máchnu. Nicméně po smrti její roku
1492 připadl také dům u sw. Štěpána Wácslawowi, od něhož
prodán jest teprw roku 1513 za 300 kop grošů. Týž Wácslaw
Štraboch byl sobě předtím, roku totiž 1507, kaupil dům na
Nowém městě na příkopě wedlé černé růže řečený Haléřůw,
od Buriana Haléře za 400 kop českých. Šimon Štrátoch byl
po smrti Anny wstaupil we druhé manželstwí, a tudy po jeho
smrti jmenuje se w držení wTápeunice wdowa jeho Kateřina
Štráboška (1488 — 1505), později pak Dorota Štrábochowá ne¬
pochybně z téhož přatolstwa.

Martin Kostečka byl konšelem na Starém městé roku 1469,
Šimon Štráboch w létech 1476. 1477, 1479 a 1483, později

6) Na Jakuba tohoto wztahuje se zápis roku 14^9 w Reliquiae Tab. II
438, we kterém nazýwá se Jakubem Kubcem z Prahy, piodáwaje
některé platy w Sliwně, w Pětichwostech a w Hostunicích Janowi
Hlawáčowi z Třibřich.

A. Mésťanstwo. 3. Zrniny iv roclecli měšťanských.

448

Wácslaw Štráboch nejprwé na Nowéin městě roka 1512, potom
roku 1516 na Starém městě a w létech 1520 až 1522 za
jednoty obau měst, což dostatečně swědčí o wážnosti w obci,
které rodina tato nowě požíwala za časů krále Wladislawa a
krále Ludwika.

Simon od bílého liva objewuje se w pamětech Pražských
ponejprw roku 1418, kteréhožto roku asi wstaupil w manžel-
stwí s Annau wdowau Petra Habartowa, někdejšího majitele
domu u bílého lwa (č. 143) na Owocném trhu w Starém městě,
a od ní jest mu dum ten postaupen. Předtím nazýwal se Ši¬
monem z Chrasti, maje dwůr we wsi Chrasti u Toehowic ne¬
daleko Březuice w kraji Prachenském, odkud nejspíš pocházel
rodem.7) Ještě téhož roku 1418 stal se ponejprw konšelem
na Starém městě, a zasedal w raddě potom, pokud známo ještě
šestkrát až do roku 1482. W postawení tom účastnil se co
jeden z předních w řízení weřejných záležitostí po nejdelší
čas wálky náboženské. Roku 1421 nacházel se w poselstwí ku
králi polskému a potom ku knížeti litewskému, kterým po
dáwáno tehdáž králowstwí české proti Sigmu ndowi. Roku 1425
byl jedním z plnomocníků strany Pražské w jednání o mír
s Tábory we Wožici. W neznámých okolnostech roku 1427r
kdysi při začátku toho roku, upadl w zajetí na Slaný, kteréžto
město bylo se dostalo w moc Táborů, ale byl zase w čas ještě
téhož roku zpátkem w Praze, kdež před tehdejším wskočením
pana Hynka Kolšteinského do města dostala se mu wýstraha
o tom od Wiléma Kostky z Postupic, tak že se w čas mohla
stati opatření proti nebezpečenstwí z toho. Později činně se
účastnil jednání s posly koncilia Basilejského za prwního pří¬
jezdu jejich do Prahy (1488).

Již roku 1419 byl Šimon od bílého lwa společně s man-
želkau swau Annau čili Aničkau najal dwůr a wes Radlice
u Prahy se wším příslušenstwím od jeptišek u sw. Anny na
Starém městě práwem zákupným za roční plat 65 kop grošů *r
wyprawowali jsme pak jinde již, kterak hned roku potomního

7) Že to byla Chrast u Toehowic, saudím z poslední wůle Simonowy,

kterau učinil jisté odkazy ku kostelu w Tochowicích.

444

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obyivatelstwo Pražské.

při wypuknutí wálky a přitažení krále Sigimmda s wojskein
ku Praze utrpěl na statku tomto welké záhuby, pro které po¬
tomní léta smlauwé dostáti nemohl a přišlo roku 1428 k přá¬
telskému narownáuí s klášterem, kterým roční plat dočasné
snížen asi na čtwrtinu.8) Šimon wšak, roznemoh se na smrt
při sklonku roku 1433 uprostřed pilných zaueprázdnéní swých,
dal důkaz wzácné spráwnosti, když poslední wůlí swau dne
3 Prosince toho roku celého práwa swého k Radlicům wzdal se
a nawrátil wes a dwůr se wším, co k tomu příslušelo, zase
jeptiškám. Některý čas předtím byla zemřela manželka jeho
Anna, a bvl Šimon pojal druhau manželku jménem Martu, také
pak byl před ním zemřel svn jeho, bezpochyby newlastní, jménem
Tomášek, o němž jen jednán máme pamět roku 1429. Zůstaw
b^z dětí, učinil hlawní dědičkau sestru swau Maří a děti její,
dwa totiž syny a dwě dcery, opatřiw wšak náležitě také man¬
želku swau a pamatowaw menšími odkazy na druhau sestru
swau Jílku, na Welku sestru prwní manželky swé Aničky, a
některé přátely a známé swé; na služebníky, mezi nimiž jme¬
nuje se písař jeho Laurin a Wítek starosta. Nadto pak krom
darowání Radlic jeptiškám sw. Anny odkázal dům swůj u wola
<(č. 142, wedlé bílého lwa), jejž byl kaupil roku 1428, k úřadu
mostskému na dílo mostu Pražského po nedáwném tehdáž po¬
boření jeho powodní roku 1432: obci Staroměstské odkázal
sedm kop platu, které měl na Zléchoivě , dále sto kop hotowých
peněz a wšechno stříbro swé študentům při Betiemé k rukaum
mistra Jana z Rokycan a mistra Wácslawa z Drachowa spráwce
Laply. Mistru Rokycanowi uložil také, aby přehlédl knihy po
něm pozůstalé a co bv se z nich hodilo, odewzdal do libráře
■čili knihowny obecné, ku které mimo to odkázal ješté také
10 kop grošů. Swédčí to o ném patrně, že byl mužem také
literně wzdélanýiu. Pamatowal konečně též odkazem na kostel
Tochowický u Chrastě, a jiný odkaz učinil ku kostelu farnímu
sw. Linharta, k jehož osadě příslušel domem swým.9)

8) Wiz na str. 228.

9) Poslední wůle jeho, zapsaná do knihy městské od roku 1417, w roz¬
ličném ohledu welice zajímawá, wytištěna jest we Wvboru z literatury
české II 360.

A. Měšťanstioo. 3. Změny w rodech měšťanských.

445

Paní Maří čili Marce sestře Šimonowě připadl dědictwím
po ném krom peněžitých pozůstalostí rozličných dům u bílého
lwa i také dwůr we Chrasti. K tomu kaupila si již roku 1434
winnici řečenau we Skřínkách nad řekau Wltawau mezi Radlici
a Zléchowem. Zemřela asi roku 1439 nebo 1440, a w dědictwí
po ní we wšech těchto třech majetcích nastaupil starší syn
její Bohuši aw. Roku 1440, tedy nepochybně krátce po smrti
matčině, srownal se s tetau swau Jilkau, wýše zmínénau sestrau
Šimonowau, o požadawek, který měla na Chrasti. Potom sobě
r. 1447 kaupil dům we blízkém sausedstwí (č. 141), jen ob dům
od bílého lwa w témž pořadí, ale prodal jej zase již po r. (1448).

Rohuslaw od bílého lwa zemřel roku 1456, zůstawiw wdowu
jménem Markétu a syna Šimona i dceru Kateřinu , kteří oba
neměli práwních let, Šimon se stal platuéřem, i nacházíme
jeho w držení winuice na Skřínkách do roku 1481; dům wšak
u bílého lwa náležel již roku 1466 a potom aspoň do roku 1482
Benešoici , nám jinak neznámému. Možná že to byl mladší
bratr Bohuslawůw, ježto se též jako on nenazýwal jinak než
Benešem od bílého lwa. Zdali který z dědiců Šimonowých byl
konšelem neb jinak wynikajícím w obci, není nám powědomo.

Wácslaw Hedwika krejčí měl nejprwé dům na Nowém
městě na Poříčí (č. 1113) od roku 1414 do roku 1415, a na-
zýwán byl tehdáž Hedwikau mladším; za staršího se pokládal,
jak se zdá, Ondřej Hedwika krejčí, snad otec nebo bratr jeho,
který měl dům na Starém městě blíž sw. Benedikta (č. 664).
Již wšak roku 1418 Wácslaw Hedwika přestěhowal se též na
Staré město, kaupiw sobě dům na Owocném trhu (č. 5). Roku
1422 byl ponejprw konšelem, jedním totiž z konšelů, které
dosadil kníže Sigmund Korybutowič po swém příjezdu do Prahy
co spráwce zemský, a odtud zaujímal po čas wálky náboženské
wždy důležité místo mezi řídícími osobami w Praze. Roku 1427
pokládán byl mezi protiwníky Sigtnunda Korybutowiče, kteří
spůsobili zajetí a ssazení jeho.10) Roku 1429 byl zřízencem

,0) Hedwika krajčí misterný — byl někdy člowěk pokorný; — jižť jedné
palcátem kýwá, — lží faleš pewně podšíwá. Tak píše o něm báseň
kárawá, o které jsme se wýše zmínili w pozn. 4.

44(5 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstivo Pražské

obecním ke sjezdu s heitmanem Sirotčím Janem Králowcem
w Českém Brodé a k sazení konšelů w Chrudimi a o něco
později w Mělníce. Rowněž po dobytí Nowého města od Staro¬
městských roku 1434 nacházel se mezi osobami ustanowenými
k dosazení tam konšelů, kteří se Starému městu hodili, a roku
1435 účastnil se poselstwí do Brna k jednání s císařem Sig-
mundem a posly koncilia Basilejského. Po smrti císaře Sig
munda náležel ke straně, která se protiwila bezwýminečnému
přijetí Albrechta rakauského za krále, a byl proto roku 1438
od strany protiwné wedlé jiných znamenitých sausedů zajat a
odwezen na Žebrák, wybawil se wšak odtamtud roku 143(d
útěkem na Mělník.

Již roku 1421 byl Hedvvika od obce obdržel dwňr w Odolene
tvodě ze zabaweného jmění kapituly Pražské a roku 1428
kaupil si dům wětší, než měl předtím, na Owocném trhu (část
č. 459), který byl též od obce zabawen předešlému držiteli
odběhlému z Prahy; též pak kaupil si roku 1436 winnici na
Petříně na stráni obrácené k Menšímu městu wedlé někdejší
winnice jeptišek Swatojirských. Po útěku jeho ze Žebráka
bylo nejspíš jmění jeho w Praze od nepřátelských jemu kon¬
šelů zabaweno; winnice řečená aspoň dostala se na čas teh¬
dejšímu heitmauu Pražskému panu Hanušowi z Kolowrat; ale
potomním listem mírným mezi stawy zemskými strany Men-
hartowy a strany Ptačkowy roku 1440 bylo wymíněno nawrácení
statků měšťanům uteklým. Wácslaw Hedwika sám zdá se, že
z Mělníka wíce se do Prahy newrátil, nýbrž we wypowědéní
zemřel; ale již roku 1443 nacházíme syna jeho Jana Hedwiku
w držení winnice na Petříně, a není pochybnosti, že nastaupil
po otci také w dům na Owocném trhu, a po něm také jeho
potomci, kterýžto dům se proto až do počátku 16. století stále
nazýwal domem Hedwikowským. Jan Hedwika žiw byl ještě
roku 1463 a snad déle. Roku 1469 jest zmínka o sirotcích po
něm, zejména co dědicích řečené winnice, kromě které byl měl
již roku 1448 také jinau winnici nad Wršowici, řečenau Šrá-
inowskau čili Sulkowskau.

A. Měšťanstwo. 3. Změny w rodech měšťanských.

447

Wedlé jiných znamenitějších mužů z měštanstwa Pražského
toho času sluší zde wzpomenauti Jana Bečka z Ledče, kterýž
neměl potomstwa, na které by byl přenesl bohatstwí swé, ale
zůstawil po sobě jiným spůsobem trwalau památku. Jan Iieček
byl měštanem Staroměstským již roku 1400, maje dům při
zdi městské za sw. Štěpánem we zdi w nynější ulici Poštowské
(č. 316, 333). Od roku 1416 byl konšelem nepřetržitě až do
27 Kwětna roku 1420, kteréhožto dne konšelé tehdejší wšichni
k nátlaku Táborů a jiných pomocníků obcí Pražských proti
moci krále Sigmunda do Prahy přibylých složili úřad. Jan
Reček jewil se co jeden z nejhorliwějších náčelníků strany
pod obojí w Praze, když roku 1419 w jednání před raddami
krále Wácslawa, jsa tehdáž purkmistrem (25 Un.), přednášel
stížnosti a žádosti sausedstwa této strany proti straně od¬
porné.11) Od řečeného dne roku 1420 nenácházíme ho wšak
w úřadě konšelském po celý čas wálky tehdejší, ač jinak ne¬
přestal weřejnýeh wěcí se účastniti a požíwal přitom wždy
welké wážnosti. Roku 1425 byl wedlé Šimona od bílého lwa
a dwau jiných měšťanů jedním z wyjednawatelů neboli přá¬
telských rozsudí k zawření míru se stranau Táborskau we
Wožici. Později w rozmíškách mezi stranau Příbramowau a
Englišowau w duchowenstwu Pražském přilnul k straně oné,
která potom s rozdílem od Rokycany a rozhodnějších náčel¬
níků strany pod obojí powolněji se chowala w jednání o kom¬
paktáta a o přijetí Sigmunda na králowstwí. Tudy přišlo, že
po příjezdu císaře Sigmunda do Prahy roku 1436 při prwnírn
dosazení konšelů od něho Jan Reček stal se prwnírn purk¬
mistrem na Starém městě a zůstal odtud w úřadě konšelském
po tři léta až do smrti swé (1439). Pešík z Kunwalda stal se
mu asi od té doby „nejmilejším přítelem11 a císař Sigmund
zwláštním dobrodincem (specialis benefactor), jak je oba na-
zýwá w poslední wůli swé.

Reček mimo dům swňj za sw. Štěpánem nabyl časem roz¬
ličného jiného jmění. Roku 1423 zapsal mu měšťan Pražský
Mikeš z Lojowic odkazem po smrti swé dwňr swůj w Lojo -
n; Wiz dílu lil. str. 631.

448

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstwo Pražské.

wicícli u Pyšel, a jiné zboží swé w Nespeřích u Wlašimě,
w Nechanicích u Jílowého a w Rlenowém (nejisto kterém), také
pak se mu dědictwí toho po smrti Mikšowě dostalo po ně¬
kterých odporech jiných nápadníků (1429).12) Později nabyl
dílem kaupí dílem jiným spůsobem dwau domů na Starém
městě, tak zwaného Sezemowského (č. 269) blíž Betlema a dru¬
hého u Iíokůtků (č. 248) proti sw. Anně; od císaře Sigmunda
pak jest mu „za pilné a mnohé služby* zapsána wes Michel
u Prahy, někdy kláštera Břewnowského, we 400 kopách grošů.
Jan Reček, nemaje potomků, uzawřel jmění toto aspoň s welkau
část obrátiti k obecnému dobrému a zejména ku prospěchu
učení Pražského, kteréž wálkau bylo utrpělo těžké pohromy,
i zwolil k tomu založení nowé kolleje študentské, která měla
náležeti wýhradně žákům jazyka českého a přijímajícím pod
obojí spňsobau dle kompaktát. Dostala se mu ku předsewzetí
tomu pomoc od městky Pražské Doroty wdowy měštana Staro¬
městského Ješka Pehma mladšího, kteráž odkázala wes swau
Bolánhy u Kladna na záduší a učinila nad tím jeho a mistra
Křištana, tehdáž administrátora arcibiskupstwí Pražského strany
pod obojí, poručníky. Se swolením krále Albrechta i konšelů
Staroměstských Reček obrátil odkaz tento k swému úmyslu, a
již roku 1438 w dorozumění s mistry učení Pražského učinil
zakladací listinu kolleje swé pod názwem kolleje panny Marie
(4 Listop.), k jejímuž nadání odkázány jsau Dolánky a wětší
wlastní wes Rečkowa Michel. Za příbytek kolleje zwolen jest
z počátku dům národu českého w universitě na trhu Swato-
hawelském (č. 587); již wšak o rok později (1439) Reček po¬
slední wůlí swau (28 Říj.) darowal dům swůj za sw. Štěpánem
k této kolleji, a nařídil přeložení jí do tohoto domu (20 Listop.),
kteréž se také stalo po brzké jeho smrti ku konci roku 1439
neboli na začátku 1440. Ještě před smrtí swau Reček oprawil
kostel sw. Štěpána we zdi a opatřil wšelijakými potřebami,
též pak poslední wůlí učinil odkaz k němu a jiné odkazy ku
kostelům sw. Jiljí a sw. Michala, též k Betlemu a jeptiškám
u sw. Ducha, u sw. Františka, u sw. Kateřiny a u sw. Máři
I2) Paměti o tom w knize Staroměstské od r. 1417 fol. 109, 110, 112.

A. Měšťanstwo. 3. Změny iv rodech měšťanských. 449

Magdaleny na Malé straně. Toliko druhé dwa domy jeho, Seze-
mowský a u Kokůtků, dostaly se čtyřem osobám saukromým
jemu blízkým.

Téhož spůsobu památku jako Jan Reček zfistawil w Praze
saučasný s ním Matiás Lauda z Chlumčan. Wyprawowali jsme
o něm místy swými co o zemanu strany Táborské. Bylť roku
1420 nejspíš se Žateckými a Launskými, jakožto blízkými sau-
sedy swébo rodiště, přitáhl do Prahy ku pomoci k hájení města
proti králi Sigmundowi, a obdržel za služby tím prokázané w od¬
měnu dům u beránka w osadě sw. Jiljí (č. 243), zabawený
předešlému držiteli. Po bitwě na Žižkowě odtáhl nejspíše
z Prahy se Žižkau a Tábory, wstaupiw do jejich bratrstwa.
Bylť potom, pokud známo, od roku 1425 do roku 1434 heit-
manem Táborským w Písku. Se Žižkau zároweň byl opět
w Praze roku 1421, a přítomen byl, když tehdáž Žižkowi wy-
tahowali zástřel z oka, o které byl přišel u Rabí. Roku 1423
byl 11a straně Táborů účasten sjezdu w Konopišti, roku 1425
smlauwání o mír we Wožici, roku 1426 sjezdu Táborské strany
w Písku; když pak se počalo wyjednáwání s konciliem Basi¬
lejským, byl w prwním i druhém poselstwí do Basilee (1432,
1433), rowněž při jednání s posly Basilejskými w Praze a opět při
poselstwích k jednání s císařem Sigmundem w Brně a w Běle¬
hradě králowském. Studowaw za mladých let w učení Pražském
ještě w časích před wystěhowáním mistrů a študentů německých,
byl mezi swětskými lidmi nad mnohé jiné spůsobilejší k ta-
kowému jednání, zběhlý jsa jmenowitě také w jazyku latinském.

Dům swůj w Praze byl mezitím prodal roku 1429; ale
w druhé polowici roku 1433 kaupil sobě dům jiný na Starém
městě, zwaný u sedmi andělů (č. 451) a na začátku roku 1434
dům druhý (č. 351) wedlé domu kněží Betlémských, jejž mu
konšelé se swolením obce oswobodili ode wšech berní, wážíce,
jak prawili, dobré služby, které městu jejich od dlauhého času
prokazowal. Bylo to tehdáž krátce před bitwau u Lipan. Udá¬
losti, které ji předcházely, nepochybně odchýlili Matiáše Laudu
od strany Táborské; pročež od té doby usadil se w Praze, a
za potomního jednání s císařem Sigmundem získal si podobně
Tomek , Dějepis Prahy.

29

450

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Ob^ivatelstivu Pražské

jako Reček přízeň u něho, tak že hned po příjezdu císařowu
do Prahy powýšen jest jím k úřadu dworského sudí nad městy
králowskými, také pak mu císař zapsal wes Smolnici nedaleko
rodiště jeho w 700 kopách grošů, jak o tom Lauda prawí sám
o sobě ,3) „za práce a za škody, které byl bral pracuje pro
obecné dobré země této i Jeho Milosti Matiáš Lauda potom
ještě jednau se účastnil poselstwí do Basilee (1437) krátce
před smrtí císařowau.

Dá-li se chowání heitmana Táborského, který se stal ochot¬
ným sluhau císaře Sigmunda, wyložiti z okolností politických,
méně by mu slaužilo ke cti chowání w poměrech saukromých,
jestliže práwem mu wyčítala křiwdy sobě učiněné paní Mar¬
kéta Štrábochowá. winíc jej w poslední wůli swé (1449) w ně¬
kolika práwních záležitostech swých, které jemu swéřila, že ji
„newěrně a nešlechetně podwedl-, zejména že 100 kop grošů,
ježto jí pan Hašek dlužen jsa u desk položil, on k sobě zdwihl
a wzal, nemaje k tomu její wůle, a co jsem prý „jeho napo¬
mínala z toho, wždy mě pěkně řečí toliko odbýwaje, spra-
wedliwého mi o to nedbal učiniti, chytrostem swým jakýms
a řečem lstiwým místa neučině žádného i podnes1*.14)

Wplyw swůj na weřejné záležitosti dowedl sobě Matiáš
Chlumčanský zachowati w Praze jak pod mocí pana Menharta
z Hradce, tak potom za wlády Jiřího Poděbradského. Roku 1443
účastnil se rokowání s Tábory na sjezdě w Kutnéhoře. Roku
1446 nacházel se w poselstwu do Říma w příčině kompaktát.
Po změně pak, která se stala dobytím Prahy od Jiřího Podě¬
bradského, byl on roku 1453 mluwčím we jménu weliké obce,
když uzawřela nowé -oswědčiti swau oddanost Jiřímu co
spráwci.15)

Jakožto milowník wědeckého wzdělání Matiáš Lauda již
roku 1439 zanášel se s úmyslem založiti jako tehdáž Reček
též kollej pro študenty učení Pražského, i ustanowil k tomu
dům onen swůj w rohu blíž kaple Betlémské, jejž zkažený

J') Totiž w poslední wiili swé.

“) W knize Staroměstské od roku 1417 fol. 25 2.

,5) Wiz dílu VII str. 239.

A. Měšťanstwo. 3. Změny w rodech měšťanských.

451

welkau powodní roku 1432 nowě k tomu cíli wystawil. Nowá
kollej nazwána jest od něho kollejí apoštolskau, i obrátil k ní
poslední wůlí swau dne 15 Kwětna roku 1460 krom domu
samého wes Smolnici wýše zmíněnau. Dům u sedmi andělů,
we kterém bydlil, odkázal polowicí manželce swé jménem Mar¬
kétě, polowicí třem bratrancům swým, Martinowi , Eawlowi a
Janowi. Nejspíš ještě téhož roku zemřel bez potomků.16) Se¬
psán od něho byl letopis saučasný jazykem českým, který se
wšak pohříchu času našemu nedochowal.17) Co manžel Mar¬
kéty, kterau si byl wzal jakožto wdowu, byl Matiáš Lauda
otčimem pana Čeňka z Klinšteina. který již za jeho žiwota
byl purkrabím Pražským (od r. 1451), potom pak také pro¬
kurátorem králowským (od r. 1458). 18)

We mnohem wětší míře než Reček a Lauda získali přízní
císaře Sigmunda bratří Jan a Pesík z Kunivalda jinak od
stříbrné hivězdy. Powěděli jsme jinde již o půwodu a počá¬
tečném jmění jejich.19) Ač byl Jan od stříbrné hwězdy již
roku 1423 a potom wíckrát po sobě konšelem, Pešík pak aspoň
jednau roku 1431, nezachowala se žádná pamět o nějakém jich
wynikajícím působení w tehdejších bězích, až teprw po bitwě
u Lipan byl starší bratr Jan jedním z poslů na sjezd do Řezná
roku 1434 k jednání s císařem Sigmundem. Bezpochyby se od
té doby oběma bratřím hodila příležitost ke zjednání sobě
přízně u budaucího krále. Sigmund hned po swém příjezdu
do Prahy roku 1436 učinil Jana podkomořím králowstwí če¬
ského, a Pešíka jmenowal mezi nowými konšely na Starém
městě. Ještě téhož roku obdržel Pešík od císaře za „snažnau
pilnost14 swau zápis na wsi Hostaan proboštstwí Pražského,
Chýně kláštera Strahowského a na dwa úročníky w Jenči we

lb) Poslední wůle jeho nachází se w knize Staroměstské od roku 1417
fol. 253.

11 ) Wiz Balbini Bohemia docta II 77.

•») Že byla Markéta matkau Čeňka z Klinšteina, swědčí zápis we Staro¬
městském Lib. miscell. fol. 312. Pan Čeněk po ní dědil dům u sedmi
andělů, w jehož držení nacházíme ho roku 1466. Prodal jej toho roku
manželce swé Kateřině z Okoře.

I9) W díle VI na str. 5.

452

Kniha IV. Oddíl drahý. II. Obywatelstwo Pražské.

300 kopách grošů.20) Janowi pak podkomořímu pro „mnohé
a pilné práce i služby“ jeho, i také že císaři hotowých peněz
půjčil na potřeby dworu jeho, dán jest roku 1437 zápis na
Klíčany a Hostíce křížowníků Zderazských blíž Klecan, na
Tisíce a Hudec u Kostelce nad Labem i s clem Kosteleckým
proboštstwí Pražského, na Zdětín a Němčíce u Benátek křížow¬
níků Swatomařských, Wtelno nad Jizerau kláštera Hradišt-
ského a na tJjezdec Chudý za Kunratici kláštera Břewnow-
ského w 1150 kopách.21)

Obadwa bratří rozmnožili mezitím jmění swé také roz¬
ličným jiným spůsobem. Jan od stříbrné hwězdy byl wstaupil
po smrti prwní manželky swé Ludmily2-) již roku 1428 we
druhé manželstwí s Kateřinau čili Katruší dcerau Johánka
Kbelského, mladau ještě wdowau po Ludwíkowi apotekářowi,
který byl asi rok předtím zemřel, a obdržel s ní netoliko dům
u wola (č. 462) w rynku, nýbrž i wíce jiného dědictwí. Společně
s tauto swau manželkau a matkau její Annau wdowau Johánka
Kbelského kaupil roku 1430 od obce Starého města wes Lobeč
u Kralup, zabawenau někdejšímu nejwyššímu písaři městskému
doktorowi Janowi z Weilburka, který byl roku 1420 utekl
z Prahy.23) Později, roku 1436, Anna Kbelská, práwě zmíněná
tchyně jeho, postaupila mu wšelikých práw swých na Dražících ,
na Klecanech a na TJhřiněwsi , která jí a dceři její b)la při¬
padla po Ludwíkowi apotekáři.'24) Byly to, pokud se týkalo
Dražic, nejspíš nějaké dluhy, které měl Ludwík apotekář za
panem Alšem Škopkem z Dubě a na Dražících. Hned wšak
potom, ne-li spíš něco dříwe, Jan od stříbrné hwězdy celkem
kaupil Dražíce zámek s příslušenstwím od Alše z Dubé, a ob¬
držel k tomu swolení od císaře Sigmuuda (1437), že mu kaupě
wložena do desk zemských s wymíněním, že se statkem tím

l0) Originál w archivu kapituly Pražské.

21) Diplom, regis Georgii 621.

2í) O prwní této manželce jeho jest zmínka roku 1427 w knize Staro¬
městské od r. 1417 fol. 75, potom pak w nadací listině syna jeho-
Bohuslawa roku 1486. Reliquiae Tab. II 418.

23) Zápis w knize Staroměstské od r. 1417 fol. 114.

24) Tamže fol. 177.

A. Méšťunstwo. 3. Změny iv rodech měšťanských.

453

neměl napotom nikterak podléhati práwu městskému, nýbrž
držeti jej týmž řádem jako jiní zemané.25) Klecany měl již
od roku 1432 dílem darowáním od obce dílem kaupí od Jana
z Jewíčka, jak o tom šířeji jinde powěděno.26) — Pešíkowa
manželka jménem Alžběta připomíná se roku 1427, a zdá se
že byla dcerau sauseda Staroměstského Marše z Anglie, který
měl dům za sw. Hawlem (č. 496) ;27) zdali s ní obdržel ně¬
jaké jmění, není nám známo. Jemu se společně s bratrem
Janem z poknútky nám rowněž neznámé poslední wůlí Řehoře
syna Čeňka saukenníka sťatého zároweň s Janem Domšíkem
roku 1413 dostalo dědictwí po něm, zejména dům na trhu tand-
léřském u sw. Hawla (č. 501) a dwůr nazwaný Čeňkowský
w Hostiwicích (po r. 1433), kterýžto dwůr císař Sigmund potom
Pešíkowi oswobodil od platu ročního tří kop k obci Menšího
města Pražského a šesti kop ku kapitule Wyšehradské (1437). 28)
Dům onen oba bratří společně prodali (1437).

25) Tamže fol. 180.

26) Wiz na str. 334.

27) Wiz w Základech místopisu Pražského I 116

28) Archiv Český II 457. — O této záležitosti nachází se zajimawý zápis
w knize Malostranské od roku 1481 fol. A 16, wyznání totiž před
konšely Menšího města roku 1466, které učinili býwalí konšelé
z roku 1435 i se Sigmundem tehdejším písařem městským, takto
znějící: Když Pešík od střiebrné hwězdy, měštěnín wětšiho města
Pražského, přišel před nás do plné raddy, okázal nám list bez pe¬
četí, poručenstwie Řehoře syna Čeňkowa súkenníka, někdy měštěnína
téhož města wětšiho Pražského, a prosil nás žádaje, abychom jemu
to poručenstwie a zwláště dwuor někdy předepsaného Čeňka w Hosti-
wici, jenž k našemu příleží a přislušie práwu, w knihy městské na-
psati kázali. A my jsme odepřeli, toho dopustiti nechtiece, poněwadž
se toho dwora již řečeného (postúpenie — slowo toto nebo podobné
schází) nestalo w našem práwě, a také že tu nebyl žádný, ktoby
jemu w knihy klásti měl. A když jsme toho dopustiti, aby jemu
zapsáno bylo, nechtěli, rozhněwal se jest, a řekl: Když mi toho
učiniti nechcete, nebuduť se wám wiec modliti; opatřímf to dobře,
žeť sobě na to dosti jistoty udělám. A s tiem wyšel z raddy hněwaje
se. A to se stalo po několika létech po zkaženie našeho města. —
Co mu konšelé Malostranští, pod jichž práwo Hostiwice náležely,
nechtěli stwrditi knihami swými, Pesík dal si wložiti do knih Staro¬
městských, jakž o tom swědčí pamět w Archivu Českém wýše
uwedená.

454

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

Ze smrti císaře Sigmunda wzešlo bratřím Kunwaldům
weliké obáwání, jaké časy by pro ně mohly nastati. Již we
předwídání brzkého skonání císařowa Jan podkomoří, maje
syny we mladém wéku, hleděl zabezpečiti jim dědictwí po sobě
učiněním posledního pořízení (1437, 22 Čwce.), kterým bratra
swého Pešíka ustáno wil jim za poručníka s plnau mocí.29)
Obáwání jejich se na ten čas nesplnilo. Jan zůstal podkomořím
také za nástupce Sigmundowa krále Albrechta, a Pešík zůstal
w konšelstwí na Starém městé, po smrti pak Albrechtowě
(1439) při tehdejším roztržení zemé na dwé strany sobě ne¬
přátelské stal se pod ochranau pana Menharta z Hradce wel-
možným purkmistrem, který proti starému řádu podržel úřad
tento stále w rukau swých, a w postawení tomto po dewět let
kruté pronásledowal a potlačowal swé proti wníky we městě.
Wšelijakým spůsobem užil této moci ještě zase k rozmnoženi
bohatstwí swého. Již roku 1439 zjednal sobě proti obci samé
práwo na twrz Makotřasy zabawenau někdy Petro wi Mezi¬
říčskému. Pesík byl swatem s Kašparem Otlingerem jinak
Paierlíkem, synem někdy Hanuše Otlingera, jednoho z bohatých
měšťanů německých, kteří se byli wystěhowali z Prahy. Jaké
to swatowstwí bylo, není nám určitěji známo; učinil prý wšak
Pešík welké dobrodiní Kašparowi, když on se u welké uauzi
nacházel. Za to on roku 1439, když mínil Čechy opustiti a
odjeti do Wratislawě we Slezsku, kdežto nejspíše již prwé
některý čas byl přebýwal, wzdal jemu wšecko práwo, které si
pokládal na Makotřasy po Petrowi Meziříčském a dceři jeho
Ursule manželce swé, zároweň pak poslední wůlí swau jej usta-
nowil za poručníka nad dětmi swými a jměním ostatním, které
by naů připadalo. {°) Zdá se, že Pešík dowedl tomuto práwu na
Makotřasy snáze zjednuti platnost, než by Kašparowi Otlm-
gerowi bylo býwalo možné, ano že obec potom práwo toto od
něho wykaupila nj Bezpráwným nějakým spůsobem Pešík po

29) Wiz zmínku o tom w díle VI na str. 37 w pozn. 12.

30) Zápisy w knize Staroměstské od r. 1417 fol. 188, 210.

3l; Wztahuje se k tomu listina konšelu Staroměstských roku 1449 w Lib.
vetust. přivil 153.

A. Měšťanstivo. 3. Změny w rodech měšťanských.

455

zajetí sausedů strany protiwné roku 1438 proti jednomu z nich
Janowi Welwarowi zmocnil se domu Helmowa u Matky boží
na Lauži a mlýnů Helmowýcli na Poříčí, ku kterým Welwar
měl práwo na základě poslední wůle Klarv Helmowé, předešlé
držitelky (1434). Na jiném nějakém základě nám neznámém
obdržel Pešík dédictwí po zámožném měšťanu Malostranském
Otmarowi sladowníkowi. kteréž přisauzeno jemu po smrti Ot-
mara i manželky jeho Jany od konšelů Menšího města roku
1444. Náležely k tomu dwa domy na Malé straně, oba na rynku,
jeden totiž w pořadí na straně wýchodní (č. 37), druhý w rohu
proti kostelu sw. Mikuláše (č. 267) a jeden dům na Starém
městě w Dlauhé třídě (č. 616), w němž Otrnar bydlil w létech
wálky po wypálení Malé strany, přestěhowaw se s ostatním
oby watelstwem Menšího města. Jeden z oněch domů Malo¬
stranských Pešík prodal již roku 1445.

Když se Pešík z Kunwalda w tomto spůsobu nacházel
w plném požíwání moci swé w Praze, zemřel starší bratr jeho
Jan podkomoří asi roku 144 1 32j neb něco později, zůstawiw
krom několika dcer tři syny, Jana , Wácslaiva a Bohuslaiva,33)
kteříž nastaupili w dédictwí po něm. Nejstarší z nich Jan
z prwního jeho manželstwí dosáhl práwních let nepochybně
aspoň brzy po smrti otcowě, tak že aspoň již roku 1448 spra-
wowal dédictwí otcowské sám se sídlem na Dražících. Pešík
neměl s\ nů, než toliko dceru, jak se zdá, jedinau jménem
Kateřinu čili Kačku, kteráž prowdána byla za pana Jindřicha
Libšteinského z Kolowrat seděním na Buštéwsi. Zmínili jsme
se o pánu tomto co o zeti Pešíkowé již k roku 1447, když
se účastnil tažení w Němcích we službě Wiléma markrabí rni-

35) Roku toho dne 3. Března nachází se o něm poslední zmínka w knize
Staroměstské od r. 1417 fol. 207.

33) Swědčí o nich zápis w též knize Staroměstské fol. 158, kterým spolu
e Pesíkem odříkají se odkazu Markéty Štrábochowé na její dwa
domy w rynku. Prawí se w něm; Pessico de Cunwald alias ab ar*
gentea Stella, Johaunes, Wenceslaus et Bohuslaus filii Johannis
a stella, fratrueles praedicti Pessiconis, suo et aliorum omnium libé -
rorum dicti Johannis nomine protestati šunt oc.

456

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstivo Pražské.

šenského.34) Požíwalt Pešík při swém mocném postaweuí
welké wážnosti při šlechtě strany Menkarta z Hradce i Oldřicha
Rosenberského. Pan Oldřich Rosenberský, jak aspoň z jeduoho
příkladu sauditi můžeme, nadcházel si i manželku jeho dárky
jí milými.35)

Dobytím Prahy Jiřím Poděbradským dne 3 Září roku 1448
pojednau byla moc Pešíkowa wywrácena. Wyprawowali jsme
již w sauwislosti dějin, kterak jen zaručením synowce swého
Jana dosáhl powolení, že se mohl wzdáliti z Prahy k němu
na Dražíce, a kterak potom Jan Dražický musil spolu s ním
činiti zadost jak obci Staroměstské tak saukromým žalobníkům
Oba utrpěli tím značné ztráty na jmění swém, a dříwe nežli
wše srownáno bylo, zemřel Pešík we swém wzdálení z Prahy
roku 1453 nebo něco dříwe.36)

Dědictwí po něm připadlo synům Jana podkomořího a
dceři Pešíkowě společně, aniž dosti wyswítá ze zachowaných
pamětí, jak se o ně rozdělili. Jeden ze synowců Pešíkowých,
Wácslaw, byl nepochybně již roku 1455 nebožtíkem. Druzí
dwa, Jan a Bohuslaw, řečeného roku společně postaupili domu
u wola Přechowi z Budkowic, jednomu ze sausedů, kteří byli
roku 1440 pro účastenstwí we spiknutí Sigmunda Slámy proti
panstwí Pešíkowu utekli z Prahy. Snad že musili jemu učiniti
nějakau náhradu za škody Pesíkem utrpěné. Titíž dwa bratří
o dwě léta později (1457) prodali někdejší dům nárožní Ot-
marůw na Malé straně, na němž wšak také sestřenice jejich
Kateřina dcera Pešíkowa, manželka pana Jindřicha Buště-
weského z Kolowrat, měla podíl. Jí se dostal mimo to dům
Otmarowský na Starém městě w Dlauhé třídě (č. 616), který
po smrti manžela swého (před r. 1466) držela ještě roku 1483,

34) Wiz díl VI na str. 148 a w Archivu Českém IV 387, určitěji pak
w Základech místop. P. III na str. 7.

35) W Archivu Českém III 42 píše Pawel Dětřichowic o Oldřichowi
z Rosenberka: Paní Šimka widěla psíky u panie Pešíkowé, i prosila
mne, abych na WMt. prosbu ^vznesl, žeby také ráda jednomu.

36) Post olim Pessiconem oc. píše se o něm již 9 Ledna 1454 w deskách
dworských Lib. proclam. III.

A. Měšťansťwo. 3. Změny iv rodech měšťanských.

457

po ní pak pan Beneš Libšteinský z Kolowrat, nepochybně syn
její. Od něho byl roku 1491 prodán Zuzaně z Kunwalda , nej¬
spíš jedné z dcer Jana podkomořího, manželce zemana Martina
z Dřině, kteráž jej po smrti tohoto manžela swého konečně
prodala dále roku 1496. Komu se dostal dům u stříbrné hwězdy,
není nám známo; nezachowalať se o něm po smrti Pešíkowě
paraět leč teprw roku 1496, a tehdáž nacházel se již w cizích
rukau. Z wenkowských statků swvch Jan a Bohuslaw bratří
z Kunwalda a z Dražic, jak se obadwa nazýwali, již roku 1454
prodali Klíčany , Hostíce, Tišíce a Hudec se clem w Kostelci
Heřmanowi Sirotkowi ze Zhořce, obdržewše powolení krále
Ladislawa k tomu, pokudž toho potřeba bylo jakožto při zboží
zápisném.37)

Nepříjemné poměry k straně Pešíkowi proti wné w Praze
byly příčinau, pro kterau obadwa tito bratří nepochybně stranili
se města a přebýwali co zemané na wenkowě, totiž na Dra-
žicích a snad také na Klecanech. Jan zemřel asi roku 1488,
zůstawiw tuším wdowu paní Kateřinu z Harasowa a tři dcery,
z nichž jedna jménem Markéta, tehdy ještě nemající let, byla
prowdána za pana Jiříka Berku.38) Bohuslaw přežil jej asi
o 30 let, totiž do roku 1514. Ještě za žiwota Janowa Bohu¬
slaw pojal úmysl nadati z jmění swého špitál we městečku
Benátkách při sídle swém Dražících; i wyžádaw sobě powo¬
lení k tomu od krále Wladislawa roku 1479, wykonal úmysl
swůj o dwě léta později (1481), obrátiw k nadání špitálu wes
Čilec nedaleko od Benátek a některé platy we wsi Žiřicích
u Kostelce na Labi.39) Jiné pak nadání učinil roku 1482 s do¬
datkem roku 1486 k oltáři sw. Tomáše w kostele sw. Michala
na Starém městě Pražském, čili wlastně přimnožil nadání ně-

37) Diplom, regis Georgii 410.

38) Wiz o Markétě z Kunwalda zápis v Archive Českém VIII 414, kdež
otec její se připomíná nejmenowán. Pokládám za něj Jana bratra
Bohuslawowa, ježto se posledně jmenuje mezi žiwými roku 1481
dne 2 Listopadu w Reliq. Tab. II 390, roku pak 1486 již co nebožtík.
Tamže 418.

39) Tamže 388, 389. Stwrzení od duchowního úřadu 1482. Lib. Erect.
str. 95.

458

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatehtwo Pražské

kdejší otce swéko k témuž oltáři a přenesl je ze zboží swého
na W tělně a vv Klecanech na wesniei Školsko w krajině
u Mladé Boleslawě.40)

Bobuslaw měl jediuého syna Mikuláše a dwé dcery, Annu
a Barboru. Na ty mělo přejiti po ném podací práwo k na¬
dání práwě zmíněnému, po nich pak 11a sestřence jeho Wi-
léma syna někdy Bořity z Martiuic. Byl tedy pan Bořita
z Martiuic manžel jedné ze sester Bohuslawowých čili dcer
Jana podkomořího, jejíhož jména wšak neznáme. Teprw na
stará léta pan Bobuslaw Dražický kaupil sobé dám vv Praze
11a Hradčanech vvedlé brány Pohořelecké (č. 179) s winničkau
při něm nad Úwozem od Barbory wdovvy Hanuše Spissa ka-
mennika králowa roku 1511, o domě tomto pak již po roce
nařídil (1512), aby po jeho smrti byl prodán a obrácen na
milosrdné skutky „málomocným, nuzným a francowitým“, a
učinil též odkaz k sw. Benediktu 11a Hradčanech k oltáři
taméjšího bratrslwa kamennického i jiný 11a zdělání zdi okolo
hřbitowa téhož kostela, později také k záduší sw. VVácslawa
11a hradě Pražském i sw. Benedikta 11a Hradčanech (1514).
Asi roku 1515 zemřel. Poněwadž syn jeho Mikuláš byl chorého
ducha a jedna dcera Anna snad zemřela před otcem, jmenuje
se dědičkau po ném jen starší dcera Barbora. Ona, majíc na
nejdéle do dwau let po smrti otcovvé wyplatiti odkazy 11a domě
Hradčanském, wzdala se ho, poněwadž se jí odkazy ty widély
přewyšowati jeho cenu.41)

Saudruhem Pešíka z Kunwalda w panstwí nad Prahau byl
Paivel Dětřichoivic, syn Dětřicha někdejšího wrátného krále
Wácslawa IV (1383 — 1400), kterýž byl za pozdějších let pa-
nowání Wácslawowa i w potomních létech wálky jedním z nej-
zuamenitéjších měšťanů 11a Nowéui městě w Praze, w úřadě
konšelském téhož města zasedal pokud známo, ještě roku 1424
a žiw byl do roku 1438. 42) Pawel za ziwota otcowa byl po-

«°) Tamže 390, 418, 419.

41) Zápisy w knize Hradčanské fol. 86, 88, 94, 98, 100.

42) Roku toho nachází se w knize Nowoměstské fol. P 20 zápis jistý,
jejž učinil Pawel Dětřichowic „s plným powolenim otce Uedy ještě

A. Méštanstwo. 3. Změny w rodech měšťanských.

459

nejprw konšelem na Nowém městě roku 1435, w čase když
Staroměstští po dobytí Nowého města před bitwau u Lipan
(1434) sázeli tam konšely. Za konšelstwí toho účastnil se
w poselstwích do Brna a do Bělehradu králowského w příčině
kompaktát a přijetí Sigmunda za krále. Podobně jako Pešík
z Kunwalda, ač snad něco později, získal přízeň u císaře, tak
že při druhém sázení konšelů od něho roku 1437 jmenowán
jest prwnírn konšelem a hned také „za swé služby11 obdržel
od císaře dwůr w Olšanech s winnicí nad ním, pokládaný za
odúinrt, ač w držení jeho byl měštan Nowoměstský František
Šilink, jemuž statek ten nepochybně byl se dostal od obce.43)
Týmž spůsobem jako Pešík na Starém městě, Pawel Dětři-
chowic po smrti krále Albrechta zmocnil se stálého purkmistr-
stwí na Nowém městě co horli wý příwrženec strany Menharta
z Hradce a Oldřicha Rosenberského. S pánem posledněji ře¬
čeným stál w důwěrném dopisowání. dáwaje jemu pilně zpráwy
o wšera, co se dálo, týkajíc se prospěchů jeho strany.44) Rok
1448 učinil konec jeho moci tak jako Pešíkowi Pawel Dětři-
chowic utekl z Prahy, a propůjčowal se w jiných místech
Oldřichowi Rosenberskému a straně jeho službami swými.45)
Jmění jeho w Praze bylo zabaweno, ale wráceno jemu po dwau
létech dle nálezu sněmu o sw. Kateřině roku 1450, na kterém
se stalo srownání mezi stranama w zemi.

Kromě dworu Olšanského Pawel Dětřichowic měl dwa
domy w Praze wedlé sebe w rohu mezi ulicí Šilinkowau a
Florencem (č. 1043), w jichž držení nacházela se wšak po
wzdálení jeho z Prahy matka jeho Mářa jinak Marta, wdowa

žijícího), panie Marty mateře a Jíry bratra swého wlastniehou. Co
o nebožtíkowi mluwí se o Dětřichowi hned potomního roku 1439
w knize Nowoměstské fol. C 10, kdež Činí poslední poručenstwí
Barbora „dcera někdy Dětřichowa krále Wácslawa wrátnéhou, sestra
Pawlowa.

41) Srow. na str. 257.

44) Wiz Archiv Český III 29, 41.

45) Swědčí o tom dopis jeho k Oldrichowi Rosenberskému ze Strakonic
roku 1453 w Archivu Českém III 64, kdež také se sám podpisuje
„Pawel služebník Waší Milosti41.

460

Kniha IV. Dddíl druhy. II. Obywatelstwo Pražské.

Dětřichowa. Teprw práwě roku 1450 ještě před sněmem oním,
snad krátce před smrtí swau, postaupila jich i wšeho jiného
statku swélio wnukům a wnučkám swýra, dětem Pawlowým.
Krom Pawla měla s Dětřichem druhého syna Jiřího a dceru
Barboru, prowdanau za sauseda Nowoměstského Maříka Šmar-
docha; ale oba tito, syn i dcera, byli zemřeli již do roku 1443,
tak že Pawel Détřichowic s dětmi swými zůstal jediným dě¬
dicem. Manželkau Pawlowau byla od roku 1438 Marta dcera
Mikuláše z Rokycan, který měl dům w ulici Křížalowě (Č. 896)
Ač mu jmění zabaweué bylo zase máčeno, Pawel Détřichowic
newrátil se wíce do Prahy, nýbrž konečně roku 1465 prodal
i oba domy swé, wstaupiw zatím co úředník do služby pana
Jana z Rosenberka, syna a dědice Oldřichowa. Bylt w létech
1464 až 1469 neb snad něco déle písařem Čili spráwcem zboží
jeho Chaustnického s příbytkem w Soběslawi wedlé purkrabí,
který měl sídlo na hradě Chaustníce.46) W Praze od té doby
neděje se wíc žádná zmínka o něm ani o jeho rodu.

K straně protiwné Pešíkowi z Kunwalda a Pawlowi Dětři-
chowic náležel znamenitý měšťan Staroměstský Jan Welwar
čili z Welwar. Prwní zmínka o něm w Praze jest teprw z roku
1428, když sobě kaupil od obce dům w uličce Týnské (č. 627),
zabawený někdy sausedu německému Mikulášowi Dlauhému čili
Langniklowi. Ještě téhož roku stal se ponejprw konšelem, we
kterémžto postawení po wíce let konal platné služby straně
pod obojí w poselstwích do Chba k prwním námluwám s posly
koncilia Basilejského (1432), potom do Basilee samé (1433) a
ke sjezdům w Řezně (1434), w Brně, w Bělehradě králowském
(1435) i konečně w Jihlawě (1436), na kterých se dále jednalo
o kompaktáta a o přijetí císaře Sigmunda za krále. Welwar
nedbal přitom získati sobě přízeň u císaře, naopak spůsobil
si nelibost u něho horliwým zasazowánim se o splnění žádostí
přijímajících pod obojí od koncilia. Sigmund proto po pří¬
jezdu swém do Prahy pominul jej jako jiné jeho saudruhy

46) Wiz dopisy ieho a Jana Rosenberského z řečených let w Archive

Českém YII 250—377.

A. Měšťanstivo. 3. Změny iv rodech měšťanských.

46 1

při nowém sazení konšelů. Po smrti císařowě Welwar, pří-
držew se strany pana Alše Holického a Hynce Ptačka, kteří
nechtěli zetě Sigmundowa Albrechta přijmauti za krále bez
náležitého opatření práw země a přijímajících pod obojí, jest
wedlé jiných znamenitých měšťanů uničen a w zajetí odwezen
z města, nepochybně na Karlštein (1438).

Jan Welwar měl tehdáž Pešíka z Kunwalda za bezpo-
středného sauseda, ježto byl k domu swému za kostelem Týn¬
ským (č. 627) již roku 1432 přikaupil dům wedlejší nazwaný
w Pekle (č. 611), který s druhé strany sausedil se stříbrnau
hwczdau (č. 612). Téhož roku byl jej spolu se Šimonem od
bílého lwa a s Wilémem Kaukolem z Popowic učinil poruč¬
níkem poslední wůle swé Mikuláš z Milena, majitel domu
u wrše w celetné ulici (č. 561), z čehož mu později wzešlo
práwo k dědictwí tohoto domu. Podobně pak roku 1434 po¬
slední wůlí městky Kláry Helmo^vé wdowy po Ondráčkowi
Helmowi připadlo jemu práwo na dwa její domy na Lauži
w Starém městě (č. 102) a na tak zwané mlýny Helmowy na
Poříčí. Po zajetí jeho sáhla obec na jeho jmění jako druhých
zajatých, a Pesík z Kunwalda, mocný tehdáž purkmistr, zjednal
si zejména zápisy od obce na pozůstalost Kláry Helmowé, tak
že tím spůsobem sobě ji přiwlastnil. Listem mírným smlu-
weným mezi stranami na začátku roku 1440 dosáhl Welwar
zároweň s druhými wězni propuštění na swobodu, ale do města
nesměl se wrátiti až teprw po dobytí Prahy Jiřím Poděbrad¬
ským roku 1448. Welwar nyní se hlásil také k práwům swým,
a dosáhl konečně nawrácení sobě domů a mlýnů Helmowých,
jak jinde wyprawowáno,47) wýpowědí Jiřího Poděbradského
dne 6 Září roku 1450. Od něho byl také mezitím roku 1449
a opět roku 1450 jmenowán konšelem, zemřel wšak již w roce
potomním w měsíci Říjnu (1451).

Jan Welwar zůstawil jediného syna jménem Samuele a
dceru Martu. Samuel byl hlawním dědicem, ježto mu otec
poslední wůlí swau (1451, 25. Září) odkázal jmenowitě domy
swé, jak we kterém bydlil (č. 627 a 611), tak také Helrnuw
") W díle VI na str. 192.

462

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstwo Pražské.

a u wrše i též Helmowy mlýny, ukládaje jemu, aby owdowělau
matku Barboru poctiwě u sebe chowal. Marta sestra Samuelowa
byla prowdána za krejčího jménem Wíta; jemu měl co wěno
její wyplatiti 50 kop grošů.48) Samuel kaupil roku 1455 tak
zwané mlýny Zárowské, někdy Olbramowy, na břehu Wltawy
za Židy proti Letné (č. 873) od synů Wácslawa Štuka Cholu-
pického za 90 kop, ale prodal je již o rok později (1456) obci
Starého města za 150 kop. Též prodal potom dům u wrše
(1457) i domy Helmowy (1462), ale za to kaupil roku 1461
statek znamenitý na wenkowé, Chlumec twrz s městečkem na
Cidlině a s druhým městečkem Chlumcem Starým i wsemi
Olesnicí , Kladruby , Wídní a Leicínem za 1800 kop od Jana
z Němčíc, jenž byl týž statek kaupil od pana Jana z Bergowa
a z Trosk.49)

Již snad za žiwota otcowa Samuel Welwar byl wstaupil
w manželstwí s Ofkau sestrau Wácslawa čili Waňka Walečow-

48) Wít krejčí nechtěl na odkaze tomto přestátí, nýbrž hlásil se k dílu
w celém dědictwí, řka prý „že jeho žena tak dobře jest dcera Wel-
warowa jako Samuel synu, ale spůsobil si tím nesnázi neopatrnau
řečí se Samuelem, když oba spolu odcházeli z raddy, před kterau
se pře jejich jednala. Samuel udal jej konšelům, prawě, „že když
Waše Milost kázala nám teď wystúpiti wen z raddy, poteklť jest
pan Wít na mne tuto řeči a řka: Dobrot’ se jest nynie tobě súditi,
že máš na ruku ; ale by ty sobě to řetězi oceliwými skowal, shledáš,
žef já to roztrhnu. Milí páni! jáť na ruku jiného nemám než pána
Boha, sprawedlnost, práwo a Waši Milost, anižt toto jinými řetězi
kuji než sprawedlností.u K tomu pan purkmistr a konšelé, jak zní
zápis w knize Staroměstské od roku 1417 (fol. 231) „Samuele z raddy
pustiwše, tázali pana Wita, koho by mienil tiem, když prawil, že
Samuel na ruku má, řkúce, žeby se to Jich Mtí wšech dotýkalo.
Odpowěděl Wít: Kdyžť na jiné budu odpowiedati, takéf na to od-
powěď dám, a budeliť se koho dotýkati, tenť odpowie; pakli nebude,
ale nechá tak. — Potom pak skrze příčinu urozeného pána, pana
Jiříka z Kunštatu a z Poděbrad dáno jest Wítowi swrchu psanému
wstúpenie do raddy přede pány, kdežto i pan Jiřík také byl jest,
a tu Wít prosil pánów a řka: Jakožť jsem před Waší Milostí měl
činiti s Samuelem, cožť jsem koli w tom proti Waší Milosti mluwil
neb učinil, prosím Wašie Milosti, abyŠte mi ráčili to pro pána Boha
odpustiti. A páni jemu to k přímluwě také páné Jiříkowě odpustili
a prominuli wšecko, tak aby se téhož potom ani k tomu podobného
nedopúštěP (8. Prosince 1451).

49) Reliquiae Tabul. II 309.

A. Měšťanstwo. 3. Změny w rodech, měšťanských. 4G3

ského, jehož druhá sestra Kateřina, jak se zdá, byla manželkau
zemana Raraše z Hrádku;50) kteréžto příbuzenstwí nemálo při¬
činilo ku powznešení jeho k weliké moci časem swýin, a za-
wdalo také příčinu, že se počal i sám brzy nazýwati Samuelem
z Hrádku a z Walečoivci , následkem pak zakaupení Chlumce
pokládati se také za zemana.51)

Wanělc z Wcdečoiva a z Kněžmosta w krajině za Mladau
Boleslawí byl nepochybně syuern některého z oněch dwau bratří
Walečowských Bartoše nebo Bernarta, kteří se horliwě při¬
drželi Žižky po jeho odlaučení od Táborů a stáli po jeho
smrti w bratrstwu Sirotčím. Roku 1440 byl se stal jedním
z poručníků Mikuláše Kněžeweského, zemřelého na Mělníce
po útěku ze Žebráka, wedlé Beneše z Mokrowaus a Wiléma
z Talmberka. Roku 1448 přitáhl s wojskem Jiřího Poděbrad¬
ského do Prahy, a stále se odtud we městě usadil. Již r. 1449
Jiří co spráwce učinil jej wedlé Jana Welwara konšelem na
Starém městě, we kterémžto úřadě zůstal až do roku 1452.
Jak jsme jinde již powěděli, kdjž Jiří Poděbradský po wítěz-
ných bojích se stranau proti wnau roku 1452 sněmem zwolen

50) W zápise w knize Staroměstské od r. 1417 k roku 1469 (fol. 259)
jmenuje Samuel Wanka z WáleČowa šwakrem swým; o Ramšowi
pak jest zápis w knize Staroměstské od roku 1445 (fol. 110), kdež
kupuje dům za sw. Mikulášem (část č. 27) famosus dominus Ramess
de Hrádek pro se, Katherina conjuge sua nec nou domina Ofka,
strenui mil i ti s domini Samuel de Hrádek et de Waleczow uxore, a
jiný zápis později r. 1481, kterým Otká (uxor generosi dni. Samuelis
de Hrádek et in Waleczow) dům ten samotna, tedy již co jediná
držitelka, zase prodáwá. Saudíme z toho, že Kateřina a Ofka byly
sestry a na manželstwí s Ofkau zakládalo se swatowstwí Samuelowo
jak s Waňkem Walečowským tak s Ramšem z Hrádku.

51) Ponejprw Samuel Welwar nazýwá se Samuelem z Hrádku w seznamu
konšelů Staroměstských roku 1458. Roku 1463 jmenuje se rowněž
w seznamu konšelů statečným rytířem panem Samuelem z Hrádku
a z Chlumce, a roku 1466 egregius equestris ordinis dominus Samuel
de Hrádek et de Waleczow. — Užíwání názwu z Walečowa zakládalo
se nepochybně na dědičném spolku, který měl Samuel s Waňkem
Walečowským, o němž děje se zmínka pozdější (z roku 1484) w Re-
liquiae Tab. I 145. Podobný spolek měl nejspíš dříwe již s Ramšem
z Hrádku, ač o tom se pamět nezachowala.

464

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obywatelstwo Pražské.

byl za spráwce zemského a přidána k němu radda wolená ze
tří stawů, stal se Waněk Walečowský jedním z jedenácti členů
raddy této, a již roku potomuího (1453) powýšen jest za pod¬
komoří králowstwí českého, w kterémžto úřadě zůstal odtud
za potomního panowání krále Ladislawa a krále Jiřího po
16 let, až totiž do roku 1468.

Již roku 1452 Waněk Walečowský kaupil sobě dům někdy
Mikuláše Kněžeweského w celetné ulici (č. 597) od Jiřího Podě¬
bradského, na nějž jak jinde wyprawowáno poručenstwí nad
pozůstalostí Mikulášowau bylo přeneseno, a týmž spňsobem
z této pozůstalosti dostala se mu twrz w Žiřicích i dwůr někdy
Názůw w Košířích s winnicemi k němu poplatnými.52) O dwě
léta později kaupil statky zápisné w Klíčanech a Hostících ,
w Tišících a w Rudči se clem w Kostelci na Labi od Heřmana
Sirotka ze Zhořce, který je byl kaupil od Jana a Bohuslawa
z Dražic, jak wýše powěděno (1454); bylt Heřman Sirotek
nejspíš jen prostředníkem této kaupě mezi osobami sobě ne¬
přátelskými. Neznámo pak jak brzy potom, ale aspoň před
rokem 1462, stal se Waněk z Walečowa pánem wětšíbo statku
na wenkowě, totiž hradu Opočna w kraji Hradeckém s příslu-
šenstwím nepochybně rozsáhlým. Náleželot k tomu již tehdáž
město Dobruška ; a Waněk Walečowský přikaupil k tomu
později (1467) také rychtu swobodnau w Jasenném u Skalice,53)
odkudž něco dále při Labi byly jeho také wesnice Čáslawky
a Černožice u Smiřic.54) Od swata swého Samuele z Hrádku
kaupil ještě později (1469) mlýny Helmowy za 1200 zlatých
uherských, kteréž byl Samuel od něho sobě wypůjčil tři léta
předtím (1466). 55) W sausedstwí jich pak později přikaupil
také mlýny na Kameni s jich příslušenstwím od Wácslawa
Cwoka.

Od roku 1452, kteréhožto roku Waněk Walečowský byl
se stal králowským podkomořím, Samuel z Hrádku byl stále

52) Paměti o tom w knize Staroměstské od r. 1417 fol. 233 a w Diplom,
regis Georgii fol. 420.

53) Listina o tom w archivu řádu Maltanského w Praze.

54) Reliquiae Tab. II 405.

55) Zápis w knize Staroměstské od r. 1417 fol. 259.

A. Méstansiwo. 3. Změny iv rodech měšťanských

4í >5

konšelem na Starém městě, a po Waňkovi Walečovském ná-
sledowal roku 1468 také w úřadě podkomořském, kterého se
Waněk vzdal nejspíš dobrowolné čtyry léta před smrtí swau.
Zemřelt roku 1472 dne 19. Února, zůstawiw syna Viktorinci,
ještě nezletilého, pod poručnictvím Samuelovým.56) Přežila jej
také druhá manželka jeho Ofka a několik jejích dcer z prwního
jejího manželstwí, tedy jeho nevlastní.57) Yiktorin však zemřel
w krátce po dosažení práwních let roku 1484 neb ještě něco
dříve.

Samuel z Hrádku a z Walečowa co podkomoří zaujímal
důležité místo v raddě královské, a jak na svém místě vy¬
pravováno, proslul také co wojewňdce v čele válečného lidu
měst královských za wálky s Matiášem Korvinem. W straně
přijímajících pod obojí požíval vážnosti jakožto jeden z před¬
ních jejích vůdců a zastánců. O saukromé povaze jeho sau-
dili sauwěcí rozdílně. Winén byl z lakomství a zištnosti, a
dávána jemu vina z nesprávností rozličných, pro které roku
1476 tehdejší konšelé Staroměstští stiháni byli pokutami od
pobauřené obce, k čemuž příčinu zavdal, zůstávaje i co pod¬
komoří v úřadě konšelském proti obyčeji. U krále Wladislava
upadl v nemilost nejspíš pro své rozhodné chování ve věcech
náboženství v létech, když se král dal nakloniti k nepřátel¬
ským skutkům proti straně podobojí. Roku 1486 byl zbaven
podkomořství, a zkusiv potom nesnáze z rozličných stran,
zemřel jen o dvě léta později (1488).56)

£‘j Reliquiae Tab. 1 145.

S7) O těch jest zmínka w Starých letop. Českých 212. W Staroměstském
Lib. miscell. fol. 96 uwodí se roku 1470 jedna z nich jménem Bar¬
bora, wedlé ní wšak také dwa synové Ofčini Jan a Pavel, ovšem
též Waňkovi nevlastni.

;,Rj kamže 246. Nepříznivě vyslovují se o něm Staré letop. 212. Co se tam
k zištnosti jeho vztahuje, upominá poněkud na chováni jeho k svatovi
Witovi, o kterém viz výše pozn. 43 na str. 462. Příznivý úsudek
o něm vyslovuje saučasný Bartoš z Prachňan v Pamětech Dacických
pag. 63; pravě: muž maudrý, jehož pověst zněla po mnoho zemích,
milovník veliký kalicha Božího, kterýž za krále Wladislava mnoho
zármutkův trpěl, také i od pánův Pražanův spolu svých měšťanův

dbmek. Dějepis Prahy.

30

466

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstico Prahlé

Dědici po něm byli dvva synowé jeho, Jiřík a Pawel
z Hrádku a z Walečowa.59) Jiřík připomíná se roku 1495 co
držitel mlýnů na Kameni a ostrowa proti Bubnům, roku pak
1499 nazýwá se úředníkem králowským na horách Jílow-
ských.60) Roku 1512 kaupil sobě dům w Chudobicích na Nr wém
městě. Bratr jeho Pawel měl po otci oba domy někdy Wel-
warowy w uličce za Týnem, při kterých se připomíná také
zahrádka toho času (1496). Roku 1499 kaupil sobě také dům
na Poříčí blíže mlýnů Helmowých (č. 1219) a roku 1503 domek
wedlé kostela sw. Jana na Bojišti, jak jinde zmíněno. Onen
na Poříčí prodal roku 1517 bratru swému Jiříkowi, od něhož
ještě téhož roku kaupila jej obec Staroměstská; jest to pak
o Jiříkowi Samuelowu poslední zmínka. Nejspíš w krátce potom
zemřel. Pawel, o jehož weřejué činnosti nějaké nic není znáni*.*,
byl žiw asi do roku 1522; w držení dwau domů jeho w ulici
Týnské nacházela se roku 1524 wdowa jeho paní Aneška ze
Smiřic. Panstwí Chlumeckého bvl Samuel z Hrádku ještě za
žiwota swého postaupil Jindřichowi z Baště, jinak nám ne¬
známému. (il)

Wáženau rodinau měštanskau w Praze, která w různici
mezi stranami za času Pešíka z Kunwalda a Pawla z Dětři-
chowic neměla značného účastenstwí, byli Holcoicé. Připomíná
se z nich nejprwé Wácslcitv Holec syn Blažkůw z Litomyšle,
který sobě roku 1428 kaupil dům u zlaté štiky w rohu Dlauhé
třídy (č. 705), potom pak prodaw jej kaupil sobě dům někdy
Jana Bradatého wedlé sw. Martina we zdi, nyní Platayz zwauý
(č. 416), od wdowy jeho Doroty a syna Wácslawa (1434). Dum
ten zachowal se odtud při potomcích jeho po celé století. Mělf
syna téhož jména, Wácslciiva Holce, který se připomíná co
konšel Staroměstský od roku 1448, mezi prwními totiž konšely,
které sadil Jiří Poděbradský po dobytí Prahy, a potom často

',9) Uwodí se co synowé jeho w tom pořádku wedlé sebe roku 1492
w Reliq. Tab. I. 183.

eo) Wiz Archiw Český VI 582.

61) Zápis o tom bez udání roku uwodí Wsebrd w díle swém na str. 274
wydáni Jirečkowa.

A. Měsfanstw o. 3. Změny w rodech měšťanských.

467

až do roku 1483. °2) Roku posledně řečeného nazýwá se Wácsla-
wem Holcem z Kivětnice dle twrze a wsi toho jména nedaleko
ťJwalu, která mu náležela. Mimo to měl také Jenštein w kra¬
jině od Prahy k Brandýsu a jinau twrz Wresek u Nowého
zámku w kraji Litoměřickém.63) Zerařew mezi léty 1483 a 1488
zůstawil pokud známo dwa syny Viktoři na a Sigmunda , kteří
nejspíš oba společně dědili Kwětnici; Viktorin pak obdržel
také dům oteowský wedlé sw. Martina. Sigmund kaupil sobě
r. 1486 dům u sedmi andělů, který byl někdy náležel Matěj o wi
Laudowi s Chlumčan (č. 451), potom druhý dům za tímto sto¬
jící u půl kola za sw. Michalem (č. 435). Obadwa prodaw
roku 1499, kaupil sobě nejprwé důra u tří měsíců (č. 613)
w Dlauhé třídě a také snad asi toho času dům w rynku někdy
markrabí Jošta, tehdáž u korábu zwaný (č. 930), ale opět pro¬
dal tento i snad onen dům roku 1505, a odtud nacházíme jej
w držení powěstného domu u slona (č. 610) rowněž na rynku
Staroměstském. Viktorin zemřel roku 1505, zůstawiw sirotky
pod poručnictwím bratra swého Sigmunda; wdowa po něm
Marta wstaupila wšak ještě téhož roku we druhé manželstwí
s Martinem z Kwětnice, nepochybně z téhož rodu Holců, jejž
následkem toho nacházíme w držení domu wedlé sw. Martina
w létech 1512 až 1517. 64)

Sigmund i Martin zastáwali po wíce let úřad konšelský.
Sigmund od roku 1488, Martin od r. 1510, a oba horlivě se
přičiňowali o obecné dobré. Sigmund jmenowitě se hlawně
wvnasnažil o zřízení špitálu sw. Pawla za branau Poříčskau
(1504). Martin roku 1512 konal důležité poselstwí ku králi
Wladislawowi do Budína; obadwa pak wedlé sebe roku 1513

62) Wácslaw Holec otec Wácslawa čili Waňka mladšího jmenuje se
nebožtíkem roku 1452 w Staroměstském Lib. miscell. fol. 413.

63) Reliquiae Tabul. II 396.

*«) Sigmund se jmenuje wýslowně synem Wácslawowým, Sigismundus
de Kwietnicz natus Wenceslai Holecz, w kDize Staroměstské od roku
1445 fol. 185 r. 1488; Viktorin pak w Lib. miscell. fol. 214 r. 1482,
když ještě za žiwota otcowa wstaupil w manželstwí s Martau dcerau
Blažka sladowníka, jenž od roku 1457 držel dům někdy Wácslawa
Holce staršího u zlaté štiky.

Kniha IV. Oddíl dralnj. 11. Obi/icatclstwo Pražské.

468

jmenowáni byli mezi osobami zwolenými od weškerého stawu
městského za zřízence k hájení swobod toho stawu w tehdejším
sporu se stawem panským a .rytířským. Zemřeli w krátkém
čase po sobě, „Martin, konšel městu hodný, užitečný a maudrý
obojímu městu a, jak jej nazýwá sauwěký letopisec, roku 1518,
Sigmuud roku 1520. 65)

Mezi zámožnými měštany Pražskými sluší jmenowati také
Wácslawa Civoka pekaře, sauseda Nowoměstského, jinak Waúka
Cwočka, který měl od roku 1415 dům nárožní na Příkopě
(č. 855) wedlé ulice Křížalowy, později pak (1429; jiný dům
nárožní na Poříčí za sw. Petrem (č. 1184) blíž mlýnů křížow-
nických (č. 1224), z nichž jeden, osmý w pořadí od břehu, též
jemu náležel (1431). Jak jsme již na jiných místech wypra-
wowali, kaupil kdysi w létech wálky náboženské Libeň a Holi-
šo wice od Johánka Kolodějského z rodu Rotlewň a potom také
^1)0) na Kameni od Jana Welwara i s ostrowem welkvm proti
Bubnům jakož i příwozem tamějším přes rameno Wltawy. 6S)

Wácslaw Cwok byl konšelem na Nowém městě w létech
1430 a 1432, potom pak zase roku 1436 mezi konšel v. které
btaroměst.ští posledně dosadili w Nowém městě. Když potom
císař Sigmund dne 30 Srpna roku toho sadil nowé konšely,
Wácslaw Cwok nebyl mezi nimi. Nicméně potom od císaře
dostaly se mu zápisy na 200 kop na J Březiněwsi za Libní
křížowníků Swatomařských na Malé straně (1436) a na 100
kop na wsi Trebonicich za Motolem kláštera Břewnowského
(1437). 67) Bylo to wšak jen we dluzích za potřeby dodané ke

) Od Holců těchto rozdílný byl Wácslaw Holec, který měl od r. 1414
do roku 1453 dům w Dlauhé třídě (č. 742) a byl konšelem w létech
1422 až 1436. Neb se otec jeho jmenowal Walentin. Roku 1433
uwodí se syn jeho Jan a w létech 1451 až 1458 zeť jeho Augustin.
Jiného rodu také nejspíš byl Hawel Holec, který roku 1430 kaupil
dům u černé růže na Příkopě (Č. 853) od mistrů národu Českého.

“ Roku 1154 stala se wýpowěd konšelů Nowoměstských w různici mezi
Wácslawem Cwokem a rybáři z Buben, úročmky jeho, o požitky z řeče¬
ného ostrowa a z řeky i z přiwozu, kteráž se nachází w knize Nowo-
městské z toho času fol. G 46.

C ) Archiv Český I 519, též Dobnerowa Monumenta VI 170.

A. Méiťcínstivo 3. Změny w rodech měšťanských.

469

dworu králowskému, nikoli za služby jiného spůsobu. Cwok
patrně neznal se k straně, která za císaře Sigmunda a potom
wedeníin Pešíka z Kunwalda a Pawla Dětřichowic wládla
Prahau; neb naopak hned po dobytí Prahy Jiřím Poděbrad¬
ským jmenowán jest od něho prvvním konšelem na Nowém
městě, a w úřadě konšelském nacházel se také potom w létech
1450 až 1452. Maje tři syny a dvvě dcery, Cwok roku 1453
starší z těchto dwau dcer Aničce, manželce Haškowě, postau-
pil zápisu swého na Třebonice ; 6S) druhy pak zápis na Březině-
wes wydal Heřmanowi Sirotkowi ze Zhořce za summu 200 kop,
na kterau zněl. 69J Roku 1455, krátce před smrtí swau, učinil
poslední wůli, kterau za dědice ostatního jmění swého, ze¬
jména domu na Poříčí, mlýnů na Kameni a Libně ustanowil
tři syny swé, Jana. Wácslawa a Jindřicha i mladší dceru Mandu.
Jan nejstarší z nich byl poručníkem nad druhými spolu s bra¬
trem Cwokowým Matějem Okantem. 70j Manželka Cwokowa
Anna připomíná se co vvdowa již roku 1456. 71) Za dědiců
řečených jmění Wácslawa Cwoka po některém čase se roz¬
ptýlilo. Libeň dostala se, jak jinde zmíněno, prodejem od Jana
syna Cwokowa Janowi Wlašimskému z Cimberka;72) mlýny
pak na Kameni prodal mladší syn Wácslaw Waňkowi Wale-
čowskému. 73j

Z přehlídky této čelnějších rodů Pražských w 15. století
widěti jest, že wšeckv wíce neb méně za základ bohatstwí

68) W knize Nowoměstské z toho času fol. F 29.

69) W knize Nowoměstské fol. H 40 a w originále kláštera Maltacského
w Praze.

70) Poslední wůle tato jest zapsána w knize Nowoměstské fol. V 7.

71) W knize winniční fol. C 5.

72) Reliquiae Tabul. II 408.

73) Wiz na str. 464. O prodeji tom zachowala se toliko zmínka w li¬
stině z roku 1495 w tak zwaném Chaos rerum memorabilium měst¬
ského archivu Pražského II 810, kdež bez udání času prawí se, že
Wácslaw Cwok prodal Waňkowi z Walečowa. Poněwadž wšak w po¬
slední wůli Wácslawa Cwoka mlýn na Kameni uwodí se ještě w jeho
držení, musil se prodej ten státi teprw později, a tedy mladším Wác-
slawem Cwokem. Tento se w listině z roku 1474 w Archive Če¬
ském VII 673 nazýwá Wácslawem Cwokem z Wlkanowa.

470

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

swého snažily se nabyti statků zemských na wenkowé, k čemuž
měšťané Pražští od dáwného času byli opráwnéni. Tím jednot-
liwé rodiny nowěji w vniklé práwé tak jako mnohé rodiny
starší, zwlášté půwodu německého, přecházely časem ze stawu
městského do stawu zemanského, aniž bylo to do té doby
upraweno určitým nějakým zákonem. Jednotliwí takowíto ze-
maué půwodu městského, zwlášté kteří se wvznamenali wojen-
skými zásluhami, dosáhli při whodných příležitostech také
pasowání na rytířstwí. Takowým nepochybně spůsobem dosáhl
na příklad Samuel Welwar, že se již roku 1463 nazýwal sta¬
tečným rytířem. Z téhož názwu těšil se o něco později konšel
Nowoměstský Klíma Kostelák saukenník, rodilý z Kostelce,
když roku 1471 nacházeje se w poselstwí do Polska, které podá-
walo králowstwí Wladislawowi, pasowáu byl na rytířstwí otcem
jeho Kazimírem, králem polským, 74) ač o něm newírne ani,
měl-li jaký statek zemanský. Přicházelot we zwyk práwé potom
za panowání krále Wladislawa udělowání erbů co dědičného
wyznamenáuí osobám stawu městského i nižšího, které jim
poskytowalo jakési přednosti proti jiným i bez wétšího jmění.
Na důležitém snémě zemském roku 1497 král Wladislaw usta-
nowil, aby ti, kterým by od něho erb dán byl, ne sice sami,
ale dědici jich měli práwa do desk sobě klásti, to jest statky
swobodné zemské sobě kupowati ; kdož by pak práwa toho
užil, aby od té chwíle nechal řemesla a jiných důchodů čili
žiwností městských a chowal se dle řádu rytířského 75) Ačkoli
měštanům Pražským nepřinášelo to žádného hmotného pro¬
spěchu, protože práwo klásti sobě do desk měli i bez toho,
nicméně čest erbu uděleného od krále byla i od nich wyhle-
dáwána. S erbem spojowal se také čestný názew dle místního
jména nějakého bud skutečného bud také jen wymyšleného. Ta¬
kowým spůsobem byl měšťanu Staroměstskému Janowi Wlčímu-
hrdlu udělen erb s názwem se Wšehrd, jehož užíwal také Jan
Šlechta sekretář králowský, s ním příbuzný, potom pak jim

74) Clemens Kosteleczky honoře militiae a rege Poloniae donatus, píše
se o něm roku toho w knize Nowoměstské fol. A 5.

75) Reliquiae Tabul. II. Íd7.

A Méšťanstwo. 4. Žulé Pražští.

471

společně roku 1500 znak jejich polepšen ; 76j podobně od krále
Wladislawa Jan Pasek obdržel erb a názew z Wratu, Jan
Hlawsa erb a názew z Liboslawě, též jiní podobně. 77) Celkem
byl wšak počet takowýehto měštanů „erbowních“ ještě skrowný
toho času: později teprw se walné rozmnožil.

Z téhož přehledu wynikajících měšťanských rodin w Praze,
jak nám bylo možno ze zachowaných pamětí jej sestawiti, také
jest patrno, že i w této době nestal se žáilný pokrok w ustá¬
lení jmen, tak aby totéž příjmí bylo se zachowalo w každé
rodině od předku na potomky ; ano bylo toho i při čelnějších
rodinách českých zde uwedených w menší míře než při rodi¬
nách německých století čtrnáctého. Tím méně zachowáwala se
tatáž jména při obywatelstwu ostatním, pročež také sestawo-
wání měšťanských rodopisů toho času jest welice nesnadné.
Spůsob užíwání jmen křestných i příjmení a přezdíwek krom
malých rozdílů zůstáwal po celý ten čas týž, jak jsme o něm
pojednali obšírně we starším oddělení.

4.

Židé Pražští.

Wtdlé křesťanského obywatelstwu Prahy zaujímali Židé
i w této dobé co zwláštní obec sídla swá od ostatních oddělená
na Starém městě Pražském, kdež, jak na swém místě ukázáno,
přibylo jim něco prostranstwí získáním místa pro hřbitow
w bezpostředném sausedstwí swém. Naproti tomu pozbyli staro-
dáwného hřbitowa swého čili tak zwané zahrady židowské
s domy k ní přistawenými na Nowéin městě. Za to nejspíše
směli si tehdáž kaupiti domy w Jámě, ano i zříditi školu ži-
dowskau při nich, jak na swém místě powěděno; při čemž
wšak dlauho nezůstalo. Držení domů w jiných částech měst
Pražských nebylo Židům dowoleno. Jen jedna ještě wýjimka

,b) Wiz Archiv Český VI 585.

”) Jan Pasek nazýwá se z Wratu ponejprw roku 1512 Monum. univ.
Prag. II 239, Jan Hlawsa s názwem z Liboslawě teprw 1515 w se¬
znamu konšelů toho roku.

472

Kniha IV Oddíl druhu. II. Úbyivatclstiou Pražské.

stala se nedlaubo potom, že totiž roku 1489 král Wladislaw
dal powolení Angelinowi Židu lékaři, jehož služeb užíwal při
dwoře swém, aby si směl kaupiti dům w Menším mésté Praž¬
ském a w néin bydliti, aby byl blíže dworu králowskéko, který
se tebdá již nacházel 11a hradé Pražském. Stalo se to s wý-
slowným wymínéním, aby žádny Žid wíce nebyl w tom mésté
krom něho.78) Angelin lékař následkem toho kaupil si dům
w ulici Strahowské (část č. 256), a držel jej až do smrti swé
(1497), po něm wšak také jeho bratří, a od nich prodán jest
dále Izaakowi Židu z Plzné (1505). Teprw roku 1509 stal se
tomu konec prodejem domu od Izaaka zase křesťanskému sau-
sedu Janowi Zajíčkowi šewci. Příklad ten, který měl bytí je¬
diný, byl nicméně mezitím následowán ještě nékolikkrát, ač
neprawí se, na jakém práwním základé. Koku totiž 1503 kau
pil si Žid Jakub Launský dům vvedlé Augelinowa domu od
Wácslawa řezníka (též část č. 256). Po něm držela jej wdowa
jeho Žehla (1507), až prodala jej roku 1513 panu Tobiášowi
Kapléřowi ze Sulewic, purkrabí Karlšteinskému. Na protější
straně w též ulici kaupil si roku 1492 jeden dům Žid Šimon
(č. 213), a nedaleko něho saused Wácslaw Sauček bečwář pro¬
dal dům swůj (č. 208) roku 1507 Samuelowi Židu. Šimon Žid
prodal wšak onen dům roku 1509 Hanušowi tesaři. Po Samue¬
lowi následowala w držení wdowa jeho Otilie; prodala pak již
roku 1510 Izákowi Židu zeti swému ; nejspíše wšak ani jemu
nebylo wýjimečné držení takowé dlauho strpěno.

Základem práw a zřízení Židů Pražských i wšech jiných
w zemi české, jakožto příslušníků jedné obce, zůstáwalo wždv
privilegium krále Otakara II z roku 1254. Bylot jim nowě
stwrzeno králem Ladislawem hned w prwním roce jeho pano-
wání (1454, 17 Kw.). Židé pokládáni byli wždy za bezpostředné
příslušníky komory králowské, a stáli tudy pod mocí králowského
podkomoří, tak že moc úřadů městských dle prawidla 11a ně se
newztahowala. Toliko pro zločiny byli Židé jako jiní obywatelé

,s) Powolení to nachází se zapsáno w knize Malostranské k tomu rokli
fol. C 22.

A. Měšťanstwo. 4. Žiclé Pražští.

473

stiháni saudem konšelským, jakož swědčí o tom zpráwy naho¬
dilé o několika poprawách osob židowských w Praze. Tak byla
roku 1498 Židowka Bělská upálena pro strojení prachů otrav¬
ných. Roku 1513 Žid jeden, který druhého nožem do smrti
uhodl we swádě, wywedeu byl na břeh Wltawy za Židy, kdež
kat uřezal mu jazyk a oči wylaupil. Roku 151(3 dwa od-
sauzení, že dělali lichau minci, jeden křesťan a druhý Žid,
stati jsau za Horskau branau; roku pak 1519 dwa Židé na
práwě Nowoměstském jsau oběšeni pro pokus o krádež w ko¬
stele sw. Štěpána- Co obyčej židowský wypisuje přitom starý
letopisec, kterak odsauzený roku 1516 oblečen by 1 w bílý
oděw, čepičku bílau plátěnnau i nohawice bílé, a jda na smrt
zpíwal až za Horskau bránu, tak též pak o d^wau roku 1519,
že byli oblečeni do bílých košil, karkule plátěnné měli na hlawě
a nohy též plátuem obšité, rowněž že wedeni na poprawu zpí-
wali, a když je kat měl strčiti s řebříku. wolal každý židow-
sky : Adonai hu haila hin. Dokudž ti wiseli na šibenici, jiní
Židé Pražští nesměli prý masa jisti ; protož prý dobře to upla¬
tili konšelům a katu, aby je zutí mil, aby toho byli sproštěni.

O wlastním zřízení obce židowské w Praze, jak we swět-
ských wěcech tak náboženských, zachowalo se tak málo zpráw,
že o něm i w této době newíme w podstatě wíc než za star¬
šího času. Jsau jednotliwé zmínky o starších Židech čili baši-
mech, o rychtáři židowském. o školnících a mistřich i kanto¬
ři ch, ale nelze nikterak určitěji a podrobněji wypsati obor
činnosti jednoho každého z těchto úřadů. Roku 1520 jmenuje
se rychtářem Izaak, mistrem školním (magister scholae Ju-
daeorum) roku 1437 Izaak Pinkáš. W témž snad smyslu při¬
pomínají se Jakub Žid mistr roku 1521, Hošek Žid mistr
1523, Izaak školník 1519, Lew školník 1523, a Majer „kantor
starýu roku 1521 Při slawných příležitostech obec židowská
objewowala se podobně jako obce jednotliwých měst Pražských
neb cechowé pod zwláštní swau korauhwt Děje se o ní zmínka
roku 1490, když w Praze bylo slaweno korunowání krále
Wladislawa na králowstwí uherské. Židé tehrláž pod korauhwí
swau učinili zwláštní průwod po rynku Staroměstském nesauce

474

Kniha IV. Oddíl druhý. JI. tJbywatelstwu Pražské

prautky s jablky. 79j Podobně roku 1497, když král Wladislaw
přijel do Prahy z Uher, Židé wedlé jiného obywatelstwa wyšli
jemu wstříc, pěkně prý zpíwajíee lomenými hlas)80) Korau-
hew, jak o ní Hájek píše, byla čerwená a 11a ní štít Dawidůw
a pečet Šalomaunowa. Dáwného půwodu bylo nařízení, že měl
Žid od křestana rozeznáwati se w odéwu; aby totiž raucha
swá měli s tak zwaným ožídlím na krku, ne s obyčejným
obojkem. 81)

Co se nám pamětí zachowalo z oné doby o žiwnostech
Židů Pražských, wyswítá z nich welmi zřetelně, že s dílem
řemeslnickým téměř dokonce se nezanášeli. Wýjimkau bez
mála jedinau bylo řeznictwí čili masařstwí, kterého Židé mu¬
sili prowozowati sami pro zwláštnosti swé náboženské. W době
osmileté od roku 1518 až do roku 152(3, ze které máme zá¬
pisy o domích židowských,82) jmenují se mezi majiteli jich
čtyři řezníci židowští, a bylo jich nejspíš o několik wíce. Jinak
jest z týchž let zmínka o jednom brusiči neboli šleifíři Eliášowi,
o Majerowi impressorowi, o kterém jsme jinde již wzpomněli,
a o Izákowi „jakož brady střiže-, tedy bradíři židowském.
O jiném řemesle w prawém smyslu toho slowa nemáme mezi
nimi paměti. Z jiných zaměstnání připomínají se w témž osmi¬
letí 3 šenkéři wína a čtyři lékaři, což wýznamné jest. Zdá se,
že w lékařském umění Židé wynikali, jakž stwrzuje se zpráwau
o Angelinowi Židu lékaři při dwoře krále Wladislawa.

Wětší náchylnost měli Židé k obchodům rozličného spů-
sobu a k peněžnictwí. Co se prwního týče, byli owšem značně
obmezeni, protože nejwíce obchodů tehdáž obyčejných nesměli
prowozowati jinde než we swém městě. Jinde w Praze bylo
jim dowoleno jen o trzích prowozowati tandléřstwí. W osmi
létech wýše zmíněných jmenují se dwa židowští kupci a dwa
hokynáři mezi majiteli domů židowských. Naproti tomu Židé

79) Rukopis Budišinský 56 pag. 239.

80) Mormm. univ. Prag. II 178.

8‘) Nařízení to nachází se w tak zwanérn práwě Soběslawském.

81) W knize totiž sjednoceného města Starého a Nowého, která se při
sklonku roku 1518 začíná.

A. Měšťanstwo. 4. Židé Pražští.

475

požíwali welkých wýhod tím, že křesťanům nebylo dowoleno
půjčowati penéz na úrok, ježto pokládáno to bylo za lichwu,
Židé pak měli w tom plnau swobodu. Protož půjčowání peněz
bylo mnohým z nich wýhradnau, jiným aspoň částečnau žiw-
ností welmi wýnosnau. Páni, zemané, měšťané a jiní lidé, kteří
potřebowali peněz cizích do času, byli w tom odkázáni na
Židy, aby od nich wypůjčowali, jestliže nechtěli statky swé
zawazovvati wěčnými platy, kterých škodliwost čím dále tím
wíc se uznáwala ; neb jen ten spůsob půjčky byl obwyklý mezi
křesťany. W létech 1497 až 1500, ze kterých se nám zacho-
wala zwláštní pamét o půjčkách takowých,83) bylo wíce než
40 rozličných rodin židowských, od kterých si tehdáž osoby
nejrozličnějších stawů z celé země peněz wypůjčowali. Zwláště
často jmenuje se mezi nimi Žalinan Hořowský Žid Pražský se
synem swým Majerem a zeti třemi, z nichž jeden též se jme-
nowal Majer, jiný Enoch a jiný Elchan, podobně Žid Hošek,
Žid Josef, Izrael a Izaak bratří, Žid Jakub Písecký, Samuel a
synowé jeho Lazar a Abraham, též Šalomaun i také Šimon Žid
z Malé strany, totiž onen, jenž po 17 let měl dům w Menším
mésté w ulici Strahowské, jak wýše zmíněno. Lze asi tyto
pokládati za nejbohatší mezi Pražskými Židy.

Židé půjčowali peníze bud na základy uej rozličnějšího
spůsobu bud na listy čili úpisy dlužní. W případu druhém
požíwali zwláštního zabezpečení tím, že dopomáhání práwa,
když se zakládalo na listě dlužním, proti osobám jakéhokoli
stawu, panského, zemanskéhoi také městského, příslušelo k saudu
purkrabí Pražského, tedy králowského úředníka, kterému zá¬
leželo na hájení jich co příslušníků komory králowské. Ustá¬
no wení to pocházelo z dáwného času, jmenowitě aspoň již ze
času krále Wácslawa IV. s4) Úrok čili lichwa, jak se obecněji

*3) Totiž Registra zápisů židowských w rukopise musea českého.

M) Swědectwí o tom nachází se w knize Staroměstské od roku 1417
fol. 74, kdež roku 1427 Wikéř z Myslí na, někdejší purkrabí hradu
Pražského, který jím byl od r. 1406 až do r. 1420, prawi, „kterak
on w tomto úřadu, když jest byl purkrabí Pražským a Židóm podlé
jich listów dopomáhal práwa k jich dlužníkům^, w jistém případě
se zachowal.

47(3

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obijivutehtwo Pražské

říkalo, b>la vysoká. Když se roku 1439 obec Novoměstská
za příčinau útrat na poselstwí ku králi Albrechtowi wypfijčila
dwadceti kop grošů od Žida Lazara, bylo vyjednáno lichvy
10 grošů za každý týden, což činí do roka 43 '/3 ze sta. Oby-
ěejué však se tobo Času platilo po groši z kopy do téhodne,
což činí ročně 86% ze sta. Později klesla tato licbva o víc
než o polovici, tak totiž, že obyčejně šly s kopy na týden
3 peníze, což by bylo 37'/, ze sta. Ale k tomu přicházely
často tak zvané rycarty čili reyčerty,95) jako by řekl opo-
zdívky, to jest, když se dlužník několik neděl splacením lichvy
opozdil, že přičtena jest lichva k jistině a šla z ní opět licbva,
čímž nezkušení dlužníci přicházeli ke ztrátám přes nadání ve¬
likým. Zhusta stávalo se, že krom toho Žid když na list půj¬
čoval, hned napřed strhnul si jistý zisk, tak že skutkem vy¬
platil méně, než na kterau sumiuu list zněl. Při půjčování
na základ stávalo se podobně, a krom toho zavdávala se
snadnější příležitost ku krádežem, ježto k Židům chodilo se
s kradenými wécmi co základy.

Wedlé náboženské nesnášeliwosti obapolné mezi krestany
a Židy byly to nejwíc tyto nezřízenosti, pro které Židé w Praze
jako téměř wšude jinde byli nenáwidéni jak u obecného lidu
tak i u jiných stawů, což časem mělo pro né trwalé škodliwé
následky. Jak jsme již při wyprawowání starších příběhů wi-
děli, lid Pražsky s chutí užil každé jakékoli příležitosti k ude¬
ření na Ž'dy a k laupení jich. Jak při wzbauření lidu roku
1422 pro stětí mnicha Jana Zeliwského a při dobytí Prahy
Jiřím Poděbradským roku 1448, tak opět později při vvelkém
wzbauření obcí proti konšelům wšech tří mést roku 1483 beze
wsí zwláštní příčiny k tomu dané stal se útok 11a Židy, tak
že domy jejich wesměs jsau wybity a pobráno jim wšecko na
škodu nejen jejich, nýbrž osob mnohých i stawu panského,
kterých základy u nich byly od zlata, od stříbra, klenotů a
jiných wěcí drahých.

8S) Slowo toto naskytujíci se w listině krále Wladislawa z roku 1497,
wytistěné n Celakowského (wiz str. 300) wzato jest nejspíš z wlu-
ského ritaido (francauzsky retard), které znamená zwlášté opoždění
s dluhem.

A. Měšťamtwo. 4, Židé Pražští.

477

Nedlauho potom počalo se wšak mnoho jiného protiwen-
stwí shrnowati na Židy. Jakožto příslušníci komory králowské
nebyli nikdy předtím potahowání k berním zemským, nýbrž
platili asi podobně jako kláštery nebo města podkomořskému
úřadu podřízená jisté summy roční přímo králi, w jichž uklá¬
dání na ně nikterak nebyl obmezen. Roku 1487 ponejprw na
sněme, když se jednalo o berni mimořádnau na wyplacení
Kolína pro krále, usnesli se stawowé, aby také Židé k tomu
znamenitau berní a pomoc dali, poněwadž prý země užíwají
,i lichwy znamenité beran. Na témž pak sněme stawowé do¬
tkli se lichwy židowské s jiné stránky obnowením starodáw
lieho zákazu křesťanům, kteří by se s Židy w ní súčastnili,
tak totiž, že peníze swé propůjčowali Židům, aby oni na
lichwu je pftjčowali a s nimi se o zisk dělili. Kde by se ta-
kowých peněz bylo doptáno, měly býti pobrány, a polowice
měla se doštati králi, polowice tomu, kdo to udal; křesťan
pak tím spůsobem prowinilý měl krom toho trestán býti.86)

Obecná nepřízeň, we které se Židé nacházeli, wedla toho
času k tomu, že jednotliwí Židé jak w Praze tak zwláště na
wenkowě přikazowali se rozličným pánům, to jest poddáwali
se pod jakausi ochranu jich, za kterau jim platili. Nicméně
na sněmě roku 1494 páni, wládvkowé, Pražané a jiná města
s ostřejšími nálezy wvstaupili proti nim w příčině přijímání kra¬
dených wěcí; kdož by koli wěc swau ukradenau postihl u Žida,
aby mu ji Žid ihned nawrátil beze wší wýplaty, a stala li se
mu tím jiná škoda, aby mu ji nahradil beze wšelikého od¬
poru neb zloděje mu oznámil; pakli by Žid toho neučinil, aby
mohlo mu saženo býti na statek i na hrdlo. Nad to pak půjčo-
wání peněz mělo Židům napotom dowoleno býti jen na zá¬
klady. nikoli na listy a na registra, to jest na zápisy w kni¬
hách městských nebo úřadu purkrabského, poněwadž by se
přitom dály zmatky weliké. čím dál tím wíce s rozhorlením
se žalowalo. kterak se lidé od Židů „k welikým záhubám roz-

**) Wiz Archiv Český IV 522. Zákaz takowý nachází se také již
w práwě Sobéslawském : „Item když by byl měštěnín nalezen s Židy
liehwěu, oc.

478

Kniha IV. Ocídil druhý. 11. Obywatelstivo Pražské

ličnými a nesnesitedlnýrai lichwami a škodami připrawují “ ,
ano obecně se žádalo, aby Židé mezi křestany trpěni nebyli.

K žalobám těmto wždy úsilnějším král Wladislaw roku
1497 dne 29 Kwětna wydal list, kterým příčiny stížností měly
býti odstraněny; ale stalo se to spůsobem, který tehdejšímu
obecnému přání nepostačowal. Předešlé nálezy sněmu proti
Židům patrně nebyly od krále schwáleny. Půjčowání peněz na
listy a na registra jak we městech wenkowských tak při úřadě
purkrabském mělo Židům i napotom zůstati swobodno, ano
dopauštělo se jim, když by kde při úřadě městském dluhu
swého wyupomínati nemohli, aby se k úřadu purkrabí Praž¬
ského obrátiti mohli o dopomožení. Toliko spůsob donucení
práwního k zaprawení dluhu měl býti zmírněn, aby totiž sešlo
s tak zwanéno ležení a s přílišných útrat saudních, ale za to
aby dlužník, když by nezaplatil do času, pokutowán byl zwý-
šením lichwy o bílý peníz na kopu míšenskau za týden. Mimo
to nařizowalo se snížení lichwy proti předešlé zwyklosti. Kdyžby
dluh činil 100 kop a byla půjčka na rok nebo na půl léta,
mělo býti lichwy 20 kop do roka; z půjček menších wšak
přes pět kop do roka nebo do půl léta dwa peníze bílé s kopy
české do téhodne, což činí ročně 24 '/4 ze sta: což by pak bylo
pod pět kop grošů českých, mělo záležeti na smluwení. Přitom
se zakazowalo připočítáwání rycartů. K zamezení toho, aby
dlužní list nezněl na wětší summu, než kterau Žid křestanu
skutečně wyplatil, nařízen byl prostředek welmi málo platný,
totiž aby úředník nebo písař, který zapisowal list do register,
napřed se pilné ptal dlužníka, kolik peněz obdržel, a jej upo¬
zornil, že když by list na wětší summu znějící zapsán byl, již
by mu potom žádná wýmluwa nepomohla.

Jinak list tento krále Wladislawa nese na sobě známky,
z kterých patrno jest, že měli Židé dobré přátely w kanceláři
králowské. Wykládá se w něm, proč prý Žid musil ze swých
peněz bráti wětší zisk nežli křestan. Když si křesťan kaupil
plat čili úrok, bral ze sta kop deset kop ročně. Žid měl míti
lichwy ze sta kop dwadcet. Proč? nebo prý křesťan béře swé
swobodně a toho požíwá, ale Žid ne tak, protože nejprw dáti

A. Měšťanstvo 4. Žirlé Pražští.

-179

musí, co králi jest powinen, za druhé musí platiti pánu, kte¬
rému se přikázal čili poručil; za třetí úroky (není jasno, jaké
se míní); za čtwrté, „že je stěžkem který úřad, kteréhož po¬
třebují, prázdny pustí* , to jest že musili Židé wšucle pod¬
plácet!, kde co u a úřadů potřebowali , konečně pak že musí
sami něco míti. čím by s ženami a dětmi žiwi byli (tak jakoby
křesťan ničeho nepotřebowal na žiwobytí). Ještě snažněji
omlauwá se w témž listě přijímání kradených wěcí od Židů
w základ. Nebo prý co kdo ukradne a přinese k nim, o tom
o mnohém newědí, by kradené bylo, a peněz na to půjčují;
ti, kterým ukradeno bylo, hledají u nich, a Židé neodwáží
se zapříti toho, aby nebyli pokutowáni, čímž by třikrát tolik
škody wzali, ale necktí jinak wrátiti než dle starého řádu za
wýplatu. Na tom nechce křestan přestátí, nýbrž žádá, aby
oznámili toho, od koho byla wěc zastawena. To wšak prý uči-
niti jest Židu wěc těžká a jako nesnesitedlná; nebo kdo ta-
kowau wéc učinil, Žid ho třeba jak žiw newiděl ani neznal;
takowý prý neřád práwa sečká, nýbrž odejde jak nejdál může,
aby nebyl postižen. A také prý co jest užitečněji křesťanům ?
Nebudau-li Židé na takowé wěci půjčowati, ten, kdož co ukradne,
půjde s tím dále, a komu bylo ukradeno, nebude-li to u Židů,
přijde o to docela, kdežto od Židů byl by toho mohl dostati
s malau škodau. Také prý se druhdy přihodí, že přijde k nim
lotr a Židé ho znají; rádi by se ho sprostili a nepůjčowali
jemu, ale činí jim sic rozličné pohrůžky. Mohlo by se také
státi, že někdo náhle potřebuje peněz pro znamenitau potřebu;
pošle swůj klenot nebo šat, aby jej zastawil; kdyby se Židé
ostýchali 11a to půjčiti, bojíce se by kradené bylo, byla by to
wěc lidem welmi obtížná. A protož, prawí král Wladislaw,
„nám se lépe a užitečněji zdá, aby Židé na takowé wěci půj-
čowali podlé obyčeje prwnějšího* , to jest tedy aby mnoho ne¬
dbali, je-li wěc kradená. Ze sauwěkého swědectwí wíme, že
toho času Židé mezi sebau sbírky činíwali, aby peněz měli
pohotowě, kdyby co na ně přišlo,87) totiž aby si za peníze

87) Mluwil tak o tom mistr Jan Pasek we shromáždění obce roku 1519.

Wiz Staré letop. české 427.

Kniha IV. OdcW druhý. II Obywatelstwo Pražské.

480

přátely jednali; myslíme, že list krále Wladislawa aspoň čá¬
stečné tau cestau zjednán byl.

Poněwadž na krále wznášeny by ly od Židů stížnosti, kterak
pr\ se jim dály mnohé obtíže, trápení a škody od některých
z pánů, z rytířstwa a jiných osob, král za jakési zwláštní
ochránce ustanowil brzy potom Židům Pražským pana Ji¬
řího Berku z Dubé a z Lipého, sudího dworského, w jiných
pak městech králowského podkomoří Albrechta z Leskowce, a
wydal nařízení weřejné z Budína dne 7 Září 1499, aby kdo
s Židy co čin i ti má, žádny na ně sám nesahal, nýbrž k těmto
úředníkům se obrátil, kteříž jediní měli jim rozkazowati. Král
mínil tím spůsobiti, aby Židům napotom nebylo potřeba jednot*
liwym pánům se přikazowati a jim se tudy poddáwati, jak
se za předešlého času dálo;88) když pak toho se tím nedocílilo,
jiným listem dne 17 Listopadu téhož roku přísně Židům za-
kazowal pod pokutau 100 kop grošů českých králi a 25 kop
bud panu Jiřímu Berkowi bud panu Albrechtowi Leskowci,
kterým jediným byli od něho poručeni. Každý, kdo sobě již
takowMu spusobein pána wzal, měl od něho ihned odpuštění
wzíti; sic měl wvhostěn býti z Prahy nebo z jiného města, we
kterém přebýwal.

Stawowé zemští mezitím setrwáwali při swéin usnešení
roku 1494. aby Židům půjčowání na listy a registra bylo za¬
mezeno, i wyšel konečné nález saudu zemského roku 1500,
aby Židé, kteří za kým dluhy tím spůsobem mají, do sw.
Hawla toho roku je wyupomínali ; kdyby tak neučinili, aby
o peníze přišli. Nález tento pak. jak se zdá, došel skutečného
splnění.89) Židé utekli se proti tomu ku králi jen potud, po¬
kud se tykalo úpisů dlužních znějících na delší dobu než do
sw. Hawla toho roku, které tedy před tím časem uporaínati

) Wiz přiklad takowého přikázání se Žida Barocha w Janowicích roku
1466 w Archive Českém VIT 667.

ř!-) Skutečně totiž registra zápisů židowských při úřadě purkrabstwí
Pražského roku 1497 po tehdejším listu krále Wladislawa začatá
končí se w úterý před sw. Kalixtem (13 Října), tedy 3 dni před
sw. Hawlem roku 1500.

A. Měšťanstwo. 4 Židé Pražští.

481

nemohli, i učinil w tom král Wladislaw jisté opatření listem
daným dne 29 Srpna roku 1500. Mezitím wždy zase zdwihaly
se hlasy z rozličných stran, aby Židé wůbec w zemi nebyli
trpěni, i zawdalo to příčinu k nowému jednání o záležitostech
jejich na sněmě roku 150 1: kterého wšak za tehdejší rozepře
mezi třemi stawy, nedáwno wzniklé, jen páni a rytíři bez měst
se účastnili. Králi Wladislawowi se podařilo nakloniti oba tyto
stawy, že se wzhledem ku privilegiím Židů, ježto měli od sta¬
rých králů českých, swolili, aby i napotom w zemi a koruně
české byli zachowáni, a wvdali od sebe i zwláštní list na to
Židům, kterým se wyměřowalo, jakým spůsobem se měli při
půjčkách a jiných žiwnostech sprawowati. Za to zawázali se
Židé oclwáděti králi ročně 500 kop grošů českých, čehož prý
předtím ani třetiny nedáwali; jiných berní nemělo se na nich
žádati. Jaké bylo wyměření práw, kterého se Židům dostalo,
není určitě známo, poněwadž se list nezachowal; tolik jen
zjewno, že kradených wěcí k sobě přijímati bylo jim zapo-
wěděno, půjčowání wšak na listy a zapisowání do register
purkrabských propuštěno, ač s nějakým obmezením.90)

S usnešením tímto, které se stalo jen od stawů panského
a zemanského, nebyl spokojen staw městský; ano w Praze
strhlo se i jakési wzbauření obce, kteráž žádala, aby Židé byli
celkem wyobcowáni, proti konšelům, že se o to nezasadili
dosti úsilně. Také wšak smýšlení druhých dwau stawů se po
několika létech zase změnilo, až konečně roku 1507 poselstwím
wypraweným do Budína ode wšech tří stawů wymoženo jest
na králi Wladislawowi, že wydal nařízení, aby Židů w Čechách,
na Morawě ani Slezsku nebylo; do roka měli se wyprodati a
wystěhowati jak z Prahy tak odjinud. Obci Pražské Starého
města bylo to oznámeno we shromáždění dne 31 Kwětna toho
roku; kteráž přijala to s welkým potěšením, a schwálila, aby
se tak stalo i aby se nikdo za Židy nepřimlauwal ani zjewně
ani tajně; kdo by proti tomu jednal, aby i s nimi města byl

p0) Listiny těchto wěcí se týkající nacházejí se dílem u Čelakowského

pag. 313—317, dílem w Archivu Českém IV 520, 522, V 456.

Tomek , Dějepis Prahy.

31

482

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obyivatelstivo Pražské

prázden.91) Skutečně začali se Židé, dříw než prošla lhůta,
stěhowati z Prahy; ale proti nadání mnozí z pánů, ač byli též
wypowědění Židů žádali, přijímali je nyní k sobě na statky
swé a do měst swých, chtíce tím spůsobem k sobě obrátiti
zisky z nich, které dotud král měl. Následkem toho král Wla-
dislaw roku 1508 nařízení swé o wypowědění Židů zase od
wolal, a listem daným dne 21 Kwětna téhož roku ustanowil
jim znowu za zwláštní ochránce pana Zdeňka Lwa z Rožmitála
nejwyššího purkrabí a Jindřicha Tunkle z Brníčka purkrabí
hradu Pražského. Z toho byla opětná nespokojenost w Praze;
obec odporowala; podařilo se wšak mocným přímluwáin nej¬
wyššího kancléře pana Albrechta Libšteinského z Kolowrat, že
swoleno k příročí až do příjezdu králowa do Prahy z Budína,
kdež tehdy sídlil, tak aby do té doby Židé směli w Praze
zůstati.9-)

Král Wladislaw přijel do Prahy roku 1509 za příčinau
kcrunowání mladšího syna swého Ludwíka na králowstwí;
i jednalo se o záležitosti Židů na dwau sněmích za jeho pří¬
tomnosti, o sw. Jeronymě (30 Září) téhož roku w Praze, a
w postě roku 1510 w Iíutnéhoře. Wšichni tři stawowé, páni,
zemané i města žádali, aby Židé byli ze země wypowědění ;
Židé naproti tomu utíkali se ku králi, odwoláwajíce se na
stará privilegia swá od králů českých i na swolení nedáwné
stawň samých, totiž pánů a rytířů z roku 1501, aby w zemi
zůstati směli. Král učinil rozhodnutí swé teprw na zpátečné
cestě z Čech do Uher listem daným z Olomauce dne 10 Března
1510, kterým dal Židům za práwo, aby totiž při obdarowáních
swých od předků jeho i při onom swolení sněmowním by li
zachowáni a zůstali w zemi bez útisků.93) Obecnému lidu
w Praze byla wýpowěd tato králowská wždy proti mysli ; drželt
se toho, že byli Židé již jednau králem samým ze země wy¬
powěděni. Konšelé wšak, kterým se w potomních létech za ro-

í”) Staré letop. české 280 a zápisy w Lib. vetust. přivil, pag. 238 jakož

také w tak zwaném Lib. rationum w archivu městském fol. 83.

M) Staré letop. 286.

93j Wiz u Čelakowského 339.

A. Měšťcínstivo 4. Židé Pražští.

483

zepře posawad tvwající se stawem panským a rytířským jed¬
nalo o naklonění krále k městům, hleděli zachowati pokoj we
městě; naopak prý někteří z pánů a zemanů pokaušeli se
užiti zlé wůle lidu proti Židům k spůsobení nesnáze konšelům,
ponoukajíce chudiny loupeže chtiwé. Mělo prý se w den weliko-
noční (16 Dubna) roku 1514 státi nějaké udeření na Židy;
ale konšelům dostalo se wýstrahy, a dowedli opatrně to přede¬
jiti. W tom stalo se o 14 dní později w pondělí dne 1 Kwětna
odpoledne, že Žid nějaký blázniwý udeřil pachole křesťanské
smrtelně. Tím pobouřil se obecný lid; se wšech stran běželi
ke branám židowským, chtíce drancowati. Rychtář a konšelé
krotili jak mohli, delší čas bez prospěchu; když lid od jedné
brány odpudili, sběhl se k jiné; již počala rwačka; w tom
prudký lijawec rozehnal lid, a zatím dostawili se žoldnéři ze
Starého i z Nowého města přiwolani, jimiž obsazeny brány
židowské i také radní dům dostatečně, tak že tím útok na
Židy konečně zabráněn.94)

Nicméně se brzy potom stala nějaká změna w poměrech
Židů Pražských, jak se zdá následkem dalšího wyjednáwání
tehdejšího s králem Wladislawem po rozličných poselstwích do
Budína, které wedlo konečně k jistému dohodnutí mezi králem
a městy w rozepřích stawowských. Král Wladislaw totiž Židy
Pražské poručil purkmistru a konšelům Starého města asi
týmž spůsobem, jak byli prwé poručeni pánům wýše zmíně¬
ným. Swědčí o tom přísaha, kterau toho času učinili starší
Židé i obecní starší Židowští purkmistru, konšelům a wší obci
„jakožto pánům jim od Jeho Milosti králowské daným,"95) a

Staré letop. č. 358.

® ’) Přísaha tato nachází se zapsána w Lib. rationum archivu městského
fol. 83, a zní takto : My starší Židé i také obecní starší přísaháme
pánu Bohu skrze desatero Božie píikázánie, kteréžto dal nám pán
Buoh skrze Mojžíše služebníka swého na huoře Sinai, a to beze
wšie lsti a 'podlé íímysluoiv pana purkmistra a pánuow Jich Milostí,
že chceme prawě a sprawedliwě činí ti najjasnějšiemu kniežeti a pánu
Wladislawowi uherskému a českému oc. králi a markrabí moraw-
skému oc. pánu našemu naj milosti wějšiemu, a panu purgmistru a
pánóm Jich Milosti i wší obci, pánóni nám od Jeho králoioské Mi¬
losti daným , obecnieho dobrého hleděti, chudému i bohatému, wdo-

484 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

usnesení obce Starého města w příčině Židů, kteréž se stalo
we shromáždění dne 30 Října roka 1515. Usnesením tímto
se nařizowalo předně, aby Žid žádný w Praze bydlící jiného
pána neměl než krále; pakli by který měl jiného pána, aby
do čtyř neděl wzal od něho odpuštění nebo do čtyř neděl
z města se wyhostil. Židé aby sausedům tohoto města nepůj-
čowali jinak než na základy, a to tak, jak bylo wy měřeno od
starodáwna. Na listy neměli půjčowati wíce než sto kop mí¬
šeňských a to jen do roka; když by Žid wíce půjčil aneb do
roka newyupomínal, anebo lichwy čekal déle než rok, měl
o to přijíti, leda by k půjčce wétší purkmistr a radda dali
zwláštní powolení. Registry purkrabskými nebo w kanceláři
králowské půjčky zawírati naprosto se zakazowalo. Kdo by se
tím spůsobem Židu zapsal, neměl býti powinen dluh mu za-
platiti; pakli by připrawen byl k zaplacení, mohl na právě měst¬
ském žádati navrácení, a Žid měl pak krom toho wyhnáu býti
z města. Usnešením tím také se nařizowalo snížení lichwy na polo-
wici toho, co ustanowowal předešle list krále Wladislawa roku
1497, totiž z každé kopy české jen dwa malé peníze, což činilo
12 V7 ze sta Mimo to se ustanowowalo o obchodech, jaké měli neb
neměli Židům býti dowoleny. Židé aby křesťanům w trhy newkra-
čowali ani se třeli, křesťanům w žádné koupi aby nepředáwali, na
wozy aby nelezli, ani před brány proti nim nechodili pod trestá¬
ním; suken uowýcli, kožichů nowých, tesáků, končířň, šawlí,
kordů, znowu připrawených i nowých měšců, tobolek, wáčků, aby
Židé neprodáwali ani dělali pod ztracením toho; kožichů, sukní,
šub wetchých a jakéhokoli šatstwa po ulicích ani po domích

wám i sirotkům prawě a sprawedliwě Činí ti a toho jinač nečiniti
pro nižádné dary ani pro nižádná přiezeň aneboli přátelstwo ani
pro nižádná jiná wěc, ale každému sprawedliwě a prawě činiri,
pomniece na desatero Božie přikázánie i na ty přísahy naše, kteréž
jsme přijali od pana purgmistra a pánuow Jich Milostí; i také při¬
saháme, což se krále J. Mti práw i také pana purgmistra a pánuow
win a pokut dotyce, nikoli netajiti, ale wěrně a prawě Jich Mtem
oznámiti. Toho nám pán Buoh .dopomáhaj. — O půwodu přísahy této
nic se neprawí; že wšak sauwisel se zwláštními běhy onoho času,
že to byla přísaha spůsobu tehdáž nowého, wyswitá z obsahu dosri
jasně.

A. Mésianstwo. 4. Židé Pražští.

485

aby nenosili než toliko we dni trhowé na místech tomu wy-
kázaných jakož na tarmarce aby prodáwali, wšak nosíc na rukau,
ne aby měli wěšeno na šrácích. Dále w obchody kramářům
i jiným obchodníkům neb řemeslníkům aby newkračowali a jim
nepřekáželi. Konečně k rozeznání po oděwu rozkazowalo se,
aby Židé wšichni w kuklách a w pláštích chodili; kdoby z nich
postižen byl bez kukly, měl platiti rychtáři dwa groše české
pokuty.96)

Ačkoli se usnešení tato stala se schwálením weliké obce,
předce w obecném lidu byl i potom odpor proti tomu, že měli
Židé wůbec trpěni býti w Praze, a nenáwist k nim projewo-
wala se rozličným spůsobem. Když roku 1516 oheň wypukl
w Židech, kterým shořel weliký dům Muňkůw w ulici židowské
za sw. Mikulášem, mnoho se stalo škody Židům od chátry;
bráno jim na potkání, co který wynesl z domu, a wybíjeny
jim i komory.97) Krátce před tím byli stati dwa zločinci, kteří
prý dítě prodáwali Židům, ale prý nedotržili.99) Wěřilof se,
že Židé swými časy zabíjeli křesťanské děti a krew z nich wy-
táčeli. Pro skutek takowý, newírne zdali dokázaný, byli roku
1504 we Strakonicích dwa Židé bratří upáleni i také matka
jejich.99) Powěsti takowé wždy tím wíce lid proti nim pod-
něcowali ; i přišlo k tomu w druhém roce po smrti krále Wla-
dislawa (1517), že obec Staroměstská w opak oněch nedáwných
usnešení uzawřela znowu, aby Židé z Prahy byli wypowěděni.
Nebylo to po wůli wážnějšího sausedstwa; sauwěký letopisec
prawí, že se to stalo od některých kožišníků a kramářů kterým
se owšem Židé widěli býti překážkau w jich obchodech, jmeno-
witě pak bohatého jakéhosi sauseda, Matěje Lomendy nožíře,
kterýž se k tomu přičinil, sadiw se s jiným sausedem o sto
kop, že tak bude. (4 Listop.). ,0°) Pobadači proti Židům drželi

96) Usneseni toto nachází se w témž Lib. rationum fol. 86, a krátká
zmínka děje se o něm w Starých letop. c. 391.

97) Staré letop. 403.

98) Tam že 402.

") Tam že 266.

,0°) Tamžc 411.

486 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelsiwo Pražské.

se wždy listu krále Wladislawa z roku 1507, kterým byli Židé
wypowěděni z města i ze země, neclitíce uznati platnost zru¬
šení jeho. Po několika měsících dostalo se Židům prímluwců
při tehdejší prozatímně wládě zemské za nezletilosti krále
Ludwíka. Roku 1518 dne 12 Dubna čtyři z tak zvaných re¬
gentů stawu panského a rytířského předstoupili před obec
Staroměstskou shromážděnou na radnici, a prosili za Židy
o slitowání nějaké. Purkmistr a konšelé wzali wěc w uwážení
spolu se staršími obecními, wšak jen pokud by nebylo na ujmu
obdarowání králowskému o wypowěděni Židů, a k náwrhu jejich
swolila obec, aby byli Židé trpěni až do příjezdu krále Lud¬
wíka do země z Uher, kdež do práwnícli let swých chowán
byl, wšak naproti tomu žádajíce regentů, aby jednali s jinými
parny, aby ono obdarowání kiálowské zapsáno bylo do desk zem¬
ských. Nyní také Židé, totiž nepoch)bně starší jejich, wstaupili
do obce a prosili, aby „lítost a milosrdenstwí nad nimi uká¬
zali, ohléduauce se na staré, na děti a na chudé jejich* ;
w díky pak za to uwolowali se půjčowati peněz na malé lichwy,
a zawázali se také odwáděti wětší než dosud roční plat ze za¬
hrady, to jest ze hřbitowa swého, a z lázně, padesát kop če¬
ských místo posawadních dwanácti1;

W tomto stawu prozatímného trpění, ač nikdy ne beze
wšeho strachu před útoky laupežné chátry, zůstali Židé po
celý ostatní čas krále Ludwíka.

5.

Obydlí, domácí nábytek, oděw, jídlo a piti; zwyky obywatelstwa

Pražského.

Ukázali jsme při wyprawowání dějin, jaké spuštění Praha
zkusila w prwních časích welké náboženské wálky po smrti
krále Wácslawa IV, a naznačili jsme w oddíle inístopisném, které
části měst Pražských u wětší neb menší míře spuštěním tím
byly postiženy, také pak jak se během času škody naprawo-

*) Staré letop. 414.

A. Měšťanstwo. 5. Obydli, domácí nábytek, oděw, jídlo a pití. 487

waly, tak že ku konci doby, o které jednáme, mnoho bylo zase
zwelebeno. We zříceninách nebo aspoň we stawu chatrném zů-
stáwal toliko některý počet klášterů a kostelů klášterních a
kapitulních pobořených neb wylaupených; kostely farní byly
skoro wesrněs zase obnoweny, dílem i we stawu wznešenějším
než prwé, jakož jest příkladem zwláště skwělým kostel Týnský;
mnohé také nowé stawby weřejné přibyly, které slaužily
k ozdobě města; nad to pak co se týče saukromých domů mě¬
šťanských, které wzaly zkázu, ty bez mála we wšech částech
města byly zase znowu wystaweny, a čím dál tím stawělo se
také důkladněji, tak že na počátku 16. století Praha we wý-
stawnosti swé aspoň jistě nezůstáwala pozadu w porownání
s dobau o sto let dříwe, to jest za panowání Wácslawa IV.

Pokrok w tom během času od skončení náboženské wálky
po jeho smrti až do konce panowání Wladislawa II a Lud-
wika II jewí se w jisté míře dle kupních summ jednotliwých
domů, kolik se nám jich zachowalo w zápisech knih městských.
Žřetedlně stawí se nám w nich před oči zwláště, jakým postu¬
pem Menší město Pražské zdwihalo se ze spáleniště, we které
bylo obráceno w událostech roku 1419 a 1420. Prawí nám
o něm Bohuslaw Hasišteinský z Lobkowic w památném listě
swém, psaném krátce před rokem 1490 (po roce 1483), že do
jeho času ještě celé bylo ohyzdným rumištěm a tak sešlé bylo,
že sotwa ještě městem se mohlo nazýwati, až teprw za krále
Wladislawa poněkud se zdwihalo, tak že dalo se mysliti, že
za krátký čas zase jak we staweních tak wzácností měšťanstwa
slynouti bude.2) Bohuslaw Hasišteinský byl by měl počátek zdwi-
hání se Malé strany přičísti době Jiřího Poděbradského, jak
jsme na swém místě podrobněji ukázali, potud totiž, že za jeho
času nejwíce domů na spáleništích dosawadních bylo ponejprw

*) Minor Praga uiemoria mea ruinis universa defurmis erat. Cives ob
inopiam sordidas exercebant artes, jamque eo pervenerat, ut vix
nomen civitatis retineret. Ceterum nunc sub rege Wladislao aliquanto
se erigunt, neque dubito, si res rursns immutatae non fuerint, quin
brevi tempeře et acdificiis et civiuin praestantia clara illustrisque
futura sit. Wiz u Cornovy pag. 460.

488

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Ohywatelstwo Pražské.

zase wystaweno, w čemž za prwní polowice panowání Wladislawa
toliko w odlehlejších ulicích ještě se pokračowalo, kdežto doba
Bohuslawem předpowídauá nádhernějšího stawení teprw později,
tedy asi po roce 1490 přišla. Lze dle toho rozeznáwati čtwero dob
w tehdejším znowuwzrůstání Menšího města Pražského, totiž
prwní do r. 1448, kteréhožto roku Jiří Poděbradský počal wlád-
nauti Prahau, druhau odtud až do smrti jeho roku 1471, třetí
zá krále Wladislawa do roku 1490 a Čtwrtau za dalšího pano
wání jeho a krále Ludwíka do roku 1526. Ze sečtení domů,
o kterých se zachowaly zápisy w knihách městských w jedné
každé z těchto dob, a kupních summ, za které byly prodány,
dá se ukázati, že průměrná cena domu w menším městě Praž¬
ském byla w době od roku 1430 do roku 1448 15 kop míšeň¬
ských čili 77a kopy české, w době druhé do roku 1471 26 kop
míšeňských Čili 13 českých, w době třetí do roku 1498 57 kop
míšeňských čili 2873 kopy české, w době čtwrté 154 kop mi-
šenských Čili 77 kop českých. Wystaupila tedy cena domů
w druhé době proti prwní skoro na dwojnásob, v třetí proti
druhé opět na dvojnásob, we čtwrté proti třetí bez mála na
trojnásob. Ačkoliw na toto staupání cen částečně působily
změny w hodnotě mince, předce s welkau část přičítati se
musí zmáhání se žiwností městských a také stawění wždy
wětších domů, což zwláště twrditi se může o době čtwrté, na
kterau se wztahuje swědectwí wýše zmíněné Bohuslawa Hasi-
šteinského, že se práwě od té doby na Malé straně počalo dů¬
kladněji stawěti.

Sečteme-li týmž spůsobem kupní summy domů Staroměst¬
ských, kolik se jich nachází w knihách městských, rozdílně
dle týchže čtyř dob, shledáme, že w době prwní, do roku 1448,
průměrná cena domů tamějších byla asi 27 V2 kopy české,
w době druhé něco přes 61 kop, w době třetí něco přes 8 1 1/a
kopy, w době čtwrté 1 35 V3 kopy. Byla tedy podobně jako na
Malé straně průměrná cena domů Staroměstských w době druhé
proti prwní dwojnásobná a ještě něco wíce; w době třetí wy-
sto upila wšak proti době druhé jen asi o Čtwrt, w dohě pak
čtwrté proti třetí o dwě třetiny, tedy proti Malé straně w míře

A. Měsťanstwo 5. Obydlí, domácí nábytek, oděw, jídlo a pití. 4§9

mnohem menší, patrně z té příčiny, že se toho poslednějšího
času na Starém městě stawělo mnohem méně, protože nebylo
toho tou měrou potřeba jako na Malé straně, která dotud
tolik zůstáwala pozadu.

Jestliže sečtení kupních summ domů we čtyřech oněch
dobách aspoň přibližným spůsobem ukazuje, jak se wýstawnost
Prahy během času onoho lepšila, jest nám tím spolehliwějším
ukazadlem, jak jednotliwé části města co do wýstawnosti w jedné
každé době proti sobě se měly. Když za doby prwní do roku
1448 průměrnau cenau domů na Malé straně bylo 7l/2 kopy,
na Starém městě pak 27 V2 kopy, dá se dle toho owšem posau-
diti, jak prawdu měl Bohuslaw Hasišteinský, že se Menší město
Pražské tehdáž ani městu nepodobalo. W době Jiřího Poděbrad¬
ského walně se rozmnožil počet domů na Malé straně, ale
proti domům Staroměstským zůstáwaly pozadu asi tauž měrau
jako předtím, ježto průměrná cena byla na Malé straně 18 kop,
na Starém městě 61, tedy wíce než čtyrykrát wětší. W třetí
době od roku 1471 do roku 1490 již se poměr o něco zlepšil,
když na Malé straně průměrná cena činila 28 V2 kopy, na
Starém městě 81 V„, tedy nezcela třikrát tolik. W době Čtwrté
konečně, kterau Bohuslaw Hasišteinský jen předpowídal, stal
se pokrok skwělejší, když průměrná cena domů Malostranských,
77 kop českých, již činila aspoň wíc než polowici proti 135
kopám na Starém městě.

Mnohem menší, ale předce také značné byly rozdíly we
wýstawnosti mezi Starým a Nowým městem Pražským, které
se jewí ze sečtení kupních summ domů w řečených čtyřech
dobách. Průměrná cena domů na Nowém městě činila totiž
w době prwní nezcela 21 kop českých proti 27 '/2 ua Starém
městě, w době druhé něco přes 40 proti 61, w době třetí 7574
proti 8 1 Va •

Přitom byly owšem jako w čase starším welikánské roz¬
díly w ceně a tudy u welikosti domů pod průměrem i nad
průměrem zde udaným w každé z naznačených dob a we wšech
třech městech Pražských. Na Malé straně w době prwní byl
nejwětší dům (č. 276 w ulici k mostu) prodán za 48 kop mí-

490

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

ženských čili za 24 českých, a jen čtyry jiné domy měly kupní
cenu pres 15 kop českých; nejmenší dům prodán byl za 3 kopy
mišenské, tedy za 1 ’/„ české. W době druhé nachází se nej¬
větší dům za 43 V2 kopy české (č. 267 w rynku), čtyry jiné
byly přes 30 kcp, naproti tomu 11 domů pod 5 kopami, nej¬
menší za dwě kopy české; w době třetí největší dům za 140
kop (č. 271 v rynku), jiné dva za 125 a za 124 7, ,1} 13 jiných
za více než 100 kop, pod pěti kopami již jen 4 domy, z nichž
nejmenší za lVo kopy české. W době čtvrté již se nachází jen
20 domů pod 25 kop, z nichž nejmenší za 8 kop českých, na¬
proti tomu 44 domů w ceně přes 50 do 100 kop, 39 přes 100
do 200, jiné pak 4 domy za 205, za 275, za 300 a za 330 kop
(č. 50 v ulici k mostu).

Nejwětšími dvěma domy na Starém městě zůstávaly až
do sklonku 15 století, jako před tím za času krále Wácslava IV,
dům někdy Kříže kramáře, řečený Průchoditý na rynku na
místě nynějšího domu Chřenowského čili Grenowského (č. 936)
a dům u jednorožce též w rynku na rohu ulice železné (č. 548),
ač obadwa s někdejší ceny své 600 kop grošů českých klesly.
Dům průchoditý byl totiž roku 1445 prodán za 300, roku 1461
za 400, roku 1470 za 390, opět pak roku 1513 za 400 kop;
dům u jednorožce přišel mezi tím časem jen jednau na prodej
roku 1494 za 450 kop. Zatím však již více jiných domů vy-
staupilo výše v ceně nad tyto. W době totiž od roku 1490 do
roku 1526 nacházejí se zápisy na tři domy, které byly prodány
za plných 500 kop, zejména dům řečený u sw. Štěpána (č. 478)
w rohu proti domu radnímu vedlé ulice Kunešowic, nyní Sir-
kowé, dům u anděla, jinak w ráji (č. 144) na trhu ovocném,
nynějším malém náměstí, a dům u stolice královské (č. 606)
na rynku, nad to pak dva jiné domy za 575 kop, totiž dům
u Mauřenínů (č. 459) na ovocném trhu, a dům u tří korun
(č. 407) na trhu Svatohavelském proti kotcům, konečné za
700 kop dům u beránka (č. 408) vedlé právě jmenovaného.

Malých domů, které nestály za více než 15 kop, nýbrž
větším dílem méně, dá se na Starém městě v době do roku
1448 napočítati 183, z nichž 5 po dvou kopách, jeden dokonce

A Měštanstwo. 5. Obydlí, domácí nábytek, oděw, jídlo a pití. 491

za kopu, w době druhé do roku 147 1, již jen 66, z nichž dwa po 2 V2,
tři po třech kopách, w době třetí do roku 1490 sedm, z nichž nej-
nieuší za 8 kop, konečně w době čtwrté 5, z nichž nejmenší za 5
kop. Wétších domů naskytuje se w prwní době 11, které stály přes
100 kop, w době druhé 48 přes 100, jiných 8 přes 300 kop (kromě
dwau wýše jmenowaných průchoditého au jednorožce), w době třetí
43 přes 100 a 5 jiných přes 200 kop, z nichžto dwa po 300
(totiž stará rychta č. 404 a dům u hřebene č. 600 w ulici ce-
letné, konečně we čtwrté době 71 domu přes 100, 24 přes 200,
16 přes 300 kop, a sedm přes 400, totiž až do 700 kop, které
jsme wýše uwedli zejména.

Nowé město, pokud se z podobných wýpočtů dá sauditi,
zůstáwalo za Starým městem Pražským pozadu. Dá se w něm
totiž w prwní z naznačených čtyř dob napočísti 299 domů,
které nestály wíce než 15 kop a spíš méně, z nichž nejmenší
prodán byl za l1/,, kopy, jiné čtyry po dwau kopách; w době
druhé naskytuje se jich w té ceně již jen 107, předce wšak,
jak jest widéti, značně wíc než na Starém městě. I tehdy ještě
uwodí se jeden dům za dwě, jeden za tři kopy, dwa za 4,
jeden za 41/., a tři po pěti kopách. Z domů wétších objewují
se w prwní době jen dwa, které stály za wic než za sto kop,
a mimo ně jeden za 200 kop (w ulici flašnéřské, nyní Spálené
číslo 6). We druhé době nacházíme přes 100 do 200 kop 24
domů, přes 200 do 300 Čtyry domy; z těchto wšak tři byly
lázně (Launská č. 139 za 230, pod Pučkau Č. 337 za 280 a
Hoibowa č. 1248 za 300 kop) a jen jeden z obyčejných domu
měšťanských, totiž někdejší dům Duršmidůw, nyní u Špiuků
řečený (č. 846) w rohu Koňského trhu na Příkopě, který stál
210 kop.3)

3) Neb)lo mi lze o horních Nowoméstských učinit! porownání mezi do*
bau druhau a pozdějšími, protože w tom čase ceny domů se w kni¬
hách Nowoméstských kladau brzy \v kopách českých, brzy w míšeň¬
ských, často pak není udáno, jaké kopy se mini. Ze wšak i na
Nowém městě později ceny domů staupaly, dalo by se ukázati na
mnoha příkladech. Tak na př. práwě zmíněný dům někdy Důrami
dňw, později Wítowský, byl roku 1490 prodán za 800 kop míšeň¬
ských čili 400 kop českých. Za tauž cenu důra Ualéřůw w témž

492

Kniha IV. Oddíl druhý. 11 Obywatelstivo Pražské.

O spůsobu stawby domů Pražských a zřízení obydlí w nich
nemáme hojnějších zpráw z patnáctého jak ze čtrnáctého sto¬
letí a nezdá se, žeby se w tom bylo podstatně co změnilo. Dějí
se tv nich zmínky o mázhauzích a sílicích, o swětnicích, po¬
kojích, komnatách a komorách, kuchyních, pawlačích a schodech
jako we starém Čase; připomínají se krowy šindelné, cihelné a
škřidličné, komíny, stupně kamenné se zábradly neboli cimbuřími,
kamna na cihlách postawená, okna bud skly, bud mázrami za¬
střená, někdy s mřížemi, tv přízemí dělnice, krámy neb také piw-
nicea šenkownv, pod nimi sklepy s kantnéři, na dwořích marštate
a stáje neb chléwy k chowání kraw a wepřowého dobytka, rowněž
záchody čili priwety, jámy na hnůj, studnice a trati wody; při
mnohých domicil zwláště na Nowém městě také zahrádky,
zejména i šafránice při jednom domě na Karlowě. We swět-
nicích času zimního se topilo dříwím neb uhlím, nejwíce uhlím
diewěným; ale zdá se, že i kamenné uhlí nebylo zcela wylau-
čeno; bylot ho již roku 1463 dobýwáno z žil u Přílep a Železné
stranau od Loděnic a od Berauna.4) Hranice dříwí obyčejně se
chowaly na dworech.

Domy jen poněkud wětší rozděleny byly na Tvíce příbytků;
obýwal w nich nejen majitel s rodinau a čeládkau swau. nýbrž
také nájemníci a podruhowé rozličného stawu a zaměstnání.
Čeládka byla Tvětším dílem ženská; říkalo se služebnice, <lě-
wečky neboli díwky a při wznešenějším stawu panny, a roze*
znáwaly se určitěji kuchařky i zase chůwy; obyčejně držely
se stále, neb aspoň déle než za našeho času jedné rodiny. Zá¬
možnější měštané měli také domowníka čili starostu nebo zase
pacholka, řidčeji také swého písaře. Při rodinách řemeslnických
přebýwali také towaryši a učedlníci.

Podobně zůstáwal domácí nábytek w témž spůsobu, jak
jsme o něm powěděli při starším čase, tak že nezbýwá nám

pořadí na Příkopě (č 852), jejž roku 1445 Jan plátennik byl kaupil
za 105 kop, byl roku 1507 prodán od Buriana Haléře Wácslawowi
Strábochowi, totiž za 400 kop českých.

*) Paměť o tom wiz řečeného roku w aktech konsistoře Pražské U II
pag. 127.

A. Měšťanstwo. 5. Obydlí, domácí nábytek, oděw, jídlo a pití. 493

než uwésti některé podrobnosti, které se nám naskytují w pa¬
mětech této doby pozdější, ač jistě wětším dílem nebyly sku¬
tečně nowějšího půwodu. W pokojích a komorách byly hlawním
nábytkem stoly a stolice, truhly, almary a postele. Připomínají
se stoly dlauhé a kratší, dubowé, topolowé a jaworowé, také
stul dubowý s obrubau jaworowau, stoly skladité a stoly zawí-
rací, jakých zwláště užíwali kupci k uschowáwání rozličných
wěcí ; stolice neb židle druhdy pletené neb točité. Truhly slau-
žily k ukládání raucli a prádla, konwic, knih a jiných roz¬
ličných wěcí, také peněz, a býwaly rowněž wšelijakého druhu,
welké neb malé, hrubé neb ozdobné. Připomíná se jednau také
truhla weliká, we které byly truhlice malé místo přehrádek,
bezpochyby pro wěci rozličného druhu. W almarách se raucha
zawěšowala. Postele, pokud známo, wesměs dřewěné, byly dle
potřeby wětší a menší. Postel manželská býwala pro muže a
ženu společná; také wšak towaryši u mistra spáwali w jedné
posteli po dwau, a podobně bezpochyby také jiná čeládka; pro
děti byly malé postélky (lectuli puerorum), jakož i kolébky.
Do postele náležela raucha čili šaty ložní, totiž peřiny, polštáře,
podušky, prostěradla a cíchy k powláčení, jak jsme o nich při
době starší powěděli; připomínají se také poslámky čili strožky,
kterým nyní říkáme slamníky, a místo peřin užíwalo se, ne¬
pochybně za wětšího horka, také koberců a huní. Nad postelí
býwalo ponebí, a zastíraly se také koltrami. Připomínají se
zejména koltřice šestinedělní, rozumí se nepochybně pro šesti
nedělky. Polštářů a podušek užíwalo se wšak také k sedání ;
kladly se totiž na stolice neb lawice, wesměs dřewěné, pro
lepší pohodlí.5) Dáwaly se také do powozů, tak zwané polštáře
wozné.

lvoltry čili koltryny aneb kortyny i čalauny slaužily také
jinak k ozdobowání obydlí; zawěšowaly se totiž po stěnách, neb
se prostíraly po podlahách, dělány jsauce z látek rozličných

5) Již roku 1429 uwodí se w počtech městských wydání rukawičnikowi
„pro reformatione pulvinarium in consilio et officio", z čehož widěti,
že i konšelé w raddě pohodlí toho užíwali. Lib. collect. fol. 67
w archivě městském.

494

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

a rozmanitým spůsobem. Připomínají se na příklad koltry
zelené postawcowé, zelené hedwábné a zase modré neb Černé,
paldykynowé, tafátowé. Když roku 1516 slawné poselstwo cí¬
sařské přijelo do Prahy a bylo k hostině pozwáno na radnici
Staroměstské, jest takowým spůsobem také swětnice radní wy-
zdobena koltryuami tkanými po wšech stranách čili stěnách.

Iv ozdobě w pokojích slaužily také rozličné jiné skwosty
w nich postawené, jakož se připomíná roku 1500 labut stří¬
brná neb zase krucifixy pozlatité, jednau také anděl perlowý
w zlatě (1486). Wzácné byly wždy ještě w komnatách mě¬
šťanských hodiny čili orloje domácí, pročež zasluhují wzpo-
rnenutí dwoje hodiny z pozůstalosti měšťana Staroměstského
Wácslawa Woštuíka (roku 1433), 6) jakož i orlojík, který roku
1438 Jan Reček odkázal panu Kašparowi Šlikowi, proslulému
kancléři někdy císaře Sigmunda. O zrcadlích nenašli jsme
z toho času owšem dokonce žádné zmínky. O swícnech mo¬
sazných a umywadlech měděných čili měděnicích ručních
k umýwání dějí se zmínky jako již we starší době, tak též
i o nářadí kuchyňském, jakož byly kotle, pánwe a hrnce,
na mnoze měděné, moždíře menší a wětší, kotle prací, trychtýře,
struhadla, síta, twořidla, trdlice a jiné podobné.

Také oděw čili raucho chodicí, mužské i ženské, skládalo
se wesměs z týchž hlawních částí jako za doby předešlé. Ná¬
ležel k tomu i nyní hlawně klok čili plášť, pod ním kabátec
a sukně, při mužských pak také nohawice, nejspodněji košile,
přes sukni pás jak při mužských tak při ženských. Nezbývá
nám tu než uwésti látky, z kterých se co nosilo, a jiné zwiášt-
nosti, pokud se nám toho nenaskytowalo w pamětech doby
starší.

Pláště a kloky byly nej obyčejněji saukenné čili postaw¬
cowé, pro ženské také z látek jemnějších, jako na příklad
z harasu nebo z pokušinu; obyčejně býwaly podšity plátnem,
ale také někdy částečně kožišinami. Dle barew připomínají
se černé, modré a šeré, jakož na příklad plášť šerý ze sukna
Táborského, také wšak někdy žluté nebo zelené brunátné,
6) W knize Starého města Pražského od roku 1417 fol. 146.

A. Méštanshco 5 Obydlí, domácí nábytek, odčiv, jídlo a pití. 4^5

iakož i tak zwané barwy nowé, která tak byla nazýwána po
celé 15. století. Dle délky činil se rozdíl mezi pláštěm a plást -
kem, mezi klokem a kločkem.

Na zimu se nosily co swrchní šat kožichy, čuby a blány
z kožišiny rozličné, jakož tchořowé, kuní, liščí, králíkowé;
při liščích rozeznávaly se chřbetové a podbřiškowé. Pošity
bywaly čuby rowněž obyčejně suknem, wzácnější wšak také
dražší látkau. Paní Aneška wdowa Zdeňka Kostky z Postupic
měla šubu damaškowau čerwenau (1483), pan Bohuslaw Dra¬
ží cký šubu kuní damaškem podšitau (1514). Kateřina Šárkowá
městka Hradčanská šubku čerwenau harasowau s králíkowým
podšitím (1503) a tak podobně.

Kabáty čili kabátce (jopulae) nosili, jak se zdá, jen mužští,
bud pod pláštěm, bud po domácku bez pláště. Býwaly z látek
lehčích rozličných, barchanové, kožené, cwilinkowé, ferštátowé,
pokušinowé, dwojharasowé, bílé. černé, modré, šeré. Kabátci
barchanowému říkalo se krátce barchanec. W zimě místo ka¬
bátce řemeslníci, kteří pracowali wenku mimo dům, nosili
kožíšky; tak ku př. Duchek kolář na Nowém městě r. 1439
w poslední wůli swé zmiňuje se o kožíšku malém, w kterémž
dělal. Ženské, jak se zdá, místo kabátců nosily swrchu přes
sukni kasanku a obzwlášf rukáwy čili rukáwce kmentowé a jiné-
Sukně náležely k oděwu mužskému i ženskému, a zhotowo-
waly se wětším dílem z týchž látek jako pláště neb kloky,
nejwíce ze sukna, pro ženské také z harasu a z tak zwaného
lindyše, tkaniny zwláštního spůsobu. Připomíná se sukně ze
sukna Astrodamského (1505) to jest Amsterodamského, a
sukně brykyšowá, to jest nejspíš ze sukna Brůgského z Nizo¬
zemska. Dle barwy uwodí se bílé, černé, modré, zelené, čer-
wené, šeré, žluté, jakož i nowé barwy wýše zmíněné. Pro zimu
sukně ještě obyčejněji než pláště byly podšíwány neb lemo-
wány rozličnau kožišinau. Tak připomíná se sukně zelená
s liščím kožichem (1425), sukně černá s kunami, sukně bílá
s beránčím (1439), sukně harasowá s kunami (1461), sukně
barwy nowé podšitá kermelinem (1465), sukně černá s liškami
(1465), sukně černá harasowá s kožichem králíkowým (1473),

496 Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

sukně černá s běliznami (tolik co s kožišinau podbřiškowau).
Jinak býwaly sukně obyčejně podšity plátnem. Jednau nachází
se zmínka o sukni zwláštní šeré kroje uherského (1441). —
Nohawice býwaly nepochybně z týchž látek jako sukně mužské
Zmínky jsau o modrých, o swětlých, o nohawicích nowé barwy,
též o podwojních čerwených.

Pásy čili opásání, jež nosili mužští i ženské, býwaly na¬
mnoze ozdobné. Připomínají se stříbrné neboli stříbrem oko-
wané, pozlacené čili pozlatité, také hedwábné. Na nich nosí-
waly se tobolky, někdy také kordy a podobná zbraň. R. 1448
měl saused Pražský Janek syn Wácslawa Piknoska stříbrný pás,
pozlacený, který měl cenu 30 kop grošů českých. Jinde při¬
pomíná se pás, který wážil půl třetí hřiwny stříbra (1520).

Za obuw slaužily jak od dáwna třewíce čili střewíce, škorně
a boty, obecně kožené, boty wšak také dílem z plsti, ježto
takowé dělali klobaučníci. Po domácku nosily se též trepky.
Hlawy pokrýwali mužští čepicemi neb klobauky. Jak jsme jinde
powěděli, zhotowowaly se klobauky bud bobrowé, bud z plsti
zaječí. Také se wšak ku pokrytí hlawy užíwalo kukel čili kápí
barew rozličných ; připomíná se na př. kuklice modrá (1443);
zwláštního pak spňsobu uwodí se kukla Florenská (1439).
Ženské nosily na hlawě čechle čili čechlíky z rozličných látek;
připomíná se na př. čechel axamitowý (mitrale de axamito
1465) ; rowněž pak šlojíře čili raušky.

K oblečení kabátů, sukní a jiných rauch potřeba bylo
stuh, spínadel čili zápon, ženklí, knoflíků a jiného drobného
náčiní, které dílem zwláště u ženských slaužilo také za ozdobu.
Připomínají se spínadla neb spínadélka stříbrná od sukní (1465),
stauhy wšelijaké barwy (1493), ženkle stříbrné a pozlatité
(1465), tkanice hedwábné (1465), knoflíčky stříbrné (1465),
jmenowitě k rukáwům kmentowým (1500), při pásu stříbrná
ženkle „a na tkanici několik želízek* (1473). Krom toho pak
užíwalo se také pauhých šperků rozličných. We wlasích uple¬
tených nosily se, jak již we starší době wěnce perlowé, jinak
perlowečky, též pentlíky podúpletní ; na krku křížky a řetízky
zlaté a stříbrné, někdy s kaménky neb granátky, pektorálky

A. Měšťanstivo. 5. Obydlí, domácí nábytek, oděiv, jídlo a pití. 497

pozlaceué. srdéčka chalcedonowá. Též páteře, což bychom nyní
řekli růžence, ač nosily se z pobožnosti, býwaly z nádhery
skwostné. Zmínili jsme se již při starší době o páteřích ko-
rálowých a achátowých; byly také chalcedonowé a jaštěnowé
čili z hyacintu (1439), a připomíná se též páteř korálowý
s stříbrnými zrny (1473), a jiný, na němž dukát a křížek stří¬
brný a jeden Rýnský zlatý (1500).

Prsteny zlaté a stříbrné byly rowněž w oblibě. Prsten
s diamantem roku 1495 saused Hradčanský Bartoš z Tachowa
odkázal dceři swé Apolleně, ježto byl prwé zemřelé matky její
Apolleny. Jiné drahé kameny mimo diamanty, které se nosily
w prstenech i na jiných ozdobách, uwodí se zejména w po¬
slední wůli Beneše zlatníka na Malé straně roku 1493, totiž
„gauia bel,7) zafir, šmarak a turkus" ; bylo známo wíce jiných.
U téhož zlatníka nacházela se perla, která wážila 1 V2 zlatého,
a w témž zápise poslední wůle jeho děje se zmínka také
o cetkách, a ručičkách pozlacených, o kowáníčku stříbrném.8)
Prsteny byly také pečetní čili se sekretem, kteréž se obyčejně
nosily na palci.9)

W dobách, když ruch náboženský pohýbal nejwíce my¬
slemi národu českého, zdá se že po delší čas stawilo se ono
nowotářstwí w oděwích, na které z wážnějších stran kárawě
naříkáno bylo we 14. století, tak že až do sklonku 15. století
kroj obyčejný dlauho se zachowal w jisté jednostejnosti. Za
času krále Jiřího smyslili si šewci Pražští dělati zase střewíce
a škorně špičaté jako kdysi o sto let předtím. Král, na to
upozorněn, zwláštním listem dne 2 Září roku 1464 nařídil
purkmistrům a raddám wšech tři měst Pražských, aby šewcům
zakázali, špice takowé při střewících a škorních dělati, a aby
žádnému nedopauštěli s špicemi choditi; což nejspíš mělo swůj
účinek. Po welkém wzbauření proti konšelům roku 1483 shro¬
mážděné obce wšech tří měst Pražských mezi jinými řády
rozličnými, o které se usnesly, zakazowaly také, aby „oděw

7) Srow. francauzské gamahé, gatDaien, německy bildwarzenstein.

8) W knize Malostranské toho roku fol. D 25
Wiz Staré letop. české 235.

Tome/C, Dějepis Prahy.

32

498

Kniha IV. Oddíl druhý. 11. Obyícatelstwo Pražské.

oplzlý mužského i ženského pohlawí" trpín nebyl; to se wšak
bezpochyby newztahowalo k orlěwu obecnému obywatelstwa
Pražského, než jen některých lehčejších lidí. W zákonných
řádech tehdáž platných brojilo se proti nádheře w šatstwu
w nižších třídách, aby se jimi nechtěly rownati ^vznešenějším.
Práwo Soběslawské obsahuje článek, že žádný řemeslník ani
řemeslnice nemají choditi w kunách ani w popelicích, než
toliko zemané a měšťané, kteříž mají „swá zboží na platech
anebo na dědinách“ ; též že žádný řemeslník ani pacholci jeho
nemají choditi w rauše „střihaném", a měštěnín žádný že
nemá míti dražšího pásu stříbrného než ode dwau hřiwen a
žena jeho od jedné hřiwny, což se owšem přísně nezachowá-
walo. Od samého wšak konce patnáctého a počátku 16. stol.
počínají se důtky mrawokárné proti zmáhající se nowě mar¬
nosti w oděwích, jak co do ustawičného měnění kroje, tak
co do podiwnosti a přepiatosti. Každého prý roku odíwali se
jinač a brali na sebe nowé mrawy neb zwyky. Zwlášf zmá¬
halo se zalíbení w křiklawé strakatině barew, jmenowitě při
sukních, že sdůli kolem do kola obšíwány byly dwěma až
i třemi pruhami rozličné barwy ; podobně při nohawicích ; zá-
roweň střewíce počali mužští nositi dlauhé prý pod kolena
co korbele, a ženy zase kratičké na dwa prsty. Počátek se
přičítal pánům a wládykám ; lid městský následowal příklad.
Oděw se tím zdražowal, od kabátů a od nohawic musil prý
dáti několik zlatých. Později počali se mužští také zase jako
před časem wycpáwati, tak že prý chodili co kanci abýkowé;
ženy pak libowaly si w šatech wzadu dlauhých, prý s ocasy
nepotřebnými leda k sbírání nečistot.10) Wždy wíce naříká se
na „raucho mrzké, oplzlé". Roku 1518 bylo to předmětem

,0) Wiz Staré letop. české 275, 424, k tomu pak zápisky děkana fakulty
artistské Jiřího Sowky Chrudimského roku 1501 w Monum. univ.
Prag. II 196. W Starých letopisích prawi se k roku 1505, že diwní
krojowé rozmohli se „těchto let předešlých několiko a při tom létě
nejwíce“, tak že dobře se pokládati může, že to nebylo o mnoho
dříwe. Sluší wšak s tím srownati, co o oděwu mužském i ženském
prawi spis obsažený w Manuálníku Wácslawa Korandy roku 1493 na
str. 32.

A. Měšťanstwo. 5. Obydlí , domácí nábytek , odéiu, jídlo a pití. 499

jednání w obci weliké na Starém městě, aby trpíno nebylo
domácím ani cizím. Řečníkem od konšelů byl w tom směru
mistr Jan Pasek z Wratu. Zmiňowal se také o bradách a
frňausích nemotorných a mrzkých, které mnozí nosí co ně¬
jací Turci; „kážeme je srpem řezati takowému". — Připo-
menauti sluší ještě jisté zalíbení w stejnokroji toho času při
weřejných slawnostech. Wyprawují nám totiž letopisci tehdejší,
kterak když Pražané roku 1509 jeli proti králi Wladislawowi
do Německého Brodu, pěkně se připrawiwše, wšechen zástup jich
w černém rauše byl, a zase kterak roku 1522 k uwítání krále
Ludwíka spolu s Žateckými jeli až do Znojma we wšem zeleném.

K doplnění toho, co jsme při starší době powěděli o jídle
a pití obywatelstwa Pražského, uwedeme zde podrobněji roz¬
ličné potrawiny, o kterých se nachází pamět z onoho času, ač
na mnoze rozumělo by se o nich samo sebau, byt ani pamětí
wýslowných nebylo. O mase howězím, wepřowém a z jiného
domácího dobytka zmíníme se toliko, že w Praze zwyk byl
wždy w sobotu o trhu nakaupiti masa na celý týden pro každau
rodinu neb domácnost.11) Ze zwěřiny připomíná se zwláště je-
lenina, z drůbeže husi a kury čili kuřata, též kapauni, a
z ptactwa koroptwe, diwoké kačice, řeřábky, tetřewi a i jiní
ptáci welicí a drobní. Wejce se požíwala sama o sobě, i zase
připrawowaly se z nich swítky a jiná jídla; čerwená wajíčka
o welkonocích byla již tehdáž we zwyku. Mléko se jídalo jak
bylo; podkrajowaly se žemličky do něho, neb také kyselého se
požíwalo; twaroh, máslo, sýr dělaly se z něho ku každodenní
potřebě. Ryb byla spotřeba weliká pro pilné zachowáwání
postů předepsaných, a byla welká rozmanitost druhů, které
byly w oblíbení. Jmenují se co nej obyčejnější kapři, štiky,
parmy, okauni, úhoři, kteří se prodáwali w celosti, jak byli
lepší neb méně wážení ; wyzina, losos a sum, kteří se proda-
wali na wáhu po částkách, a drobnější mřeně, střewle, mihule,
které se prodáwaly na míru neb na počet.12) Také raci se jí-

u) Chaos rerum memorab. E II 2, 354.

12) Wypočtení toto ryb s naznačeným rozdílem nachází se w jistém spise
podaném od Pražanů králi Wladislawowi za jeho pobytu w Praze
roku 1509 v Chaos rerum memorab. E II 2, fol. 354—357.

500

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

dali ; z mořských ryb nejobyčejněji slanečci, také wšak treska.
Z mauky černé a bílé dělali pekaři chléb a jiné rozličné zboží
swé, hausce, žemličky a jiné. Chléb se wšak pekl také po do-
mácku, a pečiwo domácí z mauky bylo rozmanité, koláče,
calty, mazance, waldyně s mákem, družbance a be7pochyby
wšelijaké jiné ; také topinky čili topeuice byly známy od dáwna.
Z ječmene dělaly se kraupy rowněž od dáwna; hrách jedl se se
řdaninau, nebo se k němu přidáwalo maso, podobně k zele¬
ninám, jakož připomínají se řepa, mrkew, zelí. Z owoce mimo
wsecky obyčejné druhy požíwalo se také dýní, břeskwí a me¬
runěk. Kořením nej obyčejnějším byly pepř, šafrán, skořice,
hořčice a jiné, které jsme uwedli též při starší době. Fíky,
mandle a rozinky byly co pamlsky známy rowněž od dáwna.
Citrony byly známy pod jménem limaunů.

Zajímawá jsau swědectwí, která ukazují, jak welice kuchař¬
ské umění w Čechách již do toho wěku pokročilo w strojení
jídel z rozmanitých těchto potrawin, které dílem plodila země
česká, dílem byly přiwáženy odjinud. S chlaubau wyprawuje
sauwěký letopisec o obědě, ku kterému roku 1516 byli poslowé
císařští pozwáni na radnici Staroměstskau od purkmistra a
konšelů, kterak při hostině té bylo osmnáct krmí, „po česku
připrawenýck“, a opět když roku 1523 král Ludwík obědwal
s konšely na radnici, kterak tu bylo mnoho krmí neobyčejných.

O nápojích zbytečné by bylo opakowati, co již při starší
době powěděno. Krom wína a piwa zmíněno také již na jiném
místě o medu čili medowině, že ponenáhlu wycházela ze zwyku,
naproti tomu při sklonku 15. století pálené wíno čili žžené
wín o počalo se wyráběti a docházelo odbytu.

Wedlé tří obyčejných časů denních k jídlu, snídaně, obědu
a wečeře, dějí se zmínky také o swačině, ač nelze twrditi, při¬
šla- li teprw toho času we zwyk. Dle usnešení o tesařích roku
1482 měl jim, kdo je najal do díla, cláwati snídani a swačinu,
w postní den wšak jen oběd. Jinde připomíná se o králi Lud-
wíkowi, kterak dne 14 Března roku 1523 po sazení konšelů
w rádné swětnici na Starém městě dobrau chwíli se zastawil
a konfektů za swačinu požíwal.™)

,3) Bartoš písař 19.

A. Jlléštanstivo. 5. Obydlí , domácí nábytek, oděio, jídlo a pití. 5Q1

Krmě se přinášely na stůl w mísách, a jedly se z talířů
nebo z menších misek; při jídle pak užíwalo se lžic a nožů;
o vidličkách nemáme žádné zmínky z toho času, ano ještě we
druhém století pozdějším píše Komenský we swém slowuíku
wěcném. že „poléwky lžícemi, jiná jídla nožem neb widličkami
berau seu; z čehož sauditi se dá, že někdy widliček wůbec ne¬
bylo a jen nože je nahražowaly. Mísy a talíře připomínají se
nejwíc cínowé, welké i malé. Na omáčky či'i šalše byly zwláštní
misky šalešné, wedlé nichž také se obzwlášt připomínají hoř¬
čičné; od misek pak rozeznáwaly se šálky, kteréž krom cí-
nowých často také býwaly stříbrné. Lžíce nejobyčejnější býwaly
dřewěné; ale nacházely se také dřewěné se zásadami stříbrnými,
lžíce stříbrem obložené nebo stříbrem okowané, lžíce fládrowé
stříbrem pozlatitým okowané, také pak stříbrné celé. O nožích
jest málo zmínek. Roku 1439 Mikuláš Bradatý, soukenník
na Nowém městě, odkázal swůj nůž nejlepší stříbrný knězi Ma*
tějowi u sw. Petra na Poříčí. Nosily se pak nože w nožnicích.
a zdá se, že obyčejně každý měl swůj, kterého při jídle užíwal.
Nápoje se přinášely w konwích, a pily se z koflíků neboli číší.
Konwe, nejobyčejněji cínowé, rozeznáwaly se winné a piwné,
a byly rozličné welikosti. Činí se zmínky o pinetních a polo-
pinetních, též žejdlíkowých ; byly wšak také wětší, jakož ně¬
která „we dwě pintěM ; a také se jednán uwodí „konew dlauhá
cínowá s růží we čtyry pinty“ (1505). Koflíky býwaly zhusta
skwostnější. stříbrné a pozlacené; připomíná se jednau koflík
stříbrný, pozlacený s uchem měděným, jinde koflík pozlacený
na nožičkách. Při slawném obědě na radnici roku 1516 ku
poctě císařských poslů bylo prý koflíků na šedesát „rozličné
proměny*.14) Také číše a číšky připomínají se stříbrné, a říkalo
se jim často prostě stříbrníce. Sklenic k pití owšem ještě ne¬
bylo. O ubrusích stolních a ubrusích ručních zmínili jsme se
již při starší době; o ručnících známe zmínku jistau z roku
1520, ale ne co o něčem prwé neznámém.

Lidem, kteří neměli swé domácnosti, poskytówaly nápojů
krčmy čili šenkowny, jídel pak také kuchyně weřejué, o kte-
u) Staré letop. české 400.

502

Kniha IV. Oddíl druhý. II. Obywatelstwo Pražské.

rých jsme se již na jiných místech zmínili. Cizí příchozí na¬
cházeli byt. a nocleh i jiné potřeby w hospodách. Co o těchto
nacházíme w pamětech oné doby, zdá se ukazowati, že nebyly
to jistě aspoň wesměs žiwnosti wýhradné dle spůsobu nowěj-
sího wěku. Každému sausedu, který měl swůj dům, bylo wolno
přijímati k sobě hosti do Prahy přibylé a poskytowati jim za
plat smluwený příbytku dočasného bud se strawau a s obro¬
kem pro koně, buď beze strawy. Jedni činili to u wětší, jiní
w menší míře, hledíce wedlé toho žiwnosti jiné. Pronajímaly se
tím spůsobem swětnice, komory, pokoje, neb také jen lože čili
postele s rauchem ložním, neb také jen marštale pro koně, a
platilo se z nich obyčejně na týden. Kdo chtěl w domě hostin¬
ském míti také strawu neb obrok, musil se smluwiti s hospo¬
dářem, „co by krmí potřebo wal na osobu swau nebo služebníků
swých a jak mnoho od stolu by platiči mínil u, groš, dwa, tři
neb čtyři groše, buď pak spolu s wínem nebo piwem, nebo
žeby za nápoj platil obzwlášt.15)

O obyčejích předků našich w Praze a jmenowitě o zába-
wách jejich mimo kruh rodiny a domácnosti máme zpráwy
welmi nedostatečné, a pocházejí nejwíce od ínrawokárců, kteří
se práwem pozastawowali nad přílišnostmi, ale dílem přílišní
byli w podezříwání wšeho, co lidi těšilo. Za nechwalné se owšem
pokládalo taulání a powalowání se po krčmách, a wycházely
druhdy zápowědi od obce neb obecních úřadů proti „krčmo-
wání w neděli u a zwlášté proti „rannému doobědnímu pití w ne¬
děli swatau“; též zakazowalo se pití na řad: neměli toho krč¬
máři dopauštěti. Powněž tak časté bylo zapowídání hry o pe¬
níze, buď w kostky, buď w karty, bud také we wrhcábí, ano,
dle usnešení obce r. 1448 neměly kostky a karty ani býti prodá-
wány, což se wšak nikdy prowésti nedalo. Wrhcábnice nacházely
se i w domácnostech, kdež owšem nehráwalo se bezpochyby
o peníze, než jen pro zábawu. Práwo Soběslawské dopauštělo
hraní w kostky toliko u podrychtáří, totiž pod dohledem jeho,
ale nikdež jinde we městě, aby prý mordů nebylo; což owšem

I5) Tak o tom spráwu podáwá hlawně spis daný králi Wladislawowi,
o němž jest zmínka w poznámce 12 na str. 499.

A. Měšťanstwo. 5. Zwyky obywatelstiva Pražského.

503

swédčí, že se hráwalo náružiwě. Na sněme zemském zase
roku 1498 stalo se usnešení, aby hráti w kostky a w karty ne¬
bylo dopuštěno lidem robotným, než jen řádu rytířského. Také
tanec pokládal se toho času za cos neslušného, ač w něm za¬
líbení bylo přirozené od starodáwna; ještě pak wětší pohor¬
šení bylo ze škrabošek o masopustě, které, jak se zdá, byly
teprw pozdějšího a cizího půwodu. Nacházíme o nich prwní
zmínku starého letopisce roku 1493, kterak prý měšťané ně¬
kteří z mladých nastrojili hru potwornou, zdělawše larwy sobé
a oblekše se w roucha ženská i chodili jako panuy i s kárami
potwornými jezdili“. Hry diwadelní podobně se pokládaly za
nedůstojné, a w tehdejším spůsobu také nejspíš byly.16) Hudba
a zpěw náležely k národní powaze Čechů. Bez trub a bubnů
i píšťal nebylo žádné weřejné slawnosti jak ku poctě králům
tak za jiných příležitostí ; hudba musila býti při tanci, a jednala
se také ku kwasům společným. Zpíwání i w noci po ulicích
nebylo nic neobyčejného; zakazowala se wšak zpíwání „nepoctiwá
a škodliwáu (1483). Milým pobawením byla sausedům Praž¬
ským procházka w nejbližším okolí po winnicích a zahradách
i pobytí w nich, ač i přitom přísní dohližitelé k mrawům
shledáwali cosi powážení hodného. W artikulích, o které se
obce wšech tří měst Pražských usnesly roku 1449 w příčině
weřejného pořádku, čte se mezi jiným: „Item jestližeby které
paní kdy šly do zahrad neb do winnic procházet se, aby po¬
cti wost mezi sebau zachowáwaly, mužského pohlawí se warujíce
a zwláště lidí mladých rozpustilých, léčby muži s nimi šli
neboli jich přátelé neboli jich příbuzní. “

Hlučné slawnosti dworské, na které měl podíwauau lid
Pražský, byly kolby čili turnaje, které dle starodáwné zwyk-
losti i w této době býwaly časem konány, nej obyčejněji na
rynku Staroměstském. Několiko se jich připomíná za času krále
Wladislawa i posledně roku 1523 za krále Ludwíka, když
meškal w Praze. Jednau toliko nacházíme zmínku o střílení
do ptáka, které časem swým, nepochybně každoročně, předse-

,ti) Spectacula theatrica bonis viris indigna, prawi o nich Reček w za¬
kládací listině kolleje swé.

504

Kniha IV. Oddíl druhý . II. Obywatelstivo Pražské.

brali střelci, rozumíme hlawně střelci na branách Pražských
(1479), 17 ) a jeclnau zmínku o „běhání na záwodM, po jisté ce^tě
za Olšany, jakž jsme již uwedli na jiném místě.18) Není pochyb¬
nosti, že takowých zábaw lidu bylo wíce a rozličných, poněwadž
jsau toto zmínky jen nahodilé.

Rozličné zwyklosti jiné připadaly k swátkům církewním,
jakož bylo barwení wajíček o welikonocích, posílání sobě darem
štědrého wečera a zeleného čtwrtka, totiž ryb, ptáků, zwěřiny
a t. p. ,9) K zwyklostem toho spůsobu náležela také koleda o sw.
Mikuláši, to jest chodění tak zwaných biskupů po domicil w před-
wečer a potom w den toho swatého po ulicích. Býwali to žáci
z farních škol i také dílem spráwci škol sami, přistrojeni k tomu
spůsobem křiklavým a dílem nádherným, patrně pomocí přízniwců
z měštanstwa, kteří jim potřebných šperků zapůjčowali. Zhusta
jezdili přitom na koních a na wozích. Prwní zmínka děje se
o tom roku 1448, ale co o zwyku již starším. Tehdáž purk¬
mistři a konšelé Starého i Nowého města společně wydali zá¬
kaz proti nádheře přitom w obyčej wešlé, aby totiž žáci ne¬
chodili „w šatech nádherných ani w paších pozlacených aneb
stříbrných se záponami, u wěncích perlowých, ale prostě, kteří
chtí we swých šatech anebo w měštěninských suknech nedra¬
hých, a owšem na koních aby nejezdili, jako někdy jsau čiuí-
wali“. Zápowědí tauto hned tehdáž se nesprawowali žáci hrad¬
ští strany pod jednau, kteří pod práwo obau měst nenáleželi,
a později přišla také w ostatní Praze w zapomenutí. Roku 1494
obrátili k tomu pozornost swau mistři učení Pražského i faráři
strany pod obojí, a ze společné porady nařídili o tom wšem
spráwcům škol, aby při koledě o sw. Mikuláši zanechali wší
ozdoby zlata a stříbra i jmenowitě chocholů z peří, též koní
a wozň, než aby se slušně zacliowali dle obyčeje. Když wšak
den přišel, mnozí se dle zápowědi nezachowali, a dle nálezu

,7) List krále Wladislawa dne 2 Kwětna 1479, kterým jim na to wyka-
zuje hřiwnu stříbra, „aby sobě z toho střiebra ptáka udělali", w Ar¬
chivu Českém VI 95.

18) Wiz na str. 258.

19) Wiz we Starých letop. českých k roku 1519 na str. 432.

A Měšťanstvo. 5. Zívyky obywatelstiva Pražského.

505

rektora university trestáni jsau wězením na radnici; ku pří-
mluwám konšelů Staroměstských a některých měšťanů jest jim
wšak brzy odpuštěno, když pokorně prosili. Zwyk prokázal se
wšak i potom mocnější než zákazy. Ačkoli roku 1499 opětné
napomenutí učiněno bylo ke wšem spráwcům škol we swolání
jich. nicméně w předwečer sw. Mikuláše spráwcowé škol s\v. Jiljí
na Starém městě a sw. Jindřicha na Nowém městě na wozích
a na koních doprowodili biskupy po domích; nazejtří pak opět
na wozích a na koních s traubením, křikem a hřmotem po
wíce ulicích projeli w obojím městě; když pak k odpowídání
z toho byli obesláni před rektora, po několik dní wzpauzeli se,
až pak zase mocnými přímluwci z měštanstwa, zwláště kon¬
šelem Staroměstským Janem Pytlíkem, též zemanem wáženým
panem Mikulášem Wrbíkem z Tismic, docílilo se narownání,
tak že winníci pokořili se a dosáhli odpuštění. Patrně se zwyk-
lost ta líbila obywatelstwu, kteréž žákům nadržowalo.

Některé oprawy.

Na str. 66 posledních 5 řádků znějte takto : Na jižní straně rynku stál
nejblíže ulice celetné dům welký (č. 553) někdy
Mikuláše z Egerberka jinak z Okoře, který se asi
roku 1429 rukau dcery jeho Doroty dostal Jankowi
synu Loysy apotekáře, a později r. 1447 druhému
manželu jejímu Bořiwojowi z Lochowic, ještě pak
později pánům Doninským . . .

„ „ 96 io řádku 33 místo: leonum má státi : luporum

„ „ 140 w poznámce 96. Co jsem saudil ze slowa wystawený , pozbýwá
platnosti, poněwadž jsem později teprw wšimnul
sobě, že tehdejší písař knih městských slowa toho
častěji, ač nespráwně, užíwá pauze we smyslu
latinského situs.

„ „ 210 zpráwa o Hwězdě zakládá se jak zmíněno na jediné někdy

zpráwě Beckowského, kteráž se wšak nowěji
prokázala býti mylnau. Bylaf twrz tamější zalo¬
žena teprw roku 1555 arciknížetem Ferdinandem,
tehdejším místodržícím českým, a nazwána od něho
„u zlaté hwězdy". Objeweno jest to ze zřídel
Innsbruckých we spise Schloss Stem, wy daném
od c. k. centrální kommissí k zachowání uměle¬
ckých a stawebních památek r. 1879, jejž jsem
při spisowání dilu tohoto přehlidl.

„ 213 xo řádku 8 místo: na wrchu Petřínu má státi: na wrchu Petřina

214

,, 11 „

nejspíše

„ n nejníže

226

* 6 »

1401

„ t? 1404

253

„ 20 „

synowi

synowei

257

. 3 *

pozdějších

„ „ prwnich

R egi střik.

Abraham Žid 475.

u Adama a Eivy dům (146—1) 121.

Adam držitel Podwiní 439; Eufemie
jeho dcera 439.

Adam škřidlář 247 ; Martin jeho syn
247.

z Adlaru Jiřík (Osowský) 40.

Aeneáš Sylvius 281, 285.

Albert kupec 295.

Albrecht apotekář 116.

Albrecht arcikníže 410.

Albrecht král č. 2, 24, 60, 65, 81,
84, 116, 129, 139, 140, 165, 267,
269, 271, 274, 280, 346, 350, 367,
381, 410, 416, 448, 454, 459, 461.

Albik mistr, arcibiskup Pr. 124, 127,
158, 159; Katruše jeho dcera 158.

Albikowský dům (91 — I) 127.

Albinus (Albus, Candidus) z Úrazu
Wácslaw nejw. písař Starom. 283.

Albus Jan lékař 283.

z Aldenburka Purkart apotekář 242.

Alexander služebník Hynka Minster-
berského 323.

Alexius (Leksa) husař 83.

u siu. Alexia dům (930—1) 63.

sw. Alžběty špitál 200.

Ambrož cihlář 219.

Ambrož z Plzně scholastikus 19.

sw. Ambrože klášter 186, 187, 256,
259, 334.

Anna wnucka Křižowa kramářowa
262, 427—429.

Anděl z Ronowce Štěpán 41.

Anděl z Florencie apotekář 253, 433 .
Anděl ml. 70, 184, 241, 253, 433,
434, 436, 452; Janek 122, 184,241,
253, 433, 4c 4 506; Ludwík iLoysa)
apotekář 70. 122, 183, 241, 253;
Prokop (z Dubecka) 184, 434; —
Anna 433; Dorota 433, 434; Elška
433; Kateřina 433; Woršila 433.

Andělůw dům (144—1)433; zahrada
(909-11) 183, 184, 433,434; win
nice 433, 434.

Andělka winnice 253, 433, 434.
u anděla dům (144 — 1) 70, 121, 490;
(145-1) 122; (460—1) 68; (729—1)
136; u a . tepauciho dům na St.
m. 125;

u andělů kotce 96; u a sedmi dům
(451—1) 103, 449, 451, 467; u a.
tU dům (906—1) 132.

Aneška sestra Žižkowa 182.

Angelin Žid lékař 472, 474; jeho
dům (část ě. 256— III) 472.
z Anglie Mareš 453.

Anna teta Žižkowa 182.
sw. Anny klášter na St. m, 9, 117,
1.38, 142, 228-231, 443, 444; na
Malé str. (450— III) 50; ulice 115.
Antonín šmaydéř 392.
sw. Antonína pod Slowany kostel
166, 167; špitál 13, 21. 22.
u sw. Antonína dům (561 — I) 88;

(684—1) 88.

Antoniš od oslu 100
Antonioivská winnice 247, 248.
apoštolská kollej (351—1) 114, 451.
apoteky 44, 67 — 10, 93.
apotekáři 391.

sw. Appollináříše kostel 170 — 172;
kapitula 171.

arcibiskupský dwňr na Malé str. 37 ;

hora 219; ostrowy 340; winnice 47.
arcibiskupstwí Pražské 207, 2(8.
Arnošt man arcibiskupůw w Okowi-
cích 207, 208.

artikule cechowní 361 — 363, 368 až
373, 376-379, 382—386, 389.
Astrodaraské (Amsterodamské) suk¬
no 495.

z Audimě Hroch 137.
z Auerbachu Wácslaw 219.

503

Begistřilc.

Augustin z Florencie apotekář 215 ;

Woršila wdowa jeho 215.
Augustin kupec 43.

Augustin lojowník (od husi) 158.
Augustin malíř a rytec 402.
Augustin Sanctuarienský biskup 59,
67, 73.

Augustin swat Sigmunda Slámy 66.
Augustinowy mlýny 112.
Augustinňw Mikuláš, nejw. písař
433; Dorota dcera jeho 433, 434.
Augustiniáni 142.

Aujezd 227; rychtář Auiezdský 308.
Aujezdec 339, 423 ; z Aujezdce Bohu-
slaw 306, 307 ; wiz Cinádr a z Pit-
kowic.

z Auhonic Beneš (Beneda) 102.
Aunětice 335.

Austí na Labi 94, 259, 399, 438.
z Austí pánů dům na Hradčanech
(č. 186j 14.

z Aušawy Albrecht (Rendl) 14, 42;
Linhart 42.

z Auterého Jan kanowník 11.
Auwal 421.

Auwoz 23

w Ainvoze na Now. m. 169.

u bab dům (411—1) 93.

Bába hora 205.
na Bábě 250.

Baltazar orlojník 397.
z Baraberka Hána mistr. nejw. písař
kanceláře král. 84, 169.

Barbora císařowna 82, 303, 349, 425.
Barbora sestra krále Wladislawa 66.
u siv. Barbory dům (494—1) 99.
sw. Barbory kaple na St. m. 138.
Bareš z Kamenice Sigmund 230.
barchanec 495.
z Barchowa Alžběta 134.

Baroch saused Malostranský 25, 118.
z Barnšteina wiz Špán.

Bartoloměj děkan Wyšehradský 199.
sw. Bartoloměje kaple na St. m. 125.
sw. Bartoloměje oltáře dům na Hrad¬
čanech 9.

sw. Bartoloměje špitál na Now. m.
169.

Bartoš písař hradu Tachowského 11.
Bartoš postřihač 427.

Bartoš šwec z Ůjezda 225, 308.
Bartoš zeť Falkenauerňw 431, 432.
Bartoš zwonař z Berauna 356, 357,
396, 398.

Bartoš železník 250.

Bartošek bradíř 67.

Barwík Prokop 246.

Barwlkowská winnice 246.
barwíři koží a pláten 362, 366, 389,
392 393.

Basilea 281, 449, 450, 460.
Basilejské koncilium 95, 100, 280, 402,
443. 446, 449, 460.

Bastař 9.

bašimowé, starší Židé 473.

Bašta , na Baště dům (č. 7 — 111)32;

(727—1) 136.
z Baště Jindřich 466.
bandy porybné na St. m. 69.
Bawory 359, 404.

bečwáři 361, 372; bečwářň korauhew
387.

běhání na záwod 504.

Behm Ješek zlatník 60.

Běchowice 437.

Bechyně 22, 307.

Bechyně Jan 105.

Bechyňowský dům (527 — I) 105 až
107.

bekyně 76, 79, 80, 83, 86, 87, 108
až 110, 115, 119. 120, 141, 184.
Bělehrad dům (177 — III) 40.
Bělehrad králowský 449, 459, 460
běliči pláten 392.

Běloky 333, 335.
z Bělowic Kuneš 99.

Bělská Židowka 473.

iv Benátkách ulice na Now. m. 169.

Benátky 404, 457.

Beneda z Nečtin na Břežanech Jan
113; Johanna jeho manž. 113.
u Benedic dům (231—1) 121.
Benedikt kamennik 400; sr. Ried.
sw. Benedikta brána 23, 83, 190.
sw. Benedikta klášter něm. rytířů
235, 240.

sw. Benedikta kostel na Hradčanech
15, 16, 20, 83, 84, 201, 458.
sw. Benedikta kostel w Břewnowě
209.

sw. Benedikta Škola ^656 — I, 657—1)
82, 83.

sw. Benedikta fara (659 — I, 658—1)
83

Benediktini 186, 187, 209.
Benedoivský dům (445—1) 102.
Beneš kotlář 244
Beneš od lwa bílého 445.

Beneš mansionář 15.

Beneš od brány Strahowské 27.
Beneš purkrabí 222.

Beneš zlatník 497.

Beneš z Laun 3, 6, 7, 16, 400, 401 ;
srown. Ried.

Benešowský Ondřej kanowník 10.

Begistřík.

509

Benešowský sněm r. 1474 139, 338,
342.

Beránek Wácslaw 129 ; Sigmund 129.
u beránka dům (37—1) 128; ^243—1)
113, 449 ; (406-1) 93, 490; (551-1)
67; (262 — III) 34; kotce 96.
u beránků (beránka) dům (544— L 98.
Beraun 250, 284, 285, 294, 396, 431.
Beraunka 294.

z Bergowa a z Trosk Jan 462.
Berka Jiří 457 ; Matěj 27.

Berka z Dube a z Lipého Jiří sudí
dworský 10, 480.

sw. Bernarda kostel na St. m. 108,
109.

Bernášek wiz Chotek.

Bernášek posel obecní Now. m. 288.
berně 163, 195, 345-348, 352, 376;
piwowární 348, 349 ; ze zákupu
348 ; zemská 347, 477 ; židowská
477.

berníci 292, 345, 346, 415.

Berún Wácslaw 247.

Berúnowská role 247.

Berwik Prokop 334.

Bessarion kardinál legát 1S7.
z Běšin Elška 182.

Běškowec Jan (?) 265.

Bětka panna 115.

Betlem 113, 448.

Betlémská kaple (255 -I) 114, 225,
236, 287, 242, 243, 428; kollej
444; osada 115.

Betlémský Mikuláš kancléř Starom.
25, 222, 281, 286.

Betlémských knězi dům (256—1) 114.
z Bezdědic wiz Pitka,
z Bezdružic (Bezdružický) wiz z Kolo-
wrat.

Beze řka (Jezerka) studánka 246.
bezpečnost silnic 403.
o bezpečnost a dobro obecné péče
326 - 332.

Bezručkowá Katruše 128; Mandalena
128.

Bezrukjv Marik 436.

Bílá Hora wrch 210.

Bila wěž 2, 4, 11, 12.

Bílina 65.

z Bíliny Augustin 219: Matěj pro¬
bošt sw. Jiljí 15.

Bílý (Albus) Jan z Chlumce 283.
Bílý Jakub 176; Prokop 176.

Birek z Násilé Bernard polní heitman
92.

biřicowé 287, 321.
z Bischofswerdy wiz Nešpor.
B‘skupská winnice 219.

biskupský dům 8.
biskupů chodění 504, 505.
u biskupů tří dům (308-1) 129.
z Bítowa Jakub 230; Wácslaw písař
Mens. m. Pr. 29, 30, 230.
bitwa 328.
blána 495.

na Blátě ulice na Now. m. 188.
Blažej pasíř 252.

Blažek Benek saused Okowický 208.
Blažek husař 158
Blažek knihař 119.

Blažek sladowník 467.

Bočkůw dwůr (222- 1 a 946— 1) 116.
Bohdalec hora 245.

Bohuslawůw špitál (847—1) 141.
Boleslaw 240, 409.

Bonuška panna 115.

Bořek z Lukawce Martin 76.

Bořek z Poličan Jan 182.
z Borotic Petr 41.
z Borotína Jan mistr 120; Kateřina
120.

Boršow 110, 111.
z Boru Ondráček 270.

Bosáci 186, 184.

Bosák Jan 187.

Bosákowa ulice na Now. m. 184.
z Boskowic Jan 221, 222 ; Martin
písař desk dworských 179, 243;
Zuzana 243.

Botič potok 238, 239, 242, 243, 246;

Botíčský náhon 169, 200.
boží muky 57, 178, 179, 219, 324.
Božího těla kaple now. m. 150, 24*.
de Braclis Konrád advokat 215,
Markéta 215.
bradáč 57.

Bradáč Jan 306.

Bradatý Jan ze Stříbra sladowník
94, 106, 259, 265, 435, 436, 438,
439, 466; Mikuláš saukenník 501;
Sigmund 259, 265, 438, 439; Wác¬
slaw ( Waněk) 94, 265, 436, 438,
439, 466; Auastazia 439; Dorota
94, 438, 466 ; Konstantina 439.
bradíři 36.

Brandenburk 404.

Bráník 235-237, 335.
branní 287.

z Braňsaudowa Jan 287.
brány 10—12, 194, 196, 341, 342.
u bratří tří dům (434 — 1» 101, 429.
braírstwa386— 38S; kamennické 400;

malířů a štítařů 377 ; obruče 400.
Braumow 209.

Brázdím 333, 334, 431.

Břewnowek 211.

510

Registřík.

Breivnowský dům (310 — I) 107.
Břeivnowsky klášter 207, 209 — 213,
244, 248, 452, 468.

Březí 396.

Březiněwes 468, 469.
z Březowé Wawřinec 120, 285.
Břežany 113.

Břístwí 339.
brdaři 393.

Brníky 335.
brníři 389, 398.

z Brna Blažej saused Hradčanský 34.
z Brníčka wiz Tunkle.

Brněnské smlauwy 313.

Brno 296, 437, 446, 449, 459, 460.
Brod Český 446.
z Brodu wiz Šatný.

Brož posel řemesla šewcowského
378.

u Bruncwíka dům (510—1) 97.
brusiči 242, 389.

Bruska 13, 17, 201.

Brychta rybář z ostrowa 53.
Bryknar z Brykštcina Mikuláš, místo-
komorník kr. č. 37.
z Brjkšteina wiz Bryknar.
Brzewský wiz Rokycanský Janek.
Brzwe 225, 427.

Bubenští rybáři 263.

Bubny 202, 203, 468.
z Bučiny Mauritius doktor lékařstwí
131.

Bucka (Pučka) studánka a lázeň na
Now. m. (340 — II) 166.

Budín 3, 273, 274, 405, 467, 480 až
483.

z Budkowic Přech 87, 221, 256, 269‘,
293, 456.

na B ady ni dům (888—1) 142.
z Bukšic Lew opat Strahowský 24.
z Buřenic wiz Tluksa.

Bnštěwes 455.

z BuŠtěwsi Štuksa Jan 183, 252; wiz
z Kolowrat.

Butowice 232, 337.

Bnzek ze Skrýšowa (Drdák) 248;
Markéta 248.

Bystřický Jan ze Studnice 20.
z Byšic Bětka 5, 137, 209.

Bytíška 395.

Bzdinka Petr farář Šárecký 205.
ze Cách Aleš 436; Dětřich 436;
Fráňa 436; Martin (na Ostrowě)
241, 436; Prokop 436.

caich saukennický 374, 375.

Calta z Kamenné hory na Rabšteině
Jan 92.

Candidus (Albinus, Albus) z Úrazu
Wácslaw nejw. písař Starom. 283.
Carda z Petrowic Wácslaw polní
heitman 106, 107. 333, 353.
Cardowa lázeň na Now. m. 192.
Carvayal Jan kardinál 64.
cechowní zřízení 351, 360—388.
cechmistři 375—379, 384.
cechu shromáždění 378; starší 278,
279.

cechu řeznického dům (8— II, 10— II)
382.

ceichowání suken 374, 375.

Celetná ulice 86.
celnice 119.

Čelný Jan 67, 255.
centnéř 410.

u cepů dům (11— I) 122.
cibulníci 390.

cihelnice Nowoměstská 160.
Cilielnice dům (149 -III) 52.
z Cimberka wiz Wlašimský.
z Cimburka wiz Towačowský.
Cináár z Aujezdce Oldřich 172.

Cíp ulička na Now. m. 181, 184.
w Cípe ulička na St. m. 141.
Ciplowská winnice 230.
u císaře (Karla) dům (560—1) 87, 90.
Cistercienský řád 108.
cizoložstwí 319, 320.
clo 342, 345, 405, 410; králowské
342; na mostě 290; Modřanské 342;
w Rakausich 299.

Coelesfini 168.

Crlík Daniel 151; Ondřej řezník 151.
na Crlíku dům (675 — II) 151.

Ctibor arcipryšt Litoměřický 19.
Ctibor krejčí 25

Ctibor zástupce purkrabí Wyšehr.
306.

Cukmanslcá lázeň na Now. m. 192.
Cwok (Cwoček'' Jan 265, 469; Jin¬
dřich 265, 469 ; Wácslaw (Waněk)
pekař 203, 263-265, 427, 464,
468, 469; Wácslaw ml. (z Wlka-
nowa) 265, 469 ; Anička 469 ; Anna
469; Manda 469.

z Čachrowa wiz Kanický.

Čapek (od čápů) Jan 67, 236, 394;
Ondřej holič 67, 236; Stanislaw
98 ; Kateřina 236.

Čapí hora 236.

Čapkowská hora 336
u č>ipů dům (480—1) 283; (482—1)
67, 68, 440—442; (110—11) 157.
Čáslawky 464.

Begistřík.

511

Čáslawská kaple w kostele sw. Mi-
v chala na St. m. 101.

Čáslawský Petr 243.

Čáslawský sněm r. 1421 295.
z Častolowic Elška 161.
z Čečelic Alena, manželka Krištofa
z Wartenberka 55.

Céček z Pakoměřic Jindřich 184.
Céček z Pakomilic Jan 181.
čechel 496.

Čejka Wácslaw 29.

Čejkoiuský dům na Malé str. 29.
čeládka 309, 492, 493.

Čelákowice 294.

Čelechowice 423.

Čeněk sankenník 453.

Čeněk suken kráječ 215; Barbora
jeho wdowa 215.
čepaři 393.
ěepelníci 389.

z Čermník Erazim 229, 230; Jan po-
střihač 230.

Čermníky b39.

Černá wěž 12.
z Černauška Sigmund 190.

Černinůw dům (159? — III) 42 ; lis 52.
Černohorský Jan 50.

Černošice 464.

Černý Wácslaw šwec 203.

Černý z Lisowic Oldřich 229; Petr
v 229.

Černý Prokop 421, 422.

Černý wiz z Klučowa.

Čerwenka Wít koželuh 145, 146.
Čerwený lis 266.

Česká kollej 91, 179, 243.

Číč z Nemyčewsi Jan 14.

Čilec 457.

z Čimic Janek 317; Matěj 317.
Čistota (Krása) Matěj 149.
o Čištění řád 329, 330.
z Čížowa Zdeněk 116.
člunkáři 393.

Čotr Albrecht 429, 430 ; Baltazar 430,
431 ; Fráňa 104; Hawel 430; Jan
430 ; Kašpar 334, 430 ; Marek 430,
, 432; Běta 430; Markéta 430.
Čotroivský dům (235 — I) 104, 105.
čtwrcení 323.
čtwrtce 409.

čtwrťi městské 294, 327, 351, 352.
čtwrtnice 356, 357.
čuba 494.

Dačický Martin sukna kráječ 95, 121.
Dachoivslcý dům na Malé straně 50.

w Daleji háj 232.

Daliborka 12.
daň cechowní 379.

Daniel písař radní Starom. 235.
dary 504.

z Daupowa Erhart 35.

Daupowec Jan místopísař zemský
54; Markéta 54; Zuzana 54.

Dauš Wáwra kabátník 368.

Dausek (Kdausek) Jakub zámečník
206.

Dauskowské hory 206.
u dcbsra dům (610 — II) 175.
Děčínský Sigmund 84.

Dědibaby 335.

Dehnice 206.

Dehnické hory 206, 207.
děkaniiw dům na hradě Pr. 8.
děkana Wyšehradského dům (Č. 14)
199; winnice 239.

u desatera božích přikázání lázeň
(331-1) 112.
desátky městské 327.
desátníci 295, 327—331, 351, 352,
358, 359.

u desk divorských dům (žid č. 72)
130; u d. zemských dům (241 — I)
113, 115; (608-1) 64.

Deštnice 423.

Dětřich wrátný krále Wácslawa IV
188, 250, 458—460.

Dětřichowic Jíra 459; Pawel 188,
257, 268, 271, 276, 284, 319, 334,
4')8, 459, 466, 469; Barbora 460;
Mářa (Marta) 459, 460.

Děwín hrad 235, 252, 357.
dínař 390.

w díře dům (129 — I) 123.
u dítek dům (137—1) 122; (189—1)
119; (599-1) 86.
diwadelní hry 503.

Diwiš, ňejw. písař Nowom. 284.
u dlaní dům (30—11) 155.

Dlauhá třída na St. m. 135.
z Dlauhé třídy Materna 244.
z Dlauhéwsi na Wyšehořowicích
Jindřich 181.

Dlauhý (Langnikl) Mikuláš 460.
dlažba 342.
dláždění ulic 331.

Dláženi 23, 24, 45.

na Dláženi ulice na Now. m 186.

dlažici 348.

dluhy 346, 347.

dlužní úpisy 480.

Dobeš brusič 242.

Dobeš saused Bránický 237.
Dobrošowice 421, 429.

512

Registřík.

Dobruška 464.

Dobytčí trh 150.

Dobytčí ulice 172.

Dobrýpán Jan písař 153.

Dolánky 448.

Domažlický dům (403 — I) 93.
Dominikáni 125, 126.

Domšík Jan jinak Ortlůw Johánek
66, 437, 453; Janek (od bílého
zwonu) 437; Wácslaw kanowník
Pražský a Wyšehradský 437 ; Anna
437.

domů cena 487—492; počet 415,
416; spůsob stawby 492.
u do m ít tří domy (795—1, 796 —1)
140.

Donátňw Wácslaw 240.

Donátowská winnice 240.

Donínský purkrabí Bořiwoj 20;
Fridrich 133.

Donínský dům na St. m. 66, 67.
Dorora bekyně 115, 184.

Dorota mydlářka 115.
u (siv.) Doroty (399—1), 92, 439.
drábowé 359.

z Drahonic a na Ploskowicích Wác¬
slaw Adam 15.

z Drachowa Wácslaw mistr 245, 444.
drastníkůw dům (část č. 889 — II)
183.

Drážďany 28.
z Dražejowic wiz Nos.

Dražíce 452, 455—457.
z Dražíc (Dražický) z Kunwalda
Bohuslaw 16, 20, 464, 495; Jan
podkomoří 16, 246, 296, 441 ; Pesík
16 srown. z Kunwalda.

Drdák Buzek (ze Skrýšowa) 248;
Jakub 234; Matěj 234, 290; Mar¬
kéta 248.
dřeni 323, 324.
dřewný trh 293, 343.
dreylink 409.

z Dřině Appollena, manž. Viktorina
ze Wšehrd 50; Martin 134, 457;
Zuzana 457.
z Dříní wiz z Hutí.

Drobil Matauš kuchař králowský 20.
drobnici 891.
drštkáři 391.

dsky zemské 113, 116, 125, 285, 286,
339, 470.

z Dubé Jindřich nejw. hofmistr krále
Jiřího 181; Johánek děkan Praž¬
ský 21 ; Mikuláš purkrabí kraje
Hradeckého 180; Perchta 117.
z Dubé a z Kostelce Jan Berka 181;
Jindřich (od jinud z Lipé) 64.

z Dubé wiz Roháč.

Dubec z Dubečka jinak od Wěže
Jan (na Winoři) 419; Jan 419,
428; Jan (Matějůw) 420, 426, 434;
Matěj 419, 420, 426, 428,434; Elška
420; Katruše 428; Mariana 420;
Smila 420.

Dubček 419.

Dubeč 419.

z Dubečka (Anděl) Prokop 253, 434.
z Dubečka Waněk (Welflowic) 428.
z Dubečka wiz Dubec.
n duh dům (474-1) 100.
u duhy dům (629 — I; 66; (620—1) 75.
sw. Ducha klášter na St. m 142,
448.

z Duchcowa Mikuláš 47, 183.
Duchek kolář 495.

Duchek platnéř 129.
důchody obecní a králowské 332 až
350.

dukát 410, 411.

Duršmid Petr 236; Wácslaw 236.
Duršmidůiv dům (846—11) 176, 491.
u Důry černé dům (620 — I) 78.
Dušníký 335.

u dweří černých dům (552 — I) 67;
čerwených na Hradčanech 15;
(547 — 1) 98, 99: modrých (546 — I)
98, 431, 432; zelených (část čísla
134-11) 159; železných (436—1)
101, 102; (621-1) 76; (857-1)
141.

Dworce 235, 236, 335.
ive dworci ulička na St. m. 141.
dwůr králowé na St. m. 83, 85.
dwůr králůw na St. m. 2, 80 — 83.
dwůr obecní Starom. (1030—1) 79;
Nowom. 340.

z Egerberka Mikuláš písař desk zem¬
ských 215, 506; Dorota 506
z Einsidle Jošt na Týřowě, tajemník
krále Jiřího 191.

z Ejzíře Bohuslaw 35, 218; Diwiš st.
34, 35, 217 ; Diwiš ml. 217 ; Dorota
218; Jan (Fránůw) odjinud ze
Zlýčiny 35, 217, 218; Mikuláš (Frá¬
nůw) 270.

Elchan Žid 475.

Eliáš Žid šlejfiř 474.

Eliáš služebník páně Trikůw 230.
u Eliáše dům (311—1) 107, 108.
z Elsterberka Henrich 116.

Elška bekyně 115.

Englišowa strana 447.

Enoch Žid 475.

Erazim šwec 38.

BegistUk.

513

erbowní měšťané 471.

Frbowská lázeň na Now. m. 192.
u erbů dům na St. m. (žid. č. 113)
143; na Now. m. (893— II) 180.
erby 470, 471; nowé 299: řemesel
387, 388.

sw. Eulogia kostel 126.

Fáfa Jiří kowář 164.
u Fáfů dům (186—11) 163, 164.
z Falknowa (Falkenauerowé) 431 až
432; Bernard 432; Hanuš (Hanu
šek) hamrník 250, 431, 432; Jan
432; Jindřich st 250, 431, 432;
Jindřich ml. hutník 250, 432; Sig-
mund 432; Wácslaw 432; Kateřina
432; Manda 250, 432.
u Faunů dům (1 88 — I) 119.

Felix V papež 64.

Ferdinand I 3, 336, 400.

Ferdinand arcikníže 506.
z Fictum Opi Bernard 20, Elška 20;

Jiří 41, 137, 189.

Fidrholec les 321.

Fikera Matěj 257.

Fikéřůw dwůr (622—1) 76, 135.
Filibert Konstanský biskup 5, 7, 24,
77, 90, 165, 167, 171, 262.

Filipp Sidonský biskup 90.
sw. Filippa a Jakuba fara (258—1)
110; kostel (252—1) 115.

Finder Jan 245.

Fišle Jan 211.

Fišlowka winnice 211.
u flašek dům na St. m. (žid. č. 73) 130.
Flašneřská (nyní Spálená) ulice 156,
157.

ze Florencie Augustin apotekář 215.
Florenec ulice na Now. m. 188.
Folimanka winnice 241.

Folman, Foliman měšťan Pražský
241.

fortna jdauce na Prelát (při č. 770—1)
139.

u Fortuny dům (502—1) 98.
fraidu zwonění 409.
freimark 88, 343.

Franc orlojník 397.
francowití 458.

Fráňa od zlatého kola 237.
Francauz od dítek jinak od misek
233.

Frank ostrožní k 250, 254.

Frank winničník 241; Jíra jeho syn
241 ; téhož syn Ondřej 241 ; Ondře-
jůw syn Wácslaw 241.

Frankfurt 20, 21, 401 na Odře 404,
406.

Tomek , Dějepis Prahy.

Frankštein 355, 399.

Frankšteinské dělo 355.

Fránoivská hora, winnice 218.
František probošt Boleslawský a
kanowník Wyšehradský 239, 240.
František z Drážďan kamenník 28.
sw. Františka klášter panenský 138,
242.

Františkáni 138.

Fránůw z Ejzíře Mikuláš 270.
Freiberg 404.
z Freiberka Hanuš 406.
freimark 88, 343.

Frey Hanuš papírník 393.

Frey z Freyunku Erazim 406.
Fricštein 33.

Fridrich kníže 136.

Fridrich III král něm. 281, 299, 346,
405, 410, 411.
frynort 88

Fiirstenburg w Graublindech 435.

Galm Prokop, hofrychtéř měst král
176.

Gebhartůw Ondřej zlatník 224, 442.
geometr 289.

Gera Hoffartka 108.

Gerlické peníze 412.

Goliáš Welík rychtář Starom. 250.
u Goliáše dům (292—1) 108.
groš bílý, široký Pražský 412; český
(Pražský) 410 — 412 ; míšeňský 412.
Guldemund Ziwolt 144
z Gutšteina páni 79; Burian 79.

Habart kanowník Pr. 4, 8.
Habartůw Petr 443.

Habrowá les 234.
u hada dům (800 — I) 139.

Hájek z Hodétína Jan 80.
Hájkoivský dům (část č. 588 —I) 80.
hakownice 356.

Halama z Počinowic Wácslaw 182.
w Haldách 212.
na Haldě dům (816 — II) 177.
haléř 412.

Haléř Burian 442; Jan 244.
Haléřim dům (852-11) 179, 442, 491,
492; na St. in. 60.

Hálkowo městiště (433—11) 169.
hampeyz starý (žid. č. 208) 146.
hamry za Berauuem 431, 432.

Hána z Bamberka, nejw. písař kance¬
láře král. 84.

Hanka Brunonůw kancléř 85.
Hankamp Jan opat Strahowský 25.
Hankůiv dům (587 — I) 81, 85, 113.
Hánowský dwiir w Butowicích 232.

33

514

Rcgistrík.

Hanuš krejčí 233.

Hanuš krumpéř 396 ; Jan syn jeho 396.
Hanuš mistr orlojník z Hradce Krá-
lowé 61, 103, 397 ; Anna dcera
jeho 103.

Hanuš piwowárník 145.

Hanuš šwec 15.

Hanuš tesař 472.

Hanušek sladowník z Polné 51.
z Harasowa wiz Hrzán.

Harowník Jakub 231 ; Wawřinec 231
z Hartmberka Habart 429.
Hasenburk zámek 430.
z Hasenburka Zbyněk arcibiskup 7 ;

wiz Zajíc.

Hasištein 102.

Hasišteinský wiz z Lobkowic.
Hasišteinský dům (447 — I) 102.
Hašek pan 450.

Hašek zef Cwokůw 469; Anička 469.
sw. Haštala hřbitow (790—1) 137;
kostel 137; fara (754—1) 138;
škola 137.

Hafapafa Jan saused Hradčanský 18.
haufnice 355.

z Haugwic Delfín hejtm hradu Praž¬
ského 33.

Haužwa Mikuláš rychtář Mělnický 38.
Haužwička Wácslaw 214.

Hawel mistr 25.

Hawel rychtář Wyšehradský 306.
u hciwéřů dům (398 — I) 92 ; (157 — I)
122.

sw. Hawla fara (498—1 a 487 — I)
98; kostel 98, 249; škola 98, 242.
Hawlowka winnice 25.

Hedwika Jan 251, 446; Ondřej 445;
Wácslaw krejčí 47, 69, 438, 445,
446; Kateřina 47.

Hedwikowský dům na St. m. 69, 446
Hedwiky králowny (Králowé) kollej
(587—1) 91.

heitman čtwrtní 295, 327, 328 330,
331, 351, 358; polní 352, 353.
u Heleny dům (631—1) 75.
z Helfenburka wiz Šof.

Helm Jan šrotéř 151 ; Křišfan 124 ;
Ondřej (Ondráček) 124, 461; Ště
pán 151; Klára 124, 455, 461.
helméři 360, 389, 397, 398.

Helmůw dům (102 — I) 124; (13—11
a 14 — H) 151 ; u Matky boží na
Lauži 455.

Helmoivský piwowár (132—1) 124.
Hélmowý mlýny (1220—11) 194, 263,
455, 461, 462, 464.
z Heraltic Walentin 183; Kateřina
dcera 183; Jan zeť 183.

Bereš pekař 189.
z Heřmanic Modlibor 437
Heřmanňw Jakub 232.

Heršoivský dům (1061 — II) 189.
Hertwik lékař 67.

Hertwik z Rušinowa 248.

Hes Martin písař 310.
hewerníci 393.

Himhuf Ludwík z Normberka 406.
sw. Hippolyta kaple pod Wyšehra-
dem 200.

Hisile z Chodů Mikuláš 32 ; Wácslaw
37; Žofka (ze Wšehrd) 32.

Hišpan Martin kanownik 15.

Hladič Matěj 254.

Hladoměř (Hladomře) winnice 232.
Hlas z Kamenice Jan 39, 249, 251;
Ješek 249; Jindřich 251; Waněk
281 ; Wácslaw 249, 251 ; Kateřina
249.

Hlasowa winnice 249.

Hlawáč z Třibřích Jan 423, 442.
Hlawsa z Kamenice Jan (na Strašni¬
cích) 97; Jan ml. 97; Ješek 97;
Wácslaw 97.

Hlawsa z Liboslawě Jan 69, 101,
266, 471.

s hlawy daň 348, 415.
u hlawy dům (559—1) 87, 90; u lil.
swinské (317 — I) 112; u hl. železné
(291- -I) 108.
z Hlinic wiz Toš.

Hlubočerpy 235, 337.

Hluboká 176.
hobleři 393.

Hobšowice 438.
z Hodětína wiz Hájek,
hodináři 287, 397.
hodiny 148, domácí 494.
z Hodištkowa wiz Konáč
Hoffartka Gera 108.
hofrychtéř měst králowských 274,
296, 297.

Hofrychtéř Jan 177 ; Dorota 177.
hofrychtérůw dům (101 — I) 123;

(41-1) 129; (837—11) 176.
z Hofu Dorota 116.

Hojowice 401.
hokyně 408.

Hokynka Pawel 181.
hokynníci 408.

hokyňské krámce na Malé str. 30.
Holba Jan lazebník králowský 190.
Holbowa lázeň (1248—11) 190, 491.
Holcowé rod 466.

Holců dům na St. m. 106.

Hole 426.

Registřík.

515

Holec Hawel 179, 468; Martin

(z Kwětnice) 467, 468; Sigmund
(z Kwětnice) 53, 134, 467, 468;
Viktorin 53, 106, 467; Wácslaw
(Blažkůw z Litomyšle) 86, 94, 466,
467; Wácslaw ml. (z Kwětnice)
466, 467; Wácslaw (Walentinůw)
468; Marta 467.
holiči 380.

Ilolian Jan 193; Kliment 193; WTác-
slaw 193.

líolianowský dům (1183—11) 193.
Holický Aleš 425, 461.

Holických ze Šternberka dum 2.
Holík Martin 259.

Holíkowská winnice 259
Holíšowice 203, 263, 264, 335, 358,
426, 427, 468.
z Holowaus Anna 182.

Holubář (Holubin) Jakub komorník
markraběte Jošta 143.
u holubů dům (625 -1) 76
Holý Jan jinak Puškařík Janek rytíř
159, 437; Ofka 437.

Holý z Chwališowa Jaroslaw 64;
Wácslaw 64, 245.

z Ilomberka Jan 39; Oldřich wiátný
král. 39.
na Homoli 230.

Homolka wrch 231.
z Honbic wiz Hory na.

Honék Wawřinec 259.

Hofnerových bekyn dům (858—1;
141.

Horaždějowice 113
z HořešowicSezema písař desk dwor-
ských 27, 31, 49, 233.
z Hořic Mikuláš 189.

Horky 421.

Horník Mikuláš nožíř 122.
Hořowský Žalman Žid 475.

Horská hrána 194, 255, 341.

Iloryna z Honbic Jindřich 165, 221.
hospody 502; cechowni 382.
hospodář dworů obecních 287 ; rat-
hauzský 286; w Týně 292.
Hostauň 451.

Hostiwice 453.

Hostiwický Jindřich 39.

Hostowice 335.

Hostyně 421.

Hostunice 442.

Hošek Žid mistr 473, 475.

Iloštice 452, 457, 464.

Howorka puška 355, 357.

Hrad Pražský 1—13, 23, 81, 207,
303.

z Hradce Jindřich 10, 86, 109, 110,
304, 306; Menhart 64, 69, 85, 100,
113, 134, 216, 268, 281, 446, 450,
454, 456, 459.

Hradčany 5, 10, 13, 14-17, 20. 21,
23, 26, 81, 303, 308, 309, 316, 323,
398, 401, 409, 414, 415, 458.
Hradec Jindřichůw 397.

Hradec Králowé 61, 103, 397.
Hradečtí 139.

Hradecký kraj 180.

Hradeckých pánů dům (288 —I a
289-1) 109, 110
Hradiště 19.

z Hradiště Jan 322; Marta 233.
z Hradištka Martin 439; Konstantina
dcera jeho 439.

Hradišťského kláštera dům na St. m.
137.

Hradištský klášter 137, 452.
Hradištko 424, 425.
na Hrádku dům na Now. m. 169.
z Hrádku Rameš 463.
z Hrádku a z Walečowa Ancška
466; Jiřík 263, 466; Pawel 466;
Pawel Samuel 173; Samuel (Wel-
war) podkomoří 124, 296, 463—
465: Sigmund 353.

Hrdina Jan uzdář 218; Dorota jeho
wdowa 218.

Hrdinka Přibík řezník 235.
u hrdla ivlcího dům (414—1) 94.
od hrdla wlčího Janek Wácslawůw
103.

u hřebene (600—1) 86, 490.
od hřebenů Mařík 245.
u hřebenů (8 — I) 70.

Hřebenka winnice 253.
na hřebenku dům (674—11) 151.
hřiwna 410.

Hrnčíře 335.

hrnčíři 362; hrnčířů korauhew 389.
na Hrobce lázeň a dům (679 — li
79; (415—11) 163.
z Hrobky Wácslaw 168, 224.
Hrobský mlýn u Kolína 137.

Hroch z Audimě 137.
hromničná summa 347.

Hromotluky ulice na Nowém městě
173.

u hroznů dům (597 — 1) 91.
hrstníci .408.

z Hrušowa Petr 175, 180, 424; wiz
Woděradský,

hry 502, 503; o peníze 329.

Hrzán z Harasowa Wácslaw 172.
hudba 503.

516

Rcgisiřík.

z Humpolce (Humpolec) Jan (z Prosti-
boře) 48, 100; Mikuláš nejw. písař
Starom. 48, 99, 100, 279, 280, 334,
430; Zuzana 100.

Huncledr Wácslaw 243.
huntéři 362, 3G8, 370.

Hurt Wácslaw řezník 49.

Hus Hawel 210.

Hus Jan mistr 106, 108, 242, 284.
Hus Martin lazebník 111.
husařské kotce na Now. m. 178, 179.
u husi dům na Now. m. 158, 159;

u h. modré (479—1) 67.
u husí dům (část č. 116—11) 158.
Husowa lázeň (320 — I) 111, 112.
z Hustiřan Myslibor 180.
huť dům (332- I) 112, 340; cihelna
(447- III) 50.

z Hutí (Hutská) a z Dříní Appollena,
wdowa Viktorina Kornelia ze Wše-
hrd 35

Hwězda twrz 210, 506.

Hwězda z Wícemilic Jan 353.
u hwězd dům (670—11) 149; u hw.
tri černých (262-1) 110; 896—11)
181.

od hwězdy stříbrné (Dražický) Jan
16, 246, 296, 441 ; srown. z Kun
walda.

u hwězdy černé dům (č. 19 — I a
18—1)62,63; uhw. siříbrné (612 — I)
134, 461; zlaté (405-1) 93.
Hynek syn krále Jiřího 64, 323.
Hynkowská hora 217 ; winnice 222.
Chána Sigmund 243, 244.

Charauz Jan 177; Jiřík 177
u Chcrauzů dům (834—11) 177.
Charwát Jan 155; Mařík 155; Do¬
rota 155; Markéta 155.
Charwátowa ulice na Now. m. 155
Chanvátský dům (36 — II) 155.
Charwátská ulička 393.

Chaustník 460.

z Chaustníka Beneš 177 ; Heřman 22.
Chaustníkoivslcý dům (819 — II) 177.
Cheb 407, 460.
z Chlumčan wiz Lauda.

Chlumec 118, 135, 283, 462, 466;
Starý 462.

z Chlumu Dorota 181 ; Hynek 333 ;
Jaroš 333.

z Chlumu a na Košumberce Diwiš

105, 106; Jan 106; Wilém 105,

106.

Chmeléř Jan 159

Chmeléřoiuská winnice 249, 250, 431,
432.

chmelowý trh 293, 343.

z Chodů wiz Hisrle.
z Cholupic (Cholupický) Štuk Jan
425 426; Jiří 425, 426; Mikuláš
425; Prokop 426; Šimon 424;
Wácslaw (Waněk) 65, 422-425;
Barbora 65; Ludmila (ze Solopisk)
426; srown. Stuk.

Chomautoivský dům (832 — II, 833 — 1 1,
902-904—11) 177.
choralisté při chrámu sw. Wífa 6,
349.

z Chotěbuze Michal zlatník 119 120.
Chotek z Olšan Bernard (Bernášek)
254, 257 ; Regina bekyně 254.
Chotek z Woinína Bohuslaw 172,
176.

z Chotěmic Janek heitman Swídnicl.ý
133.

z Chotěšowa Aneška 172.
Chotěšowského probošta dwůr (žid.

č. 11) 128.

Chrabrý 335.

Chrast u Tochowic 443—445.
z Chrasti Petr 80; Zdeněk kanow-
ník Pr. 215; sr. odjwa bílého,
z Chrastu Jan srown. Žďárský.
Chraust Petr z Litoměřic 240.
z Chřelowic Tristram Ambrož 249.
z Chřenowa wiz Štěrba,
z Chřenowic Náz Jindřich 14, 15,
220, 249, 251, 252; Anna 14, 15,
220; Hedwika 220, 435; Markéta
15, 39, 220 srown. Náz.

Chrudim 286, 446, 498.

Chrudimská Kateřina 115.
z Chrustenic (Chrustenský) Mikuláš
Tristramňw 250,251,287 ; Wácslaw
243, 247.

Chudobická (nyní Mariánská) ulice
184.

Chudý Mikuláš wiz z Lobkowic.
Churský biskup Jan Náz 14, 220,
434, 435.

Chwaly 428, 429.
ze Chwal Habart 426.
z Chwališowa wiz Holý.

Chwatěruby 32, 338.
ze Chwojence wiz Zachař.

Chýně 451.

z Ilburka páni 16; Půta 16.
impressoři 394, 395.
ingrossatorowé 286.

Innocentius VIII. papež 5, 6
inquisitora kacířstwí dwůr (203—1)

na

Izák Žid 472; bradíř 474; rychtář
473; školník 473; z Plzně 472.
Izrael a Izák bratří Židé 475.

Registřík.

517

u jablek rajských dům (438—1) 101;

(450-1) 102, 103; (žid. č. 78) 131.
Jakeš pasíř 204.

Jakub kartýř (žid. č. 78) 393.

Jakub kolář 33, 275.

Jakub kotlář 73.

Jakub malíř 402.

Jakub oltářník sw. Maudrosti 18.
Jakub rybář 320.

Jakub rychtář Smíchowský 228.
Jakub tesař 248.

Jakub Žid 145, 152; mistr 473.
Jakub od tří králů (269 — I) 49.
sw. Jakuba klášter 76, 77, 138; piwo-
wár (1000 — I) 77.

sw. Jakuba w zahradách kostel 227.
Jakubinowský dum (791 — I) 137.
na Jámě (w Jámě, nad Jamau) ulice
na Now. m. 151, 152.

Jan král č. 293, 297, 331, 361.

Jan markrabí mor. 122.

Jím (Loysňw) apotekář 68, 176,506.
Jan bečwář z Klatow 29.

Jan holič krále Wladislawa 15; Ka¬
teřina wdowa jeho 15.

Jan chmelař 249.

Jan kamenník saused Nowom. 276,
322.

Jan (Hanuš) orloj nik 61, 103, 397.
Jan prowazník 34, 35.

Jan sítař 34.

Jan střelec 51.

Jan zedník 9, 400.
sw. Jana na Bojišti fara (464— II)
173; kostel (465-11) 173.
sw. Jana ewang. kostel 227.
sw. Jana Křtitele kostel (400 — III)
50.

sw. Jana Křtitele oltáře dům na
Hradčanech 8.

sw. Jana w Oboře kostel 46.
sw. Jana Odraného kostel 51.
sw. Jana w Podskalí kostel 166.
sw. Jana na smetišti kostel 118.
sw. Jana stětí kostel na Wyšehradě
197.

sw. Jana na Zábradlí kostel 118.
Janek kožišník 182.

Janek Wácslawůw od wlčího hrdla
103.

Janota literát z Wysokého Mýta
tiskař 394.

z Janowic Jan Jenec nejw. purkrabí
Pr. 37, 44, 126.
jarmarečné 344, 345.
jarmarky 408, 409.

Jaroměřka puška 355.

Jasenné 464.

z Jaworé wiz Trhlawský.
u jednorožce dům (28—1) 129; (žid.
č. 76) 131; (548-1) 67, 99, 490,
491; kotce 96.
od jednorožce Fridrich 253.
Jednorožcowa winnice 261.
jehláři 362, 379, 389.
u jelena dům (677—11) 151; bílého
(706 -1) 135; černého (628-1) 75,
(část č. 1017—11 187); čenueného
(491—1) 99, (částč. 1017—11) 187;
modrého (347 — I) 107 ; u j. io kotli
(593-1) 87; zlatého (5V)8 — I) 86.
od jelena čerweného Lukeš 253;
Ondřej 252.

u jelenů dwau o jedné hlaioč dům
(436 — I); kotce 96.

Jelito sklep wězení 321.

Jelitowská winnice 240.

Jencowá (z Janowic) pani 37.

Jeneč 451.

Jenštein 467.
z Jenšteina Jindřich 349.

Jeroným hodinář 397.

Jeroným kožišuík 19.

Jeroným postřihač 261.
u sw. Jeronýma důra (699 — 1) 78,
(702-1) 78, (62 -1, 61—1, 51—1)
131, (574—1) 91; kotce 96.
Jerusalem kaple u kostela sw. Jindři¬
cha 185.

Jerusalem dům (293—1, 294—1) 108,
109.

Jerusa^mská brána 196.
Jerusalemská kaple na St. m. 108,
109.

u jestřába dům (545-1) 98, 99, 431.
Ješna Jan 92.

z Jewíčka Jan 334, 453 ; Mikuláš 33 1.
Jezerka studánka 246
Ježek z Těšňowa Martin 262.
jídlo 499—501.

Jihlawa 402, 460.

sw. Jiljí fara (240—1) 113; hřbitow
104; kostel 103, 104, 243, 401,
448 ; škola 104, 105, 505.

Jílowé 466.

Jindřich kníže syn krále Jiřího 64,
186, 209.

Jindřich hutník (Falkenauer) 250,
432.

Jindřich puléř 182.
sw. Jindřicha fara (973—11) 185,
186; kostel 185, 250, 264, 317;
kostnice 185; škola (976—11) 185,
505.

J indřichowská winnice 249, 250,431.
Jindřišská ótwrt 295.

518

Eegistřík.

Jinočany 335.

Jinoch Jakeš kanowník Pr. 212.

Jíra šwec ze Stříbra 254.
jircháři 361, 366, 389.

Jiří Poděbradský 1, 2, 5, 7, 9, 23,
33, 37, 40, 42, 55, 56, 58, 60, 62,
64, 70, 71, 73, 77, 81, 82, 85, 86,
92, 105, 116, 117, 121, 124, 127,
133, 134, 139, 140, 147, 153, 167,
174, 181, 184-186,189—191,196,
199, 201, 204, 208, 210, 214, 216,
220, 229, 230, 234, 240, 241, 255,
256, 268, 271, 274, 276, 281, 284,
285, 296—298, 303, 313, 314, 320,
328, 331, 335-338, 343, 346 349,
351—353, 359, 361, 388, 396, 398,
403, 405, 406, 410, 411, 413, 414,
417, 420, 421, 439, 441, 450, 456,
461—464, 466, 469, 476, 487-489,
497.

Jiří míšeňský^ markrabě 66.

Jiří krčmář Šešowickýv 259.

Jiří wrátný králowny Žofie 14
sw. Jiří klášter 9, 10, 47, 204, 211,
212, 217, 233, 446; kláštera dwňr
w Owenci 204; winnice 201, 202.
u sw. Jiří dům (501-1) 98; (žid.

Č. 71) 130; kotce 96.

Jiřík krejčí 358.

Jiskra Jan rychtář Wyšehradský
198, 305, 306.
jména měšťanů 471.

Johanes úředník od desk zemských
139.

Johanna králowna, manželka krále
Jiřího 85, 161, 181.

Johl brusič 242.

Jonáš Žid 143.

u Jonáše dům (žid. č. 69, 70) 130;

kotce 96.

Josef Žid 475.

Jošt biskup Wratislawský 71.

Jošt markrabí morawský 63, 142,
143.

JoŠta markrabího dům (930-1) 82,
467. v

Juda Žid 144.

Junkerů rodina 155.

Junošowa (nyní Sirkowá) ulice 99,
juristů kollej (591—1) 87.

Kába Jan 252; Walentin saukenník
252.

Kabát Lukáš 204; Mařík 204; Pawel
pasíř 204.

kabáty, kabátce 495.
kabátnici 362, 363, 367, 368, 373,
378, 381.

Kábowa lázeň na Now. m 192.
Kačer Martin (z Podolšan) 207, 211 ;

Mauritius písař desk zemských 36.
Kačerka winnice 211.

Kačerowslcý domek na Malé straně
36, 37.

Kačerňw dwňr w Okowicích 208.
Kadaň 355.

z Kadaně Jakub od duhy 256.
Kadeřáwek Stanislaw (Staněk) 206.
z Kafřnnku Aneška, wdowa Zdeňka
Kostky 140; Ondřej 140
w Kalabří na Now. m. 162.

Kalaš Mikuláš 241
u kalicha dům (154 I) 121.
u kalichů čtyř dům (242 — I) 113.
Kamaréř (Welflowic) Albrecht 431
kámen 410.

na kameni (kamenné) mlýny 262,
263, 393, 427, 464, 466, 468, 469.
Kamenice 339 422.
z Kamenice wiz Bareš, Hlas, Hlawsa,
Štuk.

Kamenná hora 223.
z Kamenné hory wiz Calta.
kamenníci 362, 398—401; kamen-
níků bratrstwo 16, 19; cech 398 až
400; dům na Hradčanech (č. 34)
9; korauhew 389, 390.
kameny drahé 497.

Kameret z Žírownice Purkart 182.
Kampa ostrow 55.
kancelář králowská 43.
kancléř městský 274, 286; nejwyšší
273-275.

kancléřův) dům (183— III) 43.
Kánický z Čachrowa Jan 180, 182.
Kantor wiz z Žatce Jan.
kantora židowského dům 140.
Kantorka winnice 211, 229.
Kantorowic Lazar 117.

Kantorowský dům (309 — I) 108.
Kapaun ze Smiřic Alexander purk¬
rabí hradu Pražského 191.
kápě 496; Florenská 496.
na kapitole winnice 246.
kapitula sw. Appollináříše 171; sw.
Jiljí 15; Pražská 4-6, 8, 9, 11,
14—21, 47, 74, 208, 245, 349, 400,
437,446; Wšech Swatých 10; Wy-
šehradská 168, 196, 198, 199, 235,
236, 239, 240, 244, 259, 453.
kapituly Wyšehradské winnice 236.
Kapléř ze Sulewic Kunat 15 ; Purkart
20; Tobiáš purkrabí Karlšteinský
20, 472; Kateřina 15.

Kapr Pawel 180.
u Kapra dům (455—1) 70, 103

Rcgistřík.

519

Kapřík Žid Isrle 145; Juda 145,
146; Nason 145.

u kaprů dům na Now. m. 180; u k.
tří (49—1) 129.

Karel IV 10, 12, 14, 67, 88, 90, 178,
179, 194, 198, 200, 222, 238, 256,
257, 293, 297, 298, 302, 307, 311,
342, 350, 351, 361, 387, 408, 409.
Karel uherský král 405.
sw. Karla klášter a kostel 170, 171,
Karlow 170.

Karlowa (Weliká) kolle) 89, 90.
Karlowský Jan 170.

Karlštein 80, 354, 355, 419, 431, 461.
Karlšteinka studánka 229; winnice
229, 242.

Karmclitani 153, 154.

Karšteinka winnice 242.
kartauny 355 — 358.

Kartauská (Košířská, Střelcowská)
brána 48, 51, 226, 342
Kartauská winnice 214.

Kartauslcé mlýny 162, 228
Kartauský klášter 214, 218, 224,
226, 227, 231—234.
karty hrací 393, 502, 503.
kartýř 393.

Karvayal Jan kardinál 336.
kasanka 495
kašny 163, 332.
kat 287, 325, 326.
sw. Kateřiny klášter 172, 448.
sw. Kateřiny (nyní Lipowá) ulice
172.

Kaukol Blažek 117; Wilém (z Po-
powic) 461.

kaule kamenné 356; měděná ohniwá
356; železné 356.
kaupě domů 311.

Kauřím 15.

Kauřímský kraj 32P

Kaut Prokop 214 Štěpán 214.

Kawčí hora 43, 237.

Kawka Jakub koželuh 366, 392.
Kazimír král polský 470.

Kbel Jan gen. vikář 25.
ze Kbel Wácslaw 44.

Kbelná hora 223.

Kbeloivka winnice 25, 47.
z Kbelská wiz Slezák.

Kbelský Johánek 433, 452; Wit 180;
Anna 433, 452; Kateřina (Katruše)
433, 452.

Kbelský dům na Now. m. 180.
Kdausek wiz Dausek.

Kekule z Horaždějowic Mikuláš písař
kanceláře Starom. 113, 202, 227,
234; Anna jeho wdowa 234.

Keřská ulice na Now. m. 273.
Kilianowa winnice 254.
z Kladna Přech 432 srown. Wlach.
Kladruby 462.
z Kladrub Jakub 424.

Kladrubského kláštera mlýny 162.
Kladrubského opata dům (195 — Ij

109- X

z Kladska Štěpán (Štěpánek) 68, 100,
226; Štěpánek ml. 68, 226.
Klášterský mlýn (489—111) 35.
z Klatow Mikuláš 428 ; Sigmund 428.
Klatowy 29.

Klatowský Augustin mistr, děkan
sw. Appollinaříše 171, 172; Ondřej
menši písař desk zemských 116,
120; Dorota jeho manž. 116, 120.
Klecany 333, 334, 452, 453, 457, 4£8.
Klenowé 448.
kleštění katem 320.

Klíěany 452, 457, 464.
klice 273, 275

u klíčů dům (230 — I) 121; (35 — I)
129; u kl. černých (97—11) 157;
u kl. tří (35-1) 129, (412—1) 93
Kliment měšecnik 153.

Kliment rukawiěník 133.
sw. Klimenta na St. m. klášter a
kostel 125, 126; na Now. m. fara
(1235—11) 192; kostel 191, 193;
škola 191; na Wyšehradě kostel
199.

Klínek 47.

Klínek (na Klínku) winnice 239, 244.
w Klínku 25.

z Klinšteina Barbora (z Nowé wsi)
187; Čeněk purkrabí Pr. 14, 19,
103, 204, 206, 253, 421, 433, 434,
451; Jaroš 176; Litwín 18; Kate¬
řina 206; Zdena 161, sr. Mičán a
z Nowé wsi.

klobaučníci 36 L 363, 364, 372, 375,
379, 384, 385.
klobauky 496.

u klobauků dům (618—1) 131; u kl.
čerwených (398-1) 92; u kl. tří
(398-1) 92.
klok, kloěek 494, 495.

Klokoěná 430.

Klučow 421.

z Klučowa Bohuslaw 422; Jan (na
Škworci) 421; Olbram 421 ;v Petr
(Petřík) 421, 422; Prokop Černý
422; Wilém 421.
knapowé 380.

Kněžewes 335.

Kněžeweský Mikuláš 86, 220, 221,
463, 464.

520

Rcgistřík.

z Kněžmosta wiz z Walečowa.
knihowna obecní 444; university 91.
knihy městské 311; perkmistrowy
289; psanců 326; winniční 289.
Knín Starý 282
Knoblašck Jan šwec 31.
kobližníci 391.

Kobylisy 335.

a kocaurů dům (častě. 1078-11) 189.
z Kocowa Racek 153, 190.

Kočičí ulice ra Now. m 166.
u koflíku dům na St. m 125.
koflíky 501

u kohauta dům (část č. 917—1) 133;
(2—1) 62; (malého) (21— L 62;
u k. na němž anděl stojí (145 - I)
122.

n kohautů (58 — II) 158.
z Kochanowa Jakub maršálek dwor-
ský 32; Ondřej 32.

Kojetice 335.

Kok oři n 79.

w Kokotkách dům na Malé straně 42.
u kokotů dům (32—1 s žid. č. 60- 55)
129.

u kokůtků dům (248—1) 116, 448,
449.

u kola červeného dům (623 — I) 76;
modrého (359 — 1) 106; zlatého
(402- 1) 92, 93, 395.
u kola Fortuny kotce 96.
koláři 362, 389.
w kolářích na St. m. 97.
kolby 503.

Kolda na Náchodě 64, 352.

Koldic měšťan Starom. 260; Regina
dcera jeho 260.

Koldicowská winnice 260.
z Koldic na Krupé Tím 19, 32.
kolečníci 393.

koleda o sw. Mikuláši 504, 505.
Koliha z Kolowrat 16.

Kolín 20, 294, 409, 477.
z Kolína Chwal písař kanceláře král
191, 256

kollej apoštolská 114, 450, 451;
Betlémská 444; česká (národa če
ského 91, 179; juristů 87; krá
lowa (Wácslawa krále) 91; králowé
(Hedwiky králowny) 91; Karlowa
(Weliká) 89, 90; Laudowa 114;
Rečkowa 112,245; Wšech Swatých
129.

na kolo wbití 323
Koloděje 426.

z Koloděj (Kolodějský) Aleš 203,
264, 427; Jan (Rotlew) 426; Jo¬
hánek 203, 419, 468.

z Kolowrat Albrecht, nejw. kanci. 66 ;
Albrecht (na Hradišti) 19; Beatrix
37; Hanuš 8, 18, 19, 64, 86, 446
Koliha 16; Bezdružický Albrecht
180, 181; Detřbh 180; Jan 180;
Wácslaw (na Koťátkách) 17, 307;
Buštěweský Jindřich 134; Kate¬
řina 134; Kornhauzský Jindřich
(naKwici)33; Krakowský Jindřich
20; Libštejnský Albrecht 482; Be¬
neš 17, 134, 180, 186, 305, 437, 457 ;
Jaroslaw 17; Jindřich 17, 84, 437,
455, 456; z Rocoiva Beneš 140;
Želirowický Mikuláš 19, 224

z Kolowrat pánů dům na Hradča¬
nech 19.

z Kolšteina (Kolšteinský) Hynek 64,
443.

koltry 493, 494.

komora králowská 295, 347, 349,
472.

Komořanky 294.

Konáč (Konáček) z Hodištkowa Mi¬
kuláš 395.

Končata tesař 47.

u koníčka dům (6—1) 70; (505—1,
504-1, 469-466-1) 97; u k. čer¬
ného (563-1) 91, (506 I) 97, (60-11)
158; u k. zlatého (575 — 1) 91.

Konopiště 139, 449.

Konopištský Zdeněk 338.

Konrád arcibiskup Pr. 207, 208, 219,
437.

Konrád st. Bílý kníže Olešuický 92.

Konrád mistr žiwotní lékař cisa-
řowny Barbory, probošt Litoměři¬
cký 80.

Konrád střelec 51.

Koňská brána 194, 341.

z Koňského trhu Adam 254; Kate¬
řina 254.

Koňský trh na Now. m 176.

Konstancí winnice 242, 440.

Konstanská hora 242.

konšelé 269. 310, 341, 346, 361, 377,
378; hor winničných 289; Wyše-
hradští 303, 304.

konšelů dosazowání 270—276; od¬
měna 277; počet 270, 275; pra-
widla 277; přísaha 273; sázeni
272, 273; wlastnosti 276; wolení
271, 273-275.

z Kontenčic jinak Mandinec Sigmund
74, 251, 253; Manda kramářka
jeho manž. 251.

konventská winnice 25, 212, 229.

konwáři 362, 389.

konwářská ulice na Now. m. 153.

Begistřík.

521

u konwí dům (476 — 1) 100.
kopa 410; česká 412; míšeňská 412.
u kopáče dům (228—1) 121 ; (273 -III)
34.

z Kopaniny Jan 14; Kateřina 14.
Kopanský z Wraného Wácslaw 28,
332.

z Kopidlna Štilfrid 182; Zdeněk 182
srown. Laučenský.
kopinníci 397.
kopytníci 393.

na Korábce dům na Malé straně 38.
u korábů dům (930—1) 63, 131, 467 ;
(496—1) 98.

Koranda Wácslaw 214, 498.
korauhwe 351, 376, 387—390; Praž¬
ská 353; Židů 473, 474.
koření 404.

z Korkyně wiz Kůrka.

Kornhauzský wiz z Kolowrat.
u korun pěti dům (465 — I) 100, 281;
uk.tU (51—1) 128, 429; (407—1)
93, 94, 490.

od korun pěti Prokop nejw. písař
Starom. 281, 282; Waněk 290.
u koruny hlohowé dům (žid. č 123)
131 ; u k. zlaté (937 — I) 62.
korunowání 2, 348.

Korybutowič Sigmund 63—65, 196,
267, 329, 354, 440, 445.

Korycany 335.

u kos dům na St. m 91; (87 — II)
157; nic. černých (855—11) 179
Kost 105.

Kostečka (Stráboch) Martin krejčí
442.

kostel Pražský wiz sw. VYíta kostel.
Kostelák Kliment (Klíma) sauken-
ník z Kostelce rytiř 190, 470.
z Kostelce Wšebor 180; srown z Dubé,
Sekretář, Sádlo.

Kostelec 219,470; na Labi 452,457,
464; na Sázawě 338, 354, 356.
Kostnice 106

kostnice u sw. Jiljí 104; U sw. Ště¬
pána wětšího 174.

Kostnické koncilium 220, 284.
z Kostomlat wiz Kozdras.
io kostele dům (738—11) 153.
u kostelů pěti dům (617 — 1) 135.
z Kosti wiz Zajíc.

Kostka z Postupic Albrecht 86, 140;
Aneška 495;Wilém 138, 139 443;
Zdeněk (na Litomyšli) 86, 88, 140,
257, 274, ^20 495.

Kostků dům (562 — 1) 88, 90.
Kostský dům (část č. 180—1) 117,
120.

Tomek, Dějepis Prahy.

kostky 502, 503.

Košátky 307.
od Košíků Matěj 252.
u košíků (464-1) 100,436; (558—1)
87.

z Košína Bohuslaw 160, 161.
košináři 393

z Košíř Beneš purkrabí 222; Ondřej
řečený Purkmistr 222
Košíře 218—224, 227, 335, 435, 465.
Košířská brána 226.

Košířský háj 222, 223.

Košťál Jan 193; Mikuláš 193.
Košťáloiua lázeň (1224—11) 193.
KoŠuraberk 106.

Kotek Bernášek 110.
kotce 95, 96; chlebné 60, 62, 89;
kožišnické 95; plátěné 95; po-
střihačské 95; saukennické 94,
95, 407; senné 186.
za kotci postřihačský mi na St. m. 94.
kowáři 360, 361, 363, 372, 386, 389;

kowářň korauhew 389.
kowárna na Malé straně 30.
u koz dúm (595—1) 86.

Kozdras z Kostomlat Matěj 223 ;
Walentin 223; — Alžběta 223;
Marta 223.

Kozdrasoiua winnice 2 '3
Kozel z PokŠteina Jan 287.
u kozla dům (114—1) 123.
u kozlů dům (456 I) 70; (495—1)
98; (část č. 558 — II) 149.
Kozíhlawa Mikeš, menší hofmistr
krále Wácslawa IV 181; Elška
dcera jeho 181.

na kozím hřbetě winnice 234 249.
z Kozojed Dalibor 12, 15.

Kozowazy 339.

koželuzi 200, 361, 365, 366; kože¬
luhů korauhew 389, 390
u kozí dům (734—1) 136 (794—1)

137.

kožich 495.

Kožíšek Matěj šwec 37.
kožišníei 361, 372, 381, 382, 389.
kožišnická (nyní řetězowá) ulice na
St. m. 113, 116; na Now. m. 159.
kožišnické kotce na St. m. 95.
Krabušice 335.

Krajířůw dům na Malé straně 34,
35.

z Krajnic Aleš 102, 427.

Krakow ulice na Now. m 175.
z Krakowa Mates 405.

Krakowec 181.

Krakowský wiz z Kolowrat.
král 275, 276.

34

522

Registřík.

u krále Dawida kotce 96.
za králi na Star. m. 139.

Králowa hora 215.

Králowa kollej 91.

Králowé dwůr (656 a 657 — I) 82.
Králowé kollej 91.

Králowec Jan, heitman Sirotčí 446.
z Králowic Anna (Stupická) 427 ;

Waněk 427.

Králowice 419.
králowna česká 307.
králowská hora 201; weliká (wětší)
216.

králowská moc 295-297.

Králotvská lázeň (195—1, 196 II)
119.

od králů tří (269 — III) Jakub 49.
u králů tří dům (509—1) 97 ; (602 I)
73 ; (část č. 742—1) 135, 136 ; (40 II)
158 ; (793— II) 178; (1171-11) 191;

1 269— III) 30, 49.

králowský dwůr na Wyšehradě 1 96 —
198.

Králůiv dwůr (654—1) 80—83, 116;
na Zderaze 284.

kramáři 407 ; kramářů korauhew 387.
krámce 69, 178, 179, 344, 345, 371.
w krámcích domky na Malé straně
30, 36.

Krása Jan 149; Matěj (Čistota) 149.
z Kraselowa Elška 420
Kraupa Jan 84.
krawáci 390.

Krč 237, 335, 338, 435, 436; Horní
237, 238.

Krček Kliment 224, 245; Něta jeho
wdowa 245.

Krčkoiva hora 224.
krčmy 23, 501, 502.

Kredle Jan, lazebník 163; Mikuláš
lazebník 166.

Kredloioa lázeň (274-11, 256-11) 163.
krejčí 360, 365, 367, 370, 373, 376,
377, 388, 389, krejčích korauhew
387.

Křemencowa ulice na Now. m. 163,
164.

Křemenec Welík 164.
z Křemže Smilek 281.

Křepelic z Walowic Jan 190.
Křeslice 335, 429.
krewní písař 326.
z Krchleb Mikuláš 436.

Křimín 421.

z Křinec (Křinecký) z Ronowa Jan
(na Rožďalowicích) 75, 189, 190;
Jiří 135; Viktorin (na Kunstberce)
134; Magdalena matka jeho 134.

Křišfan mistr 448.

Krištof sladownik 116.
n Krištof ora dům (432 — I) 101;
(461— Ij 68.

Křiwáček Wácslaw saukenník 166.
Křiž kožišník 35.

Kříž kramář 60 — 62, 113, 225, 254,

427, 428, 490; Jan 428; Petr 428;
Wácslaw (Wacek) 60, 225, 254,

428, Wácslaw (Wackowici 428,
429; Waněk 225; Anna (Anička)
262, 427, 428, 429; Kateřina (Ka-
truše) 428.

Křiž platnéř 252.
křižácké wojsko 204.

Křížala Wácslaw mydlář z Manětina
179; Markéta 339.

Křížnlowa (nyní panská) ulice na
Now. m. 180.

KUžalůw dům (856 — 11) 179.
Křižanow 395

sw. Kříže menšího dwůr farní ^952 — 1)
109; kostel 109.

sw. Kříže wětšího klášter a kostel
141, 142.

sw. Kříže špitál (865— .1) 141.
u kříže čerweného důui na Sf. ni.
125; , část č. 131-11) 159; (908— II)
184; (část č. 1077—11, 189
Křižowa winnice 254.
křižowníci s čerw. hwězdau 189,
192 193, 261, 263, 264 290; pru¬
ského řádu 83; swatojanští (swato-
mářští) 173, 225, 233, 241, 25 2,
306, 307, 468; Zderazští 426.
křížownické mlýny 193, 194, 468.
křížownický špitál 127, 293, 306.
u křížů černých dům (část č. 109 —
II) 157; u k. tří (685 — I) 79; u k.
zelených (část č. 761 — II) 155 u k.
zlatých (147 — I) 121.

Krkawec Štěpán 136.
u krkawce černého dům (571 --I) 91.
Krkawcoiuský dům (735—1) 136.
z Krňowa Jakub (Jakobin) advokat
137.

Kropáček Mařik kožišník 159.
Kropáčkowa ml. na Now. m 159.
krosnáři 393.

z Krp na Weleni Zachař 334.
Krsowice 339.

Kršnák Jan šwec 121.

Krtek Matěj 220, 222, 223.
Krtkowský dům (352 — I) 105, 107.
Krumlow 198, 305.
z Krumlowa Wácslaw administrátor
arcibiskupstwí 21, 138.
krumpéři 392.

Registrík.

523

Krupka 32.

Krupná ulice na Now. m. 172.
Krušina 237.

Krušina Hynek na Kumburce 258.
Krůta Jan z Raudnice nejw. písař
Nowom. 286.
kšafty 310.

Kubec (Štráboch) Jakub 442
Kubíř Jan saused Malostranský 41
Kudrnáč Jan 29; Markéta jeho man¬
želka 29.

kuchařské umění 500.
kuchyně weřejné 29, 122, 391.
iv kuchyních na St. m. 123.
kuchynníci 391.
kukle 496; židovská 485.
na kul vstrkání 323—325.
u kulí dům (část č. 85S — II) 180.
Kulhánek Petr 356.

Kulhánek holomek z auřadu pur¬
krabského 323.

Kumburk 258.

Kuna z Kunštatu a na Ratajích Če¬
něk 188.

Kunc apotekář 433.

Kuneš švec 35, 66.

Klineš apotekář 47, 183, 246; Mar¬
kéta wdowa jeho 47; Wácslaw
syn 47.

Kunice 339, 4U22.

Kunratický les 238.

Kunstberk 134, 135.
z Kunstdorfa Oíka manž. Wácslawa
Donata z Těchlowic 40
Kunšowa (Kunešowic) ulice (nyní
Sirková) 99.

z Kunštátu Procek radda a komor¬
ník krále Ladislava 80; srovn.
Kuna a Zajímač.

z Kunštátu a z Poděbrad pánů dům
(222-1, 946-1) 116.
z Kumvalda Alžběta 453; Anna 458;
Arnošt 182; Barbora 458; Bohu¬
slav (Dražický) 16, 455- 458; Jan
(od střibrné hvězdy) 334, 451 až
455; Jan ml. (z Dražíc) 455 - 457;
Kateřina (Kačka) 455, 456; Kate¬
řina (Katruše) 452 ; Kateřina (z Ha-
rasova) 457; Ludmila 452; Mar¬
kéta 457; Mikuláš 458; Pesík 124,
134, 203, 220, 268; 271. 276, 280,
281, 290, 296, 319, 333, 334, 420,
425, 437, 439, 441, 447, 451 - 457,
459, 461, 466, 469; Wácslaw 455
456; Zuzana 134, 457.
kupci cizí 406, 407.
kupní summy domů 487 -492.
u kur dům (82 — I) 131

Kure Jiljí, vrátný komory královské
400.

Kůrka z Korkyně Jindřich 181.
Kurný trh 122, 123, 408.
Kuromrtwice 211.

Kussenpfennig Fridrich 260.
Kutnáhora 72, 133, 177, 281, 397,
399, 409, 411, 450, 483.
z Kutnéhory Prokop mistr, kancléř
Starom. 100; Anna dcera jeho 100.
Kyje 335.

z Kyšperka viz Planknar.
kytláři 368.

z Kwasin Wawřinec 186.

Kwětnice 467.

z Kwětnice Řehák Brikci 259; srovn.
Holec.

na Kwětoni dům na Now. m. 175.
z Květová Wácslaw 74.

Kviče 33

z Labauně Zdeněk probošt u Wšech
Svatých 44.

Labe 294.

u labutě dům (169—1) 120; (935 — 1)
130.

u labutí důra na Hradčanech 18;

(935—1) 63; (část č 136-11) 159.
Labutský Jan nožíř 35, 36.

Ladewec (Ládwec) 339, 422.
Ladislav král č. 2, 7, 14, 37, 70, 71,
80-82 85, 91, 116, 153, 184, 196,
198, 199, 269, 271, 274, 293, 297,
349, 351, 367, 389, 408, 410, 414,
435, 451, 464, 472.

Ladislav syn Karla jircháře 352.
Ládvé 339, 422.

u láhive dům (část č. 739—1) 137.
z Lamberka Waněk 234; Wácslaw
430, 431; srovn. Sokol,
z Landšteina Jan 222, 223; Mikuláš
purkrabí král. na Hluboké 176;
Wilém (Zub) 33, 129; Wácslaw
syn jeho 33; Markéta 1 .9; srovn.
Switáček.

Langhanuš ze Swídnice 47.

Langnikl viz Dlauhý.
z Landy Eliáš mistr židowský 143.
Larva Waněk 204.

Laučenský z Kopydlna Zdeněk 75.
Laučenských pánů dům (633—1) 75.
Lauda z Chlumčan Havel 451 ; Jan
451; Martin 451; Matiáš 19, 113,
114, 449—451; Markéta 451.
Laudowa kollej (351 — I) 114.
Latinská lázeň (139—11) 161, 491.
Launský Beneš 16, 400, 401; srovn.
Ried.

524

Registřík.

Launský Jakub Zid 472; Zelda wdo-
wa jeho 472, dům jeho (část č.
256— III) 472.

Latinských měšťanů dům (317—1)

112.

Launy 352, 399, 400, 449.

Laurin písař Šimona od bílého Iwa
68, 444; Markéta 440, 441.
Lauterbach Wácslaw od srpů 215;

Kateřina 215.

Laužek 231.

na Lauži ulice na Now. m. 151; ry¬
neček na St. m. 124.
lawice čtyry 314.
lawice chlebné 344, 345
Lazar Žid 346, 475, 476.

Lazara Žida dům (žid. č. 61, 51)
131, 144.

sw. Lazara kostelík na Now. m. 151 ;

špitál (7 II) 151.
lazebníci 362, 380, 383, 384, 387.
lázeň Holbowa (1248 - II) 491; Laun-
ská (139—11) 161,491; Malostran¬
ská 35; nowá (331 — 1) 113; pod
Pučkau (340 — II) 166.
z Lažan wiz Lefl.

Ledeč 447.

Lefl z Lažan Jindřich 66, 215.

Legat Bohuslaw 261.
lékařská škola (43 — I) 129.

Lekeš z Dlauhé třídy 25.

Leopold lékař 67.

z Leskowic Albrecht podkomoří 54,
297, 320, 480; Burian 191.
z Lestkowa Jan (Mleziwa) písař kan¬
celáře král. 190, 191.
léta práwní 309, 310.

Letná 54, 147.
na Letvém winnice 202.

Litňany 336.

Lewín 462.
ležení 478.

Lhota pod Chwaly 429.

Lhotka pustá 237, 335.

Libeň 263-265, 305, 426, 427, 468,
469.

Líbezníce 335.

Liblických pánů dům na St m 119.
Liboc 207, 208. 210.
z Liboslawě wiz Hlawsa.
librář obecní 444.

Librmon Žid 146.

Libštein 305.

Libsteinský wiz z Kolowrat.

Libuš 335, 336, 347.
u líce (Lícnow) dům (813-11) 177;

u l. božího (96—11) 157.
u lící tří dům (700 — I) 78.

Lidice 333.
lichwa 318, 475-478
Lichwa Beneš šwec 366, 392
z Lichucewsi iLichucký) Martin 255.
Licliucká hora 255.
u lilium dům (458-1) 70; u l. bí
lého (stříbrného) 426 — 1) 95
Linhart lazebník 202.
sw. Linharta fara (138 — I) 122; kostel
123, 243, 444.

Lipany 449, 451, 459.
z Lipé Jindřich 87 ; srown z Dubě.
z Lipé pánů dům (99 — I) 124.
z Lipnice wiz Trčka.
z Lípy wiz Trčka.

Lísá z Němčic Zdeněk 41, 42
z Lisowic wiz Černý.

Lisowský dům (165 -III) 42.
Litewský ze Swinař Wácslaw 33.
Litochleb Wácslaw 47, 291; Anna
wdowa jeho 47.

Litoměřice 19, 104, 207, 229, 240,
294, 316 401, 413, 432.

Litomyšl 94, 257.
z Litomyšle Blažek 466.

Litomyšlská Markéta 137.
Litomyslského biskupa dům (346—1)
107; (182 -III) 42, 43.

Litowic a ze Swinař Bohuslaw, pro¬
kurátor králowský 9.
z Litowic srown. ze Swinař.

Lobček 335.

Lobeč 452.

z Lobkowic Hasišteinský Bohuslaw
32, 402, 415, 417 487-489; Dě
polt (na Chlumci) 118; Jan 169;
Mikuláš Chudý (na Hasišteině) 102,
169, 237, 434.

z Loehkowa jinak z Lochowic Bo
řiwoj 66, 241, 253, 349, 434, 506
z Loehkowa Waněk 244.
z Lojowic Mikeš 447, 448.

Lojowice 447, 448.

Loket 280

Lomenda Matěj nožiř 53, 485.
z Lomnice Martin kanowník Praž¬
ský 5; Wácslaw 19.
z Lomu Kernnk 159.
sw. Longina kaple na Now. rn. 174.
na lopatě dům (753 -I) 137; (S3TI)
155.

Lopatowa ulice na Now. m. 173.
Lopatský Tomáš pekař 155; Marta
wdowa jeho 155.

Loretánská ulice 13.

Los Otto 44.
losowáni o krámy 371.

Loysa (Ludwík) apotekář wiz Andél.

Rcgistřík.

525

Ludwik falckrabí Rýnský 66
Ludwík král č. 8, 69, 76, 87, 90,
348, 350, 353, 361, 405, 443, 482,
486—488, 500, 503.

Uikaři 397.

Lukáš, syn Marka mísaře 136.
Lukáš mlynář 191; Jan a Prokop
synowé jeho 191.

Lukášowy mlýny (1239—11) 191.
Lukášowský dům (735 — 1) 136.
z Lukawce wiz Bořek,
z Luníkowic Hynek 177, 178, 247;

Jindřich 181; Makuše 179.

Lu páč Martin kněz 87.

Lupowic dům (495—1) 98.

Lužice 404.
u Iwa kotce 96.

u Iwa bílého dům (142-1) 55; (143-1)
70, 394, 395 ; (108—11) 157; (část
č. 889 — II) 183; čtrweného (52—1)
129, jiný ná St. m. 106; modrého
(507—1) 97.

od Iwa bílého (143—1) Anna 443;
Beneš 445; Bohuslaw 230, 445;
Jilka 444, 445; Kateřina 230, 445;
Máře 230, 444, 445; Markéta 230;
Marta 444; Matěj 394; Šimon
(z Chrasti) 228—231, 291, 438, 443
až 445, 447. 461 ; Welka 444.
u lioů kotce 96.

u livů dwau o jedné hlciivě dům (žid.
č. 75) 131.

Lwík Jakob písař radní Menšího
města 39.

Lýska Jan řezník 41.

Lysolaje 2 5, 440.

Mackowslcá winnice 223.
Magdeburské práwo 308, 316.

Mac hek nožíř 206

Machuta Mařík advokát konsistoře
225.

Mochutowská winnice 225, 226.
Maier Jindřich 253.

Maisnerowa twrz na Now. m. 169
Majer Žid 475.

Majer Žid impressor 395, 474
Majer Žid šenkéř 140.

Majesfas Carolina 302.

Majnuš Mstidruh 349.

Major Žid kantor 473,

Makotřasy 333, 334, 454.

Malá strana 23, 26 — 58, 81, 270, 274,
275, 308, 310, 311, 313, 314, 316,
320 322, 324, 325,329,331,332,336,
341, 342, 347, 348, 360, 367. 376,
379, 391, 392, 796-398, 408 414,
415, 425, 426, 472, 487-490.

Malčoiva hora 223.

Malec Flo.ian 324
Maleč winničník 223 ; Ludmila wdowa
jeho 223.

Malejow les 210.
z Malešic (Olšan) Kříž 257.

Malešice 333, 334.

Malešow 97, 249, 352.
malíři 361, 363. 364, 376, 377. 379,
382, 385, 386, 389, 401, 402; ma¬
lířů koraubew 389.
máloinocní 458
z Malotic Ctibor 10, 188.

Manda kramářka 74 251
Manda ze Zbislawic Jan 208, 211.
293.

Mandát Wácslaw 160
Mandincowa hora 224.

Mandinec Jan 224, 435; Kašpar 224
srown. z Kontenčic
Manětín 179
Manka wozataj 142.
mansionáři kostela Pražského 10.
manželské pře 309.

Mareš z Průhonic rychtář 320.

Marie Panny fara na Kurném trhu

122.

Marie Panny kollej (316—1; 333 — 1)
112, 448.

Marie Panny kostelík a špitál 189,
200.

Marie Panny konec mosta přewor-
stwí 35, 36, 49, 50, 307.

Marie Panny obraz w kostele swa-
tého Štěpána wětšího 174.

Marie Panny zwěstowání oltáře dům
na Hradčanech (č. 36) 9.
sw. Maří Magdaleny klášter na Malé
straně 49, 50, 227, 448. 449.
sw. Maří Magdaleny obraz na domě
(102—1) 124.

Mařík šwec r.66. 392.

Mařík wozataj 80.

Marjan Mikuláš z Litoměřic 240 ;

Petruše dcera jeho 240.

M ar janská winnice 240.

Markéta medařka 391.

Markéta wdowa Laurinowa manž.

Wácslawa Štrábocha 68.
sw. Markéty w Břewnowě kostel
209.

sw. Markéty kaple pod Wyšehradein

200.

markrabin dům na St. m. 63.
maršálek panský 287.

Martin bečwář 142.

Martin kowář 30.

Martin písař desk dworských 32.

526

Registřík.

Martin prowaznik 110.

Martin řezník 83.

Martin saused Hradčanský 212.
sw. Martina kostelík na Wyšehradě
197.

sw. Martina menšího fara a kostelík
126, 127.

sw. Martina we zdi fara 107: kostel
(407-1) 106, 107, 247; škola 107.
sw Martina kapie na Malé straně
40.

Martinek zloděj 325.
z Martinic Bořita 458: Wilém 458.
Marwánek Martin řezník 224.
masné krámy 19, 29, 74, 78, 89, 145,
151, 197, 350, 368.
masný trh 293, 343, 444.
maso 499.
masopust 503.

Mašfowec Mikuláš 131.

Matauš bakalář, syn Šimona šewce
z Chrudimě, nejw. písař Nowom.
159, 226, 286.

Matauš opat Strahowský 46
Matauš raurmistr Nowom. 163.
Matauš střelec 255; Jan syn jeho
256.

Matěj drastník krále Wácslawa IV
183.

Matěj farář u sw. Petra 192, 501.
Matěj knihař 98.

Matěj kowář 178.

Matěj kuchmistr krále Jiřího 178.
Matěj měšeěník 260.

Matěj mistr kolleje Karlowy 173.
Matěj platnéř Polák 229; Kliment
jeho syn 229; Konstantina jeho
wdowa 229.

Matěj winopal 116.
sw. Matěje kostel na Šárce 205.
Materna písař Menharta z Hradce
64.

Mates mistr, kat Starom. 325, 331.
Matiáš Korwin král uh. 86, 140 268,
353, 404, 411, 465.

Matky boží konec mosta klášter 35,
36, 49, 50, 307 ; rychtář 308.
Matky boží na Lauži kostel 124 ;

škola 124; záduší 127.

Matky boží Sněžné hřbitow 154;
klášter 153, 154, 386; kostel 153,
154.

Matky boží před Týnem chrám 70-72.
Maučka Jan 129, 269; Zuzana wdo¬
wa jeho 129.

Mauckůw piwowár (žid. ě. 56, 57)
144.

Maudrý Simon 214.

u Mauřenínů dům (459-1) 68, 490;
(460- -I) 69.

od Mauíenínů Jaroš 50, 54; Matěj
(Smolař) 68, 69, 243, 252.

Maustitl Ondřej 250.

Maximilian I. 359.
mazanečníci 391.
meěíři 362, 389, 397.
z Mečkowa Markéta 181.
u mečů dům (84—11) 157; (672- II)
151.

medaři 391.

Medek z Waldeka Oldřich 132, 133,
180, 183, 225, 254, 294, 429; Zde¬
něk 119.

měděné doly 431.
medowina 500.

Medulan Wácslaw rybář 192.
na Medulaně důra (186—11) 164.
Medulanský dům (1238 — II) 192.
u medwěda an hude dům (571-1) 91.
u medwěda bílého dům (579-1) 91, 92.
Měcholupy 421.

Meinlinňw Jan 419.

Mcisnerůiu dům (436—1) 101.
u melauna dům (432—1) 101.
Melichar číšník 17.

Mělnického probošta dwůr 227.
Mělník 38, 51, 82, 446, 463.
Menhart Olbramowic 420.

Menšík Matěj kowář 180.
měny peněz 411.
a měny staré dům (606 — I) 65.
měřiči 410.

Merklinský z Merklína Jan 40.
u měsíce dům na St. m. 65; um. bí¬
lého na Hradčanech 20; na Malé
straně 33; na S‘. m. 65.
u měsíců tří (613—1) 134, 467.
měšeěníci 361, 366, 371, 389.

Měšice twrz 338.
měšťanské práwo 295.
měšťanské rody 419—471.

Mezihoří náwrší 232, 263, 264.
io Mezinozí dům (1170 — II) 194.
Meziříčská hora 242, 243.
z Meziříčí (Meziříčský) Ješek 119;
Mach 424; Martin spráwce špitálu
křížownického 214, 424; Petr 242,
243, 333, 334, 454; Waněk 214;
Ursula 454.

Mičán z Roztok a z Klinšteina Jin
dřich 180, 183, 420.

Miglicer Jan 65, 259; Linhart 259.
Miglicowslcý dům na St. m. 65.
Mihulka 11.

Michal kramář 226.

Michal litkupník 126

Registfík.

527

Michal wrátný radnice Starom. 76.
Michal Žid 144.

sw. Michala kostel na Malé straně
40-42. •

sw. Michala w Opatowicích fara
(152—11) 160; kostel 160, 242, 248;
škola 160.

sw. Michala na St. m. fara 101; ko¬
stel 68, 100, 101, 242, 243, 247,
448, 458; škola 101.

Michalátka druh jabloně 25.
z Michaloiuic, pánů dům (35 — III)
31.

z Michalowic Jindřich 132; Petr 132,
Wácslaw 50.

Michel 244, 448.

Mika mlynář ze zadního Owence 205.
Mikeš kožišník 60; Kateřina jeho
wdowa 60.

Mikuláš rodem Polák apotekář král.
70.

Mikuláš guardian 138.

Mikuláš hřebíčník 22.

Mikuláš impressor 395.

Mikuláš kotlář 254.

Mikuláš impressor 395.

Mikuláš od řebříků jmenowaný arci¬
biskup Pražský 95
Mikuláš tesařský mistr 104, 401.
sw. Mikuláše na Malé straně fara
(7— III) 29, 32; kostel 27-30, 41,
205.

sw. Mikuláše na Kurnéra trhu fara
130, 255; kostel 62, 130; a škola

130.

sw. Mikuláše w Podskalí kostel 167.
z Milena Mikuláš 461.
z Miletína Wácslaw 423.

Milewský Šimon 243; Yiktorin mistr
243.

Milewský dům (209 — I) 118.

Milic 108.

milost zločinci 322.
mince a obchod 402 — 413.
mince 400—412; lehká 411; míšeň¬
ská 412.

mincowna 138, 158; Starom. 85.
z Minic wiz Mulfar.

Minsterberský kníže 429 ; Hynek 64,
323; Karel 399; Yiktorin 64.
z Miíetic Elška 19.
míry 409, 410.

místopui krabí hradu Praž. 303.
mistři starší přísežní 376, 377.
u mísy dům (410—1) 93.

Míšen 404.

Míšeňský markrabí Wilém 352, 455.
Míšeňský dům (595-1) 74; (647-1) 79.

z Mitrowic Wratislaw 187.
Mlékowice 421.

Mleziwoivské mlýny (1239—11) 191,

340.

mlynáři 361, 389 ; přísežní 293, 294.
Mlýnek Wácslaw 25.
mlýny 35, 118, 119, 146, 147, 162,
163, 167, 168, 191, 193, 194, 227,
228, 240, 241, 262, 263, 340.

Mnich ze Zwíkowce Wácslaw 178.
z Mnichowic Hawel 242.

Mnišek Jan 116.
z Mniška Oldřich 439.

Močidlany 437.
močidlo 237.

Modl Wácslaw kazatel 9.

Modřany 290, 335, 342, 343.
z Modřejowic wiz Wrš.

Moháč 353.

Mochow 339.

u Mojžíše dům (580 — I, 581 — I) 91,
92.

z Mokrowaus Beneš 463.
mor 359.

Morawan Jan, impressor 395.
Moravus Jan 395.

Most 399.

z Mosta Fridrich 261; Řehoř 261;
Sigmund kramář od jednorožce
261.

most Pražský 55, 56, 234. 290, 291,

341, 342, 344, 405, 444; mostská
ulice 36; mostský úřad 290, 291,
337, 343, 344, 444.

nad mostem mlýn 340.
mezi mosty , místo proti Hradčanům
10.

na Mošnově dům (522—11) 173.
Motol 222, 233, 335.

Motolka winnice 217.

Motyčka Wácslaw 41.

Motýl Wácslaw citarník 132.
Motýlowský dům (9^3— I) 132.
moždíře 356.

Mratín 338.

Mřeněk Jan 254.

Mstětice 422, 423.
mučírna 321, 322.

Mudroch Jan 232.

Mtiglicer wiz Miglicer.

Mulfar z Minic Ambrož, písař z kan¬
celáře králowské 33.
z Munhaima Antonín 238, 247, 435;
Barbora 436 ; Prokop 238, 435,
436.

Muňka Žalman Žid 144, 485.
u muže lesního dům (908—1) 133.
mydláři 360, 362, 863, 389.

528

Eegistřík.

z Mysli bořic Ondřej, bakalář, nejw.

písař Nowom. 284
Myslík Hawel wozataj 168, 169.
Myška ze Zlonic Oldřich 420.
Myškowice 335.

z Myšíma Anna 216; Wikéř purk
rabí hradu Praž. 475.
mýta 341, 342.

Mýto Wysoké 394.
mzdy 398.

Mže 294.

náboženstwí 295, 303, 417.
nábytek domácí 492—494.
Načeracký Wácslaw 233.
nádenníci 362, 380.

Náchod 352.
nakladatelé 394, 395.
nápady 310.
nápoje 499, 500.
náprawníci 393.

národnost česká a německá 414 —
418.

národu českého (Česká) kollej (587 — I)
91, 179, 243.

Nárožník Jakub 49; Mařík 203; Wa-
wřinec 27.
z Násilé wiz Birek.
u Nastojtů (Nastojtůw) dům (475 — 1)
100.

Náz Jan, biskup Churský 14, 220,
249, 434, 435; Jindřich (z Chře-
nowic) 14, 15, 220, 249, 251, 252;
Konrád (z Kutné hory) 435; Alž¬
běta 249; Aneška 220; Anna 14,
15, 220, 435; Hedwika 220, 435;
Markéta 15, 3 9, 220.

Nazaretská kollej (239 — I) 113.
Názowka hora 222: wínnice 250.
na Názoivkách mladých winnice 223.
Názowská wápennice (cihelna) 420 —
lil) 51.

Názowská winnice 249, 250, 431.
Názoivský dům na Hradčanech 220,
435.

Názoivský dwůr w Košířích 218 —
222, 224.

Nebowidy (chybně Nepowidy) 50.
Nebozízek winnice 259.
na Nebozízku winnice (411— IH) 47,

48\

z Nečtin wiz Beneda.
u nedvěda bílého (579 — I) 430; (258—
III) 33, 442 ; kotce 96 ; u n. čer¬
ného (492—1) 99, 436; (345-1)

107.

Nedwídkow 423.
z Nedwídkowa wiz Twoch.

u nedwídků dům (345—1) 107.
Nehwizdy 339.

Nehwizdky 339.

Nechanice 448.

Nelahozewes 294.

Němci 142, 416-418, 429.

Němčíce 452.

z Němčíc Jan 462; srown. Lísá.
Němec puškař 357.
německá osada u sw. Benedikta
417.

Němečtí rytíři 83, 84, 240, 243, 244.
Nemluwa Mikuláš 116; Élška jeho
wdowa 116.

nemocnice klášt. Zderazského (286 —
II) 164.

z Nemyčewsi Jan Číč 14.

Neslaný Jíra z Wršowic 251.
Nespeře 448.

z Nestajowa wiz Žehušický.

Nešpor z Bischowswerdy Jan (Ha¬
nuš) 85, 113.

Neugriiner Frycek 215.
z Nezřewa wiz Sláma,
z Nežetic Adam arcijaten Hradecký
21, 22; Mikuláš 181.

Nicek Tomáš 251.

Nickowská winnice 251.

Nikolejowa wěž na Now. m. 169.
Nimburk 294.

Nindertheimerůw dům (628 — I) 75;
(611—1) 75.

Normberk 273, 342, 357, 396, 405 -
407.

Nos z Dražejowic Mikuláš 133.
Nowá brána 93.

Nowá (Prašná) wěž 60, 399
Nowé město 147—195,271—303,308
až 317, 320, 322, 327, 329, 382,
333, 337—341, 343, 344, 346-348,
350, 353, 355, 356, 360-369,371,
372, 376 377, 379, 382—384, 388,
391—393, 396-398,401, 407—409,
414—416, 420, 440, 446, 458, 459,
469, 489, 391, 49*.

Nowé mlýny (1239 — II) 191.
z Nowéwsi jinak z Klinšteina a z Wi-
nařic Barbora 187.
z Nowosedl Štěpánek 242.
Nowýhrad 238.
nože 501.
nožíkáři 389.

nožíři 361, 363, 371, 375, 380, 339;

nožířů korauhew 387.
nožířská ulice na St. m 120, 121.
nunwáři 391.

Nňselský mlýn 240, 241.

Nůsly 239-241, 335.

Registřík.

529

obec Malostranská 228, 253; Nowom.
162, 169, 191, 238, 252, 256, 270,
334, 336, 431, 476; Starom. 51,
147, 204, 206, 207, 218, 237, 239,
240, 246, 263, 269, 333-336, 444,
452, 456, 462, 466; spojená Sta¬
rého a Now. m. 232, 234.
obec weliká 278, 279, 352, 361, 369,
485.

obecní dům (80-1) 128, 340; (945—1)
340; mlýny na Now. m. 162.
oběšení 323, 325.

Obešlo Matěj 243; Jan pastorek jeho
243.

obchod a mince 402—413.
obilí cena 413.
obilí trh 150, 293, 343, 408.
obnoweni raddy 272.

Oboječek z Tušíc Jan, úředník krá-
lowé na menším saudě zemském 8.
Obora 307, 308; oborské práwo 307.
obora králowská 204.

Obratlík winnice 248.
u obrazu dům (34 —II) 75; u o. Panny
Marie kotce 96
u obrazů dům (634 — 1) 75.

Obřístwí 434.
obuw 496 — 498.
obyčeje 502.
obywatelstwa počet 414.
z Očedějic Ojíř 221; Wácslaw 176,
177; Žibřid 221; Marta (z Říčan)
221 ; srown. Pechanec.

Očíhowec 431, 432.
oděnci 358.
odění 354.

oděw 494—499; židowský 474.
Odolena woda 335, 446.

Odraná brána 59, 81, 136.

Odraný kostel 227.
odúmrti 310, 311, 350.
odwoláni 315, 316 ; ku králi 316 ; do
Litoměřic 316
u oháněk dům (929—1) 63.
od oháněk Marik 245.
ohledáwání díla 373.
ohně hašení 330, 331.
w ohradě winnice 261.
ochránce Židů 480, 482.

Ochs, saused Starom. 68.

Okant Matěj bratr Cwrčkůw 469.
u oken zelených dům (57—1) 91.
okolí Pražské 200 — 266.

Okoř hrad 333, 433, 434.
z Okoře Kateřina, manželka Čeňka
z Klinšteina 103,451; Woršilal83.
Okrauhlá hora , winnice 236.
Okrauhlá lauka 232.

Tomek , Dějepis Prahy.

Okrauhlík winnice 248.

Okowice 207, 208.

Okřes na Now. m. 185.

Olbramowici 131, 419—421.
Olbramowské mlýny (873 — I) 146.

424, 425.
olej ní ci 362, 363.

Olešnice 462.

Olešowice 339, 422.

Olomauc 5, 483.

Olomauckého biskupa dům (180— III)
42.

Olšany 256-258, 333, 334, 459.
z Olšan Aneška 183; Jan 182; Jin¬
dřich 182; Kříž (z Malešic) 257;
Štěpán (Štěpánek) 182, 247: srown.
Chotek.

Ondřej kožišník 378.

Ondřej malíř 39
Ondřej sladowník 37.

Ondřej, služebník krále Wácslawa
170.

sw. Ondřeje kostel na Malé straně
39—41; na Starém m. 110.
Opatowice na Now. m. 159.
Opatowického kláštera dwůr (445—1)
102.

Opawský dům (502—11, 503—11) 149,
284.

z Opawy Wawřinéc nejwyšší písař
Nowom. 286.
u opic dům (733—1) 136.

Opice Řehoř saukenník 90.

Opicůiv dům (559—1) 90.

Opi z Fictum Bernhard 20; Elška
20; Jiří 41, 127, 189.
oplatečníci 391.

Opočno 464.

z Opočna Jan, mistr, farářů sw. Petra
192.

Opyš 11, 52.

Orebčané 13.

Oremus Jíra kramář 68, 77 ; Anna
wdowa jeho 68, 77.
u Oremusů dům (461—1) 68-
u orla černého dům na Hradčanech
(č 59) 17; (400— I) 92; (922-1 a
910— l) 131—133; (818—11, 817 —
II) 177; u o. zlatého (457—1) 70.
u orlů čerwených dům (452 — I) 103.
orlíky 412.

orloje 397 ; domácí 494.
z Ortemburka hraběnka Ziguna (na
Tachowě) 33.

Ortlůw Johánek wiz Domšík; Wác¬
slaw 437.

Oslice winnice 219.

Oslnice 339.

35

530

Registřík.

Oslowská hora 219
od oslů Antoniš 219, 239, 334 ; Marta
239, 334; Sigmund 219, 239; Wác-
slaw 334.

u oslů dům (část č. 461—1) 100.
Osojná winnice 223.

Osowský z Adlaru Jiřík 40.
z Ostrého Markéta 115.

Ostromeč 354.
z Ostromeče Prokop 33.

Ostrow w kraji Loketském 436.
Ostrowského kláštera zahrada 51.
ostrowy 262. 263; pod hradem 340;
pod mostem (Kampa) 340, 428;
proti Bubnům 466, 468.
ostrožná ulice na St. m. 123.
ostrožníci 361, 389.

Ostryby 115.

Otakar II kr. č. 472.

Oteš na Now. m. 185.

Otík úředník kapitulní 17.

Otl zlatník 122.

Otlinger (Paierlík) Jan (Hanuš) 249,
454; Kašpar 454.

Otlíkůw Jan 203, 218 ; Marta wdowa
jeho 218.

Otlíkowská winnice 218.

Oťloivský dům (158—1) 122.

Otmar sladowník 290, 455; Jana man¬
želka jeho 455.

Otmarowský dům (616 — I) 456.
Otmarůw dům na Malé straně 456.
z Otradowic Herbort 187.

Owenec 204, 205, 335.

z Owence Mařka 204.

owocný trh 69, 121, 293, 343, 408.

Ozanka bělička 54, 141.

ozdoby 496.

Ozerka studánka 246.

z Paběnic wiz Woračický.

Pacow 280.

padesátníci 295, 327 — 331, 351, 352,
358, 359.
pacholci 380.

Paierlík wiz Otlinger.
z Pakoměřic Jindřich 334: Kateřina,
wdowa Jindřicha Hostiwického
39, 208; srown. Céček,
z Pakomilic wiz Céček,
palné na hradě Pr. 2, 4
pod palácem winnice 25.
palečnice 321.
paliči wína 392.

Pálowa hora 260, 261.

Pálůw Jan 260.

sw. Pankrací kostel 237.

u panen tří dům (542—1) 99.

Panenská winnice 236.

Panicowská winnice 212.

u panny tv oblauku kotce 97.

Papaušek Jan, farář Týnský 281.

papír 393.

papírna 393

papírník 393.

pardus 320.

Páral Wácslaw 302.

Pařezowská winnice 201, 202
Pařízek Jakub řezník 317.

Parléř Jan 18; Petr 18, 401; Wác¬
slaw 18.

pasíři 361, 371, 376, 389.
pasířská ulice na Now. m. 152, 153;

stará (njmi Mikulandská) 159.
Pastucha Jan od tři korun 353.
pásy 496.

Pašek z Wratu Jan 97, 282, 283,
471, 499.

Pašinka z Trojanowic Petr 39 ; Sig-
mund 39.

Pátek winnice 240.
páteře 497.

u páteře dům (123—11) 159.
u páteř ů (paterníka) dum (429—1,
430-1) 95, 106.
na Pátku studánka 240.

Patriarcha Martin, rychtář Dworecký
236.

Patronus zwon u sw. Wíta 12, 397.
Pauček Pawel, probošt Pražský a
Zderazský 8, 164, 240.
paustewníků dům (část č. 155 — II)
160.

u páwa dům (490—1; 99; u p. bí¬
lého (840 -II) 176; u páwů bílých
557—) 87.

Pawel bečwář 108.

Pawel kowář 309.

Pawel. opat Břewnowský 209.

Pawel orloj nik 397.

Pawel plátenník 225.

Pawel, probošt Zderazský 8, 164, 240.
Pawel špižiř krále Wácslawa IV
157.

sw. Pawla špitál 259, 262, 467.
u pawláčky černé dum na Malé str.
33.

z Pawlowic Stanislaw (Staněk) 39,
40.

u páiuů dum (149 — I) 121.
od páwů Martin krejčí 254.

Pecman Matěj 222.
pečeť 273, 275, cechowní 379 ; pečeti
ztráta 277.

Pehm Aleš 55; Janek 127; Ješek
55, 448; Dorota 448.

B. egistřík.

531

Pechancmu dům (159—1) 125.
Pechanec šwec 120.

Pechanec z Očedělic Fridrich 161:
Ojiř 160.

pekaři 360, 362, 373, 376, 377, 389 ;

pekařů korauhew 387.
mezi pekaři ulička na Now. m. 193.
w Pekle (Peklo) dům (611 — I) 75,
134, 461.

u pelikána dům na Starém m. 116;
(234—1) 104; (100— II) 157; u p.
zlatého (481—1) 67.
pentlíky podúpletní 496.
peníz 410, 412.

peníze černé 411 ; podwojné 412.
Penízek Wácslaw 218.

Pr.nízkoivský dům (771 — 11) 155.
pergamennici 393.
perlowečky 496.

perkmistr hor winničných 288 — 290.
perkrecht 850.

Perníček Matěj 207, 216, 217 ; Michal
pekař 216; Anna 216, 217.
Perníčkoiua hora 216, 222.
perníkáři 362.
z Pernšteina Wilém 304.

Pětichwosty 442.

Petr bečwář 142.

Petr brusič 242.

Petr kamenní k z Frankfurta 21.

Petr kamenu ík rychtář Nowom. 149.
Petr kanowník sw. Appollinářiše 171.
Petr opat Břewnowský 209.

Petr pekař 260.

Petr puškař 256—258.

Petr swíčník 50.

Petr trubač králůw 189.

Petr z ulice Křížalowy 170.

Petr zwon u sw. Štěpána wětšího 174.
sw. Petra kostel na Malé straně 54.
sw. Petra na Now. m. fara 193; ko¬
stel 192, 193; škola 192, 193.
sw. Petra na Strauze kostelík 161.
sw. Petra na Wyšehradě kostel 198.
u sio. Petra dum (141—1) 70.
u siv. Petra a Paiola kotce 96.
sw. Petra a Pawla obraz 22.

Petrlik stawitel kostela Praž. 5, 14,
39 w.

Petřkow 339.
z Petrowic wiz Carda.

Petrská čtwrť 295.

Petřín 25, 46, 48.
na Petříně Nowém 212.

Petřínský kámen 157, 213.

Petržilka (Petruželka) Jan 32, 228,
332.

Pezolt zlatník 121.

Pezoltowský dům (4—1) 62, 70.

Pícek Petr, kuchař krále Jiřího 62,
185.

Piesting 399.

Píhawá swíčnice na Můstku 320.
Pichotice 422.

Piknosek Janek 496; Wácslaw 247,
496.

pilaři 362, 363, 380, 384, 386, 389.
Pinkáš Izák mistrv školní 473.

Pinkáš (Hubatý) Žid 144.

Pinkasowa ulice 144.
pinta 409.

z Pirkšteina wiz Ptáček.

Písaná lázeň (337 — I) 161.
písař krewní 286, 326; menší čili
radní 286, 288; městský (kancléř)
274, 275, 279-286, 303, 310 ; mo¬
stecký 290; nejwyšší 287, 288;
rychtářůw 286 ; šestipanského úřa¬
du 291 ; ungeltu 292.

Písecká brána 342.

Písecká ulice nav Malé straně 38.
Písecký Jakub Žid 475.

Písek 52, 113, 280, 395, 449.

Písek za sw. Tomášem 308.
pitanční winnice 212.
pití 499 — 501.

Pitkowice 422, 423, 426.
z Pitkowic Štuk Jakub 423; Jan
(z Aujezdcer 423, 424 ; Johanna424;
Kateřina 175, 424; Zdeněk 423.
Pius II, papež 281.
piwo Freiberské 404; Swídnické404 ;
Žitawské 404.

piwowárníci 369 — 371, 377, 388, 389.
piwowáršti mistři 380.

Pízda. Mikuláš 240; Markéta 240.
Pízdina 9.
na Pizdině 400
Pízdoiuská winnice 240.

Plaierowa ulička na St. m. 99.

Planá 80.

z Plané Jan, místopísař zemský 9,
11, 54, 65, 75, 257 ; Jan, opat Stra-
howský 25; Wácslaw, doktor práw,
arcijahen Pražský 9.

Planknar zjíyšperka Wolfart 37.
Planský z Žeberka Jindřich 83.
Ploská winnice 213, 214.

Plaský klášter 213, 227.
plášť, pláštěk 494, 495; židowský
485.

Plátenníkowská winnice 225.
platnéři 360, 398 ; platném korauhew
387.

platnéřská ulice na St. m. 123.

532

Registřík.

platy poddaných 345 ; úředníků měst¬
ských 287; wěčné 311—314
plawci 19'J, 362.

z Plawna Henrych 34. 86; Jindřich
86.

Ploskowice 15.

z Plotišf Hedwika 437 ; Wácslaw
437.

Plzeň 5, 19, 396, 409, 425, 472.
z Plzně Prokop mistr, farář u sw.
Jindřicha 202.

u pně dům (893 — I, 891 — I) 142.
pobřežní 330.
pocty králům 350.
počet obywatelstwa 414.
z Počinowic wiz Halamu,
počty konšelské 344, 345; úřadu
mostského 343; šestipanského úřa¬
du 340, 341.

Podjistebský Mikuláš 244.
podkomoří králowský 274, 296, 297,
348, 353.

u podkoivy stříbrné dům (427—1) 95;
u p. zlaté (žid. č. 169, 170, 122)
142.

od podkowy stříbrné Mikuláš krejčí
243.

Podlešin 335.
podmistři 380.

Podmoklský z Prostiboře a na Chwa-
těrubích Bawor 32.

Podolí 235-237, 239.
z Podolí Petřík 79.
z Podolšan wiz Kačer,
podrychtář 502.

Podskalí 147, 166.
upudušek (někdy Olbramowský) dům
(932—1) 63.

Podwiní 436, 438, 439.
z Podwiní Adam (na Popowicích)
265; Eufemie 265.

Podivínského dům (1006—11) 186
Podwinský, služebník Hynka Min-
sterberského 323.

Podivínský dwůr 265, 333, 334; háj
265.

podwojné peníze 412.
w Podžidí na St. m. 146.
poenitentiáři 17.

Pohořelec 13, 21, 23, 324.
z Pohořelce Welík 209.
pohřby 386; poprawených 325.
pokoje králowské na hradě Praž¬
ském 4.

pokrmy 499, 500.
z Pokšteina wiz Kozel,
pokuty 277,278, 311, 317, 319, 341,
370, 373, 378, 373.

Poláčkowá Dorota 21.

Polákowská ivinnice 229.

Poléwka sklep wězení 321.
z Poličan wiz Bořek.

Polirady 338.

Polná 51.

Polsko 404, 405.
pomahači 380
z Poměsic Petr 44.

Pomuckého opata dům (157 — II, 158 —
II) 160.

ponůcky 327, 358.

popis obywatelstwa 328, 351.

Popek Pawel 248.
z Popowic wiz Kaukol 461.
Papowice 265, 339.
poprawa 317—319, 321; poprawy
spůsob 322—324; wykonání 322
až 325; p. Židů 473.
popiawní mistr 287 srown. kat.
popsání sausedů 32S 351.
poranění 319.

z Pořešína Jan nejw. písař Starom.
63, 279.

Poříčí na Now. m. 190.

Poříčská brána 194, 341.

Port Hanuš klenotník 39.
poručníci 309, 310.

Porybná hora 224
porybný 293.

Porybný Jaroš (od Mauřenínů) 50,
224; Matěj 50, 224; Wácslaw 224.
Posenpachň rod 244.
poslowé 287, 288; cechowní 378
Postoloprtského opata dům (297—1)
109.

postranní práwa 307, 308.
postřihači 361, 381, 389.
z Postupic wiz Kostka,
posudkowé 314, 315.
posud né 349.

powodeú r. 1342, 290; r. 1432, 290,
444.

Prače 333, 334, 338, 339, 430, 431
z Prahy Jan mistr 248; Prokop ba¬
kalář, nejwyšší písař Nowom. 284,
285.

z Prachňan Bartoš 465.
praky 354, 355.
pranéř 69, 150, 319, 324.
praporce 387.

Prase Mikuláš 161, 174.

Prašná wěž 58 — 60.

Pražka puška 355, 357.

Pražské práwo 308.

Pražský kostel wiz sw. Wita.
předměstí Pražská 261, 262, 307.
na Prelatě na Now. m. 190.

liegistHk.

533

Přemek kníže Opawskýv149.
z Přemyšlené, jinak zeŽlunic Niko¬
dém 39.

Přerow 339, 347.

Prešpurk 7, 63.
z Přetowa Jan 232.

Prhošowá Johanka 338.

Přihyslaw arcipryšt Horšowský 19.
Příbram Jan mistr 225.

Příbramowa strana 447.
na příkopě 158, 179, 189, 393.
příkopy 58. 194, 195.

Přílepy 492.

Přimda 80.

Přínský Wácslaw Donat 32.
přísaha křivá 320.
přispěwek do cechu 389.
z Přístupimě Jíra 431.
přístupné k cechu 362, 379
Při ši masy 421.

z Přítočna Burian 232; Jan 138.
priwet čili záchod obecný 48. 49.
privilegia králowská 297 — 302.
příwoz 53, 54, 344, 468.
prkenný trh 343.

prknáři 362, 363, 372, 380, 384, 386,
389.

prknářské baudy na Now. m. 150.
probošt Pražský 237; Wyšehradský
343.

probošta Mělnického zahrada na Malé
straně 51.

probošta Pražského dům 51; dwůr
w Owenci 204; lidé 51; práwo
308; winnice 51.

probošta Wyšehradského winnice 236.
proboštstwi Pražské 205, 206, 235,
307, 451, 452.

proboštstwi Pražského dům (255—
247-111) 8.
prodawačkv 380.
procházky 503.

Prokop Holý 359.

Prokop krejčí 166.

Prokop markrabí 369.

Prokop, písař Nowom. 149, 165, 167,
168, 170, 200, 237, 246, 218, 309,
326.

Prokop od pěti korun nejw. písař
Starorn. 281, 282.

sw. Prokopa kostel na Malé straně
49, 30".

prolomený dům na St. m. 92.
u ; Prolomeném fortna (852 — I) 179.
w Prolomeném ulice na St. m. 92.
Prorok Jan, sladowník 214.
u proroků dům (441- I) 102.

Prosek 421.

Prosík 192.

Prostějow 59, 102.
z Prostiboře Tomáš, písař saudu ko¬
morního 87 ; srown. Humpolec a
Podmokelský.

prowazníci 361, 363, 371, 372, 379,
381.

u prstena dům (630 — 1) 75.
od prstena Wácslaw 254.
u prstenů dům (449—1) 103.
prsteny 497.
prtáci 361, 367

z Prudic (Špetle) Jindřich 118.
Průhonice 320. 419.

Průchoditý dům (936 — I) 490, 491.
Prunhauser Petr 227, 433.

Prusko 404.
psanců knihy 326.

Psáře (Psáry) 199, 238, 239, 241.

Psí ulice na Now. m. 165.
u pštrosa dům (567 — I) 88.

Ptáček 446.

Ptáček Jan kněz 22.

Ptáček z Pirkšteina Hynek 22,461
Ptáček Ondřej zwonař Kutnohorský
397.

do ptáka střílení 503. 504.
u ptáka dům (545—1) 99.
od ptáka Martin 157.

Pučka studánka a lázeň (340 —II) 166.
pod Pučkou (Bučkou) na Now. m.
166.

pod Pučkou lázeň (337 — II) 491.
půjčky 346. 347, 475, 478.-
upůlkola dům (175 — I, 176—1) 120;

(402—1) 93, 395; (435-1) 101,467.
u půlměsíce dům na St. m. 65; kotce
96.

purkmistr 269, 273, 274, 276—278,
310, 314, 322.

Purkrabí Blažej 107.
purkrabí Pražský 203; Wyšehrad¬
ský 196, 198, 303—305.
Parkraboivský dům (350—1) 107.
purkrabský dům na Hradčanech 12.
purkrabstwí Pražské 205, 207, 210,
303; Wyšehradské 200.
z Pusté Dobré Erazim a Mikuláš
bratři 238.

Puš Mikuláš 257; Štěpán 257; Dorota
257; Elška 257.
puška cechowní 379,
puškáři 356, 398.

Puškařík wiz Holý.
pušky 354, 355.
pušpánowý wěnec 320.

Pychotice 339.

Pytlík Jan 53, 201, 394, 505.

534

Registřík.

Pytlíkoiuská hora 201.

Pytlíkoivrká zahrada na Malé straně
53, 394.

Rabí 216, 449.

z Rabí Jan 238; Wilétn (z Riesen-
burkai 238, 240.

Rabštein 92.

z Rabšteina Jan probošt Wyšehrad-
ský 78, 236; Jan purkrabí Wyše-
hradský 196; Prokop, nejw. kan¬
cléř 78.

Rackůiu dwůr 238.

Ráček Jan 188; Martin saukenník
191.

Račinský Wyšek šlechtic polský 65,
424.

raddy obnowení králem 275.
z Radce Wácslaw kustos 19.
Radešín 421.

z Radíce Jan 87, 287, 347.

Radim 419.

Radimowice 339.

Radkůw Pawel z Plzně kanowník
19.

Radlice 228, 229, 231, 234, 443, 444.
u radlice kotce 96.
radnice 124. 325, 340; Hradčanská
20; Malostranská 28—31, 325;
Nowoměstská 147, 148; Staroměst¬
ská 50—62, 325; Wyšehradská
197, 306.

Radochowá Markéta 320.

Radslaw sladowník 53.

Ráchel Jan rychtář Wyšehradský
170.

Ráj Mikuláš 39, 325.

Ráji dům na Now. m. 188, 189; win-
nice 214, 442.

iv ráji dům (144 — I) 70, 490.

Rak Jan 175; Markéta 217; Tibur-
cius 217; Wácslaw 136.
u raka kotce 96.

u raků cerioenélio dům (741—1) 136;
modrého (658—11, 659—11) 424;
stříbrného (743 — I) 135.
Rakownický Jan (Janek) 175, 259.
z Rakowníka Jana wdowa po Wilé-
mowi Slatanéřowi 44
u raků dům (7 — 1) 70; (703— I);
u r. modrých (658—11, 659— II)
175.

Bamhof dům (1195—11) 190.
rámy saukennické 45, 139, 140, 192.
Randlíkoivská winnice 224.

Rankňw Wojtěch mistr 18.
ras 287.

z Rataj wiz Stříbrný.

Rataje 188.

Rathauzský Marik 302.

Raudnice 286, 355.

Roudnického -probošta dům (260—1,
249-1) 115

z Raupowa Hynek 159; Jan nejw.
písař a hofmistr dworu králowa
15, 40, 41, 159, 265, 305 ; Wácslaw
265.

raurmistr 287.
raury 332.

Rauš z Wlkanowa Daniel 100.
raušek tkadlci a tkadlice 392.
rauška 496.
ráz peněz 411.

Raz Bohuslaw264; Ondřej 252,264;

Anna 252. 264.

Razoivská winnice 252, 264.

Řebce 333.

u řebríků dům (431 — I) 95, 106;
.893-11) 180.

Reček Jan z Ledče 112, 138, 172,

244, 245, 447—450. 494.

Rečka Jana dům (316— í, 333—1)

112.

Rečkoiva kollej (316 — I, 333 — I. 112,

245.

řečnici 268, 279.

registra purkrabská 481, 484.

Řehák z Kwětnice Brikci 259.
Řehoř farář u sw. Benedikta na
Hradčanech 201.

Řehoř kabátník 181.

Řehoř syn Čeňka saukenníka 453.
u rejstra dům (621 — 1) 68
rektor university 505.
řemesla a umění 359—402; řemesel
dwau dělání 364; řemesla složení
373, 378; ukázání 363, 364.

Rendl z Aušawy Albrecht 14.
Rethowé (Reytowé) z Pistowa Beneš,
Jan, Sigmund, Wolf 401; srown.
Ried a Beneš Launský.
reyčerty 476, 478.

Revsek Matauš z Prostějowa 59, 67,
73. 102, 114, 399.

Rezek Duchek řezník 152.
řezníci 350, 361, 363, 368,376,388;
přísežní 373 : židowští474; řezníků
koratihew 387.

řeznické ulice na Now. m. 151.
Řezno 451, 460.

z Říčan Jan 226; Křížek 226; Marta
221,222; Mikuláš 221; Petra 108;
226.

Ried Beneš z Piestinka 399, 400,
401 srown. Beneš Launský.

Řím 450.

Registřík.

OóO

z Risenberka Jan (na Rabí) 216, 422;
Puta (Šwihowský) 14, 15, 24, 216;
Wilém (Krk) 216.

z Risenburka a z Wřešťowa Aleš
84, 180; Puta (ze Šwihowa) 64,
65; Wilém (z Rabí) 64.
w Řiti ulička na Now. m. 174.
ty řiti lázeň na St. m. 141.

Řitka z Bezclědic na Kokoříně Jan,
heitman Táborský 79.
robenci 384—386.

Robnbáp ze Suché Wácslaw, místo-
písař král. č. 33.
robota 305.

z Ročowa Alžběta 186 ; srown. z Kolo-
wrat.

Rod Ondřej 75.

Rodič Martin 235,236; Dorota wdowa
jeho 236.

Rodowský dům (631 — I) 75.

Roh z Wlkanowa Sigmund 103.
Roháč z Dubé Jan 65, 177, 188;

Barbora a Zdena sestry jeho 177.
Rohan Šimon 212. Wácslaw 22.
Rohanka winnice 212.

Robowic Jan 172.
u rohože dům (714-1) 135.
z Rokycan (Rokycana) Jan mistr 71,
73, 80, 87, 90, 132, 281, 318, 321,
444, 447.

Rokycanští 262, 426, 427; Anna
225, 427; Jan 225, 427—429; Mar¬
kéta (Machna) 427; Sigmund 429.
Rokytnice potok 265.

Roli Mikuláš 255; Oswald 143; Lud¬
mila wdowa jeho 14C.
z Ronowa a z Křinee Jan 189, 190;
Jiří (na Kunstberce) 135; srown.
Křinecký, Skřinecký.
z Ronowce wiz Anděl,
z Rosenberka Jan 9, 429, 460; Jind¬
řich 136; Oldřich 117, 136, 280,
456, 459; Petr 136, 305.
Rosenberská strana 338.
Kosenberské bekyně 110.
Rosenberských pánu dům na Hrad¬
čanech (č. 37, 63) 2, 9, 18; (231-1,
212-1, 948-1) 117, 118; (748-1)
136; na Now. m. 168.

Rotlewowé 426; Aleš (z Koloděj)
427 ; Jan (Johánek z Koloděj) 90,
264, 426 Markéta 427; Martin
(Stupický) 427 ; Martinek 203, 426,
427.

rotmistři 359.
rotšmidowé 389.
w rowinácb 226.

Rozkoš Kuneš 338.

Roztocký z Teplé Wácslaw 32, 43.
z Roztok Elška manž. Wácslawa ze
Kbel 44; srown. Mičan.

Rozwoda ze Stakor Jan 64, 84, 231 :
Rameš 353; Wácslaw 148; Wáňa
matka a Anna sestra Janowa 84.
Roztoodůw dům (319—11; 166.
Rožďálowice 75.

z Rožmitála Zdeněk Lew 272, 482.
u rožně (rožnu) dům (489 — I) 99.
ručníkáři 392.

Rudeč 452, 457, 464.

Rudolf legat 77.

Rudolf Saský wéwoda 106.
u rukawice dům (907—1) 105, 127,
133.

rukawičníci 361, 366, 389.
u ruky dům (415-1) 94; (493—1)
99. ’

z Rušinowa wiz Hertwik.

Ruzyň 207.

u ráže černé (564—1) 88; (853—11)
179, 243, 468; čerwené (488—1) 99;
(499—1) 100; modré (část č. 930-1)
63; (564-1)88; (618—1) 135; stří¬
brné (275 -III) 34; (399—1) 92;
zlaté (31—1) 129.

Růžená ulice na Now. m. 185.
u růží bitých kotce 96.

Ryba Hawel puška! 396; Jílek kon-
wář 396, Kateřina wdowa Hawlowa
396.

na Rybníčku na Now. m. 173, 174;

dwůr (524 — II) 174.
rybný trh 89, 293, 343, 408.
ryby 499, 500 •. slané 404.
ryearty 476, 478.

Rydrda Matěj 218 ; Šimon sedlář 218.
Rychlíce puška 355
rychta 269, 350 ; Starom. 129; Wyše-
hradská 197.

rychta stará dům (404- 1) 93, 340,
490.

rychtář 269, 270, 293, 310, 314, 315,
321, 322, 327, 341, 378; rychtář
trhu uhelného 293.
rychtářstwí 269.
rymaři 365, 389.

rynk Malostranský 30 ; Nowoměstský
147-150; Starom. 63, 68, 69-71,
331, 503.

Rýnské krajiny 404
Rýnský falckrabi 359.

Sádlo Jan, probošt Wšech Swatých
240.

Sádlo z Kostelce Jan (Janek) 159,
325.

53(3

RegistUk.

Sádlowská winnice 240.
sakrisfůio dům na Hradčanech 8.
Salačowa šlachtata (684 — II) 152.
u Samaritánky dům (73 — II) 157.
u Samsona dům (žid. č. 79) 131.
od Samsona Bernard 213.

Samuel podkomoří wiz Welwar.
Samuel Žid 140, 472, 475; Otilie
wdowajeho 472; Izák zeť 472.
Samuele Žida dům (208— III) 472.
Saský dům (55 — III) 34, 35, 106, 107,
340 ; (356-1) 106.

Sasy 404.

Šata Daniel 251 ; Matauš 251 ; Petr
251.

Sauček Wácslaw bečwář 472.
saud konšelský 473 ; městský 308,
309, 314, 315; purkrabský 475;
zemský 2.

saudní swětnice na hradě Pražském
3, 4.

saukenníci 361, 365, 372, 374, 375,
380, 383; saukenniků korauhew
387.

saukennická ulice na N. m. 190.
saukennické kotce na St. m. 95.
saustružníci 389
ze Sautic Jan 263.
sbírky 345, 346.
ze Sedčic wiz Sekerka,
sedláři 360, 361, 364, 365, 371, 373,
374, 376, 379, 382, 384, 385.
Sedlce 335.
ze Sedlce Zdimir 280.

Sedlčanky 339.

Sedleckého opata dwňr (447—1) 102.
w Sedmihradech ulice (nyní Jerusa-
lemská) 185.

Sedobrowice 339.

Seidl šwec 213.
u seker tri dům (731—1) 137.
Sekerka ze Sedčic na Kostelci Be¬
neš 219.

Sekretář z Kostelce Jan 84; Jan
syn jeho 84.

Semice 339.

z Sendražic Čeněk 322.
senné kotce 186.
senný trh 186, 344, 345
Serafín Jan nejw. písař Nowom. 153,
285; Jindřich 185; Dorota 185.
u Serafínů dům (834—11) 177.
Servitů klášter na Now. m 170.
setníci 295, 327, 328, 330, 331, 352,
358, 359.

Sewerin kramář 394; Pawel syn jeho
394.

Sezema, komorník desk zemských

111.

Sezemoivský dům (269 - 1) 111, 448,
449.

Schanflerůw dům (595 — I) 74
Schreiber Jan 347.
na schodci dům (675—11) 151; (část
č. 159—11) 160; lázeň (86—1) 127
schůze postranní 329.
ze Síbřína Bohuslaw 422; Jan 422;

Jošt 422; Petr 422.

Sidonský biskup Filipp 90.

Sigmund císař 2, 5, 7—10, 21, 26,
27, 30, 34, 43, 45, 55, 57, 58, 63,
65, 77, 79—81, 83—85, 100 102,
106, 113, 116, 117, 126, 132, 133,
137—139, 142, 146, 147, 149, 150,
154, 161, 162, 164, 165, 171, 195,
196, 198, 200, 203-207, 209, 212,
214—216, 220, 228, 232-238, 240,
243-245, 256, 265. 267, 269-271,
274, 275, 280, 283, 295—298, 302,
303, 313, 316, 334-336, 342, 343,
347, 348, 350, 353, 361, 387—389,
403, 407, 410, 416, 421, 426, 431,
435, 439, 443, 444, 446-454, 459,
460, 468, 469.

Sigmund Korybutowič 63—65, 196,
267, 329, 354, 440, 445.

Sigmund malíř 148.

Sigmund, písař Malostranský 453.
Sigmund plawcc 306.
sw. Silvestra oltáře dům na Hrad¬
čanech 9.

Simbalský biskup Jan 171.

síň Wladislawowa na hradě Praž. 3.

Síně Jiří 174.

Sión 65.

Sirotci 446, 463.

Sirotek ze Zhořce Heřman 116, 241,
457, 464, 469.

ze Skalice Kuneš 108, 115; Markéta
jeho dcera 108, 115.

Skalický klášter 138, 335.

Skalsko 458.

ze Skály (Skal) Pawel 221, 222,
294.

sklenáři 361, 364, 377, 380— 3S2,
385, 386.

sklepowý úřad 292, 345.

Skřinecký z Ronowa a na Rožďá-
lowicích Jan 75.
we Skřínkách winnice 230, 445.
nad Skřínkami les 231.
skřipec 322.

Skřiwaň 421.

ze Skrýšowa wiz Buzek a Drdák.
Skuhře 339, 422.

Rcgistřík.

537

ze Skuhrowa Jeroným místokomor-
ník král. č. 39.

Skurský Mikuláš, úředník páně Jen-
cůw z Janowic 44.
iv Skytinách winnice 212, 256, 442.
Sladký Jan 105.
u Sladkých dům (352 — 1) 105.
ive Sladowně dům (1237 — II) 192.
sladowníci 36i>, 362, 363, 369—371,
373, 377, 379, 380, 388. 392; sla
downíků korauhew 387.

Sláma z Nezřewa Sigmund 64, 66,
92, 252, 333, 456.

Slaměná ulice na Now. m. 187.
z Slancowa domu Marta 249; Prokop
249.

slanečků trh 89, 150.

Slánský kraj 321.

Slané 294, 443.

Slatanéř ze Slatanéř Wilém 44.
Slatinský rybník 337, 345.
ze Slatiny wiz Wrchota.
ze Slaupnice Petr 232.
u slaupu černého dům (část č. 424-1)
95.

u slaupů modrých dům (9 I) 70;
(128—1) 123.

od slaupů černých Matěj 247.

Slezák z Kbelská Wácslaw 38, 40.
Slezsko 404.

Sliwenská ulice na Now. m. 173.
Sliwenský Mikuláš 173.

Sliwno 442.

u slona dům (609—1, 610—1) 64, 467.
Slowanský klášter na Now. m. 166,
167.

u slunce dům (92 — I, 93 — I) 127 ;

(731—1) 136; u sl. zlatého (556-1) 87.
u sluncí tří dům na St. m. 101.
Sluštice 226, 396.

Smečky ulice na Now. m. 175, 176.
smetiště obecné na St. m. 118.
Smíchow 228.
ze Smil Johanka 180.
ze Smiřic Aneška wdowa Pawla
Welwara 75, 466; Jan 87, 434;
Sigmund 14; srown. Kapaun.
Smolař Matěj od Mauřenínň 68, 69,
243, 252.

Smolnice 450, 451.
emraďařň uličky na Now. m. 162.
ze Smržowa Jan sekretář 144.
sněmy 295, 296, 327, 347.

Soběslaw 460.

Soběslaw II 300, 301.

Soběslawské práwo 300, 301, 304,
309, 310, 314-316, 318—322, 364,
387, 388, 416, 417, 498, 502.

Soběslawský Karel 254.
ze Sobětic Alžběta 219.

Sobikowský dům (204— III, 203— III,
202 — III, (182— III) 33.

Sobkoivský dům (355—1) 106.

Sokol z Lamberka Mikuláš 134.
ze Solčic Anna 172; Dobra 172.
ze Solopisk Ludmila 426.

Sopaušek Petr od zlaté točenice 241,
256.

Sosnowec Jan 134.
ze Sowinek Krispin 221, 222.
Sowka Jiří Chrudimský, děkan fa¬
kulty artistské 498.
ze Sowojowic a ze Stranowa Jan
208; Jaroš 31; Jiřík 208.
u sowy dům (676 — I) 78; jiný na
St. m. 80.

Spálená ulice 157.
spěláci 380.

Spiss z Frankfurta Hanuš, kamenník
20, 401,458; Barbora jeho wdowa
20, 458.

spráwci škol 504, 505.
sprawedlnosti konání 308—326.
Springnar z Weisseštotu. Petr kupec
20.

ze SrbČeJDiwiš, písař urbory Kutno¬
horské 133, 158; Martin 158.
Srpoiva ( Srpoivic ) hora 215, 222.
u srpů (modrých) dům (480—1) 67,
68, 87, 440—442; starých (554— I,
555-1) 87.
srubnice 355.
ze Stakor wiz Rozwoda.

Staněk kamenník 40, 128.
stání na St. m. 89.
ze Staré wlz z Waldšteina.

Staré město 3, 44, 54, 55, 57 — 147,
271 - 3;>3, 308—316, 319, 321-325,
327, 329, 331—333, 337-344, 346
až 350, 353, 355, 356, 360-372,
374—377, 383 384, 388, 391, 393
až 398, 407-409, 415, 416, 419,
420, 440, 446, 459, 463, 471, 483,
488-491, 500.

Stárka winnice 224, 245.
Staroměstské mlýny 118, 119.
starší obecní 278; jich počet 278;
winniční 289.

Starůstka Jan opat Strahowský 24.
ze Staw (Stawský) Jan 40; Jindřich
40.

Stercéřská ulice na Now. m. 189.
stětí 323.

Stodola dům (část č. 937^1) 62.
u stolice královské (606 — I) 66, 272,
273, 275, 490.

538

Hegistřík.

Strahow 13, 21.

Strahowský klášter 24, 25, 46, 201,
207, 212, 213, 451 ; kostel 24 ; opat
Jan (z Heršteina) 24; Matauš 46.
Strahowská brána 23, 342; ulice 43;

winnice 24, 25, 201. 202.
Strahowské práwo 307.

Strahowský dům (89—1) 127, 128.
u strak dům (29—1) 129; kotce 96.
Strakonice 306, 459, 485.

Strančice 423.

ze Stranowa a ze Sowojowic Jaroš 31.
Strašín 396.

ze Straškowa Dorota 39.

Strašnice 93, 249, 251, 252, 338, 339,
357.

strauha 179, 189.

ze Stráže Jindřich 135 ; Kateřina 79.
Středokluky 333, 335.

Střechow 335.
ze Střechowa wiz Wlach.
střelci 194, 361, 504.

Střelcoivská winnice 218.
střewíce 496, 497.
ze Stříbra Jíra 181; Prokop 234.
od stříbrného prstenu Tomášek 225.
Stříbrný Janek z Rataj rychtář Nowo-
městský 164; Wítek 37.

Stříbro 94, 254, 438.

střílení na zkaušku 356—358.

Střížkow dwňr 335.

ze Strojetíc Hrdibor 39; Ješek 39;

Žibřid 39, 189, 190.

Strniště Wácslaw, rychtář Smíchow-
ský 228.
struhadlníci 393.

struhaři 362, 363, 380, 384, 386, 389.
Strnpinowa Dorota 405.

Strýc Wawřinec tesař 47.
studně 179, 332.
ze Studnic wiz Bystřický.
u studní tří dům na St. m. 130.
od studní tří Jan 221, 222.

Stupice 426, 429.

Stupický (Rotlew) Martin 427; Anna
427 ; Johanna 427.
u stupně dům (930—1) 63.
stupně kamenné na Malé straně 42.
stwrzowání privilegií 297 — 299, 302.
sud 409

ze Sudslawě Diwiš 179.
ze Suché wiz Robnháp.
suken kráječi 407.
sukně 495. 496, 498
u sukně bozi dům (348—1) 107.
sukno 404, 405; Astrodamské, Brig-
ské, Táborské 495.
sůl 404; ze soli důchod 345; solní
trh 293, 343.

Sulice 339.

ze Snlewic wiz Kapléř.

Sulkowská winnice 251, 446.
u supa dům (563—1) 88, 90.

Sušice 180, 181, 183.
swády 320, 321.

Swach z Au jezdce Pawlik 261.
ze Swárowa Karel (na Tmáni) 218;
Wácslaw místokomorník zemský
218; Wácslaw mistr kuchyně král.
11, 224, 225.

Swata wdowa 34.

Swatek kožišník 66, 406.
swátky 381.

Swatohawelský trh 88
Swatojanských rytířů (Sivatomářská)
winnice (413 — III, 412 — III) 48, 50.
SwatojanŠtí křížowníci u Matky Boži
konec mosta 173, 225, 233, 241
306, 307.

Swatojilské děkanstwí (236 — I) 105.
Swatojirský dwůr w Owenci 206.
Swatojirské práwo 307, 308.
Swatoklimentská ulice na Now. m.
191.

Swatomářská winnice 48, 50.
Swatomářské práwo 49, 307.
Swatomichalská ulice na St. m. 101.
SivatomikuLi šská winnice 255.
Swatowalentinská (nyní Kaprowá)
ulice na St. m. 128.
ze Swětic Wácslaw 189.

Swětlík Jakub 248; Jíra mlynář
Mselský 248.
swíčnice 89.

Swídnice 47, 133, 404.

Swídnický dům (916 — 1) 133, 136.
Swídnický sud 409.
ze Swinař a z Litowic Anna 182;
Beatrikal82; Bohuslaw prokurátor
král. 9, 182; Jiří 182; srow. Li
tewský.

u swině dům (472—1) 99.

Swinská (nyní Slepá) brána 172, 194,
341; ulice 172.

Switáček z Landšteina Jan 221, 222;

Mikuláš 221.
swobodný trh 88.
swobody smyšlené 299 — 301.
ze Swojšina Jan syn Petra Zmrzlíka
80.

Swojšowa winnice 250.

Swojšowice 339, 422.
ze Šwrčowic Aneška 160.

Sychrow hora 245.
na Sychrowě dům (207—1) 118.
Sylvester sukna kráječ 117.

Synek Wácslaw 182.

RegistUk.

539

Syraně Jan 256.

Syranowská winnice 256, 257.
u Syreny dům (184—1) 119.
syrníci 390.

šafránice 492.

u šachownice dům (žid. č. 72) 130;

(672-1) 84.

Šalomaun Žid 475.
u Šalomauna dům (592—1) 87 : (žid.
č. 71) 130.

šalše, šalešné misky 501.

Šanowec Jindřich 338.
na Šárce ( Šárkách ) winnice 205.
Šárka 205. v

ze Šárky (Šárka) Jan 17. 205; Kate¬
řina 495; Prokop 205; Stanislaw
(Kadeřáwek) 205.
šatlawa 93, 148, 321.

Šatný z Brodce Wácslaw 33.
Šediwek Jiří řezník 32, 39.
ze Šelnberka Jan nejw. kancléř 43,
75, 79; Jaroslaw (z Kosti) 339.
šenkowny 501.

Šerlink Matauš 78, 253; Mikuláš
_ řezník 162, 253.

Šerlinkowský dům (620—1) 78.
Šerlinkowy mlýny na Nowém městě
162

u. šermířů dům (473 — I) 99, 100.
Šestipanský úřad 207, 216, 291, 292,
340, 341, 346, 408.

Šešowice 259, 335, 439.
šewci 365, 366, 371, 376, 382, 497 ;
nowinníci 361, 367 ; wetešníci 361,
367; šewcň korauhew 387.
Šibalová wdowa 198.
šibenice 259, 324.

Šibeničná hora 259, 324.

Šidlowá Markéta 29
Šilink František 256, 257, 459; Ši¬
mon 188.

Šiliokowa ulice na Now. m. 187.
Šimon od bílého lwa 55, 205.

Šimon choralník od sw. Michala na
St. m. 203.

Šimon Žid 472, 475.

Šimon (Šimůnek) postřihač 114, 429 ;

Prokop řezník syn jeho 317.
Šimona Žida dům (213— III) 472.
sw. Šimona a Judy kaple 141 ; špitál
(847—1) 141, 422.

Šindel Jan kanowník Pr. a děkan
Wyšehr. 11.

Široká ulice na Now. m 153 ; u sw.
w Štěpána 175.

Šiška Jan 48.

Šitka Jan 162, 249; Magdalena jeho
manž. 162; Jan a Prokop synowé
163 ; Marta wdowa po Janu Šitkowi
„ ml. 163.

Sitkoivské mlýny na Now. m. 162.
škariant 287.

Škoda Zbyněk rytíř 169.
škola sw. Benedikta 16 82, 83; sw.
Haštala 137; sw. Hawla98; hrad¬
ská 17; sw. Jiljí 104, 105, 505 ;
sw. Jindřicha 185, 505; sw. Martina
we zdi 106; Matky Boží 36, 124;
sw. Michala na St. m 101; sw. Mi¬
kuláše 27, 29, 30, 130; sw. Ště¬
pána wětšího 174; Týnská 59, 66;
sw. Wita 9; Zderazská 164; židow-
ská 140, 141, 145, 471.

Škopek z Dubé a na Družicích Aleš
„ 452.

Skopkowský dům (část č. 588 — I) 80.
Škořidlowa ulice na Now. m. 173.
škorně 496, 497.
škrabošky 503.
u škřidlice dům (550 — I) 67.
ze Škworce Mikuláš (Janůw) 421;
Olbram arcibiskup 421 ; Pawel 421 ;
Petr (z Hostyně) 420, 421.
w Šlacích 250.

Šlachow les 207, 208.

na Šlachoivě (Šlachowci) winnice 207.

Šlajféřka 242.

Šlaky pěšina 250.

šlachtata (porážka) Malostranská 37;
Nowom. 151; Starom. (686 -1 a
691—1) 78, 79; židowská 145.
Šlechta ze Wšehrd Jan sekretář král.
470.

slejféři 389.

Šlik Kašpar kancléř císaře Sigmunda
494.

šlojíř 496.

Šlojířníci 392.

Šmardoch Mařík 460; Barbora 460.
Šmelceřůw dům (597 — I) 86.
Šmerhow (938 — I) 62, 395.
Šmerhowský (Wolf) Jan 395.
šmaydéři 392.

šmeydéřské krámy na Nowém městě
154.

šmukaři 392.

Šof z Helfenburka a z Waldšteina
Jindřich 134, 219; Jiří 219; Wác¬
slaw 320.

Špán z Barnšteina Jan 208
Špán ze Záhoří Jan úředník krá-
lowny Johanny 161.
šperky 496.

540

Registřík.

Špetle pan 118.

špitál 370; sw. Alžběty 200; proti
sw. Ambroži 423, 427; u sw. Jiří
10; křížowníků s čerw. bwězdau
293 ; Malostranský (260 — III) 34,
45; nowx (část č. 1136—11) 189,
193; sw. Šimona a Judy 141, 422;
pod Wyšehradem 166, 239, 293.

Špitálská brána 23.

Špitálská winnice 264.

Špitálské pole 261 — 263, 308, 357.

špitálský dwůr u sw. Petra 193.

Špižířowa hora 219.

Šrám Matěj od bílého jelena 236,
256; Dorota 255. 256.

Šrámek Jakub 117.

Šrámowská winnice 251, 255, 446.

Šrol Jeroným 50, 88, 94, 254; Lud-
wík kožišník 94.

šrůtky trh 293, 343.

Šťastník Linhart 162.

Šťastníkowské mlýny na Now. m.

„ 102.

Šteflík koniř 184.

Šteflíkoioský dům (908—11) 184.

Štěpán měšečník 31, 32.

Štěpán místopísař zemský 32.

sw. Štěpána wětšího fara (568 -11)
174; kostel 173, 242, 247. 473;
škola (535-11, 536—11) 174.

sw. Štěpána we zdi fara (305 — I)
108; kostel 112, 448.

u siv. Štěpána dům (478 — I) 67, 68,
442, 490.

Štěpánice 191.

Štěpánkoioa hora 226.

Štépánkcnvský dům (477 — I).

Štěpánská čtwrt 295; ulice 175.

Štěrba z Chřenowa Matěj, místopí¬
sař zemský 64.

z Šternberka Aleš (Holický) 9, 65,
86, 125; Elška (z Fictum) 20;
Kunhuta manž. krále Jiřího 210;
Ladislaw (na Bechyni) nejw. ko¬
morník zemský 22, 307; Petr 9,
139; Zdeněk (Konopištský) 20,
139, 234.

Šternberských pánů dům na Hrad¬
čanech (č. 35) 9; (558-1) 87 ; (784-1)
139.

u štičky stříbrné dům (227 — III) 34.

u štiky dům (94—11) 157 ; u št. zlaté
(264 — III i 34; (705-1) 135. 466,
467: (703— I) 436.

od štiky zlaté Matěj 227 ; Zuzana
237.

štítaři 360, 361, 377, 386.
ze Štítného Aneška dcera Tomáše
114, 115.

u štítu čerweného dům (860—1) 140.
u štítů černých dům (911 — I) 133.
Štole Matěj 185.

Šfowik Jan řezník 170.

Štráboch Jakub (Kuba) 914, 249,
442; Jan 441; Matěj 214, 218, 219,
222, 241; Oldřich 440; Šimon 242,
256, 438—443; Aneška 135; Ani
čka 441; Anna 214, 219, 249; Do¬
rota 442; Kateřina (Kačka) 242,
442, 446; Machna 442; Markéta
5, 256, 440—442, 450, 455; Regina
224, 442

Štrábochůw dum na St. m. 68.
Študent z Tachlowic Jan man Karl¬
štejnský 80.

študentů chudých kollej (67 — I) 127,
128.

Štukowé rod 65, 422, 423, 427 ; Anna
(ze Wrapic) 423; Jakub (z Pitko-
wic) 423; Jan (Janek, Johánek)
na Pitkowicích 147, 422, 423, 426;
Mikuláš 147; Ondřej (na Kame¬
nici) 422,423: Prokop (Ondřejůw)
423; Šimon 422; Wácslaw (Ondře-
jůw, Cholupický) 147, 422, 462;
Waněk 422.

Štuksa Jan (z Buštěwsi) 183, 252;

Mikuláš (ze Strašnic) 251, 252.
štumfaři 200, 366, 392.
šli ba 495.

z Šumbuvka Jan 37.
z Šuntálu Otík 15; srown. Zádubský,
Šwáb Jan 129.

ze Šwamberka Bohuslaw 99; Burian
17 ; Krištof (na Boru) 17 ; Mareš

v 17, 21.

Šivamberský dům na Hradčanech 21,

22.

Šwarzholz Albert 85
Šweinar Konrád 25.
ze Šwihowa a Riesenburka Pňta,
v nejw. sudí 64 65.

Šioihoivských pánů dům na Hrad¬
čanech 14; na St. m. 65.
ŠwihoTvský wiz z Riesenberka.

Tábor 280, 343.

Táboří 13, 57, 72, 76, 81, 85, 99,
125, 132, 138, 164, 168—170, 172,
204, 209, 443, 447, 449, 450, 463;
Táborské ženy 186.

Táborské sukno 494.

Hegistřlk.

541

Táborský Mikuláš ze Sušice mistr
nejw. písař Nowom. 180 — 183, 285.
z Tachlowic wiz Študent.

Tackow 11, 33, 80.
z Tachowa Apollena 497; Bartoš
497 ; Martin 257.
tajemstwí cechu 378.
tajemstwí z raddy pronášení 277.
tálnici 380.

z Talmberka Wilém 463.
z Tandorfa Dětřich děkan, později
probošt Wyšehradský 199, 238,
306, 338; Jindřich nejw. číšuík
169; Johanna abatyše Týnecká 18;
Kunigunda (z Daubrawy) 18; Wolf
238, 338.
tanec 503.
tarasnice 355.
tarmark 97, 368.
u tašek dům (401 — I) 92.

Tataus z Wraného Wácslaw 38.
z Tatek Jan 182.

Tatrman Jan 158.

Tatrmanowský dům (59—11) 158.
taulaři 389.

u ta alu dům (180 — I) 120.

Taušek Jan z Pacowa nejw. písař
Starom. 84, 85, 91, 280, 281; Lin¬
hart 281; Matěj 481; Zuzana 281.
z Taušně Oldřich 191.
z Tedražic Jan nejw. písař kance¬
láře král. 53, 86, 140.

Tehow 430. ,

z Těchlowic Donat Jindřich 134;
Wácslaw 36, 40.

z Telče Šimon komorník desk zem¬
ských 20.

z Telčewsi wiz Wyšek.

Telecký z Třebotce Wácslaw 176.
Temný důra (632-1) 75.

'Jempl dům (589—1) 87.

Tepelského opata dum na St. m. 126.
z Teplé (Roztocký) Wácslaw 43.
Terkléř Hanušek 160, 161; Aneška
wdowa jeho 161.

Tcrkléřowa wápennice (139—1) 160;

menší (338 — I) 161.
tesaři 360, 389, 398, 401, 500.
lešfiow 261, 262, 264.

Tetaur z Tetowa Kunc 182.
Tiburcoivská hora 217 ; winnice 222.
tisk knih 394.
tiskárny 394, 395.
z Tismic wiz Wrbik.

Tišice 452, 457, 464.
tkadlci 362, 392.

Tluksa z Buřenic Zdeslaw 419.
Tlustowausy 333, 334.

Tmáó 218.

Tměj Martin 251, 253.

Tobiáš kupec 405.

Tobiáš Žid 146.
tobolečníci 361, 371, 389.
u tobolek dům (926? — II) 184.
u točenic dům (653—11) 175.
u točenice kotce 97.
u točenice dům lázeňský (329-1, 328-1,
330-1) 111: (909-1) 133; u t. bílé
(část č. 183-1) 120; clřewěně \ 6684)
83; zlaté (576-1) 91.

Todice 339.

Tochowice 443, 444.
z Tolšteina Jakub 222.

Tomáš řezník Hradčanský 16; Jo¬
hanna jeho manž. 16.

Tomáš špižíř král. 219; Wácslaw
syn jeho 219 ; Ludmila téhož wdowa
219.

sw. Tomáše klášter a kostel 37, 38,
41.

Tomáškůw Jindřich 249.

Toniš Wawřinec 234.

Toš z Hlince Jan prokurátor krá-
lowny Johanny 181.

Towačowský z Cimburka Ctibor 75;

Jan 31, 132; srown. z Cimburka.
Towačoivských pánů dwůr (922 — I,
910—1) 132.

Toivároivská winnice 230.
towaryši 380—386; němečtí 418.
towaryšky 380.

u traubi) zlaté dům (933—1) 63, 66.
Tratoíuský dům (391—1) 178.
na Tráwníčku na Now. m. 173.
Trčka Burian 88.

Trčka z Lípy a z Lipnice Mikuláš
87.

Třebestowice 339.

Třebíčský Jan 183.

Třebonice 468, 469.
z Třebotce wiz Telecký.
z Třebowé Pawel sekretář král. 189 ,
191.

tresty 317.

Třešowice 207, 212.
z Třibřich wiz Hlawáč.

Tristram z Chřelowic Ambrož 97,
249.

trh 293, 343, 344; týdenní 407, 408;
rybný 69 ; wénečnický 70; wýroční
408; uhelný 94, 136, 343, 407 ; wa-
ječný 293, 343.

Trhlawský z Jaworé Šimon 32, 33,
44.

z Trnowé Prokop ISO, 181.
Trojanská kronika 394.

542

JRegistřík.

z Trojanowic wiz Pasinka,
sw. Trojice pod Slowany kostel 167,
248, 284.

z Trosk wiz z Bergowa.
z Troskowic Wilém (Wilémek) 68,
323.

u trub (trubek) dům na St. m. 125.
Trubač Aleš 244: Alžběta 165; Le
keš 165.

Trubačowská winnice 244.

Trubačůiv dům (187-11) 244.
truhláři 362 ; truhlářů korauhew 389.
tržiště nowé na St. m. 88.
tržné 343, 407.
tržní 287. 407.
tržní řády 407, 408.

Tučný Matěj 44.

z Tuhanče Jan 214; Kateřina 214;
Mikuláš maršálek králowny Žofie
52; Wácslaw 214.

Tuchoraz 222.
z Tuchoraze Daniel 176.
w Tůních ulička na Now. m. 192.
Tunkle z Brničba Jindřich purkrabí
hradu Praž. 482.
s Turky wálka 348.
turnaje 503.

Turnowský dům (324-1, 325 I) 111
z Tupadl Markéta, přewořiše klá¬
štera sw. Anny 231.
z Tušíc Oboječek Jan, úředník krá
lowé na menším saudě 8.
u iwáre dům (30—1) 130; (692—1)
78.

u twáře páně kotce 96.
u twáří dům (934 — I) 63.
od twáří tří Jakub sladowník 241,
242.

Twoch z Nedwídkowa Wojtěch 18.
Tykanec Jan 213.

u tykwí dům (439 — I, 440 - 1) 102,
436; (448-1) 102, 103.

Týn dwůr 73, 74, 76, 349, 405.
z Týna Blažek 353.
z Týnce Zlenická Markéta 113.
Týnec 18, 211, 339.

Týnská fara (601-1) 73; škola (603-1)
66.

Týnský kostel 70, 72, 73, 219, 224,
242, 243, 245, 246, 399, 419, 420,
487.

Týnský sud 409.

Týnští úředníci 292.

Týřow 191.

učedlníci 380, 381, 384—386.
učení Pražské 144, 448, 449, 504,
505.

uhelný trh 94, 136, 343, 407.
uherský kroj 496.
uhlí kamenné 492.
uhlíři 361.

uhlířská huť na Malé straně 29.

Uhři 324.

Uhřiněwes 452.

z Uhřiněwsi Matěj 108; Zdena wdowa
jeho 108.

Uhry 3, 404

Újezd 48, 226; srovn. Aujezd.
z Újezda (Ůjezdcei Bohuslaw purk¬
rabí Wyšehradský 197, 305, 306.
Újezdec Chudý 452.
ukázání řemesla 362 — 364.
umění a řemesla 359—402.
undrlák 150, 293, 345.
ungelt 239, 240, 246, 259, 292, 341,
349, 350, 410.
upálení 323.
z Upolněšic Petr 208.
z Úrazu wiz Candidus.
urážky na cti 320-
úrok 475, 476.

Ursak Jan trubač králůw 189; Marta
wdowa jeho 189.
utopení 323.

Úwoz ulice na Now. m. 163.
uzdáři 360, 361, 363 — 365, 376, 379
383, 384, 389.

pod uzdáři (w Uzdářichj na St. m.
70 122.

vikářů kostela Pražského dům 8
vikářů sw. Jiljí dům (235—1) 104.
Viktorin syn krále Jiřího 64.
Wácslaw I 290; IV 1. 2, 4, 14. 16,
19, 57, 61, 63, 66, 70, 74, 76, 77,
80, 81, 83-86, 92, 10 >, 103, 111,
113, 121, 124. 130. 131, 133, 139,
142, 143, 145—147, 149, 155, 160,
161, 166, 170, 171, 174, 176, 177,

181, 183, 188, 194, 195, 200, 217,

219, 225, 235, 238, 241, 242, 244,

245, 249, 250, 256. 260, 264. 267,

269—271, 280, 289-292, 298, 302,
307, 312, 316, 332, 339, 341, 342,

349, 356, 359, 361, 369, 400, 402,

410, 412, 414, 417, 419, 433, 438,

439, 447, 458. 475, 487.

Wácslaw bakalář 394, 395.

Wácslaw čelný 49.

Wácslaw hodinář na wěži 81
Wácslaw kupec 201.

Wácslaw lukař 15.

Wácslaw písní berní 126.

Wácslaw sladowník 173.

Wácslaw syn Karla lazebníka 141;
Anna jeho wdowa 141.

Jtiegistrík.

543

Wácslaw šwec 351.

Wácslaw woštník 213, 214; Jaroš
syn jeho 214.

Wácslaw wrátný radnice Starom. 51,
227.

Wácslaw zedník 59.

Wácslawa krále dwůr (329 — 11) 165,

222.

Wácslaioa krále (králoiva) kollej
(573-1) 91.

sw. Wácslawa kaple 27 — 29; záduší
458.

sw. Wácslawa kostel na Now. m.
165 ; škola 165.

sw. Wácslawa obraz na domě (269-1)
111.

u siv. Wácslciiva dům (459 — I) 69.
wáhy 409, 410.

Wais Šimon 174; Johanka dcera
jeho 174.

waječný trh 293, 343.
wajíček barwení 504.

Wakula Wácslaw kowář 30.

Wála Walentin 235.
z Waldeka Anna 225; Petr 161;
srown. Medek.

z Walečowa (Walečowský) Waněk
(z Kněžmosta) podkomoří 86, 220
až 222, 255, 263, 462-464, 469;
srown. z Hrádku a Welwar.
z W alečowa pánů dům 14.
z Waldšteina Bernart 14 ; Doninský
134; Elška 220; Hašek (z Weliše)
353, 422 ; Hynek (z Wranowa) 181 ;
Jan (ze Staré na Štěpánicích) 114,
191; Wok 220; srown. Šof.
Walentin nejw. písař Nowora. 285.
u sw. Walentina dworec (ryneček)
127.

sw. Walentina fara (63 — I) 127 ; kostel
127; kollej 127.
walcbáři 389.

z Walowic Jan (Křepelic) 190; Wác¬
slaw 207.

Waněk češíř 158.

Waněk jirchař 226.

Waněk kupec 199, 202.

Waněk kožišník 49 ; Klara jeho wdo-
wa 49.

Waníčkoiva hora 217.

Waníčkowá Waůka 217.
Waníčkowic Sigmund (Ziga) řezník
76, 135.

Wánoivský dum (647 — I) 74.
wápennice 345; kláštera Slowan-
ského (350—11) 167; králowé 161;
Nowom. 160, 161.

Wápennice dům na Malé str. 38.

z Wápennice (Štráboch) Simon 441
442.

z Wartenberka Johanka (Zwířetická)
33; Krištofor 55.

z Wartenberka pánů dům (180 — I)
116.

Wáwra bělič 54.

Wáwra střelec 218, 227 ; Jan bratr
jeho 227.

Wawřinec hospodář domu radního
Nowom. 152.

Wawřinec koželuh 240.

Wawřinec od tří králů 51.
Wawřinec rychtář Podolský 236.
sw. Wawřince kaple na Petřině 25,

47.

sw. Wawřince kostel pod Petřínem

48, 52.

wažci, wážní 287, 410.

Wěchtík Mikuláš 259.
z Weilburku Jan doktor nejw. písař
137 — 139, 279, 452 ; Sigmund nejw.
písař Starom. 279.
z Weisseštotu wiz Springnar.
z Weitmile Beneš purkrabí Karl-
šteinský 10; Beneš kanowník a
letopisec 18; Beneš nejw. minc¬
mistr 92 ; Wlachník arcijahen Kau-
řimský 15.

u ivelblaudů dům (471 — I) 99.
Weleslawín 207, 208.

Welek kaudelník heitman Sirotčí
152; Waněk bratr jeho 152.
Weleů 334.

Welenka 339.
z Weletic Hrdibor 155.

Welflowic Jan Jakub 189.
Welflowicň rod 419, 420.

Welík saused Hradčanský 19.
Weliká Kateřina 115.
z Weliše wiz z Waldšteina.

Wels Jakub 239.

Welwar (z Welwar) Jan 75, 124, 134,
263, 455, 460,461,463,468; Pawel
75; Samuel (z Hrádku a z Wale¬
čowa) podkomoří 75, 147, 242, 425,
461—463, 470; Aneška (ze Smiřic)
75 ; Barbora 462; Marta 461, 462;
Ofka 462.

Welwarský Juda Žid 144.

Welwary 460.
wěnce perlowé 496.

Wěnček wrch 225.
na Wěnečku winnice 225.
u wénecku dům na Now. m. 148, 149.
Wepřek Jakub krejčí 192.
Wernerowa lázeň (331 — I) 112.
wěrtel 409.

544

Begistrík.

Wesce 338, 339.
zWesce Sigmund 179, 187.
na Weselé místo na St. m. 63, 132.
Wětrná hora na Now. m. 171.
wězení pro dluhy 315
wěž konec mosta 56, 58; spálená
253; wodní Nowom. 163; Starom.
118, 119.

u luěže dům (931 — 1) 63, 130 ; (808 — I,
809—1, 810—1) 137, 138; kotce 96;
u w. ryté (505—1, 504—1, 469 až
466-1) 97, 249.

od wěže Jan wiz Dubec; od w. ryté
Ambrož 249.

ze Wchynic Markéta 182; Protiwa
(na Zelenkách) mistr kuchyně krá-
lowny Žofie 63, 64.
z Wícemilic wiz Hwězda.

Wídeň 153, 346, 405; wes 462.
Wídenský dum (626 — I) 76.
widličky 501.
z Wídně Linhart 75.

Widowle hora 232, 233.
wích na bidle 407.

Wik.iň 339.

Wilémotuského opata dwůr (446 — I)

102.

z Wilhartic Wawřinec 227.
Williartickýeh pánů dům na Hrad¬
čanech (č. 65) 19.

Wilštýnka puška 355.
z Winařic wiz z Nowé wsi
Winec les nad Okowici 208.
winnice 47, 48, 171, 172, 200—203,
205—208, 210-219, 222-227, 229
až 236, 239-261, 264—266, 288
až 290, 350.

winniční čeládka 391; knihy 289.
wíno 404.

wíno pálené, zžené 500.
winopalowé 392.

Winoř 419.

Wít doktor 66.

Wít kramář 176.

Wít krejčí 462.

Wít post.řihač 429.

Wít saukenník 47.
sw. Wíta chrám (kostel Pražský) 2,
4—10, 35, 17, 21, 22, 24, 399.
Wítanowice 184.

Wítek starosta, služebník Šimona
od bílého lwa 444.

Wítkow 204.

Wítkowa hora 260.

Wítkowá Anna 168, 200.

Wítlůw Jan kanowník Pražský 4.
Wttowský dům (846— li) 176, 491.

Wladislaw II 1—8, 11, 13, 15, 16,

22, 24, 26, 32, 33, 39, 40, 42, 43,
46, 48, 56, 58, 59, 66, 69, 70, 72,
75, 76, 81, 86, 90, 92, 136, 140,
145, 147, 154, 156, 164, 167, 169,
174, 190, 191, 197, 200, 201, 209,
216, 268, 270-277, 279, 286, 289,
296, 298, 299, 301, 302, 306, 307,
310, 316, 319, 322-324, 327, 329,
335, 338, 341—343, 347- 352, 370,
392, 399, 401, 403, 405, 406, 408,
409, 412, 418, 443, 457, 465, 467,
470-474, 478-488, 503, 504.

Wladislawowa síň na hradě Praž.
399, 400; ulice na Now. m. 156,
157.

Wládyka Jan z Kutnéhory 177.
Wlach z Kladna a ze Střekowa 181.
z Wlašimě (Wlašimský) Jan (z Cim-
berka) 265, 469; Marek 15; Martin
106, 107, 250.

Wlček z Ceňowa Wácslaw 265.
u lulčice dům (část č 1127 — H) 193.
Wlčihrdlo ze Wšehrd Jan 94, 132,
470.

z Wlikowic Jan (na Wítanowicích)
184

Wlk Jakub kněz 153.
u tulka dům (479—1) 67 ; u w. piští¬
cího (438-1) 101.
z Wlkanowa wiz Rauš a Roh.
u tulku dům (5—1) 70.

Wltawa 294, 331. 332, 342.
wodárny 332, 340 346.

Woděradský z Hrušowa Jiří 181.
Wodička Jan řezník 152.
Wodičkowa ulice na Now. m. 152,
332.

z Wodůan Jan 356.

Wodňany 280.

wojenstwí městské 350—359, 376.
zWojkowa Hynek 217.
z Wojnína wiz Chotek.

Wojtěch kuchař krále Jiřího 153;

Lidmila jeho wdowa 153.
sw. Wojtěcha na Pohořelci kostel

23.

sw. Wojtěcha we Smradařích fara
(214—11) 162; kostel 162; škola
(202-11) 162.

sw. Wojtěcha pod Wyšehradem fara
(418—11) 168; kostel 166—168;
škola 167.

Wojtěška studánka w Břewnowě 210.
u luola dům (142 — I) 70, 444; (462—1)
452 456.

Wolf Erazim 51, 261; Jan (Šmer-
howský) kramář 261, 395.

Begistřík.

545

Wolfowa winnice 261.
u wolka dům (142 -1) 394; (462—1)
68.

wolenci 273.

Wolmuth Bonifác 3.
u ivolů kotce 97.

Woračický z Paběnic Wácslaw 233.
wosku dáwky 386.

Woštník Wácslaw 494.
wozatajowé 389.

u wozu dům na St. m. 91, 92; u w.

Eliášoiva (311—1) 107, 108.
Wožice 443, 447, 449.

Wrbik z Tismic Mikuláš 505.
z Wraného wiz Kopanský a Tataus.
z Wranowa wiz z Waldšfceina.
Wranský Martin 166, 167.
ze Wrapic Anna 423.

Wratislaw 86, 149, 355, 405, 409,
454

wrátný 286.
z Wratu wiz Pasek,
wražda 317.
wrhcábnice 502.

Wrchota ze Slatiny Bohuslaw 40
z Wrchowišf Wencelík 51.

Wřesek 467.

z Wřeskowic Otík purkrabí hradu
Pražského 133.

z Wřesowic Jakaubek (na Bílině)
65 ; J an 6o.

z Wřešfowa a z Risenburka Aleš 84;

srown. z Risenburka.

Wrš zModřejowic Slawibor maršálek
král. 244.

u wrše dům (561—1) 88 461, 462.
od wrše Antonín 247.

Wršowice 243, 244, 251.
z Wrtby Hroznatá Jan 129.

Wskury 422, 423.

ze Wšehrd Ýiktorin Kornel 35, 50,
51, 282; Žofka manž. Mikuláše
Hisrle z Chodů 32; srown. Wlči-
hrdlo a Šlechta.

ze Wšechrom Kříž (na Slušticích)
226.

Wšech Swatýcb kaple na St. m. 131 ;
na Now. m. (1268—11) 174; kollej
(16—1) 129; kostel na hrade Praž¬
ském 2, 10.

Wšech Swatých kapituly winnice

201, 202.

ze Wšerub Jakub spráwce mince
85, 158; Petr arcijahen Horšow-
ský 18.

W tel no 452, 458.

wypowědění z města 317; Židů 481
až 483, 485, 486.

Wysolcá hora 230.

Wysoká Kateřina 115.
wysušowání privilegií 302.
Wyšehořowice 181, 339.

Wyšehrad 1, 78, 139, 147, 170, 195
až 201, 238, 240, 246, 303, 304,
306-308, 414, 415.

Wyšehradská brána 196, 341.
Wyšehradské kapituly mlýny na
Now. m. 162.

Wyšek z Telčewsi Petr 178.
z Wyškowa Racek úředník králowé
při dskách zemských 172.
wýton 200, 293, 343, 315.
wzbauření obci Pražských 1482 268,
279, 377 ; sedlské w Uhřích 273.

na Záblatí nav Malé straně 50.
Zádubský z Šuntála Otík 19.
zadusí dřswěné {prkenné) u Betlema
(253-1) 115.

zádušní dům na St. m. 76, 79.
Záhlawské mlýny 259; Mikuláš mly¬
nář 259.

ze Zahoří wiz Špán.
zahrabání za žiwa 323.
w zahradách 226.

zahrada židowská 115; králowská
na Now. m. 174.
zahrádky při domech 492.
ze Zahrádky Swojše 353.
u zahrádky černé dům (499 — I) 98
od zahrádky černé Matěj 260.
zahradníci 390.

Zachař ze Chwojence Wácslaw 33.
Zachariáš kožišník 171.
zachowací list 362.

Zájezd 333.

Zajíc z Hasenburka Jan (z Kosti)
44, 105, 342, 350; Mikuláš (z Kosti)
41, 116; Oldřich 40, 342; Wilém
44 ; Zbyněk (z Kosti) 105, 342,
430

Zajíců dům (174— III) 41 ; (215 111)
105, 342; (180-1) 116; na Now.
m. 169.

Zajíček Jan 56, 472.

Zajímač z Kunštátu Jan purkrabí
Wyšehradský 196, 303; Jindřich
219; Alžběta (ze Sobětic) wdowa
jeho 219.

Zajímačka winnice 219.
základy 476, 479.

Zálužský Petr 51, 227.
zámečnici 361, 389.
na zámku dům (386—1) 93.

Zámysl hora 224.

36

546

RegistHk.

ZárowsTcé ( Olbramowy ) mlýny (873-1)
54, 146, 425. 462.

Zárowský Janek 425; Mikuláš 65,
147, 202, 424, 425; Barbora 65,
147, 424; Kateřina 425.
Zároivských dům (607 — I) 65.

Záryby 338.
w Záslupí 238
zatýkání 321.

Zaul Jan mistr kanownik Pražský
18.

Zaubek Jan řezník 17.
záwoje 405.
zběř zadní 287.

na Zbiroze dům (479—11) 172.
ze Zbislawic wiz Manda.

zbraně nošení 327, 385, 386.
Zbraslawské bekyně 119.
Zbraslaioského kláštera dwůr (287-1)
110.

Zbraslawský klášter 137; opat Jan 20.
Zbuzany 335.

Zdeněk swíěník 440.

Zderaz 8, 240.

pod Zderazem na Now. m. 163; mlýn
340.

Zderazská brána 59, 158; ětwrt 295;

škola stará (280—11) 164.
Zderazského probošta dům (269-11)
164.

Zderazského kláštera nemocnice
(286-11) 164; wápennice (část čís.
227—11) 161.

Zderazský klášter 162, 164, 202, 203,
248, 334, 426, 452.

Zderazský dwůr na Now. m. 165.
we zdi dům (668-11) 175
zdrawota wěcí potrawních a nápojů
329.

Zdětín 452.

zeď městská 58, 194, 195.

Zelenky 63.
zedníci 389, 390, 393.
Zeiselmeisterůw dům (41 — I) 129.
Zelenohorská jednota 338, 342, 353,
411.

ze Zhořce Heřman srown. Sirotek.
Zhořelecké peníze 412.
ze Zhudowic Ctibor, úředník desk
zemských 202, 214; Dorota wdowa
jeho 202, 214.

Zikl 174.

Ziklowé ulička na Now. m. 174.
zkauška w střelbě 356—358.
ze Zlaté Petr 178.
zlatnická (zlatničí) ulice na St. m.
121, 396.

zlatnici 361, 363, 364, 374, 378, 384,
388, 389, 396; zlatníků korauhew
387.

Zlatníky 335.

zlatý český 410, 411, rýnský 410—
412, uherský 410—412.

Zléchow 230, 233, 234, 327, 339,
356, 357, 444.

Zlenická z Týnce Markéta 113.
zločiny 317.
zlodějstwí 318.
ze Zlonic wiz Myška.

Zmrzlík Jan 74, 80, 233; Petr 80.
Zmrzlíkoxoský dům (649-1, 6501) 80.
znaky řemesel 387, 388.
znamení nožířské 375 ; pekařské 376.
znamení k začetí trhu 407.

Znojmo 429.
zpěw 503.

zrada nad obci 318 319.

Zrcadlo šwábské 308.
zřízeni cechowní 388—390; obecni
267-308.

Zub z Landšteina na Fricšteině Wi-
lém (na Chlumu) 33, 129, 135, 221.
Zuwač Tomáš 308.
zuwači 380.

Zweijar Michal 260.
ze Zwíkowce wiz Mnich,
ze Zwířetic Wilém 161.

Zwířetická z Wartenberka Johanka
33.

zwonařská ulice na Now. m. 153.
zwonařstwí 396.

Zwonowka winnice 248.
zwonění do obce 278.
u zxomu bílého dům (605—1) 437 ;

čerweného (572 — I) 91.
od zwonu bílého Augustin 248; Elška
matka jeho 248.

u zwonů čerwených dům (558-1) 87;
(část č. 269—1) 111; u z č. tří
(38-1) 158.
zwony 396, 397.

Žába Jan 36.

u žáby černé dům (17—1) 122; zlaté
(14-1) 122.

žáci 504, 505; kůrní 9.

Žalud Kliment 353.
u žaludu ( zlatého ) dům (150—1) 121.
u žaludů dům (část č. 735—1) 137.
Žampach Wácslaw 88
Zatec 108, 136, 211, 294, 449.
Žatecký Matěj od hřebenů 253; Petr
239; Kris'ina 253.
z Žatce Jan řečený Kan or 108, 211,
229, 256; Anna wdowa jeho 211,
229; Lazar syn 211, 229.

Begistřík.

547

Žďár 42.

ze Žďáru Jan, heitman na Kolíně
v 20.

Žďárský z Chrastu a na Žďáře Wolf
42.

z Žeberka wiz Planský.

Žebrák 86, 220, 446, 463.
z Žebráka na Plané Bohuslaw pur¬
krabí z Tachowa a z Přimdy 80.
Žehrowický wiz z Kolowrat.
Žehušický z Nestajowa Diwiš 134;

Jan (na Žlebích) 134.
žejdlík 409.

Zejdlowa hora 213.

ŽejdlowJca winnice 213.

Železná 492.

Železná ulice na St. m. 98
železné doly 431.

Želiwec 339.

Želiwský Jan mnich 53, 74, 88, 89,
267, 271, 312, 325, 438, 440, 476
žcrnoivů dům (262— III) 34.
Žsžhulowský domek (387— III) 50.
ze Žlunic jinak z Přemyšlené Niko-
dejn 39.

7jd Žlutíc Wácslaw kamenník 399.
Židé Pražští 143—146, 152, 155, 156,
471-486.

Žjdek Pawel 5, 121, 184, 396.
Žtdowa hora 259; winnice 233.
na Židoiué peci winnice 258, 259.
židowská lázeň (žid. č. 12) 128.

židowská obec 473; přísaha 483;
škola 152, 471, ulice na Now. m.
152; zahrada 155, 156, 471.
židowské domy w Jámě 471.
židowský hřbitow 145,471; rychtář
473.

židowští kantoři 473; mistři 473;
v starší 473, školníci 473.

Židů ochránce 480, 482 ; wyobcowáni
481-483.
na Židy útok 476.

Žichow 423.

z Žirownice wiz Kamaret.

Žiřice 457, 764.

Žitawa 404, 431, 437.

Žitawský Daniel 176; Ondřej 176.
Žitawský sud 469.

Žitná ulice na Now. m. 175.

Žíž Jan 276.

Žižka Jan 13, 204, 260, 359, 449,
v 463.

Žjžkow 147, 260, 284, 449.

Žižkowa hora 260.

Žižkowa teta Anna 182; sestra Ane-
ška 182.

u Žižky dům na St. m. 101.

Žofie králowna 14, 63, 82, 426.
Žofka wdowa prowaznice 154.
žoldnéři 351, 352, 358, 359.
Žumbergéřská winnice 214.
z Žumberka Martin 214; Markéta
wdowa jeho 214.

.

,

'